Diplomová práce. Šárka Holá Akademický rok 2007/2008

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva Diplomová práce Škoda na majetku Šárka Holá Akademický rok 2007/2008 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Škoda na majetku zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

2 - 2 - Děkuji prof. JUDr. Josefu Fialovi, CSc. za cenné rady a připomínky, kterými přispěl ke zpracování této práce. Brno, březen 2008 Šárka Holá

3 - 3 - OBSAH Úvod Kapitola I. HISTORICKÝ EXKURS - NÁSTIN VÝVOJE PRÁVNÍCH ÚPRAV NÁHRADY ŠKODY NA MAJETKU Podkapitola I. ŘÍMSKÉ PRÁVO Podkapitola II. OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ Podkapitola III. STŘEDNÍ ZÁKONÍK OBČANSKÝ Podkapitola IV. OBČANSKÝ ZÁKONÍK Z ROKU Kapitola II. NÁHRADA ŠKODY NA MAJETKU V PLATNÉM ČESKÉM OBČANSKÉM PRÁVU Podkapitola I. OBSAH NÁHRADY ŠKODY NA MAJETKU Oddíl I. Skutečná škoda Pododdíl I. Vznik škody jako předpoklad náhrady škody Pododdíl II. Vlastnické právo jako předpoklad náhrady škody Pododdíl III. Skutečná škoda v judikatuře Pododdíl IV. Závěrem ke skutečné škodě v judikatuře Oddíl II. Ušlý zisk Pododdíl I. Příklady ušlého zisku z judikatury Podkapitola II. ZPŮSOB NÁHRADY ŠKODY NA MAJETKU Oddíl I. Náhrada škody v penězích Oddíl II. Naturální restituce Oddíl III. Náhrada škody způsobené trestným činem Podkapitola III. ROZSAH NÁHRADY ŠKODY NA MAJETKU Oddíl I. K určení výše skutečné škody Pododdíl I. Výjimky ze zásady stanovené 443 OZ Pododdíl II. Škoda jako fyzická ztráta majetku či ztráta hodnoty

4 - 4 - Pododdíl III. Zvláštní aspekty rozsahu náhrady škody související s opravou poškozené věci Pododdíl IV. Zhodnocení věci její opravou vs. bezdůvodné obohacení poškozeného Pododdíl V. Závěrem k určení rozsahu náhrady skutečné škody Oddíl II. K určení výše ušlého zisku Oddíl III. Související procesní pravidla Oddíl IV. Korektivy rozsahu náhrady škody na majetku Pododdíl I. Zavinění poškozeného Pododdíl II. Moderační právo soudu Kapitola III. KOMPARACE ČESKÉ OBČANSKOPRÁVNÍ ÚPRAVY ŠKODY NA MAJETKU S PRÁVNÍ ÚPRAVOU V RAKOUSKÉM A NĚMECKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU Podkapitola I. ŠKODA NA MAJETKU V RAKOUSKÉM PRÁVU Oddíl I. Obsah náhrady škody Oddíl II. Způsob náhrady škody Oddíl III. Rozsah náhrady škody Pododdíl I. Určení výše náhrady škody Pododdíl II. Spoluodpovědnost poškozeného Pododdíl III. Moderační právo soudu Podkapitola II. ŠKODA NA MAJETKU V NĚMECKÉM PRÁVU Oddíl I. Obsah náhrady škody Oddíl II. Způsob náhrady škody Oddíl III. Rozsah náhrady škody Závěr Resumé Seznam použité literatury

5 - 5 - Úvod Účelem každého právního řádu je regulovat chování lidí v rámci společnosti. Institut odpovědnosti za škodu k naplnění tohoto účelu významně přispívá. Porušení právní povinnosti je vnímáno jakožto společensky nežádoucí jev. Vznikne-li v jeho důsledku škoda na majetku, zdraví či životním prostředí, jedná se o újmy, které se dotýkají nejen jednotlivců, ale rovněž celé společnosti. Z tohoto důvodu je velmi důležité protiprávním jednáním a vzniku škod především předcházet. Byť prevence, jakožto souhrn činností, práv a povinností, které jsou zaměřeny na předcházení ohrožení nebo porušení právem chráněných zájmů, představuje nenahraditelný a silný prostředek ochrany, sama o sobě nezajistí, aby se adresáti práva zasahování do práv a oprávněných zájmů jiných vyvarovali. Právní řád pro takové případy obsahuje systém odpovědnosti za škodu, který stanoví nepříznivé právní následky a předpoklady jejich uplatnění v případě porušení té které právní povinnosti. Jsou-li všechny předpoklady odpovědnosti za škodu předvídané danou právní konstrukcí splněny, vzniká mezi poškozeným a odpovědným subjektem relativní závazkový právní vztah, jehož obsahem je povinnost odpovědného subjektu nahradit poškozenému vzniklou újmu v míře a způsobem, který daná odpovědností konstrukce stanoví, a právo poškozeného domáhat se splnění této odpovědnostní povinnosti. Posledně zmíněným aspektem odpovědnosti za škodu, tj. právní úpravou obsahu, způsobu a rozsahu náhrady škody na majetku v občanském právu se zabývá tato diplomová práce. Co občanské právo rozumí termínem škoda? Jak se určí její výše? Jakým způsobem má být škoda hrazena? Hradí se vždy celá škoda nebo lze při stanovení výše náhrady škody přihlížet k určitým okolnostem případu? Jakým způsobem lze v případě opravy poškozené věci zajistit, aby poškozenému byla nahrazena celá škoda, přitom však nedošlo na jeho straně k bezdůvodnému obohacení z důvodu zhodnocení věci opravou? Nenese poškozený důsledkem současné právní úpravy a na ni navazující judikatury příliš mnoho nepříznivých následků škodné události ze svého? To jsou otázky, na které se snaží tato práce nalézt, rovněž v kontextu zahraničních právních úprav, odpovědi. V úvodní kapitole autorka podává stručný historický exkurz nikoli s cílem komplexně pojednat o vývoji úpravy náhrady škody na majetku, nýbrž pouze stručně nastínit východiska a kořeny dnešní úpravy a uvést čtenáře do problematiky. Zmínka je věnována římskému právu, jež položilo základy celé řady dodnes užívaných institutů. Další statě stručně pojednávají o vývoji úpravy předmětných otázek v civilních kodexech, které na našem území platily před přijetím současné právní úpravy. Těžiště této práce spočívá v analýze konstrukce náhrady škody na majetku v současném občanském zákoníku a

