rozhodnutí: Odůvodnění:

Transkript

1 se sídlem Sokolovská 219, Praha 9 poštovní přihrádka 02, Praha 025 Praha Čj. ČTÚ / Na základě rozkladu, který podala dne společnost Geis Parcel CZ s.r.o., IČO , se sídlem Zemská 211/I, Ejpovice, zastoupená JUDr. Jaroslavem Šímou, CSc., advokátem, IČO , se sídlem Radyňská 479/5, Plzeň, podle 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ) proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru regulace komunikačních činností a poštovních služeb ze dne čj. ČTÚ / /III.vyř., ve věci žádosti společnosti Geis Parcel CZ s.r.o. o vydání rozhodnutí podle 37 odst. 3 písm. d) zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o poštovních službách ), zda služby této společnosti jsou službami poštovními, vydávám podle 108 odst. 2 a 123 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o elektronických komunikacích ) a podle 37 odst. 3 písm. d) zákona o poštovních službách, po projednání v rozkladové komisi ustavené podle 152 odst. 3 správního řádu, toto rozhodnutí: Podle 90 odst. 5 správního řádu se rozklad jako nedůvodný zamítá a napadené rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru regulace komunikačních činností a poštovních služeb, ze dne čj. ČTÚ / /III.vyř., se potvrzuje. Odůvodnění: Český telekomunikační úřad, odbor regulace komunikačních činností a poštovních služeb (dále jen správní orgán I. stupně ) obdržel dne žádost společnosti Geis Parcel CZ s.r.o., IČO , se sídlem Zemská 211/I, Ejpovice (dále jen účastník řízení ), o posouzení podle 37 odst. 3 písm. d) zákona o poštovních službách, IČO:

2 zda služby, které poskytuje, jsou poštovními službami ve smyslu zákona o poštovních službách. Účastník řízení ve své žádosti popsal služby, které poskytuje a odkázal přitom na čl. 1 Všeobecných obchodních podmínek platných od (dále jen Všeobecné obchodní podmínky ), dle kterého jsou k přepravě přijímány zásilky do 50 kg. Dále uvedl, že veškeré služby, které nabízí, jsou nabízeny pouze podnikatelům, s výjimkou režimu B2C (dle čl. 6 písm. c) Všeobecných obchodních podmínek). Účastník řízení tak neposkytuje služby každému, jak je stanoveno v 4 odst. 2 zákona o poštovních službách. Služby účastník řízení neposkytuje každému obecně za stejných podmínek (jak je obvyklé u poštovních služeb), ale sjednává se zákazníky individuální ceník. Činnost účastníka řízení spočívá v obstarání přepravy zásilek na základě zasílatelské smlouvy dle 601 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník ). Obstarání přepravy spočívá v uzavření jednotlivých přepravních smluv se smluvními přepravci žadatele, kteří přepravu fakticky realizují. Účastník řízení obstarává přepravu z místa nakládky do místa vykládky, tzn., že není možné zásilky vozit do určitých provozních prostor a rovněž zde nelze zásilky vyzvedávat. Cílem novelizace zákona o poštovních službách (provedené na základě směrnice č. 97/67/ES) určitě nebylo pohlcení veškerých subjektů, kteří poskytují služby podobné poštovním službám. Řízení před správním orgánem I. stupně bylo zahájeno dnem , tzn. dnem doručení předmětné žádosti účastníka řízení. Následně účastník řízení na výzvu správního orgánu I. stupně doplnil svoji žádost, když předložil vzorovou rámcovou zasílatelskou smlouvu a vzorovou smlouvu o přepravě věci. Zároveň zpřesnil, že žádá o posouzení zasílatelských služeb v základním režimu, zasílatelských služeb v režimu Garantované doručení, zasílatelských služeb v režimu Doručení do 12 hodin a zasílatelských služeb v režimu B2C. Dle účastníka řízení jsou zásilky předávány zásadně přímo jednotlivým dopravcům na adrese místa nakládky (u odesílatele). Na přepravě z místa nakládky do