ZÁKLADNÍ VĚTNÉ ČLENY PODMĚT FORMA PODMĚTU

Transkript

1 ZÁKLADNÍ VĚTNÉ ČLENY PODMĚT =větný člen, o kterém něco tvrdí přísudek je původcem nebo nositelem děje ve větě Petr staví dům. Dům byl postaven Petrem. ptáme se: KDO? CO? (1. pád) + přísudek Petr staví dům. Kdo staví dům? Petr Dům byl postaven Petrem. Co bylo postaveno Petrem? Dům FORMA PODMĚTU VYJÁDŘENÝ nejčastěji vyjádřen podstatným jménem či zájmenem, ale může být vyjádřen různými slovními druhy Úkol: Urči, kterým slovním druhem jsou vyjádřeny podměty v následujících větách. Petr staví dům Červená se mi moc líbí. Všichni byli jako u vytržení. Oba se hlasitě smáli. Kouřit je naprosto nezdravé. To jejich neustálé proč mě přivádí k šílenství! Tvoje možná mě moc nepřesvědčilo. Třídou zaznělo hlasité jupí! NEVYJÁDŘENÝ a) je znám z předešlé části textu Brzy ráno vyrazil myslivec do lesa. Aby zvěř v tomto nepříznivém období netrpěla hlady, vlekl za sebou na saních pytel řepy. (myslivec) b) je jasný z určitého slovesného tvaru Neříkej, že jsi o tom nevěděl! (ty) To nemohl dávat větší pozor? (on) Kdybychom mohli přijít, Jardo? (my) c) týká se skupiny lidí, které nedokážeme přesně pojmenovat tzv. VŠEOBECNÝ PODMĚT V rozhlase uvedli pořad pro děti. (oni) Dnes večer dávají Fantomase. (oni) V Číně staví velkolepý mrakodrap. (oni) Kdo přesně jsou ti oni? HOLÝ Hvězdy se třpytily. ROZVITÝ Do temna noci vycházející hvězdy se třpytily. NĚKOLIKANÁSOBNÝ Hvězdy i celá souhvězdí se třpytily.

2 PŘÍSUDEK =větný člen, který něco tvrdí (vypovídá) o nějaké skutečnosti, zpravidla vyjádřené podmětem ptáme se: CO DĚLÁ? JAKÝ JE? KÝM/ČÍM SE STÁVÁ? + podmět Petr staví dům. Co dělá Petr? staví Dům byl zcela nový. Jaký byl dům? byl nový Petr se brzy stane stavitelem. Kým se stane Petr? stane se stavitelem FORMY PŘÍSUDKU PŘÍSUDEK SLOVESNÝ (URČITÝ SLOVESNÝ TVAR) Petr spadl do jámy. Jirka se posadil na židli. Tomáš si vzal paralen. Slepice běhaly po návsi. Víckrát vám to už nebudu říkat. (já) Chlapci by se bývali snažili více. (pzn: pro náročné) Byl by se tam býval ještě jednou podíval. (on) PŘÍSUDEK JMENNÝ SE SPONOU Veronika je zvědavá. Nebe bylo modré. Zítra budu unavený. (já) Večírek bude báječný. Nebyl jsi z toho trochu překvapený? (ty) (SPONOVÉ SLOVESO + PODST. JM. / PŘÍD. JM.) spona + přídavné jméno Karel byl můj nejlepší kamarád. Petr se stal nejlepším žákem ve škole. Jirka bude určitě učitelem. spona + podstatné jméno Nestala se náhodou vítězem soutěže? (ona) Můj nejlepší kamarád by se málem byl býval stal mým největším nepřítelem. Koulování se stalo u nás zvykem. PŘÍSUDEK JMENNÝ BEZE SPONY (PODST JM.) Pes nejlepší přítel člověka. (Pes je nejlepší přítel člověka.) Vzdělání vklad do budoucnosti. Sliby chyby. Škola základ života. Válka kosa lidských životů.

