Geologie chráněného přírodního výtvoru Skalka u Velimi

Transkript

1 Bohemia centralis 18: 7-14, 1989 Geologie chráněného přírodního výtvoru Skalka u Velimi Geologie des Naturschutzgebietes Skalka bei Velim Jan NĚMEC - Pavel SVOBODA Chráněný přírodní výtvor se rozkládá ve východní části Středočeského kraje, asi 6 km severozápadně od Kolína, 700 m jihovýchodně od obce Velim. Chráněný přírodní výtvor Skalka u Velimi byl vyhlášen usnesením č. 4 pléna ONV Kolín ze dne Leží na katastrálním území Nová Ves na části parcely č. 235 a má výměru 0,0766 ha. Důvodem vyhlášení chráněného území byla ochrana bohaté-ho naleziště svrchnokřídových zkamenělin, jež se poněkud liší od zkamenělin z blízkých lokalit v okolí Plaňan a Nové Vsi, a tím dokreslují obraz sedimentačních a paleobiologických poměrů v křídovém moři. PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUMŮ Lokalita Velim je velmi dobře známa paleontologům. Sbíral zde již A. FRIČ (1911) v minulém století. Je však vysoce pravděpodobné, že v té době zde byla značně odlišná situace, a tak Fričovy sběry jsou stratigraficky odlišné od stratigrafické úrovně křídových kapes, obnažených lomovou činností v posledních letech. Zkameněliny ve zdejším lomu sbíralo mnoho sběratelů, neboť lokalita je známým exkurzním místem. Tato sběratelská činnost se však neodrazila v odborné literatuře. Lokalitu zběžně popsal již L. URBÁNEK (1935). Krátkou zprávu o lokalitě 7

2 publikoval V. ZIEGLER (1969). Petrografickými poměry se zabýval M. FIŠERA (1973). V roce 1981 byla Skalka u Velimi tématem studentské práce SOČ B. Carary. Je třeba se zmínit i o tom, že Skalka u Velimi je významným archeologickým nalezištěm. GEOLOGICKÉ POMĚRY ŠIRŠÍHO OKOLÍ V širším okolí CHPV Skalka u Velimi se uplatňují jednak mezozonálně metamorfované horniny kutnohorského krystalinika, jednak cenomanské, spodnoturonské a střednoturonské horniny české křídové tabule. Celé území je pokryto mocnými nánosy kvartérních sedimentů. Kutnohorské krystalinikum s. s. je budováno z největší části červenými dvojslídnými ortorulami, jejich migmatity, svory a svorovými rulami a amfibolity. Vzácněji se uplatňuje eklogit a hadec. Jemnozrnné, zčásti drobové svorové ruly vystupují zejména ve východní části tohoto krystalinika při přechodu do krystalinika čáslavské kotliny a podhořanského krystalinika, přičemž tvoří tzv. malínskou jednotku. Červené dvojslídné ortoruly, tzv. kouřimské ruly, jsou světlé horniny, bohaté draselným živcem, dvojslídné, místy plástevné až stébelnaté, vzácně okaté. Místy s náznakem granitové struktury. Často dosahují až charakteru málo usměrněných žul. Jemnozrnné leukokratní žuloruly, chudé slídou, mají často až vzhled granulitu. Migmatity, s nimiž žuloruly souvisí a do nichž přecházejí, jsou páskované, někdy až nebulitické. Dvojslídné migmatity, středně zrnité, s drobnými polohami středně zrnitých ortorul se vyskytují zejména v okolí Kutné Hory. Vyvíjejí se ze svorových rul postupným přibýváním živců a křemene. Nejrozšířenější jsou arterity, často pegmatitického charakteru. Migmatity obsahují především draselné živce. Plagioklas je zastoupen lemovaným oligoklasem, hojný je biotit, občas bývá přítomen i granát. Dvojslídné svory, svorové ruly až dvojslídné ruly jsou složeny z křemene, biotitu, muskovitu, živců, granátu, distenu a ojedinělých staurolitů. Amfibolity jsou poměrně hojné. Jedná se o páskované, granátické amfibolity, místy až eklogity. 8