místa vykládky se většinou podílí více smluvních dopravců. K překládání zásilek dochází v depech, které provozuje účastník řízení, popř. tuto službu nakupuje od smluvního dodavatele. Depa účastníka řízení nejsou přizpůsobena výdeji zásilek. V ceně přepravného jsou zahrnuty 2 pokusy o doručení zásilky. Správní orgán I. stupně dopisem ze dne vyzval účastníka řízení k vyjádření se k podkladům před vydáním rozhodnutí. Dne účastník řízení nahlédl do spisu a dne se vyjádřil s tím, že na internetových stránkách jsou uvedeny obecné informace (které jsou založeny ve spise jako jeden z podkladů rozhodnutí) pro účely jednoduché a jasné komunikace se zákazníkem a které se mohou ve skutečnosti jevit trochu jinak. IČO: /12

3 Následně vydal správní orgán I. stupně dne rozhodnutí čj. ČTÚ / /III. vyř. (datované dnem ), kterým konstatoval, že služby nabízené účastníkem řízení zasílatelské služby v základním režimu, zasílatelské služby v režimu Garantované doručení, zasílatelské služby v režimu Doručení do 12 hodin, zasílatelské služby v režimu B2C podle Všeobecných obchodních podmínek účastníka řízení (platných od ) jsou poštovními službami. V odůvodnění pak správní orgán I. stupně uvedl, že služby poskytované účastníkem řízení zahrnují všechny činnosti, které charakterizují poštovní službu a jež jsou vymezeny v 1 odst. 2 zákona o poštovních službách tj. poštovní podání, třídění, přepravu a dodání. Účastník řízení obstarává přepravu zásilek do 50 kg, které musí být opatřeny adresou odesílatele, příjemce, poštovním směrovacím číslem a musí být řádně zabaleny. Předání zásilek probíhá formou svozu, popř. v provozovnách účastníka řízení. Třídění zásilek probíhá v síti dep účastníka řízení. Po roztřídění jsou zásilky předány jednotlivým dopravcům. V místě určení jsou pak zásilky dodávány adresátům. V ceníku účastníka řízení jsou ceny rovněž stanoveny paušálně podle hmotnosti bez ohledu na vzdálenost, na kterou mají být zásilky přepraveny. Činnosti prováděné za účelem dodání zásilek jejich příjemcům vykazují vysoký stupeň organizovanosti za použití sítě provozoven a různých technologických prvků. Dle správního orgánu I. stupně naplňují služby poskytované účastníkem řízení i další ze znaků poštovní služby, a to poskytování služby prostřednictvím poštovní sítě. Dále správní orgán I. stupně konstatoval, že právní vztah se neposuzuje podle názvu uzavřené smlouvy, ale podle jejího obsahu. Služby poskytované účastníkem řízení nemají charakter služeb zasílatelských, neboť účastník řízení nesjednává přepravu jednotlivě pro každou zásilku, neuzavírá smlouvu o přepravě jednotlivé zásilky, ale využívá síť předem smluvených dopravců, kteří pro něj zajišťují rozvoz zásilek. Cena hrazená zákazníkem je nerozdělená na část pro zasílatele a pro přepravce a neodvíjí se od délky přepravy (vzdálenosti), ale od hmotnosti zásilky. Zákon o poštovních službách v 4 odst. 2 neukládá provozovatelům povinnost nabízet své služby každému, ale pouze povinnost uzavřít poštovní smlouvu s každým, kdo její uzavření požaduje. Skutečnost, že smlouvy jsou uzavírány pouze s podnikateli, nemá vliv na povahu poskytované služby. Námitka účastníka řízení, že své služby poskytuje na základě individuálních smluvních ujednáních, je irelevantní, neboť ustanovení 4 odst. 3 zákona o poštovních službách připouští možnost uzavřít smlouvu s odchylkami. IČO: /12

