KONEC SLAVIE SE BLÍŽÍ. VYSAJE JEJÍ MAJETEK JINÝ KLUB?

Transkript

1 KONEC SLAVIE SE BLÍŽÍ. VYSAJE JEJÍ MAJETEK JINÝ KLUB? Kč Slovensko 2,20 Boj proti korupci ve zdravotnictví změní reklamu na léky 39 Výprodej v Setuze: Babiš brousí kolem lihovaru 36 VŠEHO DOČASU Vládní krize skončila, drolení koalice bude pokračovat strany 3, 26, 30, 32

2

3 fokus V L Á D N Í K R I Z E Drolení Spor o působení VV ve vládě ještě zdaleka neskončil Tak jsme přežili další vládní krizi a vstoupili do času těhotného očekáváním krize, která už bude k nepřežití. Ukazuje se totiž, že nebezpečím pro soudržnost vládní koalice nebudou mladé strany, jejichž vedení má své členy důsledně pod kontrolou. V případě Věcí veřejných (VV) zřejmě pod kontrolou hraničící minimálně s dobrými mravy. Nestabilita přichází z ODS. Potud má prezident Václav Klaus pravdu. Mýlí se však v tom, odkud tato nestabilita pramení. V nejsilnější pravicové straně vedle sebe už hodně dlouho existují a pravidelně se střetávají dvě skupiny. Jedna je soustředěná kolem pražské organizace ODS, kterou dříve reprezentoval Pavel Bém a nyní je jejím mluvčím Boris Šťastný, oba oblíbenci prezidenta Klause. Druhým křídlem jsou regiony od Prahy vzdálenější, zejména ty moravské, k nimž se přidávají různí jednotlivci. To je zcela normální u každé strany, která má silnou členskou základu a žije demokratickým vnitřním životem, i když to čas od času doprovodí nějaký ten skandálek. Zvolení Petra Nečase předsedou strany prošlo napříč těmito skupinami, takže se nějaká latentní nespokojenost s volbou určitě od obou skupin dala očekávat. Že by se však na předsedu někdo rozhodl zaútočit způsobem, který rozstřelí vládní koalici, lze velmi úspěšně pochybovat. Prospěch by z toho v ODS neměl vůbec nikdo a strana by se odebrala do opozice minimálně na dvě volební období. Údajný pučista Petr Tluchoř je nota bene příliš zkušeným zákulisním hráčem na to, aby spouštěl vzpouru, na niž nemá dostatek pučistů. Problém tkví v tom, že pražská ODS má k Věcem veřejným, vzniklým v Praze a působícím delší čas na pražských radnicích, poměrně blízko. Zatímco druhá parta tímto sentimentem netrpí a vidí, že manýry, které do české politiky přinesl Vít Bárta, jsou opravdu hodně nebezpečné. A nejen jim. Budování mocenské struktury rozmísťováním náměstků ministrů a dalších vysokých úředníků po státní správě je normální a má to logiku, i když nejde zrovna o vrcholný etalon politické morálky a státu to škodí. Pokud však k budování této mocenské struktury slouží sledování, odposlechy, nahrávání a následné kompromitace či vydírání v systematicky budované síti, je to daleko za hranicí tolerovatelnosti. A jestliže tato nová mocenská struktura VV proniká nejen do státní správy, ale jak uvádíme v tomto čísle týdeníku EURO i do citlivého účetnictví politických stran, je jasné, že spor o působení VV ve vládě ještě zdaleka neskončil. Petr Nečas dosáhl dohody, kterou lze interpretovat jako vítězství následované ústupem do připravených pozic. Z výkonné rady ODS šel premiér s mandátem odstranit z vlády všechny lidi spojené s fízlující agenturou ABL. Z jednání K12 přinesl výsledek, podle něhož Radek John odchází z ministerstva vnitra a dostane trafiku, Josef Dobeš zůstane na své židli a Vít Bárta odejde na neplacenou dovolenou, z níž bude dál řídit operace VV na bojišti. Na jeho místo dosedne Radek Šmerda považovaný obecně za člověka blízkého Miroslavu Kalouskovi a jeho TOP 09. Šmerdovo vyjádření, že bude rozhodování na ministerstvu konzultovat s Vítem Bártou a bude mu tam vlastně držet flek, než se faktický šéf VV očistí, ale jasně vypovídá o tom, že i v tomto případě čas oponou trhl. To je výsledek evidentně mimo rozsah mandátu, který premiér dostal od své strany pro jednání. Není pochyb, že ODS přesto dohodu dalšímu vládnutí posvětí. Ale spokojenost nezavládne. Vládní koalice totiž sice zůstala zachována, papiňák na plotně je však stále natlakován nad bezpečnou hranici. Lze očekávat, že budou následovat další a další kauzy, které bude koalice řešit. S propadajícími preferencemi Věcí veřejných bude Bárta bojovat atakem vůči reformám, jejichž důslednost a razanci budou VV trvale omezovat. Co bude jednou dohodnuto, bude platit jen tak dlouho, dokud se neobjeví nějaké veřejné protesty podobně jako v případě penzijní reformy. A pozice Petra Nečase jak v čele vlády, tak na předsednickém křesle v ODS se bude drolit, zatímco vliv lidí z VV ve veřejné správě bude sílit. Jen těžko lze pochybovat o tom, že Bárta se už za měsíc či dva pokusí vrátit do svého křesla, a pokud to Nečas připustí, začne se mu jeho vlastní strana štěpit pod rukama. Zda v nich pak ještě udrží klíče od Strakovky, je vážným otazníkem. PAVEL PÁRAL (pavel.paral@euro.cz) Pozice Petra Nečase se jak v čele vlády, tak na předsednickém křesle v ODS bude drolit, zatímco vliv lidí z VV ve veřejné správě bude sílit Euro dubna

4 26 monitor report 17 Firemní zprávy 18 K omentář Pavla Párala 19 Makroekonomika 20 K omentář Jefima Fištejna 22 Lidé a podniky 24 Barometr 25 K áva s Politika: Poslepovaná vláda musí po politickém hašteření dokázat, že má právo na existenci. A to reformami, které slíbila 30 Ministerstvo vnitra: Úřad je pro své šéfy podobně smrtící jako ministerstvo zdravotnictví 32 Věci veřejné: Část véčkařů do strany vstoupila díky inzerci na pracovních webech 35 Evropské dotace: Policie uzavřela kauzu ROP Jihozápad výsledky nejsou příliš uspokojivé 36 Chemický průmysl: Kdo získá dvě ústecké chemičky, které se potácejí v dluzích? 38 Národní park Šumava: Ministr Chalupa jen zakázal zakázané 39 Zdravotnictví: Ministerstvo chce regulací reklamy omezit korupci u předepisování léků 40 Reality: Otázka už nebude znít, zda budova má zelený certifi kát, ale který 42 Martin Dettling: Američan, který na Manhattanu staví mrakodrapy, v Praze dohlíží na budovu v Karlíně 44 Podpora vývozu: Nové vedení ČEB zahájilo důkladnou revizi úvěrového portfolia a plánuje novou strategii 46 E-knihy: Na trhu s digitální literaturou zuří boj o přežití. Obětí je zákazník 48 Walmark: Bratři Walachovi udělali z Čechů národ potravinových doplňkářů 50 Jü Čching-tchaj: Uvědomujeme si, že Čína je stále rozvojovou zemí, říká čínský velvyslanec v Praze 52 Čtenářský deník: Kniha Charlese Gasparina Výprodej: Jak tři dekády chamtivosti Wall Streetu a špatného hospodaření vlády zničily globální fi nanční systém VYDÁVÁ: EURONEWS, a. s. IČO: SÍDLO VYDAVATELSTVÍ A REDAKCE: Holečkova 31, Praha 5, PSČ: , tel.: (redakce) fax: (redakce) tel.: (vydavatelství) fax: (vydavatelství) redakce: dopisy@euro.cz Poštovní adresa: P. O. BOX č. 23, pošta Praha 56 Karel Klein ( 2001) Josef Michl ( 2007) ŠÉFREDAKTOR: Pavel Páral Hana Gottwaldová ( 2010) Z ÁSTUPCI ŠÉFREDAKTORA: Jan Hrbáček, Adam Junek A RT DIRECTOR: Tomáš Novák HLAVNÍ EKONOMICKÝ ANALYTIK: Miroslav Zámečník EDITOŘI: Božena Hažová, Naďa Kubalíková, Tomáš Pergler, Tomáš Pohanka, Blanka Růžičková REPORTÉŘI: Kristýna Balajová, Hana Boříková, Vadim Fojtík, Ondřej Hergesell, Blahoslav Hruška, Dáša Hyklová, Táňa Králová, Pavla Kreuzigerová, Jakub Křešnička, Petra Pelantová, Tomáš Plhoň, Marcela Alföldi Šperkerová, Karel Zaoral FOTOODDĚLENÍ: Hana Adamcová (produkční), Hynek Glos, Martin Pinkas, Tomáš Turek (vedoucí oddělení) GRAFICI: Jakub Adamů, Josef Blaho, Roman Řepa (vedoucí), Pavel Svatoš, Vojtěch Velický, Jaroslav Votýpka JAZYKOVÁ REDAKCE: Markéta Kovaříková, Pavlína Kuderová, Rostislav Taud DOKUMENTACE: Zora Jašková, Lenka Michálková, Barbora Pozlerová, tel.: SEKRETARIÁT REDAKCE: Kateřina Kuncová, asistentka, tel.: , fax: REDAKCE EURO ONLINE: Tereza Čapková, Pavlína Dvořáková, Jana Křížová, Rudolf Marek (vedoucí), Miroslav Tryner, Tobiáš Tvrdík, David Vagaday VYDAVATELSTVÍ EURONEWS GENERÁLNÍ ŘEDITEL: Vojtěch Jirků FINANČNÍ ŘEDITELKA: Olga Ruttnerová INZERCE: Michaela Hromádková, ředitelka, tel.: Lucie Hirschlerová, obchodní manažerka, tel.: , Mona Janovská, obchodní manažerka, tel.: Tereza Kovářová, asistentka inzerce, tel.: , fax: , podklady@euro.cz

5 global euro light 54 Řecko: Restrukturalizace dluhu je nevyhnutelná. Čím dřív přijde, tím lépe 57 Hongkong: Odkaz někdejší nejbohatší ženy Asie Niny Wangové je zcela jiný, než o kterém snila Maďarsko: Orbánova vláda opět způsobila rozruch na mezinárodním poli 62 Rozvojové země: Výsledkem přímé podpory rozpočtů je zneužívání a korupce 72 Ochrana přírody: Po více než století rozmnožování slonů indických v zajetí se dočkalo i Česko 76 Sport: Se znovu objevenou radostí z běhání přicházejí nové trendy 79 Film: Do kin přichází další snímek režiséra, který terorizuje české intelektuály lidovými a českými fi lmy 82 Restaurace: Krčský podnik U Labutě prošel zásadní renovací, která posunula jeho úroveň výrazně nahoru 84 Alpina D3: Prostě o trochu lepší BMW 86 Rekreační létání: Nové ultralehké stroje umožní lidem ještě víc létat jen pro zábavu 88 What s next: Služby na bázi cloud computingu vytlačí do pěti let ve fi rmách klasická IT oddělení Finsko: Katapultáž Pravých Finů ukazuje, jak moc je Evropa nervózní 64 Mediální revue: Kasino Deutsche Bank hyde park 69 Jiří Sýkora: Pokud chceme odhadnout, kam bude směřovat český hypoteční trh, musíme se napřed podívat do minulosti 66 David Dolejší: Proti zaměstnávání dětí nelze bojovat zákazy nebo embargy, jádrem problému je chudoba 70 Miloslav Záleský: Otázka zní, zda kupovat hardware s licencemi, nebo si pronajmout IT službu 68 Drahomíra Dubská: Škrty zasáhnou právě ty části HDP, které nejvíc ztrácely už koncem loňského roku 71 Právo & daně: Zjednodušení daňového systému utopie, nebo pomalu se rodící realita? OBCHODNÍ A MARKETINGOVÉ ODDĚLENÍ: Jana Sedláčková, obchodní a marketingová ředitelka, tel.: Martina Hůlová, manažerka, tel.: Růžena Rousková, manažerka, tel.: , Hana Partyková, koordinátorka, tel.: , Marek Dvořák, koordinátor, tel.: David Ejem, produktový manažer, tel.: Jakub Zykmund, business development manager, tel.: Marcela Foglová, asistentka marketingu, tel.: VÝROBA A DISTRIBUCE: Monika Matějková, manažerka, tel.: ŘEDITEL IT: Jiří Pálek, tel.: WEBMASTER: Alex André, tel.: REPRODUKCE, LITOGRAFIE: Flukeatelier, ukeatelier.eu TISK: TISKÁRNA ČESKÁ UNIGRAFIE, a. s. ROZŠIŘUJE V ČR: společnost holdingu PNS, a. s., Mediaprint Kapa, s. r. o. Tištěný a prodaný náklad ověřuje ABC, člen IF ABC PŘEDPLATNÉ: Informace podává a objednávky přijímá vydavatelství Euronews, a. s., Holečkova 31, Praha 5, Magdalena Marošová, tel.: (záznamník 24 hodin denně), fax: , predplatne@euro.cz Distribuci pro předplatitele provádí společnost ČESKÁ POŠTA, s. p. OBJEDNÁVKY NA PŘEDPLATNÉ TITULU VE SLOVENSKÉ REPUBLICE: Mediaprint Kapa Pressegrosso, a. s. oddelenie inej formy predaja P. O. BOX 183, Vajnorská 137, Bratislava 3, tel.: 02/ , a , fax: 02/ , predplatne@abompkapa.sk Registrace: MK ČR E 8030 pod č. j /98 ze dne , ISSN Nevyžádané rukopisy se nevracejí. EURONEWS Veškerá práva vyhrazena. Jakékoli užití části nebo celku, zejména přetisk včetně šíření jakýmkoli způsobem bez výslovného svolení vydavatele, je zapovězeno. OBÁLKA: Vojtěch Velický

6

7 pozitivní zprávy Nejlepší pekař je z Kroměříže. Pod taktovkou Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů v ČR se konal již 16. ročník národní soutěže o titul Český pekař roku 2011 junior. Ve finále se utkalo devět mladých pekařských talentů z celé ČR, absolutním vítězem se stal Filip Šanda, absolvent 3. ročníku SŠ hotelové a služeb z Kroměříže. MICROSOFT Software za miliardy Česká republika a Microsoft podepsaly dodatek Memoranda o porozumění programu Microsoft Partneři ve vzdělávání. Česko se tak stalo jednou z prvních zemí, která se připojila k celosvětovému programu DreamSpark pro vyučující. Čeští učitelé teď mohou KRÁTCE JAPONSKO Pomáhají automobilky i umělci Od tragického zemětřesení, jež zasáhlo Japonsko, uplynul již více než měsíc. Vlna solidarity, která se ihned po pohromě vzedmula po celém světě, však naštěstí stále ještě neopadla. Pozadu nezůstali ani zahraniční partneři automobilky Mitsubishi Motors Corporation. Například firma M Motors odváděla po dobu jednoho měsíce z každého prodaného vozu tři tisíce korun na speciální účet, výtěžek pak poputuje k Japoncům. Telefónica O2 CR oproti tomu vyhlásila mezi svými zaměstnanci mimořádnou sbírku. Během deseti dnů přispělo 827 zaměstnanců částkou korun. Firma tuto částku o sto procent navýší. Také aukce Art Helps, kterou ve prospěch Japonska pořádala Vysoká škola uměleckoprůmyslová, vynesla statisíce. Šek s výslednou sumou 335 tisíc korun byl předán zástupcům česko japonské společnosti. zdarma využít celkem 26 softwarových nástrojů. Pokud této nabídky využije všech 120 tisíc vyučujících, dosáhne darovaný software hodnoty dvanácti miliard korun. Zapojením do programu DreamSpark učitelé získají časově neomezené licence k softwaru, jehož nabídka se každý rok rozšiřuje o nové nástroje a jejich nové verze, vysvětlil Jan Mühlfeit, Chairman Europe, Microsoft. INZERCE FOTO: archiv / PŘIPRAVILA: Naďa Kubalíková (nada.kubalikova@euro.cz) GRANT PRO NEZISKOVKY Nadační fond GSK již potřetí vyhlásil grantové řízení pro neziskové organizace z celé České republiky, jehož cílem je podpořit projekty zaměřené na pomoc nemocným lidem a seniorům. Celkem bude prostřednictvím grantů v letošním roce rozděleno 1,5 milionu korun. Požádat o fi nanční příspěvek mohou zájemci na webu a to do 29. dubna JAK NA MOBIL Výrobce mobilních telefonů pro starší generaci Emporia připravil ve spolupráci s nadačním fondem Veselý senior sérii bezplatných školení s názvem Jak na mobil. Lektoři zájemcům z řad seniorů poskytují praktické rady ke každodennímu používání mobilního telefonu, v druhé části poté s každým zvlášť probírají funkce a možnosti jejich konkrétních přístrojů a odpovídají na dotazy. BRONZOVÍ ČEŠTÍ MANAŽEŘI V mezinárodním fi nále 10. ročníku největší manažerské soutěže světa Global Management Challenge vybojoval český tým složený ze studentů Ekonomické fakulty Západočeské univerzity třetí místo za druhými Číňany z Macaa. Absolutním vítězem se stali Slováci. Soutěžící si během celého klání mohli otestovat své teoretické a praktické manažerské dovednosti a plně nést důsledky svých rozhodnutí ve virtuální společnosti. ŠAMPION Z LECHOVIC Titul šampiona v soutěži O zlatý pohár Víno & Destiláty v Praze získalo ledové víno Frankovka 2007 z viniční tratě U lipky Vinných sklepů Lechovice. Uspělo v konkurenci 433 vín z Česka a dalších třinácti zemí. Frankovka je již nositelem několika ocenění, například stříbrné medaile ze San Franciska v soutěži International Wine Competition 2009.

8 monitor F O T B A L Sešívaný tunel Situace v zadlužené Slavii začíná nápadně připomínat kauzu Bohemians, včetně očisty klubu PRAPODIVNÁ HROMADA V posledních třech sezonách slavila fotbalová Slavia dva české tituly, ve zlatonosné Lize mistrů vydělala téměř 200 milionů korun a zhruba čtvrtmiliardu inkasovala za prodej svých hráčů do zahraničí, zejména do bohatého Ruska. Přesto se nyní klub nachází na hranici krachu a hrozí, že bude přeřazen až do třetí ligy. Slavia totiž dluží, kam se podívá, závazky podle deníku Sport přesahují hranici 200 milionů korun, a především není oficiálně známo, komu vršovický klub patří. Původní majitel, britská společnost ENIC, o svou majoritu za velmi zvláštních okolností přišel (podrobněji viz rámeček) a údajný současný většinový vlastník, kontroverzní podnikatel Petr Sisák, se ke Slavii vůbec nehlásí. Jako majitel klubu přitom vystupuje Antonín Franc, bývalý Sisákův řidič. DALŠÍ VRŠOVICKÝ KONKURZ? Dvě věci jsou však jisté: pokud Slavia do konce května nezaplatí hráčům dlužných deset milionů, nezíská licenci na příští ročník ligy a spadne přinejmenším o dvě soutěže níž. K tomu zřejmě nakonec nedojde. Daleko zásadnější moment ale pro již tak zadlužený klub nastane letos na podzim v listopadu totiž musí britské firmě ENIC Britská společnost ENIC, která ovládala Slavii od roku 1997 (původní 54procentní podíl se postupem času navýšil na téměř 97 procent), o svou majoritu přišla v lednu roku 2008 za velmi prapodivných okolností. Valná hromada tehdy rozhodla o navýšení základního kapitálu nepeněžním vkladem ve formě teoretického maximálního plnění úrazových pojistek hráčů. Navýšení o 618 milionů na 1,04 miliardy korun provedla společnost Key Investments na základě znaleckého posudku Otto Šmídy. ENIC však oponuje, že o valné hromadě nebyla informována, proto tuto i další později konané valné hromady napadla u soudu. Šéf fi rmy Matthew Collecott nedávno pohrozil, že požene k soudu také Tomáše Rosena a jeho spolupracovníka Petra Doležala. splatit půjčku v hodnotě asi 110 milionů korun, což je suma, která je zcela nad nynějšími možnostmi klubu. ENIC se již nechala slyšet, že peníze bude vymáhat i za cenu vyhlášení konkurzního řízení. Otázkou však zůstává, zda tento scénář nesledují současní (utajení) majitelé Slavie, aby pak mohli prostřednictvím jiné firmy vykoupit z konkurzu zajímavá aktiva, jako jsou práva na hráče či licence na ligu. Tedy očistit klub obdobně, jak tomu bylo v případě konkurzu dalšího vršovického týmu, FC Bohemians Praha. Situace ve Slavii totiž kauzu fotbalových klokanů začíná nápadně připomínat a dle několika zdrojů týdeníku EURO se již v zákulisí připravují kroky, které by měly vyústit v převedení aktiv Slavie na nový subjekt. PAVUČINA JMEN A FIREM Nepřehledná sešívaná pavučina zahrnuje několik firem a řadu zajímavých jmen. Prvním z nich je zmíněný podnikatel Petr Sisák, který mimo jiné pomohl ke krachu První slezské banky a byl odsouzen za spoluúčast na nevýhodných transakcích Českého národního investičního obchodně-podnikatelského fondu. Sisák podle serveru Česká pozice stojí za nebankovní finanční institucí Key Investments, jež kromě toho, že velmi neefektivně spravuje stamilionové investice Prahy 6, 10 a 13, údajně ovládá také 61procentní balík akcií Slavie. Sisákovým blízkým známým je Tomáš Rosen, někdejší předseda představenstva a spolumajitel Slavie, který dnes figuruje ve společnosti QFT Assets a směrem ke klubu prý zastupuje i firmu Falkonida. Tyto dvě společnosti označil současný ředitel Slavie Miroslav Platil za aktuální držitele majoritního balíku akcií, přičemž v deníku Sport uvedl, že klub řídí na základě příkazů od Antonína France. Právě tento člověk se minulý týden setkal se šéfem Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS) Ivanem Haškem, kde se prezentoval jako majitel Slavie a navrhl několik blíže nespecifikovaných kroků, jak klub dostat z marastu. Média však dlouhodobě upozorňují na propojení mezi Francem a Sisákem, kdy Franc v pozici bílého koně zastupuje kontroverzního podnikatele ve statutárních orgánech mnoha firem. Franc navíc nedělal osobního řidiče jenom Sisákovi, FOTO: ČTK dubna 2011 Euro 17

9 ale v minulosti údajně šoféroval i pro někdejšího předsedu ČMFS Františka Chvalovského. Zřejmě klíčovou postavou celé této struktury je Petr Doležal, někdejší generální ředitel a člen představenstva Slavie Praha, jenž se na jaře roku 2008 přihlásil k tomu, že je společně s Tomášem Rosenem většinovým vlastníkem klubu. Jakým způsobem akcie nabyli a zároveň zda, případně kdy a komu je poté prodali, již Doležal nesdělil. Údajně právě Doležal s Rosenem měli být podle deníku Sport hlavními strůjci navýšení základního jmění Slavie a vyšachování britské ENIC. S ohledem na další vývoj je však důležitý jeho loňský přesun ze Slavie do vedení ČMFS, kde Doležal v současnosti zastává pozici ředitele legislativně-právního oddělení. TŘI KLUBY V této pavučině je ještě jeden subjekt s nevyjasněnou majetkovou strukturou, společnost E Side Property Limited, jež vlastní stadion v pražském Edenu, kde hraje jak Slavia, tak i další vršovický klub, Bohemians Majitel této společnosti je jak jinak oficiálně neznámý, nitky však prostřednictvím britské firmy Key OAK Limited vedou ke společnosti Key Investments. Česká E Side, jejíž matka ve Velké Británii sídlí na stejné adrese jako vloni založená společnost SK Slavia Praha Limited, snahu o ovládnutí Slavie veřejně odmítá. Firma však letos v únoru vstoupila do struktur ČMFS jako plnohodnotný člen, takže získala status fotbalového klubu, a od léta hodlá hrát s družstvem mladší přípravky regulérní soutěž. Nutno dodat, že oba atributy jsou základní premisou pro případné převedení licence z jednoho klubu na druhý... E Side Property Limited však nezbytně nemusí být tím subjektem, který Slavii, tedy společnost SK Slavia Praha fotbal, nakonec ovládne. Týdeník EURO totiž zjistil, že ve strukturách ČMFS byl před několika měsíci zaregistrován ještě jeden klub se zajímavým názvem, SK Slavia Praha fotbal mládež. Tento nestandardní krok je ještě umocněn tím, že dle údajů uvedených na webových stránkách ČMFS za něj nehraje žádné mužstvo, a naopak všechny celky sešívaných, včetně mládežnických, hrají pod původní registrací SK Slavia Praha fotbal. ZASE TA ANGLIE V rámci fotbalového svazu tak nyní existují další dva kluby, které mají ať přímé či nepřímé vazby na dluhy zmítanou velkou Slavii. Zdroje týdeníku EURO hovoří o tom, že proces očištění sešívaných by mohl proběhnout podobně, jako tomu bylo v případě FC Bohemians. Před šesti lety klub spadl do konkurzu, z něhož vykoupila aktiva, zejména juniorské týmy a licenci na soutěže v ČMFS, společnost AFK Vršovice, dnešní Bohemians I tehdy stál za zachráncem zahraniční kapitál z Velké Británie, konkrétně společnost New Europe Enterpreneurs Counsellors Company Limited, registrovaná v městečku Hagley. Předseda ČMFS Ivan Hašek však na konci minulého týdne scénář o převedení aktiv na nový subjekt a poslání zadluženého klubu do insolvence či konkurzu rázně odmítl. Něco takového nepřipustíme, nechceme tu mít další kauzu Bohemians. Kdyby se měla licence převádět, tak jedině s veškerými závazky Slavie. Buď všechno, nebo nic, prohlásil Hašek. Jenže zlé jazyky tvrdí, že právě hladký průběh očisty Slavie souvisí s nedávným přesunem Petra Doležela na svazové právní oddělení. Nezbývá tedy než Ivanu Haškovi důvěřovat. ONDŘEJ HERGESELL (ondrej.hergesell@euro.cz) Euro dubna

10 monitor K A U Z A Č K A Podmíněné Beatiny vitaminy Před pěti lety byla Radka Kafková nejlépe placenou státní úřednicí. Nyní je podle nepravomocného rozsudku usvědčená z braní úplatků v jedné z nejzapeklitějších kauz, které doprovázely fungování dnes již neexistující České konsolidační agentury (ČKA). Kafková měla podle obžaloby přijmout úplatek ve výši 400 tisíc korun a říct si o další peníze. Jako vrcholná manažerka ČKA měla jako protislužbu poskytnout interní informace z agentury a zmanipulovat výběrové řízení na třímiliardovou pohledávku za společností Cetus. Soudce dal žalobcům za pravdu a vyměřil Kafkové osmnáctiměsíční trest s tříletou podmínkou a zaplacení pokuty 400 tisíc. Kafkové přitom hrozil až osmiletý trest. Sama svou vinu vytrvale popírá, nahrávají jí přitom dosud nevyjasněné skutečnosti podivného případu. Ten se odehrál v roce Tehdy se ČKA zmítala ještě v jiné kauze z účtů jí podřízené společnosti zmizela do zahraničí půlmiliarda korun. Že se v agentuře dějí podivuhodné věci, bylo tedy jasné. Případ zkorumpované manažerky pak dobře zapadl do špatného obrázku instituce, která spravuje pohledávky vyvedené z českých bank. Policie po měsících odposlouchávání vrazila ke Kafkové domů. Úplatek, za nímž šla najisto, nemohla dlouho najít. Nakonec 400 tisíc našla v autě manažerčina ženatého přítele. SLÍVA Odposlechy, které obhajoba zpochybňovala jako nelegální, mají dokládat, jak si Kafková o úplatky říkala. O všimném se aktéři hovorů zmiňují jako o vitaminech pro Beatu, což byl pes odsouzené úřednice. Vitaminovými spiklenci byli spolu s Kafkovou zaměstnanec ostravské pobočky ČKA Josef Tykva a podnikatelé Josef Lopata a Pavel Hrách. Cílem bylo dohodit pohledávku za Cetusem neznámému zájemci. Nejasné ovšem zůstává, proč bylo třeba uplácet. Třímiliardová pohledávka byla agenturou a najatým oceňovatelem ohodnocena na dvě stě milionů korun. Zájemci si ji ovšem cenili mnohem výše. Vítězná společnost Arrowrise nabídla 565 milionů. I druhý v pořadí česká společnost GBI Investments si ji cenil na bezmála dvojnásobek, konkrétně na 360 milionů. Otázky tak zůstávají dvě. Kdo je za společností Arrowrise, která tak významně přeplatila odhadní hodnotu pohledávky? A proč někdo zaplatí tak moc? Agentura v době svého fungování často čelila kritice, že nedostatečně hlídá, aby si pohledávky nekupovali sami dlužníci za zlomek jejich původní ceny. Proslavený je třeba případ Zetoru. A právě prodej v Londýně sídlící firmě Arrowrise podobné spekulace rozhodně podporoval. Její adresa bylo jediné, co o ní ČKA věděla. Ovšem šlo o zcela virtuální adresu, kterou si pronajímaly i další firmy. Arrowrise navíc neměla v obchodním rejstříku ani žádný zapsaný předmět podnikání, pokud za něj nepovažujeme jiné obchodní aktivity. Adresu najala firma Amicorp, již vedl Michael Price. Ten zároveň šéfoval firmě Q Investments se sídlem na Bermudách. Spletenec offshorových organizací tak dával podnět ke spekulacím, že za nákupem pohledávky stojí buď někdo z Cetusu, nebo IPB, z jejíž rozvahy pohledávka pocházela. Právě tito lidé mohli mít přesný přehled o tom, jak to s Cetusem vypadá, a proč je tedy dobré zaplatit výrazně více, než ČKA požaduje. Jednou z možností bylo, že si potřebují ohlídat, aby skončily všechny promlčecí lhůty, které se vztahují na někdejší obchody Cetusu. A pak třeba pod záminkou špatně sepsané smlouvy o prodeji (kterou mimochodem sepisovala právě Kafková) agentuře bezcennou pohledávku vrátit. Pravděpodobnější však byla verze, že je v Cetusu ukryt poklad, neboli více prostředků na pokrytí dluhu, než tušila ČKA. Tomu ostatně odpovídá i zpráva policie, že na účtech firmy zajistila 420 milionů korun a cenné papíry za čtvrt miliardy. Nicméně podle informovaných zdrojů mohlo být v Cetusu peněz ještě víc, a to až o 800 milionů. Díky svému napojení na IPB měla firma ve svém portfoliu slavný podřízený dluh zkrachovalé banky v této hodnotě. A za ten ručí stát. Pravdu se ovšem asi nikdy nepodaří zcela odhalit. A Kafkové vlastně zbývají jen oči pro pláč. Je odsouzena (ač se může ještě odvolat) a zaplatit má přesně tolik, kolik dostala. Slíbeny měla mít ještě další tři miliony korun. Další vitaminy pro Beatu už ale nikdy nedostala. ADAM JUNEK (adam.junek@euro.cz) FOTO: Tomáš Turek / ILUSTRACE: Jiří Slíva dubna 2011 Euro 17

11

12 monitor ARCHITEKTURA Známe nejlepší evropské stavby Evropská komise a Nadace Mies van der Rohe vyhlásily vítěze letošního prestižního architektonického klání a přehlídky, které nesou jméno podle jedné z nejznámějších osobností světové architektury. Soutěž hodnotí nejlepší realizovaná díla, jež vznikla v posledních dvou letech na území Evropské unie. Z celkem 343 nominovaných evropských staveb, které navrhli nezávislí experti i profesní instituce, vybrala mezinárodní odborná porota šest nejkvalitnějších. Vítězem a nejlepší evropskou stavbou se pro letošek stalo zrekonstruované Nové muzeum v Berlíně od britského architekta Davida Chipperfielda. Stavbu zdevastovanou bombardováním během druhé světové války architekt nejen zrenovoval, ale také navrhl dostavbu chybějící části budovy. O jeho opravy a proměny se pokoušelo už několik jeho předchůdců, budova ale stále chátrala. Zvláštní cena pro mladé architekty, která je pokaždé udělována za výrazný počin začínajícím tvůrcům, byla letos přisouzena Ramonu Boschovi a Bet Capdeferrové za stavbu Casa Collage ve Španělsku. V historickém městě Girone zrekonstruovali několik původně chátrajících kamenných budov, které přeměnili v domy k bydlení. Smyslem soutěže je ukázat tvůrčí potenciál, podpořit inovace a upozornit veřejnost na význam moderní architektury ve společnosti. Ceny Miese van der Rohe jsou udělovány každé dva roky a jejich vítězové získávají 60 tisíc eur. Letošní oficiální udílení cen se uskuteční 20. června 2011 v barcelonském pavilonu Ludwiga Mies van der Rohe. Česká republika se do soutěže pravidelně zapojovala ještě před vstupem do EU. První české projekty se v soutěži objevily v roce V předchozích letech bylo mezi nominovanými stavbami, které se dostaly na výstavu a do jejího katalogu, celkem šest domácích realizací například Klášter trapistů v Novém Dvoře nebo Průchod valem Prašného mostu. Letos bylo přihlášeno deset českých projektů například Národní technická knihovna nebo nová budova Fakulty architektury ČVUT. Žádnému z nich se ale nepodařilo dostat do finále nebo se umístit mezi 45 vybraných prací, které jsou součástí putovní výstavy a katalogu. LODNÍ DOPRAVA Jez pod palbou Hned několik německých ministerstev a měst má vážné námitky k projektu jezu na Labi u Děčína. Obávají se dopadů na životní prostředí v Německu a zpochybňují účelnost nákladné stavby. Vyplývá to z reakcí, které německá strana zaslala už v únoru českému ministerstvu životního prostředí v rámci procesu EIA. Jeho cílem je posoudit dopady projektu za 5,5 miliardy korun na ekologii. Kritické připomínky k projektu plavebního stupně s vodní elektrárnou vzneslo spolkové i saské ministerstvo životního prostředí, saské ministerstvo zemědělství, města Haidenau a Wehlen, obec Beilrode a okres Saské Švýcarsko Východní Krušné hory. Podle Němců stavba uškodí kvalitě vody, rybám a obecně ekosystémům v evropsky významné lokalitě Labské údolí. V souvislosti se stavbou vodní elektrárny je třeba počítat se zvýšeným poškozením a mortalitou všech druhů ryb v důsledku průchodu turbínami, hlavně úhořů a migrujících lososů v různých vývojových stadiích, uvádí se například ve vyjádření spolkového ministerstva životního prostředí. V jiných dopisech se namítá, že stavba jezu české straně stejně nepřinese spolehlivou cestu k moři. Labe v Sasku dosahovalo v letech 1997 až 2003 hloubky plavební dráhy 1,60 metru v průměru pouze 230 dnů, a nikoli po dobu 345 dnů v roce, jak se uvádí v projektu, říká stavební úřad Beilrode. České ministerstvo životního prostředí, které proces EIA zaštiťuje, není množstvím německých připomínek zaskočeno. Jedná se o kontroverzní téma, a proto jsme byli na takovou reakci připraveni, konstatuje Jarmila Krebsová z tiskového oddělení ministerstva. Jisté rozladění neskrývá státní investor, Ředitelství vodních cest. Připomínky by se daly často charakterizovat slovy nepochopení problému, neznalost, pověry, tvrdí Václav Straka, tiskový mluvčí ŘVC. Zdržení projektu, jehož stavba začne možná už v roce 2012, se ale neobává, protože k vypořádání připomínek je stanovena zákonná lhůta. PSJ Další ruský projekt Jihlavská firma PSJ získala kontrakt na stavbu rezidenčního komplexu Megapolis v ruské Kazani. Jde o úvodní fázi výstavby multifunkčního centra, které bude sloužit letní univerziádě v roce Investorem stavby je mezinárodní developerská skupina Clover Group. Hodnota první etapy projektu má dosáhnout necelých 32 milionů eur (770 milionů korun). Financovat ji bude Komerční banka spolu s Exportní garanční a pojišťovací společností (EGAP). Stavba začne v červnu letošního roku. Po dokončení centrum nabídne přes 38 tisíc metrů čtverečních bytů, necelé dva tisíce metrů čtverečních komerčních ploch a 400 podzemních parkovacích míst. Zakázkami v cizině PSJ kompenzuje přetrvávající výpadek na českém trhu. Největší zahraniční aktivity firmy se soustředí právě na Rusko. Mezi významné zakázky aktuálně patří i stavba rezidenčního komplexu v Tunisu. FOTO: archiv, Jörg von Bruchhausen dubna 2011 Euro 17

13 monitor FOTO: ČTK TRIPARTITA A bude se demonstrovat Vláda se opět dostala do ostrého střetu s odboráři. Ti minulý čtvrtek opustili zasedání tripartity, na níž chtěli ministři za TOP 09 Jaromír Drábek a Leoš Heger obhájit navrhované reformy v oblasti penzí a zdravotnictví. Zástupci odborů odešli v podstatě ještě dříve, než se začalo o čemkoli jednat. Ministr práce a sociálních věcí Drábek jejich gesto označil za narušení sociálního dialogu. Odbory nesouhlasí s penzijní, daňovou a zdravotnickou reformou a již poněkolikáté v tomto funkčním období kabinetu hodlají protestovat v ulicích. Organizace ČMKOS plánuje první demonstraci na 21. května a uvažuje i o stávce. Projednávání reforem je dle názoru odborářů OD STOLU DO ULIC. Vedení odborů vsadilo na nátlakovou taktiku. provázeno neochotou vlády náležitě diskutovat o jejich návrzích, a zejména nezájmem zvažovat velká rizika a dopady, které vládní reformy občanům způsobí. Nečasův kabinet v jejich očích ztratil důvěru, a tím i právo provádět důležité reformy. Nejvíce odborům vadí připravovaná důchodová reforma. Odmítají přesměrování části peněz, které lidé odvádějí na penze, do soukromých penzijních fondů, stejně jako zvýšení DPH. Výhrady mají i vůči daňovým změnám z pera ministerstva financí. Brojí především proti zrušení některých daňových výjimek, jako jsou výhody na režijní jízdenky a na stravenky. Odborům vadí také plánované změny ve zdravotnictví, zejména růst spoluúčasti pacientů nebo návrh, aby si lidé připláceli za nadstandardní péči. Za odboráři stojí i šéf ČSSD Bohuslav Sobotka. Podle něj vláda prosazuje reformy bez snahy je vysvětlit a získat pro ně širší podporu. Je evidentní, že odborům nejde o řešení problémů, ale hlavně o politiku. Jsem zklamán z toho, že odmítají přijmout odpovědnost za budoucnost naší země. O tom, že reformy jsou nezbytné, není žádných pochyb, říká ministr zdravotnictví Leoš Heger. Jeho kolega Drábek zdůraznil, že ministři přípravu reforem nezastaví. Vládě a Parlamentu je chtějí předložit na konci druhého čtvrtletí, aby se celý legislativní proces stihl uzavřít ještě letos. První fáze změn tak má být účinná od roku INZERCE

14 monitor USA Varovný ratingový prst Spojené státy jsou odsouzeny k záhubě apokalyptických rozměrů. Takový dojem mohl člověk získat z titulků některých zahraničních novin, které unisono citovaly varování agentury Standard & Poor s. Ta prý se znepokojením sleduje zhoršující se stav veřejných financí a státní pokladny Spojených států již od září roku Temné předpovědi převzala i řada světových finančních analytiků a z USA si ve svém projevu začal utahovat i ruský premiér Vladimir Putin. Jako by se úplně zapomnělo, že ratingové agentury se během finanční krize poněkud zdiskreditovaly. Agentura S&P ponechala rating země na AAA/A-1+, revidovala však výhled dlouhodobého hodnocení USA ze stabilního na negativní. To je sice historicky poměrně ojedinělý krok, nicméně negativní výhled má americká vláda (nikoliv ekonomika) v očích trhů už hodně dlouho. S&P upozorňuje především na velký rozpočtový deficit a rostoucí zadluženost. Státní dluh Spojených států již přesáhl čtrnáct bilionů dolarů a agentura nás varuje, že půjde-li to tak dál, přijde země o pověstnou pozlacenou značku ratingu AAA. Zní to děsivě, že? Kromě analytiků a novinových článků ovšem nikdo příliš na poplach nebije. Na zprávy o negativním výhledu zareagovaly americké státní dluhopisy poklesem výnosů, což znamená, že udržitelnost rozpočtů hodnotí naopak stále lépe. Dlouho rozhádaní demokraté a republikáni se totiž začátkem dubna dohodli na úsporách ve výši 38 miliard dolarů (640 miliard korun) pro zbývajících šest měsíců rozpočtového roku. Prezident Barack Obama navíc představil plán, díky němuž by se mělo do dvanácti let snížit zadlužení země o čtyři biliony dolarů (asi 68 bilionů korun). Šéf Bílého domu chce vyšší daně pro bohaté a škrtání výdajů na obranu a zdravotnictví. Dokonce i nekompromisní odborníci z S&P museli ve své zprávě uznat, že ekonomika USA je flexibilní, různorodá a její měnová politika je efektivní. S čím se agentura nakonec nemohla smířit, byly předchozí hádky politiků ohledně rozpočtu. Historické příklady ukazují, že něco jako bankrot Spojených států pravděpodobně nepřichází v úvahu. Například Velká Británie se po druhé světové válce dostala z krize, přestože se její poválečný dluh přiblížil úrovni 240 procent HDP. Zadlužení Japonska dnes přesahuje již 200 procent HDP a zemi vycházejícího slunce nečiní problémy si na trzích půjčit prakticky neomezený objem peněz. Odborníci rovněž upozorňují na to, že Spojené státy nejsou firmou a jejich finanční situaci nelze posuzovat jako u velkých korporací, které se dostaly do potíží. Nehledě na to, že na bankrot jsou Spojené státy prostě až příliš velké. Na druhou stranu se nelze tak úplně divit panice, kterou ratingové agentury způsobují. Pro Spojené státy byl rating AAA, který země získala už v roce 1941, odjakživa samozřejmostí. Ve světle posledních událostí na evropském kontinentu, kde se téměř odpočítává zbývající čas Řecku a některým dalším státům, se spojení státní bankrot stává nebezpečně silnou municí. EVROPSKÁ KOMISE Hurá do lobbingu Být evropským komisařem je nadále nejlepší vstupenka pro dobře placenou práci lobbisty. Nic na tom nezměnil ani nový kodex chování, který minulý týden zveřejnila Evropská komise. Členové evropské vlády jsou na tom z hlediska pracovního práva podobně jako manažeři podepisují konkurenční doložku, podle níž nesmějí rok a půl po odchodu z funkce působit v konzultačních službách ve stejné oblasti, kterou jako evropští komisaři spravovali. Po dobu dalších tří let za to dostávají v průměru polovinu svých někdejších příjmů. Podmínku zlatého padáku, který dosahuje 400 tisíc eur, lze ale nadále jednoduše obejít tím, že se nový job nebude stoprocentně krýt s portfoliem, které měl někdejší eurokomisař v popisu práce. V případě pochyb uděluje výjimku etická komise. Jenže ta ani podle nového přepracovaného kodexu nemá žádná měřítka, jak posoudit konflikt zájmů. Nadále tak bude možná cesta, kterou si vyzkoušel například někdejší místopředseda komise Günter Verheugen. Německý politik si loni otevřel konzultační firmu The European Experience Company. Jeho irský kolega Charlie McCreevy se zase angažoval v letecké společnosti Ryanair a působil jako konzultant Royal Bank of Scotland. V byznysu se prosadila také rakouská exkomisařka Benita Ferrero- -Waldnerová. FOTO: Reuters dubna 2011 Euro 17

15 ILUSTRACE: Tomáš Novák STÁTNÍ DLUHOPISY Žádné uvolňování šroubů Zájem o české státní dluhopisy je obrovský. Při poslední dubnové aukci chtěli investoři koupit téměř trojnásobně více dluhopisů, než ministerstvo financí prodávalo. Totéž se přitom stalo i v březnu, dokazují výsledky aukcí zveřejněné Českou národní bankou. Poptávku táhly hlavně banky. České banky, především ty velké, přetékají hotovostí a tuto přebytečnou likviditu přesouvají do českých státních dluhopisů, konstatoval hlavní ekonom společnosti Atlantik FT Petr Sklenář. Přebytek likvidity ovšem není to jediné, na co výsledky posledních aukcí státních dluhopisů ukazují. Banky stále trpí velkou averzí k riziku. Čísla z bankovního sektoru v ČR za rok 2010 ukazují, že podíl rizikově vážených aktiv na celkových aktivech bank klesl z 49 procent v roce 2007 na 44 procent v roce loňském. Vysoká poptávka bank po státních dluhopisech tedy může být interpretována jako signál pokračující averze vůči riziku, potvrzuje vedoucí analytik společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka. Je tedy jasné, že pokračuje trend z loňského roku, tedy že si banky čistí bilanci a zbavují se rizikových aktiv. Volné prostředky raději natlačí do státních dluhopisů s nízkým výnosem namísto toho, aby aspoň část hotovosti rozpůjčovaly firmám. Poptávka po úvěrech ze strany podniků je přitom vysoká, banky jsou ale pramálo ochotné k půjčkám právě kvůli strachu z rizika. A to i navzdory oficiálním prohlášením ze strany bankovních domů, že v tomto směru uvolňují šrouby. Z podrobnějších údajů, které zveřejňuje ministerstvo financí, vyplývá, že samotné banky nakoupily během února státní bondy v objemu třiadvaceti miliard korun. Za březen zatím ministerstvo data nezveřejnilo. Například Česká spořitelna ale nakoupila v březnu dle svého vyjádření státní dluhopisy ČR za osm miliard korun. V současnosti hodnotíme nákup státních dluhopisů jako výhodný z důvodu zajímavých výnosů v porovnání s ostatními investicemi při současné minimalizaci kreditního monitor OBŘÍ ZÁJEM Poslední aukce státních dluhopisů ČR (v mld. Kč) DATUM AUKCE PRODÁNO POPTÁVKA ,77 20, ,78 15, ,89 21,64 Pramen: ČNB rizika spojeného s emitenty ostatních dluhopisů, uvedl na dotaz týdeníku EURO Jan Holinka z tiskového oddělení České spořitelny. INZERCE

