Mezidruhové vztahy kavky obecné (Corvus monedula)

Transkript

1 PANURUS, 12 (2002): Mezidruhové vztahy kavky obecné (Corvus monedula) Interspecies relationships of the Jackdaw (Corvus monedula) Světlana Vránová Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, B. Němcové 2625, Pardubice sve.crow.crow@volny.cz Úvod V letech jsem sledovala výskyt a hnízdění kavky obecné (Corvus monedula L.) ve městě Pardubice. Primárním cílem práce bylo zmapování hnízdišť kavek v Pardubicích a zjištění počtu kavek, hnízdících na území města. Jako vedlejší produkt tohoto výzkumu vznikla řada dalších, zejména etologických, pozorování. V předkládaném příspěvku jsou shrnuty výsledky sledování mezidruhových vztahů kavek k jiným druhům ptáků a k některým savcům. Zjištěné vlastní výsledky byly porovnány s literárními údaji a doplněny o údaje z literatury a od dalších ornitologů. Mezidruhovým vztahům kavek se většina autorů věnuje jenom okrajově. Většina z nich si vztahů k jiným živočišným druhům všímá pouze když popisuje sdružování kavek do hejn s různými druhy ptáků (např. JANDA 1903, JIRSA 1945, VRBKA 1946, ZÁBORSKÝ 1846), vylupování hnízd kavkami (např. BAUM 1955) nebo hnízdění kavek v blízkosti jiného ptačího druhu či souboje o hnízdní dutinu (např.hanzák 1974, HORAL 2000, JANDA 1903, MASTNÁ ). Podrobnou studii o mezidruhových vztazích jsem nalezla pouze v práci CRAMPA a PERRINSE (1994). V české literatuře nejvíce údajů uvádějí MIKULA (1949) a JIRSÍK (1955). Metodika Předkládané výsledky byly zjišťovány náhodně při sledování výskytu aprůběhu hnízdění kavek v Pardubicích. Většina údajů byla získána při sledování kavek při sběru potravy na trávnících, popř. při jejich sledování na střechách nebo za letu. Vlastní zjištěné údaje jsem doplnila o údaje od dalších ornitologů (zejména Horal, Lemberk a Mach) a o údaje z literatury. Výsledky Vztahy kavek k některým ptákům kavka x havran Společná hejna havranů polních (Corvus frugilegus) a kavek jsou z nižších poloh republiky dobře známá ze zimního období. Oba druhy ptáků se vzájemně dobře snášejí av místech společného hnízdního výskytu (např. v Pardubicích nebo Chrudimi) je možné je společně pozorovat celoročně. V Pardubicích se v roce 1998 po celé hnízdní období zdržovalo několik kavek v kolonii havranů na Stavařově. Kolonie se nachází na skupině topolů

2 48 černých (Populus nigra), z nichž mnohé jsou doupné. Hnízdění kavek se zde přímo prokázat nepodařilo, vzhledem k obtížné přístupnosti terénu pod hnízdními stromy ale přesto považuji za možné, že zde kavky hnízdily, a že se jedná osmíšenou kolonii havranů a kavek. Literatura poměrně často uvádí hnízdění kavek a havranů ve společných koloniích viz např. FOLK (1968), HEJL (1948), HORAL (in litt.), HUDEC (1983), JANDA (1903), JIRSÍK ( a 1955), MIKULA (1949). Kavky a havrani využívají také společná nocoviště. Havrani mají ve zvyku v průběhu zimy nocoviště měnit, kavky je věrně provázejí. V Pardubicích v posledních letech bývá nocoviště počátkem zimy v Rosicích v topolovém lesíku, začátkem ledna se pak havrani i s kavkami přesunou na nocoviště přímo v Pardubicích do topolového háje na Cihelně. Bývá zde okolo ptáků. V zimních hejnech a na nocovištích zjistil HUBÁLEK (1979) přibližně 5-30% kavek, KALOUSKOVÁ (1998) v Pardubicích udává asi 2 % kavek. Společnými nocovišti se zabývá např. HUBÁLEK (1978 a 1979). Společně kavky s havrany získávají i potravu. JIRSÍK (1955) píše, že kavka při pastvě těží z toho, že havran snáze protlučezobákem zmrzlou zem. Já jsem často pozorovala oba druhy společně při sběru potravy na trávnících a okolo popelnic na sídlištích. Je poměrně běžné, že nalezne-li jeden pták něco k snědku, snaží se mu to druzí sebrat. Na vzniklé situace reagují oba druhy rozdílně. Záleží vždy na tom, kdo je majitelem nalezené potravy a kolik je útočníků. Byly pozorovány tyto případy: a) Potravu nalezl havran, přiživit se snaží několik kavek. Kavky se snaží opatrně a rychle zezadu havranovi krást odpadlé kousky. Havran se je snaží aktivně zahánět. Je-li kavek málo (1-2 ex.), netroufají si příliš a spíše čekají na zbytky. Je-li kavek více (pozorován byl případ, kdy bylo 6 kavek na 1 havrana), jsou odvážnější. Havran pak není v zahánění úspěšný. Situaci řeší tím, že potravu doslova překotně hltá. Jiné druhy ptáků si na havrana netroufají a čekají opodál na zbytky. b) Potravu nalezla kavka. Kavka nedává příživníkovi příliš šancí. Když se snaží přiživovat holub nebo vrabci, zahání je. Podobně zahání i straku. Před havranem se snaží uhýbat, popř. bere potravu do zobáku a odlétá na bezpečné místo. Při sběru potravy občas dochází k bitkám o některá sousta. Ve většině případů se perou havrani s havrany a kavky s kavkami. Do otevřeného konfliktu s havranem se kavka nepouští. Většinou to řeší obdobně, jak již bylo popsáno čeká opodál a ve vhodném okamžiku se snaží havranovi kousek sebrat. Autoři v literatuře shodně tvrdí, že kavka se za letu přizpůsobuje méně rychlým a obratným havranům (BAUM 1955, BREHM nedatováno, JIRSÍK 1955, ZÁBORSKÝ 1846). Vlastním pozorováním toto tvrzení nemohu nijak potvrdit. kavka x další havranovití ptáci Na městských trávnících často můžeme pozorovat ve společnosti kavek a havranů také straky obecné (Pica pica). Ač se často při zběžném