6 - 6 - zhodnocení interpretace a aplikace této úpravy v judikatuře. Komparace zkoumaných otázek s úpravou v rakouském a německém právním řádu, jež tvoří poslední kapitolu této práce, je založena nejen na interpretaci zákonné úpravy, nýbrž i na studiu zahraničních odborných textů, a tak přispívá k širšímu přehledu a hlubšímu pochopení problematiky. Významnou měrou též napomůže formulaci úvah de lege ferenda, které budou spolu se zhodnocením právní úpravy v návrhu nového občanského zákoníku tvořit závěr této práce. Metodologie této diplomové práce je založena především na metodě analytické spolu s metodou interpretační s cílem vyložit smysl textu právní normy a porozumět její podstatě. Další klíčovou metodou je metoda hodnocení zjištěných právních skutečností, jejímž předpokladem je komparace historická a mezinárodní spočívající v porovnávání přístupů k řešení náhrady škody na majetku v dřívějších úpravách a v současných právních úpravách zahraničních. Studium odborné literatury a studium judikatury je neposledním nástrojem, kterým je zpracování této problematiky realizováno. Vzhledem k mnohotvárnosti odpovědnosti k náhradě škody je třeba předeslat, že úprava obsahu, způsobu a rozsahu náhrady škody v občanském zákoníku se uplatní jak v případech odpovědnostní povinnosti k náhradě škody vzniknuvší na základě protiprávního jednání škůdce, tak v případech mimoodpovědnostní povinnosti k náhradě škody, kdy škodě nepředcházelo protiprávní jednání škůdce (např. povinnost k náhradě škody způsobené provozní činností, provozem dopravních prostředků, škody vzniklé na věcech vnesených a odložených), a rovněž v případech odpovědnosti za jiného. Judikatura, z níž tato práce vychází, pojednává v převážné většině o případech subjektivní odpovědnosti. Všechny závěry a výklady v této práci uvedené, hovořící o povinnosti škůdce, tj. osoby, která škodu svým jednáním způsobila, k náhradě škody, lze však aplikovat i na výše uvedené případy, kdy subjektem povinným k náhradě škody na základě dané odpovědnostní konstrukce není sám škůdce, nýbrž osoba od škůdce odlišná.

7 - 7 - Kapitola I HISTORICKÝ EXKURS - NÁSTIN VÝVOJE PRÁVNÍCH ÚPRAV NÁHRADY ŠKODY NA MAJETKU Podkapitola I ŘÍMSKÉ PRÁVO Nejstarší úprava následků porušení právní povinnosti zásahem do cizí právní sféry v římském právu se objevila již v Zákoně dvanácti tabulí (Lex duodecim tabularum, 450 před n. l.) a spočívala v podrobení osoby škůdce pod moc poškozeného prostřednictvím svépomoci formou soukromé pomsty či odvety (talio) namířené proti osobě pachatele. Soukromá pomsta měla tedy povahu osobního ručení. Mohla být však nahrazena dohodou mezi škůdcem a poškozeným, jejímž obsahem byl slib škůdce poskytnout za způsobenou škodu zadostiučinění, nejčastěji zaplacením peněžní částky. Škůdce se tedy mohl z deliktu vykoupit. K zajištění splnění tohoto závazku byla vyžadována záruka spočívající buď v osobním ručení třetí osoby, nebo v převedení vlastnictví k určité věci se závazkem převést věc po zaplacení dluhu zpět. Následkem upevnění státní moci nad rody byly dobrovolné dohody nahrazeny státem ukládanými peněžitými pokutami (poena), jakožto povinnými sankcemi za porušení práva. Namísto ručení poskytl stát poškozenému záruku ve formě exekuce proti pachatelově osobě. Soukromoprávní delikty (delicta privata nebo maleficia), tj. delikty, u nichž nepřevažoval veřejný zájem na stíhání, jak tomu bylo u zločinů (crimina), byly stíhány v soukromém procesu. Primárním následkem deliktu byl však i v tomto procesu trest. Jelikož stát nerozhodoval o náhradě škody, nýbrž o trestu za bezprávný čin, o pokutě, nazývaly se žaloby z deliktů žaloby poenální (actiones poenales). Aktivně legitimován k žalobě byl poškozený, a to na základě skutkových podstat práva civilního (furtum - krádež, rapina loupež, damnum iniuria datum poškození cizí věci a iniuria - urážka) či praetorského (vis ac metus násilí a strach a dolus - podvod). Pokuta byla stanovována na základě rozsahu škody, často i násobkem této škody (duplum, triplum, quadruplum), a připadala poškozenému. Škoda byla jejím zaplacením fakticky nahrazena a potřeba přiznání samostatného nároku na náhradu škody v důsledku

8 - 8 - toho nevznikala. Výše pokuty nad to zahrnovala na základě soudního odhadu i náhradu nemajetkové škody. 1 Z uvedeného vyplývá, že římské právo náhradu škody v jejím čistém pojetí neznalo, škoda byla prakticky hrazena pokutou, tedy v penězích. Obsah tímto způsobem hrazené škody byl širší o imateriální újmu. Obecná úprava rozsahu náhrady škody neexistovala. Výše pokuty byla stanovena pro každou skutkovou podstatu soukromoprávního deliktu zvlášť. 2 Již v klasickém právu se vyskytly případy, kde byla vedle poenální žaloby přiznána zvláštní žaloba na náhradu škody, tzv. žaloba reiperzekutorní. Bylo tomu tak u krádeže (furtum), kde vedle žaloby na pokutu (actio furti) příslušela ještě speciální kondikce (condictio furtiva) na vrácení ukradené věci. V tomto můžeme spatřovat postupný vývoj naturální restituce vedle peněžité náhrady. Myšlenka, že delikt zavazuje pachatele především k náhradě škody a teprve potom má mít místo soukromá pokuta, se prosazovala velmi pozvolna. Justinián vyjádřil tuto skutečnost, když pojem poena rozložil na náhradu škody a pokutu. Pokutu pak tvořilo jen to, co v hrazené sumě přesáhlo náhradu škody. Poenální žaloby označil za actiones mixtae a přiznal jim tak vedle funkce represivní také funkci reparační. Škodou byla rozuměna újma na statcích druhého způsobená cizím jednáním a cizím zaviněním. Byla rozlišována škoda vzcházející (damnum emergens), spočívající v majetkové újmě, která skutečně nastala, a zahálející zisk (lucrum cessans), tedy ztráta, ke které by nedošlo, kdyby věc nebyla poškozena. Obě tyto formy škody představovaly společně tzv. interesse. Podkapitola II OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ Pro vývoj české právní úpravy měl podstatný význam zákon č. 946/1811 Sbírky zákonů soudních, obecný zákoník občanský (německy Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch, dále jen ABGB ), který platil na území Československé republiky až do roku ABGB nepřijal právo poškozeného na soukromou pokutu a zavedl jednotný pojem náhrady škody. Škodu pojímá jako každou újmu, která byla způsobena někomu na jmění, právech anebo na jeho osobě ( 1293 ABGB). Obsah náhrady škody odvozuje od míry zavinění. Při 1 Více podrobností Sommer, O. Učebnice soukromého práva římského. Díl II. Právo majetkové. 2. nezměněné vydání. Praha: Nákladem spolku čsl. právníků Všehrd, 1946, s , 37-41, K tomu více Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo. 2. doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, s

