Návod na samočinné čerpadlo nájdete na str. 17

Transkript

1 Návod na samočinné čerpadlo nájdete na str. 17 nástroje stroje byt auto chata koníčky Čalouněný jídelní kout Obývacia izba Otočný záves na televízor Nábytkové kolieska Kalové čerpadlo Ozdobné květináče z betonu Sklápací stojan na premietacie prístroje Premietacie plátno z rolety Zařízení pro zpracování barevných fotografií Svěráček na výrobu mušek Prípravok na demontáž pneumatik Úprava gumových manžet na poloosách Trabanta Fréza na drevo k vŕtačke Combi alfa 40

2 PRÁCE ČTENÁŘŮ ELEKTRICKÉ INVALIDNÍ VOZÍTKO postavil systémem co dům dal" K. PROVAZNÍK z Bratislavy. Dva rámy jízdních kol spojil dole trubkou a doplnil dalšími nosnými prvky ze dřeva a překližky, které nesou akumulátor (12 V 110 Ah), zadní poháněné bantamové kolečko uchycené ve vidlici ze skútru ČZ, výklopnou sedačku a sklopnou stupačku. Otáčení vidlice, na níž je upevněn i motor (400 W) dvojitým převodem obstarává pákový systém ovládaný pravou rukou (včetně tlačítka zvonku), přičemž levou rukou se ovládá čelisťová brzda, působící na řemenici motorku, a přepínač zpětného chodu a světla. Na stupačce je pedál s odporovým regulátorem. Sedačka upravená z laminátového křesílka je usazena na odpérovaném rámu z dětského kočárku a po vyklopení umožňuje přístup k drátěnému koši pro zavazadla. Vozítko je široké 700 mm, dlouhé 1680 mm a s baterií má hmotnost 70 kg. Je určeno k pohybu po chodníku rychlostí 4 km/h a vyjede na obrubník vysoký 10 cm. JEDNOMUZNÁ ELEKTRICKÁ ŘETĚZOVÁ PILA je touhou mnoha chatařů a chalupářů. ING. IVAN ŠOUTA z Litomyšle si ji vyrobil sám z pohonné jednotky PJ 900 (220 V/900 W, výrobce n. p. NÁŘADÍ Havířov) a lišty s řetězem, zakoupené v Tuzexu za 200 TK. Proti přetížení je pohonná jednotka chráněna momentovou spojkou, tvořenou koženou podložkou. Mazání pilového řetězu obstarává pumpička z ručního automobilového ostřikovače s jednoduchým dvojcestným ventilem. Autor předpokládá, že při použití dynama nebo alternátoru, namontovaného na malotraktoru, by bylo možno pilu používat i v lese.

3 zostavil Kamil Zoufalý nástroje stroje byt auto chata koníčky OBSAH 1. DO BYTU Čalouněný jídelní kout 2 Obývacia izba II 6 Otočný záves na televízny prijímač 13 Nábytkové kolieska 15 Věšák na prádlo NA CHATU Samočinné čerpadlo (vodní trkač) 17 Dvoustupňové kalové čerpadlo 23 Ozdobné květináče z betonu 27 Úprava kamen Club 30 Zdvojení oken 30 Provazový žebřík KONÍČKY Sklápací stojan na premietacie prístroje.. 32 Premietacie plátno z rolety 36 Zařízení pro zpracování barevných fotografií II. 37 Rukoväť k fotoaparátu Zenit 45 Držák na nošení lyží 46 Svěráček na výrobu mušek AUTO-MOTO Prípravok na demontáž pneumatík 50 Odkladací priestor v automobile VAZ Uzamykatelný uzávěr 53 Ochrana blatníkov proti korózii 53 Úprava gumových manžet na poloosách Trabanta 54 Schránky na dveře STROJE A NÁSTROJE Fréza na drevo Rezanie ocele elektrickým oblúkom Nápisy a fotografie na kove Sedačka s universálním stojanem alfa Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury Bratislava Propagační tvorba Praha 40

4 do bytu ČALOUNĚNÝ JÍDELNÍ KOUT V současné době není na trhu většinou k dostání vhodný jídelní kout ze dřeva a když, neodpovídá požadovaným rozměrům. Zhotovil jsem si proto čalouněný jídelní kout, který se skládá z rohové lavice rozměru 1850X 1450 mm, dvou židlí a stolu. Působí velmi esteticky a dobře zapadá do interiéru moderní kuchyně. Pořizovací cena není příliš velká; nepočítame-li dřevo (které většinou máme nějaké doma, lze využít i starší nábytek, např. desku stolu) vychází náklady asi na 700, Kčs. Největší položkou je potahová látka, které je třeba asi 5 m při šířce 140 cm. 2 Máme-li doma soustruh, můžeme všechny potřebné nohy vysoustružit z tvrdého dřeva. Nemáme-li jej, použijeme k výrobě noh 1, 2, 9 i 10 smrkových hranolků 40X40 mm. Potřebujeme devět hranolků 800 mm dlouhých a osm hranolků 450 mm dlouhých. Poté v hranolcích vydlabeme drážky a osazení pro čela lubů. Nesmíme při tom zapomenout, že polovina noh 1, 2 a 9 je levých a polovina pravých. Potom ohoblujeme hrany tak, aby vznikl mnohostěn a nakonec srazíme hrany nejprve hrubým smirkovým papírem a potom jemným; konce zakulatíme smirkovým kotoučem. Hotové nohy namoríme mořidlem světlý dub". Z modřínového dřeva si připravíme luby 3, 4, 13 a 14, trnože 5, podpěry 11 a 12 a spojky trnoží 15 a 16. Konce upravíme tak, aby čepy byly asi 7 mm široké (viz det. na obr. 3). Židli (obr. 1) sestavíme tak, že do noh 1 a 2 narazíme naklizené čepy lubů 3 a trnože 5. Vzniklé boky židle pak spojíme luby 4 a kostru nalakujeme bezbarvým lakem. Opěradlo 6 židle zhotovíme tak, že na základní desku z překližky přiklížíme po stranách dvě svislé výztuhy a doprostřed jednu vodorovnou. Všechny hrany, přes něž bude přetažena látka, musíme zaoblit, aby se látka netrhala. Kostru opěradla pak potáhneme pevným plátnem, které přibijeme zezadu do vodorovné výztuhy. Po napnutí tvoří plátno nosnou vrstvu, na kterou zepředu přilepíme molitan 30 mm tlustý. Pro lepší vzhled můžeme ještě molitan potáhnout vrstvou molina, které opět přibijeme zezadu do vodorovné výztuže. Molino již moc nenapínáme, abychom příliš nestlačili molitan. Čalounění by pak bylo tvrdé. Z potahové látky přeložené na horní hraně opěradla ušijeme pytel, který navlékneme ze strany na očalouněné opěradlo a na hraně kryté nohou potah ručně došijeme. Hotové opěradlo připevníme ke kostře židle čtyřmi mosaznými vruty 0 6X60, jejichž hlavy do noh zapustíme. Sedačku 7 vyrobíme z překližkové desky, jejíž všechny čtyři okraje vyztužíme pásy překližky. Rohy desky pak seřízneme pod úhlem 45 tak, aby se sedačka dala do kostry volně vložit. Na desku pak přilepíme molitan a celý sedák potáhneme molinem a potahovou látkou, kterou přibijeme zespodu malými čalounickými hřebíčky v minimálni vzdálenosti od hrany 20 mm. Hotový sedák pak položíme na úhelníčky 8, které přišroubujeme k lubům 3 a 4. Lavici (obr. 2) vyrobíme podobně: nejprve sklízíme boky lavice z noh 1 (popřípadě 9) a 2, lubů 3 a trnoží 5. Vzniklé boky spojíme u delší lavice

5 POTAHOVÁ LÁTKA MOLINO MOLITAN PLÁTNO ALTERNATIVA LÁTKA MOLINO MOLITAN Obr. 1 3

6 Obr. 2 4

7 čelo stolu Obr. 4 luby 13, u kratší lavice luby 14. Aby lavice byly dostatečně pevné, musíme trnože 5 spojit spojkami 15 nebo 16 a luby 3 spojit podpěrami 11 nebo 12. Spojujeme pomocí naklizených čepů. Horní hrana podpěr 11 a 12 musí být ve stejné výši jako úhelníky 8, které přišroubujeme k lubům 3; tvoří totiž zároveň podpěru sedákům lavic. Opěradla lavic 17 a 19 vyrobíme podobně jako opěradlo židle. Na zadní desku z překližky přikližíme po stranách dvě svislé výztuhy na plocho a uprostřed po délce dvě výztuhy vodorovné na výšku. Po potažení plátnem získame tvar opěradla, který je patrný z řezu na obr. 2. Při čalounění postupujeme stejně jako u opěradla židle. Ke kostře lavice je přišroubujeme na každé straně třemi mosaznými vruty 6X60. Dvě opěradla 18 rohu, vyrobené podobně, připojíme k nohám 9 a rohové noze 10, která není vlastně součástí kostry lavic, pomocí naklizených kolíčků 0 8 mm. Výhodné je opěradla 18 upevnit pomocí postelových jednoháčků; pak je možné snadno roh rozebrat a vzniknou dvě samostatné lavice. Sedáky 20, 21 a 22 zhotovíme Rozpiska materiálu Obr. 3 mala kliína plocha 5

8 Obr. 5 OBÝVACIA IZBA I! V minulom zborníku sme opísali lôžko a časť skriniek tvoriacich stenu obývacej izby. Teraz prinášame návod na výrobu ďalších skriniek, stola a sedacieho nábytku. KOZMETICKÁ SKRINKA Ďalšou časťou nábytkovej steny je skrinka 5, ktorá plní funkciu kozmetického stolíka (obr. 6). V jej vrchnej časti sú uložené a po odklopení veka ľahko prístupné všetky kozmetické potreby. Na vnútornej časti veka je pripevnené zrkadlo, prípadne aj malá lampička. Šikovný domáci majster zvládne i to, aby sa po otvorení lampička sama rozsvietila. Na skrinku môžeme pripevniť aj zásuvku na sušič vlasov a holiaci strojček. Ak však nerozumieme elektroinštalácii, zveríme túto prácu odborníkovi, aby vyhotovenie zodpovedalo platným normám len tak si zaistíme bezpečnosť. V spodnej časti skrinky je umiestená oddeliteľná lavička; môžeme ju doplniť molitanovým vankúšom, ktorý schováme pod lavičku. Možno zhotoviť aj lavičku so zadnou stenou, dnom a odklápacím vekom. Pri výrobe skrinky postupujeme stejně jako sedáky židlí. Vkládáme je do kostry lavice na přišroubované háčky 8; v rohu musíme ještě jeden háček přišroubovat k noze 10. Pro výrobu stolu (obr. 5) si musíme nejprve zhotovit čtyři nohy 25 stejným způsobem, jako nohy pro židle a lavice. Výchozím materiálem jsou však tentokrát hranolky 60X60 mm. V horní části nohou musíme zhotovit osazení a drážky pro luby. U delších lubů 23 zhotovíme čepy, a vždy dvě nohy těmito luby spojíme. Až spoj dostatečně zaschl, provrtáme kolmo na čepy čtyři otvory 0 8 mm pro kolíky. Pomocí kratších lubů 24 s předem naklizenými kolíky 0 8 mm pak spojíme podnoží stolu v pevný celek (obr. 4). Horní desku stolu 26 upevníme k podnoži pomocí kovových úhelníků. Konstrukci JIŘÍHO LEXMANA upravil P. S. podobne ako pri predchádzajúcich: obidve bočnice 5.3 pevne spojíme dvoma lištami 5.9, lištou 5.6 a doskami 5.4 a 5.7 vopred spojenými do pravého uhla. Skrinku vystužíme zozadu preglejkou 5.8 a zospodu dnom 5.5. Odklápacie veko 5.2, spojené s doskou 5.1, pripevníme k hornej lište 5.9 pomocou klavírového závesu (det. A). Lavičku zostavíme z dielov 5.10, 5.12 a 5.13, ktoré navzájom zoskrutkujeme alebo skolíkujeme. Vo vrchnej doske vyrežeme oválny otvor pre ľahšie vyberanie. Ak chceme skrinku použiť na iné účely (např. na uloženie gramofónu, magnetofónu a pod.), zhotovíme ju (tak ako naznačuje zavretá verzia na obr. 1 v minulom zborníku) hore 6

9 Obr. 6 s dvoma zásuvkami a v dolnej časti s vyklápacími dvierkami. Potom odpadne horná lišta 5.9; bočnice spojíme pevne hornou doskou. Na mieste hornej dosky lavičky bude doska spojená pevne s bočnicami. Spodné dvierka vyhotovíme podobne ako pri ostatných častiach zostavy. NADSTAVNÉ SKRINKY Stenu môžeme podľa potreby doplniť, nadstaviť alebo aj predĺžiť skrinkami v rozličnom vyhotovení (obr. 7). Otvorená skrinka 6 sa skladá iba z voľných políc spojených bočnicami vystužených zozadu preglejkou ako pri ostatných skrinkách. Skrinku začleníme do zostavy tak, že jej bočnice spojíme s bočnicami spodnej skrinky pomocou kolíkov vsadených do vopred vyvŕtaných otvorov. Spodnú policu tvorí doska spodnej skrinky. Skrinka s dverami 7 má rovnaké rozmery ako otvorená skrinka a zostrojíme ju podobne. Pri tejto skrinke však nemôžeme vynechať dno 7.4 a na bokoch musíme pripevniť lišty 7.5 nevyhnutné na pripevnenie závesov dvierok 7.7. Závesy použijeme také isté ako pri nadstavci 2. Zasklená skrinka 8 je úplne rovnaká ako skrinka 7, odpadnú iba lišty 7.5. Na dvierka použijeme sklo hrubé asi 3 mm, ktorého hrany dáme obrúsiť. Zároveň dáme vybrúsiť i úchytky uprostred obidvoch dvierok. Sklá sú otočné pripevnené v držiakoch zhotovených z dvoch kotúčov 0 asi 60 mm z plechu hrubého asi 1,5 mm. Takéto kotúče vznikajú často ako odpad pri prestrilhovaní otvorov na lise. Kotúče ohneme tak, aby medzi ich ohnutými časťami' vznikla tesná medzera na sklo (det. A). Obidva kotúče navzájom spojíme (zvarením, zlepením a pod.). Po vyvŕtaní pripevňovacieho otvoru vlepíme o!o drážky sklo tak, aby jeho vonkajšia hrana nepresahovala kruhovú základňu držiaka. Ak vieme vŕtať do skla, mažeme sklo do držiaka pripevniť malou skrutkou. Držiaky potom pripevníme skrutkou do predvŕtaných otvorov v dno a vrchnej doske tak, aby sa s nimi dalo ľahko otáčať. Ak máme 1

10 držiaky z farebných kovov, stačí ich len vyleštiť, oceľové držiaky pokovujeme alebo natrieme farbou (okrem plôch na lepenie). Rozpis materiálu NÁBYTOK NA SEDENIE je rozoberateľný (obr. 8), takže v prípade potreby (např. pri maľovaní) ho môžeme uskladniť na malom priestore. Stoličku 9 zhotovíme z hrubej preglejky alebo latovky. Skladá sa z dvoch bočníc 9.3 so zárezmi, do ktorých zapadajú tri lišty 9.4 s protizárezmi, ktoré udržujú bočnice vo vzájomnej vzdialenosti od seba. Spodnú lištu 9.4 spojíme pevne s doskou operadla 9.1 a prednú lištu 9.4 s doskou sedadla 9.2. Zadná lišta 9.4 je voľná a opiera sa o ňu tak operadlo, ako aj sedadlo, lebo pri zostavovaní zasunieme sedadlo do výrezov v operadle. Aby bola stolička stabilná, musíme zárezy urobiť tak, aby zodpovedajúce diely do nich zapadali čo najtesnejšie. Na sedadlo i operadlo môžeme položiť vankúše z molitanu hrubého 3 až 5 mm. 8

11 Obr. 8 9

12 Obr. 9 Stoličku môžeme vyrobiť i ako polokreslo so zníženou výškou sedadla. V tom prípade je vhodné pôdorys trochu zväčšiť a podľa toho upraviť rozmery jednotlivých dielov. Operadlo volíme trochu vyššie. Sedaciu dosku musíme vyrezať z latovky, aby bola samonosná. Tým odpadne predná lišta. Nasunieme ju spredu do výrezu v bočnici a operadle. Výrezy zhotovíme dva nad sebou; přestavováním výšky sediska možno polokreslo použiť tak pri konferenčnom, ako aj pri jedálenskom stole. Kreslo 10 zostavíme podobne ako stoličku z dielov vyrobených z latovky alebo hrubej preglejky. Do drážok v bočniciach 10.1 zapadajú výrezy na spájacích doskách 10.2 a Vpredu dole je jedna doska 10.2 vzadu dole je doska 10.3 a nad ňou druhá 10

13 doska V tejto doske urobíme zárezy šírky 150 mm šikmo, aby do nich lepšie zapadla doska operadla Do výrezov spodných spájacích dosiek položíme sedacie dosky Cez zúženú časť týchto dosiek potom položíme výrezy dosiek operadla 10.5 a sedacie dosky k nim zozadu dorazíme. Na dosky sedadla a operadla položíme dva vankúše rozmerov 450X500. Vankúše zhotovíme tak, že na dosku sololitu položíme alebo prilepíme molitan hrubý asi 5 cm a oboje zašijeme do poťahu. Na vrchnú časť bočníc môžeme pripevniť tenšie ohnuté vankúše, pravda, bez vloženého sololitu. Kreslo môžeme zhotoviť aj v druhom variante, kde dosku bočnice nahradíme zostavou troch zoskrutkovaných dielov. STÔL Sedaciu súpravu dopĺňa stôl 11 (obr. 9), ktorého výška sa dá meniť, takže ho môžeme používať ako konferenčný, ale i jedálenský stôl. Na spodnú stranu dosky stola 11.1 priglejíme a priskrutkujeme priečku 11.3, výstuhy 11.4 a držiaky 11.5, do ktorých vyvŕtame po dvoch otvoroch na spájacie skrutky. Na nohy stola 11.7 priglejíme a priskrutkujeme príložky 11.8 a potom obidve nohy spojíme rozperami Ešte pred spojením musíme v nohách vyvŕtať otvor na spájaciu skrutku 11.11, do ktorej zalepíme maticu Hornú časť stola zasunieme do spodnej a žiadanú polohu zaistíme skrutkami Aby bola manipulácia so skrutkou ľahká, odrežeme jej hlavu a driek skrutky zalepíme do hlavice 11.9, ktorú vysústružíme z tvrdého dreva. Spojenie ešte zaistíme kolíkom Pretože doska stola nie je priveľká, zhotovíme ešte jednu dosku 11.3; jej otočením o 90 vznikne stôl v tvare kríža, pri ktorom je dosť miesta na jedenie pre Obr. 10 m