4 Zákon o poštovních službách neukládá konkrétní způsob, jak má provozovatel postupovat při podání (tedy, že by jej musel umožnit ve svých provozovnách) a rovněž nestanoví povinnost umožnit vyzvednutí nedoručených zásilek. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal účastník řízení dne v zákonem stanovené lhůtě rozklad. Napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně považuje účastník řízení za nesprávné, neboť poskytuje služby zasílatelské nikoliv poštovní. Správní orgán I. stupně měl nejprve zkoumat, zda právní režim služeb nabízených a provozovaných účastníkem řízení odpovídá poštovním službám. Jen na základě technické podobnosti prvků poštovních služeb a služeb poskytovaných účastníkem řízení nelze automaticky uzavřít, že takové služby jsou službami poštovními. Účastník řízení poskytuje své služby na základě zasílatelské smlouvy dle 601 a násl. obchodního zákoníku ve smyslu zásady smluvní volnosti v souladu se svým živnostenským oprávněním a nikoliv na základě poštovní smlouvy. Přepravu účastník řízení sám fakticky neprovádí, pouze ji obstarává. Úprava zasílatelské smlouvy v obchodním zákoníku je dispozitivní, a proto si lze řadu prvků stanovit odlišně od zákona. Správní orgán I. stupně zcela nepřípustně použil analogii práva k tíži účastníka řízení při výkladu pojmu poštovní balík. Jednotlivé zasílatelské a přepravní smlouvy sjednává účastník řízení pro každou zásilku samostatně, byť na základě rámcových smluv. Obchodní zákoník nezakazuje, aby provoz zasílatele byl vysoce organizovaný. Účastník řízení neposkytuje své služby každému/široké veřejnosti, jak předvídá zákon o poštovních službách v 2 písm. j), 3 odst. 2 písm. b), c), 4 odst. 2. Směrnice č. 97/67/ES zakotvuje povinnost uzavřít poštovní smlouvu s každou fyzickou nebo právnickou osobou, která o to požádá. Vztah mezi účastníkem řízení a zákazníkem se pohybuje ryze v mezích obchodního zákoníku a účastník řízení je proto soutěžitelem podléhajícím zákonu č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně hospodářské soutěže ). Dle účastníka řízení správní orgán I. stupně interpretoval zákon o poštovních službách v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 97/67/ES, konkrétně v rozporu s čl. II odst. 4: výběrem se rozumí sběr poštovních zásilek odevzdaných na přístupových místech. Tato směrnice tak výslovně požaduje, aby se poštovní podání IČO: /12

5 uskutečňovalo na veřejně přístupných přístupových místech pro veřejnost (např. poštovní schránky, podatelny). Podaným rozkladem účastník řízení žádá, aby předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu napadené rozhodnutí změnil tak, že posuzované služby nejsou poštovními službami. Správní orgán I. stupně neshledal důvod pro postup dle ustanovení 87 správního řádu (tzv. autoremedura) a dle ustanovení 88 odst. 1 správního řádu postoupil správní spis odvolacímu správnímu orgánu spolu se svým stanoviskem. Podle 123 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích proti rozhodnutím Úřadu, které v prvním stupni nevydal předseda Rady, rozhoduje předseda Rady (dále jen jako správní orgán II. stupně ). Na základě rozkladu bylo napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v souladu s 89 odst. 2 správního řádu posouzeno z hlediska souladu s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popř. na jeho správnost se nepřihlíží. Podle ustanovení 1 odst. 2 zákona o poštovních službách je poštovní službou činnost prováděná podle poštovní smlouvy a za podmínek stanovených zákonem o poštovních službách. Poštovní služba zpravidla zahrnuje poštovní podání, třídění a přepravu poštovní zásilky prostřednictvím poštovní sítě a je prováděna za účelem dodání poštovní zásilky příjemci. Dle 1 odst. 3 písm. a) zákona o poštovních službách poštovní službou není přeprava poštovních zásilek, pokud je vykonávána osobou, která k těmto zásilkám současně neprovedla poštovní podání, třídění nebo dodání. Podle 1 odst. 3 