Kvalita píce víceletých trav

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství Kvalita píce víceletých trav Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Jiří Skládanka, Ph.D. Vypracoval: Bc. Jaroslav Novosad BRNO 2009

2 2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: kvalita píce víceletých trav vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne.. podpis diplomanta.. 3

4 Tato práce vznikla s podporou grantu QH Vliv patogenních mikroorganismů a jejich sekundárních metabolitů na kvalitu a hygienickou nezávadnost krmiv financovaného Národní agenturou pro zemědělský výzkum (NAZV). 4

5 PODĚKOVÁNÍ Děkuji svému vedoucímu diplomové práce panu Ing. Jiřímu Skládankovi, Ph.D. za ochotu, poskytování cenných rad, připomínek a konzultací. Chtěl bych také poděkovat rodičům za podporu, trpělivost a umožnění studia. Jaroslav Novosad 5

6 ABSTRAKT Cílem této diplomové práce bylo vyhodnotit kvalitu píce vybraných druhů a směsí v prvním užitkovém roce. U druhů Lolium perenne (Kentaur), Festulolium pabulare (Felina), Festulolium braunii (Perseus) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (Gondolín), resp. Poa pratensis (Slezanka) byl hodnocen výnos sušiny, zapojení porostu a využití sledovaných druhů pro výrobu siláží. Siláže byly ošetřeny chemickým, biologickým přípravkem a bez použití přípravku. Na zvýšení obsahu čpavku (%) měl největší vliv u všech druhů chemický přípravek. Hodnoty ph po 60 dnech silážování byly u všech hodnocených druhů a ošetření pod kritickou hodnotou ph. Ošetření chemickým a biologickým přípravkem se projevilo na zvýšení obsahu (%) kyseliny mléčné (P<0,05) především u směsi druhů s Festuca rubra (Gondolín), resp. Poa pratensis (Slezanka). Obsah kyseliny octové (%) se zvýšil (P<0,05) při ošetření chemickým přípravkem opět jen u směsi druhů s Festuca rubra (Gondolín), resp. Poa pratensis (Slezanka). Při ošetření biologickým přípravkem (P<0,05) se obsah zvýšil jen u směsi druhů s Poa pratensis (Slezanka). Produkci ethanolu u sledovaných druhů a směsí žádná varianta ošetření neovlivnila. KVV se zvýšila (P<0,05) jen u Festulolium braunii (Perseus) ošetřeného chemicky. Nejmenších výnosů dosahoval Lolium perenne a největších Festulolium pabulare. Zapojení porostu bylo u všech hodnocených druhů hodnoceno jako dobré a pohybovalo se v rozmezí %. Dále byly vyhodnoceny a srovnány obsahy živin (vláknina, N-látky, SOH) v čerstvé píci ze 4 sečí a siláží ze seče první. Klíčová slova: kvalita píce, kvalita siláží, výnos, zapojení porostu, silážní aditiva 6

7 ABSTRACT To evaluate a quality of some species of fodder in their first year of production was the aim of this thesis. I evaluated the production of dry matter, the density of grass, and the usage of the species for making silage. The species were Lolium perenne (Kentaur), Festucoid hybrid (Felina), and Festulolium braunii (Perseus) and mixtures of these with Festuca rubra (Gondolín), or Poa pratensis (Slezanka). Silage was treated with chemical and biological preparation and without it. Chemical preparation was the most effective in increasing amount of fixed ammonia. PH factors of all species after 60 days in silage were under a critical level of ph factor. Treating with chemical and biological preparation led to increased level of lactic acid, especially in Festuca rubra (Gondolín), or Poa pratensis (Slezanka). After applying of chemical preparation to the mixtures an amount of acetacic acid was increased, while applying of biological preparation led only to increasing amount of mixture of species with Poa pratensis (Slezanka). Production of acetaldehyd was not influenced by any treatment. Production of KOH was only increased in Festulolium braunii (Perseus) that was treated chemically. Lolium perenne had the lowest production while Festulolium pabulare had the highest one. The density of all evaluated species was evaluated as good and it was appearing between %. An amount of nutrients in fresh fodder was evaluated and compared, too. Key words: quality of fodder, digestibility, silage ingredients 7

8 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED DRNOVÝ FOND VE SVĚTĚ SITUACE V ČR BIOLOGIE TRAV Kořenový systém Vegetativní a generativní vývoj trav KVALITA PÍCE VÍCELETÝCH TRAV Problematika dodržování kvality píce Krmná hodnota píce Příjem píce Stravitelnost Obsah živin Obsah antinutričních látek ROZDĚLENÍ TRAV VÍCELETÉHO CHARAKTERU Poa pratensis Festuca rubra Lolium perenne Festulolium pabulare, Festulolium braunii SILÁŽNÍ ADITIVA Biologická aditiva Chemická aditiva CÍL PRÁCE CÍLEM PRÁCE BYLO: MATERIÁL A METODIKA CHARAKTERISTIKA STANOVIŠTĚ ZPŮSOB ZALOŽENÍ A OŠETŘOVÁNÍ POROSTU Založení pokusu Sklizeň a odběr vzorků Ošetření silážované hmoty Sill All KemiSile STATISTICKÉ VYHODNOCENÍ VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE VÝNOSY SUCHÉ HMOTY ZAPOJENÍ POROSTU ROZBORY ČERSTVÉ PÍCE ROZBORY SILÁŽÍ VÝLUHY SILÁŽE ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

9 1 ÚVOD Objemná píce je odpradávna základním komponentem kvalitní krmné dávky. Kvalita konzumovaných objemných krmiv zvířaty, ovlivňuje podstatně zdravotní stav i užitkovost zvířat. Z tohoto důvodu je třeba problematice produkce krmiv z objemné píce věnovat zvýšenou pozornost. Důležité je rozhodnutí zemědělce jakým způsobem bude píci konzervovat pro potřebu objemného krmiva v zimním období. Je dobré mít v zásobě kvalitní seno, což je ovšem za nepřízně počasí problém, takže se nabízí možnost silážování. Kvalitu píce ovlivňuje řada faktorů, které může zemědělec ovlivnit přímo i nepřímo. Přímé i nepřímé faktory se navzájem za určitých podmínek podmiňují. Do jisté míry může zemědělec přímo ovlivnit fenofázi sklízené píce. Je dobré píci sklízet v optimální fenofázi dominantního druhu. Může také ovlivnit technologii sklizně a uskladnění a tím se z velké části podílet na kvalitě produkovaných objemných krmiv. Při produkci siláží ze zavadlé píce je vhodné používat silážní aditiva, která podpoří kvalitu silážované píce. Další faktor, kterým může zemědělec ovlivnit kvalitu píce je znalost pícních druhů, jejich vhodné uplatnění a zařazení do směsí (např. dle ranosti, pozdnosti, dominance, vhodnosti k silážování), zkušenostmi z praxe či správnou pratotechnikou. Faktor, který jde jen z části, či stěží ovlivnit, je především přízeň počasí. Je důležité si uvědomit, že kvalita produkovaných krmiv (píce) pro hospodářská zvířata, je ukazatelem užitkovosti a zdraví zvířat. Zdravá zvířata s dobrou užitkovosti ovlivňují pozitivně ekonomiku hospodaření. Cílem této práce je posoudit kvalitu a výnosy vybraných druhů trav v průběhu roku. Důraz bude kladen zejména na kvalitu siláží vyrobených z první seče a za použití různých konzervačních aditiv. 9

10 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Drnový fond ve světě Drnový fond zastoupený především loukami a pastvinami je velice rozšířený, pokrývá 40 % zemského povrchu, tedy plochu přibližně 52 mil. km 2. Čeleď Poaceae dále tvoří hlavní biom na všech kontinentech kromě Antarktidy a představuje nejvýznamnější potravinářské plodiny na Zemi (GIBSON 2009). 2.2 Situace v ČR Celková výměra ČR je tis. ha. Z této výměry tvoří 54,1 % půda zemědělská, což představuje 4,2 mil. ha. Z těchto údajů plyne, že hlavním problémem ČR je vysoký podíl zornění zemědělské půdy, který činí 71,6 %. TTP v ČR jsou na rozloze 971 tis. ha, přičemž tendence je dosáhnout až 1,3 mil. ha. 50,1 % zemědělské půdy se nachází v LFA oblastech. 6,5 % zemědělské půdy je obděláváno v režimu ekologického zemědělství, přičemž 89,4 % ekologických zemědělců hospodaří na TTP, jen 7,4 % zemědělců na orné půdě. Zbylé procenta tvoří vesměs sady a vinice (HRABĚ 2007). Ve struktuře objemných krmiv stále převládá vysoký podíl kukuřice na siláž (kumulátory) v porovnání s víceletými pícninami na orné půdě a pící z travních porostů (stabilizátory). Parametr éta, tj. poměr mezi kumulátory a stabilizátory, měl v roce 2000 hodnotu 0,55, což překračuje dvojnásobně optimální hodnotu 0,274, které bylo dosaženo v první polovině sedmdesátých let (KOHOUTEK 2001). Dle HRABĚ (2007) došlo k poklesu u pěstebních ploch krmných plodin na orné půdě téměř na 50 % v porovnání s rokem To se jeví velkým problémem. Dominantní postavení má kukuřice na siláž, která je v současnosti pěstována na 8,8% orné půdy. Díky tomuto rozšíření kukuřice na siláž došlo k postupnému snížení víceletých pícnin na orné půdě z 15,3% na 8% a došlo především k poklesu ploch jetelovinotrav a to z cca 200 tis. ha na 100 tis. ha. Tento pokles ploch jetelovinotrav z části způsobil převod těchto ploch na TTP. HRABĚ (2007) dále uvádí, že intenzita produkce píce z 1ha na orné půdě je 2x vyšší v porovnání s TTP. 10