14 12 Obr. 11

15 štyri osoby. Obidve polohy vrchnej dosky 11.3 zaistíme dvoma kolíkmi vyčnievajúcimi z dosky Proti ním vyvŕtame v doske 1Í.3 príslušné otvory pre obidve polohy. Ak chceme zmeniť polohu vrchnej dosky, stačí ju len nadvihnúť, pootočiť a znovu položiť na kolíky. LÔŽKOVÝ VARIANT Do skrinkovej zostavy možno namiesto lôžka 1 zabudovať skladacie lôžko 12 (obr. 10), ktoré má tú výhodu, že zaberá menšiu šírku (namiesto 1940 iba 840 mm). Pretože sa vyklápa do priestoru miestnosti svojou dĺžkou, vyžaduje pred zostavou väčšie miesto. Zložené nadväzuje na predchádzajúce časti zostavy; odlišuje sa iba väčšou šírkou, ktorá je daná šírkou lôžka. Tomu musíme prispôsobiť aj rozmery nadstavnej skrinky. Kostra lôžka sa skladá z dvoch bočníc s nadstavcom 12.12, ktoré spojíme dvoma lištami 12.8 a lištami a a v hornej časti doskou 12.1 (obr. 11). Zadnú a spodnú časť zakryjeme preglejkou alebo sololitom 12.7 a Na lištu pripevníme pomocou klavírového závesu vyklápacie lôžko (det. D). Lôžko tvoria dve bočnice 12.17, ktoré spojíme čelom 12.2, doskami 12.6 a a lištami 12.3, a Na hornú dosku závesom pripevnime odklápaciu dosku 12.4 (det. C). Z prednej časti pripevníme na bočnicu falošné dvere a Zhotovíme ich pomocou líšt 12.5 rovnako ako vrchné dvere na skrinke 4. Spodnú časť lôžka zakryjeme preglejkou alebo sololitom 12.16, vrchnú časť preglejkou Vrchnú časť pripojíme na falošné dvere podľa det. F. Cez túto dosku sa pri zložení priklápajú vrchné dvere 12.18, ktoré pripevníme klavírovým závesom podľa det. E; slúžia zároveň ako podpera lôžka pri jeho vyklopení. Na zadnú dosku 12.7 pripevníme závesom sklopnú dosku 12.9 (det. A); pri sklopení dosadá na lištu podľa det. B. Do vnútorného priestoru vyklápacej časti sa ukladajú posteľoviny. Zdvihnutú polohu lôžka musíme zaistiť vhodnou zástrčkou. Na vrchnú dosku rozloženého lôžka položíme a pripevníme potiahnutý molitanový matrac. Matrac je z dvoch častí, ktoré môžu byť vzájomne spojené poťahom tak, aby ich bolo možné na seba preklopiť. Deliaca rovina je pod hranou podľa det. B. Sklápanie tohto lôžka vyžaduje väčšiu silu než sklápanie lôžka podľa prvého variantu. MILAN HUPJAN OTOČNÝ ZÁVES NA TELEVÍZNY PRIJÍMAČ Správne umiestenie televízneho prijímača v moderných bytoch panelových domov nie je jednoduché. Obývacie miestnosti sú pomerne malé, obdĺžnikového pôdorysu, kde v kratšej stene býva okno. Televízny prijímač sa potom zvyčajne zabuduje do nábytkovej steny umiestenej pri dlhšej strane, a tak možno sledovať obrazovku len z malej vzdialenosti. Aby som tieto nevýhody odstránil, umiestil som televízor na otočný záves pripevnený hore do steny. Pri sledovaní programu ho potom môžem obrátiť smerom k okennej stene, do polohy čo najvýhodnejšej pre divákov. Po skončení programu možno televízor odsunúť k stene tak, aby neprekážal. Miesto pod televízorom zostáva voľné. Televíznemu prijímaču prospieva aj dobré chladenie neobmedzované nábytkom. Pri prípadných opravách je zadná montážna stena prijímača prístupná. Nevýhodou tohto riešenia je skutočnosť, že výroba otočného závesu je náročná na remeselnú zručnosť. nosnej rúrky 9) vyhrubovaný na 0 30H11. Iné zaistenie obidvoch rúrok proti vysunutiu nie je nevyhnutné. Vlastný POSTUP PRÁCE Základom závesu je rameno 6 z rúrky 0 38X5 mm, do ktorého je zasunutá nosná rúrka X2,5 mm. Ohnutý koniec ramena je pomocou čapu 19 otočné pripevnený v konzole zvarenej z plechu hrubého 3 mm. Druhý koniec ramena je v dĺžke 150 mm (príslušná časť zasunutej 13

16 14

17 nosič televízora tvorí nosný rám 15 ohnutý z tenkostenného obdĺžnikového profilu Jäkl, na ktorý sú na obidve strany privarené ramená 16 z tenkostenného profilu U. Tento nosič je pripevnený pomocou guľového čapu 12 tak, že v nosnej rúrke 9 je pomocou troch otvorov 0 8 mm privarený závitový krúžok 10 a do neho je zaskrutkovaný čap vložený do hlavice 11. Čap je pripevnený upínacou skrutkou 14 cez vložku 13. Na hlavicu čapu je potom privarený rám 15. Nosič fixujeme v danej polohe utiahnutím guľového čapu. Polohu televízora na nosiči udávajú dve lišty 17, ktoré zapadnú do podstavca televízora. Pevné spojenie televízora s nosičom nie je nevyhnutné, v rozsahu používaných náklonov stojí prijímač bezpečne na nosiči pôsobením vlastnej hmotnosti. Konzolu pripevníme štyrmi závrtkami <z 6X50 zaskrutkovanými do zodpovedajúcich kolíkov zarazených do steny miestnosti. Po pripevnení konzoly na stenu je vhodné vyskúšať pevnosť zaťažením konca hlavnej rúrky hmotnosťou asi 80 kg. Ak je všetko v poriadku, môžeme do nosiča vložiť televízor. Anténový prívod a pripájaciu šnúru vedieme po ramene. _- K. L. NÁBYTKOVÉ KOLIESKA Ak chceme, aby sa niektorý kus nábytku, ako kreslo, stôl alebo servírovací stolík, dal ľahko premiesťovať, musíme si zaobstarať na tento účel vhodné, esteticky vyhovujúce nábytkové kolieska, ktoré nenarušia celkový vzhľad nábytku a pritom splnia vyžadovanú funkciu. Stál som pred podobným problémom; vhodné kolieska som nekúpil, lebo na našom trhu je malý výber. Urobil som si ich preto sám; dajú sa ľahko zostrojiť a bez použitia akýchkoľvek otočných čapov umožňujú pohyb nábytku po rovine všetkými smermi. Nábytkové koliesko (obr. 1) tvorí oceľová guľôčka 1 čo najväčšieho priemeru, vybraná např. z opotrebovaného guľkového ložiska a teflonový krúžok 2, ktorý slúži ako klzná podložka guľôčky. Obidve tieto súčiastky sú uložené v puzdre 3, ktoré môžeme vyhotoviť např. z mosadze. Puzdro je potom priskrutkované závrtkou 4 na základovú časť nábytku tak, aby s ňou bolo pevne spojené. upraviť rozmery puzdra a krúžku. Guľôčka musí byť do puzdra vložená ľahko, ale tesne a musí aj s krúžkom zapadnúť hlbšie, než je polovica priemeru. Ak máme potrebné diely hotové, môžeme do spodnej plochy nábytku, nôh stola alebo kresla vyvŕtať otvory. Nábytok postavíme hore nohami tak. POSTUP PRÁCE Najskôr vyhotovíme potrebné diely: teflonový krúžok 2, ktorý vystrihneme z teflonovej fólie, alebo odrežeme jemnou pílkou z teflonovej guľatiny a obrúsime na potrebnú hrúbku, 5 puzdro 3, ktoré vysústružíme z mo- K.-/J. ňozmery na obr. 2 sú pre ;uľjčku 0 19 mm; ak použijeme iný :;.i2mor guľôčky, musíme náležité 15

18 aby sa nekýval a do vyvŕtaných otvorov priskrutkujeme závrtkami 4 puzdro 3, a predbežne zostavíme nábytkové koliesko z dielov 1 a 2 tak, že ich vložíme do puzdra. Ak sme pracovali presne, nábytok stojí na kolieskach pevne, ak nie, môžeme nepresnosť vyrovnat vložením podložky 5 potrebnej hrúbky pod puzdro. Ak je stabilita dobrá, môžeme puzdro definitívne namontovať. Pri obrátenom nábytku potom pomocou kladivka a jamkováča zabezpečíme guľôčku 1 v puzdre 3 štyrmi alebo viacerými zásekmi do puzdra na obvode guľôčky tak, aby sa guľôčka voľne otáčala, ale nevypadla z puzdra. Takýmto postupom zaistíme všetky guľôčky. Aby sme dosiahli dobré výsledky s opísanými kolieskami, t. j. aby sa kolieska nevtláčali do dlážky, musí zvolený priemer guľôčky vyhovovať hmotnosti, ktorou sa bude koliesko zaťažovať. V mojom prípade použitý priemer guľôčky 19 mm je skôr na spodnej hranici vhodného priemeru vzhľadom na hmotnosť, ktorú má veľký jedálenský stôl. Aj tak sa stôl dobre premiesfuje po parketách i po koberci. Keď sú kolieska na nábytku viditeľné (např. kreslá), môžeme dať puzdru vhodný tvar (obr. 3) s príslušnou povrchovou úpravou. Koliesko sa môže riešiť aj ako nastaviteľné, alebo sa môže montovať do kovových nôh, ak je puzdro vystrojené osadením so závitom (obr. 4). Možné je aj také riešenie, že puzdro na guľôčku a teflonový krúžok vytvoríme priamo v tvrdom dreve alebo v kovovej nožičke nábytku. Záleží len na tom, aby sme otvor na guľôčku vedeli vyhotoviť s dostatočne malou vôľou. Potom stačí guľôčku zaistiť proti vypadnutiu např. poistnými skrutkami (obr. 5). Možností konkrétneho riešenia je viac; výber závisí od toho, ktoré je najvhodnejšie pre daný prípad. J. K. VĚŠÁK NA PRÁDLO Potřebujeme-li věšák na větší množství prádla, tedy delší, musí být i průřez úhelníků větší, aby snesly větší zatížení. > J. S. Jedním z problémů při vybavování zejména nového bytu je pořízení věšáku na šňůru pro sušení prádla. Různé háčky šroubované do dřeva nejsou spolehlivé. Vyrobil jsem si zcela jednoduchý věšák, který se plně osvědčil. Věšák je tuhé konstrukce a šňůra z něj nesjíždí. K výrobě potřebujeme kromě materiálu pilku na železo a vrtačku. Věšák se skládá ze dvou úhelníků 20X20X3 dlouhých asi 50 cm. Do úhelníků vyvrtáme sedm otvorů 0 9 mm. K otvorům zhotovíme tečně průřezy pilkou. Průřezy musíme zhotovit přesně podle obrázku, aby šňůra nevypadávala. Do dvou krajních otvorů vedeme zářezy z boku. Do svislé stojiny úhelníků ještě vyvrtáme dva otvory pro přišroubování úhelníků na stěnu. Vyvrtané otvory a průřezy musíme odjehlit a začistit, aby se šňůra nedřela. 16

19 SAMOČINNÉ ČERPADLO (VODNÍ TRKAČ) Jedným zo skupiny prúdových čerpadiel, ktorých hnacou silou je pohybová energia vody, je vodné prúdové čerpadlo s prerušovaným prúdom. Je to staré zariadenie, ktoré sa v súčasnosti už nevyrába. Iste ho však privíta veľa chatárov a chalupárov, ktorí majú v blízkosti svojej chaty či chalupy potok, ale nie elektrický prúd, aby mohli použiť elektrické čerpadlo na dopravu vody k chate alebo na záhradku. Princíp tohto vodného prúdového čerpadla je znázornený na obr. 1. Hnacia voda priteká z nádrže N vtokovým košom A a potrubím B do čerpadla. Preteká vybíjacím ventilom E a prúd pri určitej rýchlosti vody strhne so sebou kuželík, takže sa ventil uzavrie. Vzniknutý náraz nadvihne klapku spätného ventilu vo vzdušníku C, kde prenikne časť vody. Tým sa vybila energia nárazu vody, v potrubí je pokoj a normálny hydrostatický tlak a kuželík vybíjacieho ventilu vlastnou hmotnosťou klesne. Voda začne z potrubia opäť vytekať až nadobudne rýchlosť, pri ktorej sa vybíjací ventil uzavrie a proces sa opakuje. Hladina vo vzdušníku stúpa a tým v ňom vzniká i tlak vzduchu, ktorý uvedie do pohybu vodu vo výtlačnom potrubí F a tá začne prúdiť do vyššie položenej nádrže n. Rýchlosť, akou toto prúdové čerpadlo pracuje, závisí od dĺžky prívodného potrubia B; od polsekundového intervalu pri dĺžke potrubia asi 2 m až do štvorsekundového intervalu pri dĺžke potrubia asi 20 m. Prívodové potrubie B volíme najmenej 1 1/2" alebo 2", výtlačné potrubie F je 1/2". Výkon čerpadla závisí od spádu H, dopravnej výšky h a prietoku Q. Čím väčší je pomer h/h, tým menej vody možno dopraviť do hornej nádrže n. Pri pomere h/h 5, je dopravované množstvo asi 0,12 Q, pri pomere h/h = 10, je to už len asi 0,048 Q. Aj keď je to naoko malý výkon, nemusí nás to odradiť. Ak dáva čerpadlo len 1 liter vody za minútu, je to za 24 hodín 1440 litrov a to už nie je nijako zanedbateľné množstvo, ak ešte zvážime, že čerpadlo nevyžaduje nijakú obsluhu a že je to voda načerpaná prakticky zadarmo. Iba keď prívod vody do čerpadla slabne, musíme napustiť do vzdušníka vzduch. Na jedno však nesmieme zabudnúť. Toto zariadenie sa osvedčuje iba tam, kde je dostatočné množstvo vody a spád najmenej 1 m. Literatúra neodporúča spád väčší než 5 m, lebo nárazy v potrubí sú potom priveľmi prudké a celé zariadenie tým trpí. Aby bolo možné robiť montáž, demontáž alebo zavzdušnenie čerpadla, namontujeme za vtokový kôš zasúvadlový uzáver, ktorým uzavrieme prívod vody do čerpadla. Na zimu zariadenie demontujeme, vyčistíme a uložíme. Potrubie uzavrieme zasúvadlovým uzáverom. Obr. 1 VYHOTOVENIE ČERPADLA Celková zostava vodného prúdového čerpadla je na obr. 2. Jeho najzložitejšou častou je vybíjací ventil. Teleso ventilu sa skladá z vodidla 1, sedla 2, medzikružia 3 a platne 4 (obr. 3). Vodidlo 1 vysústružíme a ofrézujeme na šírku 60. Otvor 0 28 je predhrubovaný. Sedlo ventilu 2 i medzikružie ' 3 vysústružíme a platňu 4 vyrežeme z plechu hrúbky 12 mm. Označíme a vyvŕtame otvor 0 84 a štyri otvory Všetky diely zvaríme. Zvarené teleso ventilu upneme do skľučovadla sústruhu za Predsústružíme platňu 4 na hrúbku 10. Tým vyrovnáme deformácie po zváraní. Pri jednom upnutí porovnáme čelo sedla 2 a 0 28 vo vodidle prevŕtame a vyhladíme výstružníkom na 0 30H7. Tak je zaručená súosovosť telesa. Platňu 5 zhotovíme z plechu hrúbky 12 mm, označíme a vyvŕtame otvor 0 40 a štyri otvory Hrdlá 6 vysústružíme z rúrky 1 1/2"; budeme potrebovať tri kusy. Platňu 5 zvaríme s hrdlom 6 vodo- 17

20 18

21 19

22 20

23 Rozpis materiálu Obr. 5 tesným zvarom. Zvarenec upneme za hrdlo do sústruhu a presústrožíme dosadaciu plochu platne 5. Puzdro 21 vysústružíme zo silonu a na lisujeme do vodidla 1. Vreteno ventilu 7 vysústružíme v hrotoch z mosadze. Dve podložky 8 vysústružíme z ocele. Kuželík ventilu 9 zostrojíme z hokejového puku; otvor 0 13 vŕtame v skľučovadla sústruhu. Je nevyhnutné dodržať kolmosť. Závažie 10 zodpovedá hmotnostně hydrostatickému tlaku pri spáde H asi 180 cm. Jeho rozmery sú teda iba informatívne. Aby sme rnali pohromade všetky časti ventilu, potrebujeme ešte tesnenie 19. Urobíme ho z gumy hrubej 2 až 5 mm. Tesnenia zhotovíme hneď tri kusy, ďalšie dva budeme potrebovať vo vzdušníku. Základným dielom vzdušnika je valec 11 vyhotovený z rúrky, ktorej čelá zarovnáme na sústruhu. Do valca vyvŕtame otvor mm na hrdlo výtlačného potrubia a 0 8 mm na zavzdušňovaciu skrutku (obr. 4). Hrdlo 12 s vonkajším závitom 1/2" a s otvorom 0 15 zhotovíme na sústruhu z kruhovej ocele alebo z rúrky 1/2". Hrdlo 13 vysústružíme. Na tomto hrdle možno urobiť aj vnútorný závit G 1/4"; skrutku 44 potom nahradíme odvzdušňovacim ventilom na ústredné kúrenie. Obidve hrdlá 12 a 13 privaríme vodotěsným zvarom na predvŕtané otvory valca 11. Platňu 14 vyrežeme z plechu hrúbky 12 mm. Od platne 5 sa odlišuje dvoma otvormi 0 6,5 na prichytenie spätnej klapky. Platňu 14 zvaríme s hrdlom 6 a opäť presústružíme jej dosadaciu plochu na gumové tesnenie. Rovnako porovnáme dosadaciu plochu platne 15. Klapku spätného Obr. 6 Obr. 7 21