9 - 9 - poškození z lehké nedbalosti (culpa levis) a v případech objektivní odpovědnosti je škůdce povinen nahradit škodu skutečnou. Ušlý zisk vedle skutečné škody hradí škůdce, zavinil-li škodu z hrubé nedbalosti (culpa lata) či ze zlého úmyslu (dolus malus). Mimořádně se hradí též cena zvláštní obliby, a to v případě, kdy škůdce způsobil škodu trestným činem, ze svévole nebo zlomyslnosti. Vazba obsahu náhrady škody na míru zavinění v ABGB je v porovnání s ostatními evropskými úpravami ojedinělá. Právními teoretiky byla již v minulosti kritizována, neboť nevyhovuje podstatě soukromého práva a zásadě rovnosti účastníků. Pro poškozeného není podstatné, zda škůdce způsobil škodu z nedbalosti či úmyslně. Mnohem větší význam má skutečnost, že mu vznikla škoda a že má zájem na její náhradě. Přičemž se jeví spravedlivé, aby vždy, když povinnost k náhradě škody nastala, byla nahrazena škoda úplná 3 a poškozený, který na způsobení škody žádnou vinu nemá, tuto škodu jen z důvodu nižší míry viny škůdce nenesl. 4 Z těchto důvodů německé ani sovětské občanské právo toto pojetí nepřejalo a zakotvilo povinnost škůdce nahradit skutečnou škodu i ušlý zisk, ať už byla způsobena úmyslně či z nedbalosti. Z hlediska způsobu náhrady škody ABGB upřednostňuje naturální restituci. Náhradu v penězích připouští, není-li uvedení v předešlý stav možné. V takovém případě se poškozenému hradí odhadní cena. Podkapitola III STŘEDNÍ ZÁKONÍK OBČANSKÝ Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, označovaný jako tzv. československý střední zákoník občanský, pod vlivem sovětského práva v ustanovení 354 zakotvil povinnost škůdce nahradit nejen škodu skutečnou, nýbrž i to, co poškozenému ušlo. Tím, co poškozenému ušlo, byla rozuměna újma, vzniklá tím, že poškozený následkem škodné události nemohl svou prací rozmnožit svůj majetek tak, jako kdyby ke škodné události nedošlo. Šlo tedy ve své podstatě o ušlý zisk, byť tak z ideologických příčin nebyl označen. 5 Pokud jde o pojem škody, pak se panující právní teorie ustálila na definici, že jde o majetkovou újmu, která je objektivně vyjádřitelná v penězích. Škoda se nahrazovala především uvedením v předešlý stav, nebylo-li to dobře možné, pak v penězích. 3 Obd. Randa, A. O závazcích k náhradě škody z činů nedovolených pak o úrocích dle rakouského práva občanského. 3. vydání. Praha: A. Randa, 1879, str Obd. Otto, J. O závazcích k náhradě škody dle rakouského práva občanského s ohledem na cizozemské zákonodárství. 7. vydání. Praha: J. Otto, 1912, str Knapp, V. a kol. Učebnice občanského a rodinného práva. Svazek II. 2. vydání. Praha: Orbis, 1955, str

10 V ustanovení 358 bylo vůbec poprvé v československém občanském právu zakotveno moderační právo soudu. Soud mohl náhradu škody přiměřeně snížit v případech zvláštního zřetele hodných. Přihlédnout přitom měl zejména k poměrům stran, k významu škody a její náhrady, k osobním vlastnostem škůdce, jakož i povaze a míře zavinění. Snížení náhrady škody nebylo možné, šlo-li o škodu způsobenou úmyslně a nikoli v krajní nouzi. Podkapitola IV OBČANSKÝ ZÁKONÍK Z ROKU 1964 Současný občanský zákoník, tedy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ ) ve svém původním znění přiznával poškozenému zásadně jen náhradu skutečné škody, a to uvedením do původního stavu. Tento přístup byl odůvodněn argumentem, že socialistické občanské právo nepřipouští obohacení na úkor jiného a přiznání plné náhrady škody, které by nebralo zřetel na zavinění, by vedlo k nežádoucím tvrdostem. Náhrada plné škody, tedy škody skutečné a jiné, náležela poškozenému, byla-li škoda způsobena úmyslně 6 a pokud soud na základě volného uvážení dospěl k závěru, že její nepřiznání by odporovalo pravidlům socialistického soužití. J. Švestka k tomu kriticky poznamenal: Toto pojetí vede k neodůvodněnému zužování odpovědnosti škůdce na úkor nevinných poškozených, a tím ve svých důsledcích i k porušení principu rovného postavení účastníků. 7 Přesto tato úprava setrvala v platnosti až do novely OZ z roku 1991, která nabyla účinnosti Zákonodárce se zřejmě nechal inspirovat vazbou obsahu náhrady škody na míru zavinění v ABGB. 7 Švestka, J. in Knapp, V., Luby, Š. a kol. Československé občanské právo. Svazek I. 1. vydání. Praha: Orbis, 1965, str. 405.

11 Kapitola II NÁHRADA ŠKODY NA MAJETKU V PLATNÉM ČESKÉM OBČANSKÉM PRÁVU Obsah, způsob a rozsah náhrady škody na majetku jsou v platné právní úpravě zakotveny v ustanoveních oddílu třetího části šesté OZ nazvaného Společná ustanovení o náhradě škody. Ustanovení 442 odst. 1, 2 OZ pojednávající o obsahu a způsobu náhrady škody a ustanovení 450 OZ o moderačním právu soudu byla jedenkrát novelizována, a to zákonem Federálního shromáždění č. 509/1991 Sb. ze dne , kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník. S účinností od došlo k zásadní změně koncepce způsobu náhrady škody. Přednost dostala náhrada relutární před náhradou naturální. Z hlediska obsahu náhrady škody je nadále vždy hrazena skutečná škoda a ušlý zisk, a to bez omezujících podmínek. Soud při posuzování důvodů zvláštního zřetele hodných pro snížení náhrady škody nadále již nebere zřetel na společenský význam škody. Ustanovení 443 OZ zakotvující pravidlo pro určení výše škody na věci a ustanovení 441 OZ týkající se spoluúčasti poškozeného na způsobení škody platí stále v původním znění. Podkapitola I OBSAH NÁHRADY ŠKODY NA MAJETKU Obsahem náhrady škody rozumíme vymezení, jaká škoda (interesse) se hradí. V platném českém občanském právu je tato otázka upravena v ustanovení 442 odst. 1 OZ. Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Určení, co je skutečná škoda a ušlý zisk a jaká je jejich výše, je podstatné pro rozhodnutí o rozsahu náhrady škody. Legální definice těchto pojmů však OZ neobsahuje, o jejich vymezení se snaží občanskoprávní teorie a soudní praxe. Z dikce ustanovení 442 odst. 1 OZ plyne, že obě formy škody, skutečná škoda i ušlý zisk, jsou zásadně rovnocenné a existence jedné z nich není podmínkou vzniku a uplatnění druhé formy. Z platného práva nelze tedy dovodit, že se náhrady ušlého zisku může domáhat jen ten, komu vznikla i skutečná škoda. 8 Ustanovení 442 OZ je kogentní povahy. Strany tedy nemohou obsah náhrady škody rozšířit ani omezit. Pokud se však dlužník smluvně zaváže uhradit věřiteli nejen skutečnou 8 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. II Odon 15/96.