písm. b) zákona o poštovních službách není poštovní službou služba obdobná poštovní službě, která je vykonávána odesílatelem nebo s ním propojenou osobou. Podle 5 odst. 1 zákona o poštovních službách se poštovní smlouvou provozovatel zavazuje odesílateli, že dodá poštovní zásilku nebo peněžní částku z místa poštovního podání sjednaným způsobem příjemci do místa uvedeného v adrese, a odesílatel se zavazuje (není-li sjednáno jinak), uhradit provozovateli dohodnutou cenu. Za poštovní smlouvu se považuje jakákoli smlouva, jejímž předmětem je poskytnutí poštovní služby. IČO: /12

6 Poštovní zásilkou je podle 2 písm. a) zákona o poštovních službách adresná zásilka v konečné podobě, ve které má být provozovatelem dodána; poštovní zásilkou se rozumí i poštovní balík. Podle 2 písm. n) zákona o poštovních službách se poštovní sítí rozumí systém organizace činnosti a technologické prvky, technická zařízení, síť provozoven nebo specifické služby provozovatele, které využívá pro zajištění poskytování poštovních služeb. Podle 37 odst. 3 písm. d) zákona o poštovních službách Úřad v pochybnostech rozhoduje, zda se v případě určité služby jedná o poštovní službu, a to na základě žádosti nebo z vlastního podnětu. Ve světle právní úpravy citované shora posoudil správní orgán II. stupně rozhodné skutečnosti, které byly základem pro rozhodování správního orgánu I. stupně, přičemž ve skutkových i právních závěrech správního orgánu I. stupně nenalezl pochybení, a též konstatuje, že ani námitky vznesené účastníkem řízení v rozkladu nezakládají důvod pro odlišné posouzení věci. Předně se správní orgán II. stupně ztotožňuje se skutkovým stavem tak jak byl zjištěn správním orgánem I. stupně. Správní orgán I. stupně řádně a úplně zjistil skutečný stav věci, který následně popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí (zejména na straně 3 a 4), a proto si na něj správní orgán II. stupně z procesně ekonomických důvodů dovoluje již jen odkázat. Dále správní orgán II. stupně považuje za vhodné připomenout způsob, jakým účastník řízení nakládá se zásilkou, neboť způsob nakládání se zásilkou je rozhodný pro posouzení, zda se jedná o poštovní služby či nikoliv. Způsob nakládání musí vykazovat určitý stupeň organizovanosti a zahrnovat zpravidla poštovní podání, třídění, přepravu a dodání a musí vykonávat tyto činnosti prostřednictvím poštovní sítě. Účastník řízení se v rámcové zasílatelské smlouvě uzavřené se zákazníkem (odesílatelem) zavazuje obstarat za přepravné přepravu zásilky z místa převzetí do místa určení. Vyzvednutí zásilek (nakládka), přepravu zásilek a doručení zásilek (vykládka) zajišťují jednotliví dopravci a to na základě smluv o přepravě věci uzavřené s účastníkem řízení. Účastník řízení (resp. jím pověřený dopravce) vyzvedne zásilku u odesílatele nebo ji převezme v příslušné pobočce / depu (dle čl. 4 Všeobecných obchodních podmínek). Poté jsou zásilky sváženy do dep účastníka řízení, kde jsou roztříděny, přeloženy a následně rozváženy a doručovány příjemcům. V ceně ( v přepravném ) jsou zahrnuty 2 pokusy o doručení zásilky. V případě neúspěšného pokusu o doručení zanechá dopravce u příjemce IČO: /12