3 PŘÍSUDEK VYJÁDŘENÝ CITOSLOVCEM (CITOSLOVCE) Kočka hop na plot. Slepice frr přes dvorek. Babička kšá na slepice. Azor vždycky vrrr na každého vetřelce. PŘÍSUDEK SLOVESNÝ SLOŽENÝ (URČITÝ TVAR ZPŮS. / FÁZ. SLOVESA + INF.) způsobová slovesa: muset, mít (povinnost), smět, moci, chtít fázová slovesa: začít, zůstat, přestat Už musím jít domů. (já) Směl bych tě navštívit? (já) Mohla byste mi pomoci? (vy) Petr si to měl rozmyslet dříve. On si to asi nebude chtít vyměnit. Začalo pršet. Monika tu zůstane trčet hezky dlouho! Po delší době se Kamil přestával ovládat. PŘÍSUDEK VYJÁDŘENÝ VÍCESLOVNÝM SPOJENÍM (SPOJENÍ MÁ VÝZNAM POUZE JAKO CELEK) Špagety mám opravdu rád. Silnice je už měsíc v provozu. Profesor uvedl celý mechanismus do pohybu. Dostal jsem se do problémů. (já) HOLÝ Hvězdy se třpytily. ROZVITÝ Hvězdy se na noční obloze krásně třpytily. NĚKOLIKANÁSOBNÝ Hvězdy se třpytily a blyštěly.

4 SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM Podmět v množném čísle Koncovka u příčestí minulého Rod mužský životný (RMŽ) chlapci, psi, sněhuláci stáli -i Rod mužský neživotný (RMN) Rod ženský (RŽ) hrady, buky, zástupy, dívky, děti, závodnice stály -y Rod střední (RS) děvčata, města, stavení stála -a Pzn: Podmět v jednotném čísle ( l, -la, -lo) chlapec/hrad stál, dívka stála, město stálo Několikanásobný podmět 1. Alespoň jedno podstatné jméno RMŽ tatínek a maminka chlapci a děvčata pes, obě kočky i morčata 2. Všechny ostatní případy dub i bříza; duby i břízy kočky a koťata; kočky a kotě; kočka a koťata house a kuře Koncovka u příčestí minulého se zastavili -i rostly dováděly -y se čistily 3. Všechna podstatná jména RS v mn. čísle dvojčata, trojčata, ba i paterčata štěňata a koťata města a lidská obydlí se rozplakala dováděla -a se proměnila Pzn. 1) Následuje-li podmět po přísudku, může být shoda i podle prvního výrazu v několikanásobném podmětu. Př: Na louce se popásali ovce i berani. / Na louce se popásaly ovce i berani. Pzn. 2) Je-li na výrazu v 1. pádě závislý další výraz(y) v 7. pádě s předložkou s (který není jeho přívlastkem), může být shoda: a) podle prvního výrazu v 1. pádě; b) podle celé skupiny. Př: Tatínek s maminkou mně pogratulovali. / Tatínek s maminkou mně pogratuloval.

5 ROZVÍJEJÍCÍ VĚTNÉ ČLENY Náš medvěd se vám omlouvá za svou špatnou náladu.

6 PŘÍVLASTEK (Pk) = blíže určuje význam podstatného jména (PŘI DÁVÁ MU VLAST NOST ) -rozvíjí podstatné jméno Př: Můj spolužák z Nové Vsi je učitelův oblíbenec. spolužák je oblíbenec Můj z Vsi učitelův (Pks) (Pkn) (Pks) Nové (Pks) Shodný (Pks) -shoduje se s podst. jm. v rodě, čísle a pádě shoda -měníme-li tvar podst. jm., mění se tvar přívl. -bývá před jménem -je vyjádřen příd. jm. zájmenem číslovkou Neshodný (Pkn) -neshoduje se s podst. jm.v rodě, čísle a pádě slabá závislost (přimykání) -nemění se, na tvaru podst. jm. je nezávislý -je (až na výjimky) za jménem -je vyjádřen podst. jm. (podst. jm. + předložka) infinitivem slovesa (chuť cestovat) příslovcem (cesta domů) l cizí zajímavá cestopisná knih přání a stížností matčina tatínkova knih přání a stížností KNIHA ta moje nějaká od Foglara z knihovny s věnováním ke čtení jedna kolikátá druhá l 4