12 škodu a ušlý zisk, ale i jiné škody (např. nepřímou škodu nebo cenu zvláštní obliby), je taková dohoda platná. Subjektivní práva takto založená nebudou ovšem co do základu opřena o 442 odst. 1 OZ, ale o konsens stran. V těchto případech tedy např. právo na náhradu nepřímé škody nevznikne ex lege, nýbrž ex contractu. 9 V souladu s ustanovením 574 odst. 2 OZ se práva na náhradu škody nelze předem platně vzdát. Případná písemná dohoda o tom by byla neplatná. Jestliže však právo na náhradu škody již vzniklo, může se poškozený svého práva vzdát (ať už celého, nebo jen části) uzavřením písemné dohody se škůdcem dle 574 odst. 1 OZ, čímž závazek škůdce z titulu odpovědnosti za škodu vůči poškozenému v předmětném rozsahu zanikne. Platná právní úprava oproti ABGB 10 neumožňuje náhradu nemajetkové újmy v podobě ceny zvláštní obliby, pretium affectionis. S jejím včleněním do právního řádu však počítá návrh novely občanského zákoníku. Oddíl I Skutečná škoda Ustálená judikatura skutečnou škodou (damnum emergens) rozumí újmu, která nastala nebo se projevuje v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz, nedochází-li k naturální restituci. V judikatuře se objevila též definice skutečné škody jako majetkové újmy vyjádřitelné v penězích spočívající ve zničení, ztrátě, zmenšení, či znehodnocení majetku poškozeného a představující majetkové hodnoty potřebné k uvedení v předešlý stav, popř. k vyvážení důsledků plynoucích z toho, že nedošlo k uvedení v předešlý stav. 11 Pro případ, že poškozený již nemá možnost koupit věc, kterou ztratil nebo zničil ten, kdo si věc vypůjčil, posoudil Nejvyšší soud České republiky jako skutečnou škodu i hodnotu nákladů vynaložených na obstarání této věci např. zhotovením její kopie. 12 Skutečnou škodu při opravitelném poškození věci představuje náklad na opravu nutnou k tomu, aby byla věc uvedena do stavu, v jakém byla před poškozením. Pokud opravou nebude nastalé znehodnocení odstraněno, je možné žádat další náhradu z tohoto důvodu. 13 Nelze přehlédnout, že první definice lépe vyhovuje procesu určování výše náhrady škody při náhradě škody v penězích, druhá naopak při restituci naturální. Tento stav vzniká 9 Obd. Eliáš, K. Obsah, způsob a rozsah náhrady škody v soukromém právu I. Právní rádce, 2007, č. 12, s Více k povaze náhradě ceny zvláštní obliby srov. rozsah náhrady škody v rakouském právu, s. 41 této práce. 11 Srov. stanovisko Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne , sp. zn. Cpj 87/ Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne , sp. zn. 1 Cz 49/ Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky ze dne , sp. zn. 4 Cz 96/1961.

13 na základě různých stanovisek k otázce, zda se škodou rozumí fyzická ztráta majetku, anebo ztráta hodnoty. První přístup inklinuje k prosazování priority naturální restituce, druhý dává přednost restituci relutární. Důsledkem dvojího pojetí skutečné škody závisí ve své podstatě výše náhrady škody na jejím způsobu. Tato skutečnost však nenalézá oporu v žádném zákonném ustanovení a nebyla ani úmyslem zákonodárce. Pododdíl I Vznik škody jako předpoklad náhrady škody Předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu je skutečný vznik škody. Pokud škoda nevznikla, nelze náhradu škody odpovědnému subjektu uložit. Jiný přístup se uplatňuje v angloamerickém právu, které žalobci, pokud je prokázáno, že došlo k porušení jeho práva, byť mu nevznikla žádná škoda, přiznává tzv. nominální odškodné (nominal damage), tj. určitou symbolickou peněžní částku na důkaz toho, že jeho právo bylo porušeno. 14 Náhradu škody tak lze přiznat za škodu na věci nebo za škodu, kterou způsobil nadměrný hluk strojového zařízení, nikoli však za hluk samotný. 15 Žalobci mohli být v předmětném sporu úspěšní, pokud by tvrdili, že vlivem hluku vznikla škoda na věci, např. snížení hodnoty bytu. Tak však neučinili, když požadovali periodickou měsíční náhradu za zvýšený hluk rušící je v jejich vlastnickém právu. V tomto smyslu byla v jiném sporu uložena žalovanému povinnost k náhradě skutečné škody spočívající ve snížení hodnoty vinice způsobeném poprašováním sousedních pozemků umělým hnojivem, které mělo za následek neúrodnost vinice, jež by za běžných klimatických podmínek nenastala. 16 Nejvyšší soud České republiky uvedl: Dokud dlužník nezaplatil dlužnou částku svému věřiteli, nemůže úspěšně uplatnit nárok na její náhradu z titulu odpovědnosti třetí osoby za škodu, neboť škoda mu zatím nevznikla; samotná existence pohledávky věřitele vůči dlužníku ani soudní rozhodnutí o povinnosti dlužníka zaplatit dluh není totiž skutečnou škodou ani ušlým ziskem. 17 Tento přístup pojem škody však nepřípustně zužuje. Nepřihlíží k tomu, že se již vznikem pohledávky zvětšují pasiva poškozeného a zmenšuje se hodnota jeho čistého jmění. Tím je ztěžováno postavení poškozeného, neboť je nucen nejprve plnit ze svého, k čemu by nebyl nebýt škodné události jinak povinen, a teprve poté se domáhat na škůdci náhrady toho, co plnil z příčin na straně škůdce. Tento výklad 14 Srov. Knappová, M., Švestka, J., Dvořák, J. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek II. Díl třetí: Závazkové právo. 4. aktualizované a doplněné vydání. Praha: ASPI, a.s., 2005, s Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne , sp. zn. 2 Cz 7/ Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky ze dne , sp. zn. 1 Cz 137/ Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 25 Cdo 986/2001.