7 oznámení o pokusu o doručení (dle čl. 3 odst. 12 smlouvy o přepravě věci). Odmítnuté či nedoručitelné zásilky jsou zaslány zpět příkazci do 7 pracovních dnů po prvním pokusu o doručení (dle čl. 8 Všeobecných obchodních podmínek). Maximální hmotnost zásilky je 50 kg a maximální rozměry jsou stanoveny v čl. 1 Všeobecných obchodních podmínek. Zásilka musí být zabalena opatřena adresou odesílatele a příjemce včetně poštovního směrovacího čísla (dle čl. 4 Všeobecných obchodních podmínek). K samotným námitkám účastníka řízení uvedeným v rozkladu pak správní orgán II. stupně uvádí následující Správní orgán II. stupně se předně neztotožňuje s rozkladovou námitkou účastníka řízení, že poskytuje služby v rámci zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen živnostenský zákon ) na základě zasílatelských smluv dle obchodního zákoníku v souladu se zásadou smluvní volnosti. Typ smlouvy je třeba posuzovat nikoli dle formální stránky, tj. dle označení v záhlaví smlouvy a zákonné úpravy této smlouvy, nýbrž dle obsahu smlouvy, tj. jednotlivých práv a povinností smluvních stran. Pro určení zda účastník řízení poskytuje služby poštovní nebo zasílatelské není rozhodující, v jakém právním režimu jsou tyto služby formálně poskytovány, nýbrž o jaké služby se svou povahou fakticky jedná. Zákonodárce definoval poštovní službu v 1 odst. 2 zákona o poštovních službách pomocí typických, pravidelných činností, ke kterým při poskytování poštovní služby dochází. Podobnou definici poštovních služeb lze nalézt i ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu Společenství a zvyšování kvality služby, ve znění směrnice 2008/6/ES ze dne , (dále jen směrnice č. 97/67/ES ), která byla do českého právního řádu implementována právě zákonem o poštovních službách. Dle čl. 2 bodu 1 této směrnice se poštovními službami rozumí služby zahrnující výběr, třídění, přepravu a dodávání poštovních zásilek. Poštovní služby se od jiných přepravních služeb liší tím, že zahrnují poštovní podání, třídění a přepravu poštovní zásilky prostřednictvím poštovní sítě za účelem dodání poštovní zásilky příjemci ve smyslu zákona o poštovních službách. Poštovní služba je služba, která je poskytována na základě poštovní smlouvy. K tomu je dále třeba připomenout, že s účinností od došlo zákonem č. 221/2012 Sb. k novelizaci zákona o poštovních službách, kdy jednou z nejpodstatnějších změn byla změna ustanovení 5 odst. 1 zákona o poštovních službách, podle kterého se za poštovní smlouvu považuje jakákoliv smlouva, jejímž předmětem je poskytnutí poštovní služby. Z uvedeného vyplývá, že počínaje již není ponecháno na rozhodnutí IČO: /12

8 provozovatele, v jakém právním režimu bude své služby spočívající v dodávání poštovních zásilek poskytovat, tzn., zdali v rámci zákona o poštovních službách nebo dle živnostenského zákona. Provozování poštovních služeb, které bylo do živností volnou, podléhá od oznamovací povinnosti u Českého telekomunikačního úřadu. Pokud poskytované služby naplňují definici služeb poštovních dle 1 odst. 2 zákona o poštovních službách, je zde povinnost poskytovat tyto služby na základě poštovní smlouvy za podmínek stanovených zákonem o poštovních službách. Nelze proto souhlasit s výše uvedenou rozkladovou námitkou účastníka řízení, že je vyjádřením zásady smluvní volnosti, na základě jakých smluv bude účastník řízení své služby poskytovat. Je faktem, že služby poskytované účastníkem řízení vykazují charakter zasílatelských smluv a smluv o přepravě věci dle obchodního zákoníku, což i sám účastník tvrdí. Dílčí znaky takových smluv jsou však obsaženy i ve smlouvě poštovní, která je upravena v zákoně o poštovních službách jako speciální smluvní typ k jiným přepravním smlouvám. Poštovní smlouva je ve své podstatě specifickou zasílatelskou smlouvou. Činnost účastníka řízení při spojení smlouvy zasílatelské a smlouvě o přepravě věci představuje v konečném důsledku smlouvu poštovní, jak ji definuje zákon o poštovních službách. Dle účastníka řízení, účastník řízení přepravu sám fakticky neprovádí, nýbrž pouze obstarává. Dle správního orgánu II. stupně skutečnost, že účastník řízení si na přepravu zásilek sjednává