7 Přívlastek postupně rozvíjející -vzniká tak, že spojení podstatného jména a přívlastku je rozvito dalším přívlastkem (př. starý námořník + tento tento starý námořník) tento starý námořník -mezi jednotlivé přívlastky nelze vložit spojku ani nelze psát čárky Příklady: můj nebohý otec poslední evropská kolonie britské válečné loďstvo důležitá dopravní cesta nedlouhá lékařská praxe druhý nejmenší stát hustá železniční síť končící zimní den nádherná mramorová podlaha (k) mému velkému překvapení špinavý modrý kabát každé malé děcko obrovské mamutí kly zimní olympijské hry naše milovaná babička český raný středověk sychravé nedělní odpoledne tenký kovový drátek pohodlná jednopatrová vila vysoký živý plot spolehlivý sportovní vůz nový kuchyňský nábytek staré gumové lino přepálený rostlinný tuk smažené bramborové lupínky tato obě dvě velká autobusová nádraží všechny tyto tři staré gotické kostely Přívlastek několikanásobný -tvoří ho přívlastky, které jsou navzájem souřadně spojené a patří do jedné významové řady (př. silný, svalnatý a opálený chlapík) vyjadřuje vzhled silný + svalnatý + opálený chlapík -mezi členy několikanásobného přívlastku mohou stát souřadicí spojky -jednotlivé členy oddělujeme čárkou kromě a, i, ani, nebo, či v poměru slučovacím Příklady: ovocné, květinářské a zelinářské zahrady těžké i lehké strojírenství slovanské, germánské či románské jazyky potravinářský, chemický a textilní průmysl (není to) můj ani tvůj kabát pěstování tulipánů, gladiol a hyacintů železniční, letecká i námořní doprava atmosféra, klid jezera klidné, tiché jezero divoké, rozeklané údolí starý, vetchý, chatrný kabát ošklivé, olámané nehty sálavé, neúprosné slunce staré, rozskřípané, nevyhovující pero trnité, neprostupné houštiny přírodní vzhled údolí vlastnosti kabátu způsobené stářím vzhled nehtů (jakoby vysvětlení) jak působí slunce na člověka prostupnost houštiny klidný, ba až netečný člověk malý, ale statečný chlapík líný, a proto chudý sedlák nejen malí, ale i velcí diváci slabý, ale pronikavý zápach malý, nebo velký byt (?) ~ ztrouchnivělý, a proto nebezpečný most veselý, avšak nespolehlivý člověk špatné pero kvůli stáří PŘÍPADY, KDY SE KOMBINUJE PŘÍVLASTEK NĚKOLIKANÁSOBNÝ S POSTUPNĚ ROZVÍJEJÍCÍM a) b) lidé vůz veselí mladí i staří rychlý a spolehlivý sportovní Příklady: sálavý a neúprosný sluneční svit (sálavý+neúprosný) sluneční svit, veselí mladí i staří lidé zbídačené (želví+hadí+ještěrčí) populace zbídačené želví, hadí i ještěrčí populace veselí (mladí+staří) lidé

8 Přívlastek těsný -stojí za podst. jm. -vyjadřuje jeho podstatnou vlastnost -nelze jej z věty vypustit bez změny významu -neoddělujeme čárkami Přívlastek volný -stojí za podst. jm. -podává pouze nějaké bližší vysvětlení -lze jej z věty vypustit bez podstatné změny významu -oddělujeme čárkami Př.: Nejraději vzpomínám na prázdniny strávené u moře. Domy postavené blízko potoka byly zaplaveny při jarní povodni. Učebnice dějepisu vydané před válkou jsou již dnes neplatné. Žáci přihlášení do soutěže se shromáždí před knihovnou. Př.: Tatínek zaparkoval auto, po dlouhé cestě celé zaprášené, před garáží. Uprostřed návsi byl malý kachní rybníček, porostlý zeleným žabincem. Vánoční koulička, jemně a vkusně zdobená, se rozbila při pádu na zem. Zámecká zahrada, obehnaná vysokou zdí, voněla rozkvetlými lipami.

9 PŘEDMĚT (Pt) =větný člen, který označuje osobu, zvíře, věc nebo jev, které jsou zasažené dějem, jichž se děj týká nebo které dějem vznikají -rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno -ptáme se: PÁDOVÝMI OTÁZKAMI (kromě 1. a 5. pádu) -sloveso (příd. jm.) určuje/řídí v jakém pádě Pt bude řízenost -nejčastěji je vyjádřen podst.jm. (dostal knihu) zájm. (mluvili o něm) infinitivem (umí tancovat) -může být holý (dostal knihu) rozvitý (dostal krásně ilustrovanou knihu) několikanásobný (dostal knihu a tablet) o divadle (6.p,) MLUVÍ s Petrou (7.p.) knihu (4.p,) VĚNUJE Jirkovi (3.p.) Př: Nelíbilo se jí to. Nelíbilo se - to jí (Pt 3.p.) Petr umí hrát fotbal Petr - umí hrát (Pt 4.p.) fotbal (Pt 4.p.) Promluvím si s ním o tom. Promluvím si (já) s ním o tom (Pt 7.p.) (Pt 6.p.) Úkoly týkající se doplňku nedělejte. (vy) nedělejte Úkoly (Pt 4.p.) týkající se (Pks) doplňku (Pt 2.p.)

