Světový oceán je spojitý: 3 až 7 oceánů navzájem propojených

Transkript

1

2 Proč moře? Děje v moři a nad mořem rozhodují o klimatu pevnin Produkční procesy v moři ovlivňují celou planetu Některé jevy v moři a kolem moře jsou lépe prozkoumány nebo vysvětleny než jevy ve vnitrozemských vodách

3 Mořský biocyklus: 71 % povrchu Země objem km 3 obsahuje téměř 99 % vody, která není vázána v horninách odpar z moře km 3, z toho 9/10 se vrací zpět ve srážkách padajících na hladinu moře

4 Mořský biocyklus: Světový oceán je spojitý: 3 až 7 oceánů navzájem propojených Členění : 1) oceanické pásmo 2) kontinentální šelf (k. práh, k. lavice): pevninské desky vyčnívají pod hladinu oceánu různě daleko (několik až stovky km) vysoce produktivní mělčiny

5

6 Mořský biocyklus: kontinentální šelf : obvyklý pokles hloubky asi o 2m/km táhne se na desítky až stovky km od pobřeží končí pevninským svahem = zlom do hlubin průměrná hloubka oceánu m maximální hloubka m (příkopy) (pevnina: průměrná výška 700 m)

7 Speciální biotopy v moři Kromě širého oceánu existuje v mořském biocyklu řada dílčích speciálních biotopů Některé mají rozšíření nějak zeměpisně ohraničené na určité oblasti moří Jiné jsou vymezeny geomorfologií Jednotlivé typy: skalnaté pobřežní útesy, pobřežní louky, písečné pláže, kelpové lesy, porosty mangrove, korálové útesy, podmořské sopečné vývěry

8 Salinita moří : Moře je slané obsah solí: udává se v (promile, ppt) průměr 35 - z toho NaCl 27 v pořadí druhý kation Mg 2+, druhý anion SO 2-4 kationty anionty ph 8,2 pufrační kapacita slané vody velká

9 Obsah rozpuštěných látek : Živiny: velmi málo, jen v miliontinách promile na širém moři jen ve stopách limitující je spíše N než P (na rozdíl od vod vnitrozemských, kde je málo P), ale také Fe (současné pokusy o dodání Fe neúspěšné mizí do hlubin) do moře jsou přinášeny z pevnin řekami v moři vstupují do velmi rychlého koloběhu látek z něj odcházejí v mrtvých organismech do sedimentů zpět jen vzestupnými proudy

10 Obsah rozpuštěných látek : jiná situace je při pobřeží, nebo v mělkých vodách kontinentálních šelfů při pobřeží se proto vyskytuje řada specifických biotopů, vesměs vysoce produktivních: - pobřežní útesy, mořské louky, kelpové lesy (chaluhy), mangrovové porosty, korálové útesy

11 Hustota mořské vody : 1 litr váží 1,0248 kg - to umožňuje existenci živočichů o hmotnosti 100 t plejtvák obrovský 30 m a 100 t, velryba grónská 25 m a 110 t viskosita : vnitřní tření 100x větší než ve vzduchu

12 Osmotické poměry : Osmotické poměry: pro mnoho organismů je to isotonické prostředí bezobratlí, mnoho rostlin ne pro ryby : většinou osmotická hodnota tkání a tělních tekutin nižší - pocházejí ze sladkých vod vylučují množství slabě hypotonické moči vylučují soli žábrami

13 Hydrostatický tlak : rozmezí 101 kpa až 111MPa (1 kg.cm -2 až kg.cm -2 ) každých 10m hloubky navíc: 1 kg.cm -2 ~ 100kPa v 10 m se plynový měchýř ryb zmenší na ½, ve 40 m na 1/5 migrace : velcí korýši 200 až 600 m vorvaň 500 až 1000 m při lovu velkých hlavonožců riziko uvolnění plynů výdech před ponořením, kyslík v myoglobinu tkání

14 Hydrostatický tlak : rozmezí 101 kpa až 111MPa jinak většinou žádné specifické adaptace : hlubinní bezobratlí bez dutin vyplněných plynem nepotřebují žádné adaptace, voda je téměř nestlačitelná hlubinné ryby stenobatické

15 Teplota v oceánu ve vodě o salinitě vyšší než 24 neplatí hustotní anomálie vody : hustota vody v moři roste s poklesem teploty v arktických oceánech : teplota tuhnutí při salinitě mořské vody klesá pod 0 C velká vodní masa stabilní teplota, denní kolísání u hladiny jen 0,2 0,3 C roční kolísání teploty: polární vody 2-3 C, rovník 1-2 C, největší mají střední zeměpisné šířky ~ 6 C, mělká moře 8 až 15 C

