Je logicko-sémantická analýza výrazů přirozeného jazyka překladem?

Transkript

1 Je logicko-sémantická analýza výrazů přirozeného jazyka překladem? Jiří Raclavský V tomto textu je zkoumána důležitá otázka spjatá se samou podstatou logicko-sémantické analýzy výrazů přirozeného jazyka, totiž zda spočívá v překladu běžných jazykových výrazů na výrazy jistého formálního jazyka. Zdá se, že je mnoho teoretiků, kteří by na danou otázkou odpověděli pozitivně; někteří teoretici (jako třeba já) ovšem zastávají názor opačný. Před nějakou dobou byly publikovány dvě explicitní manifestace vzájemně se vylučujících pozic s ohledem na dané téma, ovšem obě se objevily v časopisu, který přestal vycházet. Ba co víc, Pavel Tichý, který proponoval jedno z těchto stanovisek, už nemohl (vzhledem ke svému úmrtí) v diskusi pokračovat. Domnívám se však, že diskutovat ono téma je stále důležité. K tomuto bude příhodné nejen citovat Tichého stanovisko, ale taktéž uvést názory jeho teoretického oponenta, Jaroslava Peregrina, kterému vděčíme za jasné formulování opačného hlediska (srov. Peregrin 1993). 1 Pokud někdo provozuje logickou sémantiku s vážným zájmem, nemůže být zcela nezaujatý existuje jím preferovaná koncepce či logický systém. Přirozeně, že pak bude argumentovat pro ně. Osobně preferuji Tichého Transparentní intenzionální logiku, která byla Tichým rozvinuta v ambiciózní systém sloužící k logicko-sémantické analýze přirozeného jazyka. 2 Peregrin tento systém zná a tak byla jeho pozitivní odpověď na naši otázku zčásti míněna jako kritika Tichého přístupu k logicko-sémantické analýze přirozeného jazyka. 3 Peregrin doslova formuloval argument, podle něhož logická analýza spočívá v překladu výrazů přirozeného jazyka kousků netransparentní části jazyka na výrazy umělého jazyka kousky transparentní části jazyka. Jak už jsem zmiňoval, já budu přece jen argumentovat pro zápornou odpověď na danou otázku. Má klíčová distinkce (suppositio usualis / suppositio conceptualis) a s ní úzce spjatá pozorování týkající se zkoumaného jazyka a explikačního jazyka nejsou Tichého vlastní. Jsem však přesvědčen, že 1 Tento textu vskutku není zamýšlen jako jakákoli kritika či recenze Peregrinových či Tichého článků. 2 Pro rozmanité aplikace viz jeho Collected Papers (tj. Tichý 2004) a pro detailní expozici nejvíce rozvinuté verze jeho logického systému pak jeho knihu (Tichý 1988). Poslední verze byla Tichým zamýšlena pro velmi sofistikovanou explikaci přirozeného jazyka. Naneštěstí příslušná nová kniha zůstala nedokončena; její první úvodní kapitola (spolu se seznamem kapitol) byla posthumně publikována jako (Tichý 1994b); jedena komentovaná ukázka je obsažena v (Tichý 1994a). 3 Srov. k tomuto Tichého přístupu jeho text (Tichý 1992) či lépe články (Tichý 1994a, b), kterými doporučuji začít, pokud čtenář není s Tichého idejemi už nějak obeznámen. 1

2 plynou z Tichého vlastních náhledů na dané téma. Toto přesvědčení je podporováno některými citáty jeho názorů, které mi mj. nebyly známy v době, kdy jsem vyvíjel vlastní stanoviska. 4 PŘÍPRAVNÉ BODY Má se všeobecně za to, že ústředním úkolem jazyka je být prostředkem pro přenos informací, zpráv (zprávou, informací míním formulaci faktu, jako např. že Xenakis je skladatel). Jazyk je pak viděn jako suma či síť výrazů, které poskytují tuto pozoruhodnou službu. Uvažovat jazyk jako (lingvistický) kód idea explicitně podporovaná Tichým je všeobecně akceptována. Kód je prostě systém znaků zakódovávajících některé vněsystémové entity. Těmto se často říká významy, pokud je uvažován kód lingvistický. Komunikace mezi uživateli jednoho a téhož jazyka typicky (a idealizovaně) spočívá v tom, že U 1, který si přeje komunikovat zprávu-význam M, zobrazí (zvukovým či grafickým způsobem) výraz E 1 kódující v L význam M a U 2, který se setká s E 1, díky němu uchopí tento význam M. Také je obvyklé uvažovat, že přeložit E 1 jazyka L 1 do jazyka L 2 obnáší vyprodukovat výraz E 2, který zakódovává v L 2 týž význam M, jaký E 1 zakódovává v L 1. (Ačkoli jsou jisté komplikace spjaté s překládáním mezi jazyky, v principu je možné sdílet tutéž zprávu-význam uživateli odlišných jazyků.) Cílem teoretické explikace jazyka, zvané sémantika přirozeného jazyka, je explikovat, kterou zprávu-význam kóduje výraz jako Xenakis je skladatel v určitém jazyce; logická sémantika poskytuje logická explicans těchto významů. Nyní bude vhodné aspoň stručně naskicovat některé základní rysy Tichého Transparentní intenzionální logiky (TILky). Základy TILky byly Tichým vyvinuty koncem 60. let a začátkem 70. let 20. století, když rozšířil Churchovu jednoduchou teorii typů (s kolekcemi individuí a pravdivostních hodnot) nejprve přidáním kolekce možných světů a (o několik let později) kolekce časových okamžiků (reprezentovaných reálnými čísly). Takže TILka může být charakterizována jako intenzionální logika s modálním i temporálním parametrem. Je však třeba zdůraznit, že TILka je λ-kalkul s typy, který je chápán objektuálně její termy nejenže nezastupují sebe samy, nezastupují ani nezprostředkovaně extenzionálně chápané entity. Tichý nazval entity, které termy jeho logiky primárně zastupují, konstrukce. 4 Jednoznačné chápání citačních značek je pro tuto stať opravdu nezbytné. Jednoduché uvozovky používám k citování specifických výrazů (výskyt dvou jednoduchých citačních značek po sobě je oddělen mezerou). Dvojité uvozovky indikují částečný posun významu takto vyznačených výrazů. (V Tichého a Peregrinových citacích nebyly jejich citační značky adaptovány.) 2

