Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Loučeňské rybníčky CZ

Transkript

1 Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Loučeňské rybníčky CZ

2 1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Loučeňské rybníčky Kód lokality: CZ Kód lokality v ÚSOP: 5346 Rozloha (ha): 4,688 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2011/64/EU Zařazení EVL na národní seznam: nařízení vlády č.371/2009 Sb., příloha 62a 1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) NENÍ Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) NENÍ Poznámkové pole ke způsobu zajištění ochrany Navrhovaná kategorie PP. Smluvní ochrana dle 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 4,688 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 100 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU 1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Loučeň Dotčená katastrální území Loučeň 1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Podloží budují nepropustné křídové (střední a svrchní turon) slínovce a vápnité jílovce, které jsou překryty čtvrtohorními (starší pleistocén) štěrkopísky terasy řeky Jizery. Geomorfologie: Území se nachází v okrsku Jabkenická plošina v JV cípu Jizerské tabule. Reliéf: Mělké údolí v pramenné oblasti potoka Boží voda pozvolně se snižující k západu. Pedologie: Převažují gleje, které na vyvýšených místech přecházejí v oglejené podzoly, pseudogleje a v oglejené karbonátové pelozemě. Krajinná charakteristika: Část nivy potoka Boží voda a jeho dvou přítoků se třemi malými lesními rybníčky a četnými prameništi a mokřady s pěnovcovými inkrustacemi při jejich březích. Všechny tři oddělené části jsou

3 obklopeny souvislým lesním porostem, převážně kulturního charakteru (smrkové a borové monokultury), poze v nejnižších částech niv jsou vyvinuty přirozené porosty údolních jasenin či mokřadních olšin. V minulosti byly plochy bezlesí rozsáhlejší (převážně vápnitých slatinišť a jiných typů vlhkých typů luk). Biota Při okrajích rybníčků se vyvinula druhově bohatá vápnitá slatiniště (R2.1) sv. Caricion davallianae. V tůňkách na těchto slatiništích a místy i přímo v rybnících a v odvodňovacích příkopech se lze setkat s porosty parožnatek (V5). V rybnících se nachází makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod (V1F) s převahou několika druhů rdestů. Dno a okolí vypuštěného rybníka na východě lokality porůstá pestrá mozaika biotopů. Vedle vápnitých slatinišť se vyskytuje i vegetace letněných rybníků (M2.1), s ostřicí šáchorovitou (Carex bohemica), bahničkou vejčitou (Eleocharis ovata), šáchorem hnědým (Cyperus fuscus), eutrofní vegetace bahnitých substrátů (M1.3), se zevarem jednoduchým (Sparganium emersum), žabníkem jitrocelovým (Alisma plantago-aquatica), haluchou vodní (Oenanthe aquatica), šípatkou vodní (Sagittaria sagittifolia), pobřežní vegetace potoků (M1.5) s tajničkou rýžovou (Leersia oryzoides) a vegetace vysokých ostřic (M1.7) s ostřicí latnatou (Carex paniculata). Lesní porosty mezi rybníčky lze zařadit k mokřadním olšinám (L1) sv. Alnion glutinosae s přechody k potočním jaseninám. Z ohrožených druhů zde byly zaznamenány např. sítina slatinná (Juncus subnodulosus), ostřice Davallova (Carex davalliana), o. pozdní (C. viridula), o. šupinoplodá (C. lepidocarpa), o. Buxbaumova (C. buxbaumii), o. Hostova (Carex hostiana), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), bařička bahenní (Triglochin palustre), tolije bahenní (Parnassia palustris), bahnička chudokvětá (Eleocharis quinqueflora), tučnice česká (Pinguicula aff. bohemica), kohátka kalíškatá (Tofieldia calyculata), kosatec sibiřský (Iris sibirica) a kruštík bahenní (Epipactis palustris). Z makrofytní vegetace je hojný rdest světlý (Potamogeton lucens), udáván je i rdest trávolistý (Potamogeton gramineus), relativně hojně se zde vyskytuje rod Utricularia (U. australis a minor; v minulosti je uváděna i U. vulgaris) a některé vodní deprese (tůňky) a strouhy jsou bohatě zarostlé porosty parožnatek (Chara sp.). Lokalita je významná i výskytem řady vzácnějších druhů živočichů. Rybníčky slouží k rozmnožování řadě druhů obojživelníků, namátkou byly zaznamenány kuňka obecná (Bombina bombina), rosnička zelená (Hyla arborea), skokani (Rana sp. div.), čolek obecný (Triturus vulgaris), č. velký (T. cristatus), z dalších druhů živočichů například rak říční (Astacus astacus), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), vrkoč (Vertigo sp. div., např. V. angustior). V širším okolí se vzácně (ojediněle) objevuje los (Alces alces).