3 Časté jsou amfibolity pyroxenické. Obvyklé složení je: oligoklas, amfibol, pyroxen, granát, klinozoisit, titanit, rutil, pyrrhotin. Česká křídová tabule se regionálně a litologicky dělí do několika oblastí. Širší okolí CHPV Skalka u Velimi tvoří kolínská oblast české křídy označovaná též jako příbojová. Je tvořena především uloženinami mořského cenomanu, spodního a středního turonu. Mořský cenoman (zóna Inoceramus pictus) odpovídá tzv. korycanským vrstvám J. KREJČÍHO a A. FRIČE (1870). Vyskytuje se v několika litologických typech: deskovité slabě vápnité pískovce glaukonitické, hrubé příbojové slepence a organodetritické vápence většinou s písčitou příměsí. V širším okolí CHÚ tvoří mořský cenoman většinou bazální souvrství svrchní křídy, které nasedá na podložní horniny. Spodní turon (zóna Inoceramus labiatus) odpovídá částečně tzv. bělohorským vrstvám J. KREJČÍHO a A. FRIČE (1870). Je vyvinut v několika faciích. Na Kolínsku, Kutnohorsku a Čáslavsku, kde občas spodní turon transgreduje přes kutnohorské krystalinikum, jsou typické lokality se sedimenty příbojové facie kolem kamýků kutnohorského krystalinika. Bazální část souvrství je tvořena slepenci -tvoří je valouny kutnohorského krystalinika, tmelené jemným vápnitým kalem s bohatými zbytky zkamenělin. Střední turon (zóna Inoceramus lamarcki) odpovídá částečně tzv. malnickým vrstvám J. KREJČÍHO a A. FRICE (1870). Je vyvinut v několika faciích. Vyskytují se vápnité, slínité a kaolinické pískovce, slínité prachovce, písčité slínovce a vápence, spongilitické slínovce a prachovce, spongilitické vápence a spongility, širší oblast chráněného území je tvořena především slínitými sedimenty. Kvartérní uloženiny jsou tvořeny štěrkopísky, sprašemi a svahovými uloženinami. Podrobněji bude o nich pojednáno později. GEOLOGICKÉ POMĚRY CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ CHPV Skalka u Velimi se rozprostírá na části plochy opuštěného jámového lomu. Objektem ochrany je část severozápadní stěny lomu. Lom byl nejspíše založen 9

4 v místech, kde vycházely na povrch horniny kutnohorského krystalinika. Při lomové činnosti byly místy obnaženy prohloubeniny v horninách kutnohorského krystalinika, které byly v době křídové záplavy, tj. asi před 90 milióny lety, vyplněny křídovými sedimenty s množstvím zkamenělin. Většina materiálu vyplňujícího prohloubeniny se ukládala ve spodním turonu, část uloženin patří i mořskému cenomanu. Přitom dvě prohloubeniny, ležící nedaleko od sebe, se mohou stratigraficky značně lišit a nemůžeme spoléhat ani na relativní výšku kapes, ani na jiné znaky, neboť původní situace může být zastřena zlomy, poklesy či jinými deformacemi. Petrografií Skalky u Velimi a jejím okolím se ve své kandidátské disertační práci zabýval M. FIŠERA (1973). Okolí chráněného území řadí k nejsevernější části tzv. kolínské části kutnohorského krystalinika. Zdejší oblast je tvořena druhou ze tří sérií migmatitů. Jedná se o biotiticko-muskovitické migmatity s četnými vložkami muskoviticko-biotitických "drobových" pararul, amfibolitů, méně hojných vložek svorových rul až svorů a s jednou vložkou granulitu. Tato série je charakterizována nepřítomností sillimanitu a méně častým výskytem granátu. Převládající horninou chráněného území a jeho nejbližšího okolí je mírně tlakově ovlivněná pararula s výrazně plošně paralelní texturou. Je biotitická až muskoviticko-biotitická, s převahou plagioklasu nad mikroklinem. Hornina je značně porušena, jsou v ní četné zlomy a poruchy, smykové a ohlazové plochy. V migmatitech vytvářejí amfibolity četné polohy o mocnostech desítek metrů a délkách stovek metrů. Jsou to horniny relativně tvrdší než okolní migmatity, takže tvoří východy, a byly často otevřeny lomy. Pěkným příkladem je amfibolit v nedalekém CHPV Lom u Nové Vsi. Také na Skalce u Velimi se místy vyskytují vložky amfibolitů, jsou však mnohem drobnější. Jejich mocnost se řádově pohybuje kolem 50 cm. PALEONTOLOGIE Zatím nejpodrobnější zpráva o fauně Velimi je v práci A. FRIČE (1911). V ní uvedené druhy byly později často popsány v revizních pracích, a proto jsou mnohá z uváděných jmen dnes neplatná, jiné druhy na revizní práce teprve čekají. 10