3 pohledu zdá, že všechny tři druhy tvoří jedno hejno, není to pravda. Straky jsou vždy zvlášť, kavky i havrani je trpí, alenepatří ksobě. Při vyplašení havrani s kavkami odlétají společně, straky odlétají zvlášť. Straky se většinou drží opodál a evidentně mají respekt před havrany. CRAMP & PER- RINS (1994) uvádějí, že ve vzájemných rozmíškách kavka podléhá vráně, havranovi a strace. Vrána kavku často napadá a občas i zabíjí. Ve vztazích kavek k havranům jsem došla ke stejným závěrům, se vztahy kavek a vran žádné zkušenosti nemám. Ve vztazích kavek a strak mám ale jiné zkušenosti, než oba autoři popisují. Při střetu straky s kavkou o potravu, který byl několikrát pozorován, kavka straku pokaždé zahnala. Pozorovala jsem, že ve vztahu k havranům a kavkám se straky chovají jako ty, které čekají, co zbude nebo co úskokem ukořistí. V zimě 1988 jsem pozorovala útok kavky na straku, který vyústil v divoké pronásledování straky kavkou. O společném sběru potravy kavek, havranů a strak píše i JIRSA (1945). Poměrně často se v literatuře objevují údaje o společných hejnech, nocovištích, sběru potravy apod. kavek obecných a vran obecných (C. corone) (např. CRAMP & PERRINS 1994, BAUM 1955, JIRSÍK 1955, VRBKA 1946, ZÁBORSKÝ 1846). Také LORENZ (1998) píše, že jeho kavky se příležitostně přidružovaly k vránám šedým. V r byl publikován otazníky vyvolávající příspěvek o společném hnízdění obou druhů ve skalních stěnách Propasti smrti a na skaliskách Cvrčově u Teplic nad Bečvou (MAST- NÁ ). Také ve vztahu k vránám se uvádí, že kavky se jim přizpůsobují za letu (ZÁBORSKÝ 1846, BREHM nedatováno). Na Pardubicku jsem kavky ve společnosti vran obecných šedých nikdy nepozorovala. CRAMP & PERRINS (1994) popisují i společná nocoviště kavek s krkavci (C. corax) a se strakami. kavka x hřivnáč Dalším ptačím druhem, s nímž kavky v Pardubicích často přicházejí do styku, jsou holubi hřivnáči (Columba palumbus). Na topole, v jehož dutině hnízdí 2 páry kavek, hnízdí pravidelně také hřivnáč. Oba druhy rovněž často sbírají potravu na stejných trávnících. Kavky na tyto holuby nijak nereagují. V čase vyvádění mláďat posedávají mladé polovzletné kavky na sídlišti Dukla na trávnících. Pozorovala jsem, jak v bezprostřední blízkosti mláděte chodili 2 4 hřivnáči, aniž by to vyvolávalo jakoukoliv reakci jeho rodičů. Na sídlišti Závodu míru naopak byli 2 hřivnáči pozorováni jak sbírají potravu uprostřed velikého hejna kavek s mladými. V literatuře jsou popisovány situace, kdy oba druhy společně sbírají potravu na polích či skládkách (VRBKA 1946, MRLÍK 1990). V těchto případech se ale jistě nejedná o společné hejno, jako ve výše popsaných případech, ale spíše o společný pobyt více druhů u potravního zdroje. kavka x poštolka Proměnlivé vztahy mají kavky s poštolkami obecnými (Falco tinnunculus). V říjnu 1999 jsem pozorovala pronásledování poštolky, kterého se postupně v průběhu 20 minut účastnily dvě kavky a celkem pět strak. Kavky a straky se v honění střídaly a chvílemi některé z nich odpočívaly (usedaly na budovu). Celkem dvacet minut honily poštolku dokola okolo budovy polikliniky, aniž 49

4 50 by jí dovolily usednout. Poštolka uhýbala, křičela, ale neučinila žádný pokus svým pronásledovatelům zmizet. Celá honička ze strany poštolky spíš budila dojem hry, zatímco kavky a straky naproti tomu byly vážně rozrušené. Velmi podobnou situaci jsem pozorovala v říjnu 2000 v Praze, kde se v pronásledování křičící poštolky střídali dva havrani. Ani tato poštolka nevypadala, že by chtěla havranům doopravdy uletět. Podobné vzdušné honičky s poštolkami zřejmě nejsou ničím neobvyklým. Zná je i MRLÍK (in LAND- SFELD 2001) z Malenovického hradu a HORAL (in litt.) z Brna, který na jaře pozorovaný souboj dává do souvislosti s pravděpodobným bojem o hnízdní dutinu. V soubojích o hnízdní dutinu kavka dokáže nad poštolkou zvítězit (ŠIMČÍK in HORAL 2000). V červnu 2001 jsem na sídlišti Závodu míru pozorovala poštolku (samce), sedící na trávě. Jedna kavka na ni nalétla a ze vzduchu zaútočila. Poštolka před ní ulétla, usedla opodál na větev stromu a tam seděla, aniž si jí kdo dále všímal. Naproti tomu kavky a poštolky mohou bez jakýchkoliv problémů hnízdit v těsné blízkosti. V Pardubicích hnízdí kavky a poštolky společně na ZŠ Staňkova, aniž by si jakkoliv vadily. O společném hnízdění obou druhů na hradě v Malenovicích píše ZVÁŘAL (2000) a na hradě Kunětická hora u Pardubic LEMBERK (in litt.). JANDA (1913) popisuje společné hnízdění kavek, poštolek jižních (Falco naumanni) a dalších druhů ptáků v Alžírsku ve slujích u Constantiny, kde ptáci žijí v nuceném míru. O společných koloniích kavek s poštolkami obecnýmiapoštolkami rudonohými (Falco vespertinus) píší i CRAMP & PERRINS (1994). kavka x holub domácí Nejasné jsou vztahy kavek s domácími holuby (Columba livia f. domestica). V historickém jádru Pardubic a na Třídě míru je pohledem z vyhlídkového ochozu Zelené brány vidět, že na většině střech posedávají holubi a kavek je zde relativně málo. Na Dukle naproti tomu je v poměru ke středu města málo holubů a více kavek. Zdá se, že jenna několika místech v Pardubicích (v ul. Macanově a na Dukle na Nám. Dukelských hrdinů) na střeše prokazatelně hnízdí společně kavky i holubi. Ačkoliv přímá hnízdní konkurence je u těchto druhů vyloučená, zdá se, že společnou přítomnost na střechách nevyhledávají. Jak tento jev uspokojivě vysvětlit, nevím. BAUM (1955) se domnívá, že kavka holubům někdy vylupuje hnízda a dává do souvislosti ubývání věžníků v Brně s nárůstem početnosti kavek. JANDA (1913) naopak popisuje bezproblémové společné hnízdění obrovské kolonie kavek spolu s holuby skalními (Columba livia) a dalšími ptáky v Alžírsku ve slujích u Constantiny. CRAMP & PERRINS (1994) uvádějí, že v Rusku kavky často hnízdí ve společných koloniích s holuby (Columbidae). kavka x špaček V literatuře je popisováno, že sekavky rády přidružují ikešpačkům obecným (Sturnus vulgaris) (CRAMP & PERRINS 1994, BAUM 1955, JANDA 1903, JIRSÍK 1955). MACH (2001) pozoroval, jak kavky prohlížejí špačkem osídlenou dutinu v zateplené fasádě paneláku. Kromě toho popisuje (in litt.) několik pozorování obou druhů při společném hledání potravy na zoraném poli nebo v plochách městské zeleně ve Svitavách. Kavky