11 2.3 Biologie trav Čeleď trav Poaceae je rozšířená na celé Zemi a zahrnuje kolem 10 tisíc druhů, z nichž se na našem území vyskytuje téměř 240 druhů (ŘÍMOVSKÝ et al. 1989). Pro výživu lidstva lze považovat trávy za nejdůležitější rostliny, jelikož mezi ně patří i obiloviny a třtina (BARNES et al. 2003). Pro pícninářské využití se v ČR pěstuje asi 14 nejdůležitějších druhů (Festuca pratensis, Festuca arundinacea, Festuca rubra, Phleum pratense, Lolium perenne, Lolium multiflorum ssp. Italicum, Lolium hybridum, Dactylis glomerata, Alopecurus pratensis, Arrhenatherum elatius, Trisetum flavescens, Poa pratensis, Agrostis stolnifera (ŘÍMOVSKÝ et al., 1989) Kořenový systém Víceleté trávy se vyznačují velmi bohatým systémem jemných, silně rozvětvených adventivních kořínků. Každý vyvinutý výhonek vytváří množství vlastních kořínků, takže pod trsem trávy vzniká hustá spleť jemných kořínků, které pronikají každou hrudkou (REGAL a KRAJČOVIČ 1963, HRABĚ et al. 2004). Nejprve se utváří primární (zárodečné) kořeny, které plní svoji funkci pouze krátký čas, do doby, než se vytvoří sekundární kořeny. V době vzcházení se začíná tvořit na bazi rostliny odnožovací uzlina, která vytvoří sekundární kořenový systém a nové odnože. Asi čtyři pětiny veškerého kořenového systému se nachází v povrchové vrstvě mm. Životnost kořenů je omezena životností příslušné odnože (1 až 1,5 roku) (ŘÍMOVSKÝ et al. 1989). Hloubka zakořenění se však značně mění i podle stanovištních podmínek. Na pastvinách je hloubka kořenového systému podstatně nižší než na loukách. Kromě toho má i obsah živin a vláha v půdě v tomto směru značný význam (REGAL a KRAJČOVIČ 1963). 11

12 Vegetativní a generativní vývoj trav Trávy se mohou rozmnožovat jak generativně (semeny) tak i vegetativně (odnožováním). Jednotlivé odnože vytvářejí vlastní kořenový systém, jsou schopny samostatné existence a jsou geneticky identické s mateřskou rostlinou (GIBSON 2009). Odnožování víceletých trav je tedy vegetativní rozmnožování, na jehož intenzitě je závislá hustota porostu a tím i produkce a kvalita píce (ŠANTRŮČEK et al., 2001). Intenzitu odnožování a kvalitu píce ovlivňují podmínky růstu (voda, živiny, teplo, světlo), což závisí na ročníku, frekvenci sklizně, vývojovém stádiu rostliny a na druhových a odrůdových vlastnostech. Odnožování má dvě hlavní intenzivní období a to jarní a pozdně letní. Trávy odnožují buď intravaginálně nebo extravaginálně. Trávy odnožující intravaginálně tvoří buď husté trsy nebo volné trsy. Při extravaginálním odnožování se tvoří především volné trsy nebo podzemní výběžky. Při generativním vývoji trav se mohou vytvářet výhony sterilní a fertilní. Sterilní výhony mohou být krátké (listové) nebo stébelné. Podle způsobu odnožování tedy trávy rozdělujeme na trsnaté (hustě a volně trsnaté) a výběžkaté (s nadzemními výběžky, s podzemními výběžky (s krátkými a dlouhými podzemními výběžky), (ŘÍMOVSKÝ et al. 1989, ŠANTRŮČEK et al. 2001). Rizomatické (výběžkaté) trávy jsou vzhledem k větší kapacitě rezervních orgánů, reziduální listové ploše po seči a vyšší schopnosti vegetativního rozmnožování lépe přizpůsobeny využívat i zvýšené dávky pohotově přijatelného dusíku než méně vytrvalé, vzrůstné řídce trsnaté trávy (VESELÁ et al. 2005). Porost při hnojení vytváří větší počet odnoží, zahustí se, postupně začnou v porostu dominovat vzrůstné druhy, které zastiňují nižší porostové patro. Limitujícím faktorem se pak stává světlo (VESELÁ et al. 2005). 12

13 2.4 Kvalita píce víceletých trav Kvalitu píce víceletých trav ovlivňuje velká škála faktorů. Na trvalých stanovištích to většinou jsou více druhová společenstva, které tvoří složka travní, vikvovitá, s určitým podílem dvouděložných druhů, které mají krátkodobější, či dlouhodobý charakter. Kvalitní objemná píce je nepostradatelnou součástí krmení především přežvýkavců a koní. U podniků založených na travních porostech se svým uzavřeným koloběhem živin je přírodě odpovídající forma zemědělství na ekologickém principu. Rovněž na orné půdě je pro zajištění kvality píce a regenerace půdní úrodnosti a ekologické stability nezbytné zařazení travních a jetelotravních porostů (HRABĚ a BUCHGRABER 2004) Píce víceletých trav se vyznačuje především menší koncentrací živin v 1kg sušiny. Obsah energie je zpravidla do 6,5 MJ NEL. Mají vyšší obsah vody a průměrný obsah vlákniny (ten závisí především na fenofázi ve které je porost sklízen). Objemná krmiva jsou dále charakteristická vysokým obsahem alkalických prvků (Ca, K, Na, Mg) (ZEMAN et al. 2006). Kvalitu píce můžeme charakterizovat jako potenciál, kterým při zkrmování dané píce můžeme u určitého zvířete za standardizovaných podmínek vyvolat odpovídající odezvu (MÍKA et al, 1997). Pojem kvalita píce v sobě zahrnuje chutnost píce, příjem píce, stravitelnost, obsah živin a obsah antinutričních látek (SKLÁDANKA 2004). Pícninářské vlastnosti a kvalitu trav na rozdíl od jetelovin lze daleko účinněji ovlivnit agrotechnikou. Jako nejproduktivnější trávy lze označit Dactylis glomerata, Lolium multiflorum, Festuca arundinacea, Festuca pratensis a její hybridy, Arrhenatherum elatius a Phleum pratense. Kvalitu píce trav lze nejvýrazněji ovlivnit intenzitou hnojení a fenofází v době sklizně, kdežto druhové a odrůdové rozdíly jsou u kulturních trav podstatně menší. (KOSTELANSKÝ 1989). Dalším důležitým činitelem jsou stanovištní podmínky, které mají výrazný vliv na výši produkce a rychlost tvorby nové biomasy. Jsou to především vláhové poměry, přísun živin (zejména dusíku) a tepelné záření. LOUČKA a POZDÍŠEK (1998) uvádí, že konečným vyjádřením kvality krmiva je živočišná produkce z jednotky plochy. Kvalitní siláž z víceletých pícnin je charakterizována obsahem vlákniny v rozmezí 22 25%, obsahem dusíkatých látek 16,5 18,5 % a koncentrací energie vyjádřenou v NEL od 5,8 do 6,5 NEL v 1 kg sušiny. Sušina siláží ze zavadlé píce se pohybuje okolo 30 38% (HEJDUK a HRBEK 2002). 13