4 2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 3140 Název předmětu ochrany: Tvrdé oligo-mezotrofní vody s bentickou vegetací parožnatek Rozloha (ha): 0,1466 Relativní rozloha (%): 3,13 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Stabilizace vegetace parožnatek v rybníčcích a menších tůňkách, která se dá mimo jiné zajistit omezením rybničního hospodaření (optimálně bez rybí obsádky, přípustné je využívat rybníky jako plůdkové). Vhodným opatřením je i občasné letnění rybníčků. Kód předmětu ochrany: 7230 Název předmětu ochrany: Zásaditá slatiniště Rozloha (ha): 0,8148 Relativní rozloha (%): 17,38 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Cílový stav je stabilizace druhově bohatých společenstev vápnitých slatinišť s perspektivními populacemi zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin. To bude zajištěno pravidelným managementem (ručním kosením), kvůli některým konkurečně slabým druhům (například Pinguicula aff. bohemica) je nutné "umělé" vytváření volných plošek a menších tůněk (přirozené disturbační činitele zde chybějí). Zároveň je třeba stabilizovat vodní režim lokality s trvale vysokou hladinou spodní vody (v minulosti byla lokalita razantně odvodněna). 2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 3140 Název předmětu ochrany: Tvrdé oligo-mezotrofní vody s bentickou vegetací parožnatek Popis nároků předmětu ochrany: Ponořená vegetace tvořená našimi největšími řasami parožnatkami (Chara sp.). Vytvářejí často velké porosty, obvykle s jediným druhem. Stanoviště parožnatek bývají často mechanicky likvidována a zavážena. Hodně škodí také vysoký přísun živin. Ublížit jim může i vysoká rybí obsádka a vysazené kachny. Nejčastějším přístupem je ponechání vegetace bez zásahů. Pravidelná péče většinou není třeba, pouze dbát, aby nedošlo k zástinu vodní plochy dřevinami. Parožnatkám škodí vyšší rybí obsádka, jsou to křehké rostliny náchylné na mechanické poškození a vyrývání. Velké a bentofágní, tedy v blízkosti dna potravu sbírající ryby, jsou nevhodné. Dobře se parožnatkám daří v plůdkových rybnících. Vegetace parožnatek se dobře rozvíjí na nově odbahněných substrátech. Jednorázové odstranění sedimentu menších vodních ploch většinou rozvoji parožnatek výrazně pomůže. Nejvhodnějším způsobem je postupné vytváření nových vodních plošek a přirozené stárnutí a zazemňování tůní stávajících. Kód předmětu ochrany: 7230 Název předmětu ochrany: Zásaditá slatiniště Popis nároků předmětu ochrany: Rašeliniště sycená převážně minerálně bohatší podzemní vodou, u vápnitých slatinišť s vysokým obsahem vápníku a dalších iontů. Zahrnují údolní i svahová prameništní rašeliniště zpravidla s nižší mocností organogenních usazenin. Biotop je nejvíce ohrožen odvodněním a jinými zásahy do vodního režimu, eutrofizací, mechanickým narušením těžkou technikou nebo zvěří, absencí vhodného managementu a zalesňováním.

