ZMĚNY VENKOVA V SUBURBÁNNÍCH OBLASTECH # CHANGES IN THE RURAL SPACE IN SUBURBAN AREAS. NAVRÁTIL, Josef, KALLABOVÁ, Eva, MARTINÁT, Stanislav.

Transkript

1 ZMĚNY VENKOVA V SUBURBÁNNÍCH OBLASTECH # CHANGES IN THE RURAL SPACE IN SUBURBAN AREAS NAVRÁTIL, Josef, KALLABOVÁ, Eva, MARTINÁT, Stanislav Abstract Rural areas are respected, important, particular and structured component of the European Union. The aim of our contribution is to analyze the changes in rural space within city regions after 1990, especially the changes in agriculture, landscape a society. The development of these close related shifts bear relation to economical and social development of each urban centre. The interaction between the urban centre and its surrounding rural area is influenced among others by its centrality. The issues occurred in suburbs differ from those in traditional rural areas (depopulation, ageing of population, unemployment etc). The traditional spatial organization is ruined simultaneously as economical and social changes spread through suburb areas (non-agricultural use of the land, emergence of residential and business districts, search for new cultural identity etc.). The unusual methodical approach of our contribution reveals indirect impacts on traditional organization of rural societies and transformation of suburb environment. Key words: Rural space, suburban areas, landscape changes, identity, transformation of agriculture. Abstrakt Venkov je respektovaná majoritní specifická a vnitřně diferencovaná součást Evropské unie. Cílem příspěvku je analyzovat proměny rurálního prostoru v zázemí měst po roce 1990 na příkladě změn v zemědělství, krajině a společnosti. Dynamika těchto navzájem provázaných oblastí úzce souvisí s ekonomickým a sociálním rozvojem daného urbánního centra, intenzita ovlivnění venkovského prostoru v zázemí měst hierarchicky vzrůstá s jeho funkční velikostí. Rurální zázemí suburbií se potýká s odlišnými problémy, než jaké známe z klasického venkovského prostoru (vylidňování, stárnutí populace, vysoká nezaměstnanost atd.). Paralelně se socio-ekonomickými změnami zde dochází k deformaci tradiční organizace prostoru (tlak na využití zemědělské půdy pro jiné účely, vznik rezidenčních a komerčních suburbií, hledání nové kulturní identity, vznik potenciálních konfliktů vázaných na suburbanizaci, atd.). Méně obvyklý metodický postup o komplexní pohled na ovlivnění rurálního prostoru odhaluje i nepřímé dopady na fungování tradičních venkovských komunit a celkovou proměnu prostředí v suburbánních oblastech. Klíčová slova: venkov, suburbánní oblasti, změny krajiny, identita, transformace zemědělství. # Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného záměru Ústavu geoniky AV ČR, v. v. i. (AVOZ ) 423

2 Úvod Venkov lze definovat jako prostor mimo městské osídlení, který je charakterizován nižší hustotou zalidnění a extenzivním využíváním ploch. Jde o specifický systém osídlení, lišící se od urbánních center stylem života, sociálními aspekty či odlišnou ekonomickou podstatou [2, 3, 4]. Výzkumu venkovského prostoru je v poslední době věnována značná pozornost, je studován z nejrůznějších hledisek (sociálního, ekonomického, demografického, kulturního, z pohledu krajiny atd.). Venkovský prostor je však prostorově významně diferencován, specifické procesy probíhají v periferních rurálních oblastech, v pohraničních územích, úrodných oblastech, přírodně znevýhodněných oblastech či v obcích v zázemí měst. Obdobně jsou diferencovány i ekonomické, sociální, demografické a krajinotvorné procesy, proto lze hovořit o nejrůznějších typech venkovského osídlení. I pojem