3 Ty jsou abstraktními, na jazyku nezávislými entitami. Konstrukce se dělí do následujících druhů: trivializace (zapisované 0 X ) jsou (jedno-krokové) procedury korespondující konstantám; proměnné jako písmena zastupují procedury zvané proměnné; aplikace zastupují kompozice, tj. složeniny kombinující funkci s n-ticí, jež je argumentem; 5 λ- abstrakce zastupují uzávěry, tj. složeniny, které jsou procedurami vedoucími k funkčním zobrazením. 6 Tyto procedury, způsoby jak konstruovat objekt, jsou typicky strukturované (to plyne z jejich rigorózní definice; viz Tichý 1988, kapitola 5). Konstrukce jsou příbuzné algoritmům, nicméně pouze některé konstrukce fungují efektivně jako algoritmy (srov. Tichý 1986, 526). Konstrukce nejsou množinově teoretickými entitami. Tudíž TILka není jen intenzionální logikou (která zachází pouze s množinově teoretickými objekty), je to hyperintenzionální logika. Podle Tichého mohou být konstrukce vhodně přiřazeny jazykovým výrazům jakožto jejich logické analýzy, protože jsou adekvátně jemnozrnné. 7 V TILce je užíváno obsažnější sémantické schéma než je obvyklé: konstrukce konstruuje vyjadřuje denotát denouje (jmenuje) výraz (denotáty jsou intenze, či non-intenze, popř. nic). Nyní reformuluji některá tvrzení podaná v prvním odstavci této sekce. Synchronicky daný jazyk L je explikován jakožto kód. Je to zobrazení z výrazů do konstrukcí (srov. Tichý 1988, 44 Codes and languages). 8 Je to tedy konstrukce, co jazykový výraz znamená, vyjadřuje, v jistém jazyce-kódu L (Tichý 1986, 515, srov. také Tichý 1976, Tichý 1988). Tudíž entita, o níž výraz je (v L), je příslušná konstrukce (srov. Tichý 1988, 43). (Logicky) analyzovat výraz obnáší determinovat, kterou konstrukci v L vyjadřuje (srov. Tichý 1980, 352, Tichý 1986, 527, Tichý 1988). Rozumět výrazu E znamená (intelektem) uchopit tu konstrukci, kterou 5 Term [F n A 1...A n ] tudíž nezastupuje bezprostředně konstruovanou hodnotu F n na A 1...A n. (Zápis kompozice formy [[X w]t] je zkracován na X wt.) 6 Term λx [...x...] tudíž nezastupuje bezprostředně (a výlučně) specifický průběh hodnot, tj. funkci chápanou jako pouhé zobrazení. Konstrukce intenzí, tedy funkcí z možných světů (prvků typu ω) a časových okamžiků (prvků typu τ), mají typicky formu λwλt [...w...t...] (poněkud zjednodušená notace; w konstruuje možné světy, t konstruuje časové okamžiky). 7 Smysly-významy výrazů jako Alan je vyšší než Beth a Beth je nižší než Alan se liší způsobem, který není zjistitelný z té jediné propozice (intenze, jejímiž hodnotami jsou pravdivostní hodnoty), kterou oba výrazy denotují. Na druhou stranu, části individuující obě příslušné myšlenky nejsou beznadějně ztraceny v příslušných propozičních konstrukcích, které jsou tudíž dostatečně jemnozrnné. Ony konstrukcemi jsou λwλt [ 0 VyššíNež 0 wt Alan 0 Beth] a λwλt [ 0 NižšíNež 0 wt Beth 0 Alan] jsou z oněch částí vystavěny. 8 Diachronicky pojímaný jazyk pojímám jako zobrazení z možných světů do kódů (srov. Raclavský 2005, 2006). 3

4 vyjadřuje v L (Tichý 1986, 515). Přeložit výraz E 1 jazyka L 1 do odlišného jazyka L 2 obnáší vyprodukovat výraz E 2 jazyka L 2, který v tomto L 2 vyjadřuje tutéž konstrukci, jakou E 1 vyjadřuje v L 1 (srov. s Tichý 1986, 515). Dále: dva výrazy jsou synonymní v L právě tehdy, když oba (typicky v jednom jazyce L) vyjadřují tentýž význam-konstrukci. Dva výrazy jsou ekvivalentní v L právě tehdy, když tyto v L vyjadřují konstrukce C 1 a C 2, které konstruují týž objekt (takovéto dvě konstrukce jsou zvány ekvivalentní). TRANSLAČNĚ FORMALIZAČNÍ TEZE Začněme příkladem, který je znám každému, kdo se setkal s problémem překladu mezi jazyky. Uvažujme Angličana studujícího češtinu, který si přeje dovědět se, co přesně znamená výraz Skot je rohatý v češtině. Pokud mu jeho učitel odpoví, že tento výraz znamená totéž, co znamená výraz Das Rinde ist gehörnt v němčině, děje se tu něco špatně. Protože ta odpověď vůbec nebyla adekvátní tazatel se chtěl dozvědět význam, nikoli překlad onoho výrazu do jiného jazyka. Toto ukazuje, že vědět, jak přeložit výraz E 1 jazyka L 1 do jiného jazyka L 2 pomocí výrazu E 2, neobnáší vědět, co E 1 v L 1 znamená. Znalost významové shody E 1 a E 2 (díky jejich přeložitelnosti) neimplikuje znalost toho, co přesně je tím význam je. To je také evidentní z faktu, že doplňující odpověď tvrdící, že Das Rinde ist gehörnt má týž význam jako jistý výraz francouzštiny nezvyšuje znalost hledaného významu. Je také zcela zřejmé, že význam E 1 v L 1 je (rigidní) deskripce, která neexponuje, nezobrazuje, význam, který hledáme. Pokud je deskriptum neznámé, žádná identita tvaru význam E 1 v L 1 = význam E 2 v L 2 není schopna ukázat význam, který má logická sémantika předkládat. Takže říci, jak může být výraz E 1 přeložen do nějakého jiného jazyka, je esenciálně pomýlená odpověď na otázku Co je významem výrazu E 1?. Tato otázka není zodpovězena posunem do jiného jazyka, posunem, který vlastně vede k nekonečnému regresu překladů. Tichý to podává takto: Přeložit větu do jiného jazyka ztěží obnáší odhalení, co je jejím význam; obnáší to pouze posunutí otázky do jiného jazyka.... jestliže někdo chce vědět, jak věta funguje sémanticky, jeho zvědavost bude jen ztěží uspokojena tím, že mu bude řečeno, že funguje týmž způsobem, jako věta jiného jazyka. Člověk může vědět, že dvě věty jsou vzájemně přeložitelné, aniž by věděl, co každá z nich znamená. (Tichý 1994b, 53) Náš příklad může být prověřován následujícími úvahami. Předpokládejme, že náš anglický tazatel obdrží odpověď Skot je rohatý znamená v češtině totéž jako Bovine are angulated v angličtině. Bilingvní osoba ovládající angličtinu a němčinu může být podobně uspokojena odpovědí Skot je rohatý znamená v češtině totéž jako Das Rinde ist gehörnt 4

5 v němčině. Nicméně obě odpovědi jsou nepřípadné, protože žádná z nich nevyobrazuje onen význam. Navíc náhodné uspokojení na straně neteoretika se netýká sémantiků. Poněvadž cílem logické sémantiky je vyobrazovat význam v rigorózním teoretickém rámci. Na první pohled by se zdálo, že logičtí sémantikové právě tohle dělají. Ale tak tomu přísně vzato není. Představme si někoho, kdo tvrdí, že Skot je rohatý v češtině znamená totéž, co znamená formule Y v jeho oblíbeném umělém jazyce L A. Je vám teď jasný význam Skot je rohatý? Nepochybně nikoli. Pravděpodobně toužíte nechat si vysvětlit, jak funguje ten neznámý jazyk L A. Při této příležitosti si Tichý představuje někoho, kdo se ptá Jak fungují mé digitální hodinky?, a jinou osobu, která detailně vysvětluje, jak funguje jiná věc, totiž pendlovky našich dědů. Je zjevné, že tímto nebyla vhodná odpověď na původní otázku podána. Problém byl pouze odsunut jinam. Tichý píše: Nyní pomysleme na anglický jazyk jako na elektronické hodinky a na Montagueho Intenzionální Logiku jako na hodiny našich dědů. Chcete porozumět tomu, jak angličtina funguje. Montague vám řekne: zde je jiný jazyk, IL, já vám ukážu, jak v IL formalizovat každý anglický výraz. (Tichý 1994a, 9) a pokračuje: Toto prostě neuspokojí vaši zvědavost. Bilingvní osoba může být zcela nevědoma toho, jak funguje kterýkoli z těch dvou jazyků, které ovládá. Montague vám nyní řekne, počkejte moment, já vám povím nejen jak přeložit angličtinu do IL, ale také vám ve všech detailech vysvětlím, jak IL funguje. Mohu vám pro IL předložit detailní sémantiku. Přestože vám toto všechno podá, je jasné, že vaše otázka stále zůstává nezodopovězena. (tamtéž, 9-10) Někdo by mohl namítat a odrazit tuto námitku bude náplní většiny mé statě, že můj (stejně jako Tichého) příklad je scestný, protože umělý jazyk užívaný sémantikem je speciální částí jeho vlastního jazyka, který zkoumá. Takže namísto poměrně vzdáleného umělého jazyka uplatňuje formální jazyk L ϕ, který je (přestože je umělý) sub-jazykem přirozeného jazyka L. (Pomněme však, že ač je subjazykem L, L ϕ nepřestává být soběstačným jazykem.) Někdo by proto mohl souhlasit s Peregrinem, že jsou užívány některé formální ( kanonické ) jazyky: Lingvisté přece užívají rozmanité kanonické jazyky vysvětlující sémantiku přirozeného jazyka. (Peregrin 1993, 74) Peregrin pak uvažuje, že tyto kanonické jazyky jsou obdařeny technicky jasnými (či transparentními ) významovými pravidly a právě tím jsou nápomocny při studiu méně transparentních částí jazyka (toto Tichý ve svém textu zčásti napadá, ale tohoto si zde nebudu všímat). Peregrin pokračuje: klademe rovnosti mezi výrazy jedné části jazyka (té netransparentní ) a výrazy z jeho druhé části (té transparentní ). (tamtéž, 75) 5