14 Kvalitní seno, má-li být produkčním krmivem, musí obsahovat v 1 kg sušiny minimálně 10,5 až 11 MJ ME a podle druhu minimálně 110 až 150g stravitelných N- látek. V 1kg sušiny sena by zároveň mělo být minimálně mg beta-karotenu (ZEMAN et al. 2006) Problematika dodržování kvality píce Ani konzervační přípravek, není a nemůže být náhradou za technologické nedostatky, za nízkou kvalitu silážované píce nebo eliminovat následky nedostatečného dusání či špatného zakrytí (DOLEŽAL et al. 2006). Závažnou problematikou v podmínkách ČR je produkce píce o vysoké kvalitě a zvýšení jejího podílu na produkci živočišného produktu. Pokrokový zemědělec v Rakousku produkuje u dojnic za rok z objemné statkové píce 4000 až 5000 l mléka (BUCHGRABER in HRABĚ 2004). Proto nabývá na významu kvalita píce jako faktor hospodárnosti výroby. Obsah živin v sušině píce je cenným ukazatelem z hlediska požadavků racionální výživy skotu (VESELÁ et al. 2005). Dominantní vliv na kvalitu píce má růstová fáze, v níž se druhy v době sklizně nacházejí, a frekvence využívání porostu. V současné době není rozhodující hmotnost narostlé biomasy, ale množství krmných hodnot ve sklizené nebo konzervované píci. Při zvýšení počtu sečí se snižuje výnos sušiny, píce je v ranější fázi, a tím kvalitnější. Obsahuje více energie, dusíkatých látek a méně vlákniny (VESELÁ, et al. 2005). Kvalita píce trav značně závisí také na termínu sklizně. Hranicí, při níž dochází k větším změnám nutriční hodnoty, je fáze metání. V době metání se totiž většinou začíná razantně zvyšovat obsah hrubé vlákniny, která znamená snížení stravitelnosti živin (KOSTELANSKÝ et al. 1989). Chceme-li udržet požadovanou kvalitu píce je nutné hodnotit stav porostu. Stav porostu hodnotíme jako dobrý pokud při běžné prohlídce nezjistíme rostoucí zastoupení škodlivých bylin a plevelů, čímž by kvalita píce klesla, a zároveň se nezvyšuje počet prázdných míst. Jde o udržení hustého drnu se zastoupením alespoň 50 až 60 % trav, 10 až 30 % bylin a 20 až 30 % jetelovin (FIALA 2007). Koncem vegetačního období v říjnu a listopadu může kvalitu píce ovlivnit větší výskyt houbových chorob (OPITZ VON BOBERFELD et al. 2006). 14

15 Pro hodnocení jednotlivých druhů trav je po krmné stránce důležité, jakým podílem na celkovém výnosu jsou zastoupeny listy a stébla. Nejkvalitnější jsou listové čepele, které mají nejvyšší obsah stravitelných živin a nejnižší obsah vlákniny. Nejméně hodnotná jsou stébla, která po vymetání rychle lignifikují a jejich stravitelnost se výrazně snižuje. Listové pochvy mají horší kvalitu než čepele, ale podstatně lepší než stébla. Kvalita listových čepelí, pochev a stébel souvisí s poměrem stravitelných a nestravitelných pletiv a kvalitou (typem) pokožky (ŠANTRŮČEK et al. 2001) Krmná hodnota píce Krmná hodnota píce a krmiva je výsledkem obsahu živin v píci vyjádřeným koncentrací živin, ale i tzv. sekundárních látek v sušině píce. Krmná hodnota píce ovlivňuje příjem píce, plnivost, konverzi krmiva na živočišné produkty (HRABĚ et al. 2004). Krmná hodnota nezáleží jen na chemickém složení, ale především na koeficientu stravitelnosti, který se v různých vegetačních fázích a v různých ekologických podmínkách značně mění. (REGAL a KRAJČOVIČ 1963, SKLÁDANKA 2004). Jednotlivé druhy v travních porostech (jeteloviny, trávy, byliny) můžeme rozdělit podle jejich krmné hodnoty do jednotlivých skupin. Krmná hodnota zohledňuje produkci jednotlivých druhů, chutnost, stravitelnost, příjem, obsah živin, ale také otázku jejich příznivého (léčivé druhy), nebo nepříznivého (druhy obsahující různé antinutriční látky), dietetického působení na zvířata (SKLÁDANKA 2004). Krmná hodnota může být posouzena podle Klappa (1953). Krmná hodnota (Kh) se pohybuje od -1 do 8. Plnohodnotné, čili nejkvalitnější trávy a jeteloviny mají Kh 8 (Lolium perenne, Phleum pratense, Festuca pratensis, Poa pratensis, Trifolium repens). Kh 6 7 mají Arrhenatherum elatius, Alopecurus pratensis, Dactylis glomerata, Trisetum flavescens, Trifolium pratense, Lotus corniculatus, Onobrichis viciaefolia, Trifolium hybridum. Druhy, které zvířata odpuzují mají Kh 0 např. Rumex ssp. a jedovaté druhy -1, Ranunculus ssp. (SKLÁDANKA 2004). 15

16 2.4.3 Příjem píce Intenzivnějším využíváním vhodných lučních i pastevních porostů z jednoho až dvousečných na tří až čtyř sečné (pastevní cykly) dojde ke snížení produkce píce z hektaru (zvyšující se frekvencí využití se výnos snižuje). To znamená, že větší plochu zkrmí menší stádo. Podstatně se ale zlepší kvalita píce v koncentraci živin i energie. Současně se zvýší stravitelnost a dobrovolný příjem píce zvířaty. V konečném důsledku se tak produkční účinnost kvalitní píce zvýší skoro o dvojnásobek, oproti píci z dvousečných porostů, a tím se ušetří jádro i zemědělská půda (FIALA a KOHOUTEK 2008). Na 1 DJ a den se počítá asi s 12 kg sušiny. S kvalitou píce a užitkovostí stoupá její spotřeba. Požadavky na koncentraci živin v sušině píce se zvyšují u intenzivnějších plemen, což je dáno schopností příjmu sušiny na 1 DJ a potřebnou úrovní dosahované produkce hmotnosti (VESELÁ a MRKVIČKA 2002). Pozdě sklízený travní porost je příčinou sníženého příjmu sušiny píce o 3 kg na dojnici a den a snížení produkce mléka z travní píce o 8 až 8,4 kg na dojnici a den, tj. v porovnání s optimální sklizní provedenou v období metání hlavního travního druhu pouze % produkce u vysoce produkčních dojnic (HRABĚ 2002) Stravitelnost Se stárnutím rostliny se zvyšuje obsah vlákniny a klesá stravitelnost. Nutriční hodnota je funkcí výživné hodnoty a dobrovolného příjmu krmiva. Výživná hodnota je dána koncentrací stravitelných živin a energie. Příjem krmiva je ovlivňován jeho chutností a schopnostmi naplnit zažívací trakt zvířete (LOUČKA a POZDÍŠEK 1998). Nejvíce živin, kromě bezdusíkatých látek výtažkových, obsahují trávy před metáním a v době metání. V době květu začínají rychle klesat nejdůležitější živiny (REGAL a KRAJČOVIČ 1963). Složení vlákniny se vždy s postupující vegetační fází zhoršuje. V mladých pícninách vlákninu tvoří převážně hemicelulózy, které jsou dobře stravitelné, se stárnutím rostlin dochází k její lignifikace a stravitelnost se rychle snižuje (ŠANTRŮČEK et al. 1995). Obsahují-li buněčné stěny více než 80 g ligninu/kg sušiny krmiva, stává se krmivo jako celek nestravitelné. Jeho obsah se stárnutím rostliny zvyšuje a tím se snižuje stravitelnost píce. U některých trav a dvouděložných rostlin se mohou ve zvýšeném množství vyskytovat i volné fenolické kyseliny. 16

17 Účinek ligninu a jeho degradačních produktů způsobuje snížení kvality píce, inhibici mikrobiální degradace polysacharidů a snížení nutriční hodnoty proteinů (ZEMAN et.al. 2006). Travní porost má ve fázi sloupkování obsah vlákniny g.kg -1 sušiny. Ve fázi metání stoupá obsah vlákniny na g.kg -1 sušiny a na konci květu trav až na 320 g.kg -1 sušiny. Obsah vlákniny ovlivňuje nejenom stravitelnost píce, ale také výskyt houbových chorob. U pozdě sklizených travních porostů se snižuje stravitelnost a roste riziko kontaminace píce mykotoxiny. Tato skutečnost se týká hlavně travních porostů při prodloužení pastevního období až do pozdního podzimu (SKLÁDANKA 2004) Obsah živin Nejvíce živin obsahují trávy před metáním a v době metání. Ve fázi květu klesá obsah živin, nadzemní hmota inkrustuje a přibývá ligninu a vlákniny (KOSTELANSKÝ et al. 1989). Při sklizni píce ve fázi odnožování až počátku sloupkování má píce charakter bílkovinný. V době metání se tvoří přechod mezi pící bílkovinou a glycidovou. Obsah stravitelných N-látek v sušině zelené píce kolísá od 5 do 9 %, obsah veškerých N-látek se zpravidla pohybuje v rozmezí % v závislosti na hnojení N (KOSTELANSKÝ et al. 1989). Obsah N- látek významně závisí také na stupni hnojení a intenzitě obhospodařování porostů. Nejvyšší koncentrace je u čtyřsečného využití a rovnoměrně klesá s ubývající intenzitou až na 58 % u extenzivní varianty. (KAŠPÁRKOVÁ a ŠRÁMEK 2005). Z minerálních látek obsahují trávy v průměru dle druhu 0,2 0,3 % Ca, 0,2 0,3 % P, 0,15 0,20 % Mg, 1,7 2,5 % K. Trávy obsahují vesměs v dostatečné míře všechny vitamíny nebo provitamíny nutné pro výživu přežvýkavců. Lze tedy konstatovat, že trávy poskytují přežvýkavcům přirozený, nutričně vyrovnaný zdroj výživy (KOSTELANSKÝ et al. 1989). Konzervací nelze zvýšit celkový obsah živin ve vyprodukované biomase, lze ho však z menší čí větší části snížit. Ztráty sušiny a živin se mohou pohybovat od 4 do 50 i více procent, což velmi ovlivňuje výslednou kvalitu zkrmované konzervované píce (LOUČKA a POZDÍŠEK 1998). 17