24 ventilu 16 zhotovíme z kože a dierová čo m vysekáme otvory 0 6. Možno ju vyhotoviť aj z kruhového spätného ventilu do stojanovej pumpy Štandard". Závažie 17 zhotovíme z kruhovej ocele, príložku 18 z pásovej ocele 16X6. Svorník 20 je z guľatiny 0 10 mm (obr. 5). Stojanček 23 ohneme z pásovej ocele 30X5, na konce privaríme pätky 24. Otvory do stojančeka zatiaľ nevŕtame. Pre vtokový kôš (pozri obr. 2) zhotovíme krúžok 40, ktorý zvaríme s hrdlom 6. Medzi viečko 41 a krúžok 40 privaríme štyri rozpierky 42, vyhotovené z pásovej ocele. Takto vzniknutú kostru koša obalíme pletivom 43. Na mieste styku pletivo zapletieme. Všetky diely okrem závitov natrieme z vonkajšej aj z vnútornej strany epoxidovým dechtom. 22 MONTÁŽ ČERPADLA Na hrdlo 6 zvarené s platňou 5 navinieme konope, hrdlo natrieme po celom obvode syntetickou farbou a natočíme do kolena 25. Tak isto postupujeme s platňou 14, ktorej hrdlo naskrutkujeme do odbočky 28 tvaru T. Do kolena 25 naskrutkujeme rúrku 26, na ktorej druhý koniec naskrutkujeme odbočku 28 s platňou 14. Obidve platne vyrovnáme a nasadíme na Stojanček 23, kde označíme a vyvŕtame otvory Do telesa vybíjacieho ventilu namontujeme vreteno 7 s kuželíkom 9 a potom teleso s tesnením 19 osadíme na platňu 5. Takto zostavený ventil zoskrutkujeme so stojančekom 23. Na platňu 14 priskrutkujeme mosadznými skrutkami 37 klapku so závažím, do otvorov 0 11 vsunieme svorníky 20. Na platňu 14 dáme tesnenie 19 a nasadíme valec vzdušníka tak, aby hrdlo 12 bolo dole a zároveň otočené do smeru, kde bude uložené výtlačné potrubie 50. Osadíme horné tesnenie 19 a platňu 15 a celok stiahneme maticami 31. Keďže sa čerpadlo na zimu musí odpojiť od prívodného i výtlačného potrubia, je vhodné odrezať rúrku 27 dlhú len asi 160 mm a na ňu umiestiť nákrutku 29, ktorou potom spojíme čerpadlo s prívodným potrubím 51. Výtlačné potrubie 50 pripojíme tak, že na hrdlo 12 vzdušníka naskrutkujeme odbočku T 45, do ktorej naskrutkujeme vsuvky 46 a na tie potom dva plynové kohútiky 47a a 47b. Kohútik označený 47b je vypúšťací. Kohútikom 47a uzavrieme výtlačné potrubie, keď potrebujeme napustiť vzduch do vzdušníka. Za kohútik 47a namontujeme nákrutku 48, ktorou pripojíme čerpadlo na výtlačné potrubie 50. Zavzdušnenie urobíme tak, že znížime hladinu v nádrži N pod úroveň vtokového koša, kohútikom 47a uzavrieme výtlačné potrubie, vyskrutkujeme zavzdušňovaciu skrutku 44 na vzdušníku a otvoríme vypúšťací kohútik 47b. Keď vytečie zo vzdušníka voda, zaskrutkujeme najskôr zavzdušňovaciu skrutku 44, potom zatvoríme vypúšťací kohútik 47b, hradidlom v nádrži zvýšime hladinu na prevádzkový stav, otvoríme kohútik výtlačného potrubia 47a a uvedieme čerpadlo do chodu. Ak nechceme nechať čerpadlo v chode nepretržite, môžeme ho zastaviť buď uzavretím zasúvadlového uzáveru 49 umiestneného za vtokovým košom, alebo rýchlejšie tak, že podržíme vreteno vybíjacieho ventilu s kuželíkom v hornej polohe a ak máme všetko správne vyvážené, vreteno zostane v tejto hornej polohe. Čerpadlo sa potom uvádza do chodu miernym stlačením vretena. UMIESTENIE ČERPADLA Ak má potok dostatočný spád, môžeme čerpadlo postaviť tesne vedľa potoka. Musíme však rátať s odtokom veľkého množstva vody z vybíjacieho

25 ventilu a čerpadlo zaistíme vhodným krytom (obr. 6). Rám krytu zhotovíme z uholníkov L 30X30X3. Na dno privaríme dve lišty z rovnakých uholníkov, ktoré slúžia na upevnenie čerpadla. Aby sme mali ľahký prístup k čerpadlu, zhotovíme odklopné horné veko a jednu bočnú stranu. Rám bočných dvierok zvaríme z profilu T 30, ako aj rám horného veka; iba tú stranu rámu veka, ktorá po uzavretí presiahne bočné dvierka, vyhotovíme z uholníka L 30X30X3. Na veko a bočné dvierka privaríme očká na zámku. Bočné dvierka zaistíme v uzavretej polohe zasunutím kolika do dvoch očiek. Na dvierka i rám nanitujeme výplne z pozinkovaného plechu; dno necháme voľné. Pre jednoduchšiu manipuláciu nakoniec ešte privaríme na bočné steny rámu držadlá. Čerpadlo môžeme zabudovať aj do šachty (obr. 7). Toto riešenie je prácnejšie, ale má svoje výhody. Prívodové potrubie je kratšie, čerpadlo pracuje rýchlejšie a tichšie. Je viac chránené proti nežiadúcim zásahom. Šachtu musíme vybudovat dostatočne veľkú, aby sme tu mohli pohodlne robif montážne práce. V šachte musíme rátaf nielen s odpadom vody, ktorú privádzame potrubím B, ale aj s dažďovou a priesakovou vodou. Preto musíme dostatočne dimenzovat potrubie J. Na záver niekoľko rád: Konštrukcia vodného prúdového čerpadla s prerušovaným prúdom, znázornená na výkresoch, sa osvedčila pri výtlačnej výške h asi 20 m. V prípade, že by výška h bola väčšia, treba zosilniť vzdušník 11 (použiť hrubostennú rúrku), obidve príruby 14 a 15, ako aj priemer skrutiek 20 a zvýšiť ich počet a tesnenie 19, použité vo vzdušníku, zhotoviť z klingeritu. K umiesteniu tohto čerpadla treba pripomenúť, že úplná väčšina vydatnějších vodných tokov v ČSSR je v štátnej správe, ktorú vykonávajú podniky Povodí Vltavy, Povodí Labe atď. Tieto organizácie spravujú aj potoky a potôčiky s celoročným zavodnením. Budovanie vodných diel ovplyvňujúcich prietokové podmienky na týchto tokoch je zásahom do oblasti pôsobnosti uvedených organizácií, ktoré sledujú všetky prirodzené a umelé vodné nádrže na týchto tokoch. Treba teda zvážiť rozsah nevyhnutných úprav na mieste, kde chceme čerpadlo umiestniť, aby sme sa nedostali do rozporu s vodohospodárskymi záujmami. JAROMÍR SMI'TKA DVOUSTUPŇOVÉ KALOVÉ ČERPADLO Téměř u každého rodinného domku, chalupy nebo chaty je septik, nebo jímka, kterou je nutno občas vyčistit. A skoro všude je zahrada, která potřebuje pohnojit. Tyto problémy jsem před dvěma lety vyřešil vyrobením kalového čerpadla, které se mi během provozu velmi osvědčilo. Jeho zhotovení není nákladné ani výrobně složité. Kalové čerpadlo je dvoustupňové s výtlačnou výškou 13 až 15 m. Jeho pracovní část je ponořena do čerpaných kalů. Kaly jsou nejdříve nasávány prvním stupněm, který tvoři závit rotoru a trubka víka čerpadla. Druhý stupeň je odstředivý a je tvořen lopatkami rotoru v tělese čerpadla. Zde jsou kaly odstředivou silou vháněny do výtlačné trubky 0 60 mm, která tvoří zároveň nosnou konstrukci celého stroje. Tato trubka je zakončena koncovkou pro připojení požární hadice. Požárními hadicemi se kaly dopraví na potřebné místo na zahradě. Opotřebované hadice lze získat od požárních útvarů. Protože však inventář požárních útvarů je vlastnictvím národních výborů, je nutné o odprodeji jednat nejprve na národním výboru. Menší díry (do délky 5 cm) nejsou na závadu, lze je snadno opravit omotáním izolační páskou (hadice je při tom v plochém stavu) závrt vedle závitu alespoň ve třech vrstvách s přesazením o 10 cm na každou stranu. Takto opravená hadice vydrží nejméně 10 let. Pro pohon čerpadla používám eletromotoru 2,2 kw s otáčkami 1400 min" 1, který po celý zbývající čas slouží na okružní pile. Pro tento účel jsem v čele řemenice elektromotoru zhotovil dva otvory se závitem M8 ve vzdálenosti 55 mm od sebe. K nim se potom přišroubuje příruba tak, že mezi řemenici a přírubu se umístí pryž ti. 6 mm.. Délku celého čerpadla je nejlépe upravit podle potřeby, tj. podle hloubky jímky, do které bude ponořeno. Z bezpečnostních důvodů by měla mít hřídel kryt. Abych se tomu vyhnul, zvolil jsem délku čerpadla takovou, aby z otvoru v jímce vyčníval pouze držák elektromotoru s elektromotorem, ale řemenice a hřídel byly již v otvoru. Příruba je spojena s hřídelí pomocí šroubu M6, který slouží zároveň jako strižný kolík. Proto není vhodné používat šroub s větší pevností. VÝROBA ČERPADLA Nejprve vysoustružíme, nebo nemáme-li soustruh, dáme si vysoustružit ložiska 8 a tělo 2.5 tělesa čerpadla. Kdo má k dispozici výheň, může trubku 9 ohnout tak, že ji nejprve naplní pískem, pak ohřeje ve výhni a ohyb pak provádí sevřením ve svěráku a zvedáním konců trubky. Jednodušší však je ohyb na hydraulické ohýbačce na trubky s radiusem r 200 mm. Takto můžeme ohnout trubku 9 vcelku nebo jen dvě kolena, která přivaříme k rovné části. Pro výrobu ostatních součástí je nutný jen elektrický svařovací transformátor, pracovní stůl a svěrák. Nejdříve zhotovíme těleso čerpadla 2. Z trubky odřízneme prstenec 2.2 široký 73 mm. Na dno 2.3 tělesa čerpadla se nám může podařit najít ve šrotu odpadní materiál podobného rozměru, vzniklý při vypalování mezikruží. Je-li rozměr kruhu příliš velký, že by dalo moc práce jej obrousit, je možné zhotovit prstenec 2.2 užší o tloušťku dna (10 mm) a dno pak přivařit k trubce navrch. Otvory pro vyústění do trubky 9 a pro tělo 2.5 tělesa čerpadla jsem prováděl odvrtáním malým vrtákem po předchozím orýsování. Kdo má k dispozici větší vrtačku, popřípadě autogen, má to jednodušší. Otvory nejprve začistíme sekáčem a pak brusným kotoučkem upnutým ve vrtačce. Při sváření těla 2.5 ke dnu 2.3 tělesa čerpadla je nutno dodržet kolmost a mít v těle nasunutou hřídel, nejlépe celý rotor 13. Hřídel odvádí teplo z bronzových pouzder, takže nedojde k jejich poškození. Totéž platí pro sváření ložisek 8. Spodní část trubky 9 je nutno pečlivě přilícovat k tělesu čerpadla (orýsovat, odvrtat malým vrtákem, odseknout sekáčem, zarovnat bruskou). Do vrchni částí trubky 9 nasadíme hadicovou koncovku, jejíž vnější průměr odpovídá vnitřnímu průměru trubky 9, do které se dá pomocí špalíku a kladívka nasu- 23

26 ÍSHH^ '

27 POHLED P 25

28 nout. Koncovku zajistíme dvéma šrouby. Zhotovení rotoru 13 by nemělo činit potíže; závit 13.1 zhotovíme rozstřižením mezikruží s vnějším 0 80 mm a vnitřním 0 20 mm. Výroba ostatních součástí je jednoduchá a je zřejmá z výkresů. Jednotlivé díly je nutné chránit nátěrem, který odolává chemickým vlivům; osvědčila se mi však i barva 26 Unibal. Natér jsem provedl několikrát, takže jsem ani nemusel dávat těsnění mezi víko čerpadla 1 a těleso čerpadla 2. Po stažení víka čtyřmi šrouby M8 se těleso zamáčklo do vrstvy barvy ve víku a plochu dostatečně utěsnilo. Při montáži postupujeme tak, že nejprve sešroubujeme těleso 2 s vloženým rotorem 13 s víkem 1. Nemáme-li trubku 9 vcelku, svaříme obě kolena s rovnou částí. Na hřídel 7 nasadíme ložiska 8. Na hřídel rotoru 13.3 nasadíme axiální ložisko 3 a pak nátrubkem 4 spojíme hřídel 7 s hřídelí rotoru 13.3 pomocí dvou šroubů 5. Vše vypodložíme, zhodujeme a překontrolujeme, zda se hřidel volně otáčí. Je-li vše v pořádku, svaříme těleso 2 s trubkou 9 i ložiska 8 s trubkou. Držák motoru 11 privaríme k trubce až nakonec. Dříve musíme motor k držáku přišroubovat čtyřmi šrouby M16. Na řemenici motoru, do které předem zhotovíme dva otvory se závitem M8, připevníme přírubu 10. Takto smontovaný celek nasadíme přírubou na hřídel 7; vypodložíme, vyzkoušíme, zda se hřídel volně otáčí a teprve pak privaríme držák 11 k trubce 9. ČERPÁNÍ ' Čerpadlo doneseme k jímce bez motoru a ponoříme jej do kapaliny. Elektrický motor dopravíme (nejlépe na vozíku) k jímce, našroubujeme na něj přírubu 10a pak přírubu i s moto-

29 rem nasuneme na hřídel 7. Protože je motor těžký, je vhodné mít na tuto práci pomocníka. Pak teprve uchytíme motor k držáku čtyřmi šrouby M16 a nakonec spojíme přírubu s hřídelí šroubem 6. Tento postup nelze obrátit nejprve montovat přírubu na hřídel a nakonec spojit řemenici s přírubou protože by se mohlo snadno stát, že by motor spadl do jímky, což při správném postupu montáže není prakticky možné. Nakonec připevníme pomocí spojky požární hadici a můžeme začít čerpat. Po vyčerpání kalů nejprve uvolníme šrouby M16, pak šroub 6, sundáme motor a čerpadlo vyjmeme z jímky. Pak čerpadlo omyjeme proudem vody, demontujeme ho a rotor, hřídel rotoru i těleso čerpadla (zvlášť pouzdra) otřeme do sucha. Pak vše namažeme tukem A4, pouzdra ložisek namažeme olejem a čerpadlo můžeme uskladnit do příštího použití. Nesmíme zapomenout umýt i hadici, nechat ji uschnout (nejlépe na plotě), suchou sbalit a skladovat v suchu. Samozřejmé by bylo možné dávat čerpadlo do jímky včetně namontovaného motoru, vyžadovalo by to však veliký otvor v jímce a při spouštění do otvoru by bylo třeba nějakého mechanismu nebo nejméně pomoci tří lidí. * Několik poznámek na závěr: Elektromotor může být samozřejmé větší, ale nikoli menší. Prokázala to zkouška, při které jsem v jednom zatopeném Rozpiska materiálu sklepě čerpal tímto čerpadlem vodu po dobu šesti hodin. Za tuto dobu se elektromotor zahřál natolik, že téměř nebylo možné udržet na něm ruku. Dopomohlo k tomu to, že jsme k čerpadlu lopatami přisouvali bahno a veškerý nános, který zůstal na dně sklepa. Ale i tuto kaši" čerpadlo dopracovalo. Dále se při provozu ukázalo, že by bylo vhodné provést i mazání ložisek 8 na mazničku. JIŘÍ TYLŠ OZDOBNÉ KVĚTINÁČE Z BETONU T Na zatravněnou plochu před chalupu či chatu, ale také na chodník nebo jako ohraničení pozemku se hodí betonový květináč. Časově nejnáročnější je výroba dřevěné formy. Forma je rozebíratelná: skládá se ze tří částí horní hranolovité části, jádra a podstavce které se před betonáží složí do jednoho celku a po částečném zatvrdnutí směsi se lehko rozeberou. Rozměr hotového květináče je 50X50 cm, výška 41 cm. Spotřeba betonu asi 55 litrů. K výrobě formy potřebujeme hoblovaná prkna 2 cm tlustá, 2 m kruhové oceli 0 8 mm, vlnitou desku z umělé hmoty nebo hliníkového plechu v rozměrech 500X 1000 mm se šířkou vln asi 25 mm a výškou 20 mm, kousek plechu tloušťky 0,8 až 1 mm a další drobný materiál.....,, VÝROBA FORMY Nejprve zhotovíme horní hranolovitou část. Z prken sestavíme a sklízíme bočnice 1 a 3. K bočnicím 1 přibijeme zarážky 2 a provrtáme do nich spirálovým vrtákem otvory 0 9 mm pro svorníky 5. Dbáme, aby otvory byly přesně proti sobě. Dále vyrobíme z kruhové oceli 0 8 mm čtyři svorníky 5 dlouhé 570 mm. Hrany dostatečně opilujeme a očkem M8 vyřízneme na každém konci závit M8 dlouhý 20 mm. Vyprofilování vnějších stěn květináče dosáhneme pomocí desek 4 s příslušnými prolisy buď z hliníkového plechu, nebo z umělé hmoty. Obojí je čas od času k dostání v obchodě. Plech je výhodnější, u umělé hmoty je při větším množství odlitků nebezpečí, že se poškodí. Z tabule uřízneme pilkou na železo pruhy široké 220 mm a řez začistime pilníkem. Délku každého pruhu upravíme na 500 mm tak, že na kovadlině vyrovnáme jeden až dva ohyby (obr. 1). Dbáme na to, aby v rozích při vyplnění betonem byl dostatečný průřez, aby se nám u hotového květináče neulomil roh (obr. 2). Takto upravené přesně stejné pruhy 4 přibijeme slabými hřebíčky mm k bočnicím 1 a 3. Nyní tuto část formy složíme a stáhneme svorníky. Při přesné práci a kolmém řezání je forma přesně pravoúhlá. Jádra sestavíme ze dvou prken 11, dvou prken 12 a dna 13. Dno sestavíme z několika prken, které sbijeme dohro- 27