5 O. NEKVASILOVÁ (1971) uvádí tyto druhy ramenonožců: Cyclothyris zahálkai, Selithyris faseolina, Terebratulina chrysalis, Crania sp. V. ZIEGLER (1969) odsud popisuje druh Serpula conjuncta. V křídové kapse se nacházejí živočišné houby a mechovky (které chybějí v nedalekém lomu u Nové Vsi), v hlubších partiích ústřice. V některých případech se ústřice vyskytují nejen ve slepenci, ale dokonce i přisedlé na balvanech z hornin kutnohorského krystalinika. Ve východní části lomu se ve spodní části lomové stěny vyskytují velké kapsy s balvany ruly (až přes 2 m v průměru). Mezery mezi balvany jsou vyplněné nahnědlým, místy silně zvětralým, jílovitým, jemnozrnným organodetritickým vápencem s písčitou příměsí. Ve středu stěny je mezi balvany poloha růžovozeleného, hrubozrnného organodetritického vápence. Spodnější polohy obsahují úlomky rudistů Radiolites saxoniae (A. Roem.). Ostatní fauna se nachází v celém profilu, ale nejlépe je zachovaná ve střední části: vzácně Cyclothyris aff. difformis (Val.), "Terebratula" phaseolina Val., Isocrinus? cenomanensis (d Orb.), Pleurotomaria geinitzi d'orb., Lopha diluviana (Linné) v různých růstových stupních, Rastellum carinatum (Lam.), mechovky a červi. V západní části lomu jsou dvě kapsy vyplněné šedomodrým, jílovitým, jemnozrnným organodetritickým vápencem s písčitou příměsí a velkými oválnými balvany (až 2 m v průměru). Nachází se zde vzácně Terebratulina chrysalis (Schloth.), hojně "Terabratula" phaseolina Val., Isocrinus? cenomanensis (ďorb.), Pleurotomaria geinitzi d'orb., Nerita cf. nodosa (Gein.), velké exempláře Perna lanceolata Gein. (jádra obou misek při sobě), Lima plauensis Gein., Neithea sp., Spondylus omalii d'arch., Spondylus sp., Rastellum carinatum (Lam.), různé růstové stupně Lopha diluviana (Linné),? Chondrodonta sp., Caprotina sodalis Poč., Leptophyllia sp., Latimaeandra maeandrinoi-des (Reuss), zbytky červů, spongiea a hojně mechovky (někdy v celých trsech). 11