5 a špačkové zde také společně sedají na vysokém jilmu při jarním nebo podzimním shromažďování a odpočinku. LEMBERK (in litt.) uvádí několik zimních pozorování (z období prosinec leden) hejn opožděných nebo zimujících špačků ti se vždy zdržovali v hejnech havranů a kavek. Sama jsem kavky ve společnosti špačků nikdy nepozorovala. vztahy s dalšími druhy ptáků MACH (in litt.) pozoroval ve Svitavách kavky při odpočinku na vysokých stromech v blízkosti jejich hnízdišť. Na stejných stromech odpočívají také hrdličky zahradní (Streptopelia decaocto) někdy až v počtu 120 ex. Navíc kavky nocují na smrcích v těsné blízkosti (12-15 m) nocoviště hrdliček. Není vyloučeno, že některé dokonce nocují na stejném stromě. MACH (in litt.) pozoroval také kavky při sběru potravy na zoraných (vláčených) polích u Svitav společně s racky chechtavými (Larus ridibundus). V jarním období (březen duben) dokonce pozoroval, jak kavky létaly (zřejmě za potravou) na pobřežní porosty zblochanu přímo do racčí kolonie na Dolním rybníce ve Svitavách. Rackové jejich přítomnost bez problémů snášeli. Při sběru potravy je možné kavky vidět ve společnosti nejrůznějších druhů ptáků. Kromě již uvedených příkladů je možné zmínit např. případ, který popisuje MRLÍK (1990) pozoroval zimoviště luňákůčervených (Milvus milvus), na němž se současně sluňáky a dalšími druhy dravců vyskytovali ve větším množství i havrani polní a kavky obecné, v menších hejnech zde byli i holubi hřivnáči a špačci obecní. CRAMP & PERRINS (1994) píší, že v SZ Anglii se v zimě kavky kvůli potravě často sdružují se špačky, příležitostně isčejkami chocholatými (Vanellus vanellus) a racky bouřními (Larus canus). MACH (in litt.) uvádí pozorování kavek ve společnosti několika desítek exemplářů konipasa bílého (Motacilla alba) na zoraném poli u Svitav. Kromě již výše popsaných společných nocovišť CRAMP & PERRINS (1994) píší i o společném pobřežním nocovišti kavek a ústřičníků velkých (Haematopus ostralegus). Hnízdní stromy většinou kavky bez problémů sdílejí s dalšími druhy ptáků. V topolu za lihovarem v Pardubicích hnízdili špačci, na stejném stromě vyvedl mladé hřivnáč a různí drobní pěvci (Passeriformes). Stejně i vrba pod pardubickým zámkem bývala domovem i pro špačky a sýkory (Parus sp.). HORAL (in litt.) popisuje z historie hnízdění kavek v dubu, na němž byla celkem 3 hnízda čápa bílého (Ciconia cionia), 1 hnízdo volavky popelavé (Ardea cinerea) a v dutinách 1 pár poštolek a 1 pár kavek. CRAMP & PERRINS (1994) citují data dalších autorů, kteří zjistili hnízdo kavek pouze 30 cm vzdálené od hnízda straky a jiné hnízdo kavek v těsné blízkosti hnízda sov pálených (Tyto alba), poštolek obecných či vrabců domácích (Passer domesticus). MARTIŠKOVI (in HORAL 2000) uvádějí i hnízdění kavek přímo v obrovském hnízdě čápa bílého, VAČKAŘ (in HORAL 2000) v kolonii kormoránů velkých (Phalacrocorax carbo) a BERKA (in HORAL 2000) v kolonii volavek popelavých. JANDA (1913) pozoroval v Alžírsku ve slujích u Constantiny obrovskou kolonii ptáků, společnou pro kavky, holuby skalní (Columba livia), poštolky jižní a alpské rorýse (rorýs velký Apus 51

6 52 melba). CRAMP & PERRINS (1994) popisují i společné kolonie s kavčaty červenozobými (Pyrrhocorax pyrrhocorax). Na druhou stranu ale literatura uvádí, že při nedostatku hnízdních příležitostí kavky vytěsňují jiné druhy z dutin (FERIANC 1965). ŠIMČÍK (in HORAL 2000) sledoval hnízdění kavek v soví budce, z níž kavky vyhnaly poštolky. CRAMP & PERRINS (1994) uvádějí, že kavky mohou vyhnat z dutin holuby doupňáky (Columba oenas) a mandelíky hajní (Coracias garrulus) a že rozšiřující se kolonie kavek mohou vytěsnit kolonie kavčat červenozobých. Stejnou zkušenost s doupňáky a mandelíky má i SVOBODA (in HORAL 2000). ČMELÍK (in HORAL 2000) naopak pozoroval společné hnízdění kavek a mandelíků a J.K. BABY (1943) společné hnízdění kavek adoupňáků. V některých případech může být naopak kavka vyhnána jiným druhem HANÁK (in HORAL 2000) popisuje vytlačení páru kavek, hnízdícího ve skále, krkavcem velkým. V literatuře jsou popisovány případy, kdy kavky vybírají vejce nebo mláďata jiných ptáků (např. HANZÁK 1974). CRAMP & PERRINS (1994) píší, že vejce nebo mladé vybírají jen zřídka. Někteří ptáci se ale mohou specializovat na některý ptačí druh a potom mohou lokálně způsobit vážné ztráty v jeho populaci. Popisují pustošení hnízd hrdliček zahradních, volavek popelavých, ale i alkounů (Uria aalge), papuchalků (Fratercula arctica), buřňáků (Puffinus puffinus), alek (Alca torda) apod; píší i o jedincích, specializovaných na vylupování holubníků s domestikovanými holuby. BAUM (1955) popisuje, jak pozoroval kavku, lovící mladé vylétnuté špačky, dále kavku, která zaútočila na vrabce (Passer sp.) a zabila ho; kavky podle něho prý chodí i na kuřata. JIRSÍK (1955) rozšiřuje sortiment kavčích obětí, když píše, že kavky vybírají mladé brávníky (Turdus viscivorus), kosy (Turdus merula), drozdy (Turdus philomelos), jiné malé ptáky, bažanty (Phasianus colchicus), křepelky (Coturnix coturnix) a jejich vejce, někteří jedinci (páry?) se specializují na určitý druh potravy (např. vybíraly mladé špačky). Ovybírání hnízd píší i další autoři např. BREHM (nedatováno), GINTER (1949), HANZÁK (1974), MIKULA (1949) a pod. Vztahy kavek k některým savcům kavka x veverka Na sídliště Dukla přichází na trávníky na sídlišti sbírat potravu také množství veverek obecných (Sciurus vulgaris). Veverky se často dostanou do bezprostřední blízkosti kavek (např. při sbíránížaludů). Ani při setkáních ve velmi těsné vzdálenosti nebyly zaznamenány žádné reakce ani jednoho z druhů. CRAMP & PERRINS (1994) popisují případy, kdy kavky v zimě olupovaly veverky o potravu a část ztrát nakavčích hnízdech přičítají veverkám. kavka x kočka Jiná je situace ve vztahu ke kočkám (Felis catus). Na kočku kavky reagují seskupením do hejna a varovným křikem ( krákání ). Kočka většinou nijak zvlášť nereaguje. V jednom případě ale bylo pozorováno, jak kočka před kavkami utíkala a varovně křičící hejno ji pronásledovalo. Pronásledování kočky bylo zřejmě typickou reakcí kavčího hejna na predátora. Bohužel jsem se s ním setkala pouze v tomto jednom případě, nemám žádné zkuše-

7 nosti s reakcemi na kuny, popř. na sovy a pod. O reakcích kavek na predátory píší mj. CRAMP & PERRINS (1994), LORENZ (1998), MIKULA (1949). kavkaxpes Ve vztahu ke psům (Canis lupus f. familiaris) jsoukavky málo plaché, ale velice obezřetné. Pokud se pes za kavkou rozeběhne, kavka odlétá. Několikrát bylo pozorováno, že si sedla na strom nad psa, velmi nízko, ale dostatečně vysoko, aby na ni pes nedoskočil. Pes pod stromem zuřivě štěkal a vyskakoval, kavka si nad ním čistila peří nebo ho se zájmem pozorovala. kavka x velcí savci V literatuře jsou popsány případy, kdy kavky usedají na hřbety pasoucího se dobytka a sbírají zde parazitující hmyz (JIRSÍK 1955, MIKULA 1949, ZÁBORSKÝ 1846). JIRSÍK (1955) popisuje dokonce případ, kdy kavka otrhávala z pasoucího se daňka (Dama dama) chomáče línající srsti a nosila je do hnízda v dubu. Podobnou situaci, i když za jiných okolností, zaznamenal MACH (in litt.) ve Svitavách, když pozoroval, jak několik kavek na jednom ze sídlišť vytrhávalo a odnášelo chlupy z deky, která visela venku na věšáku. Vzhledem k tomu, že v uplynulých zhruba 50 letech v naší zemi kavky postupně přešly k synantropnímu způsobu života a volnou krajinu téměř úplně opustily, zůstanou zřejmě tyto údaje už navždy jen zajímavou zmínkou ve starší literatuře. Další mezidruhové vztahy kavka x mravenci J.K. Baby popsal v roce 1942 případ, kdy si v hnízdě kavek v dutině dubu udělali mraveniště rezaví mravenci. Kavky v pořádku vyvedly tři mláďata a mravenců si nijak nevšímaly. kavka x člověk Ve vztahu k lidem jsou kavky velmi zvědavé, málo plaché, ale velice opatrné. V různých ročních obdobích a v různých situacích reagují různě. Obecně platí, stejně jako u jiných druhů, že pokud člověk jde a nezastavuje se, ptáci se tváří, že sihonevšímají. Pokud se člověk v jejich blízkosti zastaví, buď odlétají, nebo pozorně sledují, co se bude dít, připravené okamžitě odletět. Na sídlišti Dukla je přesto možné se ke kavkám, sbírajícím potravu na trávníku, bez problémů přiblížit do těsné blízkosti, a to i v době, kdy na trávnících jsou mláďata. Na sídlišti Závodu míru v polovině června, kdy zde bylo velké hejno starých ptáků s vylétnutými mladými, naopak měly kavky nepochopitelně velikou únikovou vzdálenost odlétaly (respektive zvedaly se z trávníků na nejbližší stromy) i když se člověk zastavil ve vzdálenosti okolo m od nich. V zimním období jsou většinou kavky i havrani méně plaší, nezřídka se nechávají krmit tak, že sbírají přímo před ně házené kousky pečiva, nebo sbírají naházené kousky i na chodnících či silnicích s běžným provozem. 53