jednotlivé přepravce (na základě smluv o přepravě věci), nic nemění na tom, že svým zákazníkům zaručuje, že zásilka bude dodána konkrétnímu příjemci na konkrétním místě. Posuzované služby účastníka řízení tak zahrnují komplexní servis zákazníkovi, a to sice od podání zásilky, třídění, přepravy až po její dodání. Záštitou celého procesu činností tak pracovní náplň účastníka řízení naplňuje legální definici pojmu poštovní služba. Správní orgán II. stupně se neztotožňuje s účastníkem řízení v tom, že by správní orgán I. stupně použil při výkladu pojmu poštovní balík analogii v neprospěch účastníka řízení. Správní orgán I. stupně při hodnocení jednotlivých prvků, kterými je definována poštovní služba v 1 odst. 2 zákona o poštovních službách, pouze definoval pojem poštovní zásilka a konstatoval, že za poštovní zásilku se považuje i poštovní balík (dle 2 písm. a) zákona o poštovních službách). Vzhledem k tomu, že poštovní balík není v právních předpisech výslovně definován, tak odkázal na ustanovení Akt Světové poštovní unie pracující s tímto pojmem. Definici poštovního balíku správní orgán I. stupně doplnil do napadeného rozhodnutí pouze nad rámec, ve snaze o lepší pochopení tohoto pojmu. Dále však zdůraznil (viz napadené rozhodnutí na str. 5 druhý odstavec), že zásilky doručované účastníkem řízení jsou poštovními zásilkami právě proto, že naplňují znaky poštovní zásilky IČO: /12

9 dle v 2 písm. a) zákona o poštovních službách a nikoliv proto, že by byly poštovním balíkem. Účastník řízení se v rozkladu brání tomu, aby jednotné ceny dle ceníků byly zahrnuty do znaků charakterizujících poštovní službu. K tomu správní orgán II. stupně poznamenává, že správní orgán I. stupně nepostavil svoji argumentaci služeb poskytovaných účastníkem řízení jako služeb poštovních výlučně na skutečnosti, že v ceníku účastníka řízení jsou stanoveny paušální ceny, ale pouze uvedl, že paušální ceny jsou typickým znakem služeb poštovních. Jednotné poštovné bez ohledu na vzdálenost je historicky spojováno právě s poskytováním poštovních služeb. Paušální ceny zásilek tak pouze dotváří celkový koncept poštovní služby, jak je zakotven zákonodárcem v 1 odst. 2 zákona o poštovních službách. Rozkladem účastník řízení rovněž nesouhlasí s tvrzením správního orgánu I. stupně, že nesjednává přepravu jednotlivě pro každou zásilku, ale že využívá síť svých předem smluvně zajištěných dopravců. K tomu správní orgán II. stupně konstatuje, že nijak nerozporuje účastníkem řízení uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 24/2010, že rámcová smlouva sama o sobě nezakládá závazkový vztah. Správní orgán I. stupně pouze zdůraznil, že účastník řízení k přepravě věci využívá síť smluvních dopravců Při posuzování charakteru služeb nabízených účastníkem řízení je rozhodující věcná povaha takových služeb a nikoliv skutečnost, zdali jsou služby poskytovány na základě rámcové smlouvy (a následné konkrétní smlouvy) či nikoliv. Správní orgán I. stupně neposoudil služby účastníka řízení jako služby poštovní výlučně z toho důvodu, že poskytuje své služby prostřednictvím poštovní sítě a nepopíral, že by provoz účastníka řízení nemohl být vysoce organizovaný (viz strana 6 rozkladu). Účastník řízení třídí zásilky ve svých depech podle místa určení dle poštovních směrovacích čísel a následně zásilky rozesílá. Poštovní sítí se podle 2 písm. n) zákona o poštovních službách rozumí systém organizace činnosti a technologické prvky, technologická zařízení, síť provozoven nebo specifické služby provozovatele, které využívá pro zajištění poskytování poštovních služeb. Poskytování služeb prostřednictvím poštovní sítě je pouze jedním z