16 monitor B R I T Á N I E Miliardové bydlení Když se bratři Nick a Christian Candyovi rozhodli v Londýně vybudovat nejdražší rezidenční projekt světa, setkali se s téměř posměšnými reakcemi analytiků, někteří z nich jim předvídali bankrot. S pomocí katarských fondů ale komplex budov One Hyde Park bratři po pěti letech dobudovali a developerská společnost Candy & Candy se necelé tři měsíce po slavnostním otevření může pochlubit téměř vrácenými prostředky. Z osmdesátky bytů jich už 45 našlo své majitele, kteří zaplatili celkem 963 milionů liber, zatímco stavba vyšla na 1,1 miliardy. JEDEN MU NESTAČIL Ačkoli se jména kupců tají, na nejlepší adresu světa sousedící se slavným Hyde Parkem se bude stěhovat i nejbohatší Ukrajinec Rinat Achmetov, jehož investici listu Financial Times potvrdila mluvčí jeho společnosti System Capital Management. Podle posledního žebříčku magazínu Forbes 39. nejbohatší člověk planety zaplatil za dva byty v One Hyde Parku 136 milionů liber (3,7 miliardy korun). Teď se je chystá spojit v jeden střešní byt o rozloze 2300 metrů čtverečních. Celkově má za úpravy interiéru utratit dalších 60 milionů liber (1,6 miliardy korun). Jen těsně mu tak unikne čest být majitelem nejdražšího bytu světa rekord stále drží Monako, kde se loni prodal apartmán za 200 milionů liber. Achmetov, který velikostí svého jmění překonává taková jména jako investor George Soros, zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg nebo ruský podnikatel Roman Abramovič, si po nastěhování do komplexu bude moci užívat servisu zajišťovaného sousedním pětihvězdičkovým hotelem Mandarin Oriental. Navštívit může i soukromé kino, plovárnu, golfový simulátor, posilovnu či jednu ze saun. Zároveň s bytem dostane navíc vlastní prostor pro uskladnění lahví v místním vinném sklepě. Čtyřiačtyřicetiletý syn horníka vydělal svůj první milion obchodem s uhlím. V současnosti se jeho byznys rozpíná od energetiky po média a komunikace. S majetkem odhadovaným na deset miliard liber si může dovolit i vlastní fotbalový klub Šachtar Doněck. Až se Achmetov do svého nového bytu nastěhuje, bude moci rozšířit i své obchodní kontakty. Potvrdí-li se spekulace, k jeho sousedům se zařadí například kazašský magnát Vladimir Kim či irský developer Ray Grehan. Zazpívat na uvítanou by Achmetovi mohla australská zpěvačka Kylie Minogue, která ale v rezidenci vlastní podstatně menší byt za šestnáct milionů liber. Další sousedi prý pocházejí především z Indie, Číny a Blízkého východu. NEPRŮSTŘELNÝ KOMPLEX Majitelé bytů v rezidenci One Hyde Park nebudou muset mít strach o svou bezpečnost. Komplex čtyř budov je nepřetržitě hlídán, velká okna moderní stavby jsou z neprůstřelného skla a výtahy jsou vybaveny technologií pro rozpoznávání oční duhovky. Rezidence stojící na okraji jednoho z nejslavnějších londýnských parků je vidět z dálky a vyniká především díky architektuře navržené studiem Roger Stirk Harbour + Partners, jehož architekt Richard Rogers má na svědomí například i Millennium Dome. Moderní stavba se vymyká klasické architektuře v okolí, čímž si původně získala řadu kritiků. Teď už se ale zdá, že se s ní Londýňané sžili. Okolní klid občas naruší jen demonstranti u nedalekého libyjského zastupitelského úřadu. Z budov One Hyde Parku, kde byt stojí v průměru 22 milionů liber a je na metry čtvereční dvacetkrát dražší než obvyklé bydlení v Londýně, se dá přistavenými limuzínami Rolls Royce během chvilky dojet do nedalekého luxusního obchodního domu Harrods. Pokud chtějí místní zažít příjemnou procházku, mají to parkem, co by kamenem dohodil ke Kensingtonskému paláci. Ani za kulturou nemusejí obyvatelé One Hyde Parku chodit daleko, v těsném sousedství je i úchvatná Royal Albert Hall. JAKUB KŘEŠNIČKA (jakub.kresnicka@euro.cz) FOTO: archiv, Hynek Glos dubna 2011 Euro 17

17 monitor FOTO: archiv, Hynek Glos FIRMY Většina chce stravenky Devět z deseti českých firem je přesvědčeno, že stát má zachovat nynější systém závodního stravování a zvýhodnění stravenek. V případě zrušení daňového zvýhodnění stravenek a zavedení zaměstnaneckého paušálu většina podniků očekává tlak zaměstnanců na růst mezd. Vyplývá to z průzkumu společnosti Factum Invenio mezi dvěma sty tuzemskými firmami, které svým zaměstnancům poskytují závodní stravování. Takzvaný zaměstnanecký paušál, jehož zavedení navrhuje ministerstvo financí v rámci daňové reformy, předpokládá zrušení dosavadního systému daňového zvýhodnění stravenek a jeho nahrazení daňově uznatelným odpočtem. WEIL, GOTSHAL & MANGES Třetí vavříny Advokátní kancelář Weil, Gotshal & Manges znovu zabodovala v prestižním mezinárodním hodnocení. V žebříčku Legal 500 se stala nejlépe hodnocenou kanceláří v České republice v oblastech korporátního práva, fúzí a akvizic, bankovnictví a financí a dále v oblasti soudních sporů. Je to již třetí podobné ocenění právníků této kanceláře. Získali již ocenění Nejlepší kancelář roku 2011 od International Financial Law Review a agentura Chambers & Partners jim přiřkla titul nejlepší kancelář v oblastech soudních sporů a korporátního práva a fúzí a akvizic. CHMEL Zlatí Japonci Vývoz českého chmele loni meziročně stoupl o 166 tun na celkových 4310 tun. Nejvýznamnějším odběratelem bylo tradičně Japonsko. Export zde vzrostl o dvě procenta na 1830 tun. Více než tisíc tun prodali tuzemští producenti do Německa, kte - ré je druhým nejdůležitějším odběratelem. Hodnota vývozu ale kvůli posilování české měny klesla o desítky milionů na necelých 900 milionů korun. BOCHEMIE GROUP Tažení proti plísním Značka Savo z produkce společnosti Bochemie Group zaznamenala loni historicky nejvyšší prodeje. Pomohlo k tomu hlavně razantní posílení prodejů na zahraničních trzích. Prodeje značky v roce 2010 meziročně stouply o jedenáct procent na 850 milionů korun. Podstatnou zásluhu na tomto výsledku si připsal jeden z nosných produktů Savo Proti plísním, které posílilo o 22 procent. Původní savo bylo vyvinuto v roce 1973 jako univerzální dezinfekční prostředek ničící škodlivé bakterie a viry. INZERCE

18 komentář Protest proti protestům Nemocnice nedostávají od některých pojišťoven peníze na navýšení platů, které si lékaři vymohli při své akci Děkujeme, odcházíme. Ministr se zlobí a pojišťovny argumentují tím, že špitály nejsou schopny dostatečně doložit počty lékařů, na jejichž platy mají přidat. Ministr si pozve ředitele na kobereček, nemocnice zase hodlají na pojišťovny podat žaloby. A lékaři se rozčilují. To je celkem pochopitelné. Měli mít na pásce o pět až osm tisíc víc, a ty tisíce tam nejsou. Nejspíše se do pár týdnů vše srovná a peníze dorazí tam, kam mají. Nicméně celá situace dost názorně dokumentuje neudržitelné poměry v českém zdravotnictví, kde nikdo neví, kolik je vlastně doktorů, protože ti pracují velmi často na částečné úvazky. Nemocnice nyní mají tak trochu problém, protože aby jim pojišťovna proplácela fungování určitého pracoviště, musejí doložit, že na něm mají patřičný počet patřičně kvalifikovaného personálu. A na to se hodí i čtvrtúvazky. Ale když se pak počítají lékaři na navýšení úhrad, tak je příjemné doktory počítat na kusy, a nikoli na úvazky. Je to součást chaosu v organizaci českého zdravotnictví, který vyplul na povrch při oné protestní akci. A je to i doklad toho, že navyšování platů mělo být zásadně spojeno až se zaváděním reforem a zásadních změn ve financování péče. Lékařské odbory křičely a kvůli zpoždění budou křičet zase. Jiní odboráři zase za sebou bouchli dveřmi na tripartitě, protože se jim reformy včetně té zdravotnické pranic nelíbí. Ovšem vyšší platy pro své členy, zaměstnance ve státním sektoru, stále požadují. Připomíná to trochu chování člověka, který nadává na nepořádek na ulici, a přitom kolem sebe rozhazuje odpadky. Přiznejme si, že by bylo podivné, aby se odboráři nad úspornými opatřeními objímali s pravicovou vládou. Protesty přijdou a budou určitě hodně hlasité. Obavy žel vzbuzuje právě to, že české vlády byly vůči tlaku ulice vždy málo odolné a ustupovaly až příliš. Dá se k tomu ostatně počítat i únorová dohoda s nemocničními lékaři. Nyní ale není kam ustupovat. Reformy už tak změkčené koaličními kompromisy jsou minimem, které země potřebuje, aby se vydala na cestu ozdravení veřejných financí. A na tu se prostě a jednoduše vydat musí, i kdyby odboráři naplnili Václavské náměstí. Svět se zásadně mění. Jestliže po posledních volbách naši sociální demokraté lkali nad tím, že voliči naletěli na řecké báje o českých dluzích, které zdaleka nejsou hrozivé, dnes je jasné, že o žádné báje nešlo. Starosti s financováním svého eráru má dnes i Španělsko, které ještě nedávno mělo skoro stejný státní dluh jako Česko. A nejmocnější země světa se zachvěla poté, kdy agentura Standard & Poor s upozornila, že USA mohou brzy přijít o jedno ze tří áček ve svém ratingu. Všichni už snad chápou, že řešení krize vzniklé nesplácením privátních dluhů nespočívá v tom, že státy nadělají ještě větší dluhy, které také nakonec nebudou schopny splácet. Celý Západ i Japonsko vážně řeší, co se s tím dá dělat, jenže nedá se říci, že by se to řešilo vždy dobře. Když v Evropě zaplatí dluhy problémových zemí Německo a samo se tím předluží, tak to bude malér, jaký jsme od let Výmarské republiky neviděli. Domácí úkoly si prostě musí splnit každý sám a každý sám musí nést následky své nepřiměřené spotřeby. Nějaký generální pardon od nikoho nedostaneme. Řeči o tom, že reformy mají být spravedlivější, jsou jenom řeči. Tohle vždy bolí každého a představy, že zůstane stranou nadpoloviční většina obyvatel, která již dnes patří mezi čisté příjemce státní pomoci tedy to, co inkasují na různých dávkách, převyšuje jejich odvody je naivní pohádkou sloužící jen ke sbírání politických bodů. Proto bude nutné, aby vláda odrazila velmi razantně i veškeré protesty včetně případných stávek. České odbory patří v evropském měřítku mezi ty slabší a méně vlivné. Mají kolem tři čtvrtě milionu členů z pěti milionů zaměstnanců a členská základna se stále zužuje. Odborářští funkcionáři jsou navíc jako jinde těsně spojeni se sociální demokracií a snaží se dělat politiku, takže nelze čekat, že by v pražských ulicích hořela auta jako v Athénách. PAVEL PÁRAL šéfredaktor týdeníku EURO Domácí úkoly si prostě musí splnit kaž dý sám a každý sám musí nést následky své nepřiměřené spotřeby FOTO: Martin Pinkas / ILUSTRACE: Vojtěch Velický dubna 2011 Euro 17

19 makroekonomika P R O D U K T I V I T A P R Á C E Varovná data z Finska TEXT: Miroslav Zámečník (miroslav.zamecnik@euro.cz) 82 2,3 30,3 72,9 4,05 1,2 3,5 8,6 1,2 15, ,53 162,31 Pramen: EUROSTAT VERSUS HDP na obyvatele v paritě kupní síly (EU-27=100) Růst HDP 2010 (v %) Podíl průmyslu (v % podle přidané hodnoty) Produktivita práce na ekonomicky aktivního (EU-27=100) Výnos dlouhodobých vládních obligací (v %, březen 2011) Inflace (v % spotřebitelské ceny, 2010) Příjmová nerovnost (20 % nejbohatších/20 % nejchudších, 2009) Podíl obyvatel ohrožených chudobou (v %, po započtení sociálních dávek, 2009) Znalost cizích jazyků střední školy (počet jazyků/žák) Podíl absolventů v technických a vědeckých oborech (v %, 2008) Podíl domácností s internetem (v % broadband, 2009) Podíl firem s on-line zakázkami (v %, více než 10 zaměstnanců, 2009) Počet výzkumníků celkem (2008) Výdaje na vědu a výzkum (% HDP, 2009) Patenty podané Evropskému patentovému úřadu celkem (2007, na milion obyvatel) 113 3,1 22,3 108,9 3,45 1,7 3,7 13,8 2,2 24, , ,25 Masivní volební úspěch populistické strany Praví Finové v parlamentních volbách znovu připoutává k této skandinávské zemi pozornost, a tak nezaškodí trochu oprášit základní statistické údaje. To, že Finové dokázali velmi úspěšně ozdravit veřejné finance poté, co se zadlužili v recesi po ztrátě východních trhů počátkem 90. let, je známá věc. To, že stejně úspěšně dokázali změnit profil své ekonomiky a podstatně zvýšit její inovační potenciál, je také známý fakt. Jedna věc je však v česko-finském porovnání opravdu překvapující. Nehledě na všechny představy o opaku je v Česku menší příjmová nerovnost a také podíl lidí ohrožených chudobou je u nás nižší než ve skandinávském sociálním státě. To sice může a mělo by být důvodem české hrdosti mnohem spíše než jiné národní statistiky. Nicméně udržet mimořádně sociální charakter českého státu má jeden základní předpoklad: rychlý vzestup produktivity, který by kompenzoval dopady stárnutí obyvatelstva. Pro naši budoucí produktivitu, která je v přepočtu na jednoho ekonomicky aktivního v Česku o zoufalých 36 procentních bodů níže než ve Finsku ve vztahu k průměru unijní sedmadvacítky, jsou však k dispozici v podstatě jen varovná data. Jazyková vybavenost středoškoláků v Česku je ve srovnání s jejich finskými protějšky žalostná: Finové se učí více cizích jazyků, angličtina je samozřejmostí, švédština je normou a k tomu ještě jeden další. Jazykové dovednosti jsou ovšem jen nutnou, nikoli postačující podmínkou, k níž je třeba doplnit ještě přímou vědecko-technologickou vazbu. Skoro čtvrtina finských vysokoškoláků absolvovala technické obory nebo přírodní vědy a země s polovičním počtem obyvatel má absolutně více pracovníků ve vědě a výzkumu než Česko. Pak už stačí jen porovnávat jejich produkci v podobě patentových žádostí u Evropského patentového úřadu v přepočtu na milion obyvatel, aby bylo zřejmé, jak velký odstup nás od Finska dělí. Bude co dohánět. (Více o Finsku na straně 58.) Euro dubna

20 komentář Boj s inflačními mlýny Od doby, co si stát vyhradil monopolní právo na ražbu peněz, snaží se množství a hodnotu oběživa kontrolovat. Účinnost známých mechanismů se však značně liší. Jako příklad velmi neúčinných opatření může posloužit pokus římského císaře Diokleciána ( n. l.) monetární politikou zvládnout problémy, před nimiž stála jeho říše. Tváří v tvář vpádu Barbarů a vnitřním nepokojům způsobeným poklesem výroby a růstem cen zavedl císař přísnou kontrolu cen a znehodnotil měnu, stříbrný dinár. Vedlo to k rychlému nárůstu schodku, což růst cen jen dodatečně popohnalo, k rozmachu naturálního obchodu a bujení černého trhu. To vše jen prohloubilo útrapy obyvatelstva a místo kýženého uklidnění posílilo protestní nálady ve společnosti. Diokleciánův nástupce Konstantin (306 až 337 n. l.), známý hlavně svým přijetím křesťanství a založením ao města Konstantinopol, t opo byl svými současníky milován spíše jako strůjce úspěšné peněžní reformy. Některé z jeho odvážných novot jsou srovnatelné s dnešním chápáním finanční disciplíny. Znehodnocený dinár nahradil zlatou mincí, jež dostala název solid, což znamenalo a pevný nebo také tvrdý. Solid zůstával tvrdou měnou po dalších 700 let, což je trvání žádnou jinou měnou nepřekonané. Šťastlivci dodnes nacházejí poklady těchto mincí v koutech od Říma značně vzdálených, třeba v Číně. I když cyklické opakování je základní vlastností dějin, jejich lekce snadno upadají v zapomnění. Ve snaze překonat finanční krizi a znovu nastartovat hospodářství provádějí dnešní vlády politiku, která připomíná spíše názory Diokleciána než Konstantina. Zvláštní oblibě se u národohospodářů těší opatření, při němž se ve snaze o větší likviditu značně navyšuje peněžní masa. Některé národní banky, a mezi nimi v první řadě americký Fed, se uchylují k přímé monetizaci federálního dluhu. Vidí v tom, pokud ne přímo prostředek proti inflaci, pak aspoň pojistku před možnou deflací. V loňském listopadu spustil Fed šestiměsíční program přímých nákupů státních dluhopisů za 600 miliard dolarů v domnění, že tím pobídne hospodářství a sníží nezaměstnanost. Bank of England realizuje obdobný program nákupu aktiv do výše 200 miliard liber. Od května roku 2009 horečnatě nakupuje aktiva také Evropská centrální banka. Britský autor Adam Fergusson ve své knize Až zemřou peníze pokládá kvantitativní oslabení měny za moderní eufemismus pro skryté financování deficitu, jež je útokem na úvěrovou disciplínu a návodem na zvýšení tempa inflace. Aniž bychom se snažili uhodnout argu- menty, které platily v antické době, můžeme vyjádřit domněnku, že by císař Konstantin měl o rozumnosti těchto přístupů velké pochy- by. I v Americe, kde je inflace zatím držena na uzdě, proinflačně působí nárůst cen surovin. Ve Velké Británii byla v lednu zaznamenána čtyřprocentní infllace, což je dvojnásobek čísla chtěného vládou. Směrem nahoru přehod- notila prognózu inflace také ECB (z 1,8 na 2,3 procenta). Ovšem v některých státech EU se tento ukazatel drží vysoko nad průměrnou hladinou v Belgii kupříkladu dosahuje úrovně 3,2 procenta. Nejinak je tomu i v zemích s rychle rostoucí ekonomikou. Náhlý návrat Číny k vysokým přírůstkům HDP je doprovázen růstem spotřeby a požadavky na zvýšení mezd. Při pokračující slabosti čínské měny nepřekvapuje, že dle oficiálních údajů růst cen v lednu činil 4,9 procen- ta. V Rusku tento ukazatel za loňský rok činil 8,8 procenta a nyní se volně pohybuje nad desetiprocentní úrovní. Brazílie letos očekává inflaci ve výši 5,8 procenta. Ve všech případech realita značně předčila předsevzetí národních bank. Jeden se neubrání pocitu, že veškeré katastrofy tohoto světa se odehrávají jen proto, aby vytlačily ceny surovin do nebývalých výšin. Sucho v Číně, záplavy v Austrálii, zemětřesení v Japonsku, nepokoje na Blízkém východě, občanské války v Africe. Jen od února roku 2010 do února 2011 ceny surovin v dolarech poskočily o 50 procent. Trpí tím veškerý průmysl od potravinářského až po ocelářský. Některé vlády se snaží růst cen různě retušovat nebo zamluvit změnou definic, vtipnou kombinací komponentů spotřebního koše nebo tvůrčím přístupem ke statistice. Avšak občany, kteří dobře znají obsah své peněženky, se sotva podaří opít rohlíkem. Výsledkem bude nárůst nespokojenosti a společenských pnutí. Není na čase hledat nového Konstantina? JEFIM FIŠTEJN publicista Některé vlády se snaží růst cen různě retušovat nebo zamluvit FOTO: Reuters / ILUSTRACE: Vojtěch Velický dubna 2011 Euro 17

21 manažerský panel Neignorovatelný fenomén FOTO: archiv Digitální média a sociální sítě jsou již nutností a standardem mezi běžnými uživateli. Jejich význam ovšem raketově nabírá na důležitosti i ve firemní sféře. V dřívějších dobách vytvářel mediální povědomí o firmě tiskový mluvčí. Dnes tuto roli může převzít prakticky kdokoliv a jeho názor bude díky sociálním sítím dostupný během minuty tisícům lidí. Před pěti lety platilo, že firma, která nemá svou webovou prezentaci, neexistuje. V dnešní době spoustu rolí firemního webu nahrazují korporátní stránky daného podniku na Facebooku. V technologicky osvícenějších firmách se dnes také nosí vlastní kanál na YouTube, Twitteru či bohaté zaměstnanecké portfolio na síti LinkedIn. Bohužel často brání aktivnímu využívání sociálních médií v podnikové komunikaci neznalost a neochota manažerů těmto nástrojům moderní komunikace porozumět. Funguje zde fenomén jakési generační technologické bariéry. Lidem, kteří vyrůstají v době rozvoje určité technologie, tato přejde snadno do krve, zatímco pokud se s ní potkáme až v aktivním věku, máme sklon ji ignorovat či podceňovat její význam coby hračky pro pár vyvolených. Přitom pokud touto krátkozrakostí trpí vedení firmy, které vytváří celou její filozofii, výrazně své organizaci škodí. Prvním předpokladem pro úspěšné zvládnutí firemní komunikace na sociálních sítích je proto pružné složení managementu firmy, ve kterém by se měly mísit zkušenosti se schopností rychle absorbovat trendy moderní doby a uplatnit je v praxi. Celková efektivnost využití sociálních médií samozřejmě vzrůstá se vzdělaností všech zaměstnanců v této oblasti. Díky sociálním sítím tvoří celá společnost úzce propojený celek. Firma je tak jejich součástí, ať už si tuto možnost zvolí nebo ne. Riziko spojené s tím, jak je společnost vnímána veřejností skrze příspěvky a statusy vlastních zaměstnanců, považuji naopak za výzvu k zamyšlení se nad samotnou firmou a k případnému vylepšení. Odměnou za vytvoření dobře promazaného soukolí komunikace skrze digitální a sociální média je však pro danou společnost jedinečná možnost odlišit se od konkurence a dokonale poznat svého zákazníka. Tyto benefity jsou ve vysoce konkurenčním prostředí naší doby často klíčové a rozhodují o úspěchu či neúspěchu celé firmy. LUIS ANTONIO MALVIDO generální ředitel firmy Telefónica O2 CR INZERCE

22 lidé a podniky ŘEDITEL POZEMNÍHO PROVOZU ABS JETS Jan Králík Společnost ABS Jets, operátor soukromých tryskáčů a průkopník v oboru soukromé letecké přepravy v České republice a na Slovensku, jmenovala ředitelem pozemního provozu Jana Králíka (31). Ve společnosti ABS Jets Králík působí od roku 2006, kdy nastoupil do pozice dispečera provozu. Předtím pracoval coby dispečer letecké dopravy ve společnosti Fischer Air nebo jako koordinátor charterových letů a obchodní zástupce ve společnosti Czech Aviation Services. Nový ředitel se maximálně věnuje dalšímu profesnímu rozvoji v oboru leteckého průmyslu. Vedle účasti na školeních, výstavách a konferencích po celém světě také příležitostně přednáší na Žilinské univerzitě. Jan Králík vystudoval řízení letového provozu a management na ČVUT v Praze. Je svobodný a jeho největším koníčkem je létání; má vlastní pilotní licenci. K jeho dalším zálibám patří zejména cestování a fotografování. ALCATEL-LUCENT Alan Ilczyszyn key account manager Alan Ilczyszyn (32) byl jmenován do pozice key account managera společnosti Alcatel-Lucent. Převezme zodpovědnost za prodej a budování vztahů se společností T-Mobile CZ. Přichází z firmy Siemens IT Solutions and Services, kde poslední dva roky působil jako head of business unit services industries. Největší relaxací Alana Ilczyszyna je sport. Nejraději se věnuje golfu, tenisu, rád lyžuje, hraje fotbal a hokej a jeho další velkou zálibou je práce na zahrádce. KRÁTCE VYSKOČIL, KROŠLÁK & SPOL. Advokátní a patentová kancelář Vyskočil, Krošlák & spol. zahájila spolupráci s advokátkou Zuzanou Císařovou. Císařová se zaměřuje na práva duševního vlastnictví a IT, věnuje se rovněž posudkové a přednáškové činnosti. Poskytuje poradenství i v němčině a angličtině. KLUB LOGISTIKY SVAZU SPEDICE A LOGISTIKY Představenstvo Svazu spedice a logistiky jmenovalo Jana Poltera (32), obchodního WHITE & CASE L udě k Chvosta, J iří Horák, B arbora Rovenská, D avid Padyšák, D avi d Ilczyszyn partner, advokáti Právnická firma White & Case rozšířila svůj tým pražské kanceláře o pět zkušených advokátů: Luďka Chvostu, Jiřího Horáka, Barboru Rovenskou, Davida Padyšáka a Davida Ilczyszyna, kteří přišli z české advokátní kanceláře Horák & Chvosta. Luděk Chvosta (54) se bude jako nový partner White & Case podílet na strategickém rozvoji sporové agendy a řízení korporátní skupiny. S více než třicetiletou právní a manažerskou praxí v České republice i v zahraničí je respektovanou osobností v české právní komunitě a jeho právní služby doposud využívala řada renomovaných mezinárodních klientů i zahraničních advokátních kanceláří. Jiří Horák (57) se bude nadále zaměřovat na oblasti obchodního práva, fúzí a akvizic, restrukturalizací, pojišťovnictví a na sporovou agendu, kde využije své bohaté odborné zkušenosti, které sbíral 32 let. Barbora Rovenská (42) je známou a vyhledávanou a marketingového ředitele společnosti Dachser Czech Republic, předsedou Klubu logistiky Svazu spedice a logistiky. Volný čas věnuje rodině a svým sportovním koníčkům, jako je rybaření, volejbal, squash nebo lyžování. Mluví plynně anglicky a německy. TRASK Do managementu konzultační a technologické společnosti Trask byl jmenován Jiří Šlefr. Bude mít na starost rozvoj a podporu integračních produktů. V minulosti působil odbornicí zejména na poli práva duševního vlastnictví, nekalé soutěže, ochrany osobních údajů, reklamy a spotřebitelských soutěží. Její bohatá praxe však zahrnuje i oblast obchodních závazkových vztahů a pracovního práva. David Padyšák (39) rozšíří tým expertů zabývajících se zejména právem nemovitostí a stavebním právem. Je členem Česko-německé obchodní a průmyslové komory a v minulosti se účastnil stáží v německých advokátních kancelářích a studijních pobytů v SRN. Padyšák obsluhuje mezinárodní klientelu s důrazem na německy hovořící země. David Ilczyszyn (39) se bude zaměřovat na sporovou agendu, korporátní a obchodní právo, zastupování klientů před orgány státní správy a právní poradenství související s uváděním jejich výrobků na trh. Specializuje se na právo hospodářské soutěže a právní otázky veřejnoprávní regulace různých oblastí podnikání v České republice. TACOMA R omana Káňová marketingová manažerka Poradenská společnost Tacoma posílila o novou marketingovou manažerku Romanu Káňovou. Povede business development tým a bude zodpovědná za řízení marketingových a komunikač- v České pojišťovně či v České spořitelně. Studoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT, obor technická kybernetika a umělá inteligence, a Katz University of Pittsburg. TECH DATA Do pozice marcom manažerky fi rmy Tech Data Distribution nastoupila Klára Štolfová (28), která má s podobnou pozicí pětileté zkušenosti z fi rmy Krauthammer Czech Republic. Nová manažerka bude zejména zodpovídat za přípravu a realizaci marketingových aktivit fi rmy. FOTO: archiv / PŘIPRAVILA: Naďa Kubalíková (nada.kubalikova@euro.cz) dubna 2011 Euro 17

23 lidé a podniky ních aktivit. Káňová přichází ze společnosti KPMG, kde působila v oddělení marketingu a komunikace. Zkušenosti z oblasti korporátní komunikace získala v PR agentuře Mmd. Několik let pracovala také v zahraničí. Je absolventkou oboru marketingová a sociální komunikace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. CCS Marek Paneš marketingový ředitel Na nově vytvořenou pozici marketingového ředitele firmy CCS Česká společnost pro platební karty nastoupil Marek Paneš (38). Na starost bude mít vývoj a zavádění nových produktů a marketingovou podporu karet a telematiky v České republice a na Slovensku. Paneš přišel do CCS ze společnosti A.T. Kearney, kde působil jako manažerský poradce. V minulosti působil například také v ČSOB. Nový marketingový ředitel CCS vystudoval Slezskou univerzitu v Karviné, titul M.B.A. získal na U. S. Business School v Praze. Ve volném čase rád cestuje a věnuje se rozhodování softbalových zápasů. COMMERZBANK Alexander Jan Sosnitza vedoucí týmu specialistů Vedoucím týmu specialistů na cenné papíry pražské pobočky Commerzbank se nově stal Alexander Jan Sosnitza (31). Jeho cílem bude především tvorba nových strategií a zlepšování komunikace mezi pražskou pobočkou a Německem. Sosnitza přišel do Commerzbank před pěti lety a po celou dobu působil jako vedoucí pobočky v Hamburku. Zároveň s prací v Německu vystudoval Bankovní akademii ve Frankfurtu nad Mohanem, kde také momentálně dokončuje své MBA. Do pražské pobočky Commerzbank zamířil počátkem roku s cílem pomoci posilovat pozici Commerzbank v Praze. Alexander Jan Sosnitza rád hraje golf, lyžuje, věnuje se i plachtění a triatlonu. Ve volných chvílích také cestuje, chodí tančit a vyhledává zajímavé kulturní akce v Praze. Mezi jeho koníčky se řadí rovněž hudba a dobré jídlo. PRK PARTNERS Marti n Bruthans, Roman Peč enka partneři Novými partnery advokátní kanceláře PRK Partners byli jmenováni Martin Bruthans (35), který se specializuje zejména na oblast bankovnictví a financování, cenné papíry a úpadkové právo, a Roman Pečenka (35), který se zabývá zejména právem nemovitostí, stavebním právem a akvizicemi. Martin Bruthans v letech 1998 až 2001 působil v Československé obchodní bance v úseku korporátního bankovnictví. Před příchodem do PRK Partners více než tři roky pracoval v právní kanceláři Clifford Chance v Praze. Je absolventem Právnické fakulty UK, mluví plynně anglicky a má pracovní znalost němčiny. Roman Pečenka před nástupem do PRK Partners pracoval více než devět let pro Gide Loyrette Nouel v Praze. Je absolventem Právnické fakulty UK a studoval právo na Univerzitě v Toulouse ve Francii. Hovoří plynně anglicky a francouzsky. INZERCE

24 manažerský barometr Na tankodrom mýto nepatří Jste pro rozšíření mýtného i pro silnice druhé a třetí třídy? Ano Ne Nevím, nemám názor 8,2 % Odpovídalo 122 manažerů 32,8 % 59,0 % Od poloviny příštího roku chce ministerstvo dopravy zavést mýtné na všech silnicích první třídy. Zpoplatněny mají být také stovky kilometrů druhých tříd a několik úseků silnic třetí třídy. Stát si od tohoto rozšíření slibuje miliardy korun, které by podle ministerstva měly jít na opravy a údržbu silnic. Plán, který vypadá jednoduše a logicky, přesto odmítá více než polovina účastníků Manažerského barometru. I oni však připouštějí, že je nutné se stavem našich silnic něco dělat. Nechtějí však, aby se platilo i na komunikacích, pro něž by se kvůli množství výmolů a překážek hodil spíše název tankodromy. Za co platit, když jsou v katastrofálním stavu. Na druhé straně, za co je opravit, případně alespoň nějak udržovat při životě, ptá se jeden z respondentů. A druhý doplňuje: Nejsem proti zpoplatnění jakékoli služby a používání silnic službou bezpochyby je, ale jakákoli úhrada je oprávněná pouze za předpokladu, že za ni dostanu odpovídající kvalitu. Do té doby, než bude nastolena, nejsem ochoten platit vůbec nic. Tento manažer rovnou navrhuje, aby řidiči naopak dostávali od státu náhradu za to, že po takových silnicích musejí jezdit a že si tak ničí svoje auta. Přesvědčit veřejnost o nutnosti zpoplatnění nebude lehké i s ohledem na dosavadní zkušenosti s dálnicemi. Mnozí z účastníků barometru jsou přesvědčeni, že by se po rozšíření mýtného na další silnice nevybralo ani tolik, aby to pokrylo instalaci nového zařízení a náklady na provoz. Kritika značně neefektivního systému se objevila v řadě příspěvků. Mýtné se na dálnicích a cestách 1. třídy vybírá již několik let, aniž bychom zaznamenali jakékoli zlepšení jejich stavu, stěžuje si jeden manažer. Několik dalších uvádí, že ze zpoplatnění dálnic profituje pouze jeho provozovatel, firma Kapsch. Přestože se ročně na mýtném vybere mnoho miliard korun, většina z těchto peněz rozhodně nejde na opravy silnic. Dost bylo Kapsche, píše se v dalším komentáři. Pochybnosti o výsledku navrhovaného rozšíření vyvolává i způsob, jakým tato firma vyhrála minulý tendr. Pokud mě paměť neklame, když se vybíral systém Kapsch, tak se zvolily mýtné brány kvůli tomu, že měly být pokryty jen dálnice, a bran tak mělo být relativně málo. Takže to vypadá, že nejprve byla z tendru vyřazena konkurence satelitních řešení a nyní Kapsch dostane další byznys. Teď to bude pod záminkou, že jsou silnice 2. a 3. třídy zneužívány k tomu, aby se kamiony vyhnuly mýtu na dálnicích, uvádí jeden z respondentů. Jiný má obavy, že jde o předstupeň, tedy o krok, po němž bude následovat zpoplatnění všech silnic i pro osobní auta. A upozorňuje, že spotřební daně a DPH z benzinu a nafty jsou stejně jako DPH z vyrobených aut dostatečně vysoké. Poměrně silným protiargumentem je nejasné využití vybraných peněz. Čili obavy, že prostředky z mýtného nepůjdou na opravy silnic, ale opět zmizí v černé díře státní kasy. Proto by někteří manažeři s rozšířením souhlasili pouze za předpokladu přesného rozpočtového určení jejich využití, a to pouze na údržbu zpoplatněných silnic. Téměř třetina účastníků ankety by nicméně s rozšířením mýtného na vedlejší silnice souhlasila. A to nejen pro financování jejich oprav, ale hlavně proto, aby po nich přestaly jezdit kamiony a těžká nákladní vozidla. Přesněji aby je přestali jejich řidiči využívat k tomu, aby se vyhnuli placení mýtného. Jako občan žijící ve středních Čechách vnímám velmi intenzivně negativní efekty, které způsobilo zpoplatnění dálnic a silnic pro motorová vozidla. Denně při své cestě do práce a z práce potkávám desítky nákladních automobilů, které aby ušetřily za mýto objíždějí Prahu po silnicích nižších tříd, čímž je devastují, plaší tím zvěř, a navíc ohrožují občany postižených obcí. Názor, že mýtné je jediným způsobem, jak zabránit kamionům v takové praxi, se objevil v několika příspěvcích. Výtěžek mýtného ze silnic první třídy, kterých je v Česku celkem 5500 kilometrů, má jít do státního fondu dopravy. Peníze získané na silnicích druhé třídy by měly dostat kraje. Avšak až poté, co si stát odečte náklady na provoz systému. Takový je návrh ministerstva dopravy, které navíc tvrdí, že tentokrát půjde o satelitní řešení. Záruky, že se něco vyřeší, nejsou žádné. Tendr měl být vypsán do jara, zatím k tomu nedošlo. FOTO: Jan Rasch / TEXT PŘIPRAVILA: Blanka Růžičková (blanka.ruzickova@euro.cz) dubna 2011 Euro 17

25 káva s... M A R T I N E M B O R O V I Č K O U Development jsme utlumili FOTO: archiv Staví logistické areály, kanceláře i byty. Už několik let je ale specialistou i na ekologické stavby. Loni s jednou z nich Vodní elektrárnou v Železném Brodě největší severočeská stavební firma Syner zabodovala i v soutěži Stavba roku Je to oblast, která je pro nás stále zajímavá. Máme bohaté zkušenosti s technologiemi pro odstraňování ekologických škod. V současné době odstraňujeme následky těžby uranové rudy ve Stráži pod Ralskem. Konkrétně se jedná o speciální technologii na neutralizaci kyseliny sírové v podzemních vodách, říká Martin Borovička, šéf severočeského S group holdingu, v němž je Syner stavební divizí. EURO: Ještě před krizí jste zúžili oblasti, kterým se chcete věnovat. Jak se vám v nich dařilo? Změnil hospodářský útlum vaše plány? BOROVIČKA: Jako tři hlavní pilíře činnosti jsme zvolili stavebnictví, které je pro nás tradiční, dále facility management a developerskou činnost. Krize se nejvíc dotkla třetího pilíře. Developerské aktivity jsme úplně nezastavili, ale utlumili jsme je. U některých projektů jsme dosáhli územního rozhodnutí a čekáme na dobu, kdy je budeme moci realizovat. Například v našem královéhradeckém projektu už máme stavební povolení a právě nyní se rozhodujeme, zda začít stavět. V každém případě ale půjde o výstavbu rozdělenou do několika etap. Získání úvěru je dnes totiž vázáno na 30procentní předprodej, což pořád není jednoduché. EURO: Plánovali jste stavět také v Rusku či Rumunsku. Jaká je nyní situace tam? BOROVIČKA: V podstatě obdobná. K projektu v Bukurešti již máme veškerou dokumentaci a mohli bychom začít stavět.v tuto chvíli probíhají jednání s budoucími nájemci. K úspěšným patří projekt, který máme v Nižném Novgorodě. První etapa skončila a zbývá doprodat jen pár posledních bytů. Už běží druhá etapa, která je administrativní a bude dokončena začátkem příštího roku. Samozřejmě že parametry projektů v Rusku byly před rokem 2008 daleko zajímavější, ale i po určitém propadu cen se stále jedná o slušně ziskové projekty. EURO: Vnímáte už na ruském realitním trhu nějaké oživení? BOROVIČKA: Mírné oživení je určitě znát, ale přichází oproti jiným segmentům se zpožděním. Za růstem průmyslu obecně a zejména automobilovým trhem, který bývá prvním příznakem oživení, je opožděn dva až tři roky. EURO: Mnoho stavebních a developerských firem před krizí přitahovala Ukrajina, která slibovala obrovské zisky. Vy jste na tamní trh nechtěli vstoupit? BOROVIČKA: Ne. Naše společnost je poměrně malá na to, abychom se rozkročili do tolika zemí naráz. Dokud projekt nedotáhneme do konce, nemůžeme se věnovat dalšímu. Lidské zdroje, které máme k dispozici, jsou omezené. Hledáme spíše jednotlivé příležitosti, kterým se pak dokážeme systematicky věnovat. EURO: K zemím, ve kterých jste působili, patří Spojené arabské emiráty. O co tam šlo? BOROVIČKA: V první fázi šlo o trénink našich inženýrů a techniků při výstavbě mrakodrapů v Dubaji. Vyslali jsme jich tam postupně osmnáct. Cílem bylo, aby získali zkušenosti s technologiemi, se kterými se doma nesetkají a také detailní znalost prostředí. Třeba mrakodrapy na pražské Pankráci jsou ve srovnání s těmi dubajskými poloviční. Druhou fází měl být management projektů v emirátech pro významné investory z tohoto regionu, ale naše plány přibrzdila krize. Uplatnění pro tyto odborníky dnes nacházíme doma nebo na našich dalších zahraničních projektech. EURO: V rámci změn jste se rozhodli zbavit se své hotelové části. Našli jste už pro své tři liberecké hotely kupce? BOROVIČKA: To rozhodnutí padlo dávno před krizí a prodej měl přijít na řadu ke konci roku Vyjednávali jsme tehdy s několika skupinami, ale krize nás zasáhla a transakce neproběhla. Hotelový trh zůstává od té doby ve velké depresi, a přestože trochu oživuje, bude trvat další dva tři roky, než se vrátí na bývalou úroveň. My rozhodně nehodláme prodávat hotely pod cenou. PAVLA KREUZIGEROVÁ (pavla.kreuzigerova@euro.cz) Hledáme jednotlivé příležitosti, kterým se pak dokážeme systematicky věnovat, říká šéf severočeského S group holdingu INZERCE Euro dubna

26 report dubna 2011 Euro 17

27 P O L I T I K A Nesnesitelná křehkost bytí Poslepovaná koaliční vláda musí po politickém hašteření dokázat, že má právo na existenci. A to reformami, které slíbila Notně labilní vláda Petra Nečase (ODS) ještě neviděla jediný paragraf takzvané velké důchodové reformy, ale osmatřicetiletá matka dvou dětí si již na stránkách ministerstva práce a sociálních věcí může vypočítat, že do důchodu půjde v 66 letech a dvou měsících. Podle nyní platných pravidel by to bylo v 65 letech. Její o tři roky mladší bezdětná kolegyně má vyhlídku na dalších šest pracovních měsíců navíc. Inu, co naplat. Kalkulačka ministerstva práce a sociálních věcí je neúprosná. Automaticky nastavuje měsíce pracovního života bez ohledu na to, zda je politická garnitura zrovna rozhádaná nebo ne. Vláda, která si sama dala přízvisko reformní, však s dosud nebývalou koaliční silou 118 poslanců dokázala za necelý rok svého fungování předvést namísto silných kroků jen nebývalé rozbroje. A tak se vrcholný koaliční orgán, vyjednávací skupina K9, zabýval častěji než obrysy proměn zdravotnictví, penzí či daní třemi velkými krizemi kabinetu. Reformní snažení je neustále na druhé koleji. JEDEME DÁL, VÁŽNĚ Úředníci však pokračují v přípravách podle předem stanovených fahrplánů a k některým krokům politiky nepotřebují. Je tak naděje, že reformy přece jen proběhnou. V jakém jsou stavu po bezmála čtrnácti dnech vládní paralýzy? Petr Nečas se po dosaženém kompromisním řešení zaklínal tím, že reformy budou do června ve sněmovně. Spojí s nimi i osud své vlády, pakliže ještě nějaká bude. Vraťme se tedy k penzím. Základní obrysy vláda schválila. Nyní je třeba novelizovat komplex zákonů, které umožní vytvoření takzvaného druhého pilíře, jenž dovolí vyvést část odvodů do soukromých penzijních fondů. V současné chvíli se připravují paragrafová znění tak, aby je vláda dostala v červnu. Připomínková řízení proběhnou v květnu a v červnu, popisuje harmonogram velké reformy mluvčí resortu práce Viktorie Plívová. Spolupracovat přitom musí ministerstvo Jaromíra Drábka (TOP 09) s resortem financí. Ten zatím svou vizi, jak budou penzijní společnosti fungovat, neodhalil. Podobně i ministerstvo zdravotnictví hlásí, že nezadržitelně kráčí ke splnění úkolu zahájit reformu včas. Malá novela, tedy změna zákona o veřejném zdravotním pojištění, která umožní připlácet si za nadstandardy, už prošla vládou. Do meziresortního připomínkového řízení zamířily i zbylé zákony. Problémem je, že již čtyřikrát měla některé sporné body zdravotnické reformy probírat K9. Ta se však pokaždé zabývala politickou krizí a na zdravotníky nedošlo. Ostatně od předminulého pondělí se vlastně ani nesešla, protože koalice vždy jednala ve formátu K12. Přesto mluvčí ministra Leoše Hegera (TOP 09) Vlastimil Sršeň trvá na tom, že návrhy vláda schválí počátkem června a do sněmovny v prvním čtení poputují v posledních dnech téhož měsíce (více o plánech ministra FOTO: ČTK Euro dubna