10 PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ (PU) =větný člen, který vyjadřuje bližší okolnosti, za kterých děj probíhá (místo, čas, způsob, míru, příčinu, účel, podmínku, přípustku) -rozvíjí sloveso, přídavné jméno nebo příslovce -ptáme se: JINAK NEŽ PÁDOVÝMI OTÁZKAMI (tj. příslovci) - stalo se to (KDE? KDY? JAK? PROČ? ZA JAKÝCH PODMÍNEK? I PŘES CO? ) -tvar PU není slovesem (příd. jm.) řízen slabá závislost (přimykání) (nevyžaduje doplnění v jednom určitém tvaru) -bývá vyjádřeno příslovci (stalo se to doma, včera, nečekaně) i dalšími slovními druhy, zejm. podst. jm. a zájm. (utíkal parkem, přes pole, do lesa, ke mně, jako jelen) -může být holé (vešel do domu) rozvité (vešel do starobylého domu z počátku devatenáctého století) několikanásobné (vešel do předsálí i na půdu) Př: K ránu běžel velmi rychle na záchod. (on) běžel v opilosti v parku na lavičce KDY? JAK? KAM? K ránu rychle na záchod navzdory přátelství ve městě (Puč) (Puz) (Pum) JAK MOC? velmi (Pumr) kvůli flirtu STALO SE (TO) ve 22:00 Pozoroval potůčky, pomalu stékající z hor do údolí. ze žárlivosti navečer Pozoroval (on) nečekaně dnes potůčky rychle (Pt 4.p) stékající (Pks) JAK? ODKUD? KAM? pomalu z hor do údolí

11 PU místa (Pum) -ptáme se: KDE? KAM? KUDY? ODKUD? Př: Sejdeme se v parku. Běž domů! Procházel starobylými zákoutími. Vyšel z kina. PU času (Puč) -ptáme se: KDY? ODKDY? JAK DLOUHO? JAK ČASTO? Př: Sejdeme se večer. Od rána nic nejedl. Vrátíme se za týden. Léky užívejte obden. PU způsobu (Puz) -ptáme se: JAK? JAKÝM ZPŮSOBEM? Př: Udělej to takhle. Piš perem. Hraje výborně fotbal. Uskočil před rychle jedoucím autem. PU míry (Pumr) -ptáme se: KOLIK? O KOLIK? JAK MOC/MÁLO/PŘESNĚ? JAKOU MĚROU? Př: Neměla bys tolik jíst. Je o rok starší. Stál ve vodě po kolena. Spal jako zabitý. Jez do polosyta. Našel nás velice snadno.

12 PU příčiny (Pu-příč.) -ptáme se: PROČ? Z JAKÉHO DŮVODU? Z JAKÉ PŘÍČINY? Př: Kvůli tobě mi ujel vlak. Pro slzy neviděla na cestu. Z důvodu rodinné dovolené žádám o uvolnění z výuky. Děti skákaly radostí. PU účelu (Pu-úč.) -ptáme se: PROČ? ZA JAKÝM ÚČELEM? Př: Odešel si vyčistit zuby. Skoč do města na nákup. Vzal si pro uklidnění prášky. Řekl to na vysvětlenou. PU podmínky (Pu-podm.) -ptáme se: KDY? ZA JAKÝCH PODMÍNEK? Př: Za deště nikam nepojedeme. Při dodržení reklamačních podmínek vadné zboží vyměníme. Léky se žívají při bolestech břicha. PU přípustky (Pu-příp.) -ptáme se: I PŘES CO? I KDY? NAVZDORY ČEMU? Př: Přes zákaz rodičů šel na diskotéku. Navzdory komplikacím to zvládl dobře. Půjdeme na výlet i za špatného počasí. Proti očekávání dopadla zkouška dobře.