8 54 Poděkování Za konzultace a poskytnutí vlastních údajů děkuji Ing. D. Horalovi z AOPK Brno, RNDr. V. Lemberkovi z Východočeského muzea v Pardubicích a Mgr. J. Machovi z ČSOP Svitavy. Za pomoc s překladem anglických textů děkuji RNDr. H. Faltysové, Mgr. M. Lear a Dis. L. Dvořákové. Za pomoc s překladem z němčiny děkuji Ing. P. Lumpemu z Okresního muzea v Mělníce. Souhrn V letech byl sledován výskyt a hnízdění kavky obecné (Corvus monedula) ve městě Pardubice. Současně byly sledovány také vztahy kavek k dalším živočišným druhům. Příspěvek shrnuje podrobné výsledky sledování vztahů kavek k 8 jiným druhům ptáků, 3 druhům savců a k člověku. S havrany polními (Corvus frugilegus) kavky vytvářejí společná hejna nejen v zimě v místech společného hnízdního výskytu mohou společně hnízdit, nocovat i sbírat potravu. Neutrální vztahy, projevující se vzájemnou nevšímavostí, byly pozorovány ve vztazích kavek k holubům hřivnáčům (Columba palumbus) a veverkám obecným (Sciurus vulgaris), vztahy opatrné snášenlivosti, která občas vyústí v útok ze strany kavek, byly zjištěny ke strakám obecným (Pica pica) a poštolkám obecným (Falco tinnunculus). S holuby domácími (Columba livia f. domestica) mají kavky vztahy nejasné zdá se, že společnou přítomnost na stejných střechách nevyhledávají. Jednoznačně negativně kavky reagují na kočky (Felis catus), bylo pozorováno i pronásledování prchající kočky varovně křičícím hejnem kavek. Ve vztahu k lidem a psům (Canis lupus f. familiaris) jsoukavky opatrné, ale málo plaché. Hnízdní stromy kavky obvykle bez problému sdílejí s dalšími ptačími druhy, při nedostatku hnízdních příležitostí ale mohou vytěsňovat jiné druhy z dutin. Podobně na nocovištích či při sběru potravy bývají kavky zastiženy s dalšími druhy ptáků. Vlastní práce byla doplněna o výsledky sledování vztahů kavek s několika dalšími druhy ptáků, savců a bezobratlých, pocházející z literatury a od dalších ornitologů. Summary Occurrence and breeding of the Jackdaw (Corvus monedula) were observed during in Pardubice town (Eastern Bohemia). The interspecies relationships between the Jackdaws and 8 other bird species, 3 mammal species and man were recorded. The Jackdaws were often observed in common flocks together with Rooks (during winter, in breeding season, while roosting or foraging). Jackdaws have neutral relationships with Woodpigeons and Squirrels and are quite tolerant to Magpies and Kestrels, although Jackdaws can attack the latter at times. There are unclearrelationships with Feral Pigeons. Jackdaws have negative relationship with cats. A flock of Jackdaws was observed pursuing a cat. Jackdaws are not very timid in relationship with the man and dogs. Jackdaws often share breeding trees with other bird species. If there are not enough breeding hollows, the Jackdaws can edge out other bird species. Jackdaws often roost and forage together with other bird species.

9 Literatura BABY J. K. 1942: Mraveniště v hnízdě kavek. Československý ornitholog, 9/3-4: BABY J. K. 1943: Káča z obory. Drobná kresba ze života kavek. Petrov, Brno. BAUM J., 1955: Ptactvo Velké Prahy. Orbis, Praha. BREHM A., nedatováno: Život zvířat III., Ptáci I. Nakladatelství J. Otty v Praze. CRAMP S., PERRINS C. M., 1994: The Birds of the Western Palearctic, vol. VIII.: Crows to Finches. Oxford. FERIANC O., 1965: Stavovce Slovenska III., Vtáky 2. SAV Bratislava. FOLK Č., 1968: Das Nisten und die Populationsdynamik der Dohle (Corvus monedula) in der ČSSR. Zoologické listy, 17(3): , Brno. GINTER F., 1949: Zkoušky potravy. Československý ornitholog, 1949/3: 19, MOS Přerov. HANZÁK J., 1974: Světem zvířat II. díl, 2. část Ptáci. Albatros, Praha. HEJL F., 1948: První hnízdění havrana polního evropského (Corvus f. frugilegus) roku 1948 na Moravě. Československý ornitholog, 1948/6: 54-59, MOS Přerov. HORAL D., 2000: Situace kavky obecné (Corvus monedula)včeské republice, v okolních státech a v Evropě stručný výtah z literatury. Crex zpravodaj Jihomoravské pobočky ČSO, 16: HORAL D., VAČKAŘ J., ČEJKA J., 2000: Kavka obecná (Corvus monedula) předběžné výsledky inventarizace hnízdišť na jižní Moravě v roce 2000 a poznámky k jejímu historickému rozšíření. Crex zpravodaj Jihomoravské pobočky ČSO, 16: HUBÁLEK Z., 1979: Přehled zimních nocovišť a populací havrana polního (Corvus frugilegus L.) na Moravě v sezóně 1972/73. Zprávy MOS, 37: HUBÁLEK Z.,1978: The morning passage of wintering Rooks (Corvus frugilegus) and Jackdaws (C. monedula). Věstník čs. spol. Zool., 42(1): HUDEC K.,et al., 1983: Fauna ČSSR, sv. 24, Ptáci Aves, díl III/2. Academia, Praha. JANDA J., 1903: Atlas ptactva středoevropského. Nakladatelství I. L. Kober, Praha. JANDA J., 1913: Velký ilustrovaný přírodopis všech tří říší, I. Savci ptáci. Knihkupectví J. Rašína, Praha. JIRSA V., 1945: O hnízdění kavek. ČS ornitholog, 12/2: JIRSÍK J., : Příspěvek k nidobiologii havrana polního (Corvus frugilegus). Sylvia, 9-10: JIRSÍK J., 1955: Naši pěvci, část I. ČSAV, Praha. KALOUSKOVÁ N., 1998: Havran polní (Corvus frugilegus) a jeho zimování v okrese Pardubice v sezóně 1997/98. Panurus, 9: LANDSFELD B., 2001: Hnízdění kavek obecných (Corvus monedula) na hradě Malenovice v roce 1975 a nástin vývoje její populace v okolí Zlína. Crex zpravodaj Jihomoravské pobočky ČSO, 17: LORENZ K., 1998: Hovořil se zvěří, s ptáky a rybami. Praha. 55