14 jde ale rovněž k tíži škůdce není-li poškozený s to pohledávku hned vyrovnat, narůstá její objem o příslušenství. Výsledkem je porušení základního principu OZ stanoveného v ustanovení 1 odst. 1 OZ, tedy že zákon má přispívat k ochraně soukromých práv. 18 Ustálený výklad by bylo vhodné v tomto směru změnit. Zákon tomu nevymezením pojmu škody nebrání. Soudy by se mohly inspirovat v přístupu předválečného Nejvyššího soudu Československé republiky 19, který naopak vyložil, že škodou není jen zmenšení aktiv, nýbrž i rozmnožení pasiv. Banka v rozhodovaném sporu neprávem rozšířila směnečný dluh poškozeného. Nejvyšší soud Československé republiky již tento stav kvalifikoval jako škodu a zavázal banku zaplatit dluh buď poškozenému, anebo jeho věřiteli, anebo poškozeného jinak od dluhu osvobodit. Takový přístup se jeví spravedlivějším než rozhodnutí týkající se pohledávky věřitele citované výše. K. Eliáš v této souvislosti poukazuje: Umožňuje-li zákonné ustanovení formálně rozdílné interpretace, je namístě volit tu, která je ústavně konformní. 20 Právní názor, podle něhož za situace, kdy škůdce zavdá protiprávně příčinu vzniku pohledávky poškozeného vůči třetí osobě, nevzniká škoda poškozenému již vznikem pohledávky, ale až jejím zaplacením, nekonvenuje s čl. 11 odst. 1 zákona č. 23/1991 Sb., Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina základních práv a svobod), neboť bez spravedlivého důvodu poskytuje vyšší ochranu majetku škůdce než majetku poškozeného. Pro posouzení vzniku skutečné škody, není rozhodné, zda poškozený věc již opravil. Skutečná škoda vzniká již samotným poškozením (zmenšením) majetku. 21 Majetkovými hodnotami potřebnými k uvedení v předešlý stav je třeba rozumět nejen majetkové hodnoty, které již k uvedení věci do předchozího stavu byly vynaloženy, nýbrž i ty, které by bylo nutno vynaložit k tomu, aby došlo k uvedení věci do předchozího stavu, tj. bez ohledu na to, zda k uvedení do předchozího stavu vůbec dojde. Nárok na náhradu skutečné škody tak nelze poškozenému upřít s odůvodněním, že mu nevznikla škoda, neboť nevynaložil žádné náklady na odstranění škůdcem jemu způsobené škody. Pokud výsledky provedeného dokazování nasvědčují existenci poškození majetku a jsou-li splněny všechny podmínky odpovědnosti škůdce, byl by závěr, že v případě relutární restituce lze uznat prokázání nároku na náhradu škody pouze tehdy, kdy již poškozený prostředky na její odstranění vynaložil, v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Takovým rozhodnutím by došlo k porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu 18 Eliáš, K. Obsah, způsob a rozsah náhrady škody v soukromém právu I. Právní rádce, 2007, č. 12, s Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky publikované pod č Sb. n. s. 20 Eliáš, K. Obsah, způsob a rozsah náhrady škody v soukromém právu I. Právní rádce, 2007, č. 12, s Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne , sp. zn. 1 Cz 82/88 a shodně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp.zn. 25 Cdo 853/2003.

15 (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky). 22 Pododdíl II Vlastnické právo jako předpoklad náhrady škody Nebyl-li žalobce vlastníkem věci v době, kdy byla ztracena, jemu odejmuta či zničena, nevznikla mu skutečná škoda odpovídající hodnotě této věci. 23 Pokud naopak žalobce nabyl věc do vlastnictví, vzniká mu poškozením věci škoda, i když ke dni poškození nezaplatil úplatu za nabytí věci, bez ohledu na to, zda se tak stalo v souladu s ujednáním o splatnosti úplaty nebo v důsledku porušení platební povinnosti. 24 Za škodu způsobenou na pronajatém vozidle ve vlastnictví leasingové společnosti odpovídá škůdce vlastníkovi nikoli nájemci vozu bez ohledu na okolnost, jakým způsobem vlastník vozidla následně s poškozeným vozem naložil, tedy zda nájemce poškozený vůz od vlastníka koupil, popř. za jakou cenu jej nájemce poté prodal. To, že nájemce splnil svůj závazek vůči pronajímateli z leasingové smlouvy a ze svého splatil po poškození předmětu nájmu všechny zbývající splátky, není důsledkem škodné události (dopravní nehody), za níž odpovídá žalovaný. 25 K problematice škody na věci pronajaté Nejvyšší soud České republiky dále uvedl: Osoba odpovědná za poškození vozidla ve vlastnictví leasingového pronajímatele při dopravní nehodě, není rovněž povinna nahradit leasingovému nájemci újmu vzniklou tím, že účastníci leasingové smlouvy sjednali pro případ jejího předčasného zrušení takové podmínky, které vedly k tomu, že aniž se nájemce stal vlastníkem vozu, zaplatil ze svého pohledu nevýhodně vysoké částky za nájem vozidla a platby s tím spojené. 26 Lze tedy shrnout, že tomu, kdo není vlastníkem věci, škoda spočívající ve snížení hodnoty věci v důsledku škodné události oproti její hodnotě před poškozením nevzniká, neboť ten, kdo nenabyl věc do vlastnictví, nezískal majetkovou hodnotu, kterou by mohl ztratit. Rozdíl v hodnotě věci před poškozením a poté se projevuje v majetkových poměrech jejího vlastníka. 22 Srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne , sp. zn. IV. ÚS 548/ Shodně též rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 25 Cdo 1331/ Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 25 Cdo 2146/ Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 25 Cdo 78/ Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 25 Cdo 267/2005.

16 Pododdíl III Skutečná škoda v judikatuře Pro ilustraci uveďme několik příkladů majetkových újem, které ustálená judikatura považuje za skutečnou škodu. Zvýšené náklady V případě poškození automobilu je skutečnou škodou mimo jiné i rozdíl mezi nutně a účelně vynaloženými náklady na vypůjčení automobilu a náklady, jež by jinak poškozený vynaložil na provoz svého automobilu, který však nemohl použít v důsledku poškození zaviněném škůdcem. Tuto škodu je však škůdce povinen nahradit pouze v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů. 27 Obdobným příkladem skutečné škody je rozdíl mezi běžnými náklady žalobce na stravu a účelně vynaloženými vyššími náklady na stravu po dobu žalobcovy cesty do bydliště jeho nezletilé dcery za účelem stanoveného styku, které byly vynaloženy marně v důsledku nesplnění obecné prevenční povinnosti matky informovat otce o nemožnosti styku s dítětem pro jeho nemoc. 28 Náklady vzniklé při uplatňování nároku v trestním řízení jsou majetkovou újmou (skutečnou škodou), která poškozenému vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním škůdce. 29 Rozsah náhrady škody podle zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, 30 není u škody vzniklé poškozenému tím, že jako obviněný zaplatil náklady nutné obhajoby, omezen výší smluvní odměny. 31 Odměna advokáta se řídí smlouvou s klientem, její výše není předpisem regulována. Ustanovení o mimosmluvní odměně se uplatní pro určení výše odměny v trestním řízení pouze při určování odměny obhájce ustanoveného soudem. Nárok na náhradu této škody nelze omezit ani na nezbytně nutné náklady, neboť v okamžiku vzniku podmínek nutné obhajoby nelze na obviněném požadovat, aby byl schopen bezpečně určit nejúspornější způsob zajištění svého zákonného práva na obhajobu a aby podle toho též toto své právo realizoval. 27 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne , sp. zn. 1 Cz 86/ Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne , sp. zn. 1 Cz 16/ Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne , sp. zn. 4 Cz 1/ Tento zákon již není účinný, judikát lze však použít i v kontextu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. 31 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 25 Cdo 643/99.