28 report FINANCOVÁNÍ POLITICKÝCH STRAN Věci veřejné viděly do účtů ČSSD a ODS Když během jedné z nočních schůzek K12 viditelně unavený ministr Kalousek vtipkoval na téma Nejslabší, máte Babáka, nešlo jen o ironický bonmot. Babák se totiž čím dál více zaplétá do vysvětlování, kde vzal peníze na sponzorský dar své vlastní straně ve výši šesti milionů. Pozadí Babákova podnikání tak může být véčkařský sud střelného prachu, jak zjistil týdeník EURO. Mladý poslanec a mimochodem kandidát na předsedu strany nedávno sdělil serveru Aktuálně.cz, že si 650 tisíc vzal z vlastních úspor, 1,6 milionu si vypůjčil z vlastní účetní firmy MxB a 3,5 milionu od společnosti WCM CZ. Babák je obklopen dluhy i v soukromém životě, takže otázka, jak hodlá všechny pohledávky splatit, je poměrně logická. Na ni Babák odpovídá, že vlastní akcie auditorské společnosti Bene Factum v ceně 30 až 40 milionů korun, které hodlá brzy prodat. Jenže toto vysvětlení, které je podivným spletencem několika lidí, firem a finančních transakcí, zavdává příčinu k několika seriózním podezřením. PODIVNÝ PODÍL Začněme se společností Bene Factum, kde by měl Babák podle svého tvrzení mít patnáctiprocentní podíl. Jak už ovšem upozornila řada lidí včetně Jiřího Paroubka, podle obchodního rejstříku to není pravda. Společnost je po padesáti procentech rozdělena mezi auditory Petra Šrámka a Miloše Havránka. Společnost jsem zakládal a pomáhal budovat. Obchodní podíl ve společnosti Bene Factum jsem zakoupil na opci, vysvětluje Babák týdeníku EURO. Samotní majitelé společnosti nebyli v uplynulém týdnu k zastižení ani neodpovídali na telefonáty. Ovšem i v případě, že by Babák patnáct procent vlastnil, je velmi nepravděpodobné, že by měly hodnotu 30 až 40 milionů korun. Firma Bene Factum měla totiž ještě v roce 2009 zisk pouhých 65 tisíc a obrat osmnáct milionů. Podle dostupných údajů navíc firma vydala sto akcií v ceně 20 tisíc korun za kus. Shrnutí Babákovy verze tedy zní počátkem loňského roku jsem nakoupil akcie v ceně 300 tisíc, které teď mají hodnotu více než stonásobku. Warren Buffett by pukl závistí. Pro mě je důležité, že můj podíl ve firmě tuto hodnotu má, tvrdí suverénně Babák. Skryté vlastnictví podílu na auditorských firmách mohlo mít svůj důvod, který je zároveň potenciální politickou rozbuškou. Tyto společnosti mají totiž absolutní přehled o veškerém hospodaření dvou největších politických JÁ NIC, JÁ BABÁK. Verze poslance Věcí veřejných Michala Babáka zní: počátkem roku jsem nakoupil akcie v ceně 300 tisíc, které teď mají hodnotu stonásobku. stran, ČSSD a ODS. Pod prohlášením auditora účetní uzávěrky ČSSD z roku 2010, kterou má týdeník EURO k dispozici, najdeme podpis Petra Šrámka a razítko Bene Factum. Pod hospodařením ODS ze stejného roku je zase podpis Miloše Havránka, který prováděl audit za HZConsult, společnost přímo propojenou s Bene Factum. To znamená jediné pokud Michal Babák skutečně byl spolumajitelem této firmy, mohl mít a s ním i vedení Věcí veřejných dokonalý přehled o veškerém účetnictví svých politických konkurentů. Vzhledem k obchodnímu tajemství vám bohužel tyto údaje nemohu potvrdit, ani vyvrátit. Jedná se o obchodní záležitosti z doby, kdy jsem ještě nebyl veřejně činnou osobou, říká Babák. My můžeme jen odhadovat, jak se na tento fakt oni političtí dinosauři, proti kterým před volbami bojoval, dnes tváří. BABÁKOVO BLANSKO Tím se podivná mlha obklopující Michala Babáka ani zdaleka nerozptyluje. Nikoli nevýznamný opar se s ním totiž táhne z místa jeho bydliště, totiž z Blanska. Vraťme se ale ještě na chvíli zpátky k jeho vlastní argumentaci, když prohlásil, že si 3,5 milionu půjčil od firmy WCM CZ, patřící údajně novozélandskému podnikateli Peteru Cliffordovi. Jelikož jsem se staral o vše, pan Clifford mi řekl, dělej si s penězi, co chceš. Až je budu potřebovat, tak ti rok dopředu řeknu a ty mi je vrátíš, řekl Babák deníku Právo. Kromě toho, že takový příběh je sám o sobě podivný, je podivná i sama společnost WCM CZ. Babák, aniž by měl ve firmě jakýkoli podíl, je v ní veden jako jediný jednatel. Kromě něj má společnost ještě prokuristku, jeho ženu Petru. Coby majitel je skutečně uveden jakýsi Peter Clifford (s bydlištěm nikoli na Novém Zélandu, ale ve Velké Británii), ten ovšem do firmy s kapitálem přesahujícím deset milionů vložil pouze dvě stě tisíc korun. Zbytek financovala podnikatel Josef Liška. V Praze možná nejde o příliš známé jméno, ale v Babákově Blansku je jméno Liška spojeno s podnikáním v první lize. Rodina Liškových, ovládající poměrně silnou developerskou skupinu Liška Group, figuruje v řadě dalších společností, z nichž v několika najdeme i poslance Babáka. Zajímavá je například LBL Trade, která před časem velmi výhodně odkoupila od tamní radnice desetipatrovou kancelářskou budovu za pouhé tři miliony korun. Jde o nejvyšší stavbu jihomoravského městečka, na které jen tak mimochodem během voleb a několik měsíců po nich visel obří billboard Věcí veřejných. Zajímavá je také společnost OD Praha, kde kromě Babáka a Liškových figuruje Josef Endl, velmi vlivný provozovatel heren a kasin z Olomouce. Všechny tyto vazby by pochopitelně nemusely vůbec nic znamenat nebýt Babákova štědrého šestimilionového daru. Pokud dárcem není on, ale například rodina Liškových, nejenže jde o obcházení zákona o sponzoringu politických stran, ale nutí nás to ptát se, za jakým účelem zůstal autor této finanční injekce skrytý. Jaké jsou jeho zájmy a nakolik za něj kope sám Babák? FOTO: ČTK dubna 2011 Euro 17

29 report Hegera na str. 39). Poslední velká reforma, kterou je úprava daňového systému opět pod taktovkou politika z TOP 09 Miroslava Kalouska, prý pokračuje bez ohledu na vládní tahanice. Procesní část reformy, tedy nový daňový řád, je už v platnosti od počátku roku. Institucionální, kam patří ustavení jednoho inkasního místa, je také v běhu, vypočítává Jakub Haas z tiskového oddělení. Do konce dubna pak jsou novely zákona o daních z příjmu v připomínkovém řízení a do konce června budou předloženy vládě, doplňuje Haas. KUBICE, KAJÍNEK, KOŽENÝ Veškerá práce mohla být zmařena, kdyby se politici nedohodli na pokračování koalice. Krajním řešením totiž mohly být předčasné volby, z nichž by vzešlo zcela jiné uspořádání moci. Noc z pondělí 18. na úterý 19. dubna tak byla klíčová tím, že zažehnala to nejhorší. U vachrlaté Nečasovy vlády nicméně jeden nikdy neví, protože premiér z dohody nevyšel vůbec vítězně. Výsledek je obecně známý. Namísto Víta Bárty na dopravě zaskočí jeho náměstek Radek Šmerda, který ač nestraník bývá spojován s TOP 09. Jak ovšem upozornila místopředsedkyně sněmovny a Bártova manželka Kateřina Klasnová, je to jen dočasné řešení, než se Bárta očistí z kauzy údajného uplácení Kristýny Kočí, Jaroslava Škárky a dalších poslanců Věcí veřejných (VV). Školství překvapivě dál povede ministr Josef Dobeš z Věcí veřejných. Jeho hlavu přitom premiér žádal spolu s posty Bárty a také Radka Johna, aby proběhla očista vlády od bezpečnostní agentury ABL, jež patří Bártově rodině. Oficiálně se Dobeš udržel proto, aby hladce proběhly státní maturity. Nejožehavější problém ministerstvo vnitra se řešil nejdéle. Nečas přinesl na jednání několik jmen lidí, kteří by resort mohli vést. Patřil mezi ně například soudce Jaroslav Bureš nebo náměstek na ministerstvu zahraničí Jiří Schneider. Bureš údajně odmítl, Schneidera nechtěl pustit ministr Karel Schwarzenberg. Kompromisním řešením se stal bývalý šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice, který proslul zejména svou zprávou o prorůstání vrcholné politiky a organizovaného zločinu. Toto jmenování vyvolalo minimálně rozpaky u opozice. Bývalý ministr vnitra za ČSSD František Bublan se vyjádřil v tom smyslu, že se obává, že Kubice není schopen vnitro řídit. Expředseda strany Jiří Paroubek byl ještě výmluvnější. S Kubicem se totiž kvůli jeho zprávě dlouhodobě soudí. To by příštím ministrem spravedlnosti mohl být Jiří Kajínek a finance by mohl vést Viktor Kožený, prohlásil pobouřený Paroubek. Na dosavadního ministra vnitra Radka Johna pak zbyla trafika post vicepremiéra pro potírání korupce. Podle Petra Nečase je prý správné, aby byli ve vládě šéfové všech koaličních stran. Jestli bude totéž tvrdit i po květnové volbě předsedy VV, se teprve uvidí. Jedním z kandidátů na obsazení nejvyšší pozice ve straně je nyní odejitý Vít Bárta. Vítězem skandálu by se tudíž mohl stát člověk, který vše sledoval zpovzdálí. TOP 09 Karla Schwarzenberga nebyla zatím do žádného skandálu zatažena a on sám se zachoval nejstátničtěji ze všech. Nejdříve zchladil za asistence šéfa poslanců vlastní strany Petra Gazdíka exministra Bártu. Ten totiž po třech hodinách jednání prohlásil, že když se špičky koalice sejdou ještě třikrát čtyřikrát, jistě řešení naleznou. Byli bychom za blbce, nechali se pánové z TOP 09 slyšet a dodali, že když nebude dohoda, nemá smysl v koalici pokračovat. Zlomová byla posléze intervence šéfa české diplomacie u premiéra. Toho v soukromém rozhovoru přesvědčil, aby nadále netrval na odvolání ministra Dobeše, a umožnil tak dohodu. Ani Věci veřejné nevybruslily z vlastního skandálu špatně. Sice výměnou za své ministry požadovaly hlavy Alexandra Vondry, Miroslava Kalouska a ministra zemědělství Ivana Fuksy, kteří zůstávají, ale vlastně získaly jeden post ve vládě navíc. Další přeskupování vlády je ovšem na dohled, jak ohlásil premiér Nečas. O osudu Schwarzenbergova TOP 09 nebyla do skandálu zatažena a on sám se zachoval nejstátničtěji ze všech jednotlivých členů kabinetu rozhodnou audity jejich výkonnosti. V červnu, kdy vláda hodlá požádat o důvěru, má být již jasno. Plánované rošády mohou být útěchou hlavně pro samotného Nečase, neboť musel ustoupit nejvíce ze všech. Ve vládě mu zůstali dva ministři, jejichž odvolání požadoval. V politické hře ho tak vyškolil prezident Václav Klaus, který odstřelení ministrů zdržel do doby, než se vládní koalice dohodla. A významná část ODS premiérovi zazlívá, že si neprosadil svou. Ostré kritiky se již ostatně premiér dočkal, a to od svého předchůdce v čele strany Mirka Topolánka. Ten na oslavách dvaceti let od založení ODS prohlásil, že koalice s VV je horší než někdejší opoziční smlouva s ČSSD. Měli jsme za to, že nejnebezpečnějším nositelem voyeurské ideologie je ČSSD a její grosstapo. To jsme však ještě neznali ABL a bartapo, uvedl v plamenném projevu. VEVERKY ZLOBÍ Věci veřejné ani po zažehnání krize způsobené kauzou bývalého ministra Bárty nedávají koaličním partnerům pokoj. Tikající bombou mohou být trestní oznámení, která kolem sebe Věci veřejné začaly v rámci defenzivního boje rozhazovat jako reklamní letáky. Cílem oněch oznámení jsou koaliční partneři z ODS a TOP 09, pro které bude pravděpodobně nadále těžké sedět u jednoho stolu s někým, kdo je označuje za zločince. První z oznámení míří sice jen na ředitele Lesů ČR Svatopluka Sýkoru, jeho autoři se nicméně netají tím, že chtějí odstranit ministra zemědělství Fuksu (ODS). Útok VV na ministerstvo a Lesy ČR právě v této situaci může mít jen dva důvody buď chtějí odvést pozornost od vlastních skandálů, nebo mají nějaký zájem udržet netransparentní systém obchodů se dřevem a profitovat z něho, rozčiluje se Fuksa. To ovšem autoři oznámení poslanci Josef Novotný a Miroslav Petráň striktně odmítají. Ta žaloba nevznikla ze dne na den. Máme k tomu rozsáhlý materiál, asi centimetr tlustý, na kterém jsme pracovali hodně dlouhou dobu. Události okolo vládní krize to celé akorát urychlily přibližně o týden, říká Josef Novotný, poslanec za SNK ED, který je členem véčkařského poslaneckého klubu. Novotný podle svých slov navazuje na kauzu, kterou spustily odposlechy v kauze exministra Drobila. V nich se mluvilo o krádežích za bílého dne, které v Lesích ČR měly probíhat v době, kdy byl Drobil členem dozorčí rady. Když se dává zakázka za miliardu bez výběrového řízení, ještě se to prodlouží dodatkem z pěti let na patnáct a rozšíří se účinnost na půlku republiky, něco opravdu není v pořádku. A s panem ministrem Fuksou jsem o těch problémech mluvil, on s tím ale nechtěl nic dělat a odkázal mě na dozorčí radu, vysvětluje Novotný. Ještě větší kalibr pak véčkaři vystřelili na věčnou tvář české politiky, ministra financí Miroslava Kalouska. V tomto případě mají být důvodem machinace při rozhodování týkající se chybného využití státních dotací, jak Věci veřejné pěkně po česku sdělily médiím. Pikantní je, že toto oznámení sepisoval s poslancem Novotným Michal Babák (viz VV viděly do účtů konkurentů). Mně to připadá legrační, co někteří poslanci dělají. Když nedokážu pořádně vysvětlit, kde jsem vzal šest milionů na sponzoring, jak mě může vůbec napadnout podat trestní oznámení na něco, na co má navíc pan Kalousek jako ministr právní nárok, kroutí nad celou záležitostí hlavou Petr Gazdík, předseda poslaneckého klubu TOP 09. V tuto chvíli samozřejmě nikdo nemůže vyvrátit, že trestní oznámení byla skutečně připravována dlouho dopředu, a že by dokonce teoreticky mohla cílit správným směrem. To by pochopitelně vztahy v koalici přeneslo do úplně jiné dimenze nenávisti. Načasování z nich ale dělá jen podivnou frašku a těžko říct, jak se na sebe budou koaliční partneři po jejím odehrání usmívat. ADAM JUNEK (adam.junek@euro.cz), TOMÁŠ PLHOŇ (tomas.plhon@euro.cz), JAN HRBÁČEK (jan.hrbacek@euro.cz) Euro dubna

30 report POTVRZENO. Prezident Václav Klaus jmenoval Jana Kubiceho novým ministrem vnitra minulý čtvrtek. také předsedu Věcí veřejných a místopředsedu vlády pro věci zbytečné, pardon, pro boj proti korupci Radka Johna. Ambice měli všichni podle svých slov nezměrné, ale výsledky jejich kroků by se daly připodobnit ke splasklému pouťovému balonku. Jediným bývalým ministrem vnitra, který se nezprofanoval a je výrazněji politicky aktivní, zůstává poslanec za ČSSD František Bublan, který vede sněmovní výbor pro bezpečnost. Třebaže i za jeho éry resortem třímaly rozličné aféry, mnohé z nich zdědil po svém předchůdci Grossovi. K U B I C E H O M I S E Letenský hrobeček Ministerstvo vnitra je pro své šéfy podobně smrtící jako ministerstvo zdravotnictví Kachlíkárnu obchází už léta zlý démon, snad duch někdejší Státní bezpečnosti. Alespoň to tak vypadá, když se člověk zpětně probírá politickými kariérami šéfů ministerstva vnitra, které v budově s touto přezdívkou na pražské Letné sídlí. Ti, kdo se mohli zapsat do historických análů jako reformátoři totalitní ozbrojené složky, většinou odcházeli s ostudou. Co se týče politické mortality, v novodobé historii snese vnitro srovnání snad jen s ministerstvem zdravotnictví. Vzpomeňme třeba na lustrační aféru federálního ministra Richarda Sachera anebo průšvih dalšího federálního šéfa resortu Petra Čermáka s mercedesem od Helbigů. Vynechat nelze bývalého strojvůdce Stanislava Grosse, jehož záhadné zbohatnutí dodnes nikdo řádně nerozklíčoval, ani někdejšího korunního prince ODS Ivana Langera, jehož politický vzestup voliči zastavili svými kroužky v posledních volbách do Poslanecké sněmovny. Na politickém vrakovišti skončili i další, kteří se na resortu byť jen mihli: Cyril Svoboda, Václav Grulich nebo Martin Pecina. Podobná kariéra nyní čeká nejspíše JÁ SE Z NĚJ POS. Nyní se tedy šéfem ministerstva stal Jan Kubice, kterého by ještě před pár měsíci nikdo na tomto postu nečekal. Dlouholetý šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), o jehož hlavu dlouhodobě usilovala v době své vlády sociální demokracie. Policista, za jehož úřadování se detektivům podařilo například zmapovat aktivity ruské mafie (legendární zásah v pražské restauraci U Holubů), ale jehož útvar se zamotal i do vysoké politiky. Vzpomeňme jen kauzy Biolíh, Bono Publico (alias Budišov) či vyšetřování vraždy Františka Mrázka. Jeho kariéra před nečekaným nástupem na vnitro vyvrcholila takzvanou Kubiceho zprávou před parlamentními volbami v roce Kubice k policii nastoupil po roce Do ledna roku 1994 řídil ochrannou službu, která zajišťuje bezpečí vysokých ústavních činitelů. Do konce téhož roku byl pak ředitelem útvaru operativní dokumentace kriminální policie. Během působení Kubiceho v čele ÚOOZ se mnoho politiků snažilo o jeho odchod. Například v roce 2000 tehdejší premiér Miloš Zeman (ČSSD) kritizoval výsledky práce útvaru a Služby pro odhalování korupce a odvolání bylo na spadnutí. Proti se však postavil tehdejší prezident Václav Havel a Kubice ve funkci zůstal, i když výrazně oslabený. Politicky neprůchozího šéfa ÚOOZ se snažil odstranit i Stanislav Gross. Ministrovi lidé osnovali různé provokace včetně udání, které měly předznamenat například hloubkovou kontrolu v útvaru. A důvody pro volání po změně byly občas navýsost úsměvné, jako třeba údajné používání nelegálního softwaru. Kubice nicméně útoky ustál. Od policie se musel poroučet až za dob ministrování Ivana Langera po rozepři s tehdejším náměstkem policejního prezidenta Jiřím Houbou. FOTO: Hynek Glos dubna 2011 Euro 17

31 report ZLÝ DÉMON NAD VNITREM Aféry ministrů vnitra od vzniku České republiky MERCEDES OD HELBIGŮ V roce 1994 vyšlo najevo, že poslední federální ministr vnitra a místopředseda ODS Petr Čermák dva a půl roku používal bezplatně mercedes soukromé firmy bratří Helbigů z Německa, kteří provozovali autosalon s luxusními vozy na pražských Vinohradech. Čermák to zamlčel v přiznání, a neplatil tudíž daň. O pár měsíců později neobhájil křeslo místopředsedy ODS. V kauze bratří Helbigů, která zaváněla masivní korupcí, figurovali tehdy i vysoce postavení pražští policisté. MATRA A OLOMOUCKÁ KAUZA V roce 1994 uzavřelo ministerstvo vnitra s francouzskou společností Matra miliardový kontrakt na komunikační systém (především radiostanice) Pegas. Okolo smlouvy dodnes kolují informace naznačující předražení a zpochybňující kvalitu systému. Ministerstvo se aktuálně chystá kritizovaný projekt modernizovat. Takzvaná olomoucká kauza byla jedním z nejzávažnějších případů prorůstání organizovaného zločinu do státní správy ve druhé polovině devadesátých let. Odehrála se za éry ministrování Jana Rumla a proti sobě v ní tehdy stáli příslušníci speciálních ozbrojených sborů a podnikatelé ze zmíněného moravského regionu. Spletité vyšetřování, po němž padly desítky trestních oznámení, se týkalo mimo jiné obchodů s kradenými auty, falešnými valutami a zbraněmi. Nakonec olomoucká kauza vyšuměla do ztracena: vyžádala si pouze personální oběti v řadách BIS a Inspekce ministra vnitra, tedy lidí, kteří se snažili případ vyšetřit. Někteří z tehdy podezřelých nadále udržují čilé kontakty s politiky. KOŘISTKA, MLÝN Asi nejvíce afér na ministerstvu vnitra je spojeno se Stanislavem Grossem. Například teatrální zatčení lobbisty a přítele šéfa ODS Mirka Topolánka Marka Dalíka a jeho deportace vrtulníkem do Ostravy kvůli údajnému uplácení poslance US-DEU Zdeňka Kořistky z roku Největší kontroverzi nicméně vzbudilo zřízení speciálního policejního týmu Mlýn. Legenda jeho vzniku byla opřena o vyšetřování citlivých kauz, ale spíše než vyšetřovacím orgánem byl tým sběrnou kompromitujících informací. Ostatně ke Stanislavu Grossovi se stékalo množství informací, které by se oficiálně ministru vnitra neměly dostat do rukou. Týdeník EURO měl v minulosti možnost například nahlédnout do hlášení určeného ministrovi, kde byly kromě oficiálních informací z vyšetřování i informace zajištěné od policejních informátorů a různé politicky zaměřené drby. Stanislav Gross dodnes tvrdí, že vše bylo v mezích zákona a zcela čisté. KREJČÍŘ A KUBICEHO ZPRÁVA Problém s Mlýnem zdědil Grossův nástupce František Bublan. Za jeho éry v létě roku 2005 policii za záhadných podmínek utekl kontroverzní obchodník Radovan Krejčíř. Ten byl obviněn z podvodu, zločinného spolčení a z přípravy vraždy a dodnes se spekuluje o jeho možném napojení na špičky policie. Kvůli útěku Krejčíře padaly hlavy na vysokých postech a rezignoval i policejní prezident Jiří Kolář. V souvislosti s Bublanovým působením na vnitru nelze nevzpomenout brutální zásah policie na párty CzechTek, rovněž v létě roku Za zmínku stojí i kauza Biolíh, v níž bylo zmapováno prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, popsané detailně v poněkud narychlo sepsané Kubiceho zprávě. DOČISTA A LÁZNĚ Ivan Langer byl kritizován především za pronájem čtyř lázeňských domů nebo za zakázku na praní prádla. Z auditu, který nařídil Langerův nástupce sociální demokrat Martin Pecina vyplynulo, že objekty v Karlových Varech, Mariánských Lázních či Luhačovicích, které byly svěřeny neznámé společnosti, mohlo ministerstvo pronajmout za mnohem více peněz. Stát měl podle auditu tratit 100 milionů korun. Langer ale tvrdil, že Pecinův audit je značně zkreslený a neobjektivní, protože prý s některými úsporami nepočítá. Podobnou pozornost jako problém pronájmu lázeňských domů vzbudila i zakázka na praní prádla v hodnotě asi 50 milionů korun, kterou získala firma Langerova přítele Tomáše Paclíka. Langer se ale po zveřejnění podrobností o zakázce zapřísahal, že o Paclíkově snaze získat kontrakt nevěděl a ani tento proces neovlivňoval. Náruživý kuřák viržinek Kubice politiky pohrdá, nicméně teď by s nimi měl zasednout u jednoho stolu. Jak tato mise dopadne, nikdo netuší. O nominaci na post ministra vnitra dokonce nevěděli ani jeho nejbližší. Ilustrují to velmi otevřené textové zprávy, jimiž reagovali na dotazy týdeníku EURO předtím, než jméno Kubice padlo, a po oznámení jeho výběru. Neexistuje, výplod chorých mozků, stálo v první zprávě. A poté: Já se z něj pos... NEBYLO KDE BRÁT Na uprázdněné místo po Radku Johnovi se zrovna nikdo nehrnul, což nadmíru ilustruje seznam potenciálních kandidátů. Mezi vytipovanými kandidáty figurovali například dva soudci: místopředseda pražského Vrchního soudu Jaroslav Bureš a šéf městského soudu Jan Sváček. V záloze byli i tři úředníci náměstci ministra obrany, respektive zahraničních věcí, Jiří Šedivý, Jiří Schneider a sekce předsedy legislativní rady vlády Petr Mlsna. Zvláště zarážející byla třeba osoba Jaroslava Bureše. Soudce, o němž je známo, že dlouhodobě udržuje intenzivní styky s politiky, se v poslední době zamotal i do velmi citlivého případu Sazka. Jeho intervence do odvrácení pádu společnosti včetně schůzky s aktéry případu krachující loterijní společnosti se řešila i na pražském Hradě. V této zemi je těžké najít nestraníka a zároveň manažera, který policii, ale i hasičům a řízení veřejné správy rozumí. Navíc by měl být odvážný, aby se nebál říznout do resortu zkoušeného politickými tlaky a všemožnými potížemi. Odvaha Kubicemu nechybí, nicméně je se svými policejními zkušenostmi manažersky poněkud omezený. Ani jmenování Kubiceho se tak podle informací týdeníku EURO neobešlo bez obtíží. Postavila se proti němu část ODS, a jak se dalo čekat, ozvala se záhy také sociální demokracie. Pro členy ČSSD je Kubice jako červený hadr pro býka. Františku Bublanovi se třeba nezamlouvá, že na vnitru bude sedět nestraník bez jasně definované politické podpory. A to přestože i Bublan byl v době, kdy držel taktovku nad zmiňovaným ansámblem, nestraníkem. A co Jana Kubiceho v kachlíkárně čeká? Podfinancovaný resort s desítkami tisíc bouřících se podřízených. Pokud si na vnitro nepřivede alespoň desítku na výsost oddaných a erudovaných spolupracovníků, bude se mu jen těžko napravovat to, co jeho předchůdci během dvou desetiletí různými nekoncepčními změnami a reorganizacemi přivedli do současného prachbídného stavu. JAN HRBÁČEK (jan.hrbacek@euro.cz) Euro dubna

32 P O L I T I K A Jste bez práce? Staňte se véčkařem! Část véčkařů vstoupila do strany díky inzerci na pracovních webech. Dnes sedí na radnicích i v Poslanecké sněmovně Vláda má svou další vážnou koaliční krizi za sebou. Ač se to zpočátku zdálo téměř nemožné, většina ministrů Věcí veřejných otřesy nakonec ustála. Jediným odchozím byl nakonec duchovní otec manažerského projektu Věcí veřejných Vít Bárta. Důkazy o jeho úmyslech abelizovat českou politiku a snaze zaplatit si loajalitu svých spolustraníků byly totiž příliš pádné na to, aby je mohl banalizovat. I Bárta se prý ale do politiky znovu vrátí, jak tvrdí jeho straničtí kolegové. Žádné zásadní zvraty zřejmě nehrozí ani v komunální politice, alespoň ne v té pražské, kde je o Věcech veřejných slyšet nejčastěji. Koaliční partneři problematických véčkařů čeřit vody na radnicích příliš nechtěli, a proto jim vládní precedens přišel vhod. Situace kolem Věcí veřejných vzbudila logicky emoce i u nás, nicméně naší prioritou je udržet na radnici stabilitu, říká například starosta Prahy 5 Radek Klíma (TOP 09), jehož strana zasedá v koalici s véčkaři a sociálními demokraty. Stačí, že zástupci VV Klímovi předali čestná prohlášení, v nichž se distancují od jakýchkoliv praktik spojených s nelegálním sledováním, odposlechy a s jakýmkoliv spojením s kauzami kolem bezpečnostní agentury ABL. Celá věc se zřejmě definitivně uzavře na mimořádné schůzi zastupitelstva svolané na tento týden. FOTO: Martin Pinkas dubna 2011 Euro 17

33 ZŮSTANE MÍSTOSTAROSTKOU? Jana Pařízková (VV) dva roky pracovala pro Bártovu ABL. Teď jí za to hrozí vyhazov z radnice Prahy 1. INZERCE O JEDNOHO MÉNĚ O něco dramatičtější průběh mají události na Praze 1, na jejíž radnici měly Věci veřejné své první zastupitele už před osmi lety. Po loňských podzimních volbách pak vstoupily do koalice s TOP 09 a ČSSD a prvně zasedly také v radě. Ještě před dvěma týdny měla strana dva místostarosty Jana Krejčího a Janu Pařízkovou. Dnes už je to jinak. Vystoupit ze strany Věci veřejné jsem se rozhodl poté, co se objevily nové informace,... nadále v této straně nechci zůstat, říká Krejčí, který u véčkařů vydržel jen necelý rok. Navzdory tomu si chce ale funkci místostarosty ponechat. Kandidoval jsem s určitou vizí a programem, a ty hodlám vůči voličům i nadále plnit. Tento závazek se nespojuje s Věcmi veřejnými ani s žádnou jinou politickou stranou, je přesvědčen Krejčí. Jeho bývalí spolustraníci na pražské radnici mu to ale vyčítají. Měl by se funkce vzdát. Takto jen využil vzrůstající popularity naší strany, myslí si Pařízková. Krejčí se nicméně domnívá, že rozhodnutí o tom, zda má zůstat ve funkci, či nikoliv, není na jeho bývalé straně, protože jejím členem už není. Bude záležet na koaličních partnerech ve vedení městské části. Pokud mi sdělí, že si již nepřejí, abych zůstal, budu jejich rozhodnutí respektovat, dodává. SOCIOLOŽKOU V ABL Své setrvání ve funkci ale nemá jisté především Pařízková, která je na radnici už druhé volební období. Záhy poté, kdy jako dvaadvacetiletá studentka sociologie vstoupila do strany, byla roku 2006 zvolena do zastupitelstva radnice Prahy 1. O rok později ale začala pracovat pro Bártovu firmu ABL. To by se jí teď mohlo stát osudným, protože po jejím odvolání z funkce místo starostky volá opoziční ODS. Stranu rozzlobily informace, se kterými přišel rebelující poslanec Jaroslav Škárka, který Věci veřejné nedávno opustil. Předsedal jim ale v letech 2005 až 2009 a zároveň byl i zastupitelem na Praze 1. Nedávno upozornil na to, že před volbami v roce 2006 ABL sledovala tamní radní Petra Hejmu (ODS) a Filipa Dvořáka (ODS), kteří se později vystřídali na postu starosty Prahy 1. Záležitost šetří policie. Pařízková sice pro ABL v roce 2006 nepracovala, ale s detektivy podle opozice mohla spolupracovat později. Z firemního časopisu ABL z prosince 2008 vyplývá, že Pařízková byla oceněna za svou práci, a to spolu s prací detektivů. Mezi nimi figuruje také Pavel Pertlíček, známý jako detektiv ABL, který sledoval i starostku Prahy 11 Martu Šorfovou, shrnuje Filip Dvořák (ODS), zastupitel a exstarosta Prahy 1, své důvody, proč Pařízkové nedůvěřuje. Pařízková ale trvá na tom, že pro ABL pracovala jako socioložka. Její náplní bylo vytvářet vnitrofiremní průzkumy spokojenosti zaměstnanců a později sestavovala dotazníky, které měly odhalit důvody vysoké nemocnosti některých pracovníků ABL. Nikdy jsem neudělala nic špatného a nevidím nejmenší důvod, proč bych měla odstupovat. S detektivní činností jsem neměla nic společného. Mé jméno se jen objevilo na stejné stránce jako jména detektivů, tvrdí Pařízková. Dvořák přiznává, že po dalších informacích o náplni práce Pařízkové v ABL nepátral. Vedení radnice se pracovní historií své místostarostky zabývá. Působení Jany Pařízkové u ABL prověřujeme. Zda byla její činnost spjata s detektivní činností ABL, se zatím nepodařilo ani potvrdit, ani vyvrátit, říká starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký (TOP 09). Pařízková se s vedením radnice dohodla na tom, že se dva týdny nebude účastnit rozhodování v radě. Ty už vypršely, a tento týden se schází zastupitelstvo, kde opozice může předložit další důkazy. Pokud se tak nestane, pravděpodob-

34 report NESPOKOJENÝ EXSTAROSTA. Filip Dvořák (ODS) chce, aby radní Věcí veřejných úřad městské části Prahy 1 opustili. Práci Dvořáka i jeho stranických kolegů véčkaři ještě jako opoziční zastupitelé často tvrdě kritizovali. Zaznamenal jsem dvě vlny těchto náborů, jeden z nich proběhl před loňskými parlamentními volbami, druhý před několika měsíci, tvrdí absolvent politologie pražské filozofické fakulty Petr, který v posledním roce hledá zaměstnání. Sám se pohovorů v obou vlnách zúčastnil, ale hned v prvním kole se dověděl, že jde o práci pro Věci veřejné. S díky jsem odmítl, vzpomíná Petr. U pohovoru, který se konal pár měsíců před loňskými volbami, prý seděl kromě zaměstnankyně personální agentury také budoucí ministr Dobeš. ně místostarostkou zůstane a s ní i její bývalý kolega Krejčí. Po profesní stránce jsem s prací obou radních zatím spokojen. Projevují ve své oblasti velký zájem o věc, dostatek odborné erudice i schopnost učit se a rozumět chodu radnice, říká Lomecký. BĚŽNÝ POSTUP Kromě angažmá v bezpečnostní agentuře, která donedávna patřila Vítu Bártovi, je na příběhu Jany Pařízkové zajímavá ještě jedna věc jakým způsobem se dostala do strany. Ten je možná zvláštní, ale ve Věcech veřejných rozhodně ne ojedinělý. V roce 2005 jsem se přihlásila na inzerát, ve kterém vydavatelství Pražan, vydávající stejnojmenný časopis Věcí veřejných, hledalo sociologa, začíná Pařízková své vyprávění. Po nástupu do vydavatelství měla na starost sociologické průzkumy a sociální poradenství poskytované občanům první městské části. Hned od začátku se potkávala s členy Věcí veřejných. Tehdy zejména s Kateřinou Klasnovou, Josefem Dobešem, Jaroslavem Škárkou, Čestmírem Horákem, později pak s Karolínou Peake a dalšími, vzpomíná Pařízková. Přes Kateřinu Klasnovou se tehdy seznámila také s Vítem Bártou. Zaujalo ji prý, s jakým nasazením a slušností véčkaři komunikují s každým jednotlivým občanem. Rozhodla jsem se do strany vstoupit a jsem tam dodnes, dodává Pařízková. V roce 2006 už zasedala v zastupitelstvu Prahy 1. Do ABL nastoupila díky Josefu Dobešovi, který tam pracoval v pozici personálního ředitele a o uvolněném místě pro sociologa ji informoval. O mladé lidi, kteří studují nebo nedávno dostudovali obory, jako je sociologie, politologie, masová komunikace či ekonomie, nemá strana nouzi. Mnozí z nich do strany vstoupili v posledních letech, kdy odpověděli na inzeráty opakovaně se objevující na pracovním serveru Jobs.cz. Personální společnost Retail Formation v nich hledala studenty či čerstvé absolventy těchto oborů pro zpracovávání analýz. Za zmíněnou personálkou stojí Marek Ulman, advokát ABL. O tom, že se jedná o práci pro Věci veřejné, se uchazeči zpravidla dověděli až v průběhu tříkolového výběrového řízení. Kristýna Kočí přiznává, že i na začátku její politické kariéry byl inzerát na serveru Jobs.cz PERSONÁLNĚ SLABÍ Na tomto místě je třeba říci, že strana tímto způsobem skutečně nehledala jen potenciální politiky, ale i analytiky. Pro odborné otázky, například práci v analytickém oddělení, členství nikdo příliš neřeší, podmínkou je ale loajalita vůči zaměstnavateli vzhledem k materiálům, se kterými oddělení pracuje, vysvětluje jeden ze zaměstnanců strany, který si nepřál být jmenován. Jeho náplní je zpracovávat odborné podklady pro různá jednání či mediální výstupy politiků. Když se na tento post hlásil, nebylo prý zřejmé, že se jedná o práci pro Věci veřejné, ale hned v prvním kole výběrového řízení o tom byl informován. Ke vstupu do strany ho prý nikdy nikdo nenutil. To, že véčkaři měli pro své volební listiny v roce 2010 málo kandidátů, bylo u malé a nové strany zřejmé. Mladých lidí, kteří do strany přišli přes inzeráty, prý ale nakonec není v politice tolik. A to kvůli výsledkům krajských voleb. Jedná se tedy především o mladé členy poslaneckého klubu. O způsobu, jakým strana prováděla nábory, dnes otevřeně hovoří vyloučení poslanci Jaroslav Škárka a Kristýna Kočí. Takto se do strany dostal například ekonomický expert, dnes poslanec Radim Vysloužil. V regionech se nezřídka stávali krajskými tajemníky regionální zaměstnanci ABL, kteří měli na starost nábor nových členů a zakládání místních klubů, tvrdí Škárka. Kristýna Kočí přiznává, že i na začátku její politické kariéry byl inzerát na serveru Jobs.cz. Vzpomíná, že když šla na pohovor do prvního kola, měla dojem, že si musela splést budovu. Namísto personální agentury na místě sídlila ABL. Obě agentury totiž sdílí adresu i recepci. Výběrové řízení mělo tři kola. Posledního se osobně účastnil i Vít Bárta, tvrdí Kočí. Krátce na to začala pro stranu pracovat a vstoupila do ní. Tehdy jsem hledala alternativu k ODS, kterou jsem už volit nechtěla, a program Věcí veřejných mě zaujal, dodává Kočí. Jako bývalá předsedkyně poslaneckého klubu strany má Kočí přehled o tom, kdo z poslanců do strany vstoupil stejným způsobem. Viktor Paggio, Lenka Andrýsová a Radim Vysloužil, vyjmenovává mladé tváře Věcí veřejných ve sněmovně. Všichni tři studovali na vysokých školách s ekonomickým zaměřením, kde se specializovali na politologii, ekonomii nebo evropská studia. Fakt, že navzdory obrovské krizi ve straně zatím nedošlo k žádnému hromadnému exodu, možná svědčí o tom, že se z lidí, kteří na začátku hledali způsob, jakým nastartovat svou kariéru, stali loajální straníci. Nebo teprve budoucí otřesy ukážou, jak se věci mají? PAVLA KREUZIGEROVÁ (pavla.kreuzigerova@euro.cz) FOTO: Mediafax dubna 2011 Euro 17

35 report E V R O P S K É D O TAC E Jižanský dotační skandál Policie uzavřela kauzu ROP Jihozápad výsledky nejsou příliš uspokojivé Je to už více než rok, co vypukla kauza kolem manipulace evropských fondů v programu ROP Jihozápad. Ten přerozděluje miliardové částky, a když vyšlo najevo, že šéfové úřadu pravděpodobně ovlivnili některé projekty, způsobilo to notný poprask. ROP Jihozápad byl prvním programem, u něhož se doslova ze dne na den zastavilo proplácení a přehodnotily veškeré projekty ze dvou výzev. Dnes, dlouho poté, co zájem o kauzu utichl, uzavřela protikorupční policie vyšetřování. Policisté předložili Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze návrh s podáním obžaloby na dva bývalé manažery Úřadu regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad, říká tisková mluvčí policejního prezidia Pavlína Kopecká. Těmi dvěma muži má na mysli ředitele úřadu Jiřího Trnku a jeho zástupce Martina Půlpytla. Potíž je v tom, že policie toho za rok vyšetřování mnoho nového nepřinesla. Že Trnka s Půlpytlem ovlivňovali své podřízené tak, aby zvítězily jen některé projekty (podle policie jich byly stovky), se ví už od začátku. Ne nadarmo odvedli policisté Trnku z úřadu v poutech. Od začátku totiž není otázkou, zda Trnka projekty ovlivňoval, ale proč to dělal a především pro koho. mayer začínal svou kariéru v rámci civilní vojenské služby, když se na místní radnici staral o dotace. A právě tady dělá místostarostu vlivný člen jihočeské ODS Pavel Dlouhý, jehož neformální vazby napříč celým krajem jsou tu veřejným tajemstvím. vybudování kardiocentra Vysočina s dotací ve výši 150 milionů korun, které se mimochodem před několika měsíci přetransformovalo na luxusní lázně s plastickou chirurgií. A to je skutečně jen malý zlomek. Že se peníze ze dvou krajů koncentrovaly v jednom malém městě s pěti tisíci obyvateli, začalo pochopitelně vadit hlavně politikům z Plzeňského kraje, jejichž starostové si museli vystačit sami. Podle informací, které týdeník EURO nashromáždil, se prý i v plzeňské krajské radě dříve otevřeně hovořilo o tom, že zdejší starostové by se o dotace raději vůbec neměli pokoušet. Vyšetřování, které odstartovaly audity ministerstva financí, ale nakonec Plzeňským umožnilo úřad regionální rady částečně převzít a provést alespoň některé změny. To ovšem nemění nic na tom, že policie potlačila spíše symptomy než příčiny rozkrádání jihočeského ROP. I kdyby byly FOTO: Ladislav Němec MF DNES Profimedia.cz VŠICHNI JEDNA RODINA V této souvislosti je velmi nápadné, že jedním z veleúspěšných žadatelů byla společnost G-Project, zprostředkovatelská agentura se sídlem v centru Českých Budějovic. Lecčemu napovídá i fakt, že její šéf Jan Šmídmayer nedávno nominovaný na titul manažera roku je Trnkův bratranec. Druhý obviněný Půlpytel zase v G-Projectu dříve pracoval. Vzhledem k tomu, že tato společnost je mezi zprostředkovateli dotací zaručeně nejdražší, plyne z toho poměrně relevantní podezření, že právě ona mohla na zneužívání dotací nejvíce vydělat. Tím ovšem podivnosti kolem jižanského ROP zdaleka nekončí. Spousta dotací totiž mířila na jedno konkrétní místo, a sice do malebného městečka Hluboká nad Vltavou. Právě tady Jan Šmíd- HLUBOCKÝ KNÍŽE. Vlivný člen jihočeské ODS Pavel Dlouhý je místostarostou Hluboké nad Vltavou, kam mířila řada dotací z ROP Jihozápad. GOLF A DROGY Projekty, které byly na Hluboké z evropských dotací realizovány, mají všechny poněkud úsměvný charakter. Například rozsáhlá výstavba luxusního golfového hřiště, které získalo dotaci pod neuvěřitelným názvem Golfem proti drogám. Firma Agriprod, v které figuruje Dlouhého letitý známý Josef Půr, z evropských peněz rekultivovala statek s chovem koní Vondrov. Bizarní je také výše uvedené vazby jen chimérou, Trnka s Půlpytlem rozhodně museli ovlivňovat projekty v něčí prospěch. Naděje na rozpletení zbývajících nitek však přece jen existuje. Oba manažeři jsou obviněni na základě vyšetřování páté a šesté výzvy. Nedávno však vyšlo najevo, že v pořádku nejsou ani předchozí dotační programy, konkrétně druhá a třetí výzva. V současné době se stále zjišťuje, v jakém rozsahu se systémová pochybení dotkla předchozích výzev, říká Pavlína Kopecká. TOMÁŠ PLHOŇ (tomas.plhon@euro.cz) Euro dubna

36 TŘI ROKY TRÁPEN Í. Nezv ládnut utá át ech nologi ogi e apříl íliš turbul ent ní trh s biopal palivy přive vedly trmick cký ýl iho var loni na pod zim do konku k rzu. P R Ů M Y S L Výrobci ztrát na prodej Dvě ústecké chemičky se utápějí v dluzích. Kdo je zvedne ze dna? Záchranáře hledají hned dvě velké fabriky v severočeském Ústí nad Labem. Na prodej jsou klíčové provozy bývalé Setuzy a trmický průmyslový lihovar PLP. Obě chemičky, které kromě lokality spojuje i výroba biopaliv, okukují velcí nadnárodní hráči. Vše samozřejmě aktivně sleduje majitel Agrofertu Andrej Babiš. Krouží kolem lihovaru, který ve svém impériu ještě nemá. Teď už jde jen o cenu. ZÁJEMCI O POHROBKY SETUZY Zatímco výroba ve zkrachovalém lihovaru PLP od loňského listopadu stojí, lisovna a rafinerie z rozebrané Setuzy i díky zakázkám ve mzdě jedou, ovšem zdaleka ne na plný plyn. O to intenzivnější jsou zřejmě přípravy na prodej. Jednání se zahraničními strategickými partnery probíhají, potvrzuje Marie Logrová, mluvčí skupiny firem vzniklých z bývalé Setuzy. Odmítá upřesnit, kdo má zájem o firmy na výrobu olejů a bionafty, zřejmě stále ovládané Petrem Sisákem. Ve hře je údajně největší obchodník s komoditami, švýcarský Glencore International, a světový lídr ve zpracování obilí a olejnin americký Archer Daniels Midland Company (ADM). Společnost Glencore, která se nebojí vstoupit do rizikovějších zemí, jako jsou Kazachstán či Ukrajina, by nemusely odradit právní komplikace u pohrobků Setuzy. Asi nejen proto je považována za vážného zájemce. Nedávno firma Glencore oficiálně oznámila dlouho očekávaný vstup na burzu. Chce těžit z rekordních cen komodit i rostoucí poptávky po surovinách v Číně a Indii. Loňské tržby firmy stouply o 38 procent na 145 miliard dolarů, čistý zisk vzrostl o čtyřicet procent na 3,8 miliardy dolarů. Z MORAVY NA SEVER ČECH? Firma ADM, údajně druhý uchazeč, má zase už akviziční zkušenost s Via Chem Group. Skupina, za níž zřejmě stále stojí Sisák, Setuzu kdysi převzala po podnikateli Tomáši Pitrovi. Předloni ADM s Via Chem Group udělala miliardový obchod, když od něj koupila olomouckou fabriku Milo. Podobné zahraniční investice jsou v tuzemském zpracování rostlinných agrárních komodit zatím výjimečné. Před ADM přišla do Česka pouze francouzská společnost Soufflet, která v tuzemsku vlastní pět sladoven. Bylo by přirozené, kdyby Američané chtěli rozšířit pole působnosti z Moravy více do Čech. A přiblížit se ke svému výrobnímu zázemí v sousedním Německu, kde je ADM největším producentem bionafty. Zapadalo by to do firemní strategie posílit pozici na rostoucích trzích ve východní Evropě. Ze silné zahraniční konkurence by měl asi nejmenší radost Andrej Babiš. Už dříve o Setuzu i Milo hodně stál, nyní se točí také kolem lihovarů. Přes avizovaný zájem zahraničních strategických partnerů se nevzdává naděje, že promluví do chystaných prodejů. Uvidíme, jací velcí hráči se v lihovarech a Setuze objeví. Jestli vůbec bude o tato aktiva seriózní zájem, uvádí Babiš. Jak dodává, všechna mají své specifické problémy. U lihovaru v ústeckých Trmicích byly natolik specifické, že na ně fabrika dojela do konkurzu. Schopného investora, který ji znovu rozjede, nyní hledá poradenská firma PricewaterhouseCoopers (PwC). RUKOJMÍ SE VZDAL Když psal týdeník EURO na podzim 2007 o spuštění trmické továrny na bioetanol, FOTO: Jan Rasch dubna 2011 Euro 17