5 2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt mezi jednotlivými předměty ochrany EVL není příliš pravděpodobný. Optimální je udržování mozaiky malých vodních ploch (tůněk, struh) a kosených ploch slatinišť. 2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt lze předpokládat mezi předměty ochrany EVL a druhovou ochranou, zejména rostlin. Je třeba termín managementu přizpůsobit přítomnosti některých později plodících a vysemeňujích se rostlin (např. kosatec sibiřský, Iris sibirica, kruštík bahenní, Epipactis palustris), které nadto nemají v oblibě pravidelnou každoroční seč. Dále je potřeba brát zřetel na zde se vyskytující živočichy (plazi, obojživelníci, bezobratlí). Zejména u bezobratlých lze předpokládat výskyt některých druhů reliktních stanovišť vápnitých slatinišť. 2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti V minulosti byly plochy vlhkých luk a slatin rozsáhlejší a nejspíše i zachovalejší, viz historické letecké snímky lokality. Určitě se na lokalitě hospodařilo (vzhledem k blízkosti hájovny Loučeňka), dá se předpokládat, že v rybnících probíhalo extenzivní rybniční hospodaření a louky (různého typu, včetně slatinišť) byly každoročně koseny (na seno, v případě vyššího podílu ostřic i na stelivo). Přírodovědecká, zejména botanická hodnota území je známa již nejméně 50 let (viz Šebek 1957, Kaufmann 1948). S souvislosti s útlumem soukromého hospodaření v padesátých a šedesátých letech se louky přestaly obhospodařovat a postupně zarůstaly dřevinami, tak například v podstatě zanikla rašelinná (slatinná) louka pod hrází rybníka Sladovnický, kde (až na malé okrajové plochy) je dnes vzrostlá jasenina a nejcennější druhy rostlin zde vymizely (například Tofieldia calyculata, Phyteuma orbiculare, Dactylorhiza majalis, Polygala amarella). Podstatnou roli hrálo i odvodnění lokalit, které mělo usnadnit zalesnění, hlavní vodní toky (potok Boží voda a jeho boční přítoky) byly výrazně prohloubeny. Takovýto osud čekal i slatinné louky v okolí Dubového a Olšového rybníka, po roce 2000 byla situace na lokalitě špatná a hrozil zde v nejbližší době reálný zánik slatinných luk a vymizení nejcennějších druhů, což se ještě výrazně zhoršilo v roce 2003, kdy byl stávající systém odvodňovací kanálů zejména u Olšového rybníka výrazně pročištěn a prohlouben. Zároveň došlo k vytvoření nových příkopů, čímž došlo k odvodnění slatinných luk a následně z části k jejich osázení dřevinami (pokud již nebyly zarostlé náletem). Rybníčky Dubový a Olšový byly "revitalizovány" a z velké části tak (i díky výsadbě ryb) zde víceméně zanikla vegetace vodních makrofyt (s přítomností vzácných druhů rdestů) a byly poničeny břehové porosty, nehledě na naprosto nevhodné uložení vyhrnutého materiálu z rybničního dna do slatinných luk a na okraje rybníčků. Rybníky nejsou využívány ke komerčnímu rybaření (i vzhledem k jejich rozloze a relativně špatné dostupnosti), nicméně (alespoň některé) nejsou zcela prosté ryb a jsou používány ke sportovnímu či rekreačnímu rybolovu (Dubový rybník), což se (jak bylo výše zmíněno) odráží i přítomnosti, resp. nepřítomnosti vegetace vodních makrofyt (relativně zachovalé vegetace je ve Sladovnickém rybníku, včetně přítomnosti bublinatek), Olšový rybník byl vyhrnut a vodní makrofyta se zde objevují sporadicky, v Dubovém vodní rostliny víceméně přítomny nejsou - vzhledem k rybí obsádce. Proto byla od roku 2007 realizována nápravná opatření a zásahy na podporu obnovy slatinných biotopů v okolí Dubového a Olšového r., spočívající zejména ve snaze obnovit původní hydrologický režim (zvýšení hladiny spodní vody vybudování přehrádek na strouhách) a tvorbě volných vodních plošek ("mělkých tůněk"), kde by se mohly uchytit konkurečně slabé druhy vápnitých slatinišť (například Pinguicula cf. bohemica, Tofieldia calyculata). V rámci těchto opatření bylo zároveň podstatně redukováno stromové a keřové patro, včetně některých výsadeb a náletu. Zároveň jsou obě slatinné louky každoročně ručně koseny. Tyto zásahy se pozitivně projevily (projevují) v postupně se zlepšujícím stavu slatinných luk a stabilizaci populací ohrožených a chráněných druhů rostlin, proto je třeba v pravidelném kosení a občasné tvorbě nových volných zavodnělých plošek ("tůněk") pokračovat. Dalším krokem je i šetrné odstranění deponií bahna pocházejících z rybničního dna (zejména u Dubového rybníčku) při okrajích rybníků, tak aby bylo obnoveno propojení slatinné louky a břehových porostů u rybníčku. Doporučené je občasné letnění všech tří rybníčků (v ca pětiletém intervalu, vždy alespoň jeden rybník ponechávat nevypuštěný). Většinu plochy EVL tvoří porosty mokřadních olšin a potočních jasenin vyvinutých v okolí vodních toků, případně ve výtopách rybníka. Z velké části ale jde o relativně mladé porosty (okolo 50 let staré) na místě bývalých vlhkých a slatinných luk, některé méně náročné luční druhy lze v podrostu do dnes nalézt. V těchto porostech (i vzhledem k jejich stáří, resp. mládí) žádné významnější lesní hospodaření neprobíhá, místy jsou přítomny kotlíky jehličnanů (přesněji smrku) 2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy

6 Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17 Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Nymburk, kód LHC Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 0 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: LS Nymburk Nižší organizační jednotka:

7 3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Péči o území lze rozdělit do tří částí (které jsou ovšem úzce propojené): péče o existující vápnitá slatiniště, o rybníky (s vegetací parožnatek) a péče o lesní porosty s fragmenty vápnitých slatinišť. Základním předpokladem pro přežití vápnitých slatinišť je existence pravidelného managementu - každoroční kosení s následným odstraněním sklizené biomasy (v pozdějších letech po potlačení rákosu a bezkolence a stabilizaci ekosystému lze snížit frekvenci kosení na jednou za dva roky), spolu s obnovou a případnou údržbou optimálního vodního režimu s vysokou hladinou spodní vody. Zcela nepřípustná je pastva, vápnění či dokonce hnojení. Kosení luk by mělo být ruční, jde o nejoptimálnější a nejšetrnější variantu (případně je přípustné užití křovinořezu či strunové sekačky; použití klasické sekačky neřkuli traktorové sekání není možné mimo jiné s ohledem na vysokou hladinu spodní vody a silně podmáčenou půdu, v níž by sekačka, případně traktor stejně zapadly, pojezdy těžší techniky by navíc způsobily škody na vegetaci a je pravděpodobné, že by půdu zhutnily a negativně ovlivnily křehký vodní režim lokality. S ohledem na možný výskyt vzácných druhů bezobratlých vázaných na vápnitá prameniště (mimo jiné Vertigo angustior) je vhodná mozaiková seč s ponecháváním nepokosených částí lokality (tyto části ale musí být bezpodmínečně posečeny v roce následujícím), seno sklízet až po usušení. Plošky s výskytem Iris sibirica kosit v pozdějším termínu (až po dozrání semen a vysemenění) nebo kosit pouze v několikaletém intervalu (jednou za 2-3 roky). Průběžně odstraňovat nálet dřevin (v období vegetačního klidu: říjen-březen), žádoucí je rozšířit každoročně kosené plochy i do míst, kde jsou zachovalé jen fragmenty vápnitých pramenišť (či zde rostou druhy typické pro tento biotop), to znamená odstranit nálet dřevin (JV část prameniště u Dubového rybníka směrem k hájovně Loučeňka, fragmenty luk pod hrází rybníka Sladovnický) nebo jsou zde dřeviny vysázeny (okrajové části prameniště u Olšového rybníka s výsadbou borovice, fragmenty luk pod hrází rybníka Sladovnický), při následujícím pravidelném kosení postupná obnova biotopu je značně pravděpodobná). V žádném případě nedopustit výsadbu dřevin ve vápnitých prameništích. Naopak řídce zalesnit (vhodnými listnáči) je možné část paseky při Z-JZ břehu Olšového rybníka - historicky zde byl les a druhy vápnitých pramenišť se zde v podstatě nevyskytují. Optimálním termínem pro kosení luk je pozdní léto - srpen až počátek září (kvůli dozrání vstavačovitých - Epipactis palustris, Dactylorhiza incarnata). V případě porostů šířícího se rákosu (případně bezkolence) je vhodná časnější seč (do poloviny