18 2.4.6 Obsah antinutričních látek Nutriční hodnotu pícnin mohou snižovat fytoestrogeny. Jsou to rostlinné látky, které zasahují do pohlavního cyklu a snižují plodnost hospodářských zvířat. Fytoestrogeny se vyskytují především v Trifolium a Medicago, ale i v některých travách jako je např. Dactylis glomerata a Lolium perene. Negativní vliv fytoestrogenů lze omezit tím, že se budou využívat druhy a odrůdy s jejich nižším obsahem a používat technologie, které zvýšení jejich obsahu v krmivu omezí (LOUČKA a POZDÍŠEK et al. 1998) Travní porosty netvoří jenom hodnotné druhy, ale také druhy méněhodnotné, které sice mají nízkou krmnou hodnotu, ale mají význam z hlediska mimoprodukční funkce. Řada méně významných druhů je v porostu užitečná nebo přijatelná jen do určitého množství. Např. léčivky Alchemilla vulgaris, Achillea millefolium jsou chutné v mladém stavu, jejich množství v porostu by nemělo přesáhnout 10%. Hodnotným druhem je také pampeliška Taraxacum officinale při podílu v porostu do 10% má pozitivní vliv na užitkovost zvířat. Méně hodnotné druhy jako např. rostliny z čeledi Ranunculaceae rostou na vlhkých loukách a pastvinách. Ranunculus arcis obsahuje jedovatý protoanemonin, který vyvolává zažívací potíže a koliky. Sušením se jedovatost všech pryskyřníků ztrácí. Veratrum album obsahuje alkaloid protoveratrin, který vyvolává zažívací potíže až otravu. Různé druhy Senecio ssp. obsahují alkaloid senecionin a senecifyllin, kdy může dojít k nekrózám jaterních buněk a až k poruchám CNS. Sušením se toxicita Senecio ssp. neztrácí. Přestože na kvalitu píce mají tyto druhy záporný vliv, tak je třeba si uvědomit, že jejich význam je ve zvyšování druhové diverzity a mnohé jsou léčivé a chráněné (SKLÁDANKA 2007, MÍKA et al. 1997).. 18

19 2.5 Rozdělení trav víceletého charakteru Trávy jsou nejdůležitější složkou lučních, pastevních a ostatních jetelotravních společenstev, vyznačují se nejen druhovou rozmanitostí ale i značnými vnitrodruhovými odlišnostmi. Nejvyšší počet odrůd je zapsán u Lolium perenne (740). V ČR je registrováno 28 pícních druhů Lolium perenne (HRABĚ et al., 2004). Trávy můžeme členit z různých hledisek. Dle způsobu odnožování na trsnaté (hustě, volně) a výběžkaté (s nadzemními a podzemními výběžky). Dle vhodnosti zařazení do směsí (vhodnost do ranných či pozdních směsí atd.), (REYNOLDS a RÁMEČKOVÝ 2005) Poa pratensis Nízká, dlouze výběžkatá tráva ozimého charakteru. Je vytrvalý druh. Vývin po zasetí má velmi pomalý, ovšem začátkem metání se řadí k ranným až středně ranným druhům. Při dostatečném hnojení je od třetího užitkového roku konkurenčně silná. Poa pratensis je jeden z nejrozšířenějších travních druhů se širokou stanovištní amplitudou (ŠEVČÍKOVÁ 2000). Roste od zaplavovaných luk až po vysušené pastviny (HRABĚ 2004). Dle HEJDUKA a HRBEKA (2002) mají často mezofytní porosty vysoký podíl Poa pratensis, což bává způsobeno především časnou první sečí Festuca rubra Nízká, trsnatá, krátce i dlouze výběžkatá tráva ozimého charakteru. Největší význam pro pícninářství má dlouze výběžkatá forma (F. rubra subsp. rubra). Je velice odolná vůči nepříznivým klimatickým podmínkám, avšak kvalita píce není příliš vysoká. Ovce jí přijímají dobře. Není vhodná pro krátkodobé jetelotravní porosty (HRABĚ 2004). Její krmná hodnota je Kh = 4 5. Vyskytuje se na loukách a pastvinách v extenzivně využívaných porostech (SKLÁDANKA et al. 2008). Její význam je v zaplňování přízemního patra, kdy se výběžkatá forma rozrůstá do prázdných míst. Je druhem na stanovištích, kde Lolium perenne ani Poa pratensis nenacházejí podmínky příznivé k růstu (ŠEVČÍKOVÁ 2000). Festuca rubra je často rozšířená na extenzivně využívaných pozemcích v sušších polohách (HEJDUK 2002). 19

20 2.5.3 Lolium perenne Volně trsnatá tráva, ozimého charakteru. Patří k nejvýznamnějším a nejhodnotnějším pícním travám mírného pásma, navíc velmi dobře snáší sešlapávání a spásání a výborně na něj regeneruje (ŠEVČÍKOVÁ 2000). Je základní druh používaný pro zakládání trvalých travních porostů v západní Evropě. Potřebuje dostatečnou výživu N, pravidelné srážky, mírné zimy (HRABĚ et al. 2004). Z hlediska generativního patří mezi středně rané až středně pozdní druhy, avšak jednotlivé odrůdy se v ranosti velmi liší a rozdíl v začátku metání může být i více než 30 dnů (ŠEVČÍKOVÁ 2000). Je významný pastevní druh a tvořitel krátkodobých, dočasných lučních společenstev na orné půdě, v úrodných oblastech. Vyznačuje se vysokou produkční schopností a vynikající kvalitou píce. V trvalých travních porostech ve vyšších drsnějších oblastech s déle trvající sněhovou pokrývkou je jeho uplatnění jen krátkodobé 3-4 leté, protože je velmi náchylný na choroby, zejména na plíseň sněžnou a citlivý na kypré rašelinné půdy (HRABĚ a BUCHGRABER 2004). Podle OPITZE VON BOBERFELD a STERZENBACHA (1999) je vynikajícím druhem pro zlepšování produkce a kvality všech typů jetelotravních porostů bezorebným i povrchovým přísevem. Dle LAMPETRA (1967) je z hlediska přijímatelnosti skotem vynikajícím druhem pro pastevní využívání a silážování pro vysoký obsah vodorozpustných cukrů (HRABĚ 2004). KOSTELANSKÝ (1989) uvádí, že Lolium ssp. nesnášejí drsné klimatické podmínky vyplývající z nadmořské výšky a expozice stanoviště a nemohou se tedy v těchto oblastech podílet na produkci píce takovou měrou, jako druhy, jež jsou vůči drsným klimatickým poměrům málo citlivé např. Festuca rubra. Sortiment Lolium perenne je nejobsáhlejší (9 českých a 21 zahraničních odrůd) a zahrnuje materiály diploidní i tetraploidní, diferencované v ranosti od velmi raných až po velmi pozdní. Výběr vhodných odrůd je u tohoto druhu zvláště důležitý (ŠEVČÍKOVÁ 2000). Dle HEJDUKA (2002) mají často mezofytní porosty při časné první sečí vyšší podíl Lolium perenne. O Lolium perenne můžeme tedy říct, že patří mezi tzv. sladké trávy, díky vysokému podílu vodorozpustných cukrů, jeho krmná hodnota Kh = 8. Může ji však do určité míry snížit případná symbioza s endofytními houbami rodu Neotyphodium. 20

21 Infikované rostliny obsahují alkaloid peramin, který se podílí na zvýšení jejich rezistence vůči hmyzu. Při konzumaci takto infikovaného porostu může dojít k otravám zvířat, které se projevují nervosvalovými poruchami (SKLÁDANKA et al. 2008) Festulolium Mezirodové hybridy trav jsou z morfologického hlediska loloidního nebo festucoidního charakteru. Obecnou charakteristikou je jejich vysoká produkce, příznivá krmná hodnota a delší vytrvalost v porovnání s výchozími druhy. Jsou ozimého charakteru, metají jen v 1. seči. Jedná se tedy o hybridy a křížence. Hodně využívaným hybridem je Bečva, který vznikl z Lolium multiflorum a Festuca arundinacea se zpětným křížením Lolium multiflorum. Jde tedy o trávu loloidního charakteru (Festulolium braunii). Muže být vyséván samostatně, v kombinaci s jinými hybridy nebo ve směsi s Trifolium pratense. Felina je rodový hybrid Lolium multiflorum a Festuca arundinacea se zpětným křížením s Festuca arundinacea. Jde tedy o festucoidní typ (Festulolium pabulare). Je to vzrůstná vytrvalejší tráva ozimého charakteru. Snáší velice dobře vícesečné využívání, využívá se také ve směsi s ostatními hybridy nebo v jetelotrávách. Tvoří pevný drn, má využití i ve víceletých pastevních porostech. Lofa je hybrid, který vznikl křížením Lolium multiflorum a Festuca arundinacea s následným výběrem vyštěpujících se rostlin Lolium perenne. Je první odrůdou vytvořenou metodou rodové hybridizace. Je fyziologicky a morfologicky identický s Lolium multiflorum. Perun je kříženec mezi tetraploidním Lolium multiflorum a Festuca pratensis. Nově je vyšlechtěn také hybrid Perseus (HRABĚ a BUCHGRABER 2004). Mezirodových hybridů Festulolium a jejich předností se stále častěji využívá při sestavování pastevních směsí, protože jsou při odpovídající výživě zárukou dobrých výnosů a stability směsí, jsou vytrvalé a konkurenčně schopné vůči plevelům a přispívají k založení kvalitních porostů s pevným, hustým drnem. Jejich důležitou vlastností pro pastviny je brzké jarní probuzení, dobré obrůstání v létě a na podzim a růst do pozdního podzimu, takže mohou i prodloužit pastevní období (HOUDEK 2007). 21