16 Teplota v oceánu podle zeměpisné šířky: - tropické pásmo hladina 26 až 29 C, teplotní stratifikace, hlubinné vody a u dna 2,5 C - temperátní pásmo teplota podle zeměpisné šířky - sezónní změna u hladiny o 6 C, mělká moře až o 15 C - polární moře hladina i dno -1,8 C

17 Teplota v oceánu a vzestupné proudy : teplotní stratifikace v teplých mořích : znemožňuje přísun (návrat) živin z hypolimnia a ze dna proto jsou v tropickém pásmu hluboká moře (dál od pobřeží) málo produktivní živiny mohou dodat pouze vzestupné proudy z hlubin nebo studené proudy zasahující do tropického pásma

18 Teplota v oceánu a vzestupné proudy : v mořích arktických a antarktických je teplotní rozdíl mezi hladinou a dnem nepatrný není stratifikace, živiny se mohou dostávat vzestupnými proudy do eufotické zony : dostatek živin proto je v polárních mořích vysoká primární produkce, mnoho zooplanktonu a bohatství ryb i mořských ptáků a savců

19 Kyslíkové poměry nejvíce rozpuštěného kyslíku u hladiny v eufotické vrstvě kolem 6 mg/l pak rychle ubývá ve vrstvě pod 300 m minimum množství rozpuštěného kyslíku v hloubkách mezi 800 až 1200 metry dekomposice organických látek z epipelagiálu kolem 0,5 až 1 mg/l pak do hlubin postupně a plynule přibývá na hodnoty mezi 2 a 3 mg/l

20 Světlo v moři: proti vnitrozemským vodám proniká do podstatně větších hloubek (více modrá část spektra) voda je čistší kompensační bod fotosynthesy leží na širém moři kolem hloubky 200 m maximální fotosynthesa asi v ½ až 1/3 intensity hladinového světla

21 Speciální biotopy v moři Kromě širého oceánu existuje v mořském biocyklu řada dílčích speciálních biotopů Některé mají rozšíření nějak zeměpisně ohraničené na určité teploty moří Jiné jsou vymezeny geomorfologií Jednotlivé typy: skalnaté pobřežní útesy, pobřežní louky, písečné pláže, kelpové lesy chaluh, porosty mangrove, korálové útesy, podmořské sopečné i jiné vývěry

22 Dno kontinentálního šelfu obsahuje usazeniny splavené z pevniny i v moři vytvořené, často o mohutné mocnosti vrstev ale jen povrchové vrstvy jsou osídlené životem hlubší vrstvy bývají anaerobní kromě rozsivek na povrchu sedimentů pochází primární produkce z vodních vrstev epipelagiálu v sedimentech živočichové měkkýši, červi konsumují sedimentující seston sběrem (depositfeeders) nebo filtrací (suspension-feeders)

23 platýz Pleuronectes platessa

24 Vlastní mořský litorál : O charakteru pobřeží rozhodují : 1) typ substrátu (geologie pobřeží) : - tvrdé (skalní) nebo měkké (písčité) substráty - charakter materiálu (balvany /přes ¼ m/, štěrk, písek, bahno) 2) výška přílivu 3) exposice vlnobití

25 Skalnatá pobřeží Biotop s výrazně zonálním osídlením jednotlivé zóny jsou vymezeny mírou zaplavování za přílivu a délkou obnažení za odlivu supralitorál (zóna jen zkrápěná příbojem) bývá balvanitý, s málo druhy i vlastní eulitorál má pásy s odlišnými druhy: blíže k pobřeží kratší chaluhy

26

27

28 Písečné pláže za odlivu vypadají pusté a bez života osídleny především živočichy produkčně závislé na přísunu organické hmoty přinášené ze širého moře živočichové aktivují za přílivu při zatopení, za odlivu zahrabáni v písku buď filtrátoři nebo dravci a scavengeři zonace spíše podle druhů než skupin

29 larvální stadia krabů se vyvíjejí v pelagiálu, dospělci žijí v mělké vodě litorálu : Carcinus

30 Estuaria ústí řek a jejich okolí Ústí řeky do moře je specifickou zonou : řeka přináší do moře živiny mořská voda se mísí se sladkou vodou říční a vzniká brakická voda o nižší salinitě biotop s vysokou produkcí (živiny z pevniny) současně přestupní stanice živočichů migrujících z moře do řeky nebo opačně také serie vzájemně se střídajících druhů podle salinity, např. blešivci rodu Gammarus několik druhů postupně od řeky k moři

31 Při ústí řeky do moře dochází k mísení sladké (a lehčí) říční vody s vodou mořskou, která u dna delty proniká hluboko do ústí řeky (rozhraní chemoklina může vytvářet skryté podvodní vlnobití). V deltě jsou místa s velmi rozdílnou salinitou a následně s různým osídlením.