rurální zázemí měst lze samozřejmě dále diverzifikovat, dynamika procesů je různá v obcích v zázemí měst malých, měst střední velikosti či velkých měst. Obecně oblast rurálního zázemí města chápeme jako území, kde se různou intenzitou projevuje tlak daného urbánního centra na změnu jeho využití. Intenzita ovlivnění a následných změn v zemědělství, ve využívání krajiny i ve společnosti, tj. ve venkovském prostoru v zázemí měst jako celku, hierarchicky vzrůstá s funkční velikostí urbánního centra (počet obyvatel). Dosavadní průběh transformace setřel celou řadu specifických rysů venkova, zejména jeho dříve jasně profilované a svébytné identity, které byly kladeny jako protipól městu. Zejména venkovský prostor v zázemí velkých měst je dnes posuzován jako prostor pro budoucí městskou existenci, jako rezerva suburbánní expanze, přičemž jsou i pro jeho hodnocení používána kriteria odvozená z existenčních měřítek měst (napojení na technickou infrastrukturu, existence školských a občanských zařízení, hustota osídlení, dopravní dostupnost atd.) [1]. Metody výzkumu Metody výzkumu se liší v závislosti na okruhu výzkumu a mají jak kvantitativní, tak kvalitativní rámec. Zatímco v části týkající se zemědělství v zázemí měst jsou primárně využívány metody humánně-geografického výzkumu, druhá část týkající se proměn příměstské krajiny využívá spíše metod krajinné ekologie a geografie fyzické, část třetí, jejíž hlavní náplní je studium fenoménu suburbanizace a změn kulturní identity, jsou převážně naplňována metodami behaviorální geografie. Pro prezentaci výstupů jsou používány metody kartografické interpretace. Výsledky a diskuse Přestože v průběhu 90. let probíhaly největší změny funkčního využití, fyzické struktury i sociální skladby obyvatel v centrech měst [7], oblastí největších transformací se v posledních několika letech stalo suburbánní venkovské prostředí [12, 6]. K pochopení dynamiky proměn rurálního prostoru v zázemí urbánních center byla věnována pozornost zemědělství a krajině, ovlivnění rurálního prostoru suburbanizačními procesy a následně problematice segregace a proměně kulturní identity. 424

3 Zemědělství a krajina v zázemí měst Původní čistě zemědělská funkce rurálního prostoru v zázemí urbií prochází v průběhu transformačního období výraznými strukturními změnami. K nejbouřlivějším změnám dochází na kontaktu urbánní a rurální krajiny, čímž vzniká tzv. příměstská krajina, která funkčně působí jako přechodová zóna mezi městem a volnou krajinou [3]. Vzhledem k tlakům investorů na proměny využívání ploch v zázemí urbánních center, finanční atraktivitě zemědělského půdního fondu, který se stává pro zemědělskou populaci nedostupný, hrozí postupné vytlačování zemědělských aktivit do míst více vzdálených od potenciálních center spotřeby, a to i z velmi bonitních půd. V důsledku ekonomických procesů vyvolaných příchodem zahraničních investic, či změnou sídelních preferencí obyvatelstva, dochází postupně k výstavbě nových průmyslových, obchodně komerčních i sídelních celků, včetně nezbytného dopravního napojení, skladovacích prostor a parkovišť. Zemědělci jsou nuceni diverzifikovat své činnosti, hledat alternativní zdroje příjmů, ať už ze zemědělských (například alternativní plodiny) či nezemědělských (poskytování služeb, přímý prodej, cestovní ruch atd.) činností. Prostor pro realizaci zemědělských aktivit se také nabízí v produkci produktů ekologického zemědělství, jejichž obliba ve společnosti navzdory vyšší ceně stále stoupá. Určitou příležitost naskýtá i farmaceutický průmysl. Tento faktor, obzvlášť důležitý pro budoucnost zemědělství v zázemí měst (tedy sídel