30 28

31 mady dvěma svlaky 14. Svlaky přibijeme 21 mm od krajů, abychom zároveň vytvořili opěrnou plochu pro boční stěny. U bočních stěn zhoblujeme hrany tak, aby dobře sedly na dno (obr. 3). Boční stěny jádra 11 a 12 sbijeme hřebíky a na tento plášť pravidelného komolého čtyřbokého jehlanu přibijeme dno 13. Doprostřed hran bočních stěn 11 přibijeme příčník 15. Jádro přesně ustředíme dovnitř hranolovité části formy a příčník 15 provizorně přibijeme do krajů; hřebíky nezatlučeme úplně. Nyní osadíme středící kolíky takto: Do příčníku navrtáme nad hrany bočníc 1 na jedné straně otvor 0 4 mm a stejné dva otvory na druhé straně. Středící kolíky 8 zhotovíme z větších hřebíků 0 4 mm, kterým odřízneme hlavy; zatlučeme je skrz otvory v příčníku do bočnic 1. Pak již můžeme vytáhnout hřebíky, jimiž jsme provizorně přibili jádro k formě. Z prken sestavíme obě základové desky 17, které spojíme svlaky 18. Ve středu desek vyřízneme úzkou pilou otvory mm. Potom k deskám 17 a svlakům 18 přibijeme vložky 21 a 22 a dále vložky 19 tak, aby mezi nimi byla mezera asi 5 mm. Dosáhneme toho vložením distančních desek 20 z překližky 5 mm tlusté. Do vložek 19 a ustředěných distančních vložek 20 předem vyvrtáme do středu otvor 0 9 mm. Distanční desky a celý podstavec opatrně rozřízneme mezi vložkami 19 tak, aby vznikly dvě shodné půlky. Ty k sobě sešroubujeme včetně distančních desek 20 pomocí šroubů 24 s podložkami 6 a maticemi 7. Do půlkruhových vnitřků vložíme plechy 23 zkroužené na průměr 400 mm. Plech přibijeme hřebíky, popřípadě přišroubujeme vruty s kuželovou hlavou k oběma deskám; rozteč hřebíků či vrutů volíme asi 80 mm. Otvory do plechu vhodně upravíme, aby hlavy hřebíků nebo vrutů byly v plechu dobře zapuštěny. Na podstavec posadíme horní hranolovitou část formy a přesně ji ustředíme. K bočnicím 1 přišroubujeme příchytky 9 ohnuté z plechu a podle otvoru v příchytce vyvrtáme otvory do horní desky 17. Oba díly k sobě sešroubujeme šrouby 10 a zajistíme maticemi 7. Středem příčníku 15 a dnem jádra 13 provrtáme otvor 0 13 mm. Dírou prostrčíme čep 16 z kruhové oceli Rozpiska materiálu 0 12 mm. Čep vytvoří ve dně hotového květináče otvor pro odtok vody. BETONOVÁNÍ Nejdříve na rovnou plochu asi 70X70 cm nasypeme vrstvu přesátého písku tlustou asi 1 cm. Na písek položíme fólii z PVC, která je o něco větší než průměr podstavy květináče, tj. asi 500 mm. Na vrstvu písku položíme podstavec formy a přesně do středu jeho otvoru dáme starý hrnec nebo plechovku dnem vzhůru. Výšku zkrátíme tak, aby dno hrnce bylo 2 až 3 cm pod úrovní horní desky podstavy. Průměr hrnce, který má funkci ztraceného bednění, volíme takový, aby tloušťka stěny vybetonované válcové části květináče byla minimálně 7 cm. Do středu dna hrnce prorazíme otvor 0 13 mm, kterým později prostrčíme čep 16. Na podstavec položíme horní část formy bez jádra a obě části spolu sešroubujeme. Pak již můžeme začít betonovat. Nejprve vybetonujeme válcovou část květináče až asi 5 cm nad úroveň horní desky podstavce. Pak přiložíme jádro, prostrčíme čep 16. Než začneme betonovat, natřeme stěny hustším olejem, aby se forma lépe odtrhla. Betonová směs nesmí být příliš tuhá, aby vyplnila dobře formu. Nejvhodnější je směs měkká. Betonovou směs musíme dobře zpracovat, nejlépe udusat pechem. Pomocí tenké tyčky musíme směsí naplnit všechny vlny. Někdy se stane, že jádro plave" na betonové směsi; pak je musíme zatížit cihlami nebo je přivázat k formě drátem. Vhodné je vložit při betonování do formy několik drátů 0 5 mm, aby byl beton pevnější. ODBEDŇOVÁNÍ Časový sled odbedňování závisí na kvalitě a vlhkosti betonu, teplotě a vlhkosti ovzduší. Zpravidla za jednu hodinu po skončeném betonování je nutno vytáhnout čep 16 a jádro. Za další 3 až 6 hodin opatrně odšroubujeme matice a vytáhneme svorníky 5 a poklepem a tahem vzhůru uvolníme nejprve bočnice 1 a pak bočnice 3. Za dalších několik hodin odstraníme po obvodu podstavy písek, uvolníme šrouby spojující obě poloviny, které poklepem směrem dolů odtrhneme od odlitku a uvolníme. Po 29

32 dalším zatvrdnutí je květináč možno přemístit na místo. K vytvoření jiných povrchů hranolovité části květináče je možno použít jiné vhodné desky z umělé hmoty, jež se používají k obkladům stěn či stropů, popřípadě můžeme použít jen hladkých bočnic. V tom případě pak hranolovitou část květináče omítneme stříkacím strojkem dosti hrubým břizolitem. Do květináče se nejlépe hodí košaté květiny, jako např. řeřišnice, petúnie, šalvie, macešky a podobné. ING. VÍTĚZSLAV BUKOVSKÝ ÚPRAVA KAMEN CLUB Úprava kamen: 1 vsuvný koš; 2 šamotová vyzdívka; 3 topná šachta; 4 plášť kamen; 5 rošt; 6 popelník; 7 palivo Výkon těchto kamen lze nenáročnou úpravou zvětšit při současné úspoře paliva. Kamna jsou konstruována pro spalování uhlí (kostka I, případně koks). Po úpravě v nich lze spalovat méně hodnotné palivo, tj. velmi drobné uhlí (uhelnou drť velikosti mm včetně uhelného prachu), dřevní odpad a pod. Úprava záleží jen ve výrobě koše, který vsuneme násypným otvorem nad rošt topeniště. Vzniká tím uzavřená topná šachta, která nedovoluje rozptyl paliva mimo rošt tedy mimo přívod vzduchu a tím je spalování dokonalejší. V případě, že se v odvodních šachtách utvoří větší vrstva topiva, brání odtoku spalin a hoření je pak nedokonalé. Při nedostatečném hoření dochází i k intenzivnímu usazování sazí v kouřových trubkách, čímž se opět snižuje vyzařování tepla. Vsuvný koš 1 svaříme (nejlépe elektrickým proudem) z betonářské oceli 0 10 mm. Z. P. ZDVOJENÍ OKEN Příčinou značného úniku tepla v chatách a některých starších stavbách jsou jednoduchá okna. Únik tepla lze podstatně snížit zdvojením okenního skla. Výhodou popsaného řešení je skutečnost, že rám s druhým sklem je odnímatelný. Úprava je naznačena na obr. 1. Druhé okenní sklo 4 je upevněno v pomocném dřevěném rámu 3, vyrobeném z profilů podle obr. 2. Pomocný rám je zasazen do původního okna 1 a utěsněn polyuretanovou těsnicí páskou 2 Purfix". Proti uvolnění je zajištěn malými obrtlíky, nebo chromovanými skobičkami 5 vhodné velikosti se závitem (obr. 3), což je vzhlednější. Při výrobě rámu je třeba dbát na to, aby profily nebyly zbytečně masivní a sklo příliš tlusté, aby původní okenní závěsy nebyly přetíženy. Před montáží rámu s druhým sklem je vhodné otřít venkovní sklo utěrkou Clarin". Tím se zabrání jeho orosení. Stejným způsobem lze upravit dvojité okno na trojité. J. J. Obr.1 30

33 PROVAZOVÝ ŽEBŘÍK Při výstavbě kopané studny o hloubce 17 m vznikl problém, jak rychle, bezpečně a spolehlivě sestupovat a vystupovat ze studny. K tomuto účelu jsem zhotovil provazový žebřík (obr. 1), který jsem též plně využil při montáži sacího potrubí ruční pumpy i při montáži nautily. Později se osvědčil i při čištění studny a při drobných opravách na rodinném domku (nátěry a opravy štítu, okapů a pod.). Délku provazového žebříku si každý může stanovit podle své potřeby. Obr. 1 VÝROBA DÍLŮ Pro výrobu žebříku použijeme horolezecké lano 1, které zakoupíme v prodejnách sportovních potřeb (9 Kčs za 1 m). Délka lana musí být dvojnásobná než bude délka žebříku. Z měděné trubky 0 22 mm odřízneme zajištění 2 závěsného oka žebříku. Trubku zarovnáme na soustruhu, srazíme ostré hrany na povrchu a v otvoru. Zajišťovací prsteny 3 zhotovíme z měděné trubky 0 16 mm. Napícháme je na soustruhu nebo nařežeme pilkou na železo na požadované délky 15 mm a srazíme všechny hrany. Podložky 4 použijeme mosazné, 0 12 mm. Stúpadlá 5 vysoustružíme z vyzrálého jasanového dřeva. Povrch ještě upravíme smirkovým plátnem. Do obou konců stúpadlá musíme vyvrtat otvory 0 12,1 mm. Tyto otvory vyvrtáme nejlépe pomocí přípravku 6. Hotová stúpadlá ponoříme na 24 hodiny do fermeže. Přípravek 6 tvoří dvě kostky, které vyfrézujeme do rozměrů 65X65X 58 mm. V ose kostek vyvrtáme a dosoustružíme otvor 0 40 mm. Kolmo na tento otvor vyvrtáme v rozteči 29 a 32,5 mm od hrany kostky otvor 0 12,1 mm. Konce stupadel zasuneme do kostek a pak obě kostky upneme do Obr. 2 svěráku stojanové vrtačky v rozteči 370 mm tak, aby obě čela stúpadlá byla v rovině s čely obou kostek (obr. 2). Nejdříve vrtáme jednu stranu stúpadlá. Otvor 0 12,1 při tom slouží jako vedení vrtáku. Po vyvrtání otvoru stupadlo otočíme, vyvrtaný otvor zajistíme zarážkou 7 a vrtáme druhou stranu stúpadlá. Zarážka 7 zamezí jednak posuv stúpadlá a zároveň zajistí naprostou souosost vyvrtaných otvorů stúpadlá. SESTAVENÍ ŽEBŘÍKU Lano 1 přeložíme na půl a složený konec provlékneme zajišfovací trubkou 2 tak, že vznikne závěsné oko, které zajistíme zmáčknutím měděné trubky 2. Po zhotovení oka obě půlky lana napneme, označíme rozteče v rozměru 300 mm po celé délce lana (na obou stranách) červeným fixem. Po rozměření navlékáme na každou stranu v označených polohách zajišfovací prsten 3, podložku 4, stupadlo 5, opět podložku a zajišfovací prsten. Na obou stranách lana pak měděný zajišfovací prsten 3 zmáčkneme pod lisem na laně tak, aby jednotlivá stupadla bezpečně držela v požadované rozteči. Podložky 4 vkládáme pod zajišfovací prsten proto, aby se při zatížení stúpadlá nezamačkával zajišfovací prsten do dřeva. Páté stupadlo od konce žebříku natřeme červenou barvou; červené zbarvení stúpadlá nás upozorní na ukončení žebříku. Ostatní stúpadlá napustíme fermeží. Při lezení používáme zajišfovací pás s karabinkou. Rozpiska materiálu (počet kusů uveden pro jedno stupadlo) 31

34 koníčky SKLÁPACÍ STOJAN NA PREMIETACIE PRÍSTROJE Premietanie filmov a diapozitívov je dnes bežná vec tak v súkromí, ako aj na prednáškach a schôdzach. Málokedy však býva k dispozícii stojan pod premietací prístroj, a tak sa to pravidelne rieši postavením stoličky na stôl. Stabilita takejto súpravy je neveľká a väčšie premietacie prístroje, ako je Club 16 alebo Meoclub, sa na sedadlo stoličky fažko vojdú a musia sa rozlične podkladať. Stojany pod premietacie prístroje sa u nás ani nevyrábajú, lebo sa mi ho Rozpis materiálu nepodarilo kúpiť v nijakej predajni. Zhotovil som si preto sklápací stojan (obr. 1), ktorý je počas prevádzky vysoký 123 cm, má dve plošiny a spoľahlivo unesie záťaž 40 kg. Horný stôl má rozmer 600X360, dolný stôl 520X320 mm. Zložený má dĺžku 145 cm, šírku 62 cm a hrúbku 10 cm. Väčšia výška stojana nie je účelná, pretože sťažuje obsluhu prístroja a i zdvíhanie ťažkých premietacích prístrojov do väčšej výšky nie je pre každého ľahké. Prídavný schodík pre premietačov nie je vhodný, lebo obmedzuje prenosnosť stojana. Stojan je veľmi pevný, nechveje sa a je odolný proti prevráteniu. Jeho tvar dovoľuje aj premietanie otvorom do susednej miestnosti, lebo sa dá pristaviť tesne k stene a nevyžaduje veľké okienko. Stojan je zvarený z oceľových tenkostenných rúrok 0 18 mm a z plochej ocele 30X3 mm a 40X3 mm. Stoly sú z preglejok hrubých 15 mm. Horný stôl môže byť hrubší, ale pri dolnom nesmie hrúbka prekročiť 15 mm, lebo inak by sa stojan nedal celkom zložiť. Na nohy stojana sa dajú navliecť gumové pätky, aké sa predávajú ku kovovému nábytku, ktoré pomáhajú tlmiť hluk stroja. Z toho istého dôvodu je vhodné položiť pod premietací prístroj plstenú podložku hrúbky asi 15 mm, ktorá zachytí väčšiu časť hluku. Na náter konštrukcie zvolíme veľmi svetlú farbu, aby stojan bol aj v šere dobre viditeľný. Pri premietaní sa predpokladá, že spodná hrana premietacieho plátna bude vo výške asi 120 cm nad dlážkou. Pri premietaní zvukových filmov nie je vhodné dávať na dolný stôl sieťový transformátor mohla by sa zničiť nahrávka. VÝROBA STOJANA Predné nohy 1 stojana (obr. 2) zvaríme z rúrok 0 18X1,5 cm. Konce priečok 1.2 a 1.3 vopred vybrúsime tak, aby dobre priľahlí na zvislé rúrky 1.1. Na konce zvislých nôh 1.1 privaríme oká 10, ktoré slúžia ako spájací kĺb stojana. Vzhľadom na to, že zvislé rúrky 1.1 nie sú rovnobežné, je nevyhnutné oká vychýliť tak, aby boli navzájom rovnobežné. Pri zváraní musíme posunúť oká smerom dovnútra od osi rúrky tak, aby vonkajšia strana ôk lícovala s koncom osi rúrky. Oko je zasunuté do rúrky svojou spodnou časťou a pri zváraní ho pritlačíme na bok rúrky až dosiahneme vyžadovanú polohu. Zadné nohy 2 vyhotovíme podobne, iba s koncom osi rúrky musí lícovať vnútorná strana oka. Po privarení vyrovnáme oká tak, aby sa oká prednej nohy dali ľahko zasunúť medzi oká zadnej nohy. 32

35 Obr. 1 33

36 m

37 Horný stôl 4 vyrežeme z preglejky hrubej 15 až 18 mm. Na spodnú stranu stola priskrutkujeme závitkami 11 držiak horného stola 7, ktorý zostrojíme podľa obr. 3 tak, aby sa dal ľahko zasunúť medzi oká 10 prednej nohy 1. Držiak vzpery 6 priskrutkujeme až po zostavení celého stojana. Teraz už môžeme spojiť obidve nohy tak, že otvormi v oknách nôh a držiaka prevlečieme skrutky 7.2 a zaistíme krídlovými maticami 7.3 (pozri det. B na obr. 1). Dolný stôl 5 je z preglejky hrubej 15 mm. Na spodnú stranu stola priskrutkujeme držiak spodného stola 9 a dve vidlice 8. Vzdialenosťou týchto dvoch dielov je daný rozchod nôh stojana. Stôl upevníme tak, aby bol uprostred priečky 1.3 a na priečke si potom poznačíme polohu vnútornej strany držiaka stola. Od tejto rysky asi 3 mm smerom dovnútra vyvŕtame otvor, vyrežeme do neho závit M4 a zaskrutkujeme poistnú skrutku M4, ktorý zabraňuje priečnemu posunu stola. Proti vysunutiu z úchytu na rúrke musíme ešte držiak zaistiť príložkou 9.2, ktorú priskrutkujeme skrutkami 9.3 (det. C na obr. 1). Po zoskrutkovaní musíme dĺžku týchto skrutiek upraviť tak, aby nevyčnievali z držiaka, inak by prekážali otočeniu stola, lebo by narážali na poistné skrutky zaskrutkované do priečky. Rúrkovú vzperu 3 zhotovíme takisto z oceľovej rúrky 0 18 mm. Spodný koniec rúrky rozklopeme asi do šírky 24 mm a potom urobíme výrez tak, aby vzpera dobre zapadla do priečky zadných nôh. Dĺžku vzpery musíme upraviť tak, aby sa pri rozchode nôh určenom dolným stolom dala zasunúť do jeho otvoru a držala horný stôl vo vodorovnej polohe. Horný koniec vzpery musíme navliecť do držiaka vzpery 6 na doraz, takže výčnelok držiaka je v plnej časti vzpery. Tak vytvoria obidve tieto časti jednotný kus a môžeme si už na hornej doske vyznačiť otvory na držiak. Po priskrutkovaní držiaka prevlečieme vzperou a držiakom skrutku 6.3 a zaistíme ju pritiahnutím matice 6.4 tak, aby sa skrutka v otvore držiaka mohla voľne posúvať a uvoľniť vzperu pri skladaní stojana (det. A na obr. 1). Obr. 3 ROZKLADANIE STOJANA Najskôr povolíme sťahovacie skrutky na kíbe stojana. Potom nadvihneme horný stôl 4 a prevlečieme vzperu 3 tak, aby sa dostala na zadnú stranu. Nadvihneme dolný stôl 5 a roztiahneme nohy 1 a 2 tak, aby vidlice 8 zapadli na prvú priečku za- 35

38 dnej nohy 2. Potom už môžeme zasunúť vzperu 3 do otvoru v dolnom stole tak, aby rozvidleným koncom zapadla okolo prvej priečky nohy 2. Vzperou je zaistený aj náhodný posun dolného stola. Nakoniec vzperu zatlačíme na doraz na držiak vzpery. Pri skladaní stojana postupujeme opačne. ING. SVATOPLUK KRČMA Pri premietaní filmov potrebujeme nielen projekčný prístroj, ale aj plátno, ktoré by sa dalo ľahko prenášať a zaberalo málo miesta. Plátno sa dá kúpiť, ale je veľmi drahé; jeho zhotovenie nie je zložité a zaobstarať si ho týmto spôsobom možno veľmi lacno. Základ tvorí samotočidlo zo starej vyradenej rolety; podľa dĺžky samotočidla, ktorú sa nám podarí zohnať, zvolíme aj rozmery plátna. Na výkrese 1 v rozpise materiálu sa ráta s dĺžkou samotočidla 80 cm. POSTUP PRACE Plátno 1 na projekčnú plochu odstrihneme, vyperieme, naškrobíme a vyžehlíme. Na hornej strane plátna prešijeme taký široký okraj, aby sa doň dala zasunúť lišta 2 prierezu 20X10 mm. Spodný okraj prilepíme na samotočidlo 7 a ešte pribijeme malými čalúnnickými klinčekmi. V strede lišty 2 navŕtame otvor, do ktorého uchytíme krúžok 3; na tento krúžok musíme v obrubě plátna zhotoviť otvor. Samotočidlo s plátnom zabudujeme do puzdra 4, ktoré zhotovíme z novodurovej rúrky, do ktorej musíme vopred pomocou kotúčovej píly vyrezať pozdĺžny otvor, ktorého dĺžka sa rovná šírke plátna. Na puzdro pripevnime držadlo 11, POHĽAD S 36