22 2.6 Silážní aditiva Silážní aditivum je přípravek přidávaný do silážované píce s cílem příznivě ovlivnit průběh mléčného kvašení, případně zvýšit stabilitu získaných siláží. Avšak je důležité si uvědomit, že aditiva nemohou plně nahradit nedostatky technologie silážování. Mohou ji však zhodnotit tím, že pak lze píci využít v silážované formě efektivněji a můžeme tak předpokládat i vyšší užitkovost zvířat (LOUČKA et al. 1997). Také v podmínkách ČR platí, že chemická konzervace krmiv nevylučuje konzervaci biologickými aditivy, nýbrž je vhodně doplňuje. Každá skupina má své technologické přednosti především ve vazbě na obsah a složení sušiny, konzervační jistotu, skladovatelnost, antimikrobiální aktivity a pohledu ekonomiky (DOLEŽAL et al. 2006) Biologická aditiva Mezi biologická aditiva řadíme aditiva mikrobiální a enzymatická. V mikrobiálních aditivech jsou zastoupeny bakterie rodu Lactobacilus. Ty přeměňují jednotlivé cukry především na kyselinu mléčnou, oxid uhličitý, vodu a díky kyselině mléčné se potlačí rozvoj nežádoucích skupin bakterií (máselných a hnilobných). Nejčastěji se setkáváme s bakteriemi mléčného kvašení rodu Lactobacillus plantarum a Lactobacilus casei, které usměrňují fermentaci více ke vzniku kyseliny L-mléčné, kterou přežvýkavci zřejmě přežvykují lépe než D-formu. Enzymatické aditiva jsou bílkoviny s různými katalytickými účinky (urychlují průběh reakcí). Významnými vlastnostmi enzymů jsou jejich aktivita a stabilita přičemž stabilitou se zde rozumí zachování katalytické aktivity (LOUČKA et al. 1997). Biologická aditiva mají v posledních letech největší uplatnění při konzervaci sacharidových i zavadlých bílkovinných pícnin. Tato aditiva se používají k usměrnění (stimulaci) fermentačního procesu silážovaných pícnin za přesně definovaných podmínek. Nelze je aplikovat v případě nepříznivého počasí při nízkém obsahu sušiny píce (DOLEŽAL et al. 2006). 22

23 2.6.2 Chemická aditiva Chemická aditiva neboli silážní konzervanty zvyšují kyselost silážované hmoty. Minerální kyseliny (sírová, solná) silážovanou píci silně okyselují. Z kyselin jsou nejúčinnější a nejpoužívanější organické kyseliny, především kyselina mravenčí, propionová a octová popř. jejich soli. Dále je možné využívat močovinu, sacharidy, absorbenty. Chemická aditiva bývají často kombinována z více látek (LOUČKA et al. 1997). 23

24 3 CÍL PRÁCE Cílem práce bylo: 1) Vyhodnotit kvalitu píce Festulolium pabulare, Festulolium braunii, Lolium perenne a jejich směsi s Festuca rubra resp. Poa pratensis, začátkem června, koncem července a na konci vegetačního období v říjnu a listopadu. 2) Posoudit kvalitu siláží vyrobených z různých druhů trav a vliv konzervačních přípravků na výslednou kvalitu silážního procesu. 3) Vyhodnotit produkci sledovaných druhů a zapojení porostu. 24

25 4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Charakteristika stanoviště Pokus k realizaci této diplomové práce byl založen ve Výzkumné pícninářské stanici Vatín (VPS Vatín), v regionu Českomoravské vrchoviny, v kraji Vysočina (Česká republika). Vatín se nachází 5 km jižně od Žďáru nad Sázavou na jižní hranici CHKO Žďárské vrchy. VPS Vatín leží v nadmořské výšce 540 m.n.m. Oblastně patří do výrobní oblasti bramborářské, do podoblasti B2. Průměrná roční teplota zde dosahuje 6,1 C a ve vegetačním období 12,2 C. Průměrný roční úhrn srážek ( ) zde činí 617,5 mm a za vegetační období 440 mm. Místní terén je charakteristický mírným zvlněním a členitostí, s nižším zastoupením svažitých půd (do 7 ). Stupeň zornění se pohybuje kolem 80 %. Půdním druhem je zemina hlinitopísčitá. S přibývající hloubkou postupně přibývá kamenitosti. Průměrná hloubkou ornice je 20 cm. Hlavním limitujícím faktorem půdní úrodnosti hnědých půd na pokusném stanovišti je závislost na vodních srážkách. Obecně lze charakterizovat tyto půdy jako propustné a snadno obdělávatelné. Nasycený půdní profil jeví pouze slabé známky oglejení. Jedná se o charakteristický půdní typ pro tuto oblast. 25

26 Tab. 1 Průběh počasí v prvním užitkovém roce. Průměrná měsíční teplota ( C) Průměrný měsíční úhrn Měsíc 2008 srážek (mm) 2008 I. -0,06 58,3 II. 0,64 9,5 III. 1,89 70,2 IV. 6,75 39,7 V. 12,26 53 VI. 15,97 111,5 VII. 16,48 138,1 VIII. 16,2 76,1 IX. 10,9 40,4 X. 7,4 24,4 XI. 3,9 59,9 XII. -0,3 35,4 Průměr/Celkem 7,7 C 716,5 mm 4.2 Způsob založení a ošetřování porostu Maloparcelový pokus byl založen na jaře roku 2007 přímým výsevem. Uspořádán je metodou dělených dílců ve třech opakováních o velikosti jednotlivých parcel 1,4 x 10 m. Vyseté travní druhy: 1. Lolium perenne (Kentaur) 2. Festulolium pabulare (Felina) 3. Festulolium braunii (Perseus) 4. Směs těchto druhů s Festuca rubra (Gondolín) 5. Směs těchto druhů s Poa pratensis (Slezanka) 26

27 4.2.1 Založení pokusu Pokus byl založen přímým výsevem, řádkovým secím strojem na jaře roku Výsevky monokultur (Lolium perenne, Festulolium pabulare, Festulolium braunii) byly 3 g.m -2 a výsevek směsi byl 3,75 g.m -2 (25 % Lolium perenne, 30 % Festulolium pabulare, 30 % Festulolium braunii, 15 % Festuca rubra nebo Poa pratensis). Před založením pokusu bylo aplikováno 50 kg.ha -1 N, 60 kg.ha -1 P a 60 kg.ha -1 K. Zásoba přijatelných živin v půdě na jaře v roce 2007 a 2008 je uvedena v tab. 2 Tab. 2 Výsledky rozborů půdy na jaře roku 2007 a 2008 Rok ph/cacl 2 P K Ca Mg ,75 79,45 320, , ,76 89,1 231, , Sklizeň a odběr vzorků Sklizeň a odběr vzorků proběhly počátkem června, koncem července, počátkem října a počátkem listopadu (viz. tab.1). Ke sklizni je využíván sklízeč MOVIS se záběrem 1,25 metru. Tab. 3 Termíny sklizně v roce 2008 Termín sklizně Datum Začátek června 9.6. (11.6. konzervace) Konec července Začátek října Začátek listopadu

28 4.2.3 Ošetření silážované hmoty V pokusu diplomové práce byly použity přípravky: biologické aditivum SIL- ALL od firmy All-tech a chemické aditivum KemiSile 2000 od firmy BIOFERM. Byly zkoumány tři varianty: Ošetřeno A neošetřeno (1) Ošetřeno B chemickým přípravkem KemiSile 2000 (2) Ošetřeno C biologickým přípravkem Sil All (3) Sill All Je biologický silážní konzervant společnosti Alltech. Sil-All je složen ze čtyř druhů bakterií (Enterococcus faecium, Lactobacillus plantarum, Pediococcus acidilactici, Lactobacillus salivarius) a čtyř druhů enzymů (celuláza, hemiceluláza, pentosanáza, amyláza). Bakterie dominují nad méně efektivními přirozeně se vyskytujícími bakteriemi, zvyšují účinnost fermentace a snižují ztráty při silážování. Současně 4 enzymy rychle uvolňují jednoduché cukry z různých cukerných složek v čerstvé píci pro silážování, což je zvláště důležité při nepříznivých silážovacích podmínkách KemiSile Je kombinace organických kyselin a jejich solí určená pro konzervaci středně a těžce silážovatelné zavadlé píce (vojtěška, jetel, travní porosty, směsky) a pro ošetření horní vrstvy a bočních stěn před zakrytím silážní jámy u všech druhů siláží. Složení: Kyselina mravenčí (CAS No.: ) Kyselina propionová (CAS No.: ) Mravenčan amonný (CAS No.: ) Barvivo E150d 28