17 Škody související s vloupáním do prodejny Skutečná škoda vzniklá z vloupání do prodejny nespočívá jen v hodnotě pachatelem vloupání odcizeného nebo poškozeného zboží a zařízení prodejny, ale může spočívat i v majetkové újmě, vzniklé tím, že provozovatel prodejny nemohl dosáhnout uspokojení nároku na vyúčtování hodnot, které svěřil hmotně odpovědnému pracovníkovi, když se podařilo tomuto pracovníkovi zprostit se odpovědnosti za svěřené hodnoty právě z toho důvodu, že pachatel vloupání prokazatelně vytvořil svým protiprávním jednáním takovou situaci na prodejně, která hmotně odpovědnému pracovníkovi bránila se svěřenými hodnotami hospodařit a je opatrovat. Z procesního hlediska je třeba zdůraznit, že tu jde o specifický střet dvou odpovědností, a to odpovědnosti pracovníka vůči organizaci za vyúčtování svěřených hodnot a odpovědnosti občana za protiprávní zásah do majetkových práv organizace; přitom jedna z těchto odpovědností vylučuje odpovědnost druhou. Nelze proto řešit jednu z těchto odpovědností bez předběžného vyřešení odpovědnosti druhé. 32 Mimořádná inventura po vloupání do prodejny je úkonem nutným ke zjištění škody, proto lze požadovat náhradu jejích nákladů. Rovněž je možné požadovat náhradu nákladů vynaložených na hotové výlohy členů inventarizační komise (jízdné a stravné) a náhradu mzdových nákladů, pokud je prokázáno, že provedení mimořádné inventury nespadalo do plánované pracovní činnosti inventurních pracovníků a že za tuto práci byli honorováni např. mzdou za práci přesčas. Skutečnou škodou je rovněž ztráta z předpokládaného zisku za dobu uzavření prodejny při provádění mimořádné inventury. 33 Inflace Vlivem inflace na hodnotu pohledávky na peněžité plnění škoda podle občanského zákoníku nevzniká. 34 Hodnota pohledávky, která byla žalobci po čtrnácti letech řízení přisouzena, se po celou dobu řízení nezměnila (narůstal pouze úrok z prodlení jako příslušenství pohledávky) a ani inflace se její výše jako takové nedotkla (nepřinesla úbytek aktiv). Nelze tedy dovodit, že v důsledku délky soudního řízení se majetkový stav žalobce zmenšil. I když lze připustit, že za tuto částku mohl žalobce pořídit po roce 1994 jiný, menší objem hmotných předmětů než v době, již považoval za přiměřenou pro soudní rozhodnutí (rok 1986), nelze tento hypotetický rozdíl považovat za škodu, neboť taková konstrukce nevychází z vyjádření újmy v penězích, nýbrž z přepočtu peněz na hmotné předměty a zpět na peníze. Žalobcem uplatněný nárok tedy neodpovídá pojetí skutečné 32 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne , sp. zn. 4 Cz 5/ Srov. stanovisko Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne , sp. zn. Cpj 35/ Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 25 Cdo 38/2000 a shodně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 25 Cdo 1272/2001.

18 škody, jak je upravena v hmotné právu a definována právní teorií a z ní vycházející soudní praxí. Při vyčíslování náhrady škody se porovnávají hodnoty majetkového stavu převodem na peníze, které plní úlohu všeobecného ekvivalentu. Tuto svoji funkci peníze neztrácejí ani vlivem inflace. Hodnota pohledávka na peněžité plnění je již sama o sobě vyjádřena v penězích a není ji proto potřeba ji nijak převádět na všeobecný ekvivalent. 35 Soudy tedy odmítají přiznávat náhradu škody způsobené inflací. Tento názor lze považovat za správný, neboť inflace je celospolečenský jev, který nelze dávat do příčinné souvislosti s jednáním škůdce. Ke krytí škod způsobených inflací slouží s ohledem na dnešního konstrukci vázanou na výši reposazby úrok z prodlení. Pododdíl IV Závěrem ke skutečné škodě v judikatuře Závěrem pojednání o skutečné škodě lze stručně shrnout, že určení, zda jde o skutečnou škodu, vždy záleží na konkrétních okolnostech případu, přičemž zejména záleží na posouzení přirozené povahy věcí a povahy škody. Pod pojem skutečná škoda v souladu s ustálenou judikaturou zahrneme nejen nastalé zmenšení majetku poškozeného, ke kterému došlo v důsledku škodné události spočívající v poškození či znehodnocení věci, ale také náklady nutné k odvrácení hrozící škody, ke zjištění rozsahu škody, k odstraňování škody, náklady vynaložené při uplatňování nároku v trestním řízení, náklady účelně vynaložené v důvodném očekávání, že se druhá strana zachová podle práva a náklady na pořízení nové věci. Škodou není jen škoda na věci, nýbrž i škoda na majetkových právech a jiných hodnotách. Oddíl II Ušlý zisk Ušlý zisk (lucrum cessans) se narozdíl od skutečné škody neprojevuje zmenšením majetku poškozeného, nýbrž spočívá v nenastalém zvětšení majetku poškozeného, které bylo možno kdyby nebylo škodné události důvodně, tj. doložitelným způsobem, očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. 36 K přiznání náhrady ušlého zisku nestačí pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, musí být jisté, že by při pravidelném běhu věcí k tomuto zvýšení majetkového stavu došlo. Výše hrazeného ušlého zisku je dána tím, o jaký reálně dosažitelný prospěch poškozený v důsledku jednání škůdce či škodné události přišel. 35 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 25 Cdo 1272/ Srov. stanovisko Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne , sp. zn. Cpj 87/70.