32 Typy estuárií dle původu Zatopená říční údolí od poslední doby ledové Fjordy zatopená ledovcová údolí (Skandinávie, Skotsko) Mělčinová estuária aluviální písčiny, ostrůvky, systémy lagun Tektonická estuária v geologických zlomech

33 Přílivové bažiny, mořské louky rozsáhlá plochá území aluviálních plání podél pobřeží, zejména při ústí řek na pohled vlnící se moře trávy, občas pod vodou za přílivu mělké pobřežní vody do hloubky cca 5 m dostatek světla voda často brakická (poloslaná, podkal ), jindy hypersalinní slaniska v chladnějších zeměpisných šířkách výhradně mořské druhy cévnatých rostlin asi 5O sp. jednoděložných

34 Přílivové bažiny, mořské louky slanomilné rostliny s pružnými ohebnými a pevnými stonky, s vysokou produkcí: - trávy r. Spartina a Puccinellia - rdestovité r. Ruppia a vocha Zostera - v hlubších jamách chaluhy zachycují jemné sedimenty fauna : se živí nárosty a detritem - mlži, červi, korýši, různé ryby

35

36

37 Mangrovové porosty celkem asi km 2, především pobřeží Brazilie a Indonésie, Bangladéš, Indie, Malajsie, Nigérie, oblast Karibiku západní mangrovy: po obou stranách Atlantiku a na západním pobřeží Severní Ameriky - méně druhů mangrovů východní mangrovy: Indický oceán, Asie, Austrálie více druhů mangrovů

38 Mangrovníky bažiny porostlé porosty mangrove = dvouděložné slanomilné stromy a keře (menší výšky, max. do cca 15 m) specializované na : - brakickou až slanou vodu - střídavé zaplavování přílivem a odlivem - nedostatek kyslíku v půdě potřebují jemnozrnné usazeniny, stálou teplotu (žádný mráz), oblasti chráněné před vlnobitím

39 Chaluhové porosty ( kelpové lesy) v chladných mořích do hloubky až 50 m - světlo často podmořské pokračování skalnatých útesů v hloubce 5 až 15 m chaluhy sk. Laminariales : Laminaria, Alaria, Macrocystis, Nereocystis, Postelsia : ~ 100 sp. poskytující tzv. kelp, rostlinný materiál těžený pro průmyslové zpracování i pro zemědělství obsahuje mj. jód a další užitečné složky rychlý růst : Macrocystis až 30 cm za den odliv nevadí leží na obnaženém dně

40 tvary stélek chaluh

41

42 Chaluhové porosty ( kelpové lesy) vysoká produkce rostlinné hmoty : desítky metrů dlouhé pásovité stélky produkce přes 1000 g C.m -2.y -1 část porostů při odlivu leží na obnaženém dně a vytváří vlhký úkryt pro živočichy v hlubších zónách vysoké lesní porosty patrovitá struktura jako v terestrických lesích živí mnoho herbivorů hlavně ježovky, ale měkkýši, ryby, langusty, kdysi uživily i korouny Stellerovy (mořské krávy, ř. Sirenia)

43 Kelpový les porosty chaluh

44 Chaluhové porosty ( kelpové lesy) společenstvo řízeno vrcholovým predátorem (topdown regulation) - různí v různých mořích : - v Atlantiku langusty : při nadměrném lovu ježovky ničí porost chaluh - v severním Pacifiku vydry mořské : po jejich vyhubení dokážou ježovky zničit porost chaluh (vydry nevyhubí ježovky, protože loví jen do určité hloubky, pod ní mají ježovky refugium) predátor zároveň kdysi zajišťoval facilitaci potravního zdroje pro velkého býložravce korouna Hydrodamalis gigas