29 4.3 Statistické vyhodnocení Pro hodnocení byl využit statistický program Statistica 8.0 CZ. Výluhy byly hodnoceny vícefatkorovou analýzou variance (ANOVA). Výnosy a zapojení porostu jednofaktorovou analýzou variance. 29

30 5 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE 5.1 Výnosy suché hmoty Největší výnos byl zaznamenán u Festulolium pabulare (druh 2) a směsi s Festuca rubra (druh 4), jejichž výnosy přesahovaly 10 tun.ha -1 suché hmoty. Nejmenší výnos byl zaznamenán u Lolium perenne (druh 1), pravděpodobně pro nedostatečnou výživou N. Obr. 1 Výnosy suché hmoty (t/ha) u Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5) Výnosy suchá hmota ,5 11,0 Výnosy suchá hmota t/ha 10,5 10,0 9,5 9,0 8,5 8, Druh 30

31 Obr.2 Výnosy suché hmoty (t/ha) u Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5) 2,2 Výnosy suchá hmota ,0 1,8 výnosy suchá hmota t/ha 1,6 1,4 1,2 1,0 0,8 0,6 0, Druh I přesto, že v červenci do seče napršelo 138,1 mm srážek (30-ti letý průměr 79,6) a průměrná teplota byla 16,48 C, se ve druhé seči rapidně snížil výnos suché hmoty u všech druhů. Nejmenší výnos (P<0,05) v druhé seči byl zaznamenán u Lolium perenne. Festucoid (druh 2) prokázal v obou sečích největší výnos. Při takhle malém výnosu hmoty z ha by bylo racionálnější porosty přepást hospodářskými zvířaty. Navíc např. Lolium perenne sešlapávání snáší velice dobře. Nebo zajistit porostům dostatečnou výživu živinami, především N. 31

32 Obr. 3 Výnosy suché hmoty (t/ha) u Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5) 2,6 Výnosy suchá hmota ,4 2,2 2,0 Výnosy suchá hmota t/ha 1,8 1,6 1,4 1,2 1,0 0,8 0,6 0,4 0, Druh Výnosy ve třetí seči jsou podobné jako výnosy v seči druhé. Největšího výnosu dosáhl opět Festulolium pabulare (druh 2), a nejnižšího Lolium perenne (druh 1). 32

33 Obr. 4 Výnosy suché hmoty (t/ha) u Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5). 3,0 Výnosy suchá hmota ,5 Výnosy suchá hmota t/ha 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0-0, Druh Ve třetí seči byl u Lolium perenne (1), Festulolium braunii (3) a směsi s Poa pratensis (5) výnos menší (P<0,05) ve srovnání s festucoidním hybridem. Rozdíly výnosů jednotlivých druhů v porovnání s třetí sečí nebyly u žádného druhu statisticky průkazné. Je možné, že Festulolium pabulare v této seči dosáhl největšího výnosu, protože obrůstá i při nižších teplotách. 33

34 5.2 Zapojení porostu Obr. 5 Zapojení porostu (%) u Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5) 99,6 Zapojení porostu ,4 99,2 zapojení porostu 99,0 98,8 98,6 98,4 98,2 98, druh 98,5 až 99 %. Po první seči vykazovaly porosty všech druhů velmi dobré zapojení porostu 34

35 Obr. 6 Zapojení porostu (%) u Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii(3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5) 115 Zapojení porostu Zapojení porostu Druh Po druhé seči bylo zapojení porostu u sledovaných druhů 1-4 opět %. U směsi s Poa pratensis (5) bylo zapojení prorostu menší, což není ovšem statisticky průkazné. 35

36 Obr. 7 Zapojení porostu (%) u Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5) 101,0 Zapojení porostu ,5 100,0 99,5 Zapojení porostu 99,0 98,5 98,0 97,5 97,0 96,5 96, Druh Zapojení porostu bylo v rozmezí 97 99,5 %. 36

37 Obr. 8 Zapojení porostu (%) u Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5) Zapojení porostu zapojení porostu druh Porost Lolium perenne (1) vykazoval červnu, červenci i srpnu velmi dobré zapojení cca 99 %. V září bylo zapojení Lolium perenne v průměr 98,2 % a v listopadu 97 %. Na jaře vykázala nejlepší zapojení směs s Poa pratensis (5). Po první seči obrůstala nejhůř, proto bylo její zapojení v srpnu hodnoceno jako nejhorší. Na podzim, v listopadu vykazoval porost směsi s Poa pratensis (5) opět nejlepší zapojení porostu. Zapojení porostu může ovlivnit řada faktorů. Patří mezi ně průběh počasí, termín sklizně a následná kvalita obrůstání, ovlivněna především srážkami či přísušky. Dalším faktorem je technologie sklizně a správné nastavení žacího stroje tak, aby byly dodrženy požadavky na výšku strniště a nedocházelo ke zkalpování drnu. Nelze ovšem opomenout ani ostrost nožů, které ovlivňují kvalitu řezu a následně rychlost obrůstání. 37

38 5.3 Rozbory čerstvé píce Porosty byly využívány jako třísečné. 1. seč byla provedena , druhá Třetí seč byla rozdělena do dvou termínů. Část pozemků byla kosena a druhá část Popisek datum v grafu vyjadřuje měsíc, ve kterém byl porost sklízen. Porost byl v první seči sklizen ve fázi metání. Jelikož jsou všechny uvedené druhy ozimého charakteru v dalších sečích již nemetají a byly sklízeny ve fázi odnožování. Obr. 9 Obsah vlákniny (%) v čerstvé píci u Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5), sekaných ve třech sečích (6), (7), (10) první část, (11) druhá část. 36 Vláknina Vláknina % Datum Druh 1 Druh 2 Druh 3 Druh 4 Druh 5 Obsah vlákniny v čerstvé píci byl v první seči tj nejmenší u Lolium perenne (27 %), největší u Festulolium pabulare (37 %). V druhé seči byl obsah vlákniny nejmenší u Lolium perenne a Festulolium pabulare (23%) a největší obsah u směsi druhů s Festuca rubra, resp. Poa pratensis (27 %). 38

39 V poslední dělené sklizni se obsah vlákniny pohyboval u všech druhů v rozmezí %, jen u Festulolium pabulare se zvýšil na 25 %. Obr. 10 Obsah N-látek (%) v čerstvé píci u Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5), sekaných ve třech sečích (6), (7), (10) první část, (11) druhá část. 13 N-látky N-látky % Datum Druh 1 Druh 2 Druh 3 Druh 4 Druh 5 Největší obsah N-látek byl zaznamenán u Lolium perenne (1). Nejmenší obsah N-látek byl zjištěn u směsí druhů s Festuca rubra, resp. Poa pratensis (4,5). U všech druhů (kromě Festulolium pabulare) se s každou další sečí obsah N-látek zvyšoval. 39

40 Obr. 11 SOH (%) v čerstvé píci u Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5), sekaných ve třech sečích (6), (7), (10) první část, (11) druhá část. 95 SOH SOH % Datum Druh 1 Druh 2 Druh 3 Druh 4 Druh 5 U směsi s Festuca rubra (4) se % SOH s každou sečí zvyšovala až do 3seče v říjnu (P<0,05). Při seči o měsíc později se SOH snížila (P<0,05). U Festulolium braunii (3) se SOH snižovala (P<0,05). SOH se u všech druhů pohybovala v rozmezích od 70 do 85 %. 40

41 5.4 Rozbory siláží Píce druhů určená k silážování posečená ve fázi metání se nechala 48 hod. zavadnout na obsah sušiny (viz tab. 4) a následně se silážovala. Jednotlivé vzorky byly rozděleny do skupin dle ošetření. 1 neošetřeno, 2 ošetřeno chemicky, 3 ošetřeno biologicky. Tab. 4 Sušina silážované biomasy po 48 hod zavadání Druhy Sušina Jílek vytrvalý 42,3 Festucoidní hybrid 55,2 Loloidní hybrid 44,5 Směska s kostřavou červenou 48,6 Směska s lipnicí luční 48,9 41

42 Obr. 12 Obsah vlákniny (%) v silážované píci u Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5), ošetřené třemi variantami. Siláž neošetřena (1), ošetřena chemickým přípravkem (2), ošetřena biologickým přípravkem (3). 35 Vláknina Vláknina % Ošetření Druh 1 Druh 2 Druh 3 Druh 4 Druh 5 Po 60-ti dnech silážování byl obsah vlákniny v rozmezí 28,5 až 33,5 %. Nejmenší obsah vlákniny byl zjištěn u Lolium perenne (1) a největší Festulolium pabulare (2). 42