13 DOPLNĚK (D) =větný člen, který vyjadřuje vlastnost jména v průběhu děje -rozvíjí sloveso a zároveň podst. jm./zájmeno (ve větě podmětem nebo předmětem) -ptáme se: JAK? KTERAK? + (JAKÝ?) -shoduje se s podstatným jménem shoda (neplatí pro infinitiv!!!) -bývá vyjádřen podst. jm. (Petr dokončil závod jako vítěz.) příd. jm. (Jirka se cítil osamělý.) zájm. (Maminka vařila oběd sama.) číslovkou (Jitka skončila druhá.) neurčitými slovesnými tvary -může být o infinitivem (Viděl jsem ho vystupovat z vlaku.) o přechodníky (Zpívajíc si písničku, kráčela lesní pěšinou.) holý (Musí přijet ustrojená) rozvitý (Musí přijet ustrojená v krajkových šatech) několikanásobný (Musí přijet ustrojená-neustrojená.) potulovat se sedíc (na lavičce) vystupovat vybavena (dalekohledem) brečícího ONA HO VIDĚLA jako druhá jako třetího sama ráda Př: Vrátila se domů k smrti unavená. Vrátila se (ona) KAM? domů (Pum) JAK? JAKÁ? JAK MOC? k smrti (Pumr) unavená (D)

14 VÝRAZY, KTERÉ NEJSOU VĚTNÝMI ČLENY 1) Mluvnické prostředky o předložky neurčujeme je samostatně ( součást jiného členu) Zaparkujte před (za, nad, pod) náměstím. před náměstím (Pum) o spojky (a, i, ani, nebo, avšak, že, aby, až, než, jakmile ) Já s tím počítám, ale nevím, zda s tím počítá Pavel a Edita. o částice (ano, ne, kéž, ať, určitě, jistě ) Ano, nepřijdeme! Kéž to zvládnou! Určitě tam dorazím. o odkazovací zájmena a příslovce Přemýšlel o tom, jak to udělat. Šel tam, kam ho nohy vedly. 2) Prostředky zajišťující kontakt o oslovení Nemusíš to, Petře, dojídat. Pane vrchní, čtyři piva! o citoslovce Hrome, to je pořádná chumelenice! Fuj, to jsem se lekl! 3) Některé prostředky navazující na předchozí text (tzv. konektory) Rozhodl se zůstat. Ale pak si to rozmyslel. Ujel by mu totiž vlak.

15 NĚKOLIKANÁSOBNÝ VĚTNÝ ČLEN HOLÝ ROZVITÝ NĚKOLIKANÁSOBNÝ pes divoce štěkající pes kočka, morče i pes POMĚRY MEZI JEDNOTLIVÝMI SLOŽKAMI NĚKOLIKANÁSOBNÉHO VĚTNÉHO ČLENU SLUČOVACÍ STUPŇOVACÍ Do kina šla maminka i tatínek. Do kina šla maminka, a dokonce i tatínek. Prima! Miláčku, koupila jsem lístky do kina. Cože? Táta jde dnes s mámou? Se nediv. Mají výročí složky jsou rovnocenné (volně k sobě přiřazené) druhá (další) složka stupňuje (příp. zpřesňuje) význam složky první, /=čárka/ a, i, ani, nebo, či (píšeme bez čárky) ba, dokonce, dokonce i ani ani, jednak jednak, hned hned nejen ale i, nejen nýbrž i (čárka se píše až před druhým výrazem)

16 ODPOROVACÍ VYLUČOVACÍ Do kina nešla maminka, ale tatínek. Do kina půjde buď maminka, nebo tatínek. Opravdu tu schůzku nemůžeš odložit? Vždyť ses do kina tak těšila Tak jak jsi dopadla? Byly ještě lístky? Poslední kus. Je mi líto, běž místo mě. Takže buď jdu já, nebo ty složky jsou ve významovém rozporu (protikladu, kontrastu) složky se navzájem vylučují (buď platí jedno, nebo druhé) ale, avšak, však, nýbrž, leč, zato nebo, anebo, či buď nebo, buď anebo DŮSLEDKOVÝ Do kina šla maminka, a tudíž i tatínek Když ti na tom tedy tak záleží, tak já na ten film půjdu s tebou. druhá složka je důsledkem té první (vyplývá z ní) proto, a proto, tak, a tak, tedy, a tedy, tudíž, a tudíž