19 Tak např. výše ušlého zisku v podobě ztráty příjmu za pronájem nemovitosti se váže k částce, kterou by v předmětném období poškozený za obvyklých okolností v daném místě získal na nájemném podle běžným poměrům odpovídající platné nájemní smlouvy. Od této částky je třeba odečíst částku, kterou by musel na dosažení tohoto zisku vynaložit. Poškozeného tíží břemeno důkazní o tom, že v předmětném období hodlal a zároveň měl reálnou možnost konkrétní prostory za určitou částku pronajmout a že by se tak při normálním běhu, nebýt protiprávního jednání škůdce, stalo. 37 Pododdíl I Ušlý zisk v judikatuře K objasnění obsahu ušlého zisku uveďme rovněž několik doplňujících výkladů a příkladů z judikatury. Za ušlý zisk je považována ztráta z předpokládaného zisku, 38 tj. rozmnožení majetku provozovatele prodejny za dobu uzavření prodejny při provádění mimořádné inventury (např. po vloupání do prodejny), medový výnos, 39 k němuž došlo v důsledku úhynu včel, a rovněž bankovní úrok, 40 který by byl poškozenému připadl, nebýt škodné události. Ušlým ziskem může být i ztráta vyvolaná tím, že poškozený byl nucen zaplatit pokutu na základě rozhodnutí zrušeného pro nezákonnost, a přišel tak o výnos s těmito penězi spojený. 41 Pokud škůdce zaviněným poškozením vozidla znemožní poškozenému, aby se dostavil k obchodnímu jednání za účelem uzavření smluv, z nichž mu měl vzniknout prospěch, odpovídá za ušlý zisk (provizi), o nějž poškozený přišel absencí u tohoto jednání. Nejvyšší soud České republiky v odůvodnění uvedl: Následkem porušení právní povinnosti došlo k fyzickému poškození vozu a vedle toho ke stavu, že věc byla vyřazena z provozu a nemohla sloužit účelu, pro který ji poškozený právě používal, případně v dohledné době používat hodlal. Tento následek zaviněného poškození věci tkvící v nefunkčnosti věci je příčinou toho, že poškozený přišel o prospěch, jehož by jinak za obvyklých okolností dosáhl, pokud by k poškození věci nedošlo a on ji mohl užívat. 42 Charakter ušlého zisku má i majetková újma spočívající v tom, že pro neplatnost závěti zaviněné notářem se závětí povolanému dědici nedostalo dědictví. Tím, že dědictví 37 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 25 Cdo 676/ Srov. stanovisko Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne , sp. zn. Cpj 35/ Srov. rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 7 Co 233/ Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne , sp. zn. 6 To 33/ Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 25 Cdo 296/ Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 25 Cdo 1946/2000.

20 nenabyl, nezvětšil se jeho majetkový stav, ačkoliv bylo možno důvodně očekávat, že smrtí zůstavitele k očekávanému majetkovému přírůstku dojde. 43 Podkapitola II ZPŮSOB NÁHRADY ŠKODY NA MAJETKU Způsobem náhrady škody rozumíme způsob, jakým bude škůdce poškozenému hradit vzniklou škodu. Ustanovení 442 odst. 2 OZ rozlišuje dva základní způsoby náhrady škody, náhradu škody v penězích (relutární restituci) a uvedením do předešlého stavu (naturální restituci, restitutio in integrum). Oba způsoby náhrady škody, naturální restituce i náhrada škody v penězích, spějí v prvé řadě k tomu, aby byla zabezpečena účinná náhrada škody poškozenému. Nemalý význam má však také jejich výchovná funkce, tj. působení na škůdce vedoucí k dobrovolnému zachovávání právních povinností, k ohleduplnosti k majetku ostatních. Naturální restituce přináší škůdci určité oběti, ať ve vynaložení vlastní práce nebo finančních prostředků k uvedení poškozené věci do původního stavu. Náhrada v penězích pak ztenčuje majetek škůdce a snižuje jeho životní úroveň, neboť za částku, kterou musí vynaložit na náhradu škody by mohl pro sebe pořídit jiné hodnoty. Ke vztahu relutární a naturální náhrady bylo judikaturou 44 potvrzeno, že se jedná o dva možné způsoby náhrady škody. V souladu se zásadou plné náhrady škody a dikcí zákona je možné škodu nahradit i kombinací obou způsobů, tedy z části naturálně a z části relutárně. Soudy takový způsob náhrady škody ukládají v případech, kdy škůdce dorovná škodu na věci v penězích, pokud opravou poškozené věci (např. sešitím roztrženého oděvu) nedojde k odstranění nastalého znehodnocení, tj. věc nenabude zpět stejné hodnoty jako před poškozením, 45 anebo uvede-li škůdce do původního stavu poškozenou věc a penězi vyrovná ušlý zisk. Jednu a tutéž škodu však nelze odškodňovat oběma způsoby. Poskytnutí finanční reparace vylučuje za předpokladu, že tím bude škoda plněna nahrazena, nárok na navrácení do původního stavu a naopak. 43 Srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 25 Cdo 1294/ Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 25 Cdo 376/ Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky ze dne , sp. zn. 4 Cz 96/1961.

21 Oddíl I Náhrada škody v penězích S účinností od má přednost náhrada v penězích před uvedením v předešlý stav. K. Eliáš k současné úpravě způsobu náhrady škody poznamenal: Toto pojetí odpovídá faktickému stavu, kdy je náhrada škody v penězích zpravidla také v praxi vyžadována, pokud jde o případy řešené soudně. To je dáno jednak snazší vymahatelností soudního výroku znějícího na peněžité plnění, jednak i tím, že poškozený nemá ke škůdci odmítajícímu splnit reparační povinnost dobrovolně důvěru, že odčiní škodu uvedením do původního stavu v náležité kvalitě. Tento stav trvá dlouhá desetiletí bez zřetele na podobu a preference právní úpravy. 46 Koncepce priority relutární náhrady byla v době přijetí novely občanského zákoníku z roku 1991 odůvodňována tím, že umožňuje poškozenému, aby si za poskytnuté peníze obstaral v tržních podmínkách poměrně rychle a bez větších obtíží shodnou věc, eventuálně obdobný předmět, a tak odstranil škodu ze své majetkové sféry. Náhrada škody v penězích se však může v některých případech ukázat nevýhodnou, např. v důsledku inflace, pro možnost obstarat si za poskytnuté peníze náhradní věc někdy jen s nadměrnými obtížemi, komplikacemi, ztrátou času apod. 47 Proto je vhodné poskytnout poškozenému možnost zvolit si jiný zákonem předpokládaný způsob náhrady, tedy uvedení v předešlý stav, z jehož podstaty plyne, že nevýhody relutární náhrady předestřené výše ponese škůdce, nikoli poškozený. Oddíl II Naturální restituce Nahrazení škody naturální restitucí spočívá v uvedení věci do původního stavu, tj. do stavu, v jakém se věc nacházela před okamžikem vzniku škody. Naturální restituce dle povahy škody nabývá různých podob opravení poškozené věci, vrácení odcizené věci, obstarání věci téhož druhu a jakosti namísto zničené druhově určené věci. Soud nemůže náhradu škody formou naturální restituce škůdci uložit z moci úřední. Conditio sine qua non pro rozhodnutí o náhradě škody uvedením v předešlý stav je výslovná žádost poškozeného, nestačí ani pouhý jeho souhlas. Zároveň musí být splněn předpoklad, že uvedení do předešlého stavu je v daném případě objektivně možné a účelné, 46 Eliáš, K. Obsah, způsob a rozsah náhrady škody v soukromém právu II. Právní rádce, 2008, č. 1, s Obd. Knappová, M., Švestka, J., Dvořák, J. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek II. Díl třetí: Závazkové právo. 4. aktualizované a doplněné vydání. Praha: ASPI, a.s., 2005, s. 485.