6 Peregrin uzavírá: naše sémantická teorie nebude ničím víc než teorií překladu, vztahů mezi výrazy (tamtéž) Dospěl tak k tezi, která může být zvána translačně formalizační teze (či stručně translační teze): úkolem logické sémantiky je překládat výrazy přirozeného jazyka L do umělého jazyka L φ, který je subjazykem L Připomeneme-li si jednu výše uváděnou úvahu, přirozený výraz E jazyka L je přeložitelný na výraz E φ jazyka L φ právě tehdy, když E i E φ vyjadřují tutéž konstrukci. 9 Jak už jsem poznamenal, s translační tezí nesouhlasím a chystám se vůči ní podrobně argumentovat. Abych tuto tezi postavil do kontrastu s opačným hlediskem, ocituji zde Tichého (mně původně neznámé) názory: Bylo by však chybou považovat tu λ-formuli za překlad oné věty [přirozeného jazyka; J.R. ] do λ-notace. (Tichý 1976, 23.2) formule λw.[o 0w ]X 0 není žádným způsobem přeložitelná s tím obratem [tj. žena G. Forda, který je analyzován předchozí formulí-konstrukcí; J.R.]. (tamtéž) Juxtapozicí formule této notace s anglickou větou... nenabízíme tuto formuli jako překlad oné věty (Tichý 1980, 352) Shrneme-li Tichého program (zastávaný v Tichý 1992, 1994a, b): úkolem logické sémantiky je explikovat významy výrazů přirozeného jazyka L, nikoli je překládat do umělého jazyka L φ Je tak navrhováno podávat dvojice <výraz, význam>, nikoli dvojice <výraz, výraz >. 10 K TRANSLAČNĚ FORMALIZAČNÍ TEZI Vidíme, že na podstatu sémantiky přirozeného jazyka jsou zcela protikladné názory. Abychom rozhodli, který z nich je více akceptovatelný, měli bychom prozkoumat některé kroky vedoucí ke každému z nich. Opět využiji juxtapozic Peregrinových a Tichého názorů na dané záležitosti. Abychom měli ilustraci, nejprve uvažme typický příklad sdělení v pracích sémantiků (omezíme se zde na příklad z prací badatelů užívajících TILku): Významem výrazu: Xenakis je skladatel. 9 Povšimněme si, že někdo kritizující TILku je zavázán k akceptaci takovéhoto tvrzení, protože jinak by žádným způsobem neatakoval TILku. 10 Samozřejmě, že seznam takovýchto dvojic by měl být nekonečný, protože přirozené jazyky jsou schopny zahrnovat nekonečně mnoho (složených) výrazů. Takže spíše bychom měli předkládat obecná pravidla ty dvojice generující, tj. rigorózně explikovat gramatiku příslušného jazyka; srov. (Tichý 1992, 1994a, b). 6

7 je konstrukce: λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis]. což může být dáno do lineární podoby: Významem výrazu Xenakis je skladatel. je konstrukce λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis]. Tvrzení jako toto budu nazývat sémantikova věta. Nuže všichni jsme jistě přesvědčeni, že když někdo předkládá analýzu (význam) jistého výrazu E v L, nemůže jinak, než při tom užít nějaké výrazy. Co se týče tohoto tvrzení, Peregrin i Tichý mají shodný názor. Tichý doslova říká: Je jistě pravdou, že nikdo nemůže cokoliv říci, aniž by užil slov, avšak jistě z toho neplyne, že nikdy nemluvíme o ničem jiném než o slovech (Tichý 1992, 75-76) Nicméně Peregrin tvrdí něco navíc: Tichý [míní], že lingvistika by měla vzít výraz a přiložit ho v jeho teorii k tomu, co zakódovává. Ale to je... jednoduše nemožné jedinou věcí, která může být subjektem teorie, jsou nanejvýše vztahy mezi výrazy, nikoli vztahy výrazů k věcem. (Peregrin 1993, 76) Ba co víc, bezprostředně dospívá ke své translační tezi: abychom prezentovali význam, musíme užít výraz. Jestliže máme artikulovat dvojici výraz-význam, potřebujeme způsob, jak vyjádřit význam. Takže sémantická teorie je vždy v jistém smyslu teorií překladu z jednoho jazyka do druhého (tamtéž, 75) Zkusme rekonstruovat možný intelektuální postup vedoucí k Peregrinově konkluzi. Zaprvé je jasné, že abychom prezentovali význam výrazu Xenakis je skladatel, musíme užít něco jako λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis], což je určitý jiný výraz. Uvědomění si, že tento formální výraz by měl mít jistý význam, se pak zdá být nevyhnutelným důsledkem. V opačném případě by totiž nebylo jasné, proč mu sémantikové nějakým způsobem rozumí, anebo jak vysvětlit, že tato explikace významu je lepší než ta pomocí λwλt [ 0 VyššíNež wt 0 Alan 0 Bára], atd. Povšimněme si také, že Tichý opakovaně přirovnával konstrukce k předpisům fixujícím, jak (teoreticky) provést jistou intelektuální cestu či proceduru; to by nebylo možné, kdyby jazyk konstrukcí nebyl nějakým způsobem interpretován. Někdo pak tíhne k tomu říci, že zápisy konstrukcí, TIL-termy, signifikují konstrukce. (Až potud by Tichý souhlasil s Peregrinem.) Poslední pozorování explicitně tvrdil i Peregrin a uplatnil jej jakožto nejdůležitější krok své argumentace: musíme se zeptat, co je to, co činí Tichého notaci exaktně interpretovanou, a měli bychom odpovědět, že je to explicitní definice, která ustavuje, že λwλt [ 0 Holit 0 wt Jane 0 Fred] denotuje konstrukci dělání toho-a-toho. (tamtéž) λwλt [ 0 Holit 0 wt Jane 0 Fred]... denotuje něco, jmenovitě jistou konstrukci. (tamtéž) Odkaz na český jazyk často chybí, to však ignorujme. 7