39 ktoré kúpime hotové. Samotočidlo pripevníme do puzdra dvoma drevenými kotúčmi 5 a 6, ktorých priemer musí zodpovedať vnútornému priemeru rúrky 4, a upraveným kovaním na rolety 9 a 10. Na koniec ešte z hliníkového drôtu 0 4 mm ohneme háčik 8, na ktorý plátno vešiame. Pri montáži postupujeme takto: Najskôr priskrutkujeme vždy dvoma závrtkami upravené kovanie 9 a 10 na drevené kotúče 5 a 6. Potom vsunieme kotúč 5 s kovaním 9 do puzdra a pripevníme dvoma klinčekmi. Biele plátno navinieme na samotočidlo, pomocou kombinovaných klieští napružíme pružinu samotočidla a opatrne ho vsunieme do puzdra tak, aby jeho oska zapadla do otvoru kovania 9 (det. A). Potom plátno opatrne vysunieme cez pozdĺžny otvor v puzdre a do záševku plátna vsunieme lištu 2. Do puzdra 4 zasunieme drevený kotúč 6 s kovaním 10 tak, aby do zárezu kovania 10 zapadla napružená oska samotočidla a kotúč pripevníme klincami (det. B). Na tejto strane puzdra vznikne priestor, do ktorého môžeme uložiť háčik 8; drží v puzdre vlastnou pružnosťou. Nakoniec pripevníme do lišty 2 krúžok 3. Na zlepšenie estetického vzhľadu možno okraje plátna ešte nastriekať čiernou farbou alebo tušom. JÁN EMILA ZAŘÍZENÍ PRO ZPRACOVÁNÍ BAREVNÝCH FOTOGRAFIÍ II V minulém sborníku jsme otiskli návod na zhotovení tanku na vyvolávání barevných zvětšenin a temperovací vany. Nyní otiskujeme zbytek příslušenství celého systému. V některém z nejbližších čísel sborníku pak uveřejníme návod na zhotovení motorového rotatoru aditivních filtrů a regulátoru s trojnásobným časovým spínačem. Tento regulátor zároveň nahrazuje regulátory VIPO Combi a slučovač regulátoru, jehož výroba je popsána v tomto čísle sborníku. Výroba regulátoru s trojnásobným časovým spínačem je však velmi náročná na přesnou mechanickou ( hodinářskou") práci, a proto se do ní mohou pustit jen skutečně dovední kutilové. ZDROJ PRO MOTOREK A ÚPRAVA MOTORKU Při konstrukci stejnosměrného zdroje pro motorek musíme vycházet z toho, jaký motorek seženeme. Vhodný je např. stěračový 6 V motorek, který lze koupit v bazaru. Tento motorek však musíme upravit tak, abychom kyvadlový pohyb převedli na pohyb rotační. Zhotovíme proto nové víčko, do něhož přišroubujeme duralové (nebo bronzové) ložisko. Tímto ložiskem bude procházet hřídel 0 5 mm, kterou připájíme mosazí na ozubené kolečko. Tím vznikne rotační pohyb. Pro konstrukci zdroje musíme nejprve zjistit proudový odběr. Na motorku přečteme štítkový údaj o napětí, na nějž je motorek konstruován a o jeho výkonu, popřípadě odebírajícím proudu při jmenovitém napětí. Z údajů o výkonu a napětí jednoduše zjistíme i proudový odběr podle rovnice P=U.I a tedy I = P:U (V mém případě bylo napětí 6 V, výkon 21 W, a tedy proudový odběr 1-21:6-3,5 A.) 37

40 Správnost údajů však nejlépe zjistíme měřením pomocí stejnosměrného regulovatelného zdroje se zabudovaným voltmetrem a ampérmetrem. Pro uvedené napětí a požadovaný odebíraný proud musíme sehnat vhodný síťový transformátor. Nejvýhodnější je koupit hotový transformátor (výrobce Dubnica nad Váhom) buď v radioopravně, nebo v některém z bazarů elektrotechnického zboží, popřípadě získat objednáním v zásilkové službě podniku Tesla Uherský Brod. Pokud se nám nepodaří získat vhodný transformátor, musíme si ze zjištěných údajů transformátor spočítat a navinout sami (např. podle návodu v USS č. 7/1973 nebo podle některého ze starších čísel Amatérskeho rádia). Primár transformátoru TR připojíme přes pojistku a vypínač (viz schéma 2 na obr. 5). Sekundár transformátoru zapojíme po můstkovém usměrnění (Dl až D4) na elektrolytický kondenzátor C, který provede dodatečné vyhlazeni ss napětí (aby motorek měl klidný chod a necukal). Motorek by měl mít asi jednu otáčku za minutu. Menší toleranci v otáčkach (v mém případě 3/4 otáčky za minutu) upravíme pomocí odporu zařazeného na výstup zdroje. Protože napětí zdroje naprázdno (bez zapojeného motorku) bude podstatně vyšší než s motorkem v chodu, musíme napětí vyhlazovacího kondenzátoru C dimenzovat na toto napětí naprázdno. REGULÁTOR TEPLOTY je upraven pro konkrétní použiti a je velmi přesný (± 0,1 C od nastavené hodnoty). Jeho konstrukce je odvozena z časopisu Amatérské rádio (řada B, č. 2/1977, str. 51, obr. 37 a 38). Popis zapojení a funkce (viz schéma 1 na obr. 5) Na vývod 3. operačního zesilovače 10 přivádíme konstantní napětí z děliče R1, R2. Toto napětí přiváděné na neinvertující vstup se porovnává s napětím, přiváděným na invertující vstup (vývod 2). Na vstup 2 IO přichází napětí z děliče, tvořeného perličkovým thermistorem 12 NR15 (nelze nahradit jiným typem) a některým z odporů R4, které se zařazují pomocí přepínače Př 1 podle požadované teploty. Pokud jsou vstupy v rovnováze (v uzlu R1, R2, R7 a v uzlu Rt, R4, R6 je stejné napětí), tedy teplota se přesně rovná teplotě nastavené, je výstupní napětí operačního zesilovače nulové (bod 6 lze změřit pouze tranzistorovým, nebo elektronkovým voltmetrem). Při ochlazení lázně dojde ke zvětšení odporu thermistoru v této lázni ponořeného, dojde tedy i k zmenšení napěti na invertujícím vstupu IO, tím se zvětší výstupní napětí IO z předešlé nulové, nebo fninimálni hodnoty, na hodnofu. postačující k sepnutí spínacího tranzistoru T3, který sepne relé RE1 (jakékoli miniaturní 12 V relé, jehož kontakty jsou schopny dále sepnout proud asi 60 ma), to svými kontakty sepne relé výkonové RE2, jež svými kontakty spíná vlastní topení (v podstatě jakýkoli Celkový pohled na celou soupravu s třemi regulátory a slučovačem. Pod zvětšovacím přístrojem je vidět maskovací rám 38 ponorný vařič, jež je schopen svým výkonem vyhřát při rotaci tanku požadovaný objem vodní lázně). Při ohřevu lázně se odpor thermistoru zmenšuje, až dosáhne původní hodnoty, tedy rovnosti napěti vstupu invertujícího se vstupem neinvertujícím. V tomto okamžiku dojde i ke. zmenšení výstupního napětí 10 (vý-1 vod 6). Tento cyklus se stále opakuje. Přesnost, na jakou je tento vynikající regulátor schopen reagovat, je změna teploty 0,15 až 0,2 C, což je právě pro barevnou fotografii potřebné. Komu by se snad zdálo, že regulá-j tor hlavně při rotaci tanku velmií často spíná a rozpíná, může zavésti integrovanému obvodu hysterezi, tzv.: požadované znecitlivení vstupu. Do-' sáhne méně častého spínání a vypínání ohřívacího tělesa, avšak požadovaná citlivost regulátoru určitě už nebude 0,2 C, ale například 0,5 až 1 C, možná ještě méně. 0 možnostech zavedení tohoto znecitlivení se dočte případný zájemce ve firemní literatuře výrobců integrovaných obvodů n. p. Tesly Rožnov Integrované obvody a co s nimi". Na odporu R9, R10 a diodě D2 vzniká patřičný úbytek napětí při překlopení" IO. Dioda D2 udržuje v klidovém stavu závěrné napětí na T3 (0,6 V). Dioda D3 spolu s kondenzátorem C3 vyrovnáva špičky a vyhlazuje napětí na relé RE1 při spínání tranzistoru T3. Zdrojová část regulátoru. IO musí být napájen podle údajů výrobce (katalog tranzistorů a integrovaných obvodů Tesly Rožnov) symetrickým stabilizovaným napětím. Střídavé napětí 220 V přivádíme pomocí konektoru K1 přes pojistku P1 a dvoupólový vypínač SI na primář síťového transformátoru TRI. Sekundární napětí 2X12 V střídavých (může být až asi 2X1 5 V) jednocestně usměrníme diodou D4 (D5) a vyfiltrujeme kondenzátorem C4 (C5). Toto stejnosměrné napětí přivádíme přes odpor R11 (R12), jež nám nastavuje proud tekoucí v Zenerových diodách D6 (D7) na požadovaný proud do 10 ma. Na Zenerově diodě jsme získali stabilizované napětí, které samo o sobě by nebylo schopno dodávat napětí o požadované proudové hodnotě pro napájení 10. Proto toto napětí použijeme jako referenční zdroj pro předpětí báze sériového stabilizátoru, tvořeného tranzistorem T2 (TI). Kondenzátor C6 (C7) slouží k dostatečnému vyhlazení referenčního napětí pro sériové stabilizátory. Na výstupech

41 Obr. 5 m

42 Strana součástek Strana spojů Obr. 6 40

43 emitorů T2 (TI) dostáváme proti společnému bodu 7' požadované symetrické napětí 2X10 V (2X9 V) pro vlastní napájení IO. Napětí musí být vždy symetrické 2X stejná hodnota (viz katalog Tesly Rožnov). Dioda D spolu s predradným odporem R8 slouží k získání stabilizovaného napětí pro napájení děliče R1, R2, jak bylo popsáno dříve. Z téhož síťového transformátoru získáváme také napětí 24 V střídavých, které dále můstkově usmerňujeme a filtrujeme pomocí diod D6, 7, 8, 9 a kondenzátoru C a přivádíme na výkonové relé RE2. Postup při uvádění do chodu. Deštičku plošného spoje (obr. 6) osadíme nejprve jenom tak, aby bylo možno prověřit zdrojový díl. Pokud jsme ji však již osadili celou, přerušíme před zapnutím do sítě spoje v bodech 5, 6 a T, abychom provedli měření na zdroji. K měření použijeme například univerzálního měřícího přístroje Avomet II nebo PU 120 (musí mít minimální vnitřní odpor 20 kfí na 1 V)- Kontrolujeme velikost síťového napětí ( V), velikost střídavého napětí na sekundám transformátoru (podle transformátoru asi 12 V), velikost ss napětí na kondenzátoru C4,5 (asi 15 V). -Měříme napětí na D6,7 (asi 11 V, musí být v obou zdrojích stejné. Dosáhneme toho výměnou diod D6, 7 za jinou, stejného označení; mají i podle katalogu povoleny dost značné tolerance). Odpojíme jeden vývod diody D6 (D7), vložíme sem ampérmetr stejnosměrný a změříme proud. Má být asi 8 až 10 ma, popřípadě upravíme změnou hodnoty R11 (R12). Diody opět připojíme. Změříme napětí na emitorech T2 (T3); musí být stejná (asi 9 až 11 V); nejsou-li, provedli jsme špatný výběr D6, D7 nebo je vadný některý z T2 (TI). Měříme střídavé napětí mezi D6, 9 a D7, 8 (má být podle trafa asi 24 V střídavých). Měříme stejnosměrné napětí na C. Bude naprázdno asi 33 V. Připojíme body 5, 7' a 6. Místo termistoru zapojíme do K3 potenciometr (jako reostat 2 vývody) takové hodnoty, jakou má termistor po našem změření přibližně při pokojové teplotě. Můžeme použít hodnoty raději přibližně vyšší. Změříme napětí na D (asi 5 V). Změříme rozpojením D její Zenerův proud (asi 7 až 10 ma, popřípadě upravíme změnou R8). Na bázi T3 pro další měření zapojíme trvale druhý Avomet II, nebo PU 120. Zapojíme jej proti zemi středu zdroje vždy, neni-li uvedeno jinak (7' ±). Přepínač Při dáme do polohy námi požadované nejnižší teploty (v mém případě 20 C). Otáčíme potenciometrem v konektoru 3 tak dlouho, až máme na uzlu Rt, R4, R6 stejné napětí jako v uzlu R1, R2, R7 (rovnost na invertujícím a neinvertujícím vstupu.) Měřidlo na bázi T3 ukazuje hodnotu 0,6 V (tedy nulové napětí na výstupu 10; přímo lze měřit jen s přístroji ne pro každého dostupnými). Stejnosměrný zdroj pro motorek Regulátor teploty Dálkový ovladač a sítová rozvodnice Slučovač regulátorů ipt

44 Hodnotu pomocného reostatu v K3 přesně změříme a zapíšeme. Přepínač Při dáme do další polohy. Napětí na bázi T3 se okamžitě změnilo na hodnotu +0,1 V,T3 je tedy sepnut a topeni topí až do té doby, než dojde opět k rovnosti napětí na obou vstupech 10. Opět si zapíšeme hodnotu reostatu a údaj, při které nastavené teplotě tuto hodnotu měl. Toto opakujeme až do vyčerpání všech poloh přepínače. -Z konektoru K3 odpojíme pomocný reostat a předem ocejchovaný termistor zapojíme takto: Termistor zavěsíme spolu s teploměrem (přesným, laboratorním, s jemným dělením) do nádoby s vodou (olejem), kterou pozvolna nepřímo zahříváme. Vždy při dosažení požadované teploty měříme odpor termistoru a zapisujeme. Případné odchylky od uvedených hodnot lze napravit úpravou odporů R4. Jsou vybírané z více kusů, nebo zakoupené jako 0,5 %, případně navinované z odporového drátu, nebo sériově či paralelně spojované z více kusů. Výběru odporů musíme věnovat patřičnou pozornost. DÁLKOVÝ OVLADAČ A SÍŤOVÉ ROZVODNICE Dálkový ovladač spotřebičů si můžeme vyrobit podle schématu 4 na obr. 5. Bílé světlo je nutné pro prohlížení hotových barevných fotografií; velmi se osvědčilo, je-li ovládání po ruce. Stejně tak je výhodné dálkové ovládání radiopřijímače, který má osvětlenou stupnici při exponování musíme přijímač vypnout. Pro snadné zapojení všech elektrických spotřebičů potřebujeme i tři síťové rozvodnice. Hlavní rozvodnici vyrobíme s přívodní šňůrou tak dlouhou, aby stačila k nejbližší zásuvce v pracovně, další dvě s přívodními šňůrami asi 50 cm dlouhými; slouží pro pomocný rozvod na stole od hlavní rozvodnice. Rozvodnici vyrobíme ze dvou hranatých dvojzásuvek, jedné krabice pod omítku, síťové šňůry 3X1 s vidlicí a plechového držáku zabraňujícího vytržení šňůry z rozvodnice. SLUČOVAČ REGULÁTORŮ Ke kvalitní práci potřebujeme tři časové spínače regulátory VIPO Combi. Jeden regulátor VIPO Combi (schéma je třikrát znázorněné na pravé straně schématu 3 na obr. 5) odpojuje po odexponování pouze jeden pól síťového napětí. K tomu abychom dosáhli odpojení obou přívodních vodičů, slouží slučovač, v němž je 42 výstup každého regulátoru zapojen na cívku síťového relé RP 92, jehož kontakty již skutečně odpojují oba póly ovládaného spotřebiče. Přepínač PŘ slučovače pak zapojuje všechny regulátory buď na zvětšovací přístroj, nebo na barevný proces v tanku. Doutnavky jednotlivých regulátorů slouží pouze pro osvětlení stupnice, ha barevný proces nemají negativní vliv. VÝROBA BAREVNÉ FOTOGRAFIE Přepínače PŘ nastavíme do polohy A, regulátory tedy pracují pro zvětšovací přístroj. Pak ještě za světla nastavíme na jednotlivých regulátorech osvitová čísla (řada R20 času v sekundách): regulátor VIPO I měří osvit pod modrým filtrem, VIPO II pod zeleným filtrem a VIPO III pod červeným filtrem. Pak zhasneme. Protože regulátory mají osvětlené stupnice (pro barvu neškodné), jsou 1 ve tmě snadno nahmatatelné. Jako měnič filtru užívám měnič Z. Tomáška. (Všem zájemcům o toto zařízení doporučuji prostudovat velmi srozumitelně psanou knížku Zdeňka Tomáška Barevná fotografie pro každého.) Po provedení expozice dosud stále ve tmě vyjmeme papír od zvětšovacího přístroje, srolujeme a vsuneme do suchého tanku tak, aby se papír přitiskl na vnitřní stěnu tanku stranou podložky fotografie; citlivá vrstva papíru je tedy směrem k ose tanku. Tank uzavřeme víkem, do nalévacího otvoru vložíme nálevku pro vývojku a z odměrky do ní vlijeme 65 ml vývojky (při fotografii 18X24 cm) a tank vložíme do vany. Nyní rozsvítíme. Přepínač na slučovači regulátorů přepneme do polohy B. Nyní nám všechny tři regulátory pracují pro tank". Nastavíme jednotlivé časy a teplotu. Já pracují při teplotě 25 C. Na VIPO I nastavíme čas rotace tanku 2 minuty 45 sekund (což na regulátoru odpovídá poloze přepínače 60 a nastavení ukazatele na stupnici na hodnotu 2,75), to je čas potřebný pro barvotvorné vyvolání. Po zmáčknutí regulátoru VIPO I se tank roztočí a po uběhnutém čase se sám zastaví. Tank ihned pomocí vyhazovače vyjmeme, otočením vylévacího otvoru směrem dolů necháme vytéci a mírně vytřepeme". Tank necháme ve stejné poloze, vylévací otvor ucpeme prstem (kdo je citlivý na chemikálie, tak si na prst již předem, protože se proces nesmí zdržovat, navlékne prst gumový). Do nalévacího otvoru vsuneme těsně nálevku. Do ní vlijeme z odměrky připravených 300 ml čisté vody, teploty nejlépe jako u ostatních chemikálií (je to důležité, chceme-li dosáhnout naprosté reprodukovatelnosti kdysi vypiplaných" fotografií).' Na odměření tohoto času užijeme regulátoru VIPO II, jež je připraven na čas potřebný pro přerušovací lázeň 60 s. (Přepínač je nastaven na hodnotu 10, na stupnici údaj 6 plná výchylka). V tomto případě při vypírání regulátor hlídáme a vypneme po 20 s. Tedy je-li nastaven na hodnotu 6, vypínáme jej na hodnotě 4. Po uběhnutí času tank vyjmeme a opět stejným způsobem vylijeme. Ucpeme výtokový otvor, nasadíme nálevku a vlijeme podobně jako jsme to dělali u vývojky 65 ml přerušovací lázně, jež jsme si předem z láhve nalili do druhé odměrky, označené stejným způsobem jako jedna nálevka a jedna velká láhev. Třetí regulátor VIPO III nastavíme na hodnotu 3 minuty (přepínač nastaven na hodnotu 60, ukazatel ukazuje na hodnotu 3). Opět po uplynutí této doby se tank samočinně zastaví. Tank vyjmeme, vylijeme obsah a přeneseme k pračce na fotografie (nejlépe novodurové za 390, Kčs). Zde, normálně na světle fotografii vyjmeme a necháme pět minut prát. Mezi touto dobou máme čas na dokonalé umytí a vysušen! tanku, což musíme udělat po každé fotografii. Tank vytřeme ručníkem, poklepem o dlaň vyklepeme vodu ze světlotěsných víček a opět vytřeme ručníkem. Tank necháme vysušený a otevřený vždy na stejném místě jako vždy, abychom jej potmě při zakládání dalšího osvitnutého papíru našli. Vypranou fotografii osušíme viskózni houbou a na dosušení položíme volně na nějaký čistý předmět (stůl). Výroba jedné fotografie tedy trvá (při 25 C) 12 minut, 5 sekund i s vypráním. MASKOVACÍ RÁM Zahraniční vyvolávací bubny mají vložky, které se používají, Chceme-li exponovat místo jednoho velkého papíru několik papírů menších. Taková vložka by byla výhodná i v našem případě umožnila by vyrobit místo jedné fotografie 18X24 cm čtyři fotografie tzv. archívní, rozměru pohlednice 9X12 cm. Podobné vložky je však velmi obtížné vyrobit; k stejnému cíli můžeme dojít použitím čtyřnásobné expozice na papír 18X24 cm pomocí maskovacího rámu. Maskovací rám (obr. 7) se skládá z několika dílů z pevného rámu 1, 2, který je pomocí čtyř vyčnívajících šroubů fixován na zvětšovacím přístroji, z běžcového rámu 3, 4 a 5,