45 vydra mořská Enhydra lutris

46 Ježovka Echinus esculentus

47 Korálové útesy biologicky vysoce produktivní, taxonomicky nejpestřejší a esteticky nejpůsobivější společenstva nejvyšší biodiverzita z mořských biotopů základem jsou korálnatci (láčkovci Hexacorallia) schopní ukládat uhličitan vápenatý v mělké vodě (do 40, max. 70 m) jen v teplých mořích (celý rok nad 20 C) s čistou vodou (neznečištěnou lidmi) vysoká produkce až g C.m -2.y -1 (okolní moře 200x až 600x méně)

48 Korálové útesy produkce organické hmoty : 1) část potravní organické hmoty přichází ze širého moře (polypi zachytí 2/3 až většinu allochtonního sestonu a planktonu ) 2) podstatnou část primární produkce vytvářejí symbiotické řasy: především Xanthophyta různém typu mutualismu, obrněnky rodu Symbiodinium od polypů získávají N a P - endozoické (uvnitř tkání polypů) - na povrchu polypů - volně na korálech v

49 Korálové útesy endozoické řasy předávají organické látky přímo tkáním polypa a přijímají ze tkání fosfor i dusík z metabolismu polypů tvorba vápenaté kostry korálů je 10x rychlejší díky symbiotickým řasám odebírají oxid uhličitý mezi polypy rostou siphonální vláknité zelené řasy (Siphonales), na útesu vápenité ruduchy (rod Porolithon) i ruduchy a zelené řasy ukládají vápenatou hmotu odčerpáváním oxidu uhličitého

50

51

52 Korálové útesy = coral reefs výskyt jen v teplých mořích tropického a subtropického pásma - Velký bradlový útes při SV Austrálie typy korálových útesů : popsal Ch. Darwin - okrajové útesy podél okraje ostrova - bradlové kolem pevnin - prstencové atoly s lagunou uvnitř

53

54 Tvary kolonií korálů

55 Ohrožení ekosystému korálových útesů růst útesu velmi pomalý : mm až cm/rok ohrožení ekosystému korálových útesů: - znečištění moře člověkem, včetně eutrofizace - zvýšená sedimentace splavenin z pobřeží - mechanické poškozování (lov ryb výbušninami) - lov ryb (maso, akvaristika) - klimatické změny bělení korálů - bioerose - přemnožení některých predátorů korálů, např. hvězdice Acanthaster, ježovek

56 Podmořské sopečné vývěry objeveny 1977 ponorným plavidlem Alvin v podmořských pásmech sopečné aktivity (rozhraní desek zemské kůry) jsou místa s aktivním vývěrem žhavé hmoty sopečné vývěry, černí kuřáci, hydrothermal vents - v hloubkách několika tisíc m mořská voda vniká puklinami a zlomy do dna a vrací se na povrch dna s teplotou kolem 350 C voda pod velkým tlakem nemění skupentsví, ale je obohacována zejména sloučeninami S, ale i dalšími prvky

57 Podmořské sopečné vývěry černí kuřáci, hydrothermal vents : v jejich okolí teplota vody ve stovkách stupňů v určité vzdálenosti teplota klesá pod 80 C a méně to umožňuje život sirných bakterií získávajících energii oxidací sulfanu postupně dále i velcí živočichové, z nich největší Pogonophora = vláknonošci až 3 m dlouzí, několik cm tlustí, se symbiotickými sirnými bakteriemi./ tvoří mimořádně velkou biomasu až 30 kg.m -2

58 z místa hydrotermálního vývěru (hydrothermal vent) stoupají černé sloupce horké vody obsahující sulfidy a další sloučeniny

59 v těsné blízkosti hydrotermálního ventilu se rozvíjí společenstvo živočichů s červy vláknonošci

60 Riftia pachyptila (Pogonophora, Annelida)

61 Podmořské sopečné vývěry primární producenti = bakterie redukují oxid uhličitý pomocí vodíku získaného ze sulfanu a svým hostitelům dodávají organické látky v okolí žijí korýši (krabi, vilejši), mlži, plži, červi mnohoštětinatí (Alvinella) živočichové jsou většinou vybaveni hemoglobinem velmi rychle rostou umožňuje to i ve tmě vysoká produkce bakterií proti okolí (hlubokomořské příkopy) mimořádně vysoká biomasa i produkce až 3000 x více