8 Pokud je Peregrinovo tvrzení správné, pak Tichého kritika rozšířené praxe v sémantice (pouhé prezentování dvojic <výraz, výraz >) je neopodstatněné a pošetilé. Neboť Tichý sám se chová jako sémantici, které kritizuje. Pokud jsou Peregrinova tvrzení správná, bylo by také opodstatněno, že logická analýza přirozeného jazyka spočívá jednoduše v překládání. Mým cílem je ukázat, že takováto konkluze je chybná. Klíčové místo mého argumentu tkví v přezkoumání toho, co je signifikace ( denotace, abychom užili Peregrinův slovník) TIL-termů vyskytujících se v sémantikově větě (její logická analýza bude předložena v následující sekci). Všimněme si také další s tím spjaté důležité záležitosti, jmenovitě toho, že v pozadí translační teze se zdá ukrývat paradox. Neboť pokud je cílem logické sémantiky přirozeného jazyka explikovat význam (jak je přirozeně uvažováno), ale je nemožné předložit významy, protože se vše redukuje na výrazy, pak cílem logické sémantiky přirozeného jazyka nemůže být opravdové explikování významů (v protikladu k předpokladu). A změna cíle logické sémantiky přirozeného jazyka v tom smyslu, že to má být předkládání překladů, vede k přijetí nekonečného regresu překladů, nikoli k explikaci významů. 12 ANALÝZA SÉMANTIKOVY VĚTY Logická analýza sémantikovy věty je důležitou záležitostí pro naši následnou diskusi. Neboť musí být učiněno zřejmým, co sémantik produkující sémantikovu větu ve skutečnosti říká, o čem hovoří. Sémantikova věta nepochybně slouží jako médium pro předání zprávy. Ten, kdo ji obdrží, s ní může souhlasit nebo nesouhlasit. Aby byla pravdivá či nepravdivá, ta věta nejprve musí být významuplná. Co je však jejím významem? Poněvadž jako nástroj logicko-sémantických analýz používám TILku, nabídnu analýzu sémantikovy věty učiněnou s pomocí tohoto systému. Čtenář jistě ví, jak formule λ-kalkulů v zásadě fungují, takže nemusím jít do speciálních detailů, neboť TILka je velmi blízká λ- kalkulům s typy. Jisté novinky jsou spjaty s tím, že TILka je objektuální verzi λ-kalkulu s typy. Takže její λ-termy, TIL-termy, zastupují (přede vším) konstrukce. Jeden z nejjednodušších druhů konstrukcí jsou trivializace ( 0 X; kde X je jakýkoli objekt či konstrukce; 0 X konstruuje tak, že vezme X a nechá jej, jak je). Protože trivializace má klíčovou roli v analýze, kterou se níže chystám předložit, bude užitečné, abych zde vyslovil některé motivace pro její uplatnění. 12 Je to zvláštní, ale Peregrin nás nikde nevaruje před problémem s nekonečným regresem překladů. 8

9 Určitý lidský subjekt může být intencionálně zaměřen například na číslo 7. Nějaký mluvčí může jeho postoj komentovat čistě jako postoj k číslu 7, přičemž v příslušné větě užije jméno 7 (v analýze se pak nachází 0 7). Mluvčí však může objekt postoje opsat pomocí numerické deskripce, řekněme 5+2. Příslušná konstrukce vyjádřená pomocí 5+2, tj. [ ], je užita k determinování čísla 7. Kompozice [ ] může být chápána jako intelektuální itinerář sestávající se z uchopení + (díky 0 +), uchopení 5 a 2 (díky 0 5 a 0 2) a pak v aplikaci té uchopené funkce na ta dvě uchopená čísla. Je zřejmé, že mluvčí může užít kteroukoli deskripci vyjadřující nějaký numerický výpočet vedoucí k číslu 7, aby opsal něčí postoj k číslu 7. Na druhou stranu, počítat 5+2 a počítat 49 jsou vztahy zaměřené ke dvěma zcela odlišným entitám, nikoli k číslu 7 (přestože toto číslo je výsledkem obou výpočtů). První je výpočtem spočívajícím v aplikaci funkce sčítání na 5 a 2, ale to druhé je výpočtem spočívajícím v aplikaci funkce odmocnění na číslo 49. Tichého logika vhodně přijímá tento procedurální (hyperintenzionální) aspekt našich postojů a trivializace je k tomu nezbytná. Zatímco konstrukce jako [ ] konstruuje číslo 7, uchopení této konstrukce je odlišnou záležitostí. Je to uchopení právě té konstrukce-výpočtu. Tímto tato konstrukce neslouží jako prostředek k dosažení onoho čísla její konstruování je zastaveno. Trivializace konstrukce [ ], tj. 0 [ ], je tou žádanou konstrukcí, protože tato konstrukce konstruuje právě konstrukci [ ] samu. Takže věta jako Alan počítá 5+2 je analyzována jako λwλt [ 0 Počítat 0 wt Alan 0 [ ]], tj. pomocí konstrukce, která prezentuje Alanův vztah ke konstrukci [ ], nikoli k jejímu výsledku (analýza λwλt [ 0 Počítat 0 wt Alan [ ]] je tedy zcela chybná). Stručně řečeno, trivializace reprezentuje bezprostřední, jednokrokové, uchopení jisté entity, objektu či konstrukce. 13 Jak už bylo výše uvažováno, aby sémantik užívající TILku poukázal na to, že jistý výraz má jistý význam, napíše: Významem E je konstrukce C. Běžný výraz přirozeného jazyka E vyjadřuje konstrukci, řekněme C, která je významem E v L; výraz E typicky denotuje denotát D (intenzi, jistou non-intenzi, či vůbec nic). Takže máme sémantické schéma E C D. Když je nějaký výraz citován, chápeme to jako vlastní jméno toho výrazu, který je ohraničen jednoduchými uvozovkami. Je dobře známo, že Gödel navrhl metodu, díky níž lze zahrnout výrazy do našeho systému explikace a to pomocí Jiný výmluvný příklad činí postoje, které jsou vyjadřovány s pomocí vnořené (ale necitované) věty, domněnkové věty. Tichý přesvědčivě argumentuje pro explikaci objektu postoje agens modelováním pomocí trivializace příslušné propoziční konstrukce (srov. Tichý 1988, ). Navíc je přijetí trivializace konstrukcí nutné k modelování významu výrazů jako 3 0 je nedefinováno (srov. Tichý 1988, 3, 17). 14 Uvědomme si, že větou sémantika uplatňujícího TILku vskutku není Významem E je konstrukce C. 9