s vyšší kupní silou obyvatelstva), bývá ve spojitosti s formováním vlastních, alternativních odbytišť, často opomíjen. Ovlivnění rurálního prostoru suburbanizací K suburbanizaci dochází příchodem nových lidských aktivit (bydlení, obchod, skladování, výroba) do lokalit ležících mimo kompaktní zástavbu města a přitom v rámci metropolitního území [12]. Suburbanizace, vnímaná jako další fáze urbanizace, je tedy hlavním procesem měnícím rurální zázemí měst. Výrazně zasáhla rurální zázemí velkých měst po roce 1989, i když se jedná o o zpožděné kopírování obdobného vývoje v západní Evropě [5, 10]. Hlavními projevy jsou nárůst počtu obyvatel, rozvoj rezidenční (bytové výstavby zejména ve formě rodinných domů a rozsáhlých obytných kondominií) a komerční (boom velkoprostorových nákupních středisek, logistických center) suburbanizace. Prvotní boom suburbánní výstavby je možné datovat do první (pražská aglomerace) až druhé (zázemí Brna) poloviny devadesátých let. Převládajícím typem zástavby byly nízkopodlažní rodinné domy, budované v prvních letech především individuálními stavebníky. Po určité prodlevě se vývoj přesunul do fáze podnikatelské komerční výstavby, která předznamenala určité snížení cen a zvýšení hustoty zástavby v jednotlivých lokalitách. Trend podnikatelské výstavby pokračuje do současnosti, byť poznamenán určitou stagnací v tomto segmentu trhu způsobenou vyčerpáním relevantní skupiny klientů [8, 9]. Příčiny přesunu části obyvatelstva do příměstských oblastí jsou různé, např. zlepšení podmínek obytného prostředí (důraz na environmentální kvality prostředí), poptávka po bydlení v osobním vlastnictví, levnější ceny stavebních pozemků v suburbánu a další subjektivní stimuly, jako je např. vnímání dobré adresy, snaha o vyjádření náležitosti k určité sociální vrstvě apod. Poslední jmenovaná příčina napovídá o souvisejícím fenoménu prostorové koncentrace a segregace. Socio-demografické charakteristiky nových obyvatel rurálního zázemí se většinou stávají charakteristikami oddělené skupiny. Vzniká jak vertikální diferenciace (daná sociálněekonomickým statusem), tak i horizontální diferenciace (daná typem domácností; demografickými a kulturními znaky; životním stylem; fyzickými stránkami bydlení -typ a stav zástavby; velikostí segregovaného území - sídlo, čtvrť nebo část sídla, ulice, skupina domů, jeden dům). Motivací může být snaha bydlet v blízkosti obyvatel stejných či 425

4 podobných charakteristik a životního stylu nebo žít v místech, která z hlediska potřeb domácnosti zajišťují upřednostňovaný standard [11]. Právě střet odlišných hodnot a životních stylů původních rezidentů a nových přistěhovalců může představovat určité potenciální konflikty, tlaky na změny identity původních obyvatel apod. Stále více venkovských pospolitostí se dostává do kontaktu s městskými funkcemi a městským způsobem života. Nové obyvatelstvo suburbánních lokalit s sebou nese některé zvyky, způsoby chování, trávení volného času, které mají vliv na původní rurální obyvatelstvo. Toto ovlivňování (difuze) stále většího území a větší části společnosti je někdy označováno jako nepřímá urbanizace [10]. Komerční suburbia v rurálním zázemí nejčastěji využívají blízkosti tranzitních komunikací. Jedná se o nekontrolovaný urbánní rozvoj staveb na zelené louce, které jsou sice velmi citlivé na cenu pozemků, avšak v popředí často stojí faktor dopravní dostupnosti. Blízkost urbánního centra a často i rychlejší administrativní postup při schvalování investičních záměrů v zázemí se sehrávají klíčovou roli při vzniku soukromých průmyslových zón i shopping parků (Modřice v zázemí Brna). Závěr Události