62 Podmořské sopečné vývěry kromě vývěrů typu černých kuřáků s teplotou u vývěru nad 350 C a sulfidy ve vodě existují vývěry typu bílých kuřáků s teplotou mezi 30 a 300 C v jejich okolí srážení síranů (sádra) existují rovněž netermální vývěry v menších hloubkách (úpatí kontinentálního svahu) s únikem uhlovodíků metan CH 4 pod velkým tlakem v hloubkách oceánu vytváří až pevnou hmotu osídlení v okolí (typy živočichů) obdobné hydrotermálním vývěrům

63 Ekosystém širého oceánu Jednotlivá společenstva v ekosystému : organismy volné vody plankton a nekton v tom zvláštní organismy hlubinné volné vody organismy dna bentos primární producenti jen v planktonu eufotické vrstvy velká část primární produkce organické látky pro mikrobiální smyčku přesto vysoká ekologická účinnost

64 Primární producenti na širém moři: jiné druhové zastoupení než ve vnitrozemských vodách hlavní složkou fytoplanktonu jsou rozsivky (e-g), často tvoří vláknité či jinak uspořádané kolonie velmi podstatný je pikoplankton = μ-algae o rozměrech pod 1 μm, i přes 90 % primární produkce, např. zelená řasa Ostreococcus o velikosti buňky cca 1,0 x 0,7 μm ve Středozemním moři : 10 8 buněk.l -1 (přes 80 % buněk všech druhů řas)

65 Primární producenti na širém moři: jiné druhové zastoupení než ve vnitrozemských vodách : dále drobné sinice hojné bývají i obrněnky (h,i) (Peridinium a jiné druhy, některé toxické) dále zelení bičíkovci (b,c), Coccolithophorida (d) (ostatní organismy na schematu nejsou autotrofové : a = bakterie - viz dále u mikrobiální smyčky, j = Foraminifera, k = Ciliata, l = Tintinnida )

66

67 Primární produkce v mořích (vyšší: mělká šelfová moře, vysoké zeměpis. šířky)

68 Zooplankton : dvě kategorie zooplanktonu : (Holoplankton živočichové trvale planktonní, různých velikostí :) - megazooplankton (rosolovitý zooplankton medusy, koloniální láčkovci...) Meroplankton jen dočasně planktonní = larvy bentických (korýši, ostnokožci, měkkýši,...) nebo nektonních (ryby, měkkýši,...) živočichů

69 Typický zástupce mořského zooplanktonu, planktonní klanonohý korýš z rodu Calanus - konsument řas a herbivor převádějící karoteny z řas až do dravých ryb (maso lososa a dalších mořských ryb)

70 Zooplankton : vedle klanonožců (obr.a) i jiní korýši, mnozí větší: krunýřovky až 10 cm (obr.b) : hlavní složka antarktického krillu, ale i v severních mořích Mysidacea - vidlonožci několik cm Amphipoda = blešivci (obr.f) v planktonu i plující měkkýši draví zadožábří plži (obr. d) jiné skupiny: dravé ploutvenky (obr.c), medusy (obr.e), červi (Polychaeta, obr.h), vršenky (obr.g)

71

72 Sezónní změny planktonu: průběh závislý na zeměpisné šířce (teplota a světlo v ročních dobách): ve studených mořích jedno maximum, zooplankton s opožděním za producenty v tropech kolísání v průběhu sezóny, ale není synchronní na různých místech: někde právě rozvoj autotrofů, jinde zooplanktonu (který je už sežral), střídá se

73 Schematický roční průběh biomasy fytoplanktonu a zooplanktonu v mořích v různých zeměpisných šířkách: od unimodálního (= monoakmického) v Arktidě a Antarktidě až k polyakmickému v tropech

74 Nekton volného oceánu nekton živočichové volné vody s aktivním pohybem na sekundární produkci zooplanktonu navazuje sled nektonních konsumentů více trofických hladin : bezprostřední planktonofágové a další dravci : ryby a paryby, hlavonožci, kytovci leckdy menší druhy jsou více dravé (paryby), velcí živočichové mohou být planktivorní a konsumují megaplankton (kytovci kosticovci, žralok obrovský Rhineodon typus)

75 nekton v oceánu všechny mořské potravní řetězce volné vody končí v nektonu nejen dravé ryby, také savci nekton je schopen horizontálního přemísťování napříč oceány : vyhledává potravně bohatá místa volí vhodné biotopy podle vývojového stadia (zvláště důležité v temperátních oblastech, kde je sezonalita) obvykle r-strategie : vysoká mortalita v prvých týdnech života (během prvého roku přes 99 %)