37 článek nazval Rukojmí vrtkavého obilí. Tři roky trápení a kupení ztrát rukojmí nepřežil. Lihovar PLP, jehož původním většinovým majitelem byly teplické Vodohospodářské stavby a menšinovým akcionářem severočeská stavební společnost ESB, převzal loňského prosince insolvenční správce Aleš Klaudy. Za hlavní příčiny krachu označil nezvládnutou technologii švédské firmy Chematur Engineering AB a příliš turbulentní trh s biopalivy. Fabrika, která měla ročně vyrábět milion hektolitrů etanolu, není zkolaudovaná, v dodávce energií je závislá na Dalkii, nemá ani vlastní čistírnu odpadních vod a je napojená na městskou síť. PwC ostatně upozorňuje, že zájemce bude muset do fabriky investovat. Aby mohl jet naplno, bude muset vydat až sto milionů korun. Poradenská firma vyčíslila hodnotu lihovaru na 48,7 milionu eur, tedy asi 1,2 miliardy korun. Věřitelé se přihlásili o pohledávky převyšující 2,3 miliardy korun. Největší pohledávku 1,2 miliardy uplatnila ČSOB, která se podílela na financování stavby. Stejně jako Česká spořitelna, které v PLP zůstalo přes šest set milionů korun. Kromě bank dluží firma také dodavatelům obilí, energií a dopravcům. roku stojí. Prodej by měl proběhnout co nejdříve. To znamená na konci léta, předpokládá Smutný. V ČSOB dle informací týdeníku EURO věří, že se obchod stihne ještě před letními prázdninami. LIHOVARNICKÉ ŠACHY Primárně očekávám hráče, který si umí sehnat surovinu nebo umí operovat na výstupním trhu, představuje si Smutný možného kupce. Oba předpoklady splňuje Agrofert. Je to silný hráč, který nemůže věci tohoto typu ignorovat, reagoval poradce na přímou otázku, zda PwC registruje Babišův zájem o chemičku v Trmicích. Do očekávání Smutného by se mohl strefit kupříkladu i největší evropský výrobce cukru, německá firma Südzucker. S bioetanolem má zkušenosti. Vyrábí ho ve svém závodě ve východoněmeckém Zeitzu a stejně jako v PLP používá jako surovinu obilí. Kupující bude začínat, jako by postavil novou fabriku. Bude si tedy muset vydobýt pozici na trhu se surovinou i u kontraktů na biolíh, upozorňuje Klaudy. Místo, které se uzavřením trmické továrny uvolnilo na tuzemském trhu, s radostí obsadil jediný fungující lihovar, Agroetanol z cukrovarnické společnosti TTD. Na českém trhu nyní prodáváme INZERCE BILANCE BIOLIHU Produkce a spotřeba bioetanolu v ČR (v tisících tun) Výroba Spotřeba JAK JEDE BIONAFTA Produkce a spotřeba bionafty v ČR (v tisících tun) Výroba Spotřeba Pramen: ministerstvo průmyslu a obchodu Pramen: ministerstvo průmyslu a obchodu ŽHAVÝ BABIŠ PwC oslovila čtyři desítky firem s oznámením o prodeji lihovaru. Předběžný zájem projevili čtyři investoři. Dva jsou z ČR a dva ze zahraničí, upřesňuje správce Klaudy. Velmi vážnými zájemci jsou dle informací týdeníku EURO společnosti Agrofert a ADM. V bankovních kruzích je za žhavého kandidáta považován Agrofert. Zdroj z ČSOB, coby největšího věřitele, ale vyvrací informaci, že banka se už s Babišem dohodla, jak se ke zkrachovalé chemičce dostane. Nic není upečeno. Čeká se, s jakými nabídkami přijdou ostatní, tvrdí zdroj. Co je reálné? Cenu určí soutěž. Mohla by se pohybovat kolem 700 milionů korun i víc, soudí insolvenční správce. Jako o reálnější se mluví spíš o půlmiliardě, možná i méně. Partner PwC Petr Smutný si uvědomuje, že není dobře, když fabrika už půl šedesát procent produkce, zatímco předtím to bylo jen třicet procent a sedmdesát procent jsme vyváželi, porovnává šéf TTD Oldřich Reinbergr. Další z obilních lihovarů, Ethanol Energy ve Vrdech, jeho majitel Otakar Moťka zastavil hned po krátkém otestování. Alespoň neprodukoval ztráty jako fabrika v Trmicích. Zakonzervovaný lihovar ve Vrdech by chtěl údajně na cukrovku rozchodit Andrej Babiš. Moťka, který se přeorientoval na sklářství, tvrdí, že s majitelem Agrofertu o prodeji nejedná. Babiš se ale ve vyjádření pro týdeník EURO zmiňuje o lihovarech. A mezi zemědělci se nese zpráva, že Babišovy farmy v okolí vrdského závodu už dostaly pokyn, aby začaly s pěstováním cukrovky pro biolíh. Uvidíme, jak biopaliva ještě letos rozpálí akviziční trh. TÁŇA KRÁLOVÁ (tana.kralova@euro.cz)

38 report N Á R O D N Í P A R K Š U M A V A Chalupa zakázal zakázané Stráského obrana proti kůrovci je experiment, který si koleduje o trestní oznámení Byl Zelený čtvrtek, v devíti šumavských hospodách se točilo zelené pivo a připíjelo na zelenou Šumavu. Oslavy organizované národním parkem ale hned ráno zkalil zastáncům razantního tažení proti kůrovci ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS). Dopoledne totiž oznámil, že nedal úplně zelenou průlomovému plánu ředitele Jana Stráského, který vyvolal zděšení u ochránců přírody. Ministr současně ujišťoval veřejnost, že další postup proti broukovi bude efektivnější a přitom mnohem šetrnější k nejpřísněji chráněným místům šumavského parku. Co vlastně Chalupa po téměř měsíčním zvažování rozhodl? nejmenoval, nemohou dřevorubci jen tak. Stejně jako dosud musí správa parku nejdříve vyřídit výjimky na kácení. né stromy je třeba zbavit větví a kůry a nechat ležet, aby zetlely. Lesníci z šumavského parku to dobře vědí. Pokud nechtějí porušovat platné předpisy, ani nemohou konat jinak. Od toho, aby se mohlo kácet v nejpřísněji střeženém území, jsou výjimky. Loni jich bylo uděleno 115, oznamuje Chalupa proto, aby ukázal, že i v předchozích letech se podřezávaly smrčiny v nejvzácnějších lokalitách. Jaromír Bláha z Hnutí Duha udělování výjimek kritizuje. Je potřeba zrušit výjimky, nikoli ochranu, zdůrazňuje. Odborníky, kteří vědí, o čem je řeč, ministr neopije slibem, že takzvané bezzásahové území bude respektovat více než minulé vedení parku. Jak prohlásil, místo loňských necelých 10,7 tisíce hektarů je rozšíří na 12,8 tisíce hektarů. Ďábel je v detailu, a v tom je problém Šumavy, říká totiž Jakub Hruška, předseda stínové vědecké rady šumavského parku. Minulý týden ji založili vědci, kteří oficiální radu opustili na protest proti příchodu ředitele Stráského. V první zóně, která má sto hektarů, se pokácelo třeba jen pět stromů. Výsledná čísla jsou pak zkreslená, když se do nich započítá celých sto hektarů, vysvětluje docent Hruška. Aby údaje o bezzásahovosti byly vypovídající, musely by se srovnávat například kubíky pokáceného dřeva. ZA DIVOČINU. Nepřipusťte kácení a těžbu v území ponechaném přírodě v současném rozsahu. To znamená třicet procent plochy šumavského parku, vyzvali demonstranti před ministerstvem životního prostředí jeho šéfa Tomáše Chalupu. V žádném případě nedal Stráskému volnou ruku k tomu, aby do nejcennějších zón jednoduše pustil těžaře, zapomněl na platné zákony a po Velikonocích spustil masivní kácení. Chalupa pochopil, že je ministrem životního prostředí a nemůže úplně přeslechnout hlasité varování vědecké obce před devastací unikátní přírody. Zakázal proto kácení v místech, kde by to ekologické organizace vnímaly jako největší barbarství. Ani do dalších lokalit první zóny, které ministr výslovně PLATÍ, CO PLATILO Chalupova pravidla pro boj s kůrovcem vlastně neříkají nic nového. Proč přikazovat vyloučení leteckých postřiků na celém území parku? Stejně se nedělají, protože jsou neúčinné, tudíž nesmyslné. Podobně zbytečné je extra zdůrazňovat zákaz používání chemie na hubení kůrovce v prvních zónách, když se to nesmělo ani dosud. Totéž se týká techniky. Ministr proto nemusí vyhlašovat, že do prvních zón mohou těžaři jen s ruční motorovou pilou. Nemusí ani opakovat, že pokáce- S PŘÍRODOU SE NEKŠEFTUJE Politický kompromis vyjednaný v ministerské kanceláři není správné řešení. S přírodou se nekšeftuje, zchlazoval Jan Dušek z koalice Pro Naturu 2000 mírný optimismus vyvolaný čerstvou Chalupovou zprávou. Prohlásil to na předvelikonoční demonstraci, kam lidé přišli protestovat proti kácení smrků v přísně chráněném území. Lesníkům z národního parku bylo v tu dobu jasné, že označených 8700 stromů rozhodně nepadne. Čas hraje proti nám, konstatoval Chalupa. Krásné teplé dny povzbudily kůrovce, na Velikonoce se čekalo hlavní rojení. I kdyby ministr prohlásil, kácejte v prvních zónách hlava nehlava, je už pozdě. Brouk stačil vyletět a pak je těžba protizákonná, vysvětluje lesník, který se vyzná v regulích správy parku. Pochybný experiment, k němuž nepotřeboval ministrovo posvěcení, zkouší šéf parku u obrany proti kůrovci. Lapačů a lapáků, které mají brzdit jeho gradaci, nechal rozmístit výrazně méně než obvykle. Naopak feromonové návnady se věší na zdravé stromy. Jejich osud i osud okolních smrků je tím zpečetěn, zákonitě padnou. Kritici této nestandardní metody, kterou Šumava nezažila, čekají, až brouci zaútočí ve velkém. Pak mohou žalovat správu parku za úmyslně způsobené škody. TÁŇA KRÁLOVÁ (tana.kralova@euro.cz) FOTO: Martin Pinkas dubna 2011 Euro 17

39 report oprávněná léky předepisovat či vydávat, ale i o zdravotnické zařízení a také o pracovníky zdravotních pojišťoven. Novela chce potírat hlavně takzvanou kongresovou turistiku. Akce, na které výrobci léků zvou lékaře, se totiž pořádají v atraktivních lokalitách a nezřídka jsou jen zástěrkou pro příjemnou nadstandardní dovolenou. Jednou z novinek je, že lékař, který byl pozván na vědecký kongres, bude muset doložit, že se jej účastnil aktivně, například jako přednášející. Jenom pak mu budou moci být uhrazeny cestovní náklady, ubytování, stravování a registrační poplatek, zdůrazňuje náměstek. Výše těchto nákladů navíc musí být přiměřená. Odpadá také možnost, že by za peníze sponzora vycestovala celá rodinka. Novela navíc klade na roveň kongresů kterékoliv obdobné, výhradně odborné akce. Setkání odborníků, jejichž cílem je podpora předepisování, prodeje, výdeje či spotřeby léků, budou v souladu se zákonem jen v případě, že budou farmaceuty pořádána jen na území České republiky, a za přijatelné se bude opět považovat jen přiměřené pohoštění a zajištění dopravy. ILUSTRACE: Tomáš Novák R E G U L A C E R E K L A M Y Veto pro kongresové rekreace Resort zdravotnictví chce omezit korupci u předepisování léků Ořád vyšší pokuty, zúžený prostor pro sponzorovanou účast lékařů či lékárníků na kongresech a přísnější podmínky marketingu zaměřeného na léky na předpis plánuje zavést ministerstvo zdravotnictví. Připravilo totiž novelu zákona o regulaci reklamy, která má účinněji snižovat prostor pro korupci a neetická jednání v úseku reklamy na léčivé přípravky, jak se praví v důvodové zprávě. Po opatřeních na ministerstvu a ve vztahu k fakultním nemocnicím je to třetí prvek v boji s korupcí. Cílem je upravit vztahy v oblasti reklamy, marketingu a kongresů na domácí léčivé přípravky, vysvětluje náměstek ministra zdravotnictví Martin Plíšek. Novela by se měla koncem června projednat na vládě. V platnost by mohla vstoupit počátkem příštího roku. NEPŘEDNÁŠÍŠ, NEJEZDI Nové paragrafy cílí především na praxi, kdy farmaceuti různými formami uplácejí lékaře či pracovníky lékáren, aby při předpisu či výdeji léků preferovali právě jimi distribuovaný přípravek. Takové jednání je nepřípustné, neboť vede k ovlivnění přirozené soutěže mezi léčivými přípravky z důvodu pouhé zištnosti osoby, která má na výběr konkrétního léku zásadní vliv. Omezuje tak spolurozhodování pacienta a také vede k neekonomickému vydávání prostředků z veřejného zdravotního pojištění, zdůrazňuje důvodová zpráva. Aby nebylo pochyb, koho se takové neetické jednání může týkat, novela hned zkraje zpřesňuje pojem odborník, na nějž marketingové akce firem míří. Nově nepůjde jen o fyzickou osobu, která je MILIONOVÉ POKUTY Stop budou mít i rádoby odborné studie, které rovněž slouží k odměnám za předepisování konkrétních léčiv. Nové paragrafy totiž upřesňují definici marketingových aktivit. Napříště za ně budou považovány i průzkumy trhu a neintervenční poregistrační studie, za něž se příspěvky lékařům rády schovávaly. Odměna za ně bude zakázána. Výjimku ale mají mít studie s vědeckým přínosem. Zcela se také zakazuje poskytovat odborníkům jakýkoli finanční nebo jiný přínos za to, že se účastní reklamy na léčiva, že předepíší z okruhu možných indikovaných léčivých přípravků právě jen jeden konkrétní nebo že jej vymění za dosud předepisovaný lék. Rovněž se zapovídají spotřebitelské soutěže. Při porušení pravidel zákon také zvyšuje pokuty z deseti a statisíců na miliony a desetimiliony, upozorňuje Plíšek. Správní delikty mohou být sankcionovány až 50 miliony korun. Nové paragrafy právě vstupují do připomínkového řízení a jistě vyvolají bouřlivou diskusi. Tato novela je ve svém návrhu pouze nešťastně promarněnou šancí dosáhnout něčeho významnějšího. Ač byla asi vedena dobrým úmyslem, její provedení je místy zoufalé, míní například Jan Vavrečka z katedry podnikového a evropského práva při pražské Vysoké škole ekonomické. Doufá, že při projednávání tohoto návrhu se nedostatky či pochybení, jež jsou někdy v rozporu s evropským právem, podaří napravit. MARCELA ALFÖLDI ŠPERKEROVÁ (marcela.alfoldi@euro.cz) Euro dubna

40 report R E A L I T Y Developerská touha po plaketkách Otázka už nebude znít, zda má budova zelený certifi kát, ale který PRVNÍ PLATINA V KARLÍNĚ? Společnost PSJ Invest chce dosáhnout na nejvyšší známku amerického systému s projektem Main Point Karlín. Byla by první v Česku. Radlická centrála ČSOB zřejmě brzy ztratí privilegium být zmiňována, kdykoliv se zavadí o téma zelených či udržitelných budov. Konkurence jí vyrůstá v Karlíně a další bude brzy následovat. Téma, nad kterým developeři ještě nedávno ohrnovali nos, přijali během posledního roku za své do té míry, že tabulka s plánovanými projekty s certifikátem čítá 23 položek. ZAČALO TO V RIU Svět si začal uvědomovat, že pokračovat stejným způsobem v pokroku bude znamenat katastrofu, už v roce Na konferenci v Rio de Janeiru byla poprvé definována udržitelnost (sustainability) jako cesta, jak sladit rozvoj a ochranu zdrojů a přírody. Myšlenky udržitelnosti se začaly postupně implementovat do stavebnictví. Za 30 až 40 procent emisí CO2, odpadů a spotřeby energie jsou totiž odpovědné budovy, které zdatně sekundují dopravě. Ještě před koncem tisíciletí se začaly hledat způsoby, jak stavby hodnotit nejen ve vztahu k životnímu prostředí. Budovy totiž musejí být také obyvatelné. Firmy zároveň nepřistoupí na přehnané nájmy v technicky dokonalých objektech. Pojem udržitelnost tedy integruje také ekonomické a sociálně-kulturní aspekty. Jednotlivé certifikační systémy vznikaly jako odpověď na tyto trendy. Zatímco svět diskutoval o principech udržitelnosti, v Česku se věřilo, že zdroje nikdy nedojdou. A když, tak najdeme lepší, znělo z úst některých politiků ještě v roce Teď se už snad říká: Hledejme lepší technologie, aby nám zdroje nedošly, podotýká Petr Hájek, vedoucí katedry Konstrukcí pozemních staveb Stavební fakulty ČVUT. Mentální posun nastal i u samotných nositelů rozvoje, kteří se ještě před pár lety na toto téma odmítali bavit. Umíte si představit, že by se v Česku před dvěma lety mohla uskutečnit konference o šetrných budovách s rozpočtem vyšším než milion korun, nad níž přijal záštitu premiér? dokumentuje změny Jaroslav Pašmik, zástupce České rady pro šetrné budovy, pod jejíž křídla se během roku a půl fungování sdružilo více než 75 firem ze stavebního byznysu. CERTIFIKACE JE TVRDÝ BYZNYS Systémů certifikací je mnoho. Skupina z ČVUT jich pro SB Alianci společný evropský projekt nositelů jednotlivých certifikací analyzovala třináct. A došla k závěru, že jsou velmi rozdílné a je obtížné srovnávat výsledky hodnocení. Nejrozšířenější jsou americký Leed, jehož matkou je organizace U.S. Green Building Council, a britský Breeam vyvíjený výzkumným ústavem British Research Establishment. I další země mají vlastní systémy. V pronikání na cizí území jsou úspěšní především Američané s Leedem a Britové s Breeamem, v poslední době se o to pokoušejí i Němci. Logické by asi bylo, kdyby existoval jeden systém, který by byl platný alespoň pro Evropu. Pokusů o vytvoření takového systému se už odehrálo několik. Snaha byla ovšem vždy torpédována ze strany představitelů jednotlivých certifikačních autorit, kteří chtějí spolupracovat jen do té míry, která neohrozí jejich pozici. I samotná certifikace je totiž tvrdý byznys. Byznys, na který jsou navázáni nejrůznější poradci, konzultanti, výrobci stavebních materiálů a technologií, dodavatelé stavebních prací. Byznys, jehož vedlejším produktem může být významná databáze informací o prioritách stavebnictví jednotlivých států. AMERIČANÉ MAJÍ SILNÝ MARKETING Přestože je metodika jednotlivých systémů značně odlišná, jádrem hodnocení budov by měl být jejich dopad na emise CO2, odpadové a vodní hospodaření, energetická náročnost, kvalita vzduchu a ekonomická efektivita, soudí Petr Hájek. Systémy Leed a Breeam se z hlediska odborných kritérií i samotného procesu certifikace nijak zvlášť neliší. Podle Petra Vogela, předsedy představenstva České rady pro šetrné budovy, je ale Leed mezi investory žádanější. Má totiž silnější marketingovou podporu. FOTO: Hynek Glos dubna 2011 Euro 17

41 report BUDOVY S CERTIFIKÁTEM Leed dělá dobrou práci, snaží se vzdělávat veřejnost a podpořit inovace. To, že dům je jiný, v některých ohledech lepší, musíte prodat, vysvětluje Jakub Jirka, projektový manažer PSJ Invest, proč se firma před čtyřmi lety rozhodla pro Leed. Její dům Main Point Karlin dnes aspiruje na to, stát se první českou budovou s platinovou medailí. Touha získat tuto metu ovlivnila celý proces stavby už od přípravy projektové dokumentace. Leed hodnotí umístění budovy v lokalitě, použité materiály, hospodaření s vodou, energetickou náročnost, vnitřní prostředí a inovace. Podhledy máme ze švédských recyklovaných lahví. Leed vyžaduje, aby budova byla postavena z 20 procent z recyklovaných materiálů. Použili jsme vodovodní baterie, které mají menší průtok. Ani to nepoznáte, ale šetříte vodu. Objekt budeme chladit vodou z Vltavy. Systém funguje podobně jako chladič u auta, sežere výrazně méně elektřiny. Znamenalo to sice vícenáklady na strojovnu, na střeše ale nemusí být větrák, který dělá hluk, popisuje Jirka některá konkrétní opatření, ke kterým je Leed dovedl. Snaha získat nejvyšší možný certifikát ovlivňuje i způsob práce. Každý večer na stavbě dělníci zalepí vzduchotechniku, aby se do filtrů nedostal prach. Odsátá voda ze staveniště musí jít do kanalizace odbahněná. CERTIFIKACE PO ČESKU Petr Hájek nicméně považuje používání cizích metodik bez jejich lokálního přizpůsobení za problematické. Systém Leed je sice jednoduchý a čitelný žadatel buď kritéria splnil a dostane bod, nebo ne jeho vypovídací hodnota ale nemusí být v lokálních českých podmínkách stoprocentní. Leed se opírá o americké normy a předpisy a nezohledňuje specifika v jiných zemích, jako jsou klimatické, technologické i ekonomické podmínky, ale i tradice. I z tohoto důvodu začala skupina odborníků ze Stavební fakulty ČVUT v Praze vyvíjet národní certifikační systém SBToolCZ. Zatím existuje verze pouze pro rezidenční projekty. ZELENÁ TSUNAMI Diskuse o zelených budovách nabrala loni na síle konečně i v Česku. Mnoho velkých korporátních nájemců začalo vyžadovat, aby i české administrativní budovy splňovaly kritéria jako budovy, kde sídlí jejich mateřské společnosti v zahraničí. Svou roli v tom ale hraje také snaha ušetřit provozní náklady a poskytnout zaměstnancům atraktivní pracovní prostředí, říká Lenka Šindelářová z poradenské společnosti DTZ. Developeři zareagovali velmi rychle, většina plánovaných projektů se bude ucházet o určitou formu certifikace. Není již otázkou, zda bude mít projekt certifikaci, ale jaký stupeň, konstatuje Šindelářová. Vyjma zahraničních korporací, které chtějí dodržet štábní zelenou kulturu, je ale certifikace zatím důležitější pro investory než pro nájemce, kteří většinou nechtějí vyšším nájemným přispívat na záchranu světa. Investoři se už ale pomalu smiřují s vícenáklady na zelenost budov, které se u nižších stupňů certifikace pohybují v řádu procent, u nejvyšších potom oscilují kolem deseti procent i více. Rozhodování investorů je vždy směsí racionality a pocitu, kam se trh vydá. Málokdo si dnes troufne zainventovat novou budovu bez certifikace, říká Vogel. HANA BOŘÍKOVÁ (hana.borikova@euro.cz) DOKONČENÍ BUDOVA PLOCHA M 2 MĚSTSKÁ ČÁST DEVELOPER CERTIFIKÁT 2011 Main Point Karlín PSJ Invest LEED Gold 2011 Lyra Immorent BREEAM Very Good 2011 Futurama Business park 2 nd phase E Immorent BREEAM 2011 Futurama Business park 2 nd phase D Immorent BREEAM Very Good 2011 Qubix-Štetkova Plan und Bau LEED Gold 2012 City Green Court Skanska LEED Platinum 2012 River Garden HB Reavis BREEAM 2012 Diamant Mustela LEED Gold 2012 Palác Křižík extension Cecopra BREEAM Excellent 2013 Horizon Offices Premium Red LEED 2013 Explora II. phase Avestus Real Estate LEED Gold 2014 Verdi Flow East BREEAM 2013/2014 Nový Žižkov Discovery Group LEED nebo BREEAM 2013 Copa Center Copa LEED (Silver nebo Gold)? Centrum Klíčov CPI LEED nebo BREEAM? OC AHI Group LEED nebo BREEAM později než 2013 Futurama Business Park 3 rd phase Immorent BREEAM Very Good později než 2013 AFI City AFI Green Building Certificate? Office Islands Hochtief LEED Silver? NE Corner Phase 1 Bubny 1. phase Skanska LEED Platinum Pramen: DTZ? Kolben Cube Codeco LEED Gold Euro dubna

42 report Viceprezident developerské společnosti VAlbanese Martin Dettling už několi- Vkrát navštívil Prahu. Američan, který Vv New Yorku dohlíží na stavbu zelených rezidenčních mrakodrapů na Manhattanu, jezdí radit tuzemské společnosti PSJ Invest při stavbě budovy Maint Point Karlin. PSJ Invest dala Albanese přednost před klasickou konzultantskou firmou. Chtěla prý praktika, který sám budovy s certifikací Leed postavil a má reálné zkušenosti s jejich provozem. EURO: Na Manhattanu jste postavili první výškovou obytnou budovu na světě The Solaire, která získala zlatý certifikát Leed. Proč jste se rozhodli komplikovat si život? DETTLING: Stát New York se na přelomu tisíciletí rozhodl zastavět 37 hektarů v sousedství Manhattanu. Jednotlivé parcely rozděloval v soutěži developerům, administrativa ovšem požadovala, abychom pozemky využili v souladu s principem udržitelného rozvoje. V té době vyvíjela Rada pro zelené budovy (US Green Building Council) certifikační systém, který měl prokázat, že zelená budova je skutečně zelená. Do té doby neexistoval americký systém, který by na základě měřitelných kritérií potvrdil udržitelnost staveb. O aktivitě rady jsme v době, kdy jsme projektovali věžák The Solaire, už věděli. Zjistili jsme, že pokud v projektu uděláme malé úpravy, dosáhneme na zajímavou známku. Na pár požadavků jsme ovšem připraveni nebyli. Neexistovali například dodavatelé, kteří by měli v nabídce požadované materiály bez příměsí různých škodlivin. V podstatě jsme ovlivnili vývoj trhu, když jsme přesvědčovali výrobce, aby vyvinuli lepší. M A R T I N D E T T L I N G Odpůrci se buď přizpůsobí, nebo odpadnou Viceprezident fi rmy Albanese na Manhattanu staví mrakodrapy, v Praze dohlíží na budovu v Karlíně EURO: Další dvě vaše budovy mají platinový certifikát. U nás se vžilo tvrzení, že zelené budovy nemusejí být dražší než ty běžné, čemuž se nechce věřit. Jaké zkušenosti máte vy? DETTLING: The Solaire byla nákladově o třináct procent dražší než stejná budova v běžném standardu. The Verdesian byla dražší o sedm procent a The Visionaire už jen o tři procenta, což je výsledek transformace trhu se stavebními materiály. Náklady na provoz udržitelných budov jsou ovšem výrazně nižší. Úspora vychází na 35 až 40 procent. EURO: Můžete si účtovat vyšší nájem, když nájemci nebo majitelé bytů ušetří na účtech za energie? DETTLING: U budov The Solaire a The Verdesian máme o pět procent vyšší příjmy z pronájmu než u běžných budov. V budově The Visionaire jsme udrželi rychlost prodeje bytů i během krize. Certifikát funguje dvěma způsoby: v dobrých dobách přináší vyšší příjmy, ve špatných jsme schopni udržet tempo prodeje. FOTO: Hynek Glos dubna 2011 Euro 17

43 report EURO: V Česku se zatím dá mluvit pouze o certifikaci administrativních budov. Když ale nájemci slyší, že mít budovu s Leed platinum by znamenalo zrušit polovinu parkovacích míst a začít jezdit do práce na kole, už ji prý nechtějí DETTLING: Já jsem ale také developer. Náš byznys je, že vytváříme prostory pro lidi a chceme jim nabídnout něco lepšího. Uvádíme do rovnováhy požadavky trhu na budovy a náklady na výstavbu s možnostmi budovy postavit a dlouhodobě je provozovat. U každého pokroku jsou vždy na začátku inovátoři a jejich odpůrci. Z inovátorů se stávají experti a odpůrci se buď přizpůsobí, nebo odpadnou. Když jsme s udržitelnými principy před deseti lety začínali, říkali nám, že jsme blázni. Stejní lidé mi dnes klepou na dveře, tváří se jako experti a snaží se mi prodat něco zeleného. EURO: Možná jsou jen Američané zvyklí na něco jiného a problém vzniká tím, že se snažíme naroubovat americká kritéria na naše stavby. DETTLING: Ráno jsem se vzbudil a šel jsem si zaběhat za Hilton. U Vltavy tam vede cyklostezka. Byl jsem ohromen, kolik lidí po ní jede do práce na kole. Přemýšlel jsem, jestli se mají kde osprchovat a převléknout. Pravděpodobně ne. V Main Point Karlin ano. Vedle stání pro kola budou mít zaměstnanci pojišťovny k dispozici šatny se skříňkami a sprchami. To není zelený terorismus. Na našich budovách v New Yorku máme střešní zahrady. Vy je tu evidentně máte také, ale můžete se na ně jen dívat z vyšších pater. Proč si je neužít? EURO: Co jste konkrétně poradili společnosti PSJ Invest? DETTLING: Celý projekt jsme rozsekali na kousky. Na konci procesu byl seznam úkolů a doporučení, jak se chovat během všech fází projektu. V části energie jsme vytvořili analýzy a počítačové modely pro provoz budovy, vytvořili jsme energetický profil projektu. Když jsme pak výsledek porovnali se standardní budovou, měl by být Main Point Karlin o 35 procent méně energeticky náročný než běžná budova. EURO: Stavíme u nás jinak než v Americe? DETTLING: Asi byste byla překvapená, jak podobně budovy stavíme. Řekl bych, že z 95 procent. Určité procento rozdílů je dáno odlišnými normami. EURO: Jsme v něčem lepší? DETTLING: Ano. V New Yorku máme bohužel pracovní omezení, která nám dost komplikují práci při dokončení projektu. EURO: Prosím? DETTLING: Vy nemáte tak silné odbory jako my. Práce stavebních dělníků je u nás strašně drahá a podle toho se také rozhodujeme. To je například důvod, proč obecně vůbec nevyzdíváme tam, kde to není nutné. Je to pracné, takže drahé. Vy se na to díváte trochu jinou optikou. Vyzděná příčka má lepší akustické vlastnosti, u nás je to ale něco navíc, u vás standard. EURO: Existuje v Americe nějaká státní podpora, pokud investor staví zeleně? DETTLING: Ano, stát New York vytvořil cosi, co se dá nazvat kreditem pro budovy Leed. Můžeme žádat o vrácení části daní. Existují ale i jiné finanční pobídky. V poplatcích platí každý malou částku do jakéhosi zeleného fondu, který peníze zpětně rozděluje. Dostáváme více, než odvádíme. Není to ale podstatná částka. EURO: Lepší než nic. My nemáme nic. DETTLING: Můžete to změnit. Na budovách The Solaire a The Visionaire máme úpravnu na recyklaci vody. Tak dlouho jsme tlačili na newyorské vodovody a kanalizace, aby nám snížily poplatky, až pro takové budovy vytvořily speciální program. HANA BOŘÍKOVÁ (hana.borikova@euro.cz) INZERCE

44 report S TÁTNÍ PO D P O R A V Ý V O Z U Průvan v exportní bance Nové vedení ČEB zahájilo důkladnou revizi úvěrového portfolia a plánuje novou strategii Příliš vysoký objem nesplácených úvěrů v portfoliu, protežování několika vyvolených firem při jejich přidělování, nezdravá konkurence pro komerční banky anebo přílišná orientace na Rusko. Tak zněla a stále ještě doznívá kritika, se kterou musí bojovat Česká exportní banka (ČEB) coby klíčová státní instituce pro podporu českého exportu do rizikových regionů. Nový šéf banky Tomáš Uvíra hodlá se zmiňovanými problémy tvrdě bojovat. Tvrdí, že v současné době probíhá aktualizace strategie banky a ČEB by měla projít zásadní změnou. Děláme strategický audit, tedy co by exportní banka dělat měla a co naopak neměla. A vedle toho probíhá audit, v jakém stavu banka je. Jde například o kvalitu úvěrového portfolia, řekl týdeníku EURO předseda představenstva a generální ředitel, který přišel do čela ČEB před několika týdny. Na adresu úvěrového portfolia dodal: Chci projít každý úvěr, především ty velké, abych získal přehled o portfoliu a abych získal jistotu, jestli ten úvěr je dobrý, anebo špatný. A pokud je špatný, chci zjistit, proč je v problémech. Jestli to bylo zaviněno nějakou osobou, nebo jestli je to proto, že se trh vyvíjí jinak, než se očekávalo a plánovalo. KONEC VYVOLENÝCH Kvůli vysokému podílu nesplácených úvěrů byla exportní banka v minulosti kritizována nejčastěji. Loni na podzim v souvislosti s přípravou nové exportní strategie prohlásil ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek na adresu ČEB, že by si představoval za stejné peníze více muziky a že i po zohlednění vyššího rizika, které ČEB financuje, by mohlo kolabovat méně úvěrů, než tomu je ve skutečnosti. To jsou věci, kterými se v tuto chvíli zabývám. Jakým způsobem banka poskytuje úvěry a komu. Probíhá revize celého systému, a to zohledníme v nové strategii. Procházíme celou banku včetně toho, komu půjčujeme, jakým způsobem se to dělá, zda se to dá dělat lépe a rychleji. A také aby kvalita portfolia odpovídala rizikům, která podstupujeme, prohlásil Uvíra. Aktuální podíl nesplácených úvěrů v exportní bance je zhruba jedenáct procent a během posledního roku se tento podíl zhruba zdvojnásobil. Uvíra tvrdí, že u problémových úvěrů, které zatím prošel, byla hlavním viníkem krize. Nevylučuje ovšem, že pokud zjistí pochybení při schvalování úvěrů, bude chtít vyvodit osobní odpovědnost. To je standardní postup, uvedl bez dalších detailů. Právě za nestandardní postupy při přidělování úvěrů byla ČEB pod palbou kritiky v dobách, kdy v ČEB vládl bývalý šéf Lubomír Pokorný. Ten odešel na vlastní žádost loni na podzim pár dní před konáním dozorčí rady, kde ale mělo být dle informací týdeníku EURO na programu jeho odvolání. Pokorný byl totiž pověstný tím, že vybraným firmám schvaloval úvěr téměř automaticky. Exportéři si několikrát oficiálně i neoficiálně stěžovali, jak je možné, že například předlužená Alta nemá problém dostat obří úvěr, zatímco jiní, zejména ti menší exportéři v nesrovnatelně lepší ekonomické kondici dostanou červenou i na mnohem menší půjčky. Kauza strojírenské firmy Bresson, která skončila v insolvenci a jejíž vedení tvrdí, že za svůj pád vděčí především nezájmu ČEB, se řeší dodnes. O svém předchůdci Lubomíru Pokorném Uvíra mluvit nechce, podobné protežovací praktiky, které se v ČEB odehrály, ale připouští. Proto chce systém schvalování úvěrů změnit. Cílem je, aby se celý systém zefektivnil, aby byl transparentní a hlavně aby nebyl diskriminační vůči některým subjektům. Někdo totiž má pocit, že je znevýhodněn oproti jiným a že banka se chová k některým velmi vstřícně, zatímco k jiným je hodně odtažitá. Chci přijít s nějakým návrhem na změny, aby to bylo transparentnější a hlavně nediskriminační, ujišťuje. MÉNĚ RUSKA A NOVÉ PRODUKTY Konkrétní návrhy nové strategie a výsledky revize úvěrového portfolia by měly být až během léta. Některé plány, kam banka v budoucnu zamíří, má ale Uvíra jasné už nyní. Vnímám jako slabinu, že banka je hodně orientovaná na tradiční trhy rusky mluvících zemí. To je jedno z témat, které budeme řešit. Budeme navrhovat nějaké rozšíření, abychom podobný servis uměli nabídnout i v jiných teritoriích, popisuje Uvíra s tím, že hodlá posílit orientaci ČEB směrem k Latinské Americe a španělsky mluvícím zemím. Čeští exportéři by v tomto regionu mohli nabídnout například softwarová řešení, kvalitní projekty v oblasti chemického průmyslu či výroby elektřiny. V současné době činí objem financovaného exportu do rusky mluvících zemí zhruba dvě třetiny. O kolik by ale tento podíl mohl spadnout, ovšem Uvíra nechce spekulovat. Ve strategii se objeví i návrh na nové produkty, které by mohla ČEB začít poskytovat. Zde vidím jako svou největší ambici podporu malého a středního podnikání. Tento segment není moc populární, protože poplatky nejsou vysoké a úroky z toho také nejsou nijak závratné, vysvětluje Uvíra. To ale není pro ČEB problém, neboť její prioritou není zisk. Je to pro budoucnost této země velmi významné. Tam totiž rostou budoucí podnikatelé a my musíme pomoci velké exportéry vychovat. Dnes máme díky navýšení základního kapitálu velkou kapacitu, takže jsme schopni do lecčeho jít, doplnil Uvíra dubna 2011 Euro 17

45 report FOTO: ČTK NÁMLUVY S KOMERČNÍMI BANKAMI Jedním z dalších cílů prý bude i narovnání vztahu s komerčními bankami, což už se údajně částečně podařilo. ČEB totiž financuje zhruba dvě třetiny českého exportu a některé banky si v minulosti stěžovaly, že jim ČEB leze do zelí. V této souvislosti opět mířila kritika na banku pod vedením Lubomíra Pokorného, za kterého vztahy s komerčními bankami zamrzly. Historicky kolem toho byla velká diskuse. ČEB byla pod palbou kritiky, ale za posledního půl roku se to významně změnilo, popisuje Uvíra. Kritika spočívala především v tom, že ČEB se účastní výběrových řízení a přebíjí cenou nabídky komerčních bank. Historicky to v některých případech bylo. Dnes už ne. Nechceme válcovat trh, protože určitou konkurenční výhodu oproti komerčním bankám máme. Nehodláme to ale zneužívat a naším cílem není dělat obchody, které mohou dělat komerční banky, dodává. Částečně vyžehlit vztahy s finančními domy se prý podařilo už Michalovi Bakajsovi, který je členem výkonného vedení, místopředsedou představenstva ČEB a do Uvírova příchodu dočasně vedl banku po Lubomíru Pokorném. Právě spolupráce banky a ČEB je totiž pro silnější podporu tuzemských exportérů klíčová. Z ROZPOČTU NIC NAVÍC Zásadní změnou by měla projít i kritéria, na jejichž základě se vypočítávají odměny pro vedení ČEB. Dosud se totiž roční bonusy v ČEB kalkulovaly výhradně dle objemu obchodů, s čímž Uvíra nesouhlasí. Domnívám se, že to není o objemu, ale o počtu podpořených exportérů, tedy kolik jsme jich obsloužili a jak rychle. Spíš tíhnu k těm neekonomickým ukazatelům. Jaké budou cíle pro tento management, ale uvidíme po diskusi s dozorčí radou, míní Uvíra. Systém odměn přitom v ČEB prošel změnou poměrně nedávno. Banka musela zapracovat zásady schválené vládou a stejně jako komerční banky se podřídit vyhlášce ČNB, která vychází z protikrizových opatření EU. To znamená, že manažeři mají nově výplatu složenou ze tří částí. Berou základní plat, roční pohyblivý bonus a střednědobé bonusy. Jinak řečeno, minimálně třetina celkového platu bude vyplacena až za tři roky a její výše bude zohledněna dle určitých kritérií. Tato kritéria budeme nastavovat hned poté, co schválíme strategii, tvrdí Uvíra. Manažeři tedy zatím berou o třetinu méně, dodává. Tím se zamezí snaze schvalovat velké úvěry na úkor těch menších, aniž by byly projekty důkladně prověřeny. Ministerstvo financí počítá s tím, že stejně jako letos pošle do ČEB jednu miliardu korun i v letech 2012 a Uvíra sice tvrdí, že nehodlá žádat o dodatečné prostředky ze státní kasy, ale z jeho vyjádření vyplývá, že navýšení nevylučuje. Naše potřeby jsou celkem stabilní. Konkrétní částky záleží na situaci na trhu. To znamená, za co jsme schopni si půjčit. Pokud si půjčujeme draho, naše potřeby dotací rostou, pokud si půjčujeme levně, pak je potřeba dotace o něco nižší. Žádné razantní skoky nemáme v úmyslu. Neplánujeme, že bychom chtěli tři nebo pět miliard korun. PETRA PELANTOVÁ (petra.pelantova@euro.cz) Euro dubna

46 report kdyby se všichni prodejci dohodli tak, aby měl zákazník jistotu, že si zakoupený titul přečte v libovolném přístroji a bez zbytečných instalací. To je ale jen zbožné přání, které navíc nezávisí jen na vůli vydavatelů. Třeba Amazon do svých čteček digitální ochranu od softwarové firmy Adobe zkrátka nepustí. Šance, že by se trh sjednotil na jednom kódu, je nereálná. Je to stejné jako s mobilními telefony různé modely mají různé operační systémy, potvrzuje publicista Miloš Čermák. E - K N I H Y Bitva formátů Na trhu s digitálními knihami zuří boj o přežití. Obětí je zákazník Představte si, že si koupíte knihu na pražském Václavském náměstí a dostanete k ní od knihkupce speciální desky. Inu, reklamní strategie, pomyslíte si. Když vám k nim ale přidají poučení, že do nich nesmíte vkládat jinde zakoupené tituly, a naopak čtivo z prodejny na Václaváku musíte číst právě jen v originálních obalech, normální vám to už nepřijde. Jenže právě tak se chová český trh s elektronickými knihami. Ačkoli se měsíčně v digitalizované podobě prodá jen několik set kusů titulů, které kupují jen opravdoví nadšenci, konkurence se blokuje. Existují totiž hned tři vzájemně neslučitelné kódy (takzvané DRM), pomocí nichž se zakoupené e-knihy obalují proti kopírování. Na zákazníkovi je, aby se pak v chaosu orientoval. Samotná blokace má racionální základ každá kopie digitálních dat je stejně kvalitní jako originál, a proto se vydavatelé chtějí ujistit, že elektronickou knihu si přečte právě jen ten, kdo si ji koupil. Potud by vše bylo logické. Problém ovšem je, že zákazník si musí dopředu vybrat, v jakém formátu si e-knihu přečte. A když si ji koupí třeba levněji jinde, nebude mu kvůli konkurenčnímu DRM vůbec fungovat. Navíc majitelé pravděpodobně nejoblíbenější hardwarové čtečky Kindle od amerického Amazonu mají prostě smůlu. Když už si něco z českých serverů legálně stáhnou, jde o formát PDF, který se na elegantní Český trh není zdaleka tak malý a nezajímavý, jak by se mohlo zdát krabičce téměř nedá přečíst. Víme, není to ideální, ale lepší než nic, přiznává na svých stránkách portál Palmknihy.cz, který jako jeden z mála nabízí zdarma texty, které lze nahrát i do kapesní knihovny od Amazonu. Jak ze zmatení digitálních práv ven? Z hlediska uživatele by bylo nejlepší, ŠIFRA MISTRA NOVÁKA Zbývá proto jen radikální řešení převálcovat český trh tak, aby se tu uchytil jen jeden velký hráč a ostatní živořili na okraji. Přesně to chystá platforma Wooky, za níž stojí podnikatel Lukáš Novák. Jeho firma vyvinula vlastní softwarovou čtečku i s ochranným kódem a od počátku dubna platformu do svých e-knih buduje žralok českého knižního trhu společnost Euromedia Group. Dceřiná firma německého koncernu Bertelsmann má pod svými křídly zavedené značky jako Knižní klub nebo Odeon. Výhodou nového portálu Ebux.cz, v němž spojily síly právě Wooky s Euromedia Group, je určitě snadná platba přes SMS všech mobilních operátorů. Reklama Ebuxu na elektronickou literaturu staví na jednoduchosti a letáky navíc jako by z oka vypadly katalogům osvědčeného Knižního klubu. Jinak ale zájemce o kvalitní digiliteraturu v češtině čeká očistec, který se s anonymním nákupem v kamenné prodejně nedá srovnat. Musí dát k dispozici číslo svého mobilu, potvrdit registraci a samozřejmě si stáhnout program Wooky. Ani pak ale nemá klid software se totiž každý měsíc sám připojuje k internetu, aby potvrdil, že čtenář má knížky skutečně legálně koupené. Dokonce ani ukázka z nabízených děl není tak úplně zdarma i ta vyžaduje a heslo. Lukáš Novák ale přesto věří, že proti stávající konkurenci jeho systém nabízí čtenářům samé výhody. Nemusíte si fyzicky stahovat žádné soubory ani nic přetahovat kabelem. DRM běží na pozadí aplikace Wooky a nijak vás neotravuje. Je to rozumný kompromis mezi přáním vydavatelů a zákazníků. Každopádně uživatelsky nejpříjemnější z toho, co se na českém trhu nabízí, líčí podnikatel. Konkurence ale upozorňuje na to, že právě spojení s Euromedia Group může být smrtícím polibkem čtenáři. Když si pořídíte čtečku Wooky, musíte počítat s tím, že budete kupovat jen tituly od firem, jež jsou s tímto vydavatelem spřáteleny. A tuhle společnost nemá ráda polovina českých nakladatelů, říká Martin Lipert z portálu ereading. FOTO: Hynek Glos dubna 2011 Euro 17

47 report FOTO: Hynek Glos Byznysmen Novák má pravdu v tom, že šance na český Amazon tu čistě podle statistik je. Český trh není zdaleka tak malý a nezajímavý, jak by se mohlo zdát. Společnost Mediaresearch před měsícem zjistila, že svou knihovnu by do digitální podoby ráda překlopila sedmina všech uživatelů internetu. A to je téměř 800 tisíc zájemců. Má to ale háček většina čtenářů nadále čte digitální knihy postaru, tedy na obrazovce počítače. Kapesní čtečku využívá stále jen pět procent z těch, kdo brouzdají po internetové síti. I to se chystá Wooky změnit v červnu chce vyrukovat s vlastní chytrou krabičkou, která podobně jako papír nevydává žádné záření a vydrží na jedno nabití až několik týdnů. A proč nezvolit logičtější cestu a nedomluvit se rovnou s Amazonem, který jako dominantní hráč zaplavuje trh svými čtečkami Kindle? Jsem nohama na zemi. Když Amazon nejedná ani s českými nakladateli, kteří mají zahraniční majitele, proč by se měl bavit s námi? argumentuje Lukáš Novák. DAVID A GOLIÁŠ Hra na obra a Goliáše, kterou v dubnu spustil Ebux se svou čtečkou Wooky, může mít nakonec rozuzlení, které nepotěší ani společnost Euromedia Group, ani její konkurenty. Uživatelé totiž mohou PŘEVÁLCUJE KONKURENCI? Podnikatel Lukáš Novák chce se svojí platformou Wooky ovládnout trh s elektronickou literaturou. změť ochranných kódů DRM jednoduše ignorovat a obcházet. Již nyní jsou specializované weby plné chytrých programů a návodů, jak digitální bariéru jednoduše prolomit. A je-li březen měsíc knihy, pak je 4. květen od loňska mezinárodním dnem bojkotu ochranného kódu. DRM je pohroma pro používání hudby, filmů a knih. Je navržen tak, aby donutil uživatele používat specifický software a zařízení, říká Jim Killock, prezident Open Rights Group, která k obcházení digitálního zabezpečení vyzývá. DRM znamená, že ztrácíte kontrolu a jste vydáni napospas milosrdenství výrobců, dodává. Na úskalí rozhádaného českého rybníčku s e-knihami upozorňuje i Martin Lipert. Vidím tu riziko, že bude posilovat pirátský trh, varuje. O tom, že bojkot dat zabalených do speciálního kódu může být smrtící ranou, se letos v únoru přesvědčil server i-legálně.cz. Definitivně totiž zkrachoval a nezachránil ho ani pokus začít prodávat hudbu sice placenou, ale bez obtěžující ochrany. Totéž může brzy stihnout i elektronické knihkupce. Současný chaos, kdy je čtenář e-knih jen obětí znesvářených prodejců, kteří se zuby nehty drží svého hýčkaného kódu, tomu jen nahrává. BLAHOSLAV HRUŠKA (blahoslav.hruska@euro.cz) INZERCE