července, ještě před vymetáním rákosu). Pozdní sečí je rákos naopak podporován (viz Jersáková et Kindlmann 2004). Pro oslabení porostů rákosu je tyto plochy možné pokosit ještě jednou ke konci vegetační sezóny. Žádoucí je i pravidelné vytváření menších narušených ploch s obnaženou půdou a drobných vodních plošek pro uchycení a přežívání konkurečně slabých rostlin (např. tučnice). Zlepšit vodní režim na vápnitých slatiništích je možné pomocí dřevěných přehrádek v odvodňovacích strouhách, totéž platí i ve výrazně zahloubeném toku Boží vody. Při této činnosti je potřeba postupovat šetrně k okolní vegetaci a především ke zvláště chráněným druhům, optimální je instalace přehrádek na podzim či počátkem zimy. Negativně ovlivňovat vodní režim (zejména hloubením či tvorbou odvodňovacích příkopů) je nežádoucí i přilehlých porostech (zejména nad vápnitými prameništi). Využití rybníků - optimálně bez rybí obsádky, případně jako rybníky půdkové, na podzim však musí být alespoň částečně napuštěny. Vzhledem k charakteru rybníčků se redukce obsádky nežádoucích kaprovitých ryb jeví ideální vypouštěním rybníka v podzimním období, kdy před napuštěním zůstane zátopa alespoň jeden týden bez vody. Pokud bude zjištěn masový výskyt nežádoucích drobných kaprovitých rab v průběhu sezóny, je možné přisadit mladší ročníky štiky nebo candáta. Zcela nevhodné je nasazování a soustavný chov kaprů K1 a starších. Odstranit deponie okolo Olšového a zejména Dubového rybníka, s maximální šetrností, odvézt mimo území EVL a jeho nejbližší okolí. Rybníky je možné letnit, nicméně s ohledem na přítomné obojživelníky (zejména čolky a kuňku obecnou) nelze letnit všechny tři rybníky najednou (vždy alespoň jeden ponechat napuštěný), vypuštění rybníků by mělo proběhnout mimo období aktivity (zejména rozmnožovací) těchto obojživelníků, tj. od září do března. Lesní hospodaření - v žádném případě nelze vysazovat dřeviny do stávajících lučních porostů, naopak je vhodné rozšiřovat plochy bezlesí likvidací náletu zejména jasanu v místech, kde jsou přítomny alespoň fragmenty vápnitých slatinišť (například při okrajích louky u Dubového rybníka, nebo fragmenty slatin pod hrází Sladovnického rybníka. Zlepšit vodní režim mokřadních olšin a potočních jasenin zvýšením hladiny spodní vody. Prioritně odstranit geograficky nepůvodní dřeviny, zejména smrk. Porosty, především ty mladší, prosvětlit. Ponechávat mrtvé dřevo (stojící, ležící), při těžbě (výběrové) používat lehkou mechanizaci - vzhledem k podmáčení většiny lesních porostů je vjezd těžké techniky prakticky nemožný. Vhodné je propojení všech tří částí vyhlášením ochranného pásma mezi všemi třemi částmi EVL zahrnující aluvium potoka s olšinami a jaseninami. Zde je třeba postupnými kroky zlepšit druhovou skladbu (odstranění jehličnanů) a prostorovou skladbu - mírné prosvětlení porostů zejména vyřezáním mladšího náletu jasanu, resp. olše a jiných listnáčů. Dále je zde žádoucí zlepšení vodního režimu - zvýšením hladiny spodní vody. 3.2 Navrhovaná opatření