10 56 MACH J., 2001: Zateplené stěny budov nový typ hnízdiště pro ptactvo. Zprávy ČSO, 53: MASTNÁ A., : Kavky hnízdí v hliněných norách jako králíci? Naší přírodou, 4: 494. MIKULA A., 1949: Naši havranovití. Nakladatelství Brázda, Praha. MRLÍK V., 1990: Zimování luňáků červených na jižní Moravě. Sylvia, 27: VRBKA J., 1946: Ohromné množství vran šedých (Corvus cornix L.). Československý ornitholog, 5/1946: 59-60, MOS Přerov. ZÁBORSKÝ B., 1846: Malý Brehm, svazek II. Ptáci. Nakladatelství I. L. Kober, Praha. ZVÁŘAL K., 2000: Vysoká mortalita mláďat kavky obecné (Corvus monedula) a její možné příčiny. Crex zpravodaj Jihomoravské pobočky ČSO, 16: ISBN

11 PANURUS, 12 (2002): Pokles hnízdní denzity pěnkavy obecné (Fringilla coelebs) a zvonohlíka zahradního (Serinus serinus) v produkčních výsadbách jabloní Decline of a nesting density of the Common Chaffinch ( Fringilla coelebs) and the European Serin (Serinus serinus) in commercial apple plantations Karel Prskavec Maixnerova 868, Hořice První sledování z let (PRSKAVEC 1983 a 1986) ukázala,že průměrná hnízdní denzita v 7ha výsadbě jabloní (v roce stáří) dosahovala u 3 nejpočetněji hnízdících druhů 21,5 párů/10 ha (Fringilla coelebs 13,5, Serinus serinus 4,8 a Turdus merula 3,2). S početnými výkyvy (0,0 4,3 párů/10 ha) hnízdila v korunách stromů také Carduelis cannabina a většinou v období 2. hnízdění (PRSKAVEC 1988) též Emberiza citrinella (2,9 4,3 párů/10 ha) a Carduelis chloris (0,0 1,4 párů/10 ha). Ojediněle bylo zjištěno hnízdění Carduelis carduelis a Streptopelia turtur. Předpokládal jsem, že ekologický trend v ochraně rostlin povede v těchto biotopech ke zlepšení podmínek pro hnízdící ptactvo. V této práci předkládám výsledky pozorování z let , které ve srovnání s obdobím let ukazují, že u Fringilla coelebs a Serinus serinus došlo k poklesu hnízdní denzity. Materiálametoda Pozorování probíhala ve výsadbě jabloní (VŠÚO Holovousy, okr. Jičín), nacházející se na pozemku sousedícím s bývalým anyní zrušeným pokusným sadem. Pro porovnání dřívějšího a současného období byla vybrána 6ha výsadba, opět stejných pěstitelských tvarů a přibližně stejného stáří. Stejnou metodou jako v předchozí práci byla zjišťována hnízdní hustota, tj. vizuálními kontrolami byla vyhledávána hnízda v korunách stromů. Zatímco při prvním sledování ( ) byl v ochraně rostlin uplatňován systém tzv. usměrněné ochrany, během druhého sledování ( ) byl ve výsadbě uplatňován systém integrované ochrany. Při tomto systému došlo k celkovému omezení chemických zásahů, začaly se používat selektivní přípravky a využívat i některé biologické metody. Výsledky a diskuse Přehled výsledků u třínejpočetněji hnízdících druhů je uveden v tabulce 1. Z té vidíme, že u Turdus merula je v obou obdobích hnízdní denzita přibližně stejná. K nečekaně velkému poklesu však došlo u Fringilla coelebs, ze 13,5 na 3,5 párů/10 ha a u Serinus serinus ze 4,8 na 0,4 párů/10 ha. Právě u Serinus serinus jsem se v první práci pozastavoval nad citací HENZE a ZIMMERMANNA (1966), že tento druh v Německu opustil rušné plochy zahrad.

12 58 Pokud jde o ostatní druhy, bylo v letech zjištěno 3,3 5,0 párů/10 ha Emberiza citrinella a 1,7 5,0 párů/10 ha Carduelis canabina, což jsou přibližně stejné hodnoty jako v období let Zjištěný pokles hnízdní denzity u Fringilla coelebs a Serinus serinus je velmi výrazný. V souvislosti s tím chci připomenout závěrečné věty Dr. Jandy v příspěvku Vliv rozptýlené zeleně na početnost některých ptačích druhů v zemědělsky využívané krajině (1990). Autor zde uvádí, že podle Mortona a Westwooda se v zemědělské krajině usazují ptáci, kteří nemají možnost zahnízdit v biotopech pro ně výhodnějších. Jakýkoliv globálnější pokles početnosti některého ptačího druhu se může seznačným předstihem a daleko výrazněji projevit právě v zemědělské krajině, protože odtud mizí i ptáci saturující úbytek populací v okolních biotopech. Ktomuje třeba dodat, že výsledky Jednotného programu sčítání ptáků v ČR za léta (FLOUSEK et al. 1994) u Fringilla coelebs a Serinus serinus zatím výraznější pokles početnosti nenaznačují. Nenaznačují to ani dosavadní informace organizátorů zasílané průběžně sčítatelům. Teorii R. K. Mortona a N. J. Westwooda by mohly potvrzovat lokální výsledky tohoto programu. U Serinu serinus, který ze sadů téměř vymizel, byly na zdejším liniovém transektu v jednotlivých letech zaznamenány následující počty jedinců: 9, 6, 8, 5, 9, 5, 8, 6, 4, 2, 2. Od roku 1992 byl pro sčítání zvolen nový transekt a zde byl po 1 exempláři zaznamenán Serinus serinus pouze v letech 1995 a U Fringilla coelebs, která v sadech každoročně v malém počtu hnízdí, se její početnost nezměnila. Tab. 1: Počet hnízdících párů/10 ha v jednotlivých letech u tří nejpočetněji hnízdících druhů v 7ha výsadbě jabloní v l. sledovaném období ( ) a v 6ha výsadbě ve 2. sledovaném období ( ). Tab. 1: Number of pairs/10 ha of the most numerous nesting bird species in a 7ha apple plantation during the first observation period ( ) and in a 6ha apple plantation in the second period ( ). Rok sledování/ Year of observations Fringilla coelebs Serinus serinus Turdus merula Období/Period Období/Period Období/Period Období/Period ,7 5,0 2,9 0,0 1,4 3, ,6 3,3 4,3 0,0 2,9 3, ,3 5,0 4,3 0,0 2,9 1, ,9 5,0 5,7 0,0 2,9 3, ,6 3,3 7,1 0,0 4,3 5, ,1 3,3 4,3 0,0 2,9 3, ,6 1,7 4,3 1,7 4,3 5, ,6 1,7 4,3 1,7 4,3 1, ,7 3,3 5,7 0,0 2,9 3,3 Celkem/Total 121,5 31,6 42,9 3,4 28,8 29,9 Průměr/Average 13,5 3,5 4,8 0,4 3,2 3,3