45 PODPILOVAT SPODNÍ FÁZE 1 Obr. 7 43

46 Maskovací rám obracecí maskovnice 6 a krytu fotografického papíru 7. Pevný rám vyrobíme z novoduru 5 mm tlustého. Tvoří ho základní deska 1, k níž přišroubujeme rám 2. V rámu 2 musíme zhotovit zahloubení (det. A) pro hlavy šroubů a v základní desce I zahloubení pro matice (det. B). Desku s rámem sešroubujeme 24 šrouby M3 (det. D); na čtyř označených místech (det. C) použijeme delších šroubů zapadnou do otvoru, které pro ně vyvrtáme v desce zvětšovacího přístroje. Běžcovy rám zhotovíme z duralového plechu 2 mm tlustého tak, že ke spodní desce 3 přišroubujeme osmnácti šrouby M2 se zapuštěnou hlavou rám 4 pro vedení maskovnice a rám 5. pro vedení krytu. V rámu 5 musíme vytvořit zahloubení pro hlavy šroubů. Do tohoto běžcového rámu zapadá maskovnice 6 s přesným výřezem pro Celkový pohled na pracoviště bez tří regulátorů VIPO Combi, ale s jediným regulátorem s trojnásobným časovým spínačem. Na zvětšovacím přístroji je namontován motorový rotátor aditivních filtrů. Srovnání s fotografií na str. 38 prozrazuje, že použití trojnásobného časového spínače ušetří mnoho prostoru a z pracovního stolu zmizí řada propojovacích kabelů, takže soupravu lze rychleji instalovat, což je důležité zvláště nemáme-li jednoúčelovou temnou komoru. konečný rozměr fotografie. Zhotovíme ji (stejně jako kryt 7) z duralového plechu 2 mm tlustého. Dvě označené hrany výřezu musíme z obou stran spilovat tak, abychom mohli maskovnici nehtem vysunout a podle potřeby pootočit. Do dalšího osazení běžcového rámu zapadá kryt 7, který opatříme knoflíkem nebo držadlem pro lepší uchopení. Na označená místa nalepíme bílý papír, nebo tato místa nastříkáme bílou matnou barvou; bílé obdélníky slouží pro snadné vyhledání dalšího negativu, máme-li v rámečku již např. papír, na němž máme naexponována dvě políčka. Tímto neprůsvitným krytem" zabráníme při svitu zvětšovacího přístroje (v místnosti nerozsvěcíme) nežádoucímu osvitu papíru. Při práci postupujeme takto: Máme vyvolaný negativní film, z něhož jsme fotografie ještě nevyráběli. Do zvětšovacího přístroje zasuneme film, potmě vložíme do běžcového rámečku barevný papír (18X24 cm) a opatrně papír se snadno poškrábe na něj přiložíme maskovnici 6 tak, aby obdélníkový výřez byl vlevo nahoře. Běžcovy rámeček poslepu přesuneme v pevném rámečku vpravo dolů a exponujeme (fáze 1 na obr. 7). Pak maskovnici otočíme tak, aby otvor byl vpravo nahoře a běžcovy rámeček posuneme v pevném rámu vodorovně vlevo a exponujeme (fáze 2). Maskovnici otočíme tak, aby byl obdélníkový výřez vpravo dole a běžcovy rám posuneme směrem nahoru (je tedy vlevo nahoře) a exponujeme (fáze 3). Poslední políčko exponujeme tak, že maskovnici otočíme tak, aby byl výřez vlevo dole a běžcovy rám posuneme z nastavené polohy směrem doprava (fáze 4). Tím je exponování papíru skončeno. (Abychom jedno pole nezapomněli exponovat, nebo naopak neexponovali dvakrát, natrénujeme si tento postup ve směru hodinových ručiček bez papíru při světle.) Potom papír potmě vyjmeme a dáme do tanku. Tímto způsobem jsme provedli čtyři různé kombinace osvitu (samozřejmě jsme si je zapsali) na jediném negativu. Po vyvolání fotografie vyhodnotíme a provedeme opravy barvy i krytí. Vhodnější způsob je však stejné exponování čtyř různých negativů, protože lze přesněji určit opravy již na druhé zkoušce. Při tomto způsobu musíme užívat krytu vždy při přesunu negativů. (Na krytu nelze ostřit, neboť je vyvýšen nad papír.) Ostříme vždy před zhasnutím na pokaženém papíru téže tloušťky, na nějž později, exponujeme. Tímto způsobem provádíme ^1

47 např. zkoušky, děláme-li velkou fotografii (18X24 cm). Do tanku můžeme vložit jen ústřižek zkouškového papíru, mrháme však chemikáliemi; jejich množství je dáno pro každou velikost tanku (pro formát 18X24cm je to 65 ml). Vzhledem k tomu, že všechny chemikálie se používají jednorázově (v nouzi lze použít přerušovací lázeň a bělicí ustalovač třikrát, vývojku vždy jenom jednou), bylo by to příliš neekonomické. Další možností je výroba tzv. zkouškového tanku (pouze pláště, víka užíváme stále stejná) na malý papír. Množství chemikálií se podstatně zmenší; přesné množství však třeba vyzkoušet. IVO TICHÝ RUKOVÄŤ K FOTOAPARÁTU ZENIT Fotoaparát Zenit je pomerne ťažký a manipulácia s ním ešte fažšia. Zhotovil som si preto k nemu rukoväť; pravou rukou držím fotoaparát spolu so spúšťou, takže' ho mám pevne v ruke a Ťavou rukou plynule zaostrujem fotografovaný objekt. Rukoväť odlejeme z dentakrylu do papierovej formy, ktorú z vnútornej strany oblepíme celofánom. Formu musíme urobiť o niečo väčšiu než je hotový výrobok, lebo treba rárať s opracovaním po odliatí. Rozmery uvedené na výkrese sú len orientačné a každý ich musí prispôsobiť podľa potreby. Po odliatí papierovú formu rozoberieme a rukoväť opracujeme podľa svojej ruky. Ďalej zhotovíme z oceľového plechu d/žiak aparátu, ktorý je potrebný preto, lebo tieto aparáty nemajú upevňovaciu skrutku v ťažisku aparátu, ale na okraji. Plech (asi 2 mm hrubý vzhľadom na hmotnosť aparátu) ohneme na vyžadovaný tvar vo zveráku. Do držiaka vyvŕtame na okraji otvor 0 6,5 mm na skrutku, ktorou prichytíme držiak k aparátu, a to priamo do skrutky, ktorá drží puzdro na aparáte a je opatrená vnútorným závitom. Do držiaka vyvŕtame ešte dva otvory 0 3,2 mm, ktoré slúžia na prichytenie k rukoväti pomocou zapustených skrutiek M3. Aparát aj s držiakom položíme na rukoväť a pozerajúc cez aparát nájdeme najlepšiu polohu na uchytenie k rukoväti. Túto polohu si naznačíme a podľa otvorov na držiaku vyvŕtame do rukoväti otvory 0 2,4 mm a vyrežeme závity M 3. Potom už môžeme držiak k rukoväti priskrutkovať. V obchode kúpime predlžovaciu spúšť. Cez rukoväť prevŕtame otvor 0 5,5 mm šikmo nahor k aparátu. Jeho polohu vyskúšame tak, aby vyhovovala na ukazovák, ktorým spúšť ovládame. Otvorom prevlečieme koniec spúšte a naskrutkujeme ju do aparátu. Spúšť sa musí v rukoväti voľne otáčať, lebo aj v aparáte sa pri natiahnutí filmu otáča spolu s ňou. Napokon urobíme konečnú úpravu povrchu náterom. MIROSLAV ŠKORUPA ^PP-

48 DRŽÁK NA NOŠENÍ LYŽÍ Vždy, když jsem se vydal na hory lyžovat, mi byla nepříjemná cesta, kterou jsem musel s lyžemi na ramenou urazit, než jsem došel od nádraží ke sjezdovce. Tradiční způsob nošení lyží na ramenou není příliš pohodlný a lyžařům navíc hrozí nebezpečí, že jim navoskované lyže znečistí bundu. Proto jsem si vyrobil jednoduchou pomůcku, která nosení lyží ulehčí. Jsou to dva držáky z texgumoidu (lze použít i gumoid, tvrdé dřevo, hliník apod.), do kterých se nasunou lyže i lyžařské hole a pevně přichytí gumovými řemínky. Lyže se potom nosí za hole jako kufr a v případě potřeby je takto možno nést lyže i ve svislé poloze. POSTUP PRÁCE Výška, šířka i tloušťka (15 až 20 mm) předního držáku A i zadního B, je stejná, ale výřezy pro lyže a hole se liší, neboť lyže jsou vpředu širší a hole naopak užší než vzadu. Do obou držáků zespodu vyvrtáme otvor a vyřízneme závit M5. Ke spodku každého držáku šroubkem M5 přichytíme dva gumové řemínky, které nad horní částí sepneme a tím pevně přitáhneme lyže a hole k držáku. Rozměry uvedené na výkresu jsou pro lyže Artis S 2000 a italské hole Gipron. Protože rozměry jiných lyží a holí se mohou lišit, musíme velikost výřezů v držácích určit podle konkrétních lyží i holí. J. B. 46

49 SVĚRÁČEK NA VÝROBU MUŠEK Lov ryb na umělé mušky patří beze sporu mezi nejhumánnější způsob a je právem považován za vrchol rybářského sportu. Není muška jako muška, a proto i když obchodní síť nabízí celou paletu umělých mušek, vyrábí si mnoho muškařů tyto pomůcky svépomocí, aby dosáhli úspěchu v místních vodách. K úspěšné výrobě jakékoli mušky patří nezbytné technické vybavení. Jednou ze základních pomůcek pro výrobu umělých mušek je vhodný svěráček, kterým lze háček spolehlivě uchytit. Sevření háčku bez obavy z přelomení umožní dvouplošná kleština kuželovitého tvaru 3, která je stahována kruhovou maticí 2, mající na svém největším obvodě rovné rýhování. Díky tomuto rýhování můžeme pohodlně a hlavně pevně utáhnout vložené části háčku po celé ploše vlivem pružnosti kleštiny. Kleština s maticí je uchycena na částečně ohnutém výložníku 4, který je volně vsunut do kolmého průchozího otvoru tělesa svěráčkui přitaženého šroubem 5 opatřeného madlem 7 a podložkou 6 ze spodu ke stolu. Pomocí páčky 8 lze výložník zajistit v jakékoli poloze (na pravou i levou ruku) i mimo stůl. jehlovým pilníčkem. Řežeme pomalu, ale rovně, vyplatí se to. Ještě před kalením musíme vyvrtat otvor 0 4 mm na válcové části a zapilovat kuželovou část kleštiny do oválu, aby vznikl dvoubodový tlak kolmý na drážku kleštiny v kuželu stahovací matice, jako při stahování čelistí zámečnického stolního svěráku. Při kalení kleštiny (kalíme na 58 Hrc) je nutné vložit do drážky plech, jehož tloušťka ; POSTUP PRÁCE Při zhotovování jednotlivých dílů svěráčku je nutné věnovat největší pozornost výrobě kleštiny 3, jelikož při stahování kleštiny maticí bude vznikat zpočátku na koncích a posléze v celé ploše aktivní části kleštiny dosti značná síla. Proto je žádoucí zvolit poněkud tvrdší materiál, nejlépe kalitelný, aby nedocházelo k vymačkávámí funkčních plošek kleštiny od háčků, které jsou rovněž kaleny. Drážku v kleštině je možné provést i jednostrannou pilkou (širší lupénkovou pilkou) na železo s nejužší šířkou řezu max. 1 mm a plošky začistit jemným plochým 47

50 4S POHLED SMĚREM P

51 ROZV. DÉLKA 220mm odpovídá šířce drážky a vše stáhnout ocelovým drátem. Jinak se drážka teplem nepravidelně rozevře a tuto chybu kalením zafixujeme bez možnosti jakékoli nápravy. Těleso svěráčku 1 lze vyfrézovat z jednoho kusu nebo svařit ze tři dílů obyčejné pásové oceli hloubkovými sváry. Matici 2 vysoustružíme z kruhové oceli 0 30 mm podle výkresu. Výložník 4 odřízneme z kruhové Oceli 0 6 mm; na jednom konci vyřízneme závit M6. Výložník zatím neohýbáme, ohyb provedeme až po montáži. Přichycovací šroub 5.6, 7 můžeme použít hotový, např. z nosníku síťky stolního tenisu. Neseženeme-li jej, vyrobíme šroub podle výkresu. Po vyrobení všech součástí přistoupíme k montáži. Do zámečnického svěráku upneme pomocný šroub M6, na něj našroubujeme kleštinu (spojení je vhodné zajistit provizorně i kolíkem, aby se při dotažení a zpětném vyšroubováni matice nevyšrouboval pouze pomocný šroub a kleština s maticí zůstala na pevno) a vyzkoušíme svírání a rozevírání Rozpiska materiálu převlečnou maticí. Je-li stahování nedokonalé, musíme ještě zabroušením upravit ovál kuželové části kleštiny (v rozmezí 0 10 až 12 mm) tak, aby vznikl dvoubodový tlak na drážku kleštiny (řez B-B). Po vyzkoušení provedeme povrchovou úpravu, což záleží na našich možnostech. Nejlépe je kleštinu a matici pochromovat, těleso svěráčku nalakovat a ostatní části poniklovat. Pak již můžeme výložník s kleštinou napevno spojit. Závity výložníku kleštiny odmastíme (benzínem, lihem, nitroředidlem) natřeme lepidlem Epoxy, sešroubujeme ve svěráku (pozor na poškození) napevno a necháme zatvrdnout. Použijeme-li lepidlo TIXO, stačí ve stáhnutém stavu pouze zakápnout několika kapkami. Po zatvrdnutí lepidla našroubujeme svěrací matici 2 a výložník ohneme na kulatině mm tak, aby drážka měla požadovanou orientaci (viz pohled P). Na tělese svěráčku je ponechán volný závit M6, na který můžeme připevnit další doplňky, jako nosník nití, zarážky z pryže na uchycování vázacích materiálů apod. V tomto svěráčku lze bezpečně sevřít v libovolné poloze háčky od č (18) tak zvané lipanové pro filigránske mušky až po háčky č. 19 (4/0), na kterých se vážou strymry, baky či mudlery. Kruhový a kuželovitý tvar kleštiny a matice, hladkost stěn bez záhybů, zbytečných šroubků, ostrých hran, vylučujících jakékoli uváznutí vázacího materiálu přivítá každý, kdo se již pokusil nějakou tu mušku uvázat třeba v hodinářské svěrce či ve špičatých nebo plochých kleštích s různě upravenou příchytkou na stůl. STANISLAV ZMEŠKAL 49

52 auto-moto PRÍPRAVOK NA DEMONTÁŽ PNEUMATÍK Pri oprave defektu pneumatiky najväčšie starosti robí oddelenie pneumatiky od disku. Dlhou prevádzkou sa totiž stáva, že pneumatika je ku kovovému disku priamo privulkanizovaná". Časť motoristov oddeľuje pneumatiku od disku jej zošliapávaním po obvode alebo údermi kladiva. Keď obidva uvedené spôsoby zlyhajú, čo sa veľmi často stáva, siahajú k najradikálnejšiemu spôsobu, akým je prejdenie pneumatiky vozidlom. Je to spôsob účinný, ale pre pneumatiky veľmi škodlivý. Zbytočnú námahu, riziko z práce a iné problémy úplne vylúčime, ak na oddelenie pneumatiky od disku použijeme špeciálny prípravok. Jeho funkcia, stavba a princíp sú veľmi jednoduché, takže si ho môže zhotoviť každý zručnejší vodič amatér. Na jeho zhotovenie nám stačí základné zámočnícke náradie, transformátor na zváranie a vŕtačka. Finančné náklady na materiál sú minimálne, lebo môžeme použiť aj časť odpadového materiálu. Oddeľovač sa skladá z dvoch rozoberateľných častí, a to stojiny s prírubou a otočného ramena, v ktorého vidlici je páka s tlačkou. Rozmery uvedené na výkrese v rozpise materiálu sú určené pre prácu s pneumatikami rozmerov 155/14, teda na disky vozidiel Škoda. Pre iné disky treba rozmery oddeľovača upraviť. VÝROBA ODDEĽOVAČA Na kovovú platňu hrúbky 6 mm si urobíme kružnicu mm. Na obvode kružnice si jamkovačom predznačíme vo vzdialenosti asi 10 mm miesta na vŕtanie otvorov. Vrtákom 0 8 mm vyvŕtame otvory po celom obvode. Pevné miesta medzi otvormi presekáme sekáčom. Získame tak prírubu 3, ktorú vo zveráku opilujeme a opracujeme na mm. Podobným spôsobom si zhotovíme aj dve podložky mm. V prírube aj v podložkách vyvŕtame a vypilujeme jednotný stredový otvor 0 35 mm. Do príruby 3 ešte vyvŕtame dva otvory 0 12 mm tak, aby bola medzi nimi vzdialenosť 130 mm. Do otvorov vložíme skrutky 19 bez hlavíc a zo spodnej strany ich privaríme. Potom zhotovíme stojinu 1 z rúrky 0 35 mm. Po jej dĺžke vypilujeme, vyvŕtame, alebo si necháme vyfrézovať drážku, ktorá slúži na uchytenie otočného ramena k stojině. Namiesto drážky stačia aj štyri otvory 0 10 mm, ktoré vyvŕtame do hĺbky asi 2 mm od hornej časti stojiny v týchto vzdialenostiach: 35 mm, 105 mm, 130 mm a 200 mm. Prírubu 3 vložíme medzi dve podložky 2 a do stredových otvorov vložíme zhotovenú stojinu 1, ktorú k hornej i spodnej podložke privaríme tak, aby sa príruba dala voľne otáčať. Otočné rameno s pákou a tlačkou zhotovíme tak, že na rúrku 5 privaríme vlastné rameno 6, pričom obidve rúrky musia zvierať uhol 90. Do rúrky 5, ktorá sa nasadí na stojinu, vyvŕtame dva otvory 0 12,5 mm, na ktoré privaríme matice 10. Súčasne si zhotovíme dve Rozpis materiálu m