17 VĚTA JEDNODUCHÁ věta skládá se ze slov, která mají platnost větných členů, mezi nimiž jsou formální a významové vztahy FORMÁLNÍ VZTAHY A. SOUŘADNOST -jednotlivé členy jsou stejně významné / stejně závislé na jiném větném členu Př: V malé horské chatě jsme přivítali tetu i strýčka. vzniká postupně rozvíjející člen několikanásobný B. PODŘADNOST 1) shoda závislý člen přejímá od řídícího členu rod, číslo a pád, plně se s ním shoduje přísudku s podmětem Děti se smály. (mn. č., RŽ) Petr si hrál na písku. (j. č., RMŽ) přívlastku shodného s podst. jm. pes (1.p., j.č., RMŽ) kočku (4.p., j.č., RŽ) malý (1.p., j.č., RMŽ) malou (4.p., j.č., RŽ) doplňku s podst. jm. / zájm. (vyjma inf.) Maminka vařila oběd sama. Maminka vařila (1.p., č.j., RŽ) sama (1.p., č.j., RŽ) (D) 2) řízenost řídící člen určuje v jakém pádě musí být člen závislý předmět věnovat se (KOMU, ČEMU 3.p.) kamarádům, studiu, četbě, hrám, Petrovi zabývat se (KÝM, ČÍM 7.p.) kamarády, studiem, četbou, hrami, osudem přemýšlet o (KOM, ČEM 6.p.) kamarádech, studiu, četbě, hrách, Petrovi plný (KOHO, ČEHO 2.p.) života, dojmů, elánu, hořkosti

18 3) přimykání (=slabá závislost) závislý člen může být k řídícímu členu připojen přívlastek neshodný kniha libovolným způsobem knih přání a stížností od Jiráska o zvířatech mrtvých příslovečné určení domluvit se vysazený telefonem telefonicky po telefonu v parku kvůli hlídání (dětí) zjara navzdory protestům brzy v parku kvůli větru Př: Petrova teta z Aše před Vánoci ráda peče výborné vánočky a perníčky. shoda teta shoda shoda přimykání přimykání peče řízenost řízenost přimykání + Petrova z Aše před Vánoci ráda vánočky a perníčky (Pks) (Pkn) (Puč) (D) (Pt) shoda výborné (Pks)

19 VÝZNAMOVÉ VZTAHY 1) přiřazování - členy jsou na sobě nezávislé - řadíme je vedle sebe - vytvářejí několikanásobný větný člen v poměru (+,,,,,) Př: maminka a tatínek, zjara i na podzim, starý, ale fungující 2) přisuzování - charakterizuje nějaký jev z hlediska času a slovesného způsobu - klíčové pro stavbu věty - určitý slovesný tvar se stává základem věty (přísudkem) - přisuzuje podmětu, kdy a co se děje / by se dělo / se má dít Př: kachny odletěly, kachny by odletěly, odleťte 3) určování - jeden člen blíže určuje význam jiného členu Př: starý strom, píše krasopisně, píše dopis 4) přístavkový vztah - jiným způsobem pojmenovává tutéž věc (tentýž jev) Př: Václav Havel, bývalý prezident ČR, Přišli všichni, tedy babička, strýc, obě sestřenice i Jirka.

20 PŘÍSTAVEK (PŘÍSTAVKOVÝ VZTAH) = větný člen, který je souřadně spojen s jiným větným členem ve vztahu přistavování, tzn. že jiným způsobem vyjadřuje tutéž skutečnost -oddělujeme z obou stran čárkou! (v mluvě pauzami) -může být uvozen výrazy totiž, a to, tj. (to jest) Př: Krkonoše, nejvyšší české hory, se nám zalíbily. Josef Jungmann, významný český jazykovědec, vydal obsáhlý slovník. Navštívili jsme všechny tři větší města v okolí, a to Hradec Králové, Pardubice a Chrudim. Dědeček prožil celý život doma, v rodném Podkrkonoší. O Vánocích se cítil poněkud osamělý, opuštěný od všech svých blízkých.

21 ZVLÁŠTNOSTI VĚTNÉ STAVBY SAMOSTATNÝ VĚTNÝ ČLEN = určitý výraz (Po, Pt, Pu ) je z věty vysunut ( je samostatný) a ve větě je zastoupen odkazovacím zájmenem či příslovcem Př: Roman, ten se nikdy neztratí. To bylo hrozné, to zemětřesení na Haiti. Je to tam skutečně příjemné, v té restauraci. - slouží obvykle k zdůraznění - v psaném textu jej oddělujeme čárkou -typické: mluvený projev, umělecká literatura OSAMOSTATNĚNÝ VĚTNÝ ČLEN = podobně jako samostatný větný člen je vysunut z věty (i když zůstává jejím členem), avšak není na něj odkazováno žádným zájmenem či příslovcem Př: Rozhodl se jít dál. Dál na jih. Nemyslím tím hned zítra, ale až příští týden. Asi ve středu. Tvářil se poněkud nechápavě. Tedy spíše dost hloupě. - slouží k doplnění, zpřesnění - v psaném textu jej oddělujeme konc. znaménkem, v mluvě melodií a pauzou -typické: mluvený projev, umělecká literatura