roku 1989 nastartovaly novou etapu změn venkova, nejsilněji pak venkova v zázemí velkých měst. Nejvýznamnějším procesem měnícím fyzické i sociální vzorce prostorové struktury rurálního zázemí měst je v současnosti residenční suburbanizace, která mění sídelní strukturu a využívání krajiny v dlouhodobé perspektivě. Nejedná se o vznik zcela nových samostatných sídlelních útvarů, ale o transformaci existujících. Možným problémem je mj. neúměrné zvyšování nákladů na dopravu a veřejné služby, které je důsledkem nekoordinovaného rozvoje roztroušené individuální výstavby, což má negativní dopad na přírodní i kulturní krajinu. Dalším nebezpečím je polarizace sociální struktury, která v některých případech hraničí se separací. Rizika komerční suburbanizace jsou spojena výhradně s ekonomickými cíli, vidinou okamžitého zisku a často degradují bonitní generacemi kultivovanou zemědělskou půdu na jiné využití. Současné změny venkova v suburbánních oblastech nelze vnímat jen negativně, ohrožená je však jeho svébytnost. Suburbanizační proces se všemi svými projevy jej zasáhl ve stadiu, kdy se ještě nevymanil z důsledku minulých, násilně prováděných transformací. Literatura [1] BAŠ, M. (2004): Proklamace Spolku pro obnovu venkova k volbám do Evropského parlamentu. Veřejná správa č. 27, s [2] BLAŽEK, B. (1997): Problémy a výhledy českého venkova: statě z let Škola obnovy venkova, EcoTerra, Praha, 84 s. [3] BLAŽEK, B. (1998): Venkov, města, média. Sociologické nakladatelství, Praha, 362 s. [4] BLAŽEK, B. (2004): Venkovy anamnéze, diagnóza, terapie. Nakladatelství Era, Šlapanice, 184 s. [5] CHAMPION, T. (2001): Urbanization, Suburbanization, Counterurbanization and Reurbanization. in Paddison, R. (ed.), Handbook of Urban Studies. London: SAGE Publications. s [6] MARKVART, J. (2002): Suburbanizace, pěší pohyb a krajina. Příklad města Brna. Urbanismus a územní rozvoj, Roč. 5, č. 6, s

5 [7] MATLOVIČ, R., IRA, V.,. SÝKORA, L., SZCZYRBA, Z. (2002): Procesy transformacyjne struktury przestrzennej miast postkomunistycznych (na przykladzie Pragi, Bratyslawy, Olomunca oraz Preszowa). In Jazdzewska, I. (ed.), XIV Konwersatorium Wiedzy o Mieście. Miasto postsocjalistyczne organizacja przestrzeni miejskiej i jej przemiany (czesc II). Łódź: Katedra Geografii Miast i Turyzmu Universytetu Łódzkiego, Komisja Geografii Osadnictwa i Ludności PTG, Łódzkie Towarzystwo Naukowe, s [8] MULÍČEK, O. (2002): Suburbanizace v Brně a jeho okolí. In: Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s., Praha, s [9] MULÍČEK, O.; OLŠOVÁ, I. (2002): Město Brno a důsledky různých forem urbanizace. Urbanismus a územní rozvoj, Roč. 5, č. 6, s [10] OUŘEDNÍČEK, M. (2003): Suburbanizace Prahy. Sociologický časopis, řoč. 39, č. 2, s [11] SÝKORA, L. (2001): Proměny prostorové struktury Prahy v kontextu postkomunistické transformace. In: Hampl, M. et al., Regionální vývoj: specifika české transformace, evropská integrace a obecná teorie. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha, s [12] SÝKORA, L. (2003): Suburbanizace a její společenské důsledky. Sociologický časopis, roč. 39, č. 2, s [13] THEOBALD, D. (2001). Land Use Dynamics Beyond the American Urban Fringe. Geographical Review, 91, 3, s Adresy autorů: RNDr. Josef Navrátil, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Ekonomická fakulta, Katedra obchodu a cestovního ruchu Studentská České Budějovice Česká republika jnav@centrum.cz Mgr. Eva Kallabová, Ph.D.; Mgr. Stanislav Martinát Ústav geoniky Akademie věd České republiky, v., v., i. středisko environmentální geografie Drobného Brno Česká republika ; kallabova@geonika.cz; martinat@geonika.cz 427