53 STOJINA S PRÍRUBOU 51

54 krídlové skrutky 14, ktorých konce zahrotíme. Týmito skrutkami potom rozoberateľné spojíme otočné rameno so stojinou v mieste drážky alebo štyroch otvorov. Na voľný koniec otočného ramena privaríme vidlicu 7, 8, 9, do ktorej príde páka 15 s konzolou 16 a tlačkou 17, 18. Vidlicu zvaríme z troch kusov plochej ocele 30X8. Zhotovenie páky s tlačkou je nenáročné a jasné z výkresu. Aby tlačka nebola tenká a tlakom neporušila pneumatiku, rozšírime jej styčnú plochu s pneumatikou guľatinou 18. Polomer ohybu konzoly 16 upravíme až pri konečnej montáži oddeľovača podľa profilu disku. Pri pohybe páky smerom nadol musí ísť tlačka v tesnej blízkosti disku a tam tlačif pneumatiku. Na takto zhotovenom výrobku všetky hrany po rezoch a zvaroch opilujeme a urobíme povrchovú úpravu náterom. Páku 15 spojíme s vidlicou pomocou skrutky 11, podložky 12a matice 13. SPÔSOB POUŽITIA Povolením dvoch krídlových skrutiek 14 na otočnom ramene prípravok rozoberieme. Stojinu s prírubou vložíme zo spodnej strany do stredového otvoru disku a prírubu prichytíme krídlovými maticami 4 k telesu disku. Na stojinu nasunieme otočné rameno s pákou a v spodnej polohe ho zaistíme skrutkami 14. Tlakom páky smerom nadol a postupným otáčaním odtláčame pneumatiku od disku po celom obvode. V tesnej blízkosti ventilu netlačíme. Po úplnom uvoľnení pneumatiky prípravok rozoberieme a nasunieme ho z druhej strany a celý postup opakujeme. Rozdiel je iba v tom, že otočné rameno prichytíme k stojině v hornej polohe. ' A. M. ODKLADACÍ PRIESTOR V AUTOMOBILE VAZ Pri bežnej prevádzke a najmä pri ceste na dovolenku treba dakde umiestif náhradné diely, súpravu žiaroviek, trojuholník a ďalšie potrebné veci. Na ich uloženie výhodne využijeme zvýšený priestor (schodík) v zadnej časti batožinového priestoru. Poličku vyhotovíme z preglejky hrubej 5 mm; skladá sa z dvoch čiel 1 a 2 a dvoch priehradiek 3. Predné čelo 1 má výstupok vysoký 80 mm, zadné čelo 2 len 60 mm vysoký. Čelá s priehradkami spojíme uholníkmi 4 ohnutými z 1 mm hrubého plechu a skrutkami M5X10 so zapustenou hlavou. Celú poličku natrieme matnou čiernou farbou a na vrchné a spodné hrany nalepíme rozrezanú gumovú hadicu s vonkajším 0 asi 16 mm. Poličku nasunieme zhora na výstupky na zachytenie pier kolies na karosérii a tým je celkom dostatočne prichytená. Vzniknú tak dva malé a jeden veľký priečinok. Vložením ďalších priehradiek 3 môžeme počet priečinkov zväčšif. FRANTIŠEK WINKLER 52

55 UZAMYKATELNÝ UZÁVĚR U vozů zn. Moskvič 2137 kombi vyráběných v roce 1978 a dříve je uzávěr palivové nádrže zvenku volně přístupný a neuzamykatelný. Přemýšlel jsem, jak tento nedostatek odstranit tak, aby na hrdle nádrže nebylo nutné nic svařovat. Nakonec se mi podařilo problém vyřešit s pomocí zakoupeného uzávěru pro vozy Škoda 105. Nejprve odstraníme z hrdla nádrže 5 starý uzávěr a pak změříme průměr hrdla ve svislém i vodorovném směru. Z materiálu, který odolává korozi (nejlépe bronzi nebo mosazi), vysoustružíme přírubu 2; otvor v přírubě volíme podle středního průměru vypočítaného z obou změřených průměrů hrdla. Protože je hrdlo plechové, oválné, je možné připustit při určování průměru v přírubě i menší přesah a přírubu na hrdlo narazit paličkou. Po naražení zajistíme přírubu šroubkem 6 s maticí (M5). Na přírubu nasadíme krycí pouzdro 4 z polyetylénové trubky 0 90 mm. Trubku seřízneme podle sklonu karosérie a poté upravíme SEŘÍZNUTÍ DLE SKLONU KAROSERIE OTVOR PRO PRI- SÁVÁNl VZDUCHU vnitřní průměr tak, aby šla pevně nasunout, ale aby se na přírubě nemohla pootočit a tím překrýt otvor pro prisávaní vzduchu. Tento otvor 0 5 mm vyvrtáme přes pouzdro i přírubu kdekoli zespodu hrdla tak, aby otvorem nezatékala voda. Toto pouzdro kryje jednak zajišfovací šroubek 6 a jednak působí esteticky, protože navazuje svým vnějším průměrem na průměr uzávěru a má stejnou černou barvu. Nakonec našroubujeme na přírubu uzamykatelný uzávěr 1 pro vozy Škoda 105, zakoupený v Mototechně. Těsnění 3 vložené mezi přírubu a uzávěr je součástí zakoupeného uzávěru. PETR HRUBÝ OCHRANA BLATNÍKOV PROTI KORÓZII ' V snahe zlepšiť vo svojom vozidle Fiat 125 P odolnosť vnútornej časti predných blatníkov proti korózii a znížiť znečisťovanie tohto priestoru blatom v nepriaznivom počasí, zakryl som ho krytom z dlážkovej krytiny PVC. Uvedený spôsob tejto sekundárnej ochrany je o to účinnejší, že pri konštrukcii automobilu tohto typu je tento veľmi exponovaný priestor značne veľký a ťažko prístupný pri čistení a ošetrovaní. Zhotovenie krytu nie je veľmi náročné na zručnosť a náklady, má však veľa výhod: údržba a čistenie spodku automobilu sú ľahšie, možnosti vzniku korózie sa znížia, zmenší sa i znečisťovanie dlážky garáže odpadávajúcim blatom a roztápajúcim sa snehom v zimných mesiacoch a pri použití predného lapača nečistôt sa zníži aj znečistenie spodku automobilu. Takto chránené blatníky používam už piaty rok a účinnosť je viditeľná. Pri náhodnej demontáži jedného ochranného krytu po štyroch rokoch používania automobilu bol ochranný náter m

56 blatníka neporušený, pôvodnej farby a len málo zaprášený. POSTUP PRÁCE Prednú časf automobilu zdvihneme a demontujeme predné kolesá. Vnútorný priestor blatníkov dobre očistíme a urobíme ochranný náter niektorým známym spôsobom a necháme dobre uschnúť. Potom pripevníme dvoma samoreznými skrutkami M4 držiak 1 zhotovený z pásovej ocele 20X3 dlhej 260 mm. Držiak pripevníme vodorovne v kolmom smere na povrch karosérie asi 10 cm od spodnej hrany karosérie. Naň sa potom pripevní ochranný kryt z PVC, prípadne predný gumový lapač nečistôt. Na podlahovú krytinu z PVC (alebo na iný podobný materiál) minimálnych rozmerov 1300X350 mm si narysujeme sieť s rozmerom ôk 50X50 mm. Potom si podľa výkresu nakreslíme potrebný tvar ochranného pása 2; vyrežeme ho a vložíme do priestoru blatníka. Presne podľa potreby upravíme veľkosť pása tak, aby tesne zapadal medzi lemovanie blatníka a plech motorového priestoru. Na prirezávanie je veľmi vhodné použiť orezávač! nôž T-237 (dostať ho v Domácich potrebách). Pás priskrutkujeme troma skrutkami M4X15 mm na držiak 1 spolu s predným lapačom nečistôt 3, ktorý vyrežeme z gumy hrubej 5 mm. V prednej časti karosérie odskrutkujeme pod predným nárazníkom tri skrutky krytu (obeh. č. mat ), medzi ktorý potom po napnutí pripevníme ochranný pás a obřežeme ho podľa krytu. Tým máme montáž jedného ochranného pása hotovú. Podobným spôsobom montujeme ochranný pás aj pod druhý blatník. Vetranie zakrytého priestoru blatníka je zabezpečené prúdením vzduchu cez otvor na húkačku a medzerou za predným lapačom nečistôt. L. Ch. i? 48 U vozu Trabant se mi na poloosách poškodily vnější ochranné gumové manžety. Nové jsem nemohl nikde sehnat, a tak jsem musel hledat náhradní řešení. Problém se mi podařilo vyřešit tímto způsobem: Zakoupil jsem si gumové manžety určené pro vůz Škoda 1203, které mají tu výhodu, že jsou dělené, takže se nemusí demontovat poloosa jako při montáži manžet originálních. Potom stáčí poškozenou manžetu přeříznout, na místo stávajícího pouzdra nasadit nové dělené pouzdro, které zhotovíme podle výkresu ze silonu nebo z textitu. Poté navlékneme man- Již několik let používám schránku na brýle a autopotřeby. Obě se mi velmi osvědčily hlavně pro svou snadnou a pohotovou přístupnost k brýlím, limonádě, hadru, mapě, atd. Hledání potřebných předmětů v přihrádce vozidla při jízdě je vzhledem k vzrůstajícímu provozu na silnicích nebezpečné. Brýle ve schránce zůstávají čisté, limonáda na osvěžení se nevylije. Ke zhotovení schránek budeme potřebovat plech 0,5 až 0,8 mm tlustý, nejlépe pozinkovaný, o rozměru 289X76 a 440X250 mm, koženku v barvě čalounění dveří rozměru 300X100 a 470X280 mm, 14 šroubků M3X10 mm s maticemi a lepidlo Alkaprén. Výroba je velmi jednoduchá, zvládne ji každý i nezkušený kutil. Nejprve si narýsujeme na plech podle výkresu rozvinutý tvar schránek, vystřihneme a podle přerušovaných čar ohneme. Ohnutý plech odmastíme a podle návodu, na krabici Alkaprénu nalepíme koženku. Potom určíme umístění schránek, demontujeme čaloužetu z vozu Škoda 1203 tak, aby spoj směřoval směrem dolů, manžetu spojíme šroubky, a na obou stranách stáhneme hadicovou páskou MOTEX nebo jinou stahovací objímkou. Výroba děleného pouzdra není příliš složitá; každý zkušenější kutil si ji může zhotovit sám. Špalek silonu (textitu) o průměru 75 mm zarovnáme na obou čelech na délku 51 mm a pak materiál rozřízneme přesně na dvě poloviny. Po rozříznutí upneme obě poloviny do čtyřčelisťového univerzálního sklíčidla a pouzdro dohotovíme podle výkresu. Z. V. SCHRÁNKY NA DVEŘE nění dveří, podle naznačení provedeme otvory 0 3,2 a schránky přišroubujeme. Vnitřek schránek natřeme černou barvou. Schránku na brýle můžeme vylepit kouskem tenčí plsti nebo kovralu; ochráníme tím skla brýlí před poškrábáním. JIŘÍ JINDRA 54

57 55

58 stroje a nástroje Při výrobe nábytku, hračiek, pri spájaní dosiek na pero a drážku a pod. som potreboval vyrezať do materiálu drážky. Kotúčovou pílou sa dajú vyrezať len rovné drážky, nie však profilované drážky. Pri rezaní zárezov sa musí dosekávať drážka dlátom a povrch už potom nie je tak dokonale hladký. Zhotovil som si preto prípravok k vŕtačke Combi, ktorý mi umožňuje vyfrézovať takmer akýkoľvek tvar drážky podľa použitých fréz. Prípravok možno použiť aj k inému typu vŕtačky; treba iba upraviť otvor na upínanie vŕtačky podľa použitého typu VÝROBA FRÉZY Základom frézy je doska 1, ktorú vyrobíme z duralu. Podľa obr, 1 do nej vyvŕtame otvor 0 90; dva otvory 0 18 pre vodiace stĺpiky 3 vyvŕtame zároveň s držiakom vŕtačky 2 a dva otvory 0 10 pre vodiace tyče 4 pravítka vyvŕtame zhodne s pravítkom 5. Ak sa nám nepodarí zaobstarať dural v takých rozmeroch, nahradíme dosku 1 doskou 14 z oceľového plechu, ktorý ohneme do tvaru U. V doske vyvŕtame podľa obr. 2 otvor 0 90 a dva otvory Na dosku privaríme držiaky 15 vodiacich tyčí z plného materiálu a v osi jednej vodiacej tyče 4 priečku 16 na aretačnú skrutku zhotovenú z plechu ohnutého do tvaru L Až po privarení všetkých časti vyvŕtame otvory 0 18H8 na vodiace stĺpiky. Držiak vŕtačky 2 zhotovíme z duralu a všetky otvory vyvŕtame a vysústmžíme pred rozřezáním sťahovacích častí. Na vodiace stĺpiky 3 použijeme ťahanú kruhovú oceľ, ktorá je už vyhotovená v tolerancii h9, takže ju nemusíme ďalej opracúvať. Vodiace tyče 4 pravítka sú z kruhovej ocele; v základnej doske sa musia pohybovať voľne. Pravítko 5 ohneme z oceľového plechu a zhodne so základnou doskou 1 vyvŕtame otvory 0 10 mm. Do základnej dosky nasunieme vodiace tyče 4 (na jednej tyči, ktorá prechádza pod otvorom pre aretačnú skrutku, vopred ofrézujeme alebo opilujeme plôšku) a konce nasadíme na pravítko tak, aby vyčnievali asi o 1,5 mm. Tyče 4 na pravítko 5 potom privaríme oblúkovou zváračkou a zvar prebrúsime do roviny. Na základnú dosku 1 priskrutkujeme zboku vždy dvoma skrutkami 12 držiaky rukovätí 6, ktoré zhotovíme z duralu alebo ocele. Rukoväti 8 vysústružíme z tvrdého dreva; aby sme 56

59 Obr. 1 mali obidve rukoväti rovnaké, vybrúsime si z hrubšieho plechu šablónu a podľa nej potom dáme obidvom rukovätiam konečný tvar. Do rukovätí vysústružíme otvor so závitom M 8, do ktorého zalepíme skrutku lis odrezanou hlavou. Nakoniec rukoväti nalakujeme bezfarebným lakom. Nastavovací doraz 7 vyrobíme z ocele alebo duralu. Drážku širokú 3 mm vyrežeme po vyvŕtaní otvorov. Doraz nasunieme na jeden vodiaci stĺpik a pripevníme sťahovacou skrutkou 13. Potom nasadíme na obidva stĺpiky držiak vŕtačky 2 a pripevníme tiež skrutkou 13. Nakoniec ešte zhotovíme aretačnú skrutku 9, a to tak, že skrutku zoskrutkujeme s krídlovou maticou a spojenie zaistíme za kvapka n im mosadzou. POSTUP PRI FRÉZOVANÍ Najskôr urobíme drážku frézou s priemerom 6 až 10 mm a ďalej drážku rozjazdíme do bokov na potrebný rozmer. (Teraz môžeme ďalej používať tvarovú frézu.) Ak máme pravítko na ľavej strane a frézovačku posúvame (ťaháme) k sebe, je nevyhnutné, aby fréza brala pravú stranu materiálu, ťaháme proti smeru točenia frézy! Pri frézovaní druhej strany drážky posúvame frézovačku od seba, takže 57

60 Rozpis materiálu fréza uberá ľavú stranu. Fréza musí vždy zaberať proti smeru točenia frézy, inak je nebezpečenstvo, že nám frézovačka sklzne a pokazí sa nám celá práca. Záber frézy volíme asi 2 až 3 mm. Rady na záver: Pri práci s väčšími frézami než 6 mm dochádza k veľkým radiálnym silám. Preto je vhodné zhotovif k vŕtačke Combi nadstavec uverejnený v USS č. 32 na s. 59. Nadstavec (hlavička) je veľmi pevný a tieto radiálne sily bezpečne vydrží. Sama vŕtačka Combi má iba jedno radiálne ložisko 6002 a bronzové puzdro na konci hriadeľa, ktoré sa pri tomto namáhaní môže zo svojho ložiska vylomiť a tým zničiť rotor, předlohové koleso, izolačnú vložku s puzdrom i ložisko. Táto oprava stojí asi 150, Kčs, takže výroba nadstavca sa vyplatí. VÁCLAV KUBELA REZANIE OCELE ELEKTRICKÝM OBLÚKOM m Pri amatérskych prácach sa dosť často stáva, že treba odrezať určitý pás z platne hrubšieho oceľového plechu (hrúbky až 10 mm) na ďalšie spracovanie, prípadne v ňom vyrezať otvor obdĺžnikového tvaru. Kto zvára elektrickým oblúkom, potvrdí nepríjemnosť, ktorá vznikne pri vyfúknutí" materiálu zváraním plechov malých hrúbok. Nasleduje prácne uzatváranie nežiadúceho otvoru. Príčinou vyfúknutia" je dynamický tlak elektrického oblúka a nesprávny prísun zváracej elektródy. Využitím práce tohto dynamického účinku elektrického oblúka a jeho pohybu smerom do kúpeľa a von z kúpeľa vplyvom kmitania zváracej elektródy sa dá rezať oceľový materiál. Kmitavý pohyb elektródy sa vykonáva ručne. Rezať materiál elektrickým oblúkom je práca dosť náročná, najmä z hľadiska presného vedenia rezacej elektródy pozdĺž naznačenej rysky. Pri voľnom rezaní je rez značne nepravidelný, avšak jednoduchým prípravkom medenou vodiacou lištou možno docieliť rezanie materiálu s presnosťou ±1,5 mm. Rezanie aj s vodiacou lištou vyžaduje cvik, aby sa s elektródou vytvoril pravidelný kmitavý pohyb. Vodiacu lištu zhotovíme z medeného pása hrúbky asi 2 mm a šírky asi 8 mm. Tento pásik z medi pripevníme na naznačenú rysku na rezaný materiál (platňa plechu) zámočníckymi zvierkami (obr. 1). Dobre poslúži aj rozrezaná medená rúrka a vyrovnaná do pása. Kovaním rúrky možno docieliť aj tvarové krivky, ktoré slúžia ako Obr. 1 Priame rezanie oceľovej platne (vľavo) Obr. 2 Poloha platne proti pracovnému stolu (vpravo) 1 platňa; 2 kliešte; 3 medené vodidlo; 4 zámočnícke zvierky; 5 elektróda; 6 kliešte elektródy; 7 vodiče zváracieho transformátora; 8 zvárací transformátor; 9 pracovný stôl; 10 podperná podložka; 11 vedro s vodou; 12 padajúce kvapky; 13 miesto rezu; 14 pohyb elektródy