6 SPODNOTURONSKÉ SEDIMENTY Nadloží cenomanských sedimentů v kapsách tvoří silně rozpadavé spodnoturonské "scyphiové opuky" s hojnou faunou spongií. Jejich bázi tvoří zelené vápnité jíly s ostny ježovek Cidaris sorigneti Desor a Cidaris vesiculosa (Goldf.), dále se zde nacházejí ústřice Exogyra sigmoidea Reuss, rané růstové stupně Lopha diluviana (Linné), korál Synhelia gibbosa (Muenst.) a žraločí zuby. SROVNÁNÍ S PODOBNÝMI LOKALITAMI Většina svrchonocenomanské fauny nalezené ve Velimi je shodná s nálezy z Plaňan u Kolína (SVOBODA, 1985). V Plaňanech se tato fauna nachází v hrubozrnných pískovcích nebo vápencích. Dále se stejná fauna nachází na lokalitě Černovičky. Vedle oválných rudistů Radiolites saxoniae (A. Roem.) zde byl hojně nalézán korál Placoseris geinitzi Boelsche a vzácně Perna lanceolata Gein. Na lokalitách Velim, Plaňany a Černovičky byla s největší pravděpodobností stejná energie prostředí. Vznikly zde sedimenty petrograficky rozdílné, ale se stejnou základní faunou. Dokazují to nálezy omletých zbytků rudistů Radiolites saxoniae (A. Roem.), jádra Perna lanceolata Gein. s oběma miskami u sebe a korál Latimaendra maeandrinoides (Reuss). GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY Podle T. CZUDKA et al. (1972) se CHÚ rozkládá na rozhraní Českobrodské tabule a Nymburské kotliny jako menších jednotek Středolabské tabule. Obecně se dá říci, že se reliéf sklání od JZ k SV směrem k hlavní odvodňovací tepně území - Labi. V reliéfu se silně uplatňují strukturní plošiny staropleistocenních teras, nad které vystupují kamýky hornin kutnohorského krystalinika se stopami příbojové činnosti svrchnokřídového moře. Chráněné území svého času pravděpodobně tvořilo malou skalnatou elevaci, která však byla z větší části odtěžena jámovým lomem. Chráněné území leží na velmi mírném svahu, který se sklání k severovýchodu. Jámový lom má dvě etáže. Rozsáhlejší severní část je zahloubena asi 10 m pod úroveň okolního terénu, menší jižní část je zahloubena asi o 5 m. Stěny lomu 12

7 jsou příkré až kolmé. Celý lom je dlouhý asi 220 m a široký 100 m. Vlastním objektem ochrany je část severovýchodní stěny, ve které byly těžbou obnaženy kapsy s křídovými zkamenělinami. Vzhledem k tomu, že se v lomu již několik let netěží, mění se pozvolna morfologie stěny a v místech výchozu křídových uloženin dochází k zesvahování a postupnému zarůstání rostlinami. Podloží širšího okolí CHPV Skalka u Velimi tvoří jednak horniny kutnohorského krystalinika, jednak svrchnokřídové slínitovápenité horniny. Z pokryvných útvarů se uplatňují štěrkopísky, spraše a svahové sedimenty. Západně od chráněného území jsou vyvinuty štěrkopísky labské terasy VII (würm), ve vyšších polohách pak terasa VI (riss 2), jejíž báze je v nadmořské výšce m. Spraše pokrývají táhlé svahy, jejich mocnost místy přesahuje 7 m, v bezprostřední blízkosti CHÚ se však pohybuje kolem 50 cm, neboť zde skalní podklad vystupuje blízko k zemskému povrchu. Místy jsou spraše vystřídány či doplněny svahovými a splachovými sedimenty. Jsou to jílovité a písčité, většinou netříděné uloženiny. Severovýchodně od chráněného území za silnicí Nová Ves - Velim jsou rozsáhlé údolní náplavy holocenního stáří, jsou to písčité a jílovité hlíny, hlinité písky až písky, místy s příměsí štěrku. ZÁVĚR V práci byla popsána geologie, paleontologie, geomorfologie a pedologie chráněného přírodního výtvoru Skalka u Velimi. Toto chráněné území s dalšími blízkými lokalitami příbojové křídy tvoří vědecky pozoruhodné objekty s bohatými nálezy zkamenělin. V blízké budoucnosti v rámci komplexního průzkumu české křídy se snad i tato lokalita dočká náležitého vědeckého zhodnocení. 13