48 report WALMARK Zdařilá sázka na vitaminy Bratři Walachovi udělali z Čechů národ potravinových doplňků Kde hledat základy pro úspěch v byznysu? Poměrně otřepaná otázka, kterou si klade asi každý vrcholový manažer. Bratři Walachovi, majitelé společnosti Walmark, mohou inspirovat vlastním příběhem. Trojice sourozenců, která letos získala ocenění Podnikatel roku udělované společností Ernst & Young, se trochu vymyká klasickému obrázku českých selfmademanů. Nejde jen o fakt, že Valdemar, Adam a Mariusz Walachovi pocházejí z jedné rodiny a jsou polské národnosti. Zaujmou také střídmým, až nenápadným chováním nebo pečlivým důrazem na to, že vždy a všude vystupují jako jeden muž. PŘEKONAT EINSTEINA Vždycky jsme byli aktivní a chtěli věci měnit. Už od základní školy jsme byli dobří organizátoři. První televizi rodiče koupili poměrně pozdě, takže se u nás hodně četlo a po večerech diskutovalo o všemožných věcech. Všichni jsme také hráli na hudební nástroje a docházeli do různých zájmových kroužků, vzpomíná Adam Walach, předseda představenstva Walmarku. Stěžejní pro jejich budoucí kariéru byla domácí výchova. Rodiče pro nás byli dobrým vzorem, učili nás být samostatní a brát osud do vlastních rukou. Také nám vštěpovali dobré životní hodnoty, dodává. Významnou roli prý sehrálo jejich evangelické vyznání a chápání bible jako základní životní autority. Nejsme ideální, víme ale, čeho se máme držet, a snažíme se tyto principy ctít. Máme nulovou toleranci vůči korupci a netransparentnímu jednání a některé etické meze nejsme ochotni překročit, tvrdí nejmladší z trojice bratrů. Odvážné plány bratrům nechyběly od mládí. Například Adam s Valdemarem se chtěli proslavit jako fyzici. Vytyčili si smělý úkol posunout teorii relativity dál a vytvořit novou unitární teorii pole. I kvůli tomu studovali teoretickou matematiku. Dnes takové sny možná vypadají směšně, ale i v tom lze spatřovat odhodlání posouvat věci dopředu, říká Adam Walach. OD POČÍTAČŮ K MARŤÁNKŮM S podnikáním bratři začali pár měsíců po sametové revoluci. Na začátku se zabývali exportem/importem, hlavně výpočetní techniky, obchodování z velké části probíhalo mezi Československem a Polskem. Jako nesporná výhoda se ukázala jejich mateřština. Poláci byli v roce 1990 asi o rok dopředu, co se týče politických změn i podnikání. I proto jsme se tehdy v Polsku hodně naučili. Znali jsme také dobře polskou mentalitu a snáze navazovali spolupráci, zdůvodnil Walach. Velmi brzy, zhruba do roka, vykrystalizoval záběr byznysu do tří divizí farmacie, nápoje (značka Relax) a zemědělské produkty. Postupem času se bratři rozhodli soustředit hlavně na doplňky stravy. Toto odvětví bylo v Československu po roce 1989 téměř netknutým polem. Před dvaceti lety u nás potravinové doplňky nebyly vůbec známé maximálně vitamin C a vitamin B, připomíná Adam Walach. Podnět zčásti přišel od nejstaršího, čtvrtého bratra, který je lékařem. Dobré nápady nicméně vznikaly v celém tehdejším týmu. Že si nové zboží na pomezí potravin a léků rychle získá spotřebitele, předpovídala také manželka jednoho z kolegů, povoláním farmaceutka. PŘÍSNÁ MĚŘÍTKA Trh byl tehdy prázdný, nabízela se krásná příležitost jej vytvořit, popisuje Výhledově Walachovi počítají s další expanzí v zahraničí gründerské období výroby doplňků stravy Adam Walach. Firma Walmark se rychle stala lídrem nejen v České republice, ale i v řadě dalších postkomunistických zemí. Jako hlavní hráč jsme aktivně vytvářeli trh. Od začátku devadesátých let jsme investovali do reklamy a také do vzdělávání společnosti. Učili jsme také lidi brát odpovědnost za prevenci a zdraví do vlastních rukou, říká šéf představenstva firmy. Ve prospěch poptávky hrála i relativně vysoká ekonomická vyspělost Česka, lidé si tu možná více uvědomují důležitost zdraví a jsou ochotni do něj investovat. Oblast doplňků stravy je přitom v porovnání s jinými odvětvími v lecčems specifická. Potíže dělají hlavně chybějící pravidla a správné vymezení role potravinových doplňků, čehož některé firmy ve svém marketingu zneužívají. Legislativa pro zdravotní tvrzení ( health claims ) pro jednotlivé účinné látky se v současnosti připravuje na úrovni Evropské unie, celý proces je ale zdlouhavý, doprovází jej spousta chyb a nepochopení role doplňků. S celkově vlažným legislativním zázemím v odvětví se Walmark vy- FOTO: archiv Walmark dubna 2011 Euro 17

49 INZERCE pořádal tak, že se snaží držet laťku o několik stupínků výš, než musí. Používáme postupy, které zákon pro výrobu doplňků stravy nevyžaduje, ale jsou nutné pro výrobu léčiv, vysvětlil Adam Walach. SMĚLÉ PLÁNY Bratři z Třince si pochvalují, že trh s potravinovými doplňky stále roste, ačkoli v poslední době pomaleji. Právě ten český se ukazuje jako saturovanější než ostatní v regionu. Walmark si v tuzemsku stále udržuje dominantní pozici hráče číslo jedna, současně však pociťuje také rostoucí konkurenci. Není divu, když v segmentu doplňků stravy dnes působí všechny světové farmaceutické firmy. Právě jejich kmenová oblast, výroba léků, pro Walachovy představuje jednu z hlavních výzev. Už dnes tvoří nemalou část byznysu Walmarku, v budoucnosti chtějí posílit hlavně v oblasti volně prodejných léků (OTC). Výhledově se počítá také s další expanzí v zahraničí. Dnes máme síť devíti poboček hlavně ve střední a východní Evropě a Francii, spolupracujeme se třemi desítkami exportních partnerů po celém světě. Máme také pobočky ve Španělsku a Itálii jako legální entity ty jsme založili těsně před krizí, ale kvůli recesi jsme je zmrazili. Počítáme, že v budoucnu je opět oživíme, nejdříve ale v příštím kalendářním roce. Jako perspektivní se jeví také Střední východ a některé arabské státy, kde už je firma velmi aktivní, předvídá Adam Walach. Co se týče hospodářských výsledků, ani Walmark nebyl zcela imunní vůči globální krizi. V letech 2008 a 2009 obrat firmy poprvé v historii mírně klesl. Za poslední finanční rok, který skončí na konci května, ale firma počítá opět s růstem obratu zhruba o desetinu na 2,5 miliardy korun. Naší vizí je do roku 2015 zdvojnásobit obrat na 200 milionů eur, a stát se tak jedním z vedoucích výrobců doplňků stravy v celé Evropě, říká Walach. Uznává, že tohoto ambiciózního cíle se dá jen stěží dosáhnout pouhým organickým růstem skupiny. Rozhlížíme se po vhodných akvizicích značek v regionu a také jsme více otevření různým partnerstvím, strategickým aliancím, výrobou pro třetí strany a podobně, uzavírá podnikatel. TOMÁŠ PERGLER (tomas.pergler@euro.cz)

50 report J Ü Č C H I N G -TC H A J Česko doženeme za deset let Čína je sice druhou nejsilnější ekonomikou světa, stále však zůstává rozvojovou zemí, říká čínský velvyslanec v Praze Pro Čínu může být Česko velkou inspirací. Na světové výstavě EXPO 2010 loni v Šanghaji představil český pavilon ojedinělé metody řešení dopravních špiček a nápady, jak se vyrovnat se znečištěným životním prostředím, se kterým se města potýkají, říká v rozhovoru pro týdeník EURO čínský velvyslanec v České republice Jü Čching-tchaj. V ekologických tématech je jako doma. Čína chce nastavit světu zelenější tvář a zároveň udržet svůj silný ekonomický růst. Sám Jü působil před příjezdem do Prahy jako mimořádný zmocněnec právě na všech významných mezinárodních konferencích zabývajících se klimatem. Loni se například účastnil složitých jednání v Kodani, která byla přípravou pro pokračování rozhovorů o další fázi dnes již proslulého Kjótského protokolu. Čeká, že letos by se země mohly shodnout na zavedení fondů, které budou efektivně podporovat rozvojové země v jejich snaze čelit změnám klimatu. To je pro Jüovo uvažování o ochraně přírodních zdrojů typické. Státy mají mít v ekologických otázkách společnou, leč rozdílnou zodpovědnost. Jednoduše řečeno. Rozvinuté země mají zaplatit více, protože úspěchu dosáhly díky tomu, že v posledních dvou stoletích znečišťovaly prostředí. EURO: Obdobně jako všichni významní aktéři na mezinárodním poli má jistě i Čína krátkodobé a dlouhodobé plány rozvoje JÜ: Prioritou nadále zůstává zdravý, stabilní a trvale udržitelný ekonomický rozvoj a sociální pokrok. Čína rychle roste a stala se druhou nejsilnější ekonomikou světa, když předběhla Japonsko. Zároveň si však velice dobře uvědomujeme, že Čína zůstává rozvojovou zemí. Náš HDP v paritě kupní síly na obyvatele je stále velmi malý, což nás umisťuje v seznamu zemí pod průměr. Daleko pod úroveň evropských zemí a států rozvinutého světa. Když vezmeme jako příklad Českou republiku, co se týče výše HDP na osobu, bude nám to trvat více než deset let, než dosáhneme vaší úrovně. Potřebujeme růst, ale musí to být rozvoj energeticky efektivnější, ekologičtější, abychom lépe využívali naše zdroje, lépe se starali o životní prostředí. Stejně významné potom je, aby nárůst probíhal rovnoměrněji v celé zemi. EURO: Mluvíte o ekologii. Můžete být konkrétnější, jak chcete zelenějšího růstu dosahovat? JÜ: Během jedenácté pětiletky (2006 až 2010 pozn. red.) investovala čínská ústřední vláda do úspory energií a snížení emisí více než 200 miliard jüanů (přibližně 513 miliard korun). Konzervativní odhady pak vyčíslují, že tím podpořila investice do úspor energií v rozsahu 4,3 bilionu jüanů (cca 11 bilionů korun). Co se týče budoucích cílů v oblasti snižování emisí, Čína přislíbila, že do roku 2020 klesne její produkce oxidu uhličitého na jednotku HDP v porovnání s rokem 2005 o 40 až 45 procent. Nefosilní zdroje budou představovat přibližně 15 procent jednorázové energetické spotřeby. Toto bylo navrženo jako závazný cíl. Bez ohledu na to, zda na mezinárodní scéně bude dosaženo dohody či nikoli, my se budeme snažit tohoto cíle dosáhnout. EURO: V projevu ze srpna loňského roku na Peking University s School of International Studies jste uvedl, že nemůžeme slepě akceptovat, že ochrana klimatu je společným zájmem lidstva, ale že národní zájmy by měly být na prvním místě. Slučuje se to s čínskou politikou snižování ekologické zátěže? JÜ: Má slova nebyla použita přesně. Pokud si vzpomínám, řekl jsem toto: Klimatické změny jsou vážnou výzvou, které lidstvo 21. století čelí. Ochrana klimatu je společným zájmem, je třeba posílit mezinárodní spolupráci. Avšak zodpovědnost různých JÜ ČCHING-TCHAJ (55) Nynější mimořádný a zplnomocněný velvyslanec ČLR v České republice se narodil v provincii Hebei a po vysokoškolských studiích nastoupil dráhu kariérního diplomata. Na Ministerstvu zahraničních věcí ČLR pracoval na různých odborech, v zahraničí působil na velvyslanectvích v Jordánsku, v Egyptě, na stálé misi ČLR při OSN a mezi lety 2002 až 2007 jako velvyslanec v Tanzanii. Před odjezdem do Prahy zastupoval Čínu jako mimořádný zmocněnec při vyjednávání o klimatických změnách. států při čelení změnám klimatu je různá. Základní příčinou současných změn klimatu byla neomezená produkce skleníkových plynů v průběhu dvou století industrializace rozvinutých zemí, jež nakumulovala tyto neblahé důsledky. Proto jsou rozvinuté země původci tohoto problému, měly by tedy jako první snižovat produkci emisí a finančně a technologicky pomoci rozvojovým zemím. Přestože se čínská ekonomika rapidně rozvíjí a ekonomický a obchodní rozsah se neustále rozšiřuje, jsou emise nahromaděné za celou historii v přepočtu na obyvatele nízké. Navíc Čína je stále ještě rozvojovou zemí, podle norem OSN zde žije 150 milionů lidí pod hranicí chudoby. Při boji proti změnám klimatu, jejichž původcem jsou rozvinuté země, musí Čína jakožto rozvojová země trvat na principu společné, avšak rozdílné zodpovědnosti a musí ochraňovat své rozvojové zájmy. EURO: V Číně nyní funguje šest jaderných elektráren s třinácti bloky. Vláda již schválila výstavbu dalších čtrnácti, aby do roku 2020 jaderná energie představovala sedm procent vyrobené energie. Změnila katastrofa v japonské Fukušimě čínský náhled na atom? JÜ: Čínská strana pečlivě sleduje havárii jaderné elektrárny Fukušima. Vláda pod vedením premiéra Wen Ťia-paa v reakci na tyto nešťastné události rozhodla, že se musí okamžitě zorganizovat komplexní bezpečnostní kontrola čínského jaderného vybavení. Také chce posílit bezpečnostní kontrolu a správu v používaných jaderných zařízeních. Do třetice nařídila komplexní prohlídku budovaných jaderných elektráren. Nové projekty pak budou procházet přísnějším schvalovacím procesem. Příslušné čínské úřady co nejrychleji vypracují plán jaderné bezpečnosti a provedou regulaci a zdokonalení plánu pro rozvoj jaderné energie ve středně dlouhém období. EURO: Aktuálně největšími znečišťovateli v čínské ekonomice jsou zastaralé uhelné elektrárny a staré továrny. Co s tím? JÜ: V průběhu celé jedenácté pětiletky se Čína zaměřila na čisté zdroje energie. Nově instalovaná výrobní kapacita elektrické energie činila 445 milionů kw, z toho dubna 2011 Euro 17

51 report FOTO: Martin Pinkas vodní energie představuje 96,01 milionu kw a jaderná energie 3,84 milionu kw. Byly odstaveny malé tepelné elektrárny o výkonu 72,1 milionu kw, eliminovány některé zastaralé výrobní kapacity oceláren, cementáren a koksáren. Je však třeba také poznamenat, že během dvanácté pětiletky budou fosilní zdroje energie jako uhlí a ropa tvořit stále ještě hlavní artikly čínské energetické dodávky, elektřina z tepla bude stále ještě hlavním zdrojem energie. EURO: Od června 2008 se ve všech obchodech v zemi musí za igelitové tašky platit, což má zabránit zbytečnému plýtvání. Nicméně i přesto Čína vyprodukuje ohromné množství odpadu a většina zůstává nezpracována. Existuje pro tento problém centrální řešení, nebo je to na provinciích a městech? JÜ: V posledních letech bylo dosaženo významného rozvoje v oblasti zpracování odpadů. Zamezilo se přílišné produkci obalů, snížila se produkce obalového odpadu. Urychlil se také rozvoj čisté energie, jako je užívání plynu ve městech či solární energie. Podporujeme také třídění odpadu a jeho recyklaci. Přitom se zaměřujeme také na posílení vhodných způsobů likvidace odpadu podle daných lokálních podmínek. Ať jde o čisté spalování či biologické čištění. Čína musí jakožto rozvojová země trvat na principu společné, avšak rozdílné zodpovědnosti za znečištění prostředí EURO: Existuje nějaký příklad, který by mohla Čína v Česku opsat? JÜ: Během světové výstavy EXPO v Šanghaji v minulém roce představil český pavilon ve svém multikulturním stánku ojedinělé způsoby, jak řešit dopravní špičky a znečištění životního prostředí, se kterými se města potýkají. Je to dobrý příklad pro rozvoj měst nejen v Číně, ale i v ostatních zemích světa. Přestože podíl zemědělské ekonomiky v Česku není vysoký, přikládá vláda velkou váhu poskytování vybavení a technologií pro ochranu životního prostředí do zemědělství, klade důraz na ochranu a rozvíjení ekologického prostředí v zemědělství, ochranu a odhalování ojedinělých kultur a přírodních dědictví v regionech. EURO: Působí v Číně firmy z České republiky, které jsou aktivní v tzv. zelených technologiích? JÜ: Spolupráce obou zemí v oblasti čisté energie je dobrá. Akcí propagujících zelené technologie se pravidelně zúčastňuje mnoho českých firem, které se věnují využití bioplynu, čištění odpadních vod či rozvíjení pokrokových technologií pro ochranu životního prostředí. Vzhledem k tomu, že se s ekologickými technologiemi v Česku začalo mnohem dříve, jsou pro nás místní firmy přínosem a vítáme jejich snahu v Číně podnikat a investovat. Věříme, že v porovnání s ostatními evropskými zeměmi jsou české firmy velice konkurenceschopné. EURO: O jaké technologie máte zájem? JÜ: Můžeme říci, že pokud to bude dobrá technologie a pomůže nám ještě lépe chránit životní prostředí, pak máme zájem o jakoukoli technologii, u všech jsme ochotni jednat o spolupráci. EURO: A recipročně má Čína zájem investovat v tuzemsku do některých odvětví? JÜ: V České republice jsou poměrně dobré základy průmyslu, její geografická poloha je výhodná, kvalita pracovní síly vysoká. Tyto přednosti jsou pro čínské firmy velice přitažlivé. Vybízíme a podporujeme firmy obou stran k posílení výměny, odhalování potenciálu a rozvíjení vzájemného investování. Čínské společnosti již dlouhou dobu podnikají v Česku v oděvním průmyslu a gastronomii, v posledních letech se postupně rozšiřují oblasti, do kterých zasahují, a to především díky rapidnímu rozvoji ekonomických a obchodních vztahů. Mezi ně patří elektronické a komunikační vybavení, výroba součástek do automobilů a mnoho dalších. Jsou to například společnosti Changhong, ZTE či Huawei. Stojí za zmínku, že v Česku vyráběné televizory značky Changhong se již úspěšně dostaly na trhy ve Francii a v Německu. DÁŠA HYKLOVÁ (dasa.hyklova@euro.cz) Euro dubna

52 PŘÍBĚH SE OPAKUJE Ostatní se ale nepoučili. Ba co víc, sekuritizace hypoték (jejich přeměna na dluhopisy a prodej investorům) se využívala ve stále větší míře. Jak Gasparino dál popisuje ve svém finanččtenářský deník F I N A N Č N Í K R I Z E Tři dekády sobectví Zásadní kniha k poznání příčin globální recese Když se dnes někde objeví sousloví finanční krize, může vyvolat spíše únavu nebo znechucení. Rýpat se v událostech, které před čtyřmi lety začaly postupně rozkládat globální finanční systém, už není atraktivní a nebudí žádné vyhrocené emoce. Přesto, nebo možná právě proto je teď ta nejvhodnější chvíle podívat se za zástěnu mediálního bombardování a ptát se, co, kdo a proč finanční krizi minulých let způsobil. BĚH DO SCHODŮ Je samozřejmě trochu problematické, když se o něco takového pokouší novinář. Právě žurnalisté byli zpočátku obviňováni z toho, že svými kauzami a kauzičkami destabilizují trhy, a zhoršují tak finanční katastrofu. Jiná věc ovšem je, pokud je tím novinářem Charles Gasparino. Kromě toho, že pravidelně přispívá do významných finančních týdeníků (Newsweek, Forbes), deníků (New York Post, Wall Street Journal) a prošel televizními stanicemi CNBC a Fox Business Network, je tento téměř padesátiletý hlasatel také jedním z nejuznávanějších odborníků na finanční trhy a osobní přítel některých nejvýše postavených bankéřů z Wall Streetu. Právě to dělá z jeho nejnovější knihy s názvem Sellout (Výprodej), označovanou mnohými jako ekonomický bestseller roku, výjimečný příběh. Už z názvu se dá soudit, že kniha vypovídá o tom, jak se celý finanční sektor ve Spojených státech postupně zaprodal vysoce rizikovým investicím, na které nebyl připraven. Což o to, je to dostatečně známý příběh, o kterém už vyšlo hodně knih. Jde navíc o historii obsahující nespočet událostí, jmen jedinců i firem, které dohromady tvoří propletený labyrint. Gasparino ovšem postupuje s chirurgickou přesností, hovoří lidsky (jako správný publicista) a zároveň jde pod povrch. Gasparinovo vyprávění nezačíná na prahu 21. století, ale už více než o dvacet let dříve. Do příběhu nás uvádí zdánlivě nevinná příhoda v investiční společnosti Solomon Brothers, kde se dva finanční makléři vsadili o to, kdo dříve vyběhne několik desítek pater výškové budovy. Informace o sázce se rozšířila po dalších pobočkách společnosti po celých státech a sázky začaly posílat i další manažeři, díky čemuž se v banku obyčejného závodu do schodů nakonec nastřádalo několik stovek tisíc dolarů. NEJEN GORDON GEKKO Solomon Brothers byla jednou z firem, která stála na počátku nového trendu obchodování s hypotečními zástavními listy. Byznys, který původně začal jako okrajová záležitost, se v průběhu 80. let minulého století postupně zvětšoval. SELLOUT: HOW THREE DECADES OF WALL STREET GREED AND GOVERNMENT MISMANAGEMENT DESTROYED THE GLOBAL FINANCIAL SYSTEM (Výprodej: Jak tři dekády chamtivosti Wall Streetu a špatného hospodaření vlády zničily globální fi nanční systém) AUTOR Charles Gasparino VYDAL HarperCollins Publishers, 2009 ROZSAH 530 stran Gasparino vůbec popisuje tuto dekádu, nazvanou jím samotným jako velká party na Wall Streetu, coby nejdůležitější období pro vývoj kultury na americkém kapitálovém trhu. Být tehdy na Wall Streetu byla práce snů. Když trhy rostou, zvětšuje se zadlužování, a s pomocí finanční páky se obchodovalo samo, popisuje Gasparino a odkazuje na známou osobnost Michaela Milkena ze společnosti Drexel Burnham. Milken, vynálezce takzvaných junk dluhopisů (extrémně levné dluhopisy s velkým výnosem, ale zároveň obrovským rizikem), byl symbolem Wall Streetu osmdesátých let a není náhodou, že se s pestrou řádkou svých obvinění a následně i odsouzení k několika letům za mřížemi stal předlohou pro filmového Gordona Gekka. Jak ale autor Výprodeje upozorňuje, tehdejší doba nebyla jen obdobím Milkena. Na pozadí jeho kauzy se totiž právě tehdy rozhořel plamenný zápas o co největší výnosy bez ohledu na následky. Hon za maximálními zisky navíc bankéři prováděli na dluh, který dosahoval obrovských rozměrů. Gasparino tento fakt přičítá skutečnosti, že většina velkých investičních firem vstoupila na burzu a jména jako Goldman Sachs, Morgan Stanley nebo Merrill Lynch se stala veřejně obchodovanými společnostmi. Jejich manažeři už na burzách nesázeli peníze nadřízených majitelů, ale anonymních investorů. Kultura Wall Streetu osmdesátých let, pokud se takové slovo dá vůbec použít, vyústila v roce 1987 v jednu ze známých krizí. Gasparino zajímavě popisuje, jak se na tehdejším propadu trhů podílely také dluhopisy zajištěné hypotékami. Přestože tento druh byznysu zahrnoval tehdy jen několik miliard a ztráty autor vyčísluje na stovky milionů (v porovnání s dnešními čísly poměrně směšnou částku), už tehdy může pozorný čtenář říct bože, jak v tom vůbec mohli pokračovat! Koneckonců tehdejší katastrofa téměř ukončila kariéru Larryho Finka, jednoho z průkopníků v obchodování s hypotečními dluhopisy. Fink, tehdy mladý nezkušený hazardér, se však z vlastních chyb poučil a postupem času se stal jedním z nejuznávanějších rizikových manažerů. Jeho BlackRock je dnes pravděpodobně největší investiční společností na světě. FOTO: Tomáš Turek dubna 2011 Euro 17

53 čtenářský deník ním hororu podle skutečné události, vzorec se opakuje. Domácnost si vezme půjčku na dům. Firma, která hypotéku poskytla, ji prodá bance a ta ji nabídne investorům. Všichni jsou šťastní, všichni bohatnou, pokud ovšem náhodou neklesají ceny nemovitostí a dluhopisy neztratí ze dne na den na ceně. To se nestalo zdaleka jen jednou. Kromě Sledujeme sobectví nejbohatších lidí planety, ale nemůžeme je soudit, vidíme-li je takto z blízka zmíněného roku 1987 se to přihodilo také v roce 1994 a 1998 a pokaždé byly následkem obrovské ztráty. Gasparino ale není tak naivní, aby veškerou vinu sváděl jen na bankéře, kteří mají ostatně vydělávání peněz v popisu práce, a to i v případě rizikových investic typu hypotečních dluhopisů. Asi v půlce knihy se na scénu dostává administrativa prezidenta Clintona, který v rámci volební kampaně sliboval levné bydlení pro obyčejné lidi (Gasparino přesto uznává, že Clinton a jeho lidé měli šlechetnou myšlenku, na mizerném provedení se podílela i nastupující Bushova vláda). Docílil toho založením dvou agentur známých pod zkratkou Fannie a Freddie. Jejich úlohou bylo za hypotéky ručit tak, aby podnikatelský sektor ochotněji půjčoval méně majetným občanům. Tehdy se na scénu dostávají takzvané subprime hypotéky a dál už příběh známe. Zadlužili se obyčejní lidé, zadlužily se velké banky, zadlužily se i Fannie a Freddie. V dalších částech už kniha nabývá obrysů antické tragédie, protože víme, co se musí stát, víme, že bublina musí prasknout. Je jen otázkou času, jak rychle a s jakými následky. FOTO: archiv KRIZE S LIDSKOU TVÁŘÍ Co je ovšem na Gasparinově popisu nejvíce strhující, je způsob, jakým ho vypráví. Jsou zde osobní příběhy nejvýše postavených lidí. Dostaneme se do nejbližší vzdálenosti k Jimmy Cayneovi, šéfovi padlé banky Bear Stearns, který v kanceláři kouřil marihuanu, miloval bridge a poslední měsíce před krizí ho jeho zaměstnanci skoro neviděli. Poznáme Stana O Neala, ředitele Merrill Lynch, který se coby průměrný Afroameričan probojoval do nejvyšších pozic s cílem potlačit diskriminaci na Wall Streetu, ale na své cestě se také stal bezohledným a chamtivým bankéřem. Autor popisuje i obyčejné lidi, například detektiva Steva Davise, který přímo v terénu odhaluje nekalé praktiky prodejců hypoték, kterým v poslední instanci už ani nevadilo, že jejich klienti půjčku nikdy nesplatí. Přitom všem Gasparino nepřestává být ekonomem a velmi věcně popisuje mechanismy, které v nechvalně proslulých bankách probíhaly. Z knihy je zkrátka jasně vidět, že za finanční krizí nestála jedna nebo dvě příčiny, ale šlo o celý koloběh vzájemně propojených událostí, které jako by ani nikdo neřídil. Sledujeme sobectví nejbohatších lidí planety, kteří se navíc jak z knihy vyplývá často na své posty dostali s velkým přispěním náhody, ale nemůžeme je soudit, vidíme- -li je takto z blízka. Gasparino to nemusí nikde říct nahlas, ale všichni ti viníci skutečně jsou jen ozubenými koly ve velkém stroji na dluh, který musel jednou vybouchnout. Sellout je tak více než co jiného sociologicko-ekonomickou studií, kterou by z četby neměl vynechat nikdo, kdo se o finanční krizi alespoň trochu zajímá. Kromě toho, že se tak příjemně a živě čte, popisuje všechny události tak důkladně, že k našim vědomostem o ekonomických krizích (které nejsou kdovíjaké) přispívá Gasparino v tuto chvíli více než kdejaká soustava grafů a rovnic. TOMÁŠ PLHOŇ (tomas.plhon@euro.cz) Euro dubna

54 global MAXIMÁLNÍ SOUSTŘEDĚNÍ. Řekové jsou hraví. Umí se bavit a do hry dávají vše. Jejich vláda teď musí věřitelům nabídnout scénář, který je uspokojí. Ř E C K O Stříhali dohola řeckého bondholdra Ceny se hroutily, naděje zmíraly, že řecký dluh jednou se splatí. Pánové v oblecích jenom se dívali, že už je věřitel zas jednou odchycen. Zas jednou naletěl, což něco stojí. Josef Kainar nám promine a pro čtenáře týdeníku EURO to také není novinka. Je ale pravda, že každý další týden jen zvyšuje naše předpovědi z loňského podzimu, že si držitelé řeckých vládních dluhopisů nakonec místo kuponů ze všeho nejspíše střihnou nějakou tu ztrátu. Koneckonců kdo postupoval poctivě (a prozíravě), už si jistě na řecké dluhopisy ve svém portfoliu vytvořil nějaké oprávky. Až příliš mnoho zpráv v tamním i mezinárodním tisku totiž naznačuje, co už všem zúčastněným začíná docházet. Totiž že řecká dlužnická pozice je dále neudržitelná. SÁZKA NEVYŠLA Na sklonku loňského roku se brutto zadluženost řecké vlády pohybovala nepatrně za hranicí 130 procent HDP a v absolutním vyjádření představovala přes 307 miliard eur. Horší je, že sázka na vnitřní devalvaci, která je podmínkou pro obnovení konkurenceschopnosti Řecka, zjevně nevyšla a pořád nevychází. Ono se to po pravdě dalo čekat. A opět jsme v týdeníku EURO připomínali, že země, jejíž ekonomika má disproporční váhu mezinárodně neobchodovatelných statků, bude mít s rozpočtovými škrty a snižováním mezd problém. Jednoduše proto, že to není při této struktuře vhodný a dostatečně rychlý kanál pro obnovení konkurenceschopnosti a vytvoření kapacity pro splácení dluhu. Například v porovnání s Estonskem, které během roku dokázalo snížit velmi vysoký deficit běžného účtu z někdejších dvanácti procent HDP až do přebytku, je tady rozdíl. Estonsko dokázalo mimo jiné velmi rychle zvýšit vývoz zboží a služeb, protože právě tyto položky představují vyšší podíl na jeho HDP, který díky tomu roste. Vnitřní devalvace jako podmínka přechodu na euro nese pokud jde o konkurenceschopnost Estonska výsledky. V Řecku zjevně ne. Pomiňme skutečnost, že Estonci měli přes hlubokou krizi v roce 2009 nekonečně menší schodek veřejných financí a vládní dluh byl zanedbatelný, a udělejme si bližší porovnání. Oproti vysoce průmyslové ekonomické struktuře, charakteristické pro Česko, mají Řekové jen velmi malý podíl průmyslu na HDP: na přidané hodnotě se podílí jen necelými čtrnácti procenty a průmyslová výroba nadále klesá (v letošním únoru dubna 2011 Euro 17

55 FOTO: Martin Pinkas o 4,59 procenta oproti českému nárůstu o třináct procent). Řecko se tedy nedokáže vytáhnout z krize ani prostřednictvím exportu zboží, ani přes pokles mzdových nákladů. Prostě to nestačí, a důsledkem fiskálních restrikcí je ekonomický propad. TURISTÉ TO NEZACHRÁNÍ Cestovní ruch, který je v řecké ekonomice podstatně důležitější než v české, je zas extrémně citlivý na špatné zprávy. Paradoxně největším pomocníkem v letní sezoně může být nízký zájem o dovolené v arabských zemích, jimž se turisté vyhýbají. Jenže i zde je konkurentů hodně a Řekové jsou schopni vyrobit svoje vlastní špatné zprávy. Země má nadále duální deficity. Má vysoký schodek běžného účtu v posledním čtvrtletí loňského roku absolutně asi tak osmkrát vyšší, než mělo Česko, což znamená, že se v cizině dále zadlužuje. Má však také stále velký deficit veřejného sektoru, který loni překročil deset procent HDP po 13,6 procenta v roce Ořezávání rozpočtových schodků a redukce mzdových nákladů tak v zemi s duálními deficity v podstatě nemůže znamenat nic jiného než hospodářský pokles a vysokou nezaměstnanost. Ta překročila čtrnáct procent, což je problém zejména tehdy, když se cizinci nevalí do země, protože mají vlastní starosti a neradi poslouchají zprávy o demonstracích. Výsledkem nemůže být nic jiného než nárůst zadluženosti v poměru ke klesající ekonomické výkonnosti, a tedy i další snížení pravděpodobnosti na plné splacení pohledávek za řeckým státem v jejich současné výši a struktuře. KOMU NEJMÍŇ Tohle samozřejmě není žádná raketová věda: strukturální problémy řecké ekonomiky byly dobře známy již v době, kdy se před rokem pro Řecko připravoval záchranný balík. Kdekdo to samozřejmě věděl, ale v obavách z dominového efektu si eurozóna raději potichu lidově řečeno načůrala do ouška. Jenomže kde jsou stejné chyby, tam budou i stejné známky, což investorům tak nějak začíná docházet. Můžeme jen spekulovat o tom, co vyděsilo držitele dluhopisů víc: zda toto poznání, anebo velmi nešikovné časování zpráv o změnách týkajících se postavení Euro dubna

56 global NA SVOU ZEMI JSOU HRDÍ. Restrukturalizace řeckého dluhu je nevyhnutelná. Čím dřív přijde, tím lépe. Nejen pro eurozónu, ale i pro Řeky. věřitelů. Od roku 2013 budou v souladu s nově koncipovaným Evropským stabilizačním mechanismem (ESM) do hry pána na holení vtaženy i privátní subjekty, držící vládní dluhopisy zemí označovaných jako PIIGS. Jde tedy o pořadí, na koho se v případě restrukturalizace zadluženosti dostane ze sta procent, na koho míň a na koho úplně nejmíň. Že se privátní investoři začali bát a vnímali nové, byť racionálněji koncipované plány na ESM jako kroniku svojí ohlášené smrti, není nijak překvapivé. Jak jinak reagovat na informaci, že daňoví poplatníci už nebudou soukromým subjektům, které investovaly do obligací prasátek, platit sto procent jejich nároku? VÍRA NEUZDRAVILA Kdyby Řecko bylo jediné, kdo má problémy, bylo by už dávno v restrukturalizaci. Není tam jenom proto, že eurozónu obchází hrůza z toho, že by měla zachraňovat někoho doopravdy velkého typu Španělska, na což nejsou a nebudou peníze. Potíž je v tom, že dnešní postoj Bruselu a eurozóny připomíná spíše prvotní křesťany než technicky kompetentní bankéře a makroekonomy. Víra nahrazuje dobře utajené a zároveň promyšlené přípravy na to, co přijde, a co se nedá v případě Řecka odestát. Řecko nebylo součástí institucionálního záchranného mechanismu eurozóny, onoho ochranného valu pod zkratkou EFSF. Jeho balíček z loňského jara je v podstatě kombinací programu Mezinárodního měnového fondu (MMF) a technicky vzato bilaterálních půjček. Na rozdíl od půjček od mezinárodních institucí, jako je MMF, který má jasně zakotvený status preferovaného věřitele, v minulých dlužnických krizích bilaterální věřitelé (jednotlivé země) vždy ostrouhali. V každém případě je bilaterální dluh, a dokonce i pohledávky EFSF za Irskem a všemi dalšími příjemci pomoci z evropského valu pohledávkám MMF podřízen, jinak by do toho fond nikdy nešel a tuto pozici konzistentně zastával vždycky: koneckonců nese odpovědnost vůči svým členům, tedy i České republice. To je v pořádku. INFORMACE PRO FAJNŠMEKRY Jak bude restrukturalizace vypadat? Veškeré úsilí bude vynaloženo na to, aby odpis vypadal dobře. A hlavně, aby vše Paradoxně největším pomocníkem v letní sezoně může být nízký zájem o dovolené v arabských zemích proběhlo potichu. Takže se případná výměna řeckých dluhopisů za nové, restrukturalizované, odehraje spíš na poli velkého natahování splatností než na přímém odpisu jistiny. Možná dojde na kombinaci natažení splatnosti a snížení sazeb. Řekové jsou nepochybně technicky dostatečně kompetentní na to, aby dokázali nabídnout věřitelům scénář, který je sofistikovaný a plus minus férový zároveň. Ostatně jim bude s analýzou pomoženo. Určitě nepožádají o úlevu na dlužní službě, která by se v přepočtu na současnou hodnotu blížila bulvárním zprávám o odpisu 70 procent. Řecko je bohatá, byť chudnoucí země, ale stále ještě s téměř třiceti tisíci dolarů HDP na hlavu a s dosud ne zcela vyčerpaným potenciálem lepšího řízení. V zásadě bude muset být vyplacen fond, který možná v rámci dalšího programu svoje pohledávky přefinancuje, aby pomohl vyhladit cash flow. Ty vlády, které se na záchranný balíček poskládaly (Slovensko se rozumně nezúčastnilo), natáhnou splatnosti a sníží úrok. Řecko dostane úlevu, ale bude muset pokračovat v programu strukturální adaptace. Dá se to dělat potichu. Natahovat splatnosti a upravovat sazby není záležitost, na níž by se daly ve věřitelských zemích prohrát volby, to jsou informace pro fajnšmekry. Podmínkou bude, že soukromí investoři budou participovat nejméně ve stejné míře jako bilaterální věřitelé. V zájmu těchto věřitelů ve skutečnosti je, aby se to stalo co nejdříve. Jinak se posunou do jiné věřitelské pozice, než jsou dnes s tím, jak se z jejich peněz budou vyplácet soukromí investoři. Nezapomínejme na to, že pozice současných soukromých držitelů řeckých obligací ani zdaleka nekopírují podíly jednotlivých vlád na řeckém záchranném balíčku. Čerstvý výsledek voleb ve Finsku je možná jen varováním toho, co může přijít: každopádně ochota zdánlivě solidarizovat s dlužníky, ale fakticky skrytě rekapitalizovat jakékoliv institucionální investory, má svoje hranice. A k nim se nyní veřejné poznání rapidně blíží. Nehledě na všechna tvrzení o opaku bych chtěl vyjádřit naději, že touto dobou musejí probíhat vysoce utajená jednání o tom, kdo kolik pustí, a velcí privátní investoři jsou u toho. V opačném případě je něco velmi špatně. À propos, německý bulvár ať neživí naději, že kdokoli za babku dostane řecké ostrovy. Ostatně poslední pokus nedopadl dobře. MIROSLAV ZÁMEČNÍK (miroslav.zamecnik@euro.cz) FOTO: Martin Pinkas dubna 2011 Euro 17

57 global H O N G K O N G Peníze, sex a lži Odkaz někdejší nejbohatší ženy Asie Niny Wangové je zcela jiný, než o kterém snila FOTO: Reuters Na území Hongkongu zvaném Nová teritoria stojí těsně vedle sebe dvě moderní výškové budovy. Uvnitř se nachází hotel, obchody a kanceláře. Na první pohled podnikatelský projekt, jakých lze najít ve městě tisíce. Nicméně od ostatních se přece jenom v něčem liší barvitým příběhem bohatých majitelů, jehož detaily vycházejí najevo až po jejich smrti. Větší, osmdesátipatrová věž dostala jméno Teddy. Ta druhá, která má 42 pater, se jmenuje Nina. Původní ambiciózní plán Niny Wangové, svého času nejbohatší ženy Asie, počítal pouze s jednou věží. S výškou 518 metrů se měla stát nejvyšší budovou světa. Vzhledem k blízkosti hongkongského letiště však úřady povolily výstavbu do maximální výše 319,8 metru. A tak se Nina rozhodla pro plán B. Díky němu vyrostly mezi lety 2000 až 2007 budovy dvě, které měly symbolizovat nekonečnou lásku manželů Wangových. MISTR TO S NINOU UMĚL Dnešní pohled na mrakodrapy vyvolává u kolemjdoucích spíše pobavení než obdiv nad svazkem, který jak vyšlo časem najevo nebyl ani bezchybný, ani pevný. Nina podlehla v roce 2007 rakovině a pár dnů po její smrti se Hongkong dověděl o její poslední romanci. Šlo o příběh vychytralého mistra tradičního čínského umění feng-šuej a bizarní miliardářky, která až do svých 69 let nosila dva copy, minisukně a ze všeho nejraději jedla hamburgery. Ninu podstatně mladší Tony Čchan Čchun-čchu-en natolik okouzlil, že mu kupovala nákladné dary, později i domy a postupně mu věnovala kolem 2,1 miliardy dolarů. Vůbec jí nevadilo, že je ženatý. Počátkem dubna hongkongský nejvyšší soud zamítl nárok Tonyho Čchana, který tvrdil, že mu jeho bývalá milenka Nina Wangová odkázala v poslední vůli veškerý majetek. Tedy jmění, jehož cena je dnes odhadována na dvanáct miliard dolarů. Přece jen existuje spravedlnost, komentoval rozhodnutí soudu Kung Yan- -sum, bratr Niny a šéf její nadace. Příbuzní nazvali Čchana eunuchem, který byl pro Ninu pouhou hračkou. Soud označil závěť předloženou Čchanem za podvrh, nicméně tým jeho právníků se hodlá obrátit k nejvyššímu odvolacímu soudu. Paradoxní na celé situaci je, že za seznámením páru, který prožil patnáctiletý vztah, stál manžel Teddy, respektive jeho zmizení. Nina si služby mistra Čchana objednala v roce 1992, když chtěla pomocí čínských věšteckých geomantických praktik získat informace o manželovi, který byl v dubnu roku 1990 unesen. Právě kvůli jeho hledání mistr Nině poradil například i hloubení děr na různých místech Hongkongu, které po nocích dělníci plnili dolarovými bankovkami a poté zalévali betonem. LÁKAVÁ VŮNĚ PENĚZ Nina a Teddy se seznámili ještě jako děti v čínské Šanghaji, po přestěhování do Hongkongu se v roce 1955 vzali. Wang Din-shin, otec Teddyho, zde založil firmu Chinachem Group, z níž se později stala jedna z nejsilnějších korporací bývalé britské kolonie. Dařilo se jim také ve farmaceutickém průmyslu, obchodovali i s nemovitostmi. Mladý pár žil navenek spokojeně, manželé však zůstali bezdětní. V dubnu roku 1983 byl však Teddy Bývalý milenec se soudí o majetek, jehož cena se odhaduje na dvanáct miliard dolarů unesen a vězněn osm dní, než Nina zaplatila výkupné ve výši 33 milionů dolarů. Za svůj postup dostala od manžela vynadáno, nicméně Teddy se z této události nepoučil. Nenajal si ochranku, nezměnil každodenní rituály, a dokonce ani mercedes, v němž jej poprvé unesli. V dubnu roku 1990 byl při cestě z domu znovu a v tom samém autě přepaden, tentokrát se však po něm slehla zem. Jeho tělo se nikdy nenašlo a v roce 1999 byl prohlášen za mrtvého. Jako nejpravděpodobnější se jeví varianta, že jej únosci hodili svázaného přes palubu, když jejich člun začala na moři pronásledovat policejní hlídka. IDEÁLNÍ PÁR. Miliardářka, vdova a ženatý mistr čínského umění feng-šuej. Kdysi nejbohatší žena Asie mu postupně věnovala přes dvě miliardy dolarů. Následovaly roky právních bitev mezi Ninou a jejím tchánem, v jejichž průběhu se pralo špinavé rodinné prádlo. Hongkongská veřejnost se tak dověděla, že když Teddy zjistil, že jej Nina podvádí se svým tehdejším milencem, odkázal veškerý majetek otci. Nina však soudu předložila jinou poslední vůli z března 1990 (napsanou měsíc před zmizením manžela) obsahující romantickou větu: Jeden život, jedna láska. Podle tohoto dokumentu měly všechny miliardy připadnout jí. Ani Teddyho pověst nezůstala bez poskvrny, v jeho trezoru se našly fotky neznámých slečen. Probíralo se, že také starý pán měl milenky, s nimiž dokonce kouřil opium. V prosinci roku 2005 soud definitivně přiklepl společnost Chinachem Nině Wangové, kterou časopis Forbes za jejího života vyhodnotil jako 35. nejbohatšího člověka planety. Miliardářka po sobě zanechala zvláštní odkaz. Ani dvě vysoké věže z ní však vzor úspěšné podnikatelky a milující manželky neudělaly. DÁŠA HYKLOVÁ (dasa.hyklova@euro.cz) Euro dubna