61 vodidlo pre zváraciu elektródu pri tvarovom rezaní. Z bezpečnostného hľadiska je nevyhnutné podložiť pod miesto rezu vedro s vodou na padajúce kvapky kovu. Po odrezaní vyžadovaného pása stečený a stuhnutý kov zostáva na okraji rezu. Aj tieto stalaktity" odrežeme vypálením pri ponechaní medeného vodidla zváracou elektródou. Rez treba zbaviť trosky a konečnú úpravu urobíme pilníkom alebo brúskou. Pri rezaní (vypaľovaní) otvorov kruhového alebo iného tvaru postupujeme rovnako ako pri priamom rezaní. Začiatočný otvor treba vytvoriť viac od rysky kvôli kovu, ktorý je vytlačený z kúpeľa a na okraji krátera stuhne. Postupným rezaním sa odstráni aj takto stuhnutý okraj krátera. Rezaná oceľová platňa môže mať pri rezaní vodorovnú polohu, alebo môže byť sklonená pod uhlom asi 30 (obr. 2) na zlepšenie odvodu tekutého kovu. Na vytvorenie drážky dlhej 40 až 50 mm sa spotrebuje 1 ks zváracej elektródy ER ,15 mm pri hrúbke plechu 7 mm s prúdovým zaťažením 100 A. Tento amatérsky spôsob delenia oceľových platní, ako aj vypaľovanie otvorov mi dobre slúži. Pri tejto práci je nevyhnutné dodržiavať všetky bezpečnostné predpisy pre oblúkové zváranie, ako aj protipožiarne opatrenia. ING. LADISLAV ŠMIDÁK Prehľadné kresby, nápisy, stupnice atď. môžeme na kovové predmety preniesť fotograficky. Povrch predmetu odmastíme, vyleštíme roztokom 1, dôkladne umyjeme vodou a usušíme v bezprašnom priestore. Emulziu, získanú v roztoku 2, nanesieme na povrch predmetu v tenkej a pravidelnej vrstve a necháme v úplnej tme tvrdnúť asi 12 hodín. Stupnicu (nápis, kresbu a pod.) nakreslíme na pauzovací papier. Môžeme ju nakresliť vo väčšej mierke aj na výkres (A4) a vytiahnuť tušom. Vyfotografujeme a tvrdo vyvoláme. Zväčšovacím prístrojom si urobíme tzv. pomocný negatív potrebnej veľkosti, ktorý opäť tvrdo vyvoláme. Kresbu alebo negatív pritlačíme na citlivú vrstvu a osvetlíme 1000 W žiarovkou 5 minút na vzdialenosť asi 50 cm. Pri slabšej žiarovke úmerne predĺžime čas osvetlenia. Osvetlenie je najlepšie vyskúšať na niekoľkých vzorkách. Osvetlenú vrstvu necháme dve hodiny v tme dozrieť a vyvoláme ju vo vode teplej 55 až 60 C až sa emulzia úplne zmyje. Osvetlené miesta sú nepatrne rozpustné a zostanú na predmete. Kresbu zafarbíme anilínovými farbami alebo farbou na látky tak, že kovový predmet ponoríme na desať minút do farbiaceho roztoku 3. Potom predmet opláchneme v tečúcej vode a ponoríme na päť minút do vytvrdzovacieho roztoku 4. Keď kresba dokonale stvrdne, znova kov dôkladne umyjeme pod tečúcou vodou a po usušení nastriekame bezfarebným lakom. RECEPTÁR Roztok 1 odmastňovací 1 liter destilovanej alebo dokonale prevarenej vody 50 g bezvodej sódy (fotografickej) 100 g nátrium bikarbonátu (jedlá sóda) 10 g vodného skla Roztok 2 citlivá emulzia 100 ml destilovanej vody 8 g dvojchrómanu draselného 17 g želatíny rozpustenie prísad urychlíme zohriatím vody na 35 až 40 C Roztok 3 farbiaci 0,5 litra destilovanej vody 15 g farbiva Roztok 4 vytvrdzovací 0,5 litra destilovanej vody 25 g kamenca chromitého 15 g dvojchrómanu draselného 25 ml etylalkoholu Jednotlivé prísady pridávame do vody postupne. Ak chceme preniesť na kov fotografický obraz, pripravíme si rovnú, odmaštěnu, vyhladenú a vyčistenú platňu kovu. Povrch platne najskôr očistíme brúsením jemným šmirglovým papierom, potom ju potrieme zmesou amoniaku a kriedy a vyleštíme. Platňu ponoríme na päť minút do leštiaceho roztoku. Na leštenie medi, mosadze a ocele sa používa roztok 75 g dvojchrómanu draselného 100 ml kyseliny sírovej 400 ml vody Platňu po vybratí z roztoku riadne opláchneme vodou a osušíme. Na suchý povrch nanesieme v troch vrstvách citlivú emulziu tohto zloženia: 50 ml albumínu (vaječný bielok) (niekoľko čerstvých vaječných bielkov ušľaháme do peny, necháme ustať a precedíme cez riedky mul) 60 ml 10 % amoniakálneho roztoku dvojchrómanu amónneho doplníme vodou do množstva 500 ml. Platňu s mokrou citlivou emulziou sušíme vo vodorovnej polohe v tme. Keď uschne, položíme na ňu negatív alebo diapozitív, na ktorý 5 minút svietime 1000 W žiarovkou. Po osvite prekryjeme povrch vrstvičkou olejovej farby a platňu ponoríme do vlažnej vody, aby sa svetlom nevytvrdená emulzia rozpustila. Vyvolanie môžeme urýchliť opatrným utieraním reliéfu mokrou vatou vo vode. Povrch reliéfového obrazu s olejovou farbou zostane po vyvolaní na platni. Obraz zosilníme, ak ho poprášíme zmesou kolofónie s 20 % mastenca. Po retuši platňu opatrne zohrievame nad plynovým horákom až sa kolofónia roztaví. Po nasledujúcom ochladení je obraz pripravený na leptanie. Mosadz leptáme v roztoku, ktorý získame doplnením zmesi 150 g oxidu chrómového a 75 g síranu amónneho vodou do množstva 500 ml. Oceľ leptáme v 25% roztoku kyseliny dusičnej alebo v zmesi 10 g kyseliny chlorovodíkovej a 2 g chlorečnanu draselného. Hliník leptáme roztokom 10% hydroxidu sodného nasýteného chloridom sodným. Pre väčšinu kovov môžeme použiť aj 40% roztok chloridu železitého. Usadeniny z povrchu predmetu zotierame vatou namočenou v kaši amoniaku a plavenej kriedy. Leptanie je skončené, ak je kovový reliéf dostatočne zreteľný. Platňu opláchneme vodou, osušíme a prestriekame bezfarebným lakom. 59

62 Vyleptaný reliéf môžeme zvýrazniť chemickým farbením niektorým z uvedených roztokov: Čiernenie železa 15 g chloridu železitého 30 g síranu železnatého 12 g síranu meďnatého doplníme do 1000 ml vodou Čiernenie hliníka 4 ml 60 % kyseliny dusičnej 25 g dusičnanu meďnatého doplníme do 1000 ml vodou Čiernenie mosadze 50 g hydroxidu sodného 75 g persiranu draselného doplníme do 1000 ml vodou Výrazný kovový reliéf získame elektrolytickým postupom. Kovovú platňu s refiefnym obrazom odmastíme benzínom a ponoríme do elektrolytu v zložení 500 g síranu zinočnatého (heptahydrát) 40 g chloridu zinočnatého 100 g bezvodého síranu sodného 20 g kyseliny sírovej zmes doplníme do 500 ml vodou. Do elektrolytu umiestime Zn anódu (platňa tvorí katódu) a zapneme elektrický prúd. Napätie na elektródach je 1,6 V hustota prúdu 1 A/dm 2, alebo môže byť napätie 3 V a hustota 2 A/dm 2. Galvanizácia trvá.15 minút. Nekryté kovové časti sa potiahnu slabou vrstvičkou zinku, vyčierneného v kúpeli z 500 ml vody, v ktorej rozpustíme: 60 g síranu meďnatého (pentahydrát) 30 g chlorečnanu draselného 3 g manganistanu draselného 50 g chloridu draselného. Platňu opláchneme vodou a koloidný reliéf odstránime. Možný je i ďalší spôsob: Kovovú platňu scitlivenú zmesou albumínu a dvojchrómanu osušíme, osvietime a na povrch nanesieme gumovým valčekom asfalt roztavený pri teplote 150 C. Po ochladení a stvrdnutí asfaltu platňu ponoríme do 5 % kyseliny dusičnej, kde sa svetlom nevytvrdená emulzia aj s asfaltom odplaví a v nechránenom kove sa vyleptá reliéfny obraz. Potom platňu opláchneme vodou a asfaltový povlak s koloidným reliéfom odstránime v petroleji alebo v terpentíne. Petrolej alebo terpentín zmyjeme, povrch usušíme, opatrne vyčistíme a prestriekame bezfarebným lakom. S. S. SEDAČKA S UNIVERSÁLNÍM STOJANEM Variabilní sedačka je celek, který v sobě spojuje zároveň křeslo a pracovní stojan. Výška pracovního stojanu je stavitelná podle druhu práce a zároveň lze vzájemně nastavit vzdálenost křesla a pracovního stojánku. Do upínky pracovního stojánku lze upnout různé pracovní pomůcky a držáky podle prováděné práce, např. můžeme upevnit pracovní desku, svěrák či opracovávané dřevo při rezbárskych pracích, fotoaparát nebo rožeň při grilování na zahradě ap. Variabilní sedačka se skládá z několika základních dílů: dvoutrubkové stojiny 1, křesla 2, podpěry 3 a pracovního stojanu 4. VÝROBA DÍLŮ Stojina 1. Nejprve zhotovíme z tenkostenného profilu čtvercového průřezu objímku 1.1. Vnitřní hrany objímky musíme pečlivě opracovat tak, aby otřepy nebránily posuvu objímky po tyči 4.2. Do objímky vyvrtáme otvor 0 8,5 a privaríme matici 1.5 pro zajišfovací šroub 1.7. Na objímku přivaříme šikmo dvě stojiny 1.2 z trubek Js 3/8", které vyztužíme privarením výztuhy 1.3. Na konce stojin privaríme opěrky 1.4 z plechu 3 mm tlustého. Pro ztlumení hluku můžeme na spodní plochu opěrek přilepit podložku 1.6 z plsti nebo pryže. Opracujeme pečlivě všechny svary a provedeme povrchovou úpravu. Základem křesla 2 je nosník 2.1 z pásové oceli, který ohneme za tepla na tvar podle obr. 1. Do nosníku vyvrtáme dva otvory 0 6,3 pro opěru2.6 Z plechu 3 mm tlustého vyřízneme držák sedačky 2.2, opilujeme ostré 60

63 Obr. 1 61

64 Obr. 2 62

65 Rozpiska materiálu hrany a vyvrtáme čtyři otvory 0 6,3 pro sedačku 2.5. Poté uřízneme čtyři nosné trubky 2.3 tak, aby přesně lícovaly jak na držák sedačky 2.2, tak i na objímku 2.4; předejdeme tím potížím při svařování. Objímku 2.4 musíme pečlivě opracovat, stejně jako objímku 1.1. K objímce privaríme čtyři nosné trubky a na ně nalícujeme a privaríme držák sedačky. Na tento celek pak privaríme nosník 2.1. Svary očistíme a opracujeme. Z překližky 12 mm tlusté vyřízneme opěrku 2.6 i sedačku 2.7; vyvrtáme otvory pro upevnění a otvory provlékneme šrouby 2.9. Na opěradlo i sedadlo pak přilepíme molitan a celek potáhneme koženkou K povrchově upravenému křeslu pak opěradlo i sedadlo připevníme pomocí matic2.10. Podpěru 3 vyrobíme podobně jako stojinu: k pečlivě opracované objímce 3.1, do níž předám vyvrtáme otvor 0 6,5 pro zajišfovací kolík, privaríme nohu 3.2. Na druhý konec nohy privaríme opěrku 3.3, na kterou přilepíme pryžovou nebo plstěnou podložku. Pracovní stojan 4. Hlavním dílem pracovního stojanu je základní nosník 4.2, který provlečen objímkami stojin, křesla a podpěry spojuje všechny tyto díly v jeden celek. Nosík zhotovíme z tenkostenného čtvercového průřezu 35X35 mm. Na konec nosníku privaríme jednu základní svěrku 4.1. Zhotovíme ji ze čtvercové tyče 40X 40 mm, kterou nejprve uřízneme na délku 60 mm. Vyvrtáme otvor 0 29 mm, který vyhrubujeme a vystružíme na 0 30H7. Pak svěrku otočíme o 90 a vyvrtáme průchozí otvor 0 8,4 mm. Kolmo na osu otvoru a v podélné ose otvoru 0 30 profrézujeme materiál průchozí drážkou šířky 3 mm. Nyní první polovinu otvoru 0 8,4 prevŕtame na 0 10,5 a do druhé poloviny vyřízneme závit M10. Těchto základních svěrek 4.1 vyrobíme najednou tři kusy jednu z nich privaríme k základnímu nosníku 4.2, druhou k tyči mm a třetí k čepu 4.4, který vyrobíme z kruhové oceli 0 30 mm. Do čepu vyvrtáme excentricky slepý otvor 0 5 mm do hloubky 15 mm. V otvoru vyřízneme závit M6 pro zajišfovací šroub 4.11 s podložkou Upevňovací svěrku 4.5 vyrobíme z pásové oceli 40X8. Za tepla ji ohneme do tvaru U a pak privaríme k tyči 4.3 kruhového průřezu Do jedné části svěrky vyvrtáme otvor 0 12,5 mm, do druhé části vyřízneme závit M 12. Pro snadnou manipulaci si musíme ještě zhotovit tři aretační šrouby a to tak, že k hlavě šroubů 4.6 privaríme křidélka 4.7 a jeden aretační šroub 4.8, k jehož hlavě privaríme křidélka 4.9. Tím jsou hlavní části sedačky hotové a zbývá jen vyrobit upínku 5.1, k níž privaríme desku 5.2 takového průměru, abychom na ni mohli připevnit svěrák nebo pracovní stolek a montážní klíč 5.3 určený k manipulaci s aretačními šrouby. Vyrobíme ho z trubky 0 22 mm, jejíž jeden konec zploštíme v délce 22 mm tak, aby se vytvořila štěrbina 5 mm široká. Po povrchové úpravě všech dílů můžeme sedačku sestavit. Na základní nosník 4.2 nasuneme stojinu 1 až ke svěrce a polohu zajistíme šroubem 1.7. Pak nasuneme křeslo 2 a na druhý konec nosníku podpěru 3, jejíž polohu zajistíme kolíčkem 5.4. Do otvoru základní svěrky na nosníku vsuneme tyč 4.3 s další základní svěrkou 4.1. Do této druhé svěrky 4.1 vsuneme čep 4.4 a zajistíme podložkou 4.10 a šroubem Do třetí svěrky 4.1 na čepu pak vsuneme upevňovací svěrku 4.5, do níž upevnime pomocí upínky 5.1, 5.2 svěrák nebo pracovní stůl. Dáme-li upevňovací svěrku do vodorovné polohy, můžeme na ni např. upevnit i opracovávané dřevo při rezbárskych pracech. Základní svěrky fixujeme v žádané poloze aretačními šrouby 4.6,upevňovací svěrku pak aretačním šroubem 4.8. A. K. 63

66 SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK bielizeň prádlo jamkovač důlkovač kuželík kuželka lacný levný nákrutka šroubem' lapač nečistôt zástěrka priečinok přihrádka priehradka přepážka rozpierky rozpěrky rukoväť rukojeť vodné prúdové čerpadlo vodní trkač zasúvadlový uzáver šoupě ČESKOSLOVENSKÝ SLOVNÍČEK lub tenký pruh dreva modřín smrekovec pech ubíjadlo pianový závěs klavírový záves polštář vankúš samotoč samotočidlo sedák sedisko svlak zvlak trnož podstolina udusat ubíjať vřeteník vretenník zastrč zástrčka AŽ DO BYTU za nezvýšenou cenu 14 Kčs/čtvrtletí = 56 Kčs celoroční předplatné vám bude sborníky Udělej-Urob si sám" zasílat Expedice USS. Na stejné adrese si můžete objednat na dobírku plánky a knihy, které jsou v tisku a budou Vám zaslány ihned po vydání: plánek Obytný přívěs Kapr" (cena 50 Kčs) knihu USS Udělej si pro svoji dílnu (cena asi 60 Kčs) K okamžitému dodání na dobírku Vám nabízíme plánek Srovnávačka-Protahovačka (doplněk k 1. vydání plánku Dřevoobráběcí stroj z roku 1978 cena 12 Kčs) knihu USS Zariadenie do bytu a chaty (cena 65 Kčs) knihu USS Urob si doma a v chate (cena 60 Kčs) EXPEDICE USS Praha 1. Železná 8 tel Knižnica Urob si sám vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová UDĚLEJ-UROB SI SÁM ZVÄZOK 40 MDT 689: Zostavil Kamil Zoufalý vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám. 3, v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba, Praha 1, Celetná 25, v novembri 1981, ako svoju publikáciu Adresa redakcie: Za Strahovem 10, Praha 6, tel Expedícia subskribentom: Železná 8, Praha 1, tel Zodpovedná redaktorka Veronika Šátorová Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Technická redaktorka Zora Šinková Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 89 obrázkov; 11,83 AH, 11,99 VH Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry vydanie. Náklad výtlačkov Kčs O/21;818

67 FRÉZOVÁNÍ OZUBENÝCH KOL FRANTIŠEK DOLEŽAL z Neratovic si vyrábí repliky starých hodin. Na frézování ozubených kol používá soustruh, kde místo nožové hlavy je svisle upevněna vrtačka (obrázek nahoře). Do vrtačky se upínají profilové frézky nebo pilky. Frézovaný materiál se neotáčí; zuby se vyřezávají podélným posuvem vrtačky s frézkou. Pootočení vřetene do další polohy se dělá ručně a vždy jedním směrem. Úspěch této prace je závislý především na přesnosti rozdělení kruhu na žádaný počet dílů. Dělicí hlavy používané u fréz jsou pro kutila nedostupné; dají se však nahradit dělicím kotoučem zhotoveným z mosazi (nebo oceli) ti. 5 až 10 mm, průměru min. 300 mm. F. Doležal si zhotovil přípravek na přesnou výrobu dělicího kotouče (obrázek uprostřed). Na základovou desku je přišroubována převodovka, ciferník, stavěči držák důlčíku a kladka. Šneková převodovka je z vyřazeného stroje, ale pozor! záleží na počtu zubů šnekového kola. Nejvhodnější jsou s 30, 36, 40, 45, 60 zuby tak, aby při jedné otáčce šneku (a ručičky ciferníku) jsme dostali pootočení kola o celé stupně, např. 360 : 30 = 12, čili otočíme-li šnekem o 360 tj. 12 hodin, pootočí se kolo o 12 ; použijeme-li jako stupnici hodinový ciferník, znamená pootočení šneku o 1 hod. posun kola o 1 stupeň. Prakticky lze tak dosáhnout na kole přesnosti 3', tj. 1/7000 obvodu kruhu. Dělicí kotouč uchytíme na kolo šneku, podle výpočtu postupně šnekem pootáčíme a důlčíkem jednotlivé polohy značíme na kotouč. Abychom dosáhli maximální přesnosti, navineme na hřídel šneku provázek se závažím, vedený přes kladku; to zajišťuje stále stejné vymezení vůle v zubech převodovky. Rovněž dbáme, abychom při nechtěném přetočení šneku se nevraceli, tj. neměnili směr otáčení, ale raději přetočili kolo o 360. Tímto způsobem můžeme na jednom dělicím kotouči o průměru 300 mm nadírkovat až patnáct stupnic. Nadělený kotouč upevníme na hřídeli vřeteníku soustruhu. Na podstavec soustruhu upevníme paralelně silnou pružinu (např. z listu pilky na kov), na jejímž volném konci je upevněn šroub, jehož konec je zbroušen do špičky pod stejným úhlem jako úhel důlčíku. Špička šroubu zapadá při otáčení dělicím kotoučem postupně do jednotlivých důlků, takže pootáčení frézovaného kola je přesné a rychlé. Obdobně můžeme vrtat otvory stačí upevníme-li vrtačku na soustruhu vodorovně.