8 Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření 1, 2, 3, 4, 5 Název managementového opatření Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kategorie opatření Kosení Cílový předmět ochrany Popis opatření Každoroční kosení s následným odstraněním sklizené biomasy (v pozdějších letech po potlačení rákosu a bezkolence a stabilizaci ekosystému lze snížit frekvenci kosení na jednou za dva roky). Kosení musí být ruční kosou (možné je užití křovinořezu či strunové sekačky). S ohledem na možný výskyt vzácných druhů bezobratlých vázaných na vápnitá prameniště (mimo jiné Vertigo angustior) je vhodná mozaiková seč s ponecháváním nepokosených částí lokality (tyto části ale musí být bezpodmínečně posečeny v roce následujícím), seno sklízet až po usušení. Plošky s výskytem Iris sibirica kosit v pozdějším termínu (až po dozrání semen a vysemenění) nebo kosit pouze v několikaletém intervalu (jednou za 2-3 roky). Průběžně odstraňovat nálet dřevin (větší stromky v období vegetačního klidu: říjen-březen, menší nálet může být likvidován během kosení). Žádoucí je rozšířit každoročně kosené plochy i do míst, kde jsou zachovalé jen fragmenty vápnitých pramenišť (či zde rostou druhy typické pro tento biotop), to znamená odstranit nálet dřevin (JV část prameniště u Dubového rybníka směrem k hájovně Loučeňka, fragmenty luk pod hrází rybníka Sladovnický) nebo jsou zde dřeviny vysázeny (okrajové části prameniště u Olšového rybníka s výsadbou borovice, fragmenty luk pod hrází rybníka Sladovnický), při následujícím pravidelném kosení postupná obnova biotopu je značně pravděpodobná. Žádoucí je i pravidelné vytváření menších narušených ploch s obnaženou půdou a drobných vodních plošek pro uchycení a přežívání konkurečně slabých rostlin (např. tučnice). Vhodný interval 1 x za 1 rok / let Kalendář pro management Pozdní léto - srpen až počátek září. Plochy se silným zápojem rákosu je třeba kosit v časnějším termínu, optimálně do poloviny července (případně aplikovat druhou seč koncem vegetační sezóny). Po stabilizaci ekosystémů (odstranění podstatné části náletu, omezení šířícího se rákosu a bezkolence) je možné upravit frekvenci kosení na 1 x za dva roky. Poznámka Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření 2, 4 Název managementového opatření Jiné opatření Kategorie opatření Jiné Cílový předmět ochrany Popis opatření Kalendář pro management Poznámka Odstranění deponie při březích Dubového a Olšového rybníka. Prioritní je odstranění deponie jižnějšího (tj. Dubového) rybníčku. Deponie sedimentu ze dna rybníčků je nutné odstraňovat maximálně šetrně, bez použití těžké mechanizace tak, aby nedošlo ke zhutnění půdy a narušení křehkého vodního režimu na lokalitách. Nejoptimálnější je samozřejmě ruční odstranění, což je ovšem poněkud nereálné. Možné je použití menších bagrů pohybujících se po lokalitě například po vytvořených cestách z kulatin nebo položených desek. Přístup ke hrázi Dubového rybníčka je možný po lesní cestě, k deponii u Olšového rybníčka pak po okraji paseky na Z břehu. Sediment z deponií je nutné z území odvést a není přípustné jej skladovat v okolí EVL. V období vegetačního klidu - říjen-březen.

9 4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady Háková A., Klaudisová A. et Sádlo J. (eds) (2004): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura Planeta XII. 3/2004. Jersáková J. a Kindlmann P. (2004): Zásady péče o orchidejová stanoviště. - Kopp, České Budějovice. Kaufman S. (1948): Květena nymburského okresu. Ms. Dipl. pr. depon. in Knihovna katedry botaniky PřF UK Praha. Knížetová L., Pecina P., Pivničková M. (1987): Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech Bohemia centralis 16: Rydlo J. [ed.] (2003): Výsledky floristického kursu České botanické společnosti v Nymburce v roce Muzeum a současnost, řada přírodovědná, 18: Sádlo J. (2004): A0478 (Jabkenická obora) závěrečná zpráva z mapování NATURA Ms. Depon. in AOPK ČR. Šebek S. (1957): Rašelinná louka u rybníka Sladovnický. - Ochrana přírody XII (1957)/ SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Michal Štefánek praha@nature.cz Organizace: KS Praha a střední Čechy Zpracovatel: Ing. Jaroslav Pipek jaroslav.pipek@nature.cz Organizace: KS Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka josef.spilka@nature.cz Datum zpracování: 5. Seznam zkratek AOPK ČR ES EVL OP ZCHÚ SDO ÚSOP ZCHÚ ZOPK Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Evropský seznam Evropsky významná lokalita ochranné pásmo zvláště chráněného území Souhrn doporučených opatření Ústřední seznam ochrany přírody zvláště chráněné území zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

10 6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ _Loucenske_rybnicky_orientacni_mapa.pdf 6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL NENÍ 6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ _Loucenske_rybnicky_Jine.pdf CZ _Loucenske_rybnicky_Koseni.pdf 6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