58 F I N S K O Ti praví přicházejí Vypadá to, jako by vznikala jakási celoevropská Tea Party Protože se to stalo ve Finsku, kde se toho nikdy moc neděje, Evropané skoro ani nezaznamenali, že tam došlo k otřesu Evropské unie o síle aspoň osmi stupňů Richterovy stupnice. Epicentrum bylo v Helsinkách, ale otřesen byl hlavně Brusel a Lisabon: ve volbách získala spoustu hlasů euroskeptická strana Praví Finové. Ta sice skončila nakonec třetí, ale je skutečným vítězem. Následky jsou zatím nejasné, ale tahle strana teď bude mít reálný vliv na to, zda Finsko bude souhlasit se záchranným fondem eurozóny. Teď však popořadě: co se vlastně stalo, kdo je za tím, co to může vyvolat, čím to bylo způsobeno a proč k tomu došlo. ZE ŠESTI NA 39 Je to velký třesk pro finskou politiku, prohlásil politolog Jan Sundberg z Helsinské univerzity. Na tenhle postřeh však člověk politologem být ani nemusí. Praví Finové byli spíše bezvýznamnou stranou a zdálo se, že jejich úspěch kulminoval před dvěma roky, kdy byli pátí ve volbách do Evropského parlamentu se ziskem skoro deset procent a jejich lídr Timo Soini obdržel nejvíc preferenčních hlasů. Strana teď skončila ve volbách třetí, ale její dramatické posílení ze šesti na 39 křesel v parlamentu znamená, že vítězní konzervativci je musejí pozvat k rozhovorům o sestavení nové koaliční vlády. Není to úplně dobře. Praví Finové jsou považováni za populistickou a antievropskou stranu, navíc zaměřenou proti přistěhovalcům. Na rozdíl od Švédska, kde nikdo moc nechce spolupracovat s krajní pravicí, ve Finsku je berou za přijatelnou stranu, protože nejsou zatíženi neonacistickou minulostí. Jejich příchod do vlády by sice znamenal, že se o něco obrousí jejich antievropanství, ale současně by se nová evropská politika Finska posunula o pár stupňů víc směrem k europesimismu. MUŽ ZA TÍM VŠÍM Je chytrý, vtipný a má charisma. Timo Soini dovedl stranu Praví Finové z bezvýznamnosti až k pozici hlavního evropského hybatele současnosti. Přitahuje davy jako mucholapka mouchy, řekl jeden finský volič agentuře AFP poté, co ho sledoval na předvolebním mítinku. Dobře mluví a dělá to takovým způsobem, který je přístupný obyčejným lidem a v němž i komplikované věci znějí jednoduše, uvedl další. Čili je příjemný, bodrý a vypadá, že mluví za každého. Ale je taky svůj. Například se nechává fotit se šálou anglického klubu Millwall, což není zrovna klub, který by byl mezi zahraničními fanoušky anglického fotbalu oblíben. Ještě silnější poselství o jeho samostatných postojích vydává fakt, že konvertoval ke katolictví, což je v protestantské zemi, kde katolíci představují jen jedno procento obyvatel, docela zvláštní. Jeho evropská vize spočívá v tom, že by se unie měla vrátit ke svým kořenům v dobách před vytvořením eurozóny. Dokud se to nestane, bude podle něj platit, že kde je EU, tam je problém. Byl bych rád, kdyby EU byla svobodnou hospodářsko-tržní unií nezávislých států, prohlásil. FOTO: ČTK dubna 2011 Euro 17

59 JEDEN Z NICH. Timo Soini vypadá a vystupuje jako typický Fin. Takto se radoval z výsledků voleb, které z jeho strany udělaly významného finského i celoevropského hráče. Ve Finsku se prezentuje jako obránce obyčejných lidí a dává najevo, že nejlepší je žít prostým životem. Nedá se říct, že káže vodu a pije víno: přestože je poslancem Evropského parlamentu, nežije nad poměry. Naopak, jeho rodina se dvěma dětmi zůstává pořád ve stejném bytě v činžáku, kde on sám bydlí od svých šesti let. Liberálové ho vykreslují jako xenofoba a obviňují jeho stranu z toho, že rozehrává falešnou hru kolem přistěhovalců. Novináři, kteří sledovali Soiniho předvolební vystoupení, si však všimli, že nikdy o přistěhovalcích nehovořil, protože si dával úzkostlivě pozor, aby nebyl z xenofobie nařčen. Hovořil tedy o penzích, práci, obavách lidí o práci a krizi Evropské unie. Vyplatilo se mu to, protože dostal i hlasy Finů, kteří by extremistu nikdy nevolili. Jeho politické poselství má dvě strany: na jedné je zastáncem tradičního štědrého sociálního státu severského typu, požaduje například vyšší zdanění bohatých a větší státní zásahy do ekonomiky, na druhé se barví jako nacionalista, jemuž se nelíbí, když skandinávské štědrosti využívají cizinci. Finové teprve uvidí, jak se vyvine dál. Ale faktem je, že teď naplno přistál v evropské politické krajině. FINSKÉ PENÍZE NEDÁME Finsko je totiž v zemích eurozóny výjimkou. Parlament tam může hlasovat o podobě záchranného fondu eurozóny. Kdyby nebyly volby, byla by to jen formalita, protože Finové dosud byli eurouvědomělí. Teď je to jinak. Euroskeptici, kteří se vždy vyjadřovali proti tomu, aby Finsko doplácelo na hříchy ostatních, mají vliv. A to by mohlo zablokovat snahy o stabilizaci evropských financí. Bez finského jaa, tedy ano, se eurozóna neobejde. Pokud totiž ze systému záchranného fondu kterákoli země vypadne, systém se zhroutí, a evropská dluhová krize se tak ještě zhorší. Tohle riziko přichází zrovna v době, kdy se po Řecku a Portugalsku objevují noví kandidáti na finanční pomoc, například Španělsko nebo Itálie. Finsko slíbilo, že bude ručit v hlavním záchranném balíku eurozóny sumou čítající osm miliard eur (to je necelých 200 miliard korun). To se dá přežít, zvlášť když jde o tak bohatou zemi, jakou Finsko je. Jenže princip je princip: Musíme přestat s rozdáváním peněz cizím státům. Je nás jen 5,5 milionu, prostě si to nemůžeme dovolit, komentovala v závěru kampaně situaci kandidátka Pravých Finů Tuula Kuusinenová. A co říká Soini? Prosazení euroústavy bylo chybou. Pokud nyní ještě vytvoříme permanentní stabilizační fond, bude to katastrofální chyba, kterou nemůžu akceptovat. Je nezodpovědné utrácet finské peníze za takový záchranný balíček. Kdysi byli Finové chudí, pak se jim začalo dařit. A potom přišla Nokia, a vše bylo dokonce skvělé. Budoucnost taky. Teď už to tak nevypadá. Nokia ve Finsku pomalu končí. Přenáší výrobu do levnějších míst. Finové se bojí o práci. Soini samozřejmě nedostal hlasy kvůli tomu, že si umí s voliči tak hezky povídat. Lidem je úzko. Bojí se, že i když přijde oživení, nebude víc pracovních míst, a že nezaměstnanost bude pořád nezdravě vysoká. Také snížení penzí voliče rozčílilo. Je to o to horší, že staré finské jistoty už nějak neplatí. Dokonce i dřevo, finské zelené zlato, přestalo být motorem ekonomiky. Už tolik nevydělává, neposkytuje obživu. Jedny papírny za druhými zavírají a dělníci přicházejí o práci. PRAVÁ VPŘED Úspěch Pravých Finů odpovídá novému politickému vzorci v Evropě: lidé začínají dávat hlasy stranám, jež stojí hodně vpravo a vymezují se proti Evropské unii. Nacionalisté získávají vliv, zatímco tradiční strany jsou na ústupu. Je to patrné v Nizozemsku, Dánsku, Švédsku, v Itálii (seznam je však delší). Dokonce ve Francii si v průzkumech veřejného mínění vede stále lépe Marine Le Penová, která chce zrušit euro. Spojme si to dohromady. Vypadá to, jako by vznikala obdoba spontánního amerického hnutí, jakási celoevropská Tea Party. Určitě uslyšíme automatické vysvětlení, že Finové naběhli populistům. Stejně jako ostatní země, kde bodovala (a kde bude bodovat) nacionalistická pravice. Ale zřejmě to má hlubší kořeny. Pocit odcizení mezi lidmi a politickou třídou sílí. Stejně tak posiluje nespokojenost a frustrace: věci měly být stále lepší, ale jeví se stále horšími. V unii je skoro pětadvacet milionů lidí bez práce a starousedlíci nemají chuť vítat nově příchozí. Berou jim práci, budoucnost a žijí z jejich daní. K tomu je tady ekonomická nejistota. V Itálii a Španělsku se mluví o ztracené generaci lidí, kteří nemohou najít práci. Mají pocit nespravedlnosti ale stejný pocit křivdy mají i lidé, kteří by měli platit na vykoupení zemí, jež si žily nad poměry. Správný závěr zní, že katapultáž Pravých Finů ukazuje, jak moc je Evropa nervózní a jak ztrácí trpělivost s elitami, které jsou u moci. MILAN VODIČKA, MF Dnes global Praví Finové jsou považováni za populistickou a antievropskou stranu zaměřenou proti přistěhovalcům INZERCE

60 global M A Ď A R S K O Ústava jedné arogantní strany Orbánova vláda základním zákonem způsobila rozruch na mezinárodním poli POLITICI JE NESLYŠÍ. Změny v ústavě a Orbánova politika nedráždí jen zahraničí. Maďaři proti nové ústavě protestovali před jejím schválením v pátek 15. dubna. Bože, žehnej Maďarovi. Takto, prvními slovy maďarské hymny, začne preambule maďarské ústavy, kterou v pondělí 18. dubna schválili poslanci vládní strany Fidesz a na Velikonoční pondělí ji měl podepsat maďarský prezident Pál Schmitt. Získala tak přívlastek velikonoční. Přestože jde o první ústavu psanou na tabletu ipad, je dost archaická. Důležitější ovšem je, že vyvolává emoce nejen na domácí půdě, ale i v zahraničí. Narychlo vypracovaná, opozičními stranami opovrhovaná ústava symbolizuje absolutní moc Fideszu. Základní zákon mimochodem oslavuje výročí volebního triumfu strany, kterou od jejího založení v roce 1988 vede současný premiér Viktor Orbán. Pravdou je, že Maďarsko formálně dodnes mělo ústavu z roku 1949, která ovšem byla od základu přepsána v roce Počítalo se s tím, že když bude politická vůle dostatečná, vypracuje se nová. Norma z pera Fideszu, která vstoupí v platnost příští rok, zabetonuje jeho moc. Každý Maďar může být na tuto ústavu hrdý, řekl po hlasování šéf politické frakce Fideszu János Lázár. Zákon se ve své preambuli odvolává na Boha, svatoštěpánskou korunu, vlast, více než tisíciletou státnost, křesťanství, rodinu a na národní hrdost. Přehnaný archaismus může být zábavný, zvlášť když víme, že z právního hlediska je preambule irelevantní. Méně legrační už je pokračování. Základní zákon totiž nechrání občana před zásahy státu, ale naopak určuje, co by měl pro jeho prospěch dělat. EURO HNED TAK NEBUDE Nová ústava mění oficiální název země z Maďarské republiky na Maďarsko. Volby do samospráv se napříště nebudou konat každé čtyři roky, ale jednou za pět let. Dále konstatuje, že státní měnou je forint. A aby se to mohlo změnit, musí se změnit i ústava. Státní dluh nesmí překročit 50 procent HDP. V současné době je ale na 82 procentech. Pokud se stanovený limit překročí, má Ústavní soud jen omezené možnosti rozhodovat v otázkách rozpočtového a daňového charakteru. Signál pro Brusel je tak jasný: euro Maďaři nechtějí. A ústavní soudci zase vědí, že ekonomické zákony číst nemusejí. Zvrátit je stejně nemohou. Dále se v textu dočteme, že lidský plod je chráněn od jeho početí. Neomezí to sice úplně možnosti interrupcí, ale na ústavu navazující ještě nevypracované prováděcí předpisy mohou podmínky potratů zpřísnit. Manželství je pak vysvětleno jako svazek mezi mužem a ženou, takže se sňatky homosexuálů se nepočítá. Naopak za práva Maďarů v zahraničí se staví. Za jejich osudy má zodpovědnost. To by se ještě dalo pochopit, ale opravdový problém nastane až budapešťský parlament schválí nový volební zákon, který zahraničním Maďarům poskytne volební právo. Bez zajímavosti není, že nová ústava dává právo občanům na sebeobranu a ochranu majetku a po národní konzultaci zavádí doživotní trest bez možnosti propuštění. A jaká je podstata zapikolování Fideszu u moci? Až třicítka doplňujících zákonů k ústavě, které budou do konce roku schváleny, bude změnitelná jen se souhlasem nejméně dvoutřetinové většiny. Nová ústava dává také větší moc institucím, které Orbán obsadil loajálními lidmi. Vysocí státní úředníci tak zůstanou ve funkcích i po dalších parlamentních volbách v roce ROZČILENÍ SLOVÁCI Reakce na sebe nenechaly čekat. Jen 40 minut po přijetí nového základního zákona vydala strana slovenské vládní koalice KDH prohlášení, v němž konstatuje: Suverenita Slovenska je pro nás nedotknutelná, a proto odmítáme uplatňování zákona jiného státu na našem území. Opoziční Smer expremiéra Roberta Fica šel ještě dál. Jestli jde z pohledu Maďarska o útok na územní celistvost, budeme muset v naší ústavě něco k tomuto tématu říct, uvedl Fico. Šéf slovenské diplomacie Mikuláš Dzurinda pak do Budapešti vzkázal, že nebude akceptovat žádné zákony, které by zasahovaly do slovenského ústavního systému. Slovenskou po- FOTO: ČTK dubna 2011 Euro 17

61 global FOTO: Reuters litickou elitu už dostatečně irituje maďarské dvojí státní občanství, o něž je možné od ledna požádat. Plánované volební právo pro zahraniční Maďary je už úplně červeným hadrem. V den přijetí ústavy byl v Budapešti na návštěvě generální tajemník OSN Pan Ki-mun. Ten sice politicky korektně, ovšem dostatečně důrazně, poznamenal: Maďarsko by mělo novou ústavu konzultovat s mezinárodními organizacemi. Další zahraniční politici charakterizovali novou normu třeba jako trojského koně stále autoritativnějšího režimu. Případně připomněli, že maďarský mediální zákon byl už těžko slučitelný s hodnotami Evropské unie. Ústava tyto obavy ještě posiluje. Arogance maďarské vládní moci však nezná hranic. Je nepředstavitelné, aby někdo ze zahraničí zasahoval do přípravy maďarské ústavy, prohlásil sebejistě Péter Szijjártó, osobní mluvčí premiéra. Maďarsko muselo dlouhé desetiletí snášet to, že odjinud nám diktovali, co máme dělat. Toto období ale skončilo, dodal. Ke kritice se připojila i zahraniční média, která píší o ústavním puči. New York Times si v této souvislosti všímají zejména omezení Ústavního soudu a příliš velké moci prezidenta, jenž může rozpustit parlament, když do dubna příslušného roku neschválí státní rozpočet. GESTA MÍSTO ŘEŠENÍ Nespokojenost však panovala i v Maďarsku. V Budapešti se také demonstrovalo. Exprezident a také expředseda Ústavního soudu László Sólyom považuje ústavu za velký krok zpět. Přirovnal ji dokonce k budově Maďarského národního divadla, postavené během první Orbánovy vlády v letech 1998 až 2002, která je eklektická a nesourodá a kterou postavili přes ostrou kritiku architektů. Nespokojenost národa by však rostla, i kdyby se Orbán s novou ústavou nevytasil. Umí sice používat symbolická gesta či hrdinsky bojovat s mezinárodními institucemi, ale neumí dát do pořádku hospodářství a finance státu. Po kritizovaných extradaních pro banky, maloobchod a telekomunikační společnosti se připravuje podobný plán na farmaceutický průmysl, aby se zalepily díry v rozpočtu. Špatně nastavená jednotná 16procentní daň pro fyzické osoby trestá podprůměrně vydělávající. Nejméně polovina firem ze soukromého sektoru přitom odmítá tuto chybu i přes hrozby vlády zaměstnancům kompenzovat. Jen za první tři měsíce roku dosáhl deficit veřejných financí 108 procent celoročního plánu. Nezaměstnanost rychle stoupá na 11,5 procenta a už teď je jasné, že avizovaný růst HDP v rozmezí pěti až šesti procent je v nedohlednu. Místo léčení ekonomických problémů se však Orbánova vláda pustila do psaní nové ústavy. Ta neřeší akutní maďarské problémy, ale vyvolává mezinárodní rozruch. Orbán tak zase může mobilizovat a bojovat. To je pro něj dobré. Je to však dobré pro Maďarsko? ZOLTÁN SIDÓ, ekonomický redaktor deníku ÚJ SZÓ na Slovensku CO BY CHTĚLI. Viktor Orbán ví, co je pro Maďary nejlepší. INZERCE

62 global R O Z V O J O V É Z E M Ě Rovnou do bezedných kapes Přímá podpora rozpočtů se neosvědčila. Výsledkem je zneužívání a korupce Kam proudí peníze poskytované jako pomoc rozvojovým zemím? Mnozí si představují, že jdou pouze na stavbu škol a nemocnic, zlepšení přístupu k pitné vodě nebo na další konkrétní projekty. Jenže značné peníze se dnes nalévají přímo do státních rozpočtů. Tato přímá pomoc má zvýšit kapacitu úřadů a podpořit samostatnost jejich rozhodování. Kritici ale tvrdí, že hlavním výsledkem je nebývalý nárůst korupce. Evropská unie takto vládám chudých zemí v roce 2009 odeslala 2,5 miliardy eur. To bylo sice jen pět procent z celkové pomoci ta vloni činila za EU i členské země dohromady 53,8 miliardy eur ale i tak šlo o poměrně vysokou sumu. Otázka, kdo má větší zodpovědnost za rozvoj nejchudších, trápila mezinárodní společenství minimálně třicet let. Mezinárodní úmluva OSN o ekonomických, sociálních a kulturních právech v roce 1966 stanovila, že každý stát má povinnost při maximálním využití svých zdrojů samostatně a skrze mezinárodní spolupráci usilovat o zlepšení podmínek života svých občanů. Chudé státy bědovaly, že těchto svých zdrojů mají málo a že za jejich nedostatek vlastně mohou rozvinuté země. Ty totiž skrze kolonialismus a novější kapitalismus drží všechny trumfy, a měly by tedy platit ony. BLÍŽE K VLÁDÁM Bohaté země se bránily, že základní reformy žádné zdroje nevyžadují a platit není třeba. Rozvojová pomoc se proto soustředila na konkrétní projekty. Stavěly se školy, kliniky, distribuovaly se kondomy, prováděly se vnitřní nástřiky domů. Peníze tak plynuly hlavně mimo národní rozpočty. Ostatně dodnes v mnoha zemích rozvojová pomoc přesahuje oficiální státní rozpočet. Libérie ročně hospodaří s 374 miliony dolarů. Mimo rozpočet a dosah vlády přiteče do země ročně 449 milionů. Tato odtrženost rozvojových zemí a jejich vlád od projektů, které se na jejich území realizovaly, postupně vyburcovala bohaté dárce k přehodnocení dosavadních strategií. V průběhu devadesátých let minulého století postupně rostl podíl přímé pomoci v celkovém objemu peněz. Peníze tekly přímo do státních rozpočtů, často bez jakéhokoli přesného cíle nebo jen s vágním určením sektoru, ve kterém měly být utraceny. Světová banka v roce 2002 vydá- FOTO: Reuters dubna 2011 Euro 17

63 global VODA V DÁRFÚRU. Rozvojová pomoc má mnoho tváří. Tato je konkrétní. vala na přímou podporu rozpočtů skoro 50 procent svých prostředků. Dárcovské konference v Monterrey (2002) a v Paříži (2005) pak princip, že koordinace má být na rozvojových zemích, jen ukotvily. POUŠTĚNÍ ŽILOU Mezinárodní organizace a jednotlivé země podporují 79 chudých států, více než polovina (48) je z Afriky. Podle agentur, které se zabývají zprostředkováním a realizací rozvojové pomoci, měl nový přístup rozvázat ruce lokálním úřadům ve stanovení priorit. Čili dát jim prostor pro přípravu vlastních strategií pro boj s chudobou. Agentury si dále slibovaly snížení ceny za provoz (projekty si budou organizovat vlády samy), zvýšení transparentnosti (agentury budou projekty pouze kontrolovat) a zvýšení spolupráce mezi jednotlivými aktéry (agentury budou komunikovat pouze a přímo se státem). Jenže problémy s velkým množstvím volně nabízených peněz na sebe nenechaly dlouho čekat. V Tanzanii odtekla většina podpory korupčními kanály. Západním dárcům to ale nevadilo. Časem se prý ony kanály odhalí a bude je možné ucpat. Čili najde se způsob, jak tomuto pouštění žilou v praxi zabránit. Výsledek je ovšem prabídný. Nejmenší pokroky lze v mnohých zemích pozorovat právě v sektorech státní správy, právního státu a lidských práv. Chudoba statisticky klesá, gramotnost stoupá, dárci se poplácávají po zádech. Jenže dobře míněná pomoc se často mění v podporu represivním autokratům. NEŽÁDOUCÍ PŘÍKLAD Největší vrásky na čele všem mezinárodním dárcům dělá v současnosti Etiopie. Rozvojová pomoc tam představuje 90 procent státních příjmů. Etiopie ostatně patří k prioritním zemím i v rozvojové koncepci českého ministerstva zahraničních věcí. Jenže podle poslední zprávy Human Rights Watch využívá diktátorský režim Melese Zenawiho přiliv zahraničních peněz k potírání disentu, toho opravdového i pouze smyšleného, k podrývání opozice a obecně ke kontrole obyvatelstva. Pokud jde o rozdělování peněz, k lizu se dostanou jen poslušní. Zenawiho stoupenci mají přístup k mikropůjčkám, profitují z programů na ochranu farmářů před hladomorem, mají přístup k bezplatnému (nebo přesněji řečeno k dárcem zaplacenému) vzdělání. Farmáři, kteří vládu nepodporují, se nedostanou k osivu, hnojivům ani k dalším základním surovinám. Učitelé a žáci se musejí účastnit hodin s výukou účelově zaměřené vládní ideologie, a to v rámci školského systému, který také platí západní dárci. Po 19 letech rozvojových programů a proinvestování miliard dolarů se tak západním dárcům podařilo vytvořit v Etiopii totalitní a represivní stát jednoho muže, shrnuje Human Rights Watch. Organizace, která dohlíží na dodržování lidských práv, tak upozornila, že do země proudí peníze, které je téměř nemožné efektivně spravovat a kontrolovat. Příkladů, kdy se přímá podpora rozpočtů stává zbraní v ruce autoritativních režimů, a v podstatě tak omezuje rozvoj dané země, lze nalézt více. V řadě zemí Afriky prodlužuje konflikty, upevňuje postavení vládnoucích stran a prezidentů, dusí vznikající podnikatelské projekty v přímém zárodku. Rozvojové agentury ale kritiku velmi často, stejně jako v případě Etiopie, odmítají. Zpráva Human Rights Watch byla donory rozcupována jako nedůvěryhodná. Žádná dárcovská agentura přitom svůj vlastní výzkum neprovedla. LEPŠÍ PRAVIDLA Korupce ovšem není jediným problémem. Nastavená komplexní pravidla, která by daná země musela před vyplacením peněz splnit, nestačí. Podporované země často, přinejmenším na papíře, splnily všechny podmínky. Například keňský prezident Daniel arap Moi v devadesátých letech minulého století sice dodržel vše, co se ohledně využití peněz požadovalo, ale posílal je pouze do oblastí, které jej podporovaly. Rovněž vláda v Mosambiku utrácela skoro 70 pro - cent rozpočtu v relativně prosperujícím regionu kolem hlavního města, peníze určené na boj s chudobou tak končily daleko od chudých oblastí. Podle loňské prověrky navíc Mosambik nesplnil 21 ze 40 kritérií pro přidělení dalších peněz. Mezinárodní dárci přesto oznámkovali výkonnost tamní vlády za dostačující a v roce 2010 do Maputa poslali dalších 472 milionů dolarů rozvojové pomoci. Na druhé straně přímá podpora státních rozpočtů dává západním rozvojovým agenturám výraznou páku na některé vlády. Nedodržujete pravidla, tok peněz bude zastaven. Na vlastní kůži to zažila Zambie, Sierra Leone, Nikaragua, Honduras po státním puči. Za své vojenské dobrodružství v Kongu pykala i Rwanda. V Ugandě entuziasmus dárců zakolísal, když prezident Museveni prohlásil, že stát bude své petrodolary investovat v zahraničí, zatímco školství a zdravotnictví zůstanou závislé právě na financích pocházejících z rozvojové pomoci. Příspěvek od mezinárodních dárců se často stává nedílnou součástí rozpočtu a je to vlastně spolehlivější příjem než výběr daní. NÁVRAT K PROJEKTŮM Jenže máslo na hlavě mají i rozvinuté země. Vždyť to byly právě bohaté západní státy, které se na začátku nového milénia zavázaly poskytovat na rozvojovou pomoc 0,7 procenta svého hrubého národního důchodu. Podle OECD patřily k nejštědřejším v roce 2010 Švédsko a Norsko, v absolutních číslech pak vedly USA, Německo, Francie a Japonsko. Ani jeden z těchto absolutně největších dárců ale nesplnil slíbených sedm desetin procenta. Objem rozvojové pomoci by proto měl do budoucna dále růst, jenže hlad zkorumpovaných režimů jistě také. Mnohé země se postupně vracejí k projektovému řízení své rozvojové pomoci, případně svou přímou pomoc vážou na konkrétnější principy, než tomu bylo doposud. Dárci vytvářejí komplexní pravidla k používání peněz, úzce vymezují, kam peníze mohou směřovat. Bohužel v zemích, které jejich prezidenti často považují za svá léna, kde vše, co jim patří, mohou rozdávat, užívat a zneužívat podle své libosti, se přímá podpora ukázala jen jako další plnění bezedných kapes. PETR PRECLÍK spolupracovník redakce Pomoc se často stává nedílnou součástí rozpočtu, spolehlivějším příjmem než výběr daní Euro dubna

64 mediální revue SME Miliony eur na školní ovoce Slovenští školáci snědli díky podpoře Evropské unie v minulém školním roce téměř 300 tisíc kilogramů čerstvého ovoce a vypili více než 900 tisíc litrů ovocných šťáv. Podle Moniky Szabové z odboru komunikace ministerstva zemědělství tak Slovensko vyčerpalo unijní peníze vyčleněné v rámci programu školní ovoce v plné výši. Celkem šlo o 1,276 milionu eur. Slovenští školáci si mohli vybrat mezi šesti druhy ovoce, pěti druhy zeleniny a třemi druhy ovocných šťáv. Nejvíce šly na odbyt jablka, hrušky a ovocné šťávy. V novém školním roce dostane Slovensko na školní ovoce a zeleninu 2,19 milionu eur. Evropská komise spustila program podpory konzumace ovoce a zeleniny v roce Akce vloni oslovila celkem 4,7 milionu evropských školáků. Větší část nákladů, konkrétně 73 procent, hradí EU, zbytek doplácejí žáci, respektive jejich rodiče. Komise letos na podporu lepších stravovacích návyků vyčlení celkem 90 milionů eur. Do programu se zapojilo s výjimkou Švédska, Finska a Velké Británie všech 24 členských zemí EU. Nejvíce peněz dostane Itálie (18 mil. eur), Německo (11 mil. eur), Francie (10 mil. eur), Polsko (9 mil. eur) a Rumunsko (8 mil. eur). SYDNEY MORNING HERALD Zara pod ochranou Svou vůbec první prodejnu v Austrálii otevřel obchodní řetězec s módou Zara. Jeho vstup na tamní trh se setkal s nadšením někteří zájemci před pobočkou dokonce přespali, aby si zajistili nejlepší místo ve frontě. Australská média tak se svým osobitým humorem psala, že nejdůležitější položkou sortimentu nebudou kabelky, boty či šály, ale soukromá ochranka, policie a barikády. Ať se stane cokoli, budeme tam a budeme připraveni na vše, svěřil se před otevřením šéf komunikace španělské firmy Jesus Echevarria. Zara vtrhla do země s produkty přizpůsobenými tamnímu vkusu. De signéři vsadili především na barevnost a specifické materiály. Pro první prodejnu v Sydney připravili na 300 růz ných kolekcí podporujících patnáct aktuálních módních trendů. Nejnovější pobočka řetězce prý v Austrálii zaplní mezeru na trhu, kterému chybělo módní, ale zároveň cenově dostupné zboží. Módní řetězec otevřel svůj první obchod ve Španělsku v roce 1975, od té doby se rozrostl na 1700 poboček v 77 zemích. Jeho loňské tržby přesáhly osm miliard eur. Sydneyský obchod nezůstane v Austrálii dlouho osamocen, další prodejní místo se otevře do konce roku v Melbourne. THE WALL STREET JOURNAL Šampioni odcházejí za moře Velké nadnárodní společnosti, které mají své kořeny v USA, zaměstnávají ve své mateřské zemi čím dál méně lidí. Podle nejnovější zprávy státního departmentu pro obchod se v posledním desetiletí od roku 2000 počet amerických zaměstnanců velkých firem snížil o 2,9 milionu. Mimo USA naopak za tu dobu vytvořily 2,4 milionu nových pracovních míst. Zpráva zdůrazňuje, že poslední data tak potvrdila trend stěhování byznysu do zámoří. Zatímco na začátku tisíciletí měly firmy jako Oracle, General Electric nebo Caterpillar zhruba stejný nebo menší počet pracovníků v zahraničí než v USA, v roce 2010 už zaměstnávaly mimo svou domovskou zemi mnohem víc lidí než ve Spojených státech. Velké americké značky tak přestávají být ryze národními šampiony. Všechny podmínky současné globální ekonomiky je nutí, aby svou výrobu a služby přesunovaly jinam, upozorňuje expert na obchodní vztahy Clyde Prestowitz. Ten je zároveň velkým kritikem americké politiky nulových pobídek a tvrdí, že trend stěhování bude pokračovat včetně všech negativních dopadů na americkou zaměstnanost a mzdy. THE NEW YORK TIMES Kasino Deutsche Bank Jména velkých hotelů v americkém Las Vegas jako Wynn, Caesars, MGM jsou již notoricky známá. Nicméně málokdo zřejmě tuší, že za posledním projektem nejdražšího kasina, které zahájilo svoji činnost v prosinci loňského roku, stojí jako hlavní investor solidní Deutsche Bank. Luxusní komplex Cosmopolitan přišel na čtyři miliardy dolarů, podle odborníků však trpí jednou závažnou vadou. Tou je nedostatek hráčů. Tamní prostory a bary využívají především mladší návštěvníci, kteří mají rádi kvalitní ubytování, utrácejí za jídlo a pití, baví se na diskotékách, ovšem ne v kasinu. Na Frankfurt je vyvíjen tlak s tím něco udělat, komentuje nynější situaci Bill Lerner, analytik Union Gaming Group. Je to přece banka a nedomnívám se, že mají zájem řídit kasino, dodává. Netradiční investice stavějí banku do zvláštní pozice i před vlastními klienty. Deutsche Bank však projekt Cosmopolitan nechtěně zdědila. V roce 2008, kdy začala mít americká ekonomika kvůli hypotékám problémy, se jeho stavitel Bruce Eichner dostal do finančních potíží. Bance zůstal dlužen 768 milionů dolarů. Banka později nenašla pro Cosmopolitan nejenom kupce, ale ani partnera. Hotel s kasinem jí zůstal a po třech letech ho díky velkým finančním injekcím dokončila. V loňském roce skončil Cosmopolitan se ztrátou 139,5 milionu dolarů. Podle odborníků čekají Deutsche Bank roky, ne-li desetiletí, než se tato investice vrátí. FOTO: archiv dubna 2011 Euro 17

65 mediální revue FOTO: archiv DER SPIEGEL Malé a ještě menší Producenti našli výhodný trik, jak v době zvyšování výrobních nákladů zůstat s cenou při zemi a nezdražovat. Zejména loni se totiž naučili dávat na trh menší balení, než bylo obvyklé v roce 2008, kdy konjunktura naopak vrcholila. Vyplývá to z průzkumů Spotřebitelské centrály v Hamburku. Například tekutý prací gel od firmy Henkel dříve vystačil na dvacet náplní pračky, dnes jen na 18. A stejně tak megabalení Pampers, které obsahovalo 104 plenek, se po vynucené dietě smrsklo na 96 kusů. Producenti se brání tím, že gramáže i objemy jsou na obale jasně vyznačeny. Mluvčí spotřebitelského svazu Armin Valet to ale označuje za trik, jak uklidnit nakupující. Zákazník má právo vědět, že je to podvodný způsob, jak zamaskovat zvýšení cen, říká. Instituce, kterou zastupuje, zjistila ještě jeden zajímavý trend. Na trhu se objevují značky velmi podobné originálu, které se liší jen v detailech, prodávají se ale o dost dráž. Třeba Unilever do německých supermarketů od dubna dodává margarín Rama Neodolatelná v kelímku je ho o 100 gramů méně než původní klasické ramy, a navíc stojí o pár centů víc. THE ECONOMIST Co může mít Čína za tři biliony Hodnota rezerv čínské národní banky přesáhla na konci prvního čtvrtletí tři biliony dolarů (téměř 51 bilionů korun). Banka to zveřejnila ve své poslední zprávě 14. dubna. Podle týdeníku Economist tak má sice spoustu peněz, ale chybí jí dostatek představivosti, zač by je mohla utratit vozů typu RAV4 a Highlander musí stáhnout automobilka Toyota ze Spojených států a Kanady. Důvodem je závada na senzorech airbagů. Týká se to modelů vyrobených v letech 2007 a 2008 pro severoamerický trh. REUTERS Velký podíl má například v nudných amerických státních dluhopisech. Nebo v dolarech, a přitom by se měla zaměřit spíše na euro. Čína by totiž klidně mohla pokrýt veškeré státní dluhy Španělska, Irska, Portugalska a Řecka dohromady a pomoci tak eurozóně vyřešit její problém dluhové krize. A to by čínské národní bance stále ještě zůstala polovina jejích rezerv. Článek doplňuje tabulka s dalšími možnostmi z říše fantazie. Čína by tak například mohla koupit 88 procent veškeré ropy, která se letos dostane na trh. Odhadem se jí totiž letos celosvětově vytěží za 3,4 bilionu dolarů. Nebo by mohla investovat do nákupu veškeré zemědělské půdy včetně příslušných farmářských staveb v USA. Na to by jí stačilo 1,87 bilionu dolarů. Případně si může koupit celý Manhattan včetně tamních nemovitostí, a to za pouhých 287 miliard dolarů. Absolutní nadvláda ve světě IT, konkrétně kompletní převzetí společností Apple, Microsoft, IBM a Google, by ji přišlo na necelý bilion dolarů. Týdeník připomíná, že ne všechno je na prodej. Tyto zábavné kalkulace znázorňují, jak jsou čínské rezervy obrovské. Zároveň však také ukazují, jak málo má Čína skutečných možností pro jejich diverzifikaci, uvádí se v závěru článku. SITA Koše na sluneční pohon Slovenské železnice připravily v souvislosti s hokejovým mistrovstvím světa netypické odpadkové koše. Kontejnery s příznačným názvem BigBelly Solar dokážou využít solární energii ke slisování odpadu, aniž by k tomu potřebovaly přímé sluneční záření. Nová technologie šetří místo, přírodu a pomáhá udržet nádraží čistá. Dráhy pronajaly na zkoušku zatím čtyři koše. Pokud se novinka v průběhu mistrovství osvědčí, dráhy nakoupí prostřednictvím evropských fondů dalších pětačtyřicet až padesát solárních kontejnerů. Průkopnické nakládání s odpadem je jen jednou ze změn, které probíhají na bratislavských nádražích před sportovní událostí roku. V očekávání náporu návštěvníků se opravují fasády, vyměňují dveře, staví nová nástupiště, čistí stopy sprejerů a rozmísťují květiny. Největší proměnou prošlo hlavní nádraží slovenské metropole, kde se s úpravami začalo už na konci loňského roku. Organizátoři šampionátu také chtějí usnadnit návštěvníkům orientaci ve městě. Během mistrovství budou na centrálním nádraží nainstalovány nové informační tabule. HÜRRIYET Sbohem, Ankaro Hlavní město Turecka to nemělo nikdy jednoduché. Když si Ankaru ze strategických důvodů v roce 1923 jako novou stolici země vybral otec-zakladatel Mustafa Kemal, bylo to provinční město bez valnějšího významu. Ožilo teprve nástupem úřednictva a obchodníků, pro něž se Ankara stala logickým sídlem. To se ale rychle mění a hlavní město opouští čím dál více institucí, které dávají přednost kosmopolitnějšímu Istanbulu. Nejnověji se ke Zlatému rohu stěhuje největší státní banka, spořitelna VakifBank. Chceme mít na trhu výhodné postavení a být ve středu finančního světa, zdůvodnil přesun do Istanbulu Süleyman Kalkal, šéf VakifBank. Největší soukromá spořitelna, Işbank, se přestěhovala již před deseti lety. Ankaru by navíc do pěti let měly opustit i další klíčové instituce tureckého světa financí centrální banka, bankovní dozor i úřad dohlížející na kapitálový trh. Všechny by měly najít nový domov v istanbulské čtvrti Ataşehir, kde sídlí burza. Věřím, že tím Istanbul získá lepší mezinárodní kredit a posílí postavení Turecka na finanční mapě světa, prohlásil o velkém stěhování turecký premiér Recep Tayyip Erdoğan. Euro dubna

66 hyde park R O Z V O J O V Ý S V Ě T Krátkozraká válka s dětskou prací Proti zaměstnávání dětí nelze bojovat zákazy nebo embargy, jádrem problému je chudoba Mobilní telefon, důmyslné zařízení dnešní doby, je nedílnou součástí našich životů. Téměř každý z nás ho používá, a přece mezi námi není jediný, kdo by jej dokázal sám vyrobit. Čistě teoreticky si představme model zjednodušeného mobilního telefonu složeného pouze ze základních materiálů: mědi, hliníku, železa, cínu, tantalu, plastu a silikonu. Měď se těží v dolech v severní části Chile, hliník se získává v Rusku a dále zpracovává v Evropě, železo pochází z hutí ve Švédsku, cín z indonéských ostrovů, tantal je získáván v Demokratické republice Kongo, plast pochází z chemických továren ve východní Číně, silikon vzniká v norských společnostech s následným zpracováním v USA. Pravděpodobně každý z nás by strávil většinu života sháněním těchto surovin roztroušených po celém světě, aby mohl vyrobit jeden telefon. Kromě materiálu bychom navíc potřebovali i technologické DAVID DOLEJŠÍ vědomosti mnoha generací. student, VŠE Při výrobě jednoho telefonu dochází ke koordinaci stovek, ne-li tisíců lidí za jediným cílem. Jde o nepředstavitelné množství rozptýlených informací, vědomostí a dovedností. O tomto zázraku hovořil již otec ekonomie Adam Smith v 18. století, později jej rozvedl Friedrich August von Hayek. Ten popsal ohromnou sílu a přednost cenového systému, kde skrze svobodný trh dochází ke koordinaci milionů jedinců sledujících pouze vlastní zájem. Avšak příběh o harmonické spolupráci tisíců a tisíců lidí na výrobě našeho hypotetického mobilního zařízení má svá úskalí. Na produkci cínu a tantalu, nezbytných pro výrobu většiny dnešních mobilů a laptopů, se podílejí poměrně vzácné nerosty cínovec a coltan. Tyto nerosty se hojně nacházejí na území Demokratické republiky Kongo, kde jsou těženy v nelegálních dolech. Kromě špatných pracovních podmínek a mzdy, která nedosahuje mnohdy ani pěti dolarů na den, se zde vyskytuje významný problém práce mladých dělníků ve věku deseti až šestnácti let. NEPŘEDSTAVITELNÉ JEN PRO BOHATÉ Dětská práce ve světě má mnoho podob, těžba nerostů za účelem výroby elektroniky je pouze jednou z nich. Děti pracují v textilním průmyslu v Číně a Indii, při výrobě ručně tkaných koberců v Nepálu, při sběru a zpracování kakaových bobů v Pobřeží slonoviny nebo na rozsáhlých rýžových farmách ve Vietnamu. Neziskové organizace mnohdy vnímají dětskou práci jako špatnou, krutou a nelidskou, a proto volají po jejím okamžitém zákazu nebo bojkotu ze strany spotřebitelů. Projekt Krev v mobilech, propagovaný stejnojmenným dokumentem režiséra Franka P. Poulsena, se snaží nabádat výrobce mobilních telefonů k větší odpovědnosti a mimo jiné k nevyužívání produktů dětské práce. Různé nátlakové skupiny nabádají spotřebitele, firmy a vlády k opatřením, která by znemožnila nákup takových výrobků. Pro nás na bohatém severu je dětská práce nepřijatelná, ale i my v Evropě jsme dříve zaměstnávali děti v továrnách, v dílnách a na polích. Ušetřit děti v rozvojovém světě podobného osudu, dát jim možnost chodit do školy a žít normální život je ušlechtilá myšlenka. Někteří zastánci zrušení dětské práce chtějí provádět konkrétní radikální akce. Využívání různých regulací nebo bojkotů je možný způsob, jak děti dostat z jejich současné práce. Ekonom se ale musí ptát, zda takový způsob vede ke svému cíli a zda se za ním neskrývají nějaké nezamýšlené důsledky. To, že dítě oficiálně přestane pracovat v regulované továrně, dole nebo na farmě, je pouze jedna část děje. REGULACÍ K HORŠÍMU V zemích, které byly zmíněny, panuje extrémní chudoba a hlad. Rodiče děti neposílají do práce proto, že by jim nechtěli dopřát vzdělání nebo krásné dětství, ale proto, že nemají jinou možnost. Dětská práce je zde nezbytnou podmínkou pro funkci domácnosti v materiální nouzi, aby vůbec přežila. Regulace či zákaz této dětské práce bez nabídnutí případné alternativy je pouze potrestání těchto dětí za jejich chudobu a chudobu jejich rodin. Takový trest může mít několik podob. Tak například firma, která doposud zaměstnávala mladého pracovníka, ho bude zaměstnávat i nadále, ale za nižší mzdu, aby si mohla kompenzovat případné náklady, související s postihem za porušení zákazu dětské práce. V případě úspěšného zákazu jednoho typu práce odebíráme dítěti jeho nejlepší možnou alternativu na uplatnění, a to ho může uvrhnout do mnohem horších pracovních a sociálních podmínek. Organizace UNICEF zdokumentovala bojkot nepálských koberců vyráběných místními dívkami, více než pět tisíc z nich kvůli tomu skončilo jako prostitutky. Obdobně zákon ve Spojených státech z 90. let, který omezoval dovoz zboží z Bangladéše vyráběného tamními dětmi, uvrhl bangladéšskou mládež do mnohem horších životních podmínek hovoří se o dolech, prostituci a pouliční práci dětí. NOUZE JAKO PŘÍČINA V Demokratické republice Kongo, v jedné z nejchudších zemí světa s HDP ne- FOTO: archiv dubna 2011 Euro 17

67 hyde park ILUSTRACE: Vojtěch Velický dosahujícím ani 400 dolarů na osobu, je dětská práce podle dostupných údajů organizace UNICEF přibližně na úrovni 32 procent. Pro srovnání, Velká Británie měla počátkem druhé poloviny 19. století desetkrát vyšší HDP na osobu a zaměstnávala obdobné množství dětí. Porovnáním dostupných statistik ekonomické aktivity dětí z oficiálních údajů Mezinárodní organizace práce s výší HDP na osobu můžeme prokázat jistou závislost dětské práce na chudobě. Z údajů mezi léty 1997 až 2007 vyplývá, že v zemích s HDP na osobu nižším než 1500 dolarů přesahuje Zákaz jedné oficiální práce může dítě uvrhnout do mnohem horších sociálních podmínek dětská práce běžně hranici 30 procent. Na druhou stranu v zemích s HDP na osobu vyšším než deset tisíc dolarů je dětská práce spíše výjimečná a její procento dosahuje maximálně jednociferného čísla. Pro ilustraci: v České republice je HDP na osobu téměř na úrovni 25 tisíc dolarů. Je to výzva pro západní svět: zajistit chudým zemím vhodné podmínky pro rozvoj, a tím jim pomoci zbavit se dětské práce přirozenou cestou. Cesta nesmyslných regulací obchodu a prosazování západních standardů je v naprosté většině případů překážkou takového rozvoje. Je třeba se vždy zamyslet, zda taková politika opravdu pomáhá k dosažení určeného cíle a jaké může mít v konečné podobě důsledky. Euro dubna

68 hyde park M A K R O E K O N O M I K A Rizika letošního růstu Škrty zasáhnou právě ty části HDP, které nejvíc ztrácely už koncem loňského roku Pokrizové zmrtvýchvstání české ekonomiky ztratilo ve čtvrtém čtvrtletí 2010 na přesvědčivosti. Domácnosti i vláda utratily méně než před rokem, opět se prohloubil pokles investic. Vývoz zboží oslabil v tempu jen mírně, dovoz znatelněji. Zaměstnanost se po šesti čtvrtletích zvedla jen díky vyšším počtům podnikajících, zaměstnanců opět ubylo, hlavně ve zpracovatelském průmyslu. Mzdy rostly nejpomaleji v dekádě, reálně se propadly (ve veřejném sektoru o téměř šest procent). Už v průběhu roku klesající výběr daní dramaticky ztratil na tempu. Lidé i firmy vybrali ze svých termínovaných a spořicích účtů daleko více než za krize, úvěry firmám zůstaly pod úrovní předchozího roku. Takový byl obrázek české ekonomiky v loňském posledním čtvrtletí. HDP reálně rostl jen díky posilování zásob a zahraničnímu obchodu. DRAHOMÍRA DUBSKÁ analytička, Český statistický úřad JINAK NEŽ V NĚMECKU České ekonomice se podařilo z krize vyexportovat stejně jako v úhrnu Evropské unii a zejména Německu. Právě u našich západních sousedů otěže ekonomického růstu vzápětí převzala domácí poptávka, respektive rostoucí spotřeba domácností a vlády. V Česku totéž nenastalo. Naopak výdaje domácností i vlády v posledním čtvrtletí loňského roku dokonce meziročně klesly, což je fakt velmi nepříznivý, protože předtím už v průběhu roku ožívaly. Dalším významným faktorem růstu ekonomiky jsou investice. Také ty se loni v posledním čtvrtletí zhoršily po předchozích slušných mezikvartálních přírůstcích daných investicemi do solárních elektráren. Tento boom však nelze zopakovat (problém s připojením do přenosové sítě postihl investory už poslední tři měsíce loňského roku). Navíc vyšší srovnávací základna loňského druhého a třetího čtvrtletí nedává pro růst investic v letošním roce mnoho nadějí. ANI INVESTICE, ANI SPOTŘEBA A budoucnost? Až se naplní sklady a exportně orientovaná česká ekonomika přemění vstupy do vývozních tržeb, zbude možná i na investice za předpokladu, že růst globální ekonomiky bude pevnější. Pokud ne, nastane zřejmě problém. Nelze spoléhat na domácí spotřebu a po doplnění skladů už ani na tvorbu zásob. To, že lidé (a malé firmy) utrácejí za auta, a to pohání tempo maloobchodních tržeb, je dočasná záležitost, a to ještě pomineme-li okolnost, že velmi záleží na tom, jací lidé a za jaká auta utrácejí. Příjmová diferencovanost domácností narůstá. V loňském posledním čtvrtletí navíc škrty v rozpočtu vymazaly 56 miliard korun, s nimiž upravený rozpočet počítal ve výdajích ještě koncem září. A příjmová strana rozpočtu se zdá být kapitolou sama pro sebe. Proč neumíme vybrat daně? DAŇOVÁ IMPOTENCE Hrubá přidaná hodnota v ekonomice loni stoupala, v reálném vyjádření výrazněji než nominálně. Stejně tak HDP, který se proti ní liší v kategoriích národního účetnictví o takzvané daně z produktů. Právě jejich vývoj stál za skutečností, že český hrubý domácí produkt rostl v roce 2010 podstatně pomaleji, než by odpovídalo výrazně sílící výkonnosti odvětví (vyjádřeno právě tempy hrubé přidané hodnoty). Není však nutné komplikovat věc národními účty, stačí sledovat dynamiku daňových příjmů podle dat o státním rozpočtu. Tempo výběru daní (bez pojistného) bylo loni v každém čtvrtletí pomalejší. Ukazují to jednak údaje o plnění rozpočtu, které jsou vykazovány kumulovaně, ale i srovnání jednotlivých čtvrtletí samostatně, což je komparace méně milosrdná. Podle ní se výběr daní bez pojistného loni v prvním čtvrtletí zvýšil proti stejnému období krizového roku o desetinu, ve druhém ještě o šest procent, ale v posledním čtvrtletí už stát vybral na daních o pouhých 1,2 procenta více než ve stejném období roku HDP A INVESTICE (y/y v %, reálně, očištěno o sezonnost a počty pracovních dní) SPOTŘEBA DOMÁCNOSTÍ A VLÁDNÍHO SEKTORU (y/y v %, reálně, očištěno o sezonnost a počty pracovních dní) DANĚ A HRUBÁ PŘIDANÁ HODNOTA (y/y v %, srovnání za jednotlivá čtvrtletí) Q Q Q Q Q Q Q Q HDP EU-27 HDP ČR Investice EU-27 Investice ČR 1. Q Q Q Q Q Q Q Q Výdaje domácností na spotřebu EU-27 Výdaje domácností na spotřebu ČR Spotřeba vládních institucí EU-27 Spotřeba vládních institucí ČR 1. Q Q Q Q Q Q Q Q Q Daňové příjmy bez pojistného Hrubá přidaná hodnota v běžných cenách 2. Q Q Q FOTO: archiv dubna 2011 Euro 17