13 Souhrn V6ha výsadbě jabloní byla v období let zjišťována hnízdní denzita ptactva a porovnávána s obdobím let Přibližně ve stejných podmínkách byl zjištěn pokles hnízdní denzity u Fringilla coelebs ze 13,5 na 3,2 párů/10 ha a Serinus serinus ze 4,8 na 0,4 párů/10 ha. U Turdus merula, Carduelis canabina a Emberiza citrinella se hnízdní denzita pohybovala v obou obdobích přibližně na stejné úrovni. Summary During a bird nesting density was observed in a 6ha apple plantation and compared with observations made there in Under comparatively same conditions a decline of bird nesting density was found in Fringilla coelebs from 13,5 pairs/10 ha to 3,2 pairs/10 ha and Serinus serinus from 4,8 to 0,4 pairs/10 ha. The nesting densityofturdus merula, Carduelis canabinaand Emberiza citrinella was roughly the same during both observation periods. Literatura FLOUSEK J. et al. 1994: Jednotný program sčítání ptáků v České republice Zprávy ČSO, 39: HENZE O., ZIMMERMANN G.,1966: Gefliederte Freunde, BLV München, (překlad Klůz, Z.: Opeření přátelé, SZN Praha, 1969). JANDA J., 1990: Vliv rozptýlené zeleně na početnost některých ptačích druhů v zemědělsky využívané krajině. Zprávy MOS, 48: PRSKAVEC K., 1983: Hnízdění ptactva v intenzivních výsadbách jabloní. Sborník VČ pobočky ČSO, 4: PRSKAVEC K. 1986: Hnízdní hustota pěnkavy obecné (Fringilla coelebs) v průběhu trvání 23 let staré jabloňové výsadby. Sborník VČ pobočky ČSO, 8: PRSKAVEC K. 1988: Rozdílné umísťování ptačích hnízd při prvním, druhém a náhradním hnízdění v jabloňové výsadbě. Sborník VČ. pobočky ČSO, 10: ISBN

14 PANURUS, 12 (2002): Avifauna malého hřbitova u Holýšova (jihozápadní Čechy) v roce 2002 Birds of a small cemetery near Holýšov (south-western Bohemia) in 2002 Libor Schröpfer Husova 302, Holýšov schropfer@oaplzen.cz Úvod Výsledky zkoumání avifauny hřbitovů se v české ornitologické literatuře neobjevují příliš často. A to přesto, že hřbitovy patří z hlediska celkových hustot ptačích druhů k bohatým biotopům (FLADE 1994). Při práci na novém českém atlasu hnízdního rozšíření ptáků v České republice jsem několikrát v jarním období 2002 navštívil malý hřbitov v místě mého bydliště. Předkládaná práce seznamuje s výsledky zkoumání tohoto zajímavého biotopu. Materiál a metodika Složení avifauny bylo zjišťováno v roce 2002 pomocí standardní mapovací metody (JANDA & ŘEPA 1986). Z důvodu nevelké rozlohy a přehlednosti byly vykonány pouze 4 návštěvy (28. 4., , a ), vždy v ranních hodinách mezi 6.00 až 8.00 SELČ. Průměrná doba jedné návštěvy byla 50 minut. Pro přesné stanovení početnosti drozda kvíčaly bylo podniknuto ještě několik dalších návštěv, kdy byla vyhledávána obsazená hnízda. Tato jsou na počátku hnízdního období relativně dobře viditelná. Při těchto krátkých návštěvách byly získávány ještě další doplňující informace, především současné registrace u některých druhů (pěnice černohlavá, pěvuška modrá, čečetka zimní, pěnkava obecná). U některých dalších druhů (konipas bílý, rehek domácí, vrabec domácí) bylohnízdění prokázáno v blízkosti jediné lidské stavby (smuteční síně) pozorováním vyvedených mláďat. Pro jednotlivé druhy byla stanovena početnost, hustota vyjádřená vpočtu hnízdících párů na 10 ha a dominance vyjádřená v procentech. Dále byl pro sledovanou plochu stanoven index diverzity podle Shannon- Wienerovy funkce (JANDA & ŘEPA 1986). Popis sledovaného území Hřbitov u Holýšova (kvadrát 6444, Plzeňský kraj, N E) ležína jeho jihozápadním okraji v nadmořské výšce 355 metrů. Má rozlohu 1,08 ha a tvar obdélníku. V jeho severní části je postavena malá kaple (smuteční síň). V této části roste celkem 23 velkých lip srdčitých a 9 javorů. Uprostřed vede vyasfaltovaná cesta přes celou délku hřbitova. Po jejích okrajích rostou živé ploty o celkové délce asi 70 metrů a výšce 1 metr, které jsou tvořené

15 62 převážně pámelníkem. Jižní část hřbitova je tvořena otevřenými travnatými plochami, které jsou z jedné strany oddělené od hřbitovní zdi 40 metrovou linií šeříků. Úplně na konci hřbitova roste 10 vysokých bříz bradavičnatých, 4 javory, 2 smrky ztepilé a celkem 11 thují. Celý hřbitov je protkán sítí cest, které jsou většinou vysypány štěrkem nebo vyasfaltovány. Hřbitov je ze tří stran obklopen intenzivně obdělávanými zemědělskými plochami. Od těchto je oddělen cihlovou zdí vysokou 3 metry, která je na některých místech porostlá břečťanem. Ze čtvrté severní strany je hřbitov ohraničen mezinárodní silnicí č. 26 Plzeň Domažlice. Výsledky Celkem bylo zjištěno 22 hnízdících druhů (všechno pěvci) a bylo potvrzeno 41 obhajovaných teritorií (hnízdních okrsků). Při přepočtu vychází relativně vysoká hodnota celkové hnízdní hustoty 379,6 párů/10 ha. Index diverzity je H = 4, Nejhojnějším druhem sledované plochy je drozd kvíčala (Turdus pilaris) s hustotou 64,8 párů/10 ha a dominancí 17,1%. Tento druh využívá hnízdních příležitostí na vysokých stromech a velmi mu také vyhovují nízko udržované travní plochy ke sběru potravy. Druhým nejhojnějším druhem je zvonek zelený (Chloris chloris) s hustotou 37 párů/10 ha a dominancí 9,8%. Ten využívá zejména hustých porostů thují v jižní části hřbitova. Nápadná je naopak absence sýkor (Parus sp.), kterým chybí pravděpodobně větší nabídka dutin. Další zajímavostí je úplná absence hnízdění nepěvců. Celkový přehled zjištěných druhů a jejich počtů je uveden v tab. 1. Diskuse V české ornitologické literatuře se objevuje zkoumání avifauny hřbitovů v posledních letech nepříliš často (např. REIF 1996).Mnohem častěji jsou zkoumány podobné biotopy jako jsou např. různé typy parků (KLIMEŠ 1994, HONZA & PRÁŠEK 1998, VERMOUZEK & HANÁK 2001 aj.) nebo různé typy nelesní zeleně v městském a příměstském prostředí (ŘEPA 1981). Z hlediska celkové hnízdní hustoty patří zde zjištěná hodnota k těm vyšším. REIF (1996) udává párů/10 ha, BROZEK (1978) ze hřbitova v Krakově pak 58,1 132,1 páru/10 ha. V parku v Brně HONZA & PRÁŠEK (1998) uvádějí 124,7 páru/10 ha. ŘEPA (1981) udává v městských parcích 82,8 146,2 páru/10 ha, v příměstských parcích 118,8 144 párů/10 ha. V zámeckých parcích v jihozápadních Čechách uvádí KLIMEŠ (1994) hodnoty 82,4 a 273,3 páru/10 ha. VERMOUZEK & HANÁK (2001) udávají z arboreta dokonce hodnotu 486,4 páru/10 ha. Zde se projevila zejména pestrá paleta biotopů včetně mokřadních a vodních. Z hlediska hustot jednotlivých druhů jsou zde zjištěné hodnoty poněkud znehodnoceny velmi malou rozlohou sledovaného hřbitova. Z tohoto důvodu je možné srovnávat tato data s literárními jen ve velmi omezené míře. Nabízí se srovnání např. u drozda kvíčaly. Jen při zběžném pohledu do základní české literatury (ŠŤASTNÝ et al. 1996) jsou hodnoty z holýšovského hřbitova velmi vysoké. ŘEPA (1981) zjistil v příměstských parcích 3,8 4,8 páru/10 ha, v městských parcích pak kvíčalu vůbec nezjistil podobně jako REIF (1996) na malém hřbitově ve východních Čechách a HONZA