10 reprezentace výrazu E jistým gödelovským číslem. Tuto všeobecně rozšířenou praxi přijmeme a budeme předpokládat, že citace E vyjadřuje trivializaci příslušného gödelovského čísla; pišme tuto konstrukci prostě 0 g(e). Takže pro případ citovaného výrazu má sémantické schéma formu E 0 g(e) D (kde D je přirozené číslo). Abychom vystihli význam nejdůležitějšího elementu věty zapsané sémantikem, přijmeme nyní techniku trivializace. Neboť je to právě jistá konstrukce, o čem sémantikova věta hovoří, nikoli objekt tou konstrukcí konstruovaný. Je to zkrátka ta konstrukce C sama, co je zde konceptuálně uchopeno, tj. vybráno triviální, jednokrokovou, procedurou. 15 Tudíž logická analýza sémantikovy věty: Významem Xenakis je skladatel je λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis]. je konstrukce: λwλt [ 0 Význam 0 g(xenakis je skladatel) 0 [λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis]] ] Konstrukce 0 g(xenakis je skladatel) konstruuje přirozené číslo, 0 [λwλt [ 0 Skladatel wt 0 Xenakis]] konstruuje konstrukci λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis], 0 Význam konstruuje relaci mezi čísly a konstrukcemi. 16 SUPPOSITIO USUALIS VS. SUPPOSITIO CONCEPTUALIS Nyní jsme připraveni vrátit se k našemu ústřednímu problému, jenž je spjat s překladem výrazů přirozeného jazyka L do umělého (sub)jazyka. Ve skutečnosti odhalíme sémantickou nesouměřitelnost výrazu přirozeného jazyka jako Xenakis je skladatel a TILtermu vyskytujícího se v sémantikově větě. Výraz Xenakis je skladatel vyjadřuje (ve standardních, obvyklých kontextech) svůj význam, tj. λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis], a denotuje příslušný denotát (propozici). TIL-term vyobrazující význam výrazu Xenakis je skladatel vyjadřuje (v konceptuálních kontextech, jaký je např. ten v sémantikově větě) trivializaci konstrukce vyjádřené pomocí Xenakis je skladatel. Vyjadřuje tedy konstrukci 0 [λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis]], která konstruuje konstrukci λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis] nikoli propozici denotovanou výrazem Xenakis je skladatel. Tímto jsem v plném souladu s Tichým: formuli užíváme k tomu, abychom jmenovali konstrukci, která... je vyjádřena (nikoli jmenována!) anglickou větou. (Tichý 1980, 352) 15 Abychom si byli jisti, uvažme větu ekvivalentní sémantikově větě (ekvivalence aktíva a pasíva), jmenovitě Konstrukce C je taková, že je významem E. 16 Tento způsob analýzy byl autorem této statě exponován již v jeho několika textech (např. Raclavský 2005, 2006). Tichý sám takovouto analýzu nikde nepodal. 10

11 Tudíž významy oněch dvou výrazů se liší. Nejsou identické; ba co víc, konstruují objekty kategoricky rozdílných typů. 17 Když mají odlišné (neidentické) významy, tyto výrazy vůbec nejsou vzájemně přeložitelné. Je jistě otázkou, co ve skutečnosti Peregrin mínil slovem denotovat. Pokud jím mínil denotaci v našem smyslu, pak je překlad jednoduše vyloučen. Protože onen výraz přirozeného jazyka a onen TIL-term denotují, v tomto pořadí, propozici a konstrukci (vyjadřují, v tomto pořadí, konstrukci té propozice a konstrukci té denotované konstrukce příslušné konstrukce se tedy liší). Pokud Peregrin mínil slovem denotovat totéž, co my míníme slovem vyjadřovat, pak ten výraz a ten TIL-term vyjadřují vzájemně neidentické, navíc kategoricky odlišné konstrukce. Takže v obou případech je překlad jednoduše vyloučen. 18 Nicméně toto ještě neznamená, že jsme koncepci o jejich vzájemné přeložitelnosti vyvrátili naprosto. Někdo by tuto koncepci mohl obhajovat například na základě předpokladu, že výrazy umělého jazyka v některých kontextech denotují propozice, vlastnosti, individua, atd., to jest, že vyjadřují konstrukce vyjádřené rovněž běžnými výrazy přirozeného jazyka. Ve zbytku této sekce přezkouším, zda je takovýto návrh průchodný. V přirozeném jazyce obvykle užíváme výrazy jako skladatel ve větách jako Xenakis je skladatel k tomu, abychom denotovali nějaké nikoli konstrukční objekty, v tomto případě vlastnost být skladatel. Nazvěme takovéto výskyty výrazu výskyty výrazu v supozici usualis. Někdy však chceme uskutečnit konceptuální posun, zdvih a hovořit o konstrukcích. Uvažme třeba větu jako Konstrukce 0 Xenakis je zajímavá. Uvedení výrazů v takovýchto kontextech budeme nazývat výskyty výrazu v supozici conceptualis. 19 Budu obhajovat, že přirozená supozice TIL-termů v sémantikových větách je právě supozice conceptualis. Jak bylo výše navrhováno, významem TIL-termu v supozici conceptualis je trivializace příslušné konstrukce. Otázka však nyní zní: Co je významem TIL-termu v supozici usualis? Výskytem TIL-termu v supozici usualis míním výskyt analogický výskytu výrazu skladatel v supozici usualis ve výrazech jako zajímavý skladatel či Xenakis je skladatel (v obou 17 Ve světle nejposlednější verze TILky (uplatňující Tichého rozvětvenou teorii typů) můžeme tvrdit, že λwλt [ 0 Skladatel wt 0 Xenakis] je prvořádová konstrukce náležící do typu * 1, kdežto 0 [λwλt [ 0 Skladatel wt 0 Xenakis]] je druhořádová konstrukce náležící do typu * 2 ; srov. (Tichý 1988, 66, c n ii). Pro další viz přílohu Hierarchie kódů. 18 Bylo by liché mínit slovem denotovat něco ve smyslu vyjadřovat konstrukci dělání toho-a-toho nebo trivializaci konstrukci dělání toho-a-toho, přičemž děláním toho-a-toho je Xenakisovo bytí skladatelem. Neboť to první je kategoricky odlišné od toho druhého vágní pojem denotování, který mezi nimi neodlišuje, by byl chybný. Připomeňme si, si Peregrin nenavrhoval takový vágní pojem. Spíše se zdá tvrdit, že oba výrazy vyjadřují tutéž konstrukci dělání toho-a-toho. 19 Distinkce supozice usualis / conceptualis se týká výrazů, nikoli konstrukcí či pojmů. Pro porovnání mého návrhu s Maternovou distinkcí užití / zmínění pojmů viz přílohu Užití / zmínění pojmů. 11

12 případech je významem výrazu skladatel jednoduše konstrukce 0 Skladatel, která konstruuje vlastnost individuí). Na tuto otázku jsou tři možné odpovědi: i. TIL-term má význam shodný s konstrukcí, kterou vyobrazuje; ii. TIL-term má týž význam, jaký má v supozici conceptualis; iii. TIL-term nemá význam vůbec žádný. Odpověď i. sympatizuje s koncepcí translační teze. Neboť přijímá tu možnost, že významem TIL-termu jako λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis] je konstrukce λwλt [ 0 Skladatel wt 0 Xenakis] a že denotuje jistou propozici (konstruovanou tou konstrukcí). Jaké jsou důsledky tohoto teoretického návrhu? Mám podezření, že jedinou výhodou tohoto návrhu je, že onen překlad pojímá jako uskutečnitelný. Ovšem bezprostředním důsledkem je přijmutí nežádoucího nekonečného regresu překladů. Připomeňme si, že když se chceme dozvědět, co je významem Skot je rohatý, překlad tohoto výrazu naše tázání neuspokojí. A je nepochybné, že teoretik užívající TILku, který poskytuje tvrzení jako Význam Xenakis je skladatel je týž (a tudíž přeložitelný s) jako význam λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis] (a není žádný teoretik užívající TILku, který by tohle doopravdy činil!), by byl okamžitě požádán o to, aby vysvětlil, co je významem λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis]. Při diskutování odpovědi ii. budu podávat rovněž rozmanité komentáře k i. a iii. Jestliže se zeptáme teoretika užívajícího TILku, co je významem výraz jako λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis], bude tíhnout vzhledem ke svým znalostem TILky k odpovědi, že je to jednoduše 0 [λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis]]. Takže tak pojímá supozici TIL-termu jakožto supozici conceptualis. To ve skutečnosti obnáší vypuštění možnosti smysluplného výskytu TIL-termu v supozici usualis. Vysvětlím teď, proč je to tak přirozené. Nejprve poznamenám, že je v plném souladu s TILkou, že λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis] je synonymní s konstrukce λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis]. Ten druhý výraz může být nazván konceptuálně rozvitá verze toho prvého výrazu. 20 Supozice conceptualis a možnost konceptuálního rozvinutí, expanze, jsou takříkajíc dvě strany téže mince. Pokud TIL-termy a standardní výrazy mají analogické sémantické vlastnosti, tak mohou být subjektem téhož druhu expanze. Ale tak tomu doopravdy není. Konceptuálně rozvinuté verze standardních výrazů jako Xenakis či skladatel, jmenovitě konstrukce Xenakis a konstrukce skladatel, jsou obě nesmyslné. V protikladu k tomuto jsou konstrukce 0 Xenakis či konstrukce λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis] 20 Výraz (k-řádová) konstrukce je pojímán jako synkategorematický výraz, poněvadž je pouze jménem typu. Jeho jediným účelem je indikovat typ objektu denotovaného ho následujícím výrazem; takovéto výrazy jsou obecně nazvány typové indikátory - pro detaily viz příslušnou přílohu. Mezi typovými indikátory jsou i ty, které iluminují konceptuální charakter ( konstrukce ) výrazů a ty, které iluminují přirozený charakter ( individuum, vlastnost individuí ), což jsme uplatnili v tomto odstavci. 12