69 hyde park H Y P O T E Č N Í Ú V Ě R Y Kam kráčí český hypoteční trh Nízké úroky a spíše stagnující ceny bytů versus pokrizová opatrnost klientů FOTO: archiv / ILUSTRACE: Vojtěch Velický Hypoteční trh ovlivňují dva základní faktory, úroková sazba a cena nemovitostí. Pokud se ale omezíme pouze na jejich hodnocení, jen velmi obtížně sestavíme predikci dalšího vývoje trhu. Do hry totiž vstupují i další, těžko předvídatelné faktory, které mohou kartami pořádně zamíchat. Jedním z nich může být třeba aktuální nálada na trhu. Pokud chceme lépe odhadnout, kam bude směřovat český hypoteční trh v roce 2011, musíme se napřed podívat zpět do minulosti. Počátkem roku 2010 většina odborníků předpokládala, že úrokové sazby hypoték porostou a objem poskytnutých úvěrů bude i nadále udržovat klesající trend, přinejlepším bude objem oproti předchozímu roku stagnovat. Výsledek již všichni známe. Sazby se propadly o 1,5 procentního bodu a objem hypoték nejenže neklesal, ale naopak vykázal zajímavý meziroční nárůst. Nakonec se stal loňský rok čtvrtým nejúspěšnějším rokem v historii českých hypotečních úvěrů. SAZBY NA DNĚ Výši úrokových sazeb hypoték a jejich vývoj ovlivňuje velké množství těžko předvídatelných faktorů. Nyní se nacházíme ve fázi, kdy téměř všechny indikátory na trhu hovoří spíše pro růst úrokových sazeb. Některé hypoteční banky se tímto směrem již vydaly. Během prvních dvou měsíců tohoto roku nenápadně zvýšila úrokové sazby více než polovina bank. Na druhou stranu jsou zde i banky, které se rozhodly jít proti proudu a v rámci akčních nabídek sazby snižují. Zatímco začátek roku bývá v oblasti hypoték poněkud ospalý, letošní únor už stihl překvapit. Podle Hypoindexu vzrostl meziročně trh s hypotékami o nebývalých 54 procent. I když úrokové sazby mírně vzrostly, stále zůstávají na historickém minimu. CENY MOHOU NÍŽ Motivující pro nákup nemovitostí jsou aktuálně i jejich příznivé ceny. V letošním roce se neočekával výraznější pohyb cen nemovitostí. Developeři letos zahájí více projektů než v roce 2010, ale ty budou menší a ekonomičtější. Navíc je podle některých odborníků z realitní branže u nových bytů stále prostor pro slevy, a to zejména ve větších městech, jako je Praha nebo Brno. Neopominutelnou roli hraje také uvolnění tržního nájemného ve více než 400 tisících bytech. Najednou tu vzniká JIŘÍ SÝKORA analytik, AWD Česká republika prostor pro rozšiřování trhu, kdy si lidé raději byt koupí, než by platili vysoký nájem. Na druhou stranu se ovšem tato situace dotkne té vrstvy obyvatelstva, která je nejvíce dotčena reformami státních financí a raději si připlatí za nájem, než by šla do rizika zadlužení. Ceny nově postavených bytů a domů může zvýšit navrhovaná úprava DPH. To by pravděpodobně donutilo lidi váhající s nákupem nemovitosti své rozhodnutí urychlit a počty prodejů by před úpravou daně skokově vzrostly. POMALU VZHŮRU Ve hře je i nálada na trhu a nezaměstnanost. S příchodem ekonomické krize a následným zvyšováním nezaměstnanosti došlo k výraznému nárůstu nesplácených úvěrů, a tím i nucených dražeb zastavených nemovitostí. Celá tato situace proto vedla ke všeobecnému vystřízlivění, a tedy k tomu, že domácnosti přistupují k zadlužování opatrněji než v minulosti. Všechny zmíněné indicie se dají vyložit různým způsobem. S ohledem na výši úrokových sazeb a jejich očekávaný velmi pozvolný růst, spolu se zvýšenou aktivitou developerů směrem k levnějším bytům a stagnujícími cenami se dá předpokládat další pozvolný nárůst počtu i objemu hypotečních úvěrů. Pravděpodobně nepůjde o žádný strmý meziroční nárůst, ale spíše o čísla podobná těm loňským, tedy mezi deseti až dvaceti procenty. Euro dubna

70 hyde park C L O U D C O M P U T I N G Operativní náklad Kupovat hardware s licencemi, nebo si pronajmout IT službu? To je otázka, kterou si fi rmy mohou klást stále častěji MILOSLAV ZÁLESKÝ ředitel pro portfolio a marketing, AutoCont Volný z internetových portálů využívá mnoho lidí pro soukromou komunikaci a mnoho živnostníků pro podnikání. Používají jej i ti, kteří vědí, že pro firmu existují mnohem profesionálnější nástroje pro komunikaci, sdílení dat a informací, ale nechtějí investovat do vlastního poštovního systému a následně nákladů na jeho správu. Podniky střední velikosti již velmi často mají s profesionálními nástroji pro podnikání zkušenosti (zabezpečený , sdílené kalendáře pro schůzky či obchodní kontakty, sdílené databáze, webové konference). V dnešní době si ale často dělají starosti s nutností investovat do obnovy IT infrastruktury pro tyto nástroje a s náklady na její správu. Totéž platí zcela samozřejmě i pro společnosti velké. Individuální zřízení i zajištění chodu takových nástrojů v každé firmě vyžaduje logicky vyšší náklady, než když jsou spravovány hromadně v rámci konceptu cloud computingu. Cloud služby přinášejí kromě flexibility i razantní snížení investičních prostředků a jejich přesunutí do operativních výdajů. PRO MALÉ I VELKÉ Cloud computing lze charakterizovat jako poskytování služeb či programů uložených v datových centrech, která jsou připojena na internet. Uživatelé k nim mohou přistupovat například pomocí webového prohlížeče nebo klienta dané aplikace a používat je prakticky odkudkoli a kdykoli. Neplatí se za infrastrukturu či software, ale za její konkrétní použití. Z pohledu malého a středně velkého zákazníka představuje cloud computing využívání IT služeb v rozsahu a době, kdy je zákazník skutečně potřebuje, za paušální poplatek, bez jakýchkoliv investic a potřeb zajišťovat správu. Z pohledu financování se jedná o čistě operační náklady. Z pohledu velké firmy může cloud computing znamenat vytvoření privátní sdílené IT infrastruktury, která je efektivně poskytována dle aktuálních potřeb a požadavků interních uživatelů. Zde jsou investice v oblasti investičních nákladů pro IT oddělení a operačních nákladů pro ostatní části podniku, kterým jsou interní IT služby přefakturovány. ROZVÁŽNĚ KUPŘEDU Každá nová technologie s sebou přináší obavy ze změn a nutnosti nových investic. Po prasknutí internetové bubliny jsou již firmy v investicích a přemrštěných očekáváních od nových technologií výrazně opatrnější. Období finanční krize potom firmy donutilo minimalizovat dlouhodobější investice, a tak vnikla silná poptávka po inovativních a ekonomicky úsporných řešeních. To bylo motorem i pro technologie cloud computingu, které umožňují operativnější řízení investic i nákladů. Současná rychlost internetu a úroveň informačních technologií již začínají umožňovat nahrazení některých funkcí, které si firma spravuje v rámci svého IT, cloud službou. Pro mnoho dodavatelů IT technologií je cloud computing nyní zaříkadlem, nicméně vyčíslení návratnosti jeho využívání je poměrně složité. Obecně ale platí, že je vhodná pouze pro některé zákazníky v určitých situacích, kdy lze využít jejich konkrétních výhod. Vždy je tedy potřebná důsledná úvaha nad situací firmy a analýza pro a proti. Příkladem cloudových služeb je například firemní na vlastní internetové doméně. Možné je i řešení interní firemní komunikace. Pro společnosti, které mají dvě či více poboček, stojí za zvážení využití cloud videokonference a komunikace. Společné prezentace, školení, porady, diskuse i společná tvorba nabídek a projektů s podporou videokonference pak přinesou okamžité úspory na cestovních nákladech i času stráveném v kolonách na silnicích. Tato služba je vhodná i pro pořádání školení či konferencí, ale lze ji pořídit i pro jednoho uživatele. ON/OFF Výhodou cloud služeb je možnost okamžitého zřízení i zrušení dle potřeby. To v případě investice do serveru či zařízení na osobní videokonferenci není možné nebo je to ztrátové. Živnostníci a malé firmy si tak mohou vyzkoušet profesionální nástroje a rozhodnout se, zda se vyplatí je používat jako službu. Daný model zároveň efektivně podporuje začínající malé firmy, které rostou. Měsíční výdaje cloud služeb jsou závislé na nástupu pracovníků, kteří mají konkrétní dopad na příjmy a výkonnost firmy. Není tak třeba řešit dopady kolísajícího počtu zaměstnanců na investice do IT. Služba se pro ně pouze aktivuje, či deaktivuje a náklady jsou operativního charakteru to je atraktivní i pro větší společnosti. FOTO: archiv / ILUSTRACE: Vojtěch Velický dubna 2011 Euro 17

71 právo & daně R E F O R M A D A Ň O V É H O S Y S T É M U Klikatá cesta k jednoduchosti FOTO: Hynek Glos / ILUSTRACE: Josef Blaho Česká vláda připravuje zcela revoluční novinku v oblasti daňového systému. Základ pro daň z příjmů fyzických osob by měl být sjednocen s vyměřovacími základy pro sociální a zdravotní pojištění. Odvody daně i pojistného by pak směřovaly pouze na jedno inkasní místo, vyplňoval by se jen jeden tiskopis. Ministerstvo financí si od projektu slibuje výrazné zjednodušení daňových propočtů. Lidé by se nemuseli trápit se třemi rozdílnými formuláři jako doposud (daňové přiznání a přehledy odvodů na sociální a zdravotní pojištění), stačilo by jedno přiznání a veškeré povinné platby by se hradily na jeden účet. PROGRAMOVÁ TRVALKA Celá myšlenka je ale zatím pouze ve stadiu zrodu. Momentálně vedle sebe existují tři systémy odvodů, které se liší v řadě zásadních věcí. Rozdíly jsou především v okruhu osob, které jsou povinny odvody platit, a v definici základů, z nichž se daň či pojistné počítají. Tyto základní stavební kameny všech tří systémů čeká harmonizace, přičemž dopady na čistý příjem daňových poplatníků by měly být minimální. Jednotným tiskopisem a jediným inkasním místem však výčet pozitivních efektů zamýšlené reformy nekončí. Nová koncepce by měla přinést i sjednocení termínů pro placení odvodů a zefektivnění ko munikace s úředníky. Místo tří kontrol by chodila kontrola jediná. Dlužno dodat, že ani stát by na tom neměl prodělat státní rozpočet zásadně ušetří na administrativních nákladech a kontroly daňových poplatníků (a tím i výběr daní a ostatních odvodů) by mohly být výrazně efektivnější. Nejde ovšem o takovou novinku, jak by se mohlo zdát. Zjednodušení daňového systému je evergreenem v politických programech všech velkých stran, liší se pouze v konkrétních představách. Současná snaha ministra financí Miroslava Kalouska o komplexní reformu daňového systému však dává jistou naději, že by se předvolební proklamace mohly stát realitou a my se možná skutečně dočkáme zjednodušení daňového systému. OTAZNÍKY NAD PAUŠÁLY Diskuse ohledně změny daňového systému se neomezují pouze na otázku jeho zjednodušení. Spory vyvolává i míra daňového zatížení podnikatelů oproti zaměstnancům. Přestože odbory už dlouho volají po vyšším zdanění podnikatelů, kteří ve srovnání se zaměstnanci ze svých příjmů odvádějí do státního rozpočtu o mnoho méně na pojistném, velké strany jsou proti. U živnostníků jsou totiž nižší odvody pojistného vyváženy řadou jiných faktorů. Pojistné si nemohou odečíst od základu daně, což zvyšuje jejich daňové zatížení, obvykle jim vzniká nárok na nižší důchod než zaměstnancům, nemluvě o nemocenských dávkách, které jsou buď nesrovnatelně nižší, nebo v určitých situacích žádné. Naproti tomu zaměstnanci jsou ze strany zaměstnavatelů pod jakýmisi ochrannými křídly (mají například nárok na odstupné v případě výpovědi). Podnikatelé nejen že si musí zajistit práci jako takovou a nesou podnikatelské riziko, ale v případě krachu jsou okamžitě bez příjmů. Nelze pominout ani fakt, že vytvářejí pracovní místa pro jiné. LUBOMÍR POMPL daňový poradce, Schaffer & Partner Eventuální snižování takzvaných výdajových paušálů zatím zůstává otevřené, podle aktuálních informací by jejich dosavadní výše mohla být prozatím zachována. Sazby daní z příjmů jsou zatím předmětem největších diskusí. Čím více nalevo politického spektra, tím větší je tlak na zvyšování jejich sazeb, a to především u lidí s vyššími příjmy. Současný trend také spěje k minimalizaci výjimek v daňovém systému, na řadu by tedy mělo přijít např. zrušení odpočtu úroků u hypoték a u úvěrů ze stavebního spoření. Můžeme se tedy nechat zlákat myšlenkou, že už nebudeme chodit na finanční úřad, pak na správu sociálního zabezpečení a nakonec do zdravotní pojišťovny, ale že budeme mít jediného správce, který bude zabezpečovat veškerou naši agendu týkající se správy a platby daní, cel, sociálního a zdravotního pojištění? Budeme klienty státu, obdobně jako jsme například zákazníky bank, a daňový formulář bude pouze jeden a bude jednoduchý a přehledný? I s velkou dávkou fantazie a s maximálně přimhouřenýma očima to zní jako příliš velká utopie. Nechme se však překvapit. Euro dubna

72 euro light O C H R A N A P Ř Í R O D Y Ostravský chobotí páreček Po více než století rozmnožování slonů indických v zajetí se dočkalo i Česko Nic nevzbuzuje tolik pozitivních emocí jako slůně. Loni se ve Vídni narodilo mládě slona afrického a pandy velké, což je mezi zvířaty ta největší superstar. Pohled na nijak zvlášť aktivní pandy se však návštěvníkům za chvíli omrzel. Naopak velmi čiperné slůně bylo v obležení. A co teprve, když se sejde slůňat několik najednou, jako se to povedlo v březnu a dubnu v ostravské zoologické zahradě. První slon narozený v Česku se postavil na vlastní nohy 11. března. K samečkovi se navíc o měsíc později 12. dubna připojila samička, která je trochu paradoxně zároveň jeho tetou. Slůňata se totiž v Ostravě narodila Johti a její dceři Vishesh, které před pár lety přijely do zoo společně. Otcem je jeden z nejplodnějších býků slona indického Calvin, který se narodil v Kanadě v roce Jeho třináct potomků je rozeseto po dvou kontinentech a najdete je v Kanadě, Spojených státech (ve Washingtonu Calvin zafungoval na dálku jako dárce spermatu), Německu a nejnověji také v Česku. VYMODLENÁ HOLČIČKA Vedení ostravské zoo stálo před mimořádně těžkou volbou, protože nezkušená prvorodička Vishesh drobounkého samečka (vážil jen tři čtvrtě metráku, což je na sloního novorozence málo) zpočátku odmítala. Nabízela se sice možnost pokusit se o umělý odchov, jenže takto odchovaný samec by byl v dospělosti téměř určitě problémovým zvířetem. Nakonec se proto ošetřovatelé První slon narozený v Česku se postavil na vlastní nohy 11. března. K samečkovi se navíc o měsíc později 12. dubna připojila samička, která je trochu paradoxně zároveň jeho tetou dubna 2011 Euro 17

73 FOTO: ČTK odhodlali k riskantnímu, ale správnému řešení: mládě zůstává u matky, přičemž je pravidelně přikrmováno. Před pár dny dali chovatelé obě slonice i se slůňaty dohromady v naději, že nezkušená Vishesh se bude učit od svojí matky Johti, která rodila už počtvrté (první dvě mláďata však nepřežila) a zná už všechny mateřské grify. Zatím to prý funguje nad očekávání dobře, ale vyhráno zdaleka není a ještě dlouho nebude. Nehledě na výrazné zlepšení péče o slony v posledních desetiletích je dodnes jejich chov provázen značnými problémy. Jen velmi málo slonů se dožívá vysokého věku nad šedesát let, mnoho samic má potíže s reprodukcí a úmrtnost mláďat v prvním roce života dosahuje přes třicet procent. Ostrava má nicméně obrovské štěstí, že Johti porodila samičku (pěkný cvalík s porodní váhou překračující metrák). Díky tomu bude moci její potomek v zoologické zahradě zůstat až do dospělosti a přispět k vytvoření harmonické třígenerační skupiny. Sameček, ač prvorozenec, bude muset za pár let zřejmě skupinu opustit. BÝCI NADBYTEČNÍ I KOČOVNÍ První slon indický se v zoologické zahradě narodil před sto šesti lety, a to v argentinském Buenos Aires. Následovala Vídeň, Berlín a Kodaň a další místa včetně zoo ve východní Evropě. Třeba první sloni v Maďarsku a Polsku spatřili světlo světa ještě před druhou světovou válkou, pár slůňat porodily slonice po válce v Bělehradě. V bývalém Sovětském svazu se sloni rozmnožili v několika zoologických zahradách, počínaje Moskvou v roce Do začátku devadesátých let minulého století se v evropských zoo a cirkusech narodilo asi 120 indických slonů. Pozornost se na ně soustřeďuje, protože jsou v přírodě mnohem více ohroženi. V současnosti navíc v podstatě neexistuje opravdu odpovědná velká evropská zoo, která by indické slony nechtěla chovat v přirozených skupinách složených ze vzájemně příbuzných slonic, k nimž se sloní býci připojují jen za účelem zplození potomstva. Proto sloní samci kočují po celém světě: chvíli slouží v Hannoveru, pak zaskakují v Lipsku, aby se přesunuli do Ostravy, což je Calvinův itinerář za několik posledních let. Euro dubna

74 Staré rčení, že na každého sloního býka připadá nejméně jeden mrtvý ošetřovatel, naštěstí přestalo platit poté, co se výrazně zvýšila bezpečnost chovu. Dnes už téměř všude probíhá v chráněném kontaktu a ošetřovatelé k samcům nechodí. Spolu s bezpečností roste i úspěšnost. Loni se v Evropě narodilo deset indických slonů, jen v zoo v Hannoveru jich bylo pět! Bohužel se velmi často rodí samečci, které je vzhledem k vysokým nákladům na separátní, zvlášť zabezpečené vnitřní i venkovní výběhy obtížné někam umístit (většina zoologických zahrad chová jen jednoho býka). Naopak sloní slečny jsou mimořádně žádány, neboť zoo se snaží snížit závislost na dovozu samic ze zemí, kde se vyskytují ve volné přírodě. Africký slon je v přírodě rozšířenější, v zoologických zahradách se mu však tolik nedaří v lidské péči se první narodil až za druhé světové války v Mnichově. Dospělé samce si totiž dovolil chovat málokdo vzhledem k jejich agresivitě v období takzvaného musthu, kdy mají sloní býci několikanásobně zvýšenou hladinu testosteronu v krvi. VIETNAMSKÁ SPOJKA Afrických slonů jsou na světě stále ještě statisíce, a to přežili drastickou vlnu pytlačení na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. V některých státech subsaharské Afriky, například v Čadu, Středoafrické republice, Súdánu nebo v Tanzanii, slonů nadále Z AFRIKY AŽ DO ANGLIE Sloni byli poprvé kroceni zřejmě v údolí Eufratu a Tigridu asi před 4500 lety na území dnešní ho Iráku. Šlo o údajně největší ze všech poddruhů slona indického (Elephas maximus), který žil na ohromném území ohraničeném na východě řekou Jang-c-ťiang v Číně a na jihu ostrovy Sumatra a Jáva. V dobách Alexandra Velikého již byli syrští sloni vyhubeni. Alexandr však využíval indické válečné slony, kterých dokázali dát indičtí panovníci dohromady stovky, a měl k nim údajně respekt. (Mimochodem, jako váleční sloni se dali použít pouze samci, neboť samice se útočících samců bály.) Notoricky známý je přechod Alp fénickým vůdcem Hannibalem. Ten pohoří překonal s africkými, podle všeho malými slony z předpolí Sahary. Severoafričtí sloni byli pravděpodobně nasazeni Římany i při dobytí Anglie Claudiem, ale to byly jen osamocení jedinci. Někdy na počátku našeho letopočtu sloni ze severní Afriky zásluhou člověka vymizeli. Evropa spatřila prvního slona indického v době Karla Velikého jako dar arabských chalífů z Bagdádu někdy na přelomu osmého a devátého století. Poté se sloni v Evropě objevovali velmi sporadicky. Bezmála dvacet let kočovala po západní Evropě jedna cejlonská slonice (Elephas maximus maximus) dovezená Holanďany v 17. století, ale na pravidelný přísun slonů si museli Evropané počkat až do devatenáctého století. Tehdy byli sloni vystavováni jak v cirkusech, tak v tehdy začínajících zoologických zahradách. Veřejnosti přístupná evropská zoo jsou fenoménem starým asi dvě a půl století, přičemž ta první se ve Vídni vyvinula z císařského zvěřince a běžným návštěvníkům byla otevřena v roce FOTO: ČTK dubna 2011 Euro 17

75 euro light Velmi špatně jsou na tom sloni indičtí kupříkladu ve Vietnamu, který byl za války v šedesátých letech posprejován herbicidem Agent Orange. Američané tak zdevastovali značné části sloního území. rychle ubývá především kvůli organizovaným gangům pytláků pasoucím po slonovině. Na území některých národních parků a přírodních rezervací již sloni byli vybiti úplně. Najdou se ovšem i země, zejména na jihu Afriky, kde stavy slonů rostou. Pravda, pouze v parcích, často oplocených. Přesto jsou na tom nesrovnatelně lépe než indičtí sloni, jejichž populace dostává zabrat mnohem víc: zůstalo jich už jen něco kolem čtyřiceti tisíc. Velmi špatně jsou na tom sloni indičtí kupříkladu ve Vietnamu, který byl za války v šedesátých letech posprejován herbicidem Agent Orange. Američané tak zdevastovali značné části sloního území v džunglích na jihu a v centrální vrchovině. Po skončení války v roce 1975 v zemi přežilo asi dva tisíce jedinců. Nebyla to však ani válka, ani chemikálie, co způsobilo takřka vyhubení vietnamských slonů. Byl to hlad po půdě, který trvá dodnes. V současné době jich žije možná pár desítek, ale popravdě a velmi truchlivě řečeno: dost možná poslední vietnamský sloní býk se slušnými kly na celé téhle planetě se jmenuje Mekong a žije momentálně v pražské zoo. Existuje-li cosi jako soutěž krásy mezi slony, je skoro šestitunový fešák Mekong s pěknými kly vítězem. Tohoto sloního býka zachránilo, že ho ze Saigonu v roce 1984 odvezli do tehdejší NDR jako splátku internacionálního dluhu. Nicméně Vietnam se jednou stane bohatou zemí a jeho obyvatelům se začne stýskat po tom, o co přišli. Sloni jsou totiž součástí jejich tisíciletých dějin a identity. Indický, cejlonský, barmský, laoský nebo thajský slon, jakkoli geneticky nerozlišitelní, nebudou těmi samými slony jako potomek Mekonga, který se jmenuje Voi Nam a v současné době se nachází v zoologické zahradě v Heidelbergu. Pouze takoví jedinci živí naději, že se vietnamští sloni jednou do své země vrátí. Díky podobným příběhům je chov slonů v lidské péči se všemi problémy významným a záslužným. Pokud by to nebylo součástí záchovné strategie, vystavovat slony by byl cirkusový počin nehodný moderních zoo. I proto je třeba doufat, že se v Ostravě podaří z obou mláďat vychovat zdravé slony, kteří přispějí k zachování druhu. Nejen v zajetí, ale i v přírodě, neboť osvíceným záměrem ředitele ostravské zoo Petra Čolase je využít nemalého marketingového potenciálu slůňat k podpoře projektů na ochranu slonů v místech jejich původního výskytu. Moderní zoo ostatně mají podporu ochrany ohrožených druhů zvířat přímo v přírodě jako jeden z nejdůležitějších úkolů. MIROSLAV ZÁMEČNÍK (miroslav.zamecnik@euro.cz) partner rubriky

76 S P O R T Běž! Třeba i bez bot Česko znovu objevuje radost z běhání. Spolu s tím přicházejí nové trendy

77 euro light FOTO: Hynek Glos Počet aktivních běžců roste ve vyspělých zemích o desítky procent ročně. Velmocí se pomalu, ale jistě stává i Česko. Na startovní čáru Hervis ½Maratonu Praha se první dubnovou sobotu postavilo bezmála deset tisíc závodících. Historickým centrem Prahy tak běželo nejvíce lidí od roku 1999, kdy podnik vznikl. Zatímco v roce 1999 se do půlmaratonu přihlásilo jen 980 běžců, o šest let později běžely už tři tisícovky účastníků a letos bylo více než 9,5 tisíce registrací beznadějně vyprodáno už tři týdny před závodem. Rostoucí zájem o závodění do jisté míry souvisí s ekonomickou krizí. Alespoň o tom svědčí čísla, upozorňuje Jiří Nečásek, marketingový ředitel společnosti Prague International Marathon (PIM), která závod pořádá stejně jako Volkswagen Maratonský víkend, který se letos koná 7. a 8. května. Zatímco v prvním roce krize přibylo jen šest procent běžců, o rok později jich bylo o 35 procent více. Letos se počet účastníků rozrostl o dalších 30 procent, a kdyby nebyl jejich počet omezen, běželo by jich nepochybně ještě mnohem více. Téměř deset tisíc účastníků je ale podle Nečáska hraničních, protože víc lidí by se do centra metropole nevtěsnalo. NÁVRAT PO DVOU DEKÁDÁCH Čísla o narůstajícím počtu běžců v Česku potvrzují provozovatelé serverů Běhej.com a Běhy.com, které běžcům radí, jak správně trénovat, a informují je o závodech. Na obou serverech máme měsíčně asi 900 tisíc přístupů, je tam ale pochopitelně překryv, říká jejich šéfredaktor Radek Narovec. Tištěná verze časopisu si drží průměrný náklad kolem sedmi tisíc kusů. Meziročně počet našich čtenářů roste o 30 až 50 procent. Mimochodem kolik je sektorů ekonomiky s podobnou dynamikou? ptá se Narovec. Běžecké závody zaznamenávají zvýšenou oblibu i v dalších světových městech, takže se souvislost s krizí sama nabízí. Proč by ale měl běh s recesí souviset? Vliv má určitě fakt, že jde o jeden z nejlevnějších a časově nejméně náročných sportů. Stačí kvalitní tenisky a můžete vyběhnout. Z výzkumů, které proběhly ve Spojených státech, ale vyplynulo, že běh je odpovědí na špatnou ekonomiku i z jiných důvodů. Díky vyplaveným endorfinům se snadno uvolníte, a to se hodí, ať práci máte nebo jste o ni právě přišel, dodává Nečásek. Získat kontrolu nad během je navíc mnohem snazší než například nad vývojem akciových trhů. Když trénujete, máte jistotu, že se budete zlepšovat a vaše výkonnost a vytrvalost porostou, dodává Nečásek, který upozorňuje, že 70 až 80 procent závodníků jsou lidé s vysokoškolským vzděláním především manažeři, podnikatelé a právníci. K jednomu z nejpřirozenějších sportů se přitom Češi vracejí ve velkém zhruba dvacet let po revoluci. O atletiku a běh, které byly v osmdesátých letech minulého století v Československu mimořádně populární, tehdy poklesl zájem a lidé se vrhli do nových, méně známých sportů. Vítězil tenis, squash, in-line bruslení, golf nebo cyklistika. Tedy vesměs sporty, při nichž se bez materiálního vybavení neobejdete. LÁKÁNÍ NA DOBROU RADU Ani běžci už dnes ale neběhají jen tak. Hodně zřejmá je změna přístupu u starších sportovců. Pořád přetrvává názor, že jim stačí bavlněné oblečení, ale už si pořizují speciální odpružené boty, popisuje Jan Lepier, majitel obchodů Triexpert, které se specializují hlavně na běžecké vybavení. Byznys s běžeckou obuví, oblečením, doplňky i technologickými pomůckami, jako jsou sporttestery, krokoměry či GPS, se v Česku v posledních letech znatelně rozvíjí. Přestože kamenných obchodů orientovaných výhradně na tento sortiment je zatím jako šafránu, daří se jim často velmi dobře stejně jako četným e- -shopům. René Bruk, majitel elektronického obchodu Běhshop.cz, který funguje od roku 2007, registruje zvýšený zájem zákazníků. Roční obrat jeho obchodu se dnes pohybuje kolem sedmi milionů korun. Na začátku letošního dubna jsme otevřeli kamenný obchod v Praze na Vinohradech. Jde o běžeckou speciálku zaměřenou výhradně na prodej běžeckých bot, treter, textilu a doplňků, říká Bruk. Triexpert, který na pražském Žižkově otevřel první prodejnu v roce 2007, v současnosti expanduje. Před rokem se rozšířil o další obchod v moravské metropoli, nyní OBCHOD, NEBO KONÍČEK? Jan Lepier se k obchodování s běžeckým vybavením dostal skrze vlastní vztah k běhání. Pražský obchod se značkou Triexpert koupil loni a už s ním stačil expandovat do moravské metropole. Právě nyní otevírá třetí obchod na pražském Smíchově. otevírá třípatrovou prodejnu na pražském Smíchově, která se má stát jakousi vlajkovou lodí značky. V plánu máme také obchody v Ostravě a v Bratislavě, říká Lepier, který se stal majitelem Triexpertu před rokem. Otevřít nové prodejny by chtěl už na jaře příštího roku a v plánu je také postupné pronikání do dalších měst. Navíc chce brzy zprovoznit e-shop a v květnu letošního roku spustit web s názvem Běžecký svět, který bude svým pojetím konkurovat serveru Běhej.com a několika dalším podobným stránkám, které v Česku fungují. Úzce specializované obchody se mohou podle Lepiera uživit jen ve městech, která mají minimálně kolem 300 tisíc obyvatel. Tak jako v Německu, kde existují zhruba dvě stovky běžeckých speciálek, to v Česku zřejmě nikdy vypadat nebude, zdejší trh je zkrátka příliš malý. Lidé jsou ovšem ochotni do obchodů dojíždět i z větší dálky. Do našeho pražského obchodu klienti přijíždějí například z Plzně nebo Karlových Varů. A podobné je to nyní i v novém brněnském obchodě, vysvětluje Lepier, který tvrdí, že výborné tržby má obchod hlavně v sobotu, kdy lidé ze vzdálenějších míst spojují nákup s výletem do Prahy. Přidanou hodnotou kamenných obchodů je servis spojený s poradenstvím. Prodejny totiž často zaměstnávají aktivní běžce. Lákadlem Triexpertu je diagnostický stroj firmy Mizuno, který na základě analýzy chodidel a biochemických parametrů testuje charakter nášlapu a dokáže vybrat nejvhodnější obuv. Přestože tato metoda má i své odpůrce, obchod na stroj Mizuno láká klienty z celé republiky. Naopak internetové obchody nad kamennou konkurencí vítězí hlavně u zboží, které si zákazník nemusí zkoušet a u kterého se většinou obejde i bez rady prodávajícího. MÓDNÍ BOSÁCI Zatímco měsíční obrat v pražském Triexpertu se pohybuje kolem 1,5 milionu korun, v Brně je to jen půl milionu korun za měsíc. Zákazník z Prahy tolik neřeší finance, a když už přijde do obchodu, většinou se chce vybavit se vším všudy, a pro- Euro dubna

78 DOBRÝ BYZNYS. Masové běhy jsou skvělým marketingovým nástrojem ke zviditelnění se. to si pořídí jak obuv, tak oblečení. Souvisí to s tím, že lidé zde často běhají i ve městě a nechtějí vypadat špatně, myslí si Lepier. Naopak v Brně si lidé často pořídí pouze obuv a ostatní výbavu tolik neřeší. V Praze jsou navíc zákazníci, kteří jsou ochotní do výbavy investovat opravdu hodně peněz. Přijdou třeba klienti, kteří chtějí ty nejlepší boty a neváhají utratit 5400 korun, což je částka, kterou zaplatíte za nejdražší běžeckou obuv, která je na trhu, dodává Lepier. Přestože někteří běžci se pro svoje tréninky snaží špičkově vybavit, podle Lepiera nehrozí, že by se běh přehoupl do kategorie snobských sportů, jako se to stalo mezi některými cyklisty. Zatímco jim dříve stačilo kolo za deset až patnáct tisíc korun, dnes je nepotkáte na levnějších kolech než za 60 až 80 tisíc. Hodně běžců tento sport dělá proto, že je nejméně nákladný, domnívá se Lepier. Jak je zřejmé z některých článků, které na běžeckých serverech referují o závodech, movitější běžci své lepší vybavení před ostatními dokonce často skrývají. Z celosvětového zájmu o běhání profitovala řada firem, především těch, které se specializují na speciální obuv. Trendem dosud bylo vyrábět co nejvíce odpružené a tlumivé boty. Hlavní marketingové sdělení spočívalo ve varování, že během v obyčejných botách si nenapravitelně poškodíte klouby i vazy. V roce 2009 ale ve Spojených státech vyšel bestseller Christophera McDougalla s názvem Born To Run. Autor knihy, která tento měsíc vyšla i česky, se vydal k mexickým indiánům kmene Tarahumara, kteří jsou zvyklí běhat v extrémních podmínkách zcela bez bot nebo v sandálech vyrobených z provázků a kusu pneumatiky. Běhají přitom přirozeně, rychle, a především se jim na rozdíl od běžců v odpružených botách vyhýbají různá zranění. Příliš technologické boty totiž nohu nechávají zlenivět všechny svaly nepracují, jak mají, a při zátěži tak snadno dojde k újmě. Mnozí lidé na základě četby McDougallovy knihy změnili na běhání pohled a boty, ve kterých dosud běhali, odložili. Vlny zájmu o nový přístup k běhání využily i některé firmy a vstoupily na trh s minimalistickými botami. Specializují se JAKO ŠAFRÁNU. Specializovaných obchodů je v Česku zatím jen pár. Přibývají ale rychlým tempem. na ně například společnosti Inov-8, Vibram nebo New Balance, které už jsou i na českém trhu. Do výroby minimalistické běžecké obuvi se pustily i zavedené značky jako například Asics nebo Adidas, které svou marketingovou kampaň dosud stavěly na tlumených botách. Příliš ale o tomto svém sortimentu nehovoří. Zřejmě se obávají, že by tak samy sebe poškodily při prodeji běžných bot. Své příznivce už má běhání naboso i v Česku. Seminář o něm nedávno uspořádal server Běhej.com a v Praze již existují skupiny lidí, kteří bez bot vybíhají pravidelně. Tento způsob má ale i odpůrce. Ti tvrdí, že jde jen o marketingový tah firem, které by se mezi zavedenými výrobci neměly šanci jinak prosadit. Teď prý na sebe jen upozorní a časem přijdou i s běžnými tlumenými botami. MARATONOVÁ TURISTIKA Jedním z nejlepších marketingových nástrojů jsou pro sportovní firmy běžecké závody různé délky, které sponzorují. Největší pozornost si přirozeně získávají velké akce, jako je zmíněný pražský půlmaraton a maraton. I v ostatních koncernových zemích participujeme na akcích tohoto typu. Partnerství máme například s velmi vyhledávaným Vídeňským maratonem, říká Luděk Semrád, šéf tuzemské sítě Hervis. Firma své jméno s pražským půlmaratonem spojila letos už podeváté. Díky obrovské účasti se nám podařilo nečekané. V očích veřejnosti se jedná o společenskou událost zahájení sezony s Hervisem, dodává Semrád. Masové závody navíc lákají maratonské turisty, běžce, kteří ve větších skupinách objíždějí zajímavá dějiště velkých závodů. Maraton běží asi polovina cizinců, půlmaraton asi 30 procent. Závodů se účastní lidé asi z 80 různých zemí. Třeba loni na pražský maraton přijelo 170 Maročanů, vzpomíná Jiří Nečásek, marketingový ředitel PIM. A tak i když v krizi počet zahraničních turistů klesal, na závody jich přijíždělo meziročně o deset procent více. Závodů probíhá každý rok v Česku několik stovek, přesto firmy, které by se jejich prostřednictvím chtěly zviditelnit, mají často problém nalézt nějaký volný. Nečásek věří, že možná je ještě další expanze. Především v nesoutěžních bězích a také v regionech. Letos v září například prvně pořádáme půlmaraton v Ústí nad Labem, dodává. Pořadatelé se rovněž chtějí více zaměřit na ženy. Výrobci sportovního vybavení sice potvrzují, že mají stále více zákaznic, ty se ale na závodech příliš neobjevují. V zahraničí to tak není, namítá Nečásek, který doufá, že se přístup českých žen podaří zlomit. PAVLA KREUZIGEROVÁ (pavla.kreuzigerova@euro.cz) FOTO: Hynek Glos dubna 2011 Euro 17

79 euro light F I L M Vězeň vlastních omalovánek Do kin přichází další snímek režiséra, který natočil jedny z nejhorších českých fi lmů FOTO: Čertova nevěsta, s. r. o. Premiéra nového filmu Zdeňka Trošky, pohádky Čertova nevěsta, je na spadnutí. Její producenti nemají důvody k obavám. S výjimkou romantického propadáku Andělská tvář se všechny Troškovy polistopadové projekty těšily mimořádnému zájmu publika (viz tabulka). I nešťastný pokus o českou Angeliku ovšem žije svůj druhý, nesrovnatelně úspěšnější život na televizní obrazovce. Tam se snímky tohoto režiséra neustálým opakováním přetavují v českou klasiku. Osmapadesátiletý rodák z jihočeských Hoštic, které proslavil komediální trilogií Slunce, seno, je tak ztělesněním úspěchu. Ze strany domácí filmové kritiky i řady kolegů z branže je však Zdeněk Troška lákavým terčem nenávistných výpadů. Popuzuje nejen absencí stylu, řemeslnou laciností a vypravěčskou plytkostí, ale i tím, jak okázale dává najevo radost z práce a spokojenost se sebou samým. Povinností každého filmového režiséra je totiž zřejmě pokora, prokládaná záchvaty bolestných tvůrčích muk. A Troška tuto povinnost přehlíží. Okázale furiantský požitkář, který si vytkl za cíl produkovat natruc neutěšené realitě nekonfliktní pohodičku, by nejspíš musel čelit kritice i v případě, že by točil mnohem lepší filmy. HŘMOTNÝ BARBAR Zvlášť kontroverzně působí fakt, že není idiotem českého filmu: vystudoval Lycée de Carnot ve francouzském Dijonu, absolvoval režii na pražské FAMU a měřeno zálibou v četbě, historii, malování akvarelů a klasické hudbě se řadí mezi vzdělance. Kdo z českých intelektuálů by si s ním ale sedl ke stejnému stolu v univerzitní knihovně, kam chodívá pracovat na svých scénářích? Euro dubna

80 euro light TYPY PRO DIVÁKA. Troška využívá mix neherců, celebrit typu Karla Gotta či Lucie Bílé a herců typu Michaely Kuklové či Sabiny Laurinové, které má trvale v oblibě. Nejde o herecké výkony, ale o typy, s nimiž se troškovský divák rád ztotožní. Hřmotný barbar, který napsal kuchařku s ohavným názvem Nebe v hubě aneb Chrocht, chrocht, se navíc cílevědomě věnuje operní režii. Ta vyhovuje jeho všestrannému múzickému založení a ladí s jeho smyslem pro krásné, statické vyprávění plné ornamentů. Pro Národní divadlo tak nastudoval Verdiho operu Don Carlos a pro Státní operu Bizetovu Carmen a Dvořákovu Rusalku. Tu režíroval stejně jako Gounodova Fausta a Markétku i pro Košické národní divadlo. Kumulace navenek zcela neslučitelných zálib pro Trošku samotného nepředstavuje problém. Natáčení snímků, které čeští intelektuálové shledávají idiotskými, je u něj otázkou volby srdce i rozumu. Pokud se ovšem pokusí o něco trochu jiného, vzbuzuje rozpaky. Co asi jeho kritici udělají, pokud se skutečně rozhodne natočit divadelní hru Alberta Camuse Nedorozumění? Pro vyznavače dobrého vkusu totiž už vždycky bude ztělesňovat populismus, vulgaritu a upadlou šmíru. A vůbec jim nevadí, že neviděli většinu jeho filmů (protože na ně ze zásady nechodí). Pohrdat Troškou patří k dobrému tónu a je to snadné. BAVIČ ROZTĚKANÉ MYSLI Zdeněk Troška a česká kritika vedou otevřenou válku už víc než čtvrtstoletí. A není divu, že to ani jednu stranu už moc nebaví. Ty tam jsou časy, kdy režisér na novinářskou projekci Princezny ze mlejna (1994) pozval i dětské diváky, aby profesionály konfrontoval se spokojenými reakcemi svého cílového publika. Dnes už propast mezi nepřátelsky ZÁBAVA PRO MASY Vybrané polistopadové fi lmy Zdeňka Trošky NÁZEV TRŽBY POČET (v mil. Kč) DIVÁKŮ Z pekla štěstí (1998) 15, Princezna ze mlejna II (1999) 23, Andělská tvář (2001) 4, Kameňák (2002) 33, Kameňák 2 (2003) 33, Kameňák 3 (2004) 19, Nejkrásnější hádanka (2007) 22, Doktor od Jezera hrochů (2009) 34, Pramen: Unie fi lmových distributorů naladěnými odborníky a spokojenými diváky většinou chápe jako realitu stejně nepříjemnou, jako je lidská nesnášenlivost nebo americký radar, na něž tak často nasazuje ve svých interview. Kritici po Troškovi jdou i proto, že nenaplnil jejich očekávání. Dnešní populistický bavič byl totiž kdysi slibným začátečníkem se smyslem pro lehkou společenskou kritiku. Podobně jako řada jiných filmařů etablovaných před listopadem 1989 ovšem pod tlakem tržního systému poupravil své preference. Od roku 1983, kdy debutoval svěží školní komedií Bota jménem Melichar, se navíc jako tvůrce i jako člověk vyvíjel a přirozené sklony k populismu a bavičství měl vždycky. Milovník vznešených fresek italského režisérského mistra Luchina Viscontiho tak české intelektuály terorizuje lidovými a českými filmy, které ostentativně kašlou na to, co sám posměšně nazývá klubem osamělého diváka. Pitvorně ukřičené pohádky typu Nejkrásnější hádanky (2008) či komediální estrády ze současnosti typu Doktora od Jezera hrochů (2010) neutváří řemeslná solidnost a žánrový vkus v panujícím hollywoodském stylu. Troškovy filmy zviditelňují především jeho vlastní představu o tom, co se líbí českým lidem, které lze statisticky sdružit s milovníky pokleslé televizní zábavy, zvláště estrád, seriálů a soutěží. Vedle té stárnoucí části populace, kterou odchovala televize Nova, ovšem Troška svými veleúspěšnými Kameňáky podle průzkumů oslovil i středoškoláky a učňovskou mládež. A na jeho pohádkách už stačila vyrůst celá jedna divácká generace. Napříč věkovými kategoriemi tedy jeho publikum spojuje nenáročný vkus. Pozornost je zvyklé tříštit mezi touhu se prvoplánově bavit a snahu vyhnout se takovým konfliktním situacím, jako je přemýšlení. Troškovské publikum není filmové, ale spíš televizní a sám režisér s ním bytostně souzní. Divákům nabízí přesně to, na co jsou zvyklí: vnitřně nesoudržné, volně pospojované výjevy, uzpůsobené pro roztěkanou mysl a nepozorné oko, vyžadující doslovnost i opakování a milující pokračování. Vnitřní prázdnotu troškovské podívané maskuje snaha maximálně zaplnit plochu, nechat postavy hodně a nahlas mluvit a zahustit obraz detaily jako na dětské omalovánce. Hlavní je tu ovšem touha ukazovat jen hezké věci, což se promítá do výběru témat a způsobu jejich prezentace. JEN ŽÁDNÉ NÁSILÍ Troškovy komedie ze současnosti se od jeho pohádek vnitřně příliš neliší, i když sám režisér mluvívá o své snaze nastavovat zrcadlo nešvarům české povahy. První film nevídaně úspěšné trilogie Slunce, seno, jahody (1983) ještě naznačoval trapnost a malost českého furiantství. Další díly série, Kameňáky i Doktor od Jezera hrochů ovšem nabízejí přehlídku vztahových stereotypů, které jsou ubohé a směšné. Přízemní odpornost některých postav navíc protiřečí režisérově představě, že by se v nich diváci měli poznávat. Dají se vnímat leda jako odcizené komické typy jako sousedi za panelákovou zdí, které slyšíte v noci smrkat, ale nikdy jste je na vlastní oči neviděli. Hezký pohled na tyto postavy ovšem vybízí k tomu, aby se s nimi Troškovo publikum ztotožňovalo, a bylo tak spokojené i samo se sebou. FOTO: Čertova nevěsta, s. r. o dubna 2011 Euro 17