76 nekton v oceánu : rozmnožování v místech (spawning site), odkud jsou nejmladší stadia pasivně odnesena proudy do vhodných biotopů k růstu (nursery area) potravně bohaté plochy v litorálu, zátoky, laguny a ústí řek odtamtud pak táhnou do míst, kde se uživí dospělí adult feeding grounds k přesunům využívají třeba protisměrných hladinových proudů a hlubinných protiproudů

77 Potravní sítě Jsou značně spletité, mnoho druhů v různých úrovních konsumentů bezobratlí (např. korýši) přecházejí v ontogenesi od herbivorie k dravému způsobu výživy ryby podobně od planktonofágní fáze k piscivorní výživě kromě herbivorně-predačního řetězce je podstatně zapojena mikrobiální smyčka potravní schema vedoucí k planktonofágnímu sledi (adultní: Calanus a větší plankton) viz...

78 Potravní sítě Jsou značně spletité, mnoho druhů v různých úrovních kromě herbivorně-predačního řetězce je podstatně zapojena mikrobiální smyčka : organické látky z mrtvých těl organicmů nebo z jejich nesežraných částí jsou využívány bakteriemi a ty jsou žrány prvoky, které konsumují korýši.

79

80 Sekundární produkce Oblasti vzestupných proudů (upwelling) a oblasti kontinentálních šelfů jsou výrazně produktivnější než např. širý oceán v tropickém pásmu na primární produkci se podílí i vznášející se makrofytoplankton - chaluhy Tomu odpovídají i světové oblasti mořského rybolovu

81 Potravní řetězec od fytoplanktonu k rybám Primární produkci širého oceánu zajišťují hlavně rozsivky, zelení bičíkovci, ale též drobné μ-algae Prochlorophyta, sinice Filtrující herbivoři jsou především Copepoda (mikrozooplankton : Calanus a další druhy) a větší korýši (makrozooplankton) v planktonu nejen filtrátoři řas, ale i dravé typy (megazooplankton) Planktonofágní ryby často ve velkých hejnech: sardinky, anšovičky, sledi Piscivorní ryby a další piscivorní dravci

82 Potravní řetězec od fytoplanktonu k rybám... následující obrázky tvoří sled od producentů (representovaných rozsivkou) přes plankton k planktonožravým rybám a dále k piscivorním rybám až po tuňáka (ryba dosahující přes sto kilogramů)... to vše jsou organismy eufotické vrstvy jiné složení organismů je v hlubších vrstvách...

83 Sekundární produkce Oblasti vzestupných proudů (upwelling) a oblasti kontinentálních šelfů jsou výrazně produktivnější než např. širý oceán v tropickém pásmu Tomu odpovídají i světové oblasti mořského rybolovu

84

85 Hluboké vrstvy širého oceánu Jsou závislé na přísunu organické hmoty vyprodukované v eufotické zoně v horních 300 m vzniká asi ¾ primární produkce 75 % plochy oceánu má hloubku mezi 3000 a 6000 metry (jen 2 % jsou hlubší) do hlubokých vrstev se dostává jen velmi malá část produkce autotrofů v podobě deště sestonu z odumřelých organismů a výkalů do vrstvy kolem metrů jen asi 25 % do vrstev pod metry už jen asi 1 % primární produkce

86 Hluboké vrstvy širého oceánu Jsou obývány konsumenty Buď bezbarví nebo tmaví, častá bioluminiscence Chemoreceptory a mechanoreceptory Vysoký hydrostatický tlak : ryby bez měchýře, Metabolismus pomalý nízká teplota

87 Hluboké vrstvy širého oceánu typické osídlení hlubin představují drobné bathypelagické rybky rodů Gonostoma a Cyclothone (čeleď Gonostomatidae) různé druhy dosahují délky 3 3,5 cm nebo 10 až výjimečně 15 cm vyskytují se v hloubce od 100 do 800 m, s maximem mezi 400 a 500 m, živí se planktonem jsou bezbarvé nebo stříbřité nebo tmavě zbarvené, s řadou luminiscentních skvrn v řadě podél těla pravděpodobně jde o nejhojnější obratlovce na světě

88 Bentičtí živočichové v abyssálu Houby, ostnokožci, koráli, mnohoštětinatí červi, měkkýši, sasanky, korýši z ostnokožců jsou významné hvězdice a zejména sumýši (Holothuroidea) sumýši představují naprostou většinu biomasy živočichů v největších hloubkách pod 8000 m až 90 % biomasy - hlubokomořských příkopů, ale téměř polovinu biomasy bentosu i v hloubkách 4000 až 6000 m