43 Obr. 13 N-látek (%) v silážované píci u Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5), ošetřené třemi variantami. Siláž neošetřena (1), ošetřena chemickým přípravkem (2), ošetřena biologickým přípravkem (3). 7,8 N-látky 7,6 7,4 7,2 N-látky % 7,0 6,8 6,6 6,4 6,2 6,0 5, Ošetření Druh 1 Druh 2 Druh 3 Druh 4 Druh 5 Obsah N-látek v píci čerstvé hmoty v první seči se pohyboval v rozmezí 5-8%, u silážované píce 6-7,5 %. U Lolium perenne byl obsah N-látek v čerstvé píci 8 %. V siláži neošetřené přípravkem byl obsah N-látek 6,2 %. Chemické i biologické ošetření zvýšilo obsah N-látek v siláži Lolium perenne v porovnání s variantou neošetřeno. 43

44 Obr. 14 SOH (%) v silážované píci u Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5), ošetřené třemi variantami. Siláž neošetřena (1), ošetřena chemickým přípravkem (2), ošetřena biologickým přípravkem (3). 86 SOH SOH % Ošetření Druh 1 Druh 2 Druh 3 Druh 4 Druh 5 Po 60-ti dnech silážování byla SOH siláží v porovnání se SOH daných pícnin odebraných v čerstvém stavu obdobná. Pohybovala se v rozmezí %. Nejmenší SOH vykazoval Festulolium pabulare (2). SOH se u varianty ošetřeno biologicky oproti variantě neošetřenozvýšila (P<0,05) u Festulolium pabulare (2) a směsi s Poa pratensis (5). SOH u varianty ošetřené chemicky oproti variantě neošetřeno se zvýšila (P<0,05) jen u směsi s Poa pratensis (5). Na ostatní druhy nemělo ošetření chemicky a biologicky ve vztahu k SOH podstatný vliv. 44

45 5.5 Výluhy siláže Obr. 15 Obsah čpavku (%) v silážované píci Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5) ošetřené třemi variantami. Siláž neošetřena (A), ošetřena chemickým přípravkem (B), ošetřena biologickým přípravkem (C). 0,070 výluhy - čpavek 0,065 0,060 0,055 % čpavku 0,050 0,045 0,040 0,035 0,030 0, druh Ošetření Ošetření Ošetření A B C V důsledku chemického ošetření došlo ke zvýšení obsahu čpavku v silážované hmotě. Zvýšení bylo statisticky průkazné (P<0,05) u všech druhů. Biologický přípravek zvýšil (P<0,05) obsah čpavku pouze u Lolium perenne (1) a směsi s Festuca rubra (4). 45

46 Obr. 16 Obsah ph (%) v silážované píci Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5), ošetřené třemi variantami. Siláž neošetřena (A), ošetřena chemickým přípravkem (B), ošetřena biologickým přípravkem (C). 4,7 výluhy - ph 4,6 4,5 4,4 4,3 ph 4,2 4,1 4,0 3,9 3,8 3, Druh Ošetření A Ošetření B Ošetření C Po 60-ti dnech silážování nebyly zřejmé jednoznačné rozdíly mezi ošetřeními. Největší okyselení nastalo u Loloidu (3). Hodnoty ph byly u všech hodnocených druhů a ošetření pod kritickou hodnotou ph. HOLŮBEK et al. uvádí, že při sušině siláže 45 % je stabilita siláže již při ph 4,75 a při sušině 50 % je stabilita siláže při ph 5. Dle DOLEŽALA (2006) je předností chemické konzervace krmiv změna ph prostředí a větší antifungální účinnost chemických látek před bilologickými. 46

47 Snížení ph u chemické konzervace ve srovnání s biologickou (P<0,05) je jen u varianty Lolium perenne (1), Festulolium braunii (3), a směsi s Poa pratensis (5). Dle LOUČKY a MACHAČOVÉ (2001) nízké ph znemožňuje rozvoj primárních nežádoucích kvasných procesů, způsobených například bakteriemi Escherichia coli, máselnými a hnilobnými bakteriemi, a sekundárních procesů způsobených zejména kvasinkami. 47

48 Obr. 17 Obsah kyseliny mléčné (%) v silážované píci Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5) ošetřené třemi variantami. Siláž neošetřena (A), ošetřena chemickým přípravkem (B), ošetřena biologickým přípravkem (C). 6,0 výluhy - kyselina mléčná 5,5 5,0 4,5 % kys. mléčné 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1, Druh Ošetřeno A Ošetřeno B Ošetřeno C POZDÍČEK 2008 říká, že vyšší obsah vodorozpůstných cukrů podporuje růst bakterií mléčného kvašení. Dle DOLEŽALA 2006 bakterie mléčného kvašení rychleji sníží hodnotu ph a zvýší produkci kyseliny mléčné. POZDÍŠEK (2008) dodává, že pokud při kvašení vznikne jen málo kyseliny mléčné (a obsah sušiny je nižší) většinou po určité době (do třech měsíců) dojde ke zvratu a kyselina mléčná se přeměňuje na kyselinu máselnou, ta je pak v silži vzhledem ke svému charakteristickému zápachu velmi dobře identifikovatelná i bez laboratorního rozboru Ošetření biologickým přípravkem se projevilo na zvýšení obsahu (%) kyseliny mléčné (P<0,05) u směsi druhů s Festuca rubra.. 48

49 Při dodržování technologií, postupů silážování a optimálních hodnotách sušiny není třeba u žádného druhu ošetření konzervanty nutné. Můžeme však říci že ve směsích 4 a 5 se projevilo ošetření pozitivně. Obr. 18 Obsah kyseliny octové (%) v silážované píci Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5) ošetřené třemi variantami. Siláž neošetřena (A), ošetřena chemickým přípravkem (B), ošetřena biologickým přípravkem (C). 1,4 výluhy - kyselina octová 1,3 1,2 1,1 1,0 % kys. octové 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0, Druh Ošetřeno A Ošetřeno B Ošetřeno C Obsah kyseliny octové (%) se zvýšil (P<0,05) při ošetření chemickým přípravkem u směsi druhů s Festuca rubra, resp. Poa pratensis. Při ošetření biologickým přípravkem (P<0,05) se obsah zvýšil jen u směsi druhů s Poa pratensis. 49

50 Z grafu lze usoudit, že všechny případy ošetření chemicky či biologicky mají pozitivní vliv na tvorbu kyseliny octové, ať už ve větší či menší míře. Kyselina octová se podílí % na celkové produkci těkavých mastných kyselin (TMK). Dojnice využívá absorbovanou kyselinu octovou k syntéze mléčného tuku. Obr. 19 Obsah ethanolu (%) v silážované píci Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5) ošetřené třemi variantami. Siláž neošetřena (A), ošetřena chemickým přípravkem (B), ošetřena biologickým přípravkem (C). 3,0 výluhy - ethanol 2,5 2,0 % ethanol 1,5 1,0 0,5 0,0-0, Druh Ošetřeno A Ošetřeno B Ošetřeno C 50

51 Nejmenší obsah ethanolu měl Festulolium braunii (3), největší obsah směs s Festuca rubra (4). Na obsah ethanolu v silážované píci neměla statisticky průkazný vliv žádná varianta ošetření. Ethanol se vyskytoval u všech zkoumaných druhů. Obr. 20 Obsah KVV (%) v silážované píci Lolium perenne (1), Festulolium pabulare (2), Festulolium braunii (3) a směsi těchto druhů s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5) ošetřené třemi variantami. Siláž neošetřena (A), ošetřena chemickým přípravkem (B), ošetřena biologickým přípravkem (C) výluhy - KVV KOH (1mg/100g) Druh Ošetřeno A Ošetřeno B Ošetřeno C Menší obsah KVV byl zaznamenán u Lolium perenne (1) a Festulolium braunii (3), větší u Festulolium pabulare (2), a směsí s Festuca rubra (4), resp. Poa pratensis (5). 51

52 Jen u Festulolium braunii (3) ošetřeného chemicky došlo ke zvýšení (P<0,05) KVV. Z grafu je zřejmé, že ošetření chemické (mimo Festulolium braunii), či biologické nemá statisticky průkazný vliv na koncentraci KVV zkoumaných vzorků siláží. 52

53 6 ZÁVĚR Obsah vlákniny v píci byl v první seči nejmenší u Lolium perenne, největší u Festulolium pabulare. Při dalších sečích se obsah vlákniny u všech druhů snižoval. Při sklizni v listopadu se obsah vlákniny pohyboval u všech druhů v rozmezí %, jen u Festulolium pabulare se v porovnání s předcházející sečí zvýšil obsah vlákniny na 25 % Obsah N-látek v čerstvé píci byl největší u Lolium perenne ve všech sečích, nejenom v průběhu vegetačního období, ale také na jeho konci. SOH se u všech druhů pohybovala v rozmezích od 70 do 85 %. U Festulolium braunii byla SOH v porovnání s ostatními druhy v první seči největší a v poslední seči v listopadu nejmenší. Také byla hodnocena kvalita píce siláží z první seče ve třech variantách ošetření. Sušina píce po 48 hod. zavadání byla v rozmezí 42 48,9 %. Obsah vlákniny byl nejmenší u Lolium perenne, největší u Festulolium pabulare. Chemické i biologické ošetření zvýšilo obsah N-látek v siláži jen u Lolium perenne v porovnání s variantou neošetřeno. Po 60-ti dnech silážování byla SOH siláží v porovnání se SOH daných pícnin odebraných v čerstvém stavu obdobná. Pohybovala se v rozmezí 72 83%. Jen chemické ošetření zvýšilo (P<0,05) obsahu čpavku v silážované hmotě u všech druhů. Hodnoty ph byly u všech hodnocených druhů a ošetření s ohledem na sušinu pod kritickou hodnotou ph. Chemický i biologický přípravek má pozitivní vliv na tvorbu kyseliny mléčné i kyseliny octové u všech druhů v porovnání s variantou neošetřeno. Největší obsah kyseliny mléčné byl u směsi druhů s Festuca rubra ošetřený biologickým přípravkem. Největší obsah kyseliny octové byl u směsí druhů s Festuca rubra, resp. Poa pratensis ošetřených chemickým přípravkem. Chemické ani biologické ošetření nemělo na produkci ethanolu v porovnání s variantou neošetřeno vliv. Jen u Festulolium braunii ošetřeného chemický preparátem došlo ke zvýšení (P<0,05) KVV. Výnos suché hmoty byl nejmenší po celé sledované období u Lolium perenne. Zapojení porostu Lolium perenne bylo srovnatelné s ostatními druhy. Největší výnos byl zaznamenán u Festulolium braunii. Zapojení porostu bylo u všech hodnocených druhů posouzeno jako dobré a pohybovalo se v rozmezí %. 53