13 smysluplné expanze 0 Xenakis a λwλt [ 0 Skladatel wt 0 Xenakis]. Na druhou stranu, oba ty standardní výrazy mohou být smysluplně a přirozeně rozvinuty na individuum Xenakis a vlastnost (individuí) skladatel. Obě tyto expanze jsou smysluplné, kdežto individuum 0 Xenakis či propozice λwλt [ 0 Skladatel wt 0 Xenakis] jsou nesmyslné. Tudíž nejpřirozenější odpovědí na uvedenou otázku je, že TIL-termy jsou při výskytu v supozici usualis jednoduše významuprázdné, tj. iii. Viděli jsme, že výrazy přirozeného jazyka a umělé výrazy sémantiků se ve svých sémantických rysech podstatně liší. Zatímco je významuplné tvrdit např. To, že Xenakis je skladatel, je pravdivá propozice (anebo synonymně Je pravda, že Xenakis je skladatel ), postrádá smysl tvrdit λwλt [ 0 Skladatel wt 0 Xenakis] je pravdivá propozice (či Je pravda, že λwλt [ 0 Skladatel wt 0 Xenakis] ). To je nesmyslné stejným způsobem jako 0 Xenakis je dobrý kolega či Xenakis je 0 Skladatel. Uzavírám, že překlad mezi dvěma výrazy, z nichž jeden je významuprázdný, se stěží setká s něčím souhlasem. 21 Abychom se podívali na naše téma z jiné strany, když je TIL-term dobře utvořen (tj. je to TIL-term), tak se v přirozeném jazyce vyskytuje pouze v supozici conceptualis. Odlišování mezi významuplnými výskyty v supozici usualis (případ standardních výrazů) a významuplnými výskyty v supozici conceptualis (případ TIL-termů) má přirozený důvod. Standardní výrazy jsou normálními částmi zkoumaného jazyka jako je čeština, kdežto TILtermy pochází z umělého jazyka, pomocí něhož explikujeme češtinu (a explikace je konceptuální záležitost ). Téma zkoumaného a explikačního jazyka je více diskutováno v následující sekci. Než se střetneme s více komplikovanou námitkou vůči našemu nesouhlasu s translační tezí, ilustruji distinkci supozice usualis / supozice conceptualis následující analogií (či spíše metaforou). Předpokládejme les plný vzrostlých dubů a to, že chceme určit výšky všech jednotlivých dubů. K tomu nepochybně potřebujeme měřidlo. Předpokládejme, že užijeme malý jasanový stromek (nebo případně metr vyrobený z jasanu). Je pak zcela přirozené tvrdit, že nejvyšší dub je vysoký sedm jasanů-stromků (či sedm metrů). Takováto pozorování jsou cílem našeho zkoumání. Nicméně tak jako duby, tak ten jasan (jasanový metr) se jeví být téže konstituce obojí je dřevěné. Zdá se však, že není žádný důvod z tohoto odvodit, že v našem měřícím zkoumání to měřidlo samo hraje roli entity mající zcela týž charakter jako zkoumané entity. Nuže přirozený jazyk je jako ten dubový les a náš 21 Mé tvrzení, že výrazy přirozeného jazyka z právě podaného příkladu jsou bez významu, je poněkud přehnané. Domnívám se, že významy mají, že jsou jimi konstrukce propozice, která je nedefinována ve všech světech a časech (což způsobuje nádech postrádání významu). Tato moje nepřesnost s příkladem je způsobena tím, že chybí známé příklady výrazů skutečně významuprostých tak, jako TIL-termy v supozici usualis. 13

14 formální aparát jako ono měřidlo. Teoretik chce explikovat významy přiléhající výrazům přirozeného jazyka (analogicky jako chce zkoumatel výšek dubů determinovat výšky jednotlivých dubů). Sémantikovy formální termy jsou zanořeny do přirozeného jazyka. A jeví se mít tutéž konstituci jako samy zkoumané výrazy. Ale nezdá se tu být žádný přirozený důvod pro to, aby sémantikův konceptuální nástroj byl považován za vlastní, přirozenou část zkoumané oblasti. Sémantikův konceptuální nástroj má ve zkoumaném jazyce pouze konceptuální, nikoli obvyklý, účel. ZKOUMANÝ JAZYK VS. EXPLIKAČNÍ JAZYK Existuje velmi důležitá záležitost úzce spjatá s naší hlavní otázkou. Týká se toho, jak jsme navyklí smýšlet o formálních jazycích (například o TILce). Když jsme seznámeni s nimi a s jejich obvyklým pojímáním, můžeme se optat: Je jazyk konstrukcí (tj. TILka) svébytným jazykem? Přirozeně, že na tuto otázku očekáváme kladnou odpověď. A má odpověď je vskutku Ano. Jazyk konstrukcí je svébytným (formálním) jazykem. Z tohoto ale neplyne, že výrazy přirozeného jazyka překládáme do tohoto jazyk konstrukcí. 22 Zde si znovu připomeňme distinkci obvyklé a konceptuální supozice, kterou jsme si ilustrovali výše. Jazyk konstrukcí mění svůj charakter být svébytným jazykem, když pomocí něj zkoumáme jiný jazyk (či jazyky). Když stojí samostatně, každý jazyk je svébytným jazykem. Jeho charakter se však radikálně změní, když je vybrán jakožto nástroj sloužící k explikaci významů výrazů jiných jazyků. Kdykoli je tomu takto, takovýto jazyk hraje roli explikačního jazyka. Když si vybereme jazyk konstrukcí, tj. TILku, jakožto náš explikační jazyk zamýšlíme pomocí něho zkoumat (snad všechny) jiné jazyky. Tyto jiné jazyky budu nazývat zkoumané jazyky. Distinkce zkoumaný / explikační jazyk je velice důležitá. V následujících odstavcích se pokusím pomocí této distinkce vysvětlit, proč se termy (výrazy) zkoumaného jazyka sémanticky chovají odlišným způsobem než normální výrazy zkoumaného jazyka (což jsme vlastně již viděli, když jsme diskutovali obvyklou a konceptuální expanzi přirozených a umělých výrazů češtiny). 23 Sémantik užívající češtinu jakožto svůj mateřský jazyk si může zvolit aby explikoval významy výrazů (přirozené) češtiny jakožto formální jazyk například TILku. Při této 22 Ačkoli takovéto obraty nejsou mezi sémantiky vzácné. Povšimněme si však, že tyto často vyskytující se tvrzení je možno chápat jako idoly fori. 23 Distinkce zkoumaný / explikační jazyk má jen nedůležitou spojitost s distinkcí objektový jazyk / meta-jazyk, pokud ta druhá je pojímána v Tarskiovském (či radši Tichého) smyslu; srov. k tomuto přílohu Hierarchie kódů. 14