16 &PRÁŠEK (1998) v parku v Brně. KLIMEŠ (1994) udává 0,8 2,8 páru/10 ha, VERMOUZEK & HANÁK (2001) uvádějí 8,64 páru/10 ha. Souhrn V hnízdním období 2002 byla pomocí standardizované mapovací metody zkoumána avifauna malého hřbitova u Holýšova (kv. 6444, N E). Na ploše 1,08 ha bylo zjištěno 22 druhů ptáků (pouze pěvci), kteří obhajovali 41 hnízdních teritorií. Celková hustota byla 379,6 páru/10 ha. Výsledky jednotlivých ptačích druhů jsou uvedeny v tab.1. Vysoké hustoty u některých druhů jsou ovlivněny velmi malou plochou zkoumaného území. Summary Birds of a small cemetery near Holýšov town (square 6444, N E, Western Bohemia) were studied during thebreeding season 2002 using a standardized mapping method. In an area 1,08 ha 41 breeding territories and 22 bird species were recorded (Passerines only). The density was 379,6 pairs/10 ha. Results of each species are listed above (see Tab. 1). A record of high densities of some species was influenced by the small study area. Literatura BROZEK C., 1978: Ptaki cementarza Rakowieckiego w Krakowie. Przegl. Zool., 22: FLADE M., 1994: Die Brutvogelgemeinschaften Mittel und Norddeutschlands. Grundlagen für den Gebrauch vogelkundlicher Daten in der Landschaftsplanung. IHW Verlag, Eching. HONZA M., PRÁŠEK V. 1998: Hnízdní avifauna parku Lužánky v Brně. Zpravodaj Jihomoravské pobočky ČSO, 12: JANDA J., ŘEPA P., 1986: Metody kvantitativního výzkumu v ornitologii. SZN, Praha. KLIMEŠ Z., 1994: Ptačí společenstva vybraných zámeckých parků v jihozápadních Čechách. Sylvia, 30: REIF J., 1996: Hnízdění ptáků na hřbitově v Dolním Újezdě (okr. Svitavy). Panurus, 7: ŘEPA P., 1981: Qualitative und quantitative Zusammensetzung von Nistsynusien der Vögel in der Stadt Tachov (Südwestböhmen). Věst. čs. Společ. zool., 45: ŠŤASTNÝ, K., BEJČEK, V., HUDEC K., 1996: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice H&H, Jinočany. VERMOUZEK Z., HANÁK F., 2001: Hnízdní ornitocenózy Arboreta Bílá Lhota. Zprávy MOS, 59: ISBN

17 64 Tab. 1: Celkový přehled zjištěných druhů na sledované ploše v roce Tab. 1: List of bird species recorded in the study area in Počet párů/ Hustota (páry/10 ha)/ Dominance (%)/ Druh/Species Number (pairs) Density (pairs/10 ha) Dominance (%) Turdus pilaris 7 64,8 17,1 Carduelis chloris 4 37,0 9,8 Sylvia atricapilla 3 27,8 7,3 Fringilla coelebs 3 27,8 7,3 Prunella modularis 2 18,5 4,9 Sylvia communis 2 18,5 4,9 Sylvia borin 2 18,5 4,9 Carduelis carduelis 2 18,5 4,9 Carduelis flammea 2 18,5 4,9 Emberiza citrinella 2 18,5 4,9 Motacilla alba 1 9,3 2,4 Phoenicurus ochruros 1 9,3 2,4 Turdus merula 1 9,3 2,4 Turdus philomelos 1 9,3 2,4 Sylvia curruca 1 9,3 2,4 Hippolais icterina 1 9,3 2,4 Phylloscopus collybita 1 9,3 2,4 Muscicapa striata 1 9,3 2,4 Parus caeruleus 1 9,3 2,4 Pica pica 1 9,3 2,4 Passer domesticus 1 9,3 2,4 Serinus serinus 1 9,3 2,4 Celkem/Total ,6 99,7

18 PANURUS, 12 (2002): Zajímavé případy hnízdění rehka domácího (Phoenicurus ochruros)ajiřičky obecné (Delichon urbica) uvnitř lidské stavby Interesting breeding of the Black Redstart (Phoenicurus ochruros) and the House Martin (Delichon urbica) inside a building Vladimír Šoltys Na Jihu 532, Jičín jicinvet@seznam.cz Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) je druh známý svým těsným soužitím s člověkem a používáním nejrůznějších lidských staveb ke hnízdění (HUDEC 1983, ŠŤASTNÝ et al. 1996). Jeho hnízda se běžně nacházejí ve štěrbinách zdí, ve výklencích a na římsách budov. Méně často jsou zjišťována uvnitř půd, altánů či kůlen, do nichž se ptáci dostávají nezřídka velmi úzkými otvory ve vnějších zdech stavby (TICHÝ 1994). Je známo i využití netradičních podložek, např. vlaštovčí hnízdo (MRKÁČEK 2000). V roce 2001 bylo zaznamenáno hnízdění, jež je ojedinělé svým komplikovaným přístupem k vlastnímu hnízdu. To se nacházelo v depozitáři jičínského muzea v bývalé faře v obci Robousy. Tyto prostory se v době nálezu hnízda využívaly jako sklad a jsou navštěvovány 1x za týden až 14 dní. Fara je dvoupatrová vila, jejíž vnější obvodové zdi mají rozměry 16 x 11 m. V její střední části se nachází chodba a schodiště. V obou patrech jsou pak vždy 4 místnosti. Obvodové zdi, střecha i okna budovy jsou v dobrém stavu po nedávné rekonstrukci. Hnízdobyloumístěno v patře v místnosti v severozápadní části budovy. Nacházelo se prakticky v samém středu půdorysu stavby. Bylo umístěno nade dveřmi vedoucími z chodby do místnosti ve výklenku určeném pro umístění elektrického rozvodu. K obvodovým zdem byla nejkratší přímá vzdálenost 5 m. Cesta od obvodové zdi ke hnízdu a posléze ven však byla podstatně složitější. Oba dospělí ptáci se dostávali dovnitř nedovřeným oknem místnosti v jihozápadní části budovy. Dále byli nuceni překonat ještě polootevřené dveře na chodbu nad schodištěm v patře a dostat se dalšími neuzavřenými dveřmi do severozápadní místnosti ke hnízdu. Vzdálenost od hnízda k nedovřenému oknu činila okolo 10 m, během nichž museli rehkové překonat jedno nedovřené okno a dvoje nedovřené dveře a prolétnout dvěma místnostmi, aby ve třetí dorazili ke hnízdu. Přestože staří ptáci tuto cestu spolehlivě znali, v případě vyrušení reagovali prudkým letem a opakovaným narážením do skel oken, aniž by učinili pokus nalézt skutečnou cestu ven. V hnízdě se nacházela čtyři asi 14 denní mláďata, která byla rodiči pravidelně krmena. Dne byla kroužkována. Při opakované kontrole o tři týdny později již mláďata v prostorách fary nalezena nebyla. Důvodem takto komplikovaného umístění hnízda jistě je především zajištění jeho bezpečnosti před predátory.