ukazatelů toho, že se jedná o poštovní službu. Správní orgán I. stupně se řádně vypořádal se všemi atributy poštovní služby (především na straně 5 napadeného rozhodnutí) a po celkovém zhodnocení dospěl k závěru, že všechny tyto prvky byly naplněny a ve svém souhrnu představují poštovní službu. Správní orgán I. stupně se řádně vypořádal i s argumentem účastníka řízení, že neposkytuje své služby každému, ale pouze podnikatelům. Kontraktační povinnost v 4 odst. 2 zákona o poštovních službách ( Provozovatel je povinen uzavřít smlouvu s každým, IČO: /12

10 kdo její uzavření v mezích poštovních podmínek a způsobem v nich stanovených požaduje. ) neznamená, že provozovatelé by měli povinnost uzavírat poštovní smlouvu obecně s každým, nýbrž pouze s každým, kdo uzavření poštovní smlouvy v mezích poštovních podmínek a způsobem v nich stanovených požaduje. Správní orgán I. stupně tak správně konstatoval, že zákon o poštovních službách neomezuje podnikatele, aby provozovatelé v poštovních podmínkách vymezily okruh osob, kterým budou své služby nabízet. Odkaz účastníka řízení na ustanovení 2 písm. j), 3 odst. 2 písm. b) a 3 odst. 2 písm. c) zákona o poštovních službách je zcela nepřípadný, neboť tato ustanovení se vztahují pouze na základní služby, nikoliv na ostatní poštovní služby. Základní služby jsou vymezeny v 3 zákona o poštovních službách a musí být přístupné každému. V rozkladu účastník řízení dále zdůraznil, že neposkytuje poštovní služby jako služby obecného hospodářského významu (dle 1 odst. 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže a ve smyslu rozsudků Evropského soudního dvora: C-320/91 Corbeau, C-393/92 Commune d Almelo), neposkytuje své služby všem odběratelům a je soutěžitelem plně podléhajícím zákonu o ochraně hospodářské soutěže. Dle správního orgánu II. stupně účastník řízení zaměňuje základní služby a ostatní poštovní služby. Základní služby jsou definovány v 3 zákona o poštovních službách. Základní poštovní služby jsou službami obecného hospodářského zájmu, tzn., že je zde veřejný zájem na jejich poskytování. Musí být poskytovány trvale na celém území České republiky, ve stanovené kvalitě, která je v souladu s potřebami veřejnosti, a za dostupné ceny. Základní služby musí umožnit každý pracovní den nejméně jedno poštovní podání a alespoň jedno dodání na adresu fyzické nebo právnické osoby. Ostatní poštovní služby nespadají do oblasti základních poštovních služeb a nemusejí být všeobecně dostupné (tzn. všem odběratelům). Účastník řízení se proto mýlí, pokud se domnívá, že vzhledem k tomu, že neposkytuje služby všem odběratelům, tak by se na něj měl vztahovat (pouze) zákon o ochraně hospodářské soutěže a nikoliv zákon o poštovních službách. Správní orgán II. stupně nepovažuje (na rozdíl od účastníka řízení) výklad správního orgánu I. stupně při posuzování poštovních služeb za rozporný se směrnicí č. 97/67/ES. Účastník řízení v rozkladu cituje neúčinné znění směrnice č. 97/67/ES, konkrétně čl. 2 odst. 4: výběrem se rozumí sběr poštovních zásilek odevzdaných na přístupových místech a z toho nesprávně dovozuje, že tato směrnice předpokládá, že se poštovní podání má uskutečňovat na veřejně přístupných přístupových místech pro veřejnost. Směrnice č. 97/67/ES byla s účinností od novelizována tzv. třetí poštovní směrnicí (směrnice č. 2008/6 ze dne 20. února 2008, kterou se mění směrnice 97/67/ES s ohledem na úplné dotvoření vnitřního trhu poštovních služeb Společenství) a dle novelizovaného znění čl. 2 odst. 4 směrnice č. 97/67/ES: se výběrem rozumí sběr poštovních zásilek IČO: /12