15 příležitosti se TILka stává explikačním jazykem a čeština hraje roli zkoumaného jazyka. Sémantikova shledání, sémantikova věta, jsou vyslovena v češtině. Tato čeština může být pojímána jakožto obohacena o pár nových symbolů, zvláště λ. Z těchto nových symbolů a též z několika starých jsou sestrojeny výrazy jako λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis], které se vyskytují v sémantikových větách. Z toho však neplyne, že ve zkoumaném jazyce získaly tyto TIL-termy normální části svébytného jazyka konstrukcí, stojí-li tento osamoceně tentýž status jako analyzované, obvyklé, výrazy. Role TIL-termů v jakémkoli zkoumaném jazyce je pouze konceptuální, nikoli obvyklá. Prostě když někdo zanoří TIL-jazyk do jistého přirozeného jazyka a pak s ním pracuje jako s explikačním jazykem, TIL-jazyk se stává sémanticky nestandardní částí analyzovaného jazyka. Při takovéto příležitosti se výrazy TILky stávají významuplné pouze v supozici conceptualis. (Samozřejmě, že vlastní výrazy of analyzovaného jazyka jsou významuplné pouze v supozici usualis, jak tomu bylo již před sémantikovým zkoumáním). Obraťme nyní svou pozornost k tomu, kdy nám byla TILka, jazyk konstrukcí, představena. V onom momentu jsme byli v situaci, kdy TILka byla nahlížena jako svébytný jazyk. Zkoumali jsme ho jako svébytný jazyk. Sémantika TILky jakožto svébytného jazyka byla tehdy podávána pomocí jiného jazyka, jmenovitě češtiny. Čeština při té příležitosti sloužila jako explikační-konceptuální jazyk. To vysvětluje, proč jsme s to vědět, co mají TILtermy znamenat. Samozřejmě, že při této příležitosti se všechny TIL-termy vyskytovaly jakožto významuplné (pouze) v supozici usualis. Bylo korektní říci, že například významy TIL-termů jsou chápány objektuálně, tj. že vyjadřují strukturované procedury, které konstruují objekty jako propozice, apod. Toto vysvětluje, proč tyto termy dobře chápeme a proč jejich sumu chápeme jako svébytný jazyk. 24 Také si povšimněme, že když je TILka (či λ-kalkul) zkoumán coby svébytný jazyk, při vysvětlení sémantiky TIL-termů se často vyskytly části běžné matematické notace. Bylo například řečeno, že TIL-term [ ] zastupuje 5+2 (nebo že λ-term [+ 5 2] intenzionálně zastupuje 5+2), a že tento TIL-term vede k číslu 7 (že λ-term [+ 5 2] extenzionálně zastupuje 7). Při této příležitosti byla čeština či její standardní matematický subjazyků, užity jako nástroj, jako explikační jazyk, který nám pomáhal osvětlit významy TIL-termů (či λ-termů) Poznámka: výjimku činí (zejména) proměnné-písmena. Neboť mohou být smysluplnými částmi zkoumaného jazyka (např. běžné matematiky), zatímco jsou též součástmi našeho explikačního jazyka (například TILky). Tato nevýhoda může být fixována tak, že vložíme výraz konstrukce před proměnnou-písmeno, pokud tato náleží do našeho explikačního jazyka. 25 Samozřejmě, že TILka může vhodně sloužit jako nástroj pro explikaci jazyka matematiky (srov. Tichý 1986 a Tichý 1988, kde pro toto Tichý přesvědčivě argumentuje). 15

16 Právě tato uvážení jasně opodstatňují pojímání výrazů zkoumaného jazyka jakožto obdařených významem pouze při výskytu v supozici usualis (a postrádajících význam v supozici conceptualis), a též pojímání výrazů explikačního (teoretikova) jazyka jakožto obdařených významem pouze při výskytu v supozici conceptualis (a postrádajících význam v supozici usualis). Předpokládali jsme, že výraz E 2 jazyka L 2 je překladem výrazu E 1 jiného jazyka L 1 pouze tehdy, když tyto dva výrazy vyjadřují jednu a tutéž konstrukci (takže mají jednu a tutéž analýzu). Být v téže supozici je nezbytnou podmínkou pro mětí téhož významu. Důsledkem našich úvah je, že doopravdy není možné překládat výrazy přirozeného jazyka L (které jsou významuplné pouze v supozici usualis), který je zkoumaným jazykem, a umělými výrazy (které jsou významuplné pouze v supozici conceptualis) explikačního jazyka, který je subjazykem L. Nyní jsem již přesvědčen, že translační teze je zcela vyvrácena. Na závěr zúplním celkový obraz cíle logické sémantiky přirozeného jazyka. Účelem explikace je poskytnout rigorózní pojmy tam, kde byly nejdříve jenom (často vágní) preteoretické pojmy. Není pochyb o tom, že uživatelé jazyka L rozumí výrazům L. Činí tak ovšem pouze pre-teoreticky. Logický sémantik hovořící jazykem L je někým, kdo tyto intuitivní významy komunikované prostředky L uchopuje také. Jde však za toto a nabízí jejich exaktní, rigorózní pendanty. 26 Tato situace je zcela analogická s fyzikou: jejím cílem je například vysvětlit, jaké fyzikální zákony a síly jsou potřeba k tomu, aby šlo jet na bicyklu; na druhou stranu, cyklisté (a fyzikové mezi nimi) umí jezdit na bicyklu, aniž by měli rigorózní vědeckou znalost toho, jak to dělají. Teoretik zkoumající češtinu může užít TILjazyk pro exaktní modelování významů obvyklých výrazů češtiny. TIL-termy pak slouží k iluminaci, vyobrazení, ukázání, významů přirozeného jazyka. Takže TIL-termy mají zcela konceptuální úlohu. A není žádný přirozený důvod k očekávání, že jejich přidání do zkoumaného jazyka z nich učiní jeho vlastní, obvyklou část. 27 Literatura: 26 Můžeme souhlasit s Peregrinovým tvrzením teorie nám dá význam, jedině pokud už význam známe (1993, 76), ale pod podmínkou, že slovo význam v prvním výskytu bylo míněno ve smyslu teoretický význam, kdežto ve druhém výskytu míněno ve smyslu pre-teoretický význam. 27 První verze (anglické podoby) této statě byla sepsána v lednu 2007, ale hlavní ideje byly dosaženy (a také prezentovány na jisté konferenci a později detailně i na jisté zvané přednášce) již roka a půl před tím. 16