22 ELIPSA (VÝPUSTKA) = část věty, kterou nevyjádříme (tj. vypustíme), ale z kontextu ji lze jednoznačně doplnit Př: Mluvil jsem s Irenkou. S Irenkou? Copak dělá? ptala se maminka. (Mluvil jsi s ) Co by chtěla studovat? To nevim. Snad medicínu. (Irenka) (Snad by chtěla studovat ) - slouží ke stručnému vyjadřování bez zbytečného opakování slov -typické: mluvený projev, umělecká literatura VSUVKA = věta nebo slovní výraz, který s větou souvisí, ale stojí mimo větnou stavbu Př: Já jsem vám to neřekla, musím se přiznat, úplně přesně. Z češtiny mívala, pokud si vzpomínám, většinou dvojku. - v psaném textu oddělujeme čárkami (pomlčkami, závorkami), v mluvě krátkými pauzami

23 ČÁRKA VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ ČÁRKOU ODDĚLUJEME 1. Několikanásobný větný člen (nejsou-li jeho části spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či v poměru slučovacím) Př: Žáci, žákyně i učitelé vyslechli zajímavou přednášku. Byl to unavující, ale překrásný víkend. Nemám na tebe ani čas, ani náladu. 2. Oslovení Př: Filipe, zavolej mi. A to mám, vážená paní, z první ruky! 3. Samostatně stojící citoslovce (čárka / vykřičník) Př: Ach, jak je tu krásně! (Ach! Jak je tu krásně!) Haló, kdo volá? (Haló! Kdo volá?) Myška šups do díry. (součástí věty čárku nepíšeme) 4. Přístavek Př: Karel IV., Otec vlasti, nechal vybudovat Karlštejn. Přišli všichni, a to Jirka, Jana i Josef. 5. Volný přívlastek (doplněk) Př: Noc, halící se do fialově zbarvených závojů, se blížila k ránu. lze vypustit Petr, vykláněje se z okna paneláku, volal na Jitku. Noc označovaná jako křišťálová zahájila období holocaustu. (Pk těsný) nelze vypustit Petr uviděl kámen svištící mu kolem hlavy na poslední chvíli. (D těsný) 6. Vsuvka Př: Stalo se to, alespoň si to myslím, někdy kolem poledne. Josef, jak by ne, z toho byl celý smutný.

24 7. Samostatný větný člen Př: On to byl zvláštní člověk, tenhle pan Vodička. Můj spolužák Jirka, ten by si s tím věděl rady. 8. Přímá řeč ( viz pravidla o přímé řeči) ČÁRKOU NEODDĚLUJEME 1. Několikanásobný větný člen spojený spojkami a, i, ani, nebo, či v poměru slučovacím Př: Přišel Petr i Pavel. V zimě sáňkujeme, lyžujeme nebo bruslíme. 2. Ustálená spojení (frazémy) Př: držel se zuby nehty, chodil křížem krážem, sliboval hory doly, široko daleko nebylo živáčka 3. Postupně rozvíjející přívlastek Př: známý hudební skladatel, oba dva vysoké stromy, střední odborné učiliště 4. Přívlastek těsný Př: Dívkám chodícím do 9.A odpadne zítra Tv. 5. Stejnorodá příslovečná určení Př: Odjel včera večer. Přijdu zítra ráno. Letos v zimě bylo málo sněhu. 6. Srovnávací spojky: než, jako, jakožto Př: Je větší než já. Je štíhlá jako proutek. 7. Spojení se spojkami: aneb, čili, neboli Př: předmět čili atribut, termíny neboli odborné názvy, Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka 8. Citoslovce mající platnost větného členu Př: Vajíčko křáp na zem.