81 euro light Není divu, že Troška našel své diváky za minulého režimu a má je i dnes: touha dojímat se nad vlastním hezkým obrazem a pošklebovat se sousedům se nemění. A není také divu, že divácký dav svého autora zahrnuje vřelými projevy přízně, ať se pustí do čehokoli. Dostávám hromady a hromady dopisů se stejným obsahem: Pane Troško, natočte něco. Chceme český film, s českými herci, žádné násilí, parafrázuje tuto situaci režisér. Nezakládá si jenom na tom, že lidem rozdává potěšení a smích, ale i na tom, jak ryze je český. Troškovské krajinky a selankovité scénky jsou natolik Made in Czech, že v podstatě završují systém product placement, bez něhož se jako komerční filmař neobejde. Jistě není náhoda, že se prostřednictvím sedmi filmů vyprofiloval jako milovník české lidové pohádky. Ta je spíš hravě komediální než vznešená a hrdinsky akční. A není ani náhoda, že Troška kritizoval filmovou fantasy trilogii Petera Jacksona Pán prstenů: je to totiž esence velkého příběhu, který je jeho naturelu cizí. POHÁDKÁŘ V PASTI V pohádkách tvůrce, který by rád pořídil kolorovanou verzi černobílého snímku svého učitele na FAMU Bořivoje Zemana Pyšná princezna, nevystupují nebezpeční ďáblové. Troška trpí spíš na domácky hloupé čertíky (jejichž prototypem je upištěná stvůrka z Princezny ze mlejna, která je malá, ale šikovná ). Spíš než na koni se v těchto pohádkách cestuje ke štěstí pěšky: v kočárech jezdí především degenerovaná šlechta (již zastupuje třeba knížepán z Princezny ze mlejna). Venkovský chasník snící o princezně nakonec na zámek vůbec nedorazí, protože uvízne v prosté chalupě (Princezna ze mlejna). I na královském dvoře dá ovšem hrdina takové pohádky přednost lásce prosté dívčiny (Nejkrásnější hádanka). Úměrně tomu se ani nemusí moc snažit a o své štěstí bojovat: stačí vlastně, když je sympatický a příjemný. Zdeněk Troška však kdysi tak jednoznačný nebýval: jeho první pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci byla hrdinská a romantická. Socialističtí cenzoři si v roce 1987 dokonce s ohledem na dětského diváka vynutili prokrácení hororových scén. Pro dnešního Trošku je ovšem příznačné, že mu jako inspirace pro Čertovu nevěstu připadal svět Boženy Němcové příliš temný, takže vyprávění vdechl pořádnou dávku ladovské harmonizace a drdovské bodrosti. I když v nové pohádce najdete některé temné rysy, zůstává otázkou, jestli Troškův smysl pro romantismus a obecněji pro méně jednoznačné látky s uplývajícími léty už úplně neodumřel. Ve chvíli, kdy je někdo v náladě na pokračování Doktora od Jezera hrochů, může být na jeho vlastní, vysněnou verzi Čachtické paní už beznadějně pozdě. Navzdory proklamované spokojenosti je totiž Zdeněk Troška především vězněm vlastních omalovánek. ALENA PROKOPOVÁ, spolupracovnice redakce INZERCE

82 R E S T A U R A C E A P E N Z I O N U L A B U T Ě Podařený comeback Krčský podnik prošel zásadní renovací, která posunula jeho úroveň výrazně nahoru Hospoda ležící na kraji Kunratického rybníku Labuť se na tomto místě zmiňuje od konce patnáctého věku. Nevím, jakými kvalitami se v průběhu dějin pyšnila, vzpomínám však, že svého času patřila k vyhledávaným cílům pivařů i jedlíků. Pak ovšem restaurace U Labutě zmizela a před necelým rokem se objevila znovu. Prošla přestavbou, zkrásněla a dnes nabízí mnoho prostorů k vyžití nejen gastronomickému. Nás ale bude zajímat právě to. ILUZE LÉTA Restaurace, bar, dvě zimní zahrady a letní terasa, to vše je tu hostům k dispozici. Pípa září novotou, nádech zapadajícího slunce místnosti prozařuje teplem. Co se týče barevných odstínů, celek upadá do jisté fádnosti kvůli různorodému, přece však poněkud sektorovému mobiliáři a jednolité dlažbě. Přívětivé servírky, široký výběr vín, slibovaná báječná kuchyně a znamenité pivo mají být léky, po jejichž požití by se měl první rozpačitý dojem rozplynout. Zkusme to tedy. A zkusme to v zimní zahradě, jejíž tři stěny jsou cele prosklené. Denní světlo se uvnitř mísí s odrazy valéru stěn a tvoří iluzi příjemného letního podvečera. Co chvíli se na place objeví někdo z pozorného personálu, aby přehlédl potřeby hostí a vyhověl jejich přáním. Sympatické je VALUE FOR MONEY HODNOCENÍ: Jídlo 37 bodů z 50 Obsluha 19 bodů z 20 Nápoje 18 bodů z 20 Prostředí 8 bodů z 10 Celkem 82 bodů ze Až marnotratně široký výběr vín Kromě ne dokonale sladěné kuchyně chyby ve vinné kartě kromě pečlivosti a vstřícnosti obsluhy i její odění. Elegantní blůzky servírek a košile číšníků dokreslují úroveň restaurace. Zdejší jídelní lístek je dostatečně obsáhlý, ne však předimenzovaný. Výběr proto netrval dlouho. Servírka přijala objednávku, postavila přede mne malé pivo a s oblažujícím úsměvem odběhla. Ještě než jsem stačil setřít pěnu z úst po prvním napití, byla zpátky s grilovanými paprikami plněnými řeckým sýrem feta. Lusky jeden jásavě červený, druhý oranžový vyhlížely na talíři skromně, jako by se na bílé alabastrové ploše až trochu ztrácely. O to více však lákaly svůdnou vůní. Jejich hladký povrch byl bez jediné vrásky, slupka pevně přilínala k dužině, což vždy svědčí o umu kuchařově. Grilovat oblečené papriky není totiž až tak snadné. Stejně příjemná byla i chuť předkrmu. Šťavnatá, svěží a sládnoucí dužina fungovala jako dívka, která nenápadně, o to však účinněji eliminuje vychlou- FOTO: Libor Hajský dubna 2011 Euro 17

83 restaurace FOTO: Libor Hajský bačné projevy svého kavalíra, v tomto případě slaného důrazného sýra. Feta svou smetanově hladkou konzistencí, zvláštní a jedinečné chuti, výrazem však až chlubivě marnivým zpočátku typicky středomořské chuti dominovala. Na konci se ale různé charaktery dvou lusků pozvolna posunuly do popředí, čímž srovnaly náskok sýra a připravily harmonické, osvěžující doznění sousta. JEN PÁR ŠPETIČEK Dychtiv zvědět, kterak si šéf labutí kuchyně Ondřej Exnar poradí s košatě rozvětveným sortimentem pokrmů, rozhoduji se pro těstoviny. Testovacím vzorkem budou špagety s vepřovou panenkou a krémovo-hořčičnou omáčkou, drcenými rajčaty a parmezánem. A již po prvním Grilovaná kotleta s kostí protýkaná chilli papričkou Grilované papriky plněné řeckým sýrem feta soustu začíná být zřejmé, že k výtečnosti paprik tomuto pokrmu leccos chybí. Těstovina je pevná na skus, omáčka ale trochu zaostává. Je příliš hustá, zřejmě redukovaná ohřevem, s nudlemi se vůbec nespojuje a hraje svůj part až příliš sólově. Hořčice je v ní cítit až někde ve druhém třetím plánu, do celkového vyznění téměř nepromlouvá. Podobně se věci mají s rajčaty, která jako by pospávala. Svěží objetí, které měla omáčka poskytnout špagetám i masu, se zkrátka nekoná. Sýra pak je na to, aby se s ní pustil do křížku, trochu málo. Jen občas a pianissimo se přidá k vějíři chutí, do celé věci však moc nemluví. Vrátit kuchyni dobré body vzápětí mohla grilovaná vepřová panenka s omáčkou z lesních hříbků a s bramboráčky. Šlo o kombinaci pohlednou pro oko: v rybníčku šedavého odstínu vedle sebe jako dvě velké ryby spočívaly řezy panenky a v jedné linii srovnané terčíky bramboráčků. V ústech však tenhle napohled souznějící obraz už tolik neladil. Jako by kuchař při práci s kořením vyčerpal na bramboráku všechnu invenci i odvahu. Dobře opečené placky měly vše, co jim náleží. Křupavý povrch, patrnou stopu majoránky, dostatek mírně naškrobeného vstupu brambor. Česnek zprvu zdánlivě chyběl, ale v pravý čas vystrčil růžky a dal o sobě vědět přesně natolik, aby chuť doladil. Omáčka už tolik štěstí neměla. Byla jemná, dokonce až nevýrazná. Kdyby bylo maso kořeněné, jak náleží, stačila by možná sůl, jistě by se spolu shodly. Umně upravená panenka, šťavnatá tak, jak to ne všude bývá zvykem, zvala k chutnému soustu. Byla však prostá chutí a šťávy neměly sílu. Pouze tu a tam maso na povrchu, kde se potkalo s ohněm, získalo něco důrazu. Škoda, k optimálnímu finále nescházelo mnoho pouze pár špetiček koření. ZAVALEN ŠÁTEČKY Než odejdeme od grilu, je třeba ale ještě zmínit neobvyklý sortiment plemen skotu, ze kterých zde chystají steaky. Nabízejí jich hned sedm, některé vpravdě atraktivní. Právě pro tuhle škálu stojí za to zajít do Labutě opakovaně. To už ale mířil na stůl dezert, který měl opět odehrát nevděčnou úlohu zachránce večera. A trojúhelníčky šátečků plněné povidly plnily svůj úkol o sto šest. Horké a posněžené bohatou dávkou cukru, podporované živým smetanovo-tvarohovým krémem ani v nejmenším nezklamaly. Nevím, zda šlo o polotovar, či nikoli. Pokud však ano, bylo s ním zacházeno s citem a uchystán byl velmi vnímavě a s respektem k vstupní surovině. Povidla správnou silou uchvátila něco z konejšivě sládnoucí příchuti těsta a nabídla nenásilný občerstvující ovocný projev. Jediným škraloupem šátečků bylo jejich značné množství. Návrat Labutě do ligy pražských restaurací lze i přes zmíněné vady na kráse mít za vydařený. Vypíchnuté drobnosti se dají snadno doladit. Otazník zůstává a to je vlastně obecný jev nad návratem zdravé hospodské atmosféry, atmosféry, které se více dařilo v lokálech ne až tolik honosných. To ovšem restauraci U Labutě těžko seriózně vytýkat. V každém případě je totiž znovuzrození podniku milým comebackem. MILAN BALLÍK, spolupracovník redakce ADRESA Thomayerova 751/3, Praha 4-Krč, tel.: , , repofa@seznam.cz, OTEVÍRACÍ DOBA Po Ne KUCHYNĚ česká tradiční a osvědčené zahraniční ZEMĚ PŮVODU NABÍZENÝCH VÍN Česká republika, vinařsky významné země evropské, Kalifornie a Nový svět Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě. VÝBĚR Z JÍDELNÍHO LÍSTKU Vepřová zabijačková tlačenka Bylinková palačinka plněná kozím sýrem s tataráčkem z lilku a cukety Krkonošské kyselo podávané se škvarkovou plackou Grilovaný fi let z candáta na chřestovém rizotu s olejem z citrusových plodů Na jehle servírovaná krůtí prsíčka se slaninou, paprikou a cibulí podávaná s raté brambůrky 65 Kč 90 Kč 49 Kč 250 Kč 170 Kč Jehněčí kolínko na bylinkách s listovým špenátem, liškami a bramborovými noky 245 Kč Svíčková Charolais s omáčkou demi-glace, černým kořenem v hořčično-medovém dresinku s raté brambůrky 295 Kč Šafránové rizoto s kousky grilovaných krůtích prsíček a houbami Shitake, sypané kozím sýrem 145 Kč Králičí stehno na smetaně s karlovarským knedlíkem 165 Kč Kančí medailonky s restovanými liškami na cibulce a šťouchanými brambory Šátečky plněné povidly 235 Kč 75 Kč VÝBĚR Z NÁPOJOVÉHO LÍSTKU Pilsner Urquell 12 světlé (tankové) 35 Kč za 0,5 l Velkopopovický kozel 10 tmavé (sudové) 31 Kč za 0,5 l Laurent Perrier Cuvée 55 Cru 0, Kč Müller Thurgau 2009 kabinet suché 0,75 Vinařství Velkobílovická vína 240 Kč Pinot Grigio Cabert 0,75 Friuli Itálie 280 Kč Grüner Veltliner Exklusive Neustifter Poysdorf 0,75 Rakousko 360 Kč Sauvignon Blanc 120 Santa Rita 0,75 Chile 390 Kč Chablis Chateau de Viviers 0,75 Francie 645 Kč Frankovka Klaret 2009 pozdní sběr poloslané 0,75 Vinařství Velkobílovická vína 270 Kč Dornfender 2008 jakostní 0,75 Vinařství M. Spěvák Velké Bílovice 210 Kč Svatovavřinecké barique 2008 pozdní sběr 0,75 Moravko Valtice 340 Kč Euro dubna

84 A L P I N A D 3 O trochu lepší BMW Označíte-li práci lidí z německé fi rmy Alpina za tuning, urazí se. A právem Mezi lidmi, kteří o autech něco vědí, má slovo tuning spíše hanlivé konotace. Různá funkční a designová vylepšení i renomovaných ladičských firem zhusta postrádají důslednost, plynoucí z vývojového zázemí a rozsáhlých testovacích programů běžných automobilek. Není divu, že německá společnost Alpina se neváhá ohradit, kdykoli je označena za tuningovou firmu. V Buchloe nedělají tuning. Dělají prostě o trochu lepší BMW. KDO JE VLASTNĚ VÝROBCEM? Model Alpina D3 Bi-Turbo sice na přídi nese znak s modrobílou vrtulí, ale v technickém průkazu v kolonce výrobce byste našli Alpina Burkard Bovensiepen GmbH. Firma, kterou pan Bovensiepen založil už v roce 1965, má totiž status samostatného výrobce. Znamená to, že její produkty musejí absolvovat stejné ověřovací zkoušky a homologační proces jako kterákoli nová škoda, citroën nebo BMW ALPINA D3 BI-TURBO CENA Kč MOTOR turbodiesel 2,0 l, 157 kw, 450 Nm ZRYCHLENÍ Z 0 NA 100 KM/H 6,9 s NEJVYŠŠÍ RYCHLOST 244 km/h SPOTŘEBA 5,4 l/100 km právě BMW. Alpina funguje v pozoruhodné symbióze se svým mnichovským dárcem orgánů její vozy se montují přímo na výrobních linkách BMW, lze do nich objednávat stejnou příplatkovou výbavu a co je možná nejdůležitější, jejich údržbu i opravy může provádět každý autorizovaný servis BMW. Přemluvit manažery velké prémiové automobilky ke spolupráci takového rozsahu musel být od Bovensiepena kapitální vyjednavačský výkon. Díky jeho negociačním schopnostem může dnes Alpina nabízet modely vycházející z aktuálního sortimentu BMW, ačkoli z důvodů tradice a dobrého vkusu se omezuje výhradně na sedany a kombi. Vrcholem je pětisetkoňová Alpina B7, založená na bavorské limuzíně sedmičkové řady. Předmět našeho dnešního zájmu ovšem patří na opačný konec cenové osy. Při základní ceně pod jeden milion korun za model s manuální převodovkou je Alpina D3 Bi-Turbo nejdostupnějším autem, FOTO: archiv dubna 2011 Euro 17

85 auta VALUE FOR MONEY HODNOCENÍ: Radost z jízdy 35 bodů ze 40 Komfort 26 bodů ze 30 Praktičnost 15 bodů ze 20 Charisma 9 bodů z 10 Celkem 85 bodů ze 100 pravého chodidla, ale to nejdůležitější se odehrálo na podvozku. BMW dnes plošně používá pneumatiky typu run-flat, které umožňují pokračovat v jízdě i po defektu. Daní za tuto jistotu jsou bohužel tuhé bočnice pneumatik a také jejich vyšší hmotnost, což má neblahé důsledky nejen na komfort odpružení, ale i na celkový jízdní projev auta zejména na špatných silnicích, jakých je v naší zemi většina. Mnichovští konstruktéři postupně dokázali potlačit vrozené nedostatky run-flat obutí až do bodu, kdy na nich téměř nezáleží. Krátké svezení v Alpině ovšem rychle ukáže i člověku s pozadím nevytrénovaným k permanentní analýze jízdních vlastností, že sebechytřejší řešení technického kompromisu nemůže nikdy přinést tak uspokojivý výsledek, jako když se kompromis odstraní. D3 na osmnáctipalcových kolech s normálními pneumatikami a podvozkem naladěným specialisty z Buchloe nedeklasuje svůj velkosériový vzor rozdílem třídy. Je jen poddajnější, komfortnější, jistější v kramflecích, živější. Sice pouze o maličko, ale přece dost na to, aby samotný rozdíl v kvalitě jízdních vlastností ospravedlnil existenci auta. Ne snad že by Alpina nějaké velké ospravedlňování potřebovala. CENÍK PŘÍJEMNĚ PŘEKVAPÍ Bovensiepen není z těch, kteří by si nechali zaplatit statisíce jen za logo a trochu pozlátka. Při ceně Kč, respektive Kč za verzi s automatickou převodovkou, nestojí D3 sedan ani o sto tisíc víc než všudypřítomné BMW 320d. Za tuto cenu přitom dostanete optický paket, silnější motor i naladěný podvozek včetně osmnáctipalcových kol a spoustu drobných detailů na exteriéru i v interiéru, prahovými lištami počínaje a modrými přístroji konče. Vždyť i běžný sportovní paket z příplatkové nabídky BMW vyjde dráž! Alpina je přitom navýsost exkluzivní zboží, ročně pustí do světa stěží tisícovku aut. To všechno dělá z D3 opravdu výhodnou koupi. Jen musíte být připraveni vysvětlovat do omrzení všem okolo, že Alpina opravdu není žádný tuning. JIŘÍ ČERVENKA, spolupracovník redakce FOTO: archiv jaké v Buchloe kompletují. Co přesně však zákazník lačný exkluzivity dostane? Určitě by bylo nemístné očekávat radikálně odlišný vzhled. Až na sadu spoilerů, typickou grafiku a specifický design litých kol se D3 zvenku velmi podobá trojkovému BMW. Odmyslete si bílé linky či emblém na zádi (obojí je volitelné) a zůstanou rozdíly tak subtilní, že si jich všimne pouze opravdový automobilový znalec. Pod kapotou je situace komplikovanější. Dvěma turbodmychadly přeplňovaný naftový dvouválec o objemu dvou litrů sice pochází přímo z produkce BMW, ale samotná automobilka ho z ne zcela zřejmých důvodů do řady 3 nemontuje ačkoli ho lze objednat i do menší řady 1! Skoro to vypadá, jako by tu někdo záměrně ponechal Bovensiepenovi prostor... ZDOKONALOVÁNÍ DOKONALÉHO Přestože je na trhu již šestým rokem, patří současné BMW řady 3 k nejkompetentnějším autům, jaká si můžete koupit. Úrovní komfortu, dynamiky, a zejména jízdních vlastností předčí i mnohem dražší vozy, některé sourozence z vlastní stáje nevyjímaje. Proto je těžké představit si, jak by mohla Alpina tak zdařilý celek významně vylepšit. Za volantem se přesvědčíte, že vskutku nemohla. Řídit D3 je jako řídit BMW 320d, jen o kousek lepší. Silnější motor samozřejmě dává autu schopnost svižněji reagovat na pohyb AUDI MÁ Q3 S rostoucí silou asijských trhů, zejména toho čínského, evropské automobilky stále častěji přesouvají premiéry svých nových modelů z tradičních autosalonů starého kontinentu na Dálný východ. Nejnovějším příkladem je Audi Q3, zatím nejmenší SUV ingolstadtské značky, které se představilo v Šanghaji. Audi má ostatně v Číně velmi silnou pozici, ročně tam prodá na čtvrt milionu aut. Po stránce designu ani techniky se žádné velké překvapení nekoná. Q3 zůstává věrna současnému stylistickému jazyku značky Audi a po konstrukční stránce staví na nedávno faceliftovaném Volkswagenu Tiguan. Většina evropských zájemců dá před přeplňovaným benzinovým motorem o objemu dvou litrů (125 nebo 155 kw) nepochybně přednost dieselu stejného zdvihového objemu. Audi Q3 2.0 TDI vyvine nejvyšší výkon 129 kw, ale později po uvedení na trh bude k dispozici i provedení 103 kw, běžné v mnoha vozech skupiny VW včetně škodovek. Slabší verze obou motorizací budou sériově dodávány s pohonem pouze předních kol, zatímco u silnějších variant bude motor standardně roztáčet obě nápravy. Audi zásadně nezveřejňuje predikce prodejních výsledků, nicméně podle britského týdeníku Autocar počítají v Ingolstadtu s ročním odbytem asi sto tisíc kusů Q3. Euro dubna

86 euro light R E K R E A Č N Í L É T Á N Í Na uhlíkových křídlech Naučí nové ultralehké stroje létat lidi pro zábavu? Stejně jako Colin Chapman před více než půl stoletím v případě automobilů, i Aki Suokas pochopil, že základem jakékoli zábavy ve strojích ovládaných člověkem je jejich nízká hmotnost. S touto myšlenkou navrhl finský letecký konstruktér svůj inovativní stroj FlyNano, který stejnojmenná společnost představila v první polovině dubna na jedné z nejprestižnějších evropských leteckých výstav letošního roku Aero Friedrichshafen. Když pomineme kola s křídly a vrtulí a ostatní podobné stroje z dob, kdy člověka poprvé napadlo dobývat vzdušný prostor, začaly se ultralehké letouny rozmáhat v osmdesátých letech. V případě FlyNano ovšem nejde o nějaké sofistikované motorizované rogalo. Futuristická karbonová konstrukce zajišťuje, že neobsazený stroj váží kolem sedmdesáti kilogramů. Samotný motor pak představuje necelou třetinu této hmotnosti. Jednomístný stroj vzlétá z vodní hladiny a na ni rovněž přistává. Charakterem, jehož hlavní mantrou je zábava v otevřeném kokpitu, připomíná vodní skútry nebo přeneseně rychlé motocykly. Klíčem k zábavě je rychlost spojená se svobodou pohybu. V případě FlyNano zábava znamená, že je schopné operovat do výšky tří kilometrů nad zemí či vodní hladinou a průměrná letová rychlost se pohybuje kolem 140 kilometrů v hodině. Se strojem je možné na jedno nabití akumulátorů nebo naplnění nádrže zdolat údajně čtyřicet až sedmdesát kilometrů. V nabídce společnosti se totiž objeví tři verze tohoto prapodivného ptáka. Jedinou vrtuli pohání buď elektromotor, anebo jeden ze dvou benzinových agregátů. Jejich výkony přitom sahají od čtyřiadvaceti do pětatřiceti koní. FlyNano je kromě toho velmi skladné. Rozpětí karbonových křídel stroje činí sotva pět metrů, délka stroje nedosahuje ani čtyř metrů. FlyNano by se mělo začít prodávat letos v létě, přičemž cena za nejméně výkonnou verzi začíná na 25 tisících eur, tedy nějakých 600 tisících korun. Nejspíš neposune lidstvo do oblak, jak se v reklamních letácích snaží jeho autoři veřejnosti namluvit. Jistá je ovšem jedna věc: jestliže se Suokasovi a společnosti FlyNano podaří dostat do vzduchu větší množství zákazníků, další podobné firmy budou následovat. Tenhle zajímavý stroj tak může stát na začátku éry, v níž se létání pro ještě větší počet lidí stane zábavou, a nikoli pouze časově nejvýhodnějším způsobem přesunu z jednoho bodu do druhého. TOMÁŠ POHANKA (tomas.pohanka@euro.cz) FOTO: archiv dubna 2011 Euro 17

87 společnost NAROZENINY 25. dubna Thomas Bruch (61) jednatel: Globus, Globus Management Pavel Jirák (45) výkonný ředitel: Penzijní fond Komerční banky Helmut Langanger (61) místopředseda představenstva: MND Pavel Slabý (56) generální ředitel a jednatel: JCDecaux, Městský mobiliář Vladek Šlezingr (39) generální ředitel a jednatel: IBM Česká republika 26. dubna Ivan Drbohlav (56) předseda představenstva: Mountfi eld Petr Novotný (50) ředitel prodeje vestavných spotřebičů v regionu střední a východní Evropy: Electrolux Group THAJSKO V OLOMOUCI. Další z večerů mezinárodní kuchyně připravil management hotelu NH Olomouc Congress. V restauraci Sal de Mar se tentokrát uskutečnil na téma národní kultura a kuchyně Thajska. Zleva Petr Nešpůrek, generální ředitel hotelu, Petr Zůček, šéfkuchař restaurace Sal de Mar, velvyslankyně Thajského království v ČR Krisana Chandraprabha, minister counsellor Sauwarot Kanchanapoom a koordinátorka akce Rujalux Nešpůrková. MLUVME O STÁŘÍ. Módní návrhářky Eva Janoušková a Daniela Flejšarová představily novou kolekci pro jaro/léto Mezi modelkami byla herečka Eva Vojtová, jedna z tváří kampaně Mluvme o stáří. Kampaň Nadace O2 a společnosti Elpida plus si klade za cíl vyvolat diskusi o tabuizovaném tématu stáří. Na snímku zleva Daniela Flejšarová, ředitelka Elpida plus Broňa Hilliová, Eva Vojtová, ředitelka Nadace O2 Ivana Šatrová a Eva Janoušková. Pavel Řehák (36) výkonný ředitel: Česká pojišťovna Jiří Škorvaga (48) náměstek generálního ředitele a člen představenstva: Česká spořitelna Herbert Vogt (64) předseda představenstva: Veletrhy Brno Hanns Kurt Zöllner (63) 2. místopředseda dozorčí rady: Třinecké železárny 27. dubna Paolo Bee (47) fi nanční ředitel a 2. místopředseda představenstva: OHL ŽS Čeněk Lach (29) člen představenstva: OLZ 28. dubna David Pažitka (41) generální ředitel a jednatel: Ségécé Česká republika Petr Antoš (54) předseda dozorčí rady: Czech Coal František Dohnal (51) prezident: Nejvyšší kontrolní úřad FOTO: archiv OCENĚNÍ ZA KONGRESOVOU TURISTIKU. Primátor hlavního města Prahy Bohuslav Svoboda a prezident Prague Convention Bureau Jan Adámek ocenili v primátorské rezidenci významné vědce a špičkové odborníky za snahu o rozvoj kongresové turistiky v Praze. Zleva Bohuslav Svoboda, Jiří Raboch, oceněný za dlouhodobý přínos kongresové turistice, a Jan Adámek. Syed Shahmir Khaliq (41) generální ředitel: Citibank Europe Josef Malecha (45) výrobní ředitel: Rybářství Třeboň 29. dubna Josef Beneš (41) generální ředitel: ČSOB Asset Management Dana Trezziová jednatelka: BDO Appraisal services Znalecký ústav Pavel Vosoba (53) partner, jednatel: M.C.Triton 30. dubna Jan Kameníček (52) generální ředitel a jednatel: Hewlett-Packard Peter Šujan (50) obchodní ředitel a člen dozorčí rady: Travel Service 1. května Mirko Kalous (53) generální ředitel a jednatel: NESS Czech Euro dubna

88 what s next M O D E R N Í T E C H N O L O G I E Ajťáci v oblacích Služby na bázi cloud computingu do pěti let vytlačí ve fi rmách klasická IT oddělení Tu situaci zná zřejmě každý zaměst- nanec firmy, kde se o počítače stará tým ajťáků. Neustálé výmluvy a dohadování, proč tohle nefunguje, proč zrovna tenhle program není možné nainstalovat na váš počítač, i když ho pro svou práci potřebujete, a že rychleji notebook pro běžné používání připravit opravdu nejde. A nad vším ční legendární hláška: Zkusili jste počítač vypnout a znova zapnout? Jenže s ajťáky se začíná houpat židle. IT řešení se standardizují, a tedy jednodušeji nastavují. Především se ale čím dál víc služeb v rámci moderních technologií přesouvá na internet, kde se o funkčnost služby na dálku stará dodavatelská firma. Potřebné aplikace jsou uloženy na vzdálených serverech, v takzvaném cloudu, kam se prostřednictvím internetu uživatel připojí, pracuje tam a nakonec tam práci i uloží. Zákazník v takovém případě neplatí za samotný software, tedy nekupuje si licence k programům, ale za používání konkrétní služby na určité období. Výhod má tato forma vzdálené správy počítačových programů několik. Služba je dostupná ihned po zaplacení či sjednání smlouvy, je dostupná na kterémkoli zařízení typu počítače kdekoli na světě, kde je připojení k internetu, je stále aktualizovaná (kromě jiného tedy vybavena nejnovějšími bezpečnostními prvky) a také lze šíři služeb či počet uživatelů dynamicky měnit. Takže firma může mít jeden den ráno deset e- -mailových účtů a odpoledne již třeba dva tisíce. WEBMAIL JAKO ZAČÁTEK Celá tato nová forma IT služeb je založena na takzvaném cloud computingu, přičemž některé cloudové služby fungují již více než patnáct let. Nejrozšířenějším příkladem je webmail, tedy ová schránka dostupná přes internetový prohlížeč. V poslední době však cloudové služby stále častěji pronikají i do oblasti programů pro byznys sféru. Různá řešení nabízí prakticky každá větší nadnárodní IT korporace jako HP, Ness, Oracle, IBM či SAP, nicméně ta jsou většinou upravena pro potřeby určitého typu zákazníka. Nejmasovější cloudová řešení pro firmy pak nabízí Google a Microsoft, který uvedl svou novou službu Office 365 na český trh minulý týden. Jak vypadá budoucnost firemních aplikací ve vizích dvou IT gigantů? Premisou každého cloudového řešení je připojení k internetu spolu se zařízením typu počítače či chytrého mobilního telefonu. Základním pilířem je vždy ová služba, tedy ová schránka s kontakty a kalendářem, včetně všech antivirových a antispamových ochran. Například Microsoft Office 365 nabízí v základní verzi poštovní schránku o velikosti 25 gigabajtů s možností odesílat přílohy o velikosti až 25 megabajtů. Plně funkční službu, jakou nabízí například program Outlook, mohou uživatelé využívat za zhruba stokorunu měsíčně. A to bez jakýchkoliv investic do firemního poštovního serveru, nákupu licencí softwaru či nákladů na údržbu zařízení a správce systému. Finančně zajímavá je nepochybně také úspora energie z provozu serveru. Tento model je efektivní jak pro malou firmu o pěti lidech, tak pro společnost s třemi sty zaměstnanci, vypočítává Aleš Růžička, manažer české pobočky Microsoftu, který má na starost produkty Office. Současné služby přes ADSL či kabelové rozvody jsou plně dostačující. Na vyřízení pošty postačí i mobilní signál v GPRS kvalitě, dodává. Konkurenční Google, který se snaží rozšířit působnost z původního webového vyhledávání i do dalších oblastí IT byznysu, nabízí své Google Apps pro firmy do 50 uživatelů zdarma. Má však určitá kvantitativní omezení, například velikost schránky, a méně funkcí. Rozšířená služba Google Apps Premier, která cílí především na větší firmy, ILUSTRACE: Josef Blaho dubna 2011 Euro 17

89 what s next nabízí za 50 dolarů ročního poplatku (na uživatele) on-line práci se všemi potřebnými kancelářskými aplikacemi, jako je , kalendář, textový a tabulkový editor, program pro prezentace či vnitrofiremní web včetně prostoru pro sdílení dokumentů nebo videoklipů. VIRTUÁLNÍ PROJEKTOR Podobné služby nabízí i Microsoft v rámci rozšiřitelných balíčků. Firma si může objednat intranetový portál pro komunikaci a pracovní potřeby jak v rámci samotné společnosti, tak pro kontakt t s dodavateli ate či externisty pracujícími mimo kancelář. Virtuální server umožňuje vzdálené sdílení pracovních dokumentů, například nabídek, které si zaměstnanci nemusejí neustále hromadně zasílat em, ale ukládají je na portál a pracují s nimi na dálku, byť se tváří zcela standardně, jako by Aleš Růžička předpokládá, že v horizontu dvou let budou na cloudových službách pracovat stovky tisíc českých uživatelů dokument byl umístěn v počítači uživatele. Microsoft do budoucna hodně sází rovněž na službu video a audiokonferencí, v kombinaci s jakýmsi virtuálním projektorem, kdy si zaměstnanci jedné firmy mohou povolovat sdílení obrazovky počítače. Lze tak vyškolit obchodníky na nový produkt, ačkoliv sedí doma v obýváku, nebo lze ušetřit čas (a v konečném důsledku i peníze) IT technika, který nemusí při každém problému se softwarem jet ke klientovi. Při srovnání ve firmě o třech stovkách uživatelů, kde jsou náklady na klasické řešení rozpočítané na šest let, vychází cloudové řešení na jednoho uživatele o 38 procent levněji. Během této doby tak firma místo téměř 4,5 milionu zaplatí za kompletní řešení pro poštu, intranet, vnitrofiremní komunikaci a sdílení dat kolem 2,5 milionu, dodává Růžička z Microsoftu. Opírá se přitom o několik studií i zkušenosti zákazníků, kteří cloudové služby již v určité formě využívají. V Česku má Microsoft momentálně asi 2500 uživatelů první generace služeb postavených na cloudu, celosvětově jsou to miliony. Zajímavý je příklad kavárenského řetězce Starbucks, který si pro pobočky na ce- deset tisíc cloudových lém světě objednal účtů, jejichž prostřednictvím komuniku- je centrála se všemi kavárnami školí zaměstnance v nových typech produktů či kampaní a provádí třeba i reporting. V Česku využívá novinku akademická sféra, například pražská Vysoká škola ekonomická (VŠE) či brněnské Vysoké učení technické prostřednictvím cloudu provozují e-learning s funkcí virtuální- ho projektoru, takže studenti mohou část výuky i zadaných úkolů zvládnout z domova nebo z koleje. Roční náklady na provoz dvaceti studentských a jedné učitelské licence jsou nižší než náklady na pořízení samotného fyzického serveru, který by byl pro chod veškerých aplikací potřeba, tvrdí Tomáš Kubálek z VŠE. Ačkoli lze nyní poměrně těžko odhadovat, jak velké procento firem přejde na správu programů prostřednictvím cloud computingu, je zřejmé, že tento trend bude kvůli ekonomickým výho- Aleš Růžička dám stále dominantnější. předpokládá, že v horizontu dvou let budou na cloudových službách praco- vat stovky tisíc českých uživatelů a běbude tato forma správy IT hem pěti let nejrozšířenějším způsobem ve firmách. Předpokládáme v oblasti cloudu podobnou evoluci jako s internetem v dobách jeho začátků dokud se neobjevily zajímavé služby a aplikace, nikdo netušil, jak může být užitečný, podotýká. ONDŘEJ HERGESELL (ondrej.hergesell@euro.cz) INZERCE

90 index PODNIKY A.T. Kearney 22 ABL 3, 26, 32 ABS Jets 22 Adidas 76 Adobe Systems 46 Agriprod 35 Agroetanol TTD 36 Agrofert 36 Albanese 42 Alcatel-Lucent 22 Alpina Burkard Bovensiepen 84 Alta 44 Amazon.com 46 Amicorp 10 Apple 64 Archer Daniels Midland 36 Arrowrise 10 Asics 76 Atlantik FT 15 Audi 85 Bank of England 20 Bear Stearns 52 Bene Factum 26 Bertelsmann 46 BMW 84 Bohemians Bochemie Group 17 Bresson 44 Candy & Candy 16 Caterpillar 64 CCS Česká společnost pro platební karty 22 Cetus 10 Clifford Chance 22 Clover Group 12 Commerzbank 22 Cyrrus 15 Czech Aviation Services 22 Česká exportní banka 44 Česká pojišťovna 22 Česká spořitelna 15, 22, 36 Česko-německá obchodní a průmyslová komora 22 Český národní investiční obchodně-podnikatelský fond 8 ČKA 10 ČNB 15, 44 ČSOB 22, 36, 40 Dachser Czech Republic 22 Dalkia 36 Deutsche Bank 64 Drexel Burnham 52 DTZ 40 E Side Property 8 ECB 20 EGAP 12 Elpida plus 87 ENIC 8 Ernst & Young 48 ESB 36 Ethanol Energy 36 Euromedia Group 46 Factum Invenio 17 Falkonida 8 Fannie Mae 52 FC Bohemians Praha 8 Fed 20 Fischer Air 22 FlyNano 86 Freddie Mac 52 GBI Investments 10 General Electric 64 Gide Loyrette Nouel 22 Glencore International 36 Goldman Sachs 52 Google 64, 88 G-Project 35 HB Reavis 40 Henkel 64 Hervis 76 Hewlett-Packard 88 Horák & Chvosta 22 Huawei 50 HZConsult 26 Chambers & Partners 17 Changhong 50 Chematur Engineering 36 Chinachem Group 57 IBM 64, 88 Inov-8 76 IPB 10 Işbank 64 Key Investments 8 Key OAK 8 Komerční banka 12 KPMG 22 Krauthammer Czech Republic 22 LBL Trade 26 Lesy ČR 26 Liška Group 26 M Motors 7 Matra 30 Mediaresearch 46 Merrill Lynch 52 Microsoft 7, 64, 88 Mitsubishi Motors Corporation 7 Mizuno 76 Mmd 22 Morgan Stanley 52 MxB 26 Nadace O2 87 Nadační fond GSK 7 Ness 88 New Balance 76 New Europe Enterpreneurs Counsellors Company 8 Open Rights Group 46 Oracle 64, 88 PLP 36 Prague International Marathon 76 PricewaterhouseCoopers 36 PRK Partners 22 První slezská banka 8 PSJ Invest 40, 42 PSJ 12 Q Investments 10 QFT Assets 8 Retail Formation 32 Roger Stirk Harbour + Partners 16 Royal Bank of Scotland 14 Ryanair 14 S group holding 25 SAP 88 Sazka 30 Setuza 36 Siemens IT Solutions and Services 22 SK Slavia Praha fotbal 8 Solomon Brothers 52 Souffl et 36 Standard & Poor s 14, 18 Starbucks 88 Südzucker 36 Světová banka 62 Syner 25 System Capital Management 16 Tacoma 22 Tech Data Distribution 22 Telefónica O2 7 The European Experience Company 14 T-Mobile 22 Toyota 64 Trask 22 Unilever 64 VakıfBank 64 Via Chem Group 36 Vibram 76 Vinné sklepy Lechovice 7 Vyskočil, Krošlák & spol. 22 Walmark 48 WCM CZ 26 Weil, Gotshal & Manges 17 White & Case 22 Zara 64 Zetor 10 ZTE 50 LIDÉ Adámek, Jan 87 Achmetov, Rinat 16 Andrýsová, Lenka 32 arap Moi, Daniel 62 Babák, Michal 26 Babiš, Andrej 36 Bakajsa, Michal 44 Bárta, Vít 3, 26, 32 Bém, Pavel 3 Bláha, Jaromír 38 Borovička, Martin 25 Bosch, Ramon 12 Bruk, René 76 Bruthans, Martin 22 Bublan, František 26, 30 Bureš, Jaroslav 26, 30 Candy, Christian 16 Candy, Nick 16 Capdeferrová, Bet 12 Cayne, Jimmy 52 Císařová, Zuzana 22 Clifford, Peter 26 Clinton, Bill 52 Collecott, Matthew 8 Čermák, Miloš 46 Čermák, Petr 30 Čchan Čchun-čchu-en, Tony 57 Čolas, Petr 72 Dalík, Marek 30 Dettling, Martin 42 Dlouhý, Pavel 35 Dobeš, Josef 3, 26, 32 Doležal, Petr 8 Drábek, Jaromír 13 Drobil, Pavel 26 Dušek, Jan 38 Dvořák, Filip 32 Dzurinda, Mikuláš 60 Eichner, Bruce 64 Endl, Josef 26 Erdoğan, Recep Tayyip 64 Fergusson, Adam 20 Ferrero-Waldnerová, Benita 14 Fico, Robert 60 Fink, Larry 52 Flejšarová, Daniela 87 Franc, Antonín 8 Fuksa, Ivan 26 Gasparino, Charles 52 Gazdík, Petr 26 Grehan, Ray 16 Gross, Stanislav 30 Grulich, Václav 30 Hájek, Petr 40 Hašek, Ivan 8 Hatlapatka, Marek 15 Havel, Václav 30 Havránek, Miloš 26 Hayek, Friedrich August von 66 Heger, Leoš 13, 26 Hejma, Petr 32 Hilliová, Broňa 87 Horák, Čestmír 32 Horák, Jiří 22 Houba, Jiří 30 Hrách, Pavel 10 Hruška, Jakub 38 Chalupa, Tomáš 38 Chandraprabha, Krisana 87 Chipperfi eld, David 12 Chvalovský, František 8 Chvosta, Luděk 22 Ilczyszyn, Alan 22 Ilczyszyn, David 22 Janoušková, Eva 87 Jirka, Jakub 40 John, Radek 3, 26, 30 Jü, Čching-tchaj 50 Kafková, Radka 10 Kalkal, Süleyman 64 Kalousek, Miroslav 3, 26, 71 Kanchanapoom, Sauwarot 87 Káňová, Romana 22 Kemal, Mustafa 64 Killock, Jim 46 Kim, Vladimir 16 Klasnová, Kateřina 26, 32 Klaudy, Aleš 36 Klaus, Václav 3, 26 Klíma, Radek 32 Kocourek, Martin 44 Kočí, Kristýna 26, 32 Kolář, Jiří 30 Kořistka, Zdeněk 30 Králík, Jan 22 Krejčí, Jan 32 Krejčíř, Radovan 30 Kubálek, Tomáš 88 Kubice, Jan 26, 30 Kung, Yan-sum 57 Kuusinenová, Tuula 58 Langer, Ivan 30 Lázár, János 60 Le Penová, Marine 58 Lepier, Jan 76 Lerner, Bill 64 Lipert, Martin 46 Liška, Josef 26 Lomecký, Oldřich 32 Lopata, Josef 10 McCreevy, Charlie 14 Milken, Michael 52 Mlsna, Petr 30 Moťka, Oldřich 36 Mrázek, František 30 Mühlfeit, Jan 7 Museveni, Yoweri Kaguta 62 Narovec, Radek 76 Nečas, Petr 3, 26 Nečásek, Jiří 76 Nešpůrek, Petr 87 Nešpůrková, Rujalux 87 Novák, Lukáš 46 Novotný, Josef 26 Obama, Barack 14 O Neal, Stan 52 Orbán, Viktor 60 Paclík, Tomáš 30 Padyšák, David 22 Paggio, Viktor 32 Pan, Ki-mun 60 Paneš, Marek 22 Paroubek, Jiří 26 Pařízková, Jana 32 Pašmik, Jaroslav 40 Peake, Karolína 32 Pecina, Martin 30 Pečenka, Roman 22 Pertlíček, Pavel 32 Petráň, Miroslav 26 Pitr, Tomáš 36 Platil, Miroslav 8 Plíšek, Martin 39 Pokorný, Lubomír 44 Polter, Jan 22 Prestowitz, Clyde 64 Price, Michael 10 Půlpytel, Martin 35 Půr, Josef 35 Putin, Vladimir 14 Raboch, Jiří 87 Reinbergr, Oldřich 36 Rosen, Tomáš 8 Rovenská, Barbora 22 Ruml, Jan 30 Růžička, Aleš 88 Sacher, Richard 30 Semrád, Luděk 76 Schmitt, Pál 60 Schneider, Jiří 26, 30 Schwarzenberg, Karel 26 Sisák, Petr 8, 36 Sklenář, Petr 15 Smith, Adam 66 Smutný, Petr 36 Sobotka, Bohuslav 13 Soini, Timo 58 Sólyom, László 60 Sosnitza, Alexander Jan 22 Stráský, Jan 38 Sundberg, Jan 58 Suokas, Aki 86 Sváček, Jan 30 Svoboda, Bohuslav 87 Svoboda, Cyril 30 Sýkora, Svatopluk 26 Šatrová, Ivana 87 Šedivý, Jiří 30 Šindelářová, Lenka 40 Škárka, Jaroslav 26, 32 Šlefr, Jiří 22 Šmerda, Radek 3, 26 Šmída, Otto 8 Šmídmayer, Jan 35 Šrámek, Petr 26 Šťastný, Boris 3 Štolfová, Klára 22 Tluchoř, Petr 3 Topolánek, Mirek 26, 30 Trnka, Jiří 35 Troška, Zdeněk 79 Tykva, Josef 10 Ulman, Marek 32 Uvíra, Tomáš 44 Vavrečka, Jan 39 Verheugen, Günter 14 Vogel, Petr 40 Vondra, Alexandr 26 Vysloužil, Radim 32 Walach, Adam 48 Walach, Mariusz 48 Walach, Valdemar 48 Wang, Din-shin 57 Wang, Teddy 57 Wangová, Nina 57 Wen, Ťia-pao 50 Zeman, Miloš dubna 2011 Euro 17

91 Vaše silná stránka Aktuální denní monitoring ekonomického zpravodajství do u nebo mobilu Osobní výtisk: David Ejem Úterý 26. dubna 2011/9.00 Osobní výtisk: David Ejem Úterý 26. dubna 2011/9.00 I n f o r m a č n í s l u ž b a E u r o 2 4 Exkluzivní výběr zpráv z byznysu, ekonomiky a společnosti Každé ráno přehled přímo na váš Během dne další aktuální zprávy Přístup do archivu týdeníku EURO Jedna cena pro celou firmu Objednávejte na: euro24@euro.cz nebo tel w w w. e u r o. c z

92