54 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BARNES F. ROBERT, NELSON C. JERRY, COLLINS M., KENNETH J. MOORE,: Forage an introduction to grassland agriculture, Iowa State Press, 2003, 556 s., ISBN: DOLEŽAL, P.: Konzervace, skladování a úpravy objemných krmiv, MZLU v Brně, 2006, 247 s., ISBN: FIALA, J.: Travní porost vyžaduje pravidelnou péči, Úroda, 2007, č 5, s , ISSN: FIALA, J., KOHOUTEK A.: Možnosti regenerace zanedbaných trvalých travních porostů, Úroda, 2008, č 8, s , ISSN: GIBSON J. DAVID: Grases & grassland ecology,new Yorg: Oxford University Press, 2009, ISBN: , HEJDUK, S., HRBEK, J.: Kvalitní objemná píce podmínka efektivního chovu skotu, Úroda, 2002, č. 7, s , ISSN: HRABĚ, F. [ed].: Trávy a jetelovinotrávy v zemědělské praxi, Olomouc, 2004, 121s, ISBN:

55 HRABĚ, F., BUCHGRABER, K.: Pícninářství travní porosty, 1.vyd. Brno: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2004, 151s., ISBN: HRABĚ, F.: Travní prorost jako krajinotvorný prvek, Brno: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita, 2007, Nové úkoly v oblasti využívání travních porostů, s 3-12, ISBN: HRABĚ, F.: Vše pro trávy a jetelovinotrávy. Olomouc: Ing. Petr Baštan, Nové úkoly v oblasti využívání travních porostů, s ISBN HRABĚ, F. -- BUCHGRABER, K. Pícninářství : travní porosty. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, s. ISBN HRABĚ, F., BUCHGRABER, K.: Kvalita mléka začíná na louce, Úroda, 2002, č. 8, s , ISSN: HOLÚBEK, R., JANČOVIČ, J., GREGOROVÁ, H., NOVÁK, J., ĎURKOVÁ, E., VOZÁR, L.,: Krmovinárstvo-manažment pestovania a využívania krmovín., 2007, Nitra: SPU Nitra. 419 s. HOUDEK, I.: Pastevní směsi s hybridy Festulolium z Hladkých Životic, Úroda, 2007, č. 5, s. ISSN: KAŠPAROVÁ, J., ŠRÁMEK, P.: Vliv způsobu využívání lučního porostu na množství a kvalitu píce, Úroda, 2005, č. 11, s , ISSN:

56 KOHOUTEK, A.: Analýza struktury objemných krmiv v zemědělství ČR, Úroda, 2001, č. 12, s. 19, ISSN: LOUČKA, R., MACHAČOVÁ, E., ŽALMANOVÁ, V.: Aditiva používaná k silážování, vydal: Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 1997, 50 s., ISBN: LOUČKA, R., POZDÍŠEK, J., a kol.: Zajištění vysoké kvality krmiv z víceletých pícnin, Praha: ÚZPI, 1998, 50 s., ISBN: LOUČKA R., MACHAČOVÁ E., ŽALMANOVÁ V.: Aditiva používaná k silážování, Praha: ÚZPI, 1997, 50 s., ISBN: LOUČKA, R., MACHAČOVÁ, E.: Zvýšit úroveň technologií konzervace píce., VÚŽV Praha Uhříněves.[online]. [cit ], 2001, URL: s44x9253.html MIKA V. a kol.: Kvalita píce, ÚZPI Praha, 1997, 227s. MRKVIČKA, J., VESELÁ, M.: Fosforečno-draselné hnojení ovlivňuje druhové složení lučního porostu, Úroda, 2005, č. 6, s , ISSN: REGAL, V., KRAJČOVIČ, V.: Pícninářství, Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1963, 466 s., ISBN:

57 REYNOLDS S., RÁMEČKOVÝ J.: Grasslands Developments, Opportunities, Perspectives, 556 s., 2005, ISBN: ŘÍMOVSKÝ, K., HRABĚ, F., VÍTEK, L.: Pícninářství polní pícniny, 1.vyd., Brno: Vysoká škola zemědělská v Brně, 1989, 165s. ISBN SKLÁDANKA, J. Učební texty pícninářství - trávy. [online]. [cit ], URL: SKLÁDANKA, J. : Odraz druhové skladby na produkci a kvalitě travních porostů. [online]. [cit ], 2004, URL: SKLÁDANKA, J.: Travní prorost jako krajinotvorný prvek, Brno: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita, 2007, Druhová diverzita travních porostů a její vztah k produkčnímu a mimoprodukčním funkcím, s 24-25, ISBN: SKLÁDANKA, J., VESELÝ, P., HRABĚ, F.: Druhová diverzita a kvalita travních porostů, Úroda, 2008, č.6, s , ISSN: ŠANTRŮČEK J., SVOBODOVÁ M., ŠTRAFELDA J., VESELÁ M.: Základy pěstování víceletých pícnin na orné půdě, Praha: Institut výchovy a vzdělání Mze ČR, 32 s., ISBN:

58 ŠEVČÍKOVÁ, M.: Trávy pro trvalé travní porosty, Úroda, 2000, č. 5, s , ISSN: POZDÍŠEK, J.,MIKYSKA, F., LOUČKA, R., BJELKA, M.: Metodická příručka pro chovatele k výrobě konzervovaných krmiv (siláží) z víceletých pícnin a trvalých travních porostů, Výzkumný ústav pro chov skotu Rapotín, 2008, 38 s., ISBN: VESELÁ, M., MRKVIČKA, J., KOCOURKOVÁ, D.: Vliv výživy na luční porosty, Úroda, 2005, č. 3, s , ISSN: VESELÁ, M., MRKVIČKA, J.: Výnosy a kvalita píce z travních porostů, Úroda, 2002, č. 6, s , ISSN: VON BOBERFELD, W. O. -- BANZHAF, K. -- HRABĚ, F. -- SKLÁDANKA, J. -- KOZLOWSKI, S. -- GOLINSKI, P. -- SZEMAN, L. -- TASI, J. Effect of different agronomical measures on yield of autumn saved herbage during winter grazing - 2nd communication: Crude protein, energy and ergosterol concentration. Czech journal of animal science sv. 51, č. 6, s ISSN ZEMAN, L., DOLEŽAL, P., KOPŘIVA, A., MRKVICOVÁ, E., PROCHÁZKOVÁ, J., RYANT, P., SKLÁDANKA, J., STRAKOVÁ, E., SUCHÝ, P., VESELÝ, P., ZELENKA, J.: Výživa a krmení hospodářských zvířat, 1.vyd., Praha: Profi Press, s.r.o., s. ISBN

59 PŘÍLOHY Seznam obrázků: Obr. 1 až 4 Výnosy suché hmoty (t/ha) Obr. 5 až 8 Zapojení porostu (%) Obr. 9 Obsah vlákniny (%) v čerstvé píci Obr. 10 Obsah N-látek (%) v čerstvé píci Obr. 11 SOH (%) v čerstvé píci Obr. 12 Obsah vlákniny (%) v silážované píci Obr. 13 N-látek (%) v silážované píci Obr. 14 SOH (%) v silážované píci Obr. 15 Obsah čpavku (%) v silážované píci Obr. 16 Obsah ph (%) v silážované píci Obr. 17 Obsah kyseliny mléčné (%) v silážované píci Obr. 18 Obsah kyseliny octové (%) v silážované píci Obr. 19 Obsah ethanolu (%) v silážované píci Obr. 20 Obsah KVV (%) v silážované píci Obr. 21 Stav porostu Obr. 22 Zapojení porostu Obr. 23 Kostřava červená Obr. 24 Řezání píce Obr. 25 Řezanka píce 59

60 Obr. 26 Řezanka píce Obr. 27 Silážní tubus 60

61 Obr. 21 Obr

62 Obr. 23 Obr.24 62

63 Obr. 25 Obr

64 Obr