17 HORÁK, A. (2002). The Normal Translational Algorithm in Transparent Intensional Logika for Czech. Disertace, Brno: Fakulta informatiky Masarykova Univerzita. 23 MATERNA, P. (2004). Conceptual Systems. Berlin: Logos. PEREGRIN, J. (1993). Is Language a Code?. The Logical Point of View 2, 2, RACLAVSKÝ, J. (2005): Charakter logické analýzy přirozeného jazyka. Filosofický časopis 53, 6, RACLAVSKÝ, J. (2006): Složení přirozeného jazyka z hlediska Transparentní intenzionální logiky. In: M. Zouhar (ed.), Jazyk z pohľadu sémantiky, pragmatiky a filozofie vedy, Bratislava: Veda, RACLAVSKÝ, J. (2006a). Type Indicators. Pro-Fil 7, 2, TICHÝ, P. (1976). Introduction to Intensional Logic. Nepublikovaný manuskript knihy. TICHÝ, P. (1980). The Logic of Temporal Discourse. Linguistics and Philosophy, 3, TICHÝ, P. (1986). Constructions. Philosophy of Science 53, 4, TICHÝ, P. (1988). The Foundations of Frege s Logic. Berlin-New York: Walter de Gruyter. TICHÝ, P. (1992). The Scandal of Linguistics. From the Logical Point of View 1, 3, TICHÝ, P. (1994a). Cracking the Natural Language Code. From the Logical Point of View 3, 2, TICHÝ, P. (1994b). The Analysis of Natural Language. From the Logical Point of View 3, 2, TICHÝ, P. (2004). Pavel Tichý s Collected Papers in Logic and Philosophy. V. Svoboda, B. Jespersen, C. Cheyne (eds.), Dunedin: Otago UP, Praha: Filosofia. 28 PŘÍLOHY Hierarchie kódů 28 Tichého (někdy koautorované) publikované texty jsou přetištěny (nejsou-li původně psány v angličtině, tak jsou do ní přeloženy) v (Tichý 2004). 17

18 Ačkoli jsou hierarchie často zapuzovány kvůli údajné přílišné složitosti, existují silné logické důvody pro jejich přijetí. Není přípustné žádné zobrazení-funkce, které by bylo svou vlastní hodnotou (či argumentem). Žádná konstrukce nekonstruuje sebe sama. Například proměnná c k, která konstruuje konstrukce, nekonstruuje sebe sama. Typ, obor proměnnosti proměnné c k je řádu nižšího, než je typ konstrukcí, do něhož proměnná c k náleží (c k probíhá typ * k, ale c k sama náleží do typu * k+1 ). Dále: obor hodnot zobrazení-funkce do konstrukcí je typem konstrukcí určitého řádu. (Srov. Tichý 1988, 16.) Například k-řádový jazyk-kód L k je zobrazením, jehož hodnotami jsou konstrukce náležící do typu * k. Toto zobrazení může být konstruováno jistou konstrukcí, avšak typ této konstrukce je odlišný od (vyšší než) * k. Mezi konstrukcemi konstruujícími zobrazení L k je konstrukce 0 L k. Žádná konstrukce nekonstruuje zobrazení, jehož hodnotou (či argumentem) je ona sama. Tudíž 0 L k nemůže být mezi hodnotami (či argumenty) toho k-řádového kódu. (Srov. Tichý 1988, 44.) Sama konstrukce 0 L k náleží až do typu * k+1. Nyní zkoriguji analýzu sémantikovy věty předloženou výše, neboť jsem v ní vypustil uvedení jazyka-kódu vhodného řádu. Pokud sémantikova věta vyobrazuje význam Xenakis je skladatel v prvořádovém kódu L 1, její analýzou je ( VýznamV je ternární relací mezi výrazy, významy a kódy): λwλt [ 0 VýznamV 0 g(xenakis je skladatel) 0 [λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis]] 0 L 1 ] Tato konstrukce, význam sémantikovy věty, je druhořádovou konstrukcí. Povšimněme si ještě, že hierarchie zahrnuté v TILce jsou přirozené: sémantik komentuje význam jistého výrazu v jistém jazyce-kódu z určitého výše postaveného hlediska. 29 Typové indikátory Když explikujeme přirozený jazyk prostředky TILky, neměli bychom striktně analyzovat významy určitých výrazů, jmenovitě těch, které slouží jako názvy typů naší hierarchie typů. Jména typů jsou tudíž našimi pomocnými výrazy. Tato jména jsou individuum, pravdivostní hodnota, propozice, individuový úřad,, (prvořádová) konstrukce, (druhořádová) konstrukce, atd. 30 Jakmile analyzujeme věty jako Individuum Xenakis je skladatel, nezahrnujeme do analýzy výraz individuum. Tento výraz pouze 29 Někoho by snad mohlo napadnout, že celkově můj návrh v tomto textu je jednoduše rehabilitací distinkce objektový jazyk /meta-jazyk v objektuální (Tichovské) verzi. V případě analýzy sémantikovy věty se to tak vskutku může zdát. Nicméně odlišování zkoumaného jazyka a explikačního jazyka není analogické odlišování objektového jazyka a meta-jazyka. 30 Poněvadž není nevyhnutelná potřeba vždy indikovat řád konstrukce, výraz konstrukce je často užíván namísto prvo(druho,...)řádová konstrukce. 18

19 indikuje typ objektu denotovaného výrazem Xenakis ; tj. analýza této věty je táž jako analýza věty Xenakis je skladatel. 31 Můžeme rozlišit celkem tři druhy typových indikátorů: a. indikátory vyznačující typ objektu denotovaného výrazem (obvykle se nacházejícím za tímto indikátorem; srov. právě uváděným příkladem); b. indikátory vyznačující typ objektu konstruovaného (tacitní) proměnnou (například Některé propozice jsou zajímavé, přičemž propozice indikuje typ probíhaný proměnnou); c. indikátory vyznačující zmiňování konstrukcí (např. Prvořádová konstrukce 0 X je zajímavá, přičemž prvořádová konstrukce indikuje typ objektu denotovaného záznamem konstrukce; analýza by měla obsahovat trivializaci 0 X, tj. 0 [ 0 X]). Samozřejmě, že všechny tyto druhy typových indikátorů mají něco společného vyznačují typ objektu nacházeného se na denotační úrovni. Věta jako Významem Xenakis je skladatel je (prvořádová) konstrukce λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis] obsahující typový indikátor třetího druhu. Poněvadž typové indikátory prvého a třetího druhu mohou být vypuštěny, aniž by se tím změnil význam daného výrazu, rozvinutá sémantikova věta je synonymní se zkrácenou formou Významem Xenakis je skladatel je λwλt [ 0 Skladatel wt 0 Xenakis]. Poslední pozorování: konstrukce je typový indikátor příznačný pro výskyty jistých výrazů explikačního jazyka v supozici conceptualis ve zkoumaném jazyce. Užití / zmínění pojmů Distinkce užití / zmínění pojmů prosazovaná Pavlem Maternou se liší od mé klíčové distinkce supozice usualis / conceptualis a nemůže splnit cíle této studie. Podle Maternova posledního návrhu je pojem (uzavřená) α- a η-normalizovaná konstrukce. 32 Uvedl ovšem i další distinkci, jmenovitě užití / zmínění konstrukcí (srov. Materna 2004, 53-55). Tuto formuluji následovně: Nechť S je konstrukce která je (vlastní či nevlastní) podkonstrukcí konstrukce C. S je konstrukcí užitou v C právě tehdy, když konstruování (v závislosti na valuaci) konstrukce S není zastaveno trivializací, tj. když není (v C) v inhibitujícím dosahu trivializace. Jinak je S konstrukcí zmíněnou v C. 33 Takže obě Maternovy distinkce jsou spjaty 31 Typové indikátory jsou detailně prozkoumány v (Raclavský 2006a). 32 Srov. (Materna 2004, 56), kde je akceptována Horákova modifikace (Horák 2002, 58-60) Materna předchozího návrhu. 33 Příklady: pokud C je formy [...S...], S je užita v C; pokud C je formy 0 [...S...], tak S je zmíněna v C; pokud C je formy [... 0 [...S...]...], S je zmíněna v C. Z toho plyne, že λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis] konstrukcí zmíněnou v 0 [λwλt [ 0 Skladatel 0 wt Xenakis]]. 19