8 ZUSAMMENFASSUNG Die vorliegende Arbeit beschreibt die im Naturschutzgebiet Skalka bei Velim bestehenden geologischen Verhältnisse. Das erwähnte Naturschutzgebiet erstreckt sich etwa 6 km nordwestlich von Kolin auf einer Fläche von 0,0766 ha. Zum Schutz einer reichhaltigen Fundstätte von oberschichtigen Kreidefossilien wurde das ganze Gebiet für Naturschutzgebiet erklärt. Das erwähnte Naturschutzgebiet liegt auf einem Teil eines verlassenen Grubensteinbruches. Schutzobjekt ist ein Teil der nordwestlichen Steinbruchwand. Das geologische Liegende besteht aus Gesteinarten des Kristallinikums von Kutná Hora, vor allem Paragneis und teilweise auch aus Migmatiten und Amphiboliten. Kleinere und größere Vertiefungen in diesen Gesteinearten wurden währen der oberkreidigen Seeuberflutung mit verschiedenen Sedimenten, von sehr grobkörnigen Konglomeraten bis hin zu feinen organodetritischen Kalksteinen, ausgefüllt. Die Grösse der Feldsteine ist sehr veränderlich, einige Steinblöcke von Gneiss haben 2 m Durchmesser und mehr. Die Lücken zwischen den Steinblöcken sind mit feinkörnigem organodetritischem Kalkstein mit Sandzusatz und mit vielen Fossilienbrüchen ausgefüllt. Von den Fossilien können die Arten Radiolites saxoniae, Pleurotomaria geinitzi, Terebratulina chrysalis, Caprotina sodalis genannt werden. Häufig kommen auch die Stacheln der Seeigel, die Austernschalen un die Haifischzähne vor. Aus stratigraphischer Sicht können diese Sedimente dem Oberzonoman und dem Unterturon zugeordnet werden. Ähnliche Fossilien kommen nicht nur auf den nahen Lokalitäten - z. B. in Plaňany bei Kolin, aber auch bei Černovičky nördlich von Prag vor. LITERATURA CZUDEK, T. et al. (1972): Geomorfologické rozčlenění ČSR. - Stud. Geogr., 23, 137 pp., Brno. FIŠERA, M. (1973): Petrografie kutnohorského krystalinika mezi Plaňany a Kolínem. - Kand.,disert.práce, PřFUK, 129 pp., MS, Praha. FRIČ, A. (1870): Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. II.Paleontologická bádání v jednotlivých vrstevních pásmech českého křídového útvaru. - Arch. přír. průzk. Čech, I: , Praha. FRIČ, A. (1911): Ilustrovaný seznam zkamenělin cenomanních vrstev korycanských. - Arch. přír. průzk. Čech, XV: 101 pp., Praha. KREJČÍ, J. (1870): Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. I. Všeobecné a horopisné poměry, jakož i rozčlenění křídového útvaru v Čechách. - Arch. přír. průzk. Čech, I: , Praha. NEKVASILOVÁ, 0. (1971): Závěrečná zpráva: Rod Bohemirhynchia gen. n.a Cyclothyris Mc Coy. - XS, GÚ ČSAV, Praha. SVOBODA, P. (1985): Svrchní cenoman v Plaňanech u Kolína. - Bohemia cent. 14, Praha. URBÁNEK, L. (1935): Křídový "útes" u Velimě. - Věda přír., 16, Praha. ZIEGLER, V. (1966): Křídové příbojové lokality v okolí Velimi a Nové Vsi u Kolína. - Vlastivěd, zpravod. Polabí, 41-44, Poděbrady. ZIEGLER, V. (1969): Druh Serpula conjucta Geinitz, 1846 v kolínské oblasti české křídy. - Vlastivěd, zpravod. Polabí, 38-40, Poděbrady. Adresy autorů: RNDr. Jan Němec Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje Hybernská Praha 1 Pavel Svoboda Leninova Kralupy n. Vltavou 14