11 poskytovatelem poštovních služeb. Z uvedeného vyplývá, že provozovatel poštovních služeb není povinen zajišťovat výběr poštovních zásilek prostřednictvím poštovních schránek a rovněž zákon o poštovních službách nestanoví žádnou závaznou formu pro poštovní podání (např. v provozovnách provozovatele poštovních služeb). Zákon o poštovních službách vedle pozitivní definice poštovní služby v 1 odst. 2 obsahuje i negativní definici poštovní služby, a to v 1 odst. 3. Podle 1 odst. 3 písm. a) zákona o poštovních službách poštovní službou není přeprava zásilek, pokud je vykonávána osobou, která k těmto zásilkám neprovedla poštovní podání, třídění nebo dodání. Poštovní službu tak nevykonávají subdodavatelé, tj. nasmlouvaní přepravci účastníka řízení, neboť samotná přeprava zásilek poštovní službou není. Účastník řízení poskytuje svým zákazníkům služby spočívající jak v poštovním podání, třídění tak i dodání zásilky, a proto takové služby nespadají pod negativní vymezení poštovní služby podle 1 odst. 3 písm. a) zákona o poštovních službách a nelze konstatovat, že by nebyly poštovní službou. Dle 1 odst. 3 písm. b) zákona o poštovních službách není poštovní službou služba obdobná poštovní službě, která je vykonávána odesílatelem nebo s ním propojenou osobou. Účastník řízení není původcem zásilek, jejich odesílatelem ani osobou s odesílatelem propojenou, a proto ani pod toto negativní vymezení nespadají posuzované služby poskytované účastníkem řízení. Vzhledem k výše uvedenému se správní orgán II. stupně ztotožňuje se závěrem správního orgánu I. stupně, že služby poskytované účastníkem řízení zahrnují všechny činnosti charakterizující poštovní službu (dle 1 odst. 2 zákona o poštovních službách). Účastník řízení své služby poskytuje na základě poštovní smlouvy, jejímž předmětem je poskytnutí poštovní služby. Účastník řízení zajišťuje poštovní podání (převzetí zásilek), třídění (v depech) i přepravu prostřednictvím poštovní sítě a dodává poštovní zásilky, tzn. adresné zásilky (určené konkrétnímu adresátu) v konečné podobě (zabalené) ve smyslu 2 písm. a) zákona o poštovních službách. Správní orgán II. stupně v rámci rozkladového řízení přezkoumával charakter zasílatelských služeb v základním režimu (dle čl. 1 Všeobecných obchodních podmínek), zasílatelských služeb v režimu Garantované doručení (dle čl. 6 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek), zasílatelských služeb v režimu Doručení do 12 hodin (dle čl. 6 písm. b) Všeobecných obchodních podmínek) a zasílatelských služeb v režimu B2C (dle čl. 6 písm. c) Všeobecných obchodních podmínek) poskytovaných účastníkem řízení. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl správní orgán II. stupně ke shodnému závěru jako správní orgán I. stupně v napadeném rozhodnutí, a to, že zasílatelské služby v základním režimu, zasílatelské služby v režimu Garantované doručení, zasílatelské IČO: /12

12 služby v režimu Doručení do 12 hodin a zasílatelské služby v režimu B2C jsou službami poštovními a je zde povinnost poskytovat je v režimu zákona o poštovních službách. Správní orgán II. stupně proto napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně jako správné potvrdil a rozklad podle 90 odst. 5 správního řádu jako nedůvodný zamítl. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem jsem dospěl k závěru, že neexistuje důvod změnit nebo zrušit prvoinstanční rozhodnutí, a proto jsem na základě svého oprávnění podle 123 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se podle 91 odst. 1 ve spojení s 152 odst. 4 správního řádu nelze odvolat. Ing. Mgr. Jaromír Novák v. r. předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu Otisk úředního razítka Za správnost: Martina Klikarová, Vypraveno dne: IČO: /12