19 66 Další zajímavé hnízdění téhož druhu bylo zaznamenáno v roce 1994 v prostorách dvouřadého kravína ve Svatojánském Újezdě. Bylo postaveno ve hnízdě vlaštovky obecné (Hirundo rustica) do té doby každoročně obsazovaném. Hnízdo bylo tvořeno hliněným základem starého vlaštovčího hnízda, v němž byla upravena pouze hnízdní kotlinka ze suchých rostlinných stébel. Bylo umístěno ve výšce 2 metrů, hnízdění nebylo nijak poznamenáno pravidelným denním provozem kravína. Dne byla na hnízdě kroužkována 4 mláďata. V roce 2002 bylo nalezeno hnízdo jiřičky obecné (Delichon urbica), které spočívalo na podkladě loňského hnízda vlaštovky obecné (Hirundo rustica), jež zůstalo v tomto roce neobsazené. Hnízdo bylo umístěno v prostorách velkokapacitního kravína ve Svatojánském Újezdě. Vlaštovčí hnízdobylopostavenovloňském roceve výšce 3 metrů těsně pod stropem stáje. Jako podklad pro hnízdo bylo použito ocelové oko, jež vystupuje z panelů použitých ke stavbě obvodových zdí stáje. V loňském roce zde byla kroužkována 4 mláďata vlaštovky obecné. Teprve v červenci, zřejmě jako druhé nebo náhradní hnízdění, byl prostor mezi základem vlaštovčího hnízda a stropem stáje vyplněn stavbou hnízda jiřičky obecné (Delichon urbica). Hnízdění proběhlo bez potíží i přesto, že těsně před dokončením stavby byl interiér stáje včetně vnějších stěn hnízda v rámci pravidelné desinfekce vybílen chlorovým vápnem. Vyvedena byla 3 mláďata. Souhrn Hnízdní vazba mnoha druhů pěvců na lidské stavby je dostatečně známa. Příspěvek popisuje celkem tři zajímavé případy hnízdění pěvců uvnitř lidské stavby. První zmiňuje hnízdění rehka domácího (Phoenicurus ochruros) vbudově depozitáře jičínského muzea v obci Robousy s velmi komplikovaným přístupem k vlastnímu hnízdu. Druhé hnízdění téhož druhu v provozovaném klasickém kravíně ve starém hnízdě vlaštovky obecné (Hirundo rustica) v obci Svatojánský Újezd. Třetí případ se týká hnízdění jiřičky obecné (Delichon urbica) uvnitř velkokapacitního kravína ve Svatojánském Újezdě na podkladu starého hnízda vlaštovky obecné. Summary Two interesting nests of the Black Redstart (Phoenicurus ochruros) inside buildings were found. The first one was built on an old Swallow nest in a cowshed in Svatojánský Újezd village in 1994, the second one in a depository of the Jičín Museum in Robousy village in A nest of the House Martin (Delichon urbica) was found in 2002 built on an old Swallow nest in a cowshed in SvatojánskýÚjezd village (Jičín district, EasternBohemia). Literatura HUDEC K. et al., 1983: Fauna ČSSR. Ptáci 3/1. Academia, Praha. MRKÁČEK Z., 2000: Ptáci Českého ráje. ZO ČSOP, Křižánky. ŠŤASTNÝ K. et al., 1996: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice H+H, Jinočany. TICHÝ H., 1994: Hnízdění kosa černého (Turdus merula) uvnitř lidské stavby. Zprávy ČSO 39: 38. ISBN

20 PANURUS, 12 (2002): Hnízdění motáka lužního (Circus pygargus) na Královéhradecku Breeding of the Montagu`s Harrier in Hradec Králové region Vladimír Petera Hustířany 21, Velichovky Dne jsem se zdržoval ve čtverci 5761 nedaleko obce Černilov v okrese Hradec Králové (nadmořská výška 200 m n. m.). Zde jsem v odpoledních hodinách pozoroval lovícího samce motáka lužního (Circus pygargus). Ten se asi po 15ti minutovém pozorování ztratil z dohledu. Lokalitu jsem navštívil znovu a po krátkém čekání jsem mohl sledovat samce, jak předává ulovenou potravu samici. Nález obsazeného hnízda už nebyl problémem. Hnízdo bylo umístěno téměř uprostřed pšeničného pole (odrůda trikitále) o rozloze ca. 2 ha. Na hnízdě se nacházela 4 mláďata ve věku asi 3 týdny a 1 neoplozené vejce. Hnízdo jsem kontroloval ještě po červencovém přívalovém dešti z obav o mláďata. Ta však byla v naprostém pořádku. Všechna 4 mláďata byla úspěšně vyvedena. Na závěr zbývá dodat, že se dospělí ptáci se chovali na hnízdišti nenápadně a velmi lehce ujdou pozornosti. Summary On 10 July 2001, a nest of the Montagus`s Harrier was found in a field near Černilov village (Eastern Bohemia, square 5071). There were 4 young in the nest 3 weeks old and an unfertilised egg. All young hatched successfully. + foto v barevné příloze ISBN

21 PANURUS, 12 (2002): Výskyt a hnízdění výra velkého (Bubo bubo) na Kunětické hoře u Pardubic Occurrence and breeding of the Eagle Owl on Kunětická hora near Pardubice Jiří Česák Ráby 81, Staré Hradiště Úvod Výr velký (Bubo bubo) jestálý druh, jehož areálrozšíření pokrývá téměř celou Evropu a značnou část asijského kontinentu kromě nejsevernějších oblastí. Dále je rozšířen v severní Africe až po Saharu (HUDEC et al. 1983). V České republice výr velký hnízdil odedávna, na počátku dvacátého století byl však díky trvalému pronásledování téměř vyhuben. V letech 1895 až 1904 u nás hnízdilo jen 20 párů (HUDEC et al. 1983). Od roku 1929, kdy začala platit zákonná ochrana výra velkého, se jeho stavy začaly postupně zvyšovat. V letech 1940 až 1945 se odhadovala početnost hnízdní populace na 75 párů (HUDEC et al. 1983), v letech 1973 až 1977 na celkem 400 až 600 párů a v letech 1985 až 1989 hnízdilo v České republice 600 až 950 párů (ŠŤASTNÝ et al. 1997). Výr velký však v posledních letech podle ŠŤASTNÉHO a kol. (1997) i nadále nehnízdí v nížinách středních a východních Čech a v nížinách jižní Moravy. Popis lokality Kunětická hora je mnoha autory nazývána dominantou Pardubicka, a to určitě právem. Z rovinaté krajiny mezi Hradcem Králové, Pardubicemi a Holicemi vystupuje její vrchol do výše 82 metrů nad okolní terén, dosahuje nadmořské výšky 307 metrů. Na vrcholu hory stojí stejnojmenný hrad. Masiv Kunětické hory není vyvřelá sopka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jedná seotzv.lakolit,který vznikl utuhnutím magmatu těsně pod povrchem země a následným jeho odkrytím při odnosu okolních sedimentů (LEMBERK 1997). Kunětická hora je zčásti zalesněna, zčásti osázená ovocnými stromy, v jižní části je kamenný svah a v jihozápadní části jsou kolmé stěny bývalého lomu. Těžba kamene zde započala již ve středověku a ukončena byla až v roce Pozorování z 19. století Ve sbírce Hromádkově (uložena ve Východočeském muzeu v Pardubicích) je výr velký ulovený 22. června 1841 na Kunětické hoře (MUSÍLEK 1946). Toto je jediný údaj dokládající výskyt (a možné hnízdění) výra velkého na této lokalitě v dřívějším období. Pozorování současná V lednu roku 1993 jsem byl upozorněn jedním známým myslivcem, že při čekané na posedu na okraji lesa na úpatí Kunětické hory spatřil přelétnout