22 tj. hospodárné. Oproti tomu pro určení výše náhrady škody v penězích není podstatné, zda je uvedení do předešlého stavu možné a účelné. 48 Možnost uvedení do původního stavu je třeba chápat jako protiklad nemožnosti plnění ( 37 odst. 2 OZ, 575 OZ). 49 Naturální restituce tedy není nemožná, lze-li ji uskutečnit i za ztížených podmínek nebo s většími náklady. Příkladem nemožnosti naturální náhrady můžeme uvést nemožnost uvést do původního stavu zničený originál obrazu. Důležitým předpokladem možnosti naturální restituce je rovněž vlastnické právo poškozeného k věci. Pokud poškozený věc po vzniku škody převedl na třetí osobu, není uvedení do předešlého stavu možné, neboť by tím by došlo k neoprávněnému zásahu do výkonu vlastnického práva nového vlastníka této věci. 50 Poškozený uzavřením převodní smlouvy ztrácí možnost požadovat restitutio in integrum, k náhradě škody na prodané věci může tedy dojít jedině relutárně. Požadavkem účelnosti je třeba rozumět hospodářskou účelnost a praktickou vhodnost. Účelné tak není nechat opravovat stroj, jehož oprava by vyžadovala velké finanční náklady a přitom by bylo možné za stejnou cenu nebo i nižší pořídit stroj nový, dokonce i modernější, s lepšími vlastnostmi. K. Eliáš kritizuje požadavek občanského zákoníku na účelnost jako produkt ideologie doby vzniku zákoníku, neboť jej tehdy zákonodárce chápal jako objektivní celospolečenské hledisko a soudy mu tento obsah za totalitní éry přisuzovaly. Navrhuje brát v úvahu především potřeby a zájem poškozeného. 51 Změně výkladu účelnosti v tomto směru zákon nedefinováním tohoto pojmu nebrání. V čistém pojetí by uvedení v předešlý stav měl provést škůdce. Není však vyloučeno, aby tak na jeho náklad učinila třetí osoba či sám poškozený. Ostatně poškozený je v drtivé většině případů tím, kdo opravu či pořízení nových věcí, se všemi z toho vyplývajícími těžkostmi a dalšími výdaji a ztrátami, zařizuje. Škůdce ve výsledku pouze zaplatí náklady opravy. K. Friml pro demonstraci řídkého výskytu případů, kdy naturální restituci provádí škůdce, uvádí: Sám znám za celou svoji praxi jediný takový případ: Když se po srážce dvou automobilů pod letenským tunelem obě vozidla zastavila, vystoupil z jednoho z nich nevinný (tedy poškozený) řidič, došel k vozidlu pachatele, dal mu do ruky klíčky od svého auta a řekl, že je chce mít do 14 dnů opravené před domem. A odešel. 52 Ani žaloby s petitem znějícím na naturální plnění nejsou tedy příliš četné. Jedním z mála takových rozsudků je rozsudek Krajského soudu v Bratislavě, kterým byl potvrzen 48 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 25 Cdo 853/ Obd. Eliáš, K. Obsah, způsob a rozsah náhrady škody v soukromém právu II. Právní rádce, 2008, č. 1, s Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 25 Cdo 1996/ Obd. Eliáš, K. Obsah, způsob a rozsah náhrady škody v soukromém právu II. Právní rádce, 2008, č. 1, s Friml, K. K některým otázkám rozsahu a způsobu náhrady škody na věcech se zaměřením na motorová vozidla. Bulletin advokacie, 2006, č. 2, s. 27.

23 rozsudek soudu prvního stupně ukládající povinnost k náhradě škody provedením stavebních prací potřebných k tomu, aby byla odstraněna škoda na domu, která vznikla při provádění stavebních prací v blízkosti domu poškozeného, přičemž škůdce, stavební podnik, měl k dispozici stavební materiál, stroje a pracovní síly. 53 Možnosti pro uložení povinnosti k naturální restituci jsou přirozeně omezené. Opravou či pořízením náhradní věci téhož druhu se sice odčiní škoda na věci, tím však není poškozenému nahrazena ztráta spočívající v tom, že věc nemohl po určitou dobu používat. K plné náhradě škody je pak třeba souběžně uložit peněžitou náhradu vyvažující např. náklady poškozeného na dočasné opatření náhradní věci. 54 Oddíl III Náhrada škody způsobené trestným činem Ustanovení 442 odst. 3 OZ upravuje speciální způsob uspokojení nároku poškozeného, byla-li škoda způsobena úmyslným trestným činem, z něhož měl pachatel majetkový prospěch. Soud v tomto případě může rozhodnout, že je možné právo na náhradu škody uspokojit z věcí, které z majetkového prospěchu škůdce nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak podle ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ ), výkonu rozhodnutí nepodléhají. 55 Zákon nepodmiňuje rozhodnutí ohledně uspokojení pohledávky poškozeného způsobem uvedeným výše výslovným návrhem poškozeného. Právní teorie však dovozuje, že vzhledem k tomu, že je zásadně ponecháno poškozenému, jaký prostředek pro uspokojení své pohledávky zvolí, je návrhu poškozeného třeba. 56 Zároveň s nabytím právní moci rozhodnutí o možnosti uspokojení práva na náhradu škody z určitých věcí nabytých z majetkového prospěchu v důsledku trestného činu nabývá účinnosti omezení dispozice s věcmi v rozhodnutí jednotlivě a přesně označenými. Zákaz dispozice trvá do doby, dokud není právo na náhradu škody uspokojeno. Podkapitola III ROZSAH NÁHRADY ŠKODY NA MAJETKU Rozsahem náhrady škody vymezujeme, kolik má škůdce poškozenému z titulu odpovědnosti za škodu poskytnout. Způsobil-li škůdce škodu na majetku, je zásadně 53 Srov. rozhodnutí Krajského soudu v Bratislavě ze dne , sp. zn. 10 Co 351/ Tak např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne , sp. zn. 1 Cz 86/ Srov. ustanovení 321 a 322 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 56 Srov. Škárová, M. in Švestka, J. a kol. Občanský zákoník I Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s