25 VĚTA DVOJČLENNÁ, JEDNOČLENNÁ, VĚTNÝ EKVIVALENT VÝPOVĚĎ = základní jednotka jazykového projevu (komunikace) - forma: mluvená psaná V psaném textu má nejčastěji podobu VĚTY. -základem věty je přísudek (nejčastěji vyjádřen slovesem v činném tvaru) -chybí-li přísudek, nelze mluvit o větě! FORMA PSANÉ VÝPOVĚDI (tj. čím může být výpověď vyjádřena v psaném textu) VĚTA DVOJČLENNÁ VĚTA JEDNOČLENNÁ VĚTNÝ EKVIVALENT část přísudková pouze část přísudková neobsahuje přísudek část podmětná neobsahuje podmět základní člen VĚTA DVOJČLENNÁ část přísudková + část podmětná = holý, nebo rozvitý přísudek =holý, nebo rozvitý podmět (může být i nevyjádřený) Příklady: Jana spí. Naše Jana (Pks) spí jako dudek. (Puz) (ona) Spí jako dudek. (Puz) část podmětná část přísudková VĚTA JEDNOČLENNÁ pouze část přísudková neobsahuje podmět = holý, nebo rozvitý přísudek -nelze ho ani nijak vyjádřit Příklady: NENÍ část podmětná Setmělo se. Teď mi je dobře. (Puč) (Pt) část přísudková co se setmělo? Kdo, co je mi teď dobře?

26 přírodní jevy: Sněží. V prosinci se brzy stmívá. Nad horami se viditelně blýskalo. Odpoledne bude pravděpodobně pršet. tělesné stavy: Je mi mdlo. Píchá mě v zádech. Kručí mi v břiše. Hvízdalo mi v uších. Udělalo se mu nevolno. duševní stavy: Bylo mi smutno. Na táboře se jí stýskalo po rodičích. Bylo mu do smíchu. zvukové projevy: Právě zvonilo na přestávku. JAK ROZPOZNAT VĚTU S NEVYJÁDŘENÝM PODMĚTEM OD VĚTY JEDNOČLENNÉ? Věta jednočlenná lze odpovědět neurčité ono KDO? CO? Věta s nevyjádřeným podmětem lze odpovědět on, ona, ono, oni, ony, ona za ono však nelze dosadit žádnou konkrétní osobu, věc ani zvíře Dnes odpoledne mě píchalo v zádech. Kdo, co mě píchalo? V prosinci od rána do noci sněžilo. Kdo, co sněžilo? za toto ono však lze dosadit konkrétní osobu, věc či zvíře Sedělo na kraji cesty a usedavě plakalo. Kdo, co? např. děvčátko Tiše se pohupovalo se ve vánku. Kdo, co? např. listí VĚTNÝ EKVIVALENT NÁHRAŽKA VĚTY ekvivalent = stejná nebo odpovídající hodnota tj. tváří se to jako věta, funguje to jako věta, ale není to věta neobsahuje přísudek pouze základní člen = holý, nebo rozvitý (může být vyjádřen různými slovními druhy) Příklady: Čtyři kafe a dvě čokolády s pařížskou šlehačkou! (Pumr) (Pumr) (Pks) (Pkn) Velmi zajímavé! (Pumr) Takhle se nechat napálit! (Puz) Výborně! Achich ouvej! Kdepak! (Pt) podstatné jméno (kafe a čokolády) přídavné jméno (zajímavé) infinitiv (nechat se) příslovce (výborně) citoslovce (achich ouvej) částice (kdepak) část obsahující základní člen

27 DRUHY VĚT PODLE FUNKCE oznamovací (.) klesavá melodie (zp. ozn. + podm.) Př: Jdu na nákup. Odpoledne bychom mohli jet k babičce. rozkazovací (.!) stoupavě klesavá melodie (zp. rozk.) Př: Sbalte si věci. (bez důrazu) Vypadni! (s důrazem) přací (!.) stoupavě klesavá melodie (zp. ozn. + podm. + rozk.) -přací částice - kéž, nechť, ať (na 1. místě) Př: Ať už je jaro! Kéž bych zítra nezaspal. Přijď již konečně léto! tázací (?) (zp. ozn. + podm.) a) zjišťovací ( ANO/NE) stoupavá /stoupavě klesavá melodie -sloveso na 1. místě Př: Věděl jsi to? Dáš si kafe? Dal by sis kafe? b) doplňovací ( vyžaduje doplnění) stoupavě klesavá melodie -tázací zájm. a přísl. (na 1. místě) Př: Co byste rádi dnes k obědu? Proč jste se rozhodli navštívit zrovna Prahu? -všechny typy vět mohou být zároveň větami zvolacími (!) stoupavě klesavá melodie = silné citové zabarvení (vysloveny vzrušeně) Př: To vám byla mela! Nesahej do toho transformátoru! Kéž bych ho včas zastavil To snad nemyslíš vážně!

28