Mapování diskriminace napříč Evropou Šetření o menšinách a diskriminaci v Evropské unii (EU-MIDIS)

Transkript

1 Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) MEMO / 9. prosince 2009 Mapování diskriminace napříč Evropou Šetření o menšinách a diskriminaci v Evropské unii (EU-MIDIS) Šetření EU-MIDIS je největší a nejkomplexnější zprávou, jakou kdy agentura FRA vydala. Je to vůbec první šetření provedené v celé Evropské unii mezi více než příslušníky etnických menšin a skupin přistěhovalců, které bylo zaměřeno na jejich zkušenosti s diskriminací v Evropské unii a viktimizací v každodenním životě. Vznik zprávy: Zatímco složení obyvatelstva členských států se stává stále různorodějším, zprávy agentury FRA důsledně ukazují, že v mnoha zemích existuje vážný nedostatek údajů o menšinách. Údaje jsou potřebné k posuzování míry sociálního začlenění etnických menšin a přistěhovaleckých skupin a také k posuzování míry diskriminačního zacházení a viktimizace, včetně rasově motivovaných trestných činů, jež etnické menšiny zažily. Z tohoto důvodu uskutečnila agentura FRA velké reprezentativní šetření (provedené organizací GALLUP), při němž se dotazovala vybraných etnických menšin a skupin přistěhovalců ve všech 27 členských státech Evropské unie. Šetření zkoumalo zkušenosti s diskriminací na základě přistěhovaleckého nebo etnického původu v devíti oblastech každodenního života: diskriminace při hledání práce nebo v práci, diskriminace ze strany pracovníků veřejné agentury pro bydlení, ve zdravotnictví a v sociálních službách, ve školách a dalších vzdělávacích zařízeních, v kavárnách, restauracích, barech či nočních klubech a v obchodech, jakož i diskriminace při pokusu o otevření bankovního účtu či získání půjčky. V šetření byly sledovány i obecné zkušenosti s viktimizací v oblasti pěti typů trestné činnosti, konkrétně u majetkové trestné činnosti (krádež vozidla nebo věcí z něj, vloupání a krádež jiného osobního majetku) a osobní trestné činnosti, jako jsou zkušenosti s napadením nebo vyhrožováním, a zkušenosti se závažným obtěžováním, a to i s ohledem na to, zda tato trestná činnost byla rasově motivovaná. Dnes (9. prosince 2009) představuje agentura FRA celou zprávu s výsledky šetření EU- MIDIS, jíž předcházelo zveřejnění zpráv z cyklu,,zaměřeno na údaje o konkrétních menšinách i klíčových otázkách: 1),,Stručně o EU-MIDIS (22. dubna 2009) přehled celého šetření EU-MIDIS, 2) zpráva,,zaměřeno na údaje č. 1: Romové (22. dubna 2009) první z cyklu zpráv,,zaměřeno na údaje v rámci šetření EU-MIDIS. Jelikož Romové ohlašovali v šetření EU- MIDIS nejvyšší celkovou míru diskriminace, byli vybráni jako první skupina pro konkrétně zaměřenou zprávu, 1

2 3) zpráva,,zaměřeno na údaje č. 2: muslimové (28. května 2009) zpráva o muslimech poskytuje údaje o tom, jak se muslimové v celé Evropské unii setkávají s projevy diskriminace a viktimizace. Jsou do ní zahrnuty odpovědi muslimských respondentů různého etnického původu ve 14 členských státech. KLÍČOVÉ VÝSLEDKY Značně nedostatečné ohlašování zkušeností s diskriminací, viktimizací a policejním sledováním Vysoká míra diskriminace, rasově motivované trestné činnosti a viktimizace Dotazované etnické menšiny a přistěhovalecké skupiny popisovaly vysokou míru diskriminačního zacházení a viktimizace, včetně rasově motivovaných trestných činů. Z devíti oblastí diskriminace v každodenním životě se jako nejvýznamnější oblast diskriminačního zacházení jeví diskriminace v zaměstnání, zatímco nejméně problematickou je diskriminace v oblasti bydlení. Výsledky ukazují, že škodlivá je 1 diskriminace zejména ve dvou základních oblastech života, konkrétně ve školství a v zaměstnání. To je obzvláště alarmující, jelikož náležité vzdělání a placené zaměstnání jsou klíčem pro integraci a sociální začlenění a představují předpoklad pro vedení důstojného, svobodného a sebejistého života. Rozdíly mezi členskými státy Podle podrobného členění výsledků dle konkrétních skupin v členských státech patří k deseti skupinám, které v období 12 měsíců pocítily nejvyšší míru diskriminace, Romové v České republice (64 %), Afričané na Maltě (63 %), Romové v Maďarsku (62 %), Romové v Polsku (59 %), Romové v Řecku (55 %), subsaharští Afričané v Irsku (54 %), Severoafričané v Itálii (52 %), Somálci ve Finsku (47 %), Somálci v Dánsku (46 %) a Brazilci v Portugalsku (44 %). CZ Roma MT African HU Roma PL Roma EL Roma IE Sub-Saharan African IT North African FI Somali DK Somali PT Brazilian Procento osob, které se staly obětí diskriminace v posledních 12 měsících (9 oblastí) konkrétní skupiny s nejvyšší prevalencí diskriminace Převážná většina své zkušenosti neohlašuje Šetření ukázalo, že převážná většina respondentů neohlásila své zkušenosti s diskriminací žádné organizaci ani na místě, kde k diskriminaci došlo. Totéž platí pro napadení, vyhrožování a závažné obtěžování: většina respondentů neoznámila své zkušenosti s viktimizací policii. To znamená, že tisíce případů diskriminace a rasově motivovaných trestných činů zůstávají skryté, a nejsou tudíž zaznamenány do úředních mechanismů podávání stížností a sběru údajů trestního soudnictví. Jak mohou zasáhnout političtí činitelé? Údaje z tohoto šetření nabízejí možnost rozvíjet cílené a důkazy podložené politické reakce. Údaje rovněž vyzývají k vytvoření nezávislých mechanismů pro všechny školy a další vzdělávací instituce, s jejichž pomocí by tyto subjekty zaznamenávaly stížnosti týkající se diskriminace na základě etnického/přistěhovaleckého původu. Chabé povědomí o právech 2

3 Zranitelné skupiny nejsou informovány o právních předpisech zakazujících diskriminaci Toto šetření dokládá, že skupiny, které jsou v Evropské unii vůči diskriminaci nejzranitelnější, nejsou stále informovány o právních předpisech zakazujících diskriminaci lidí na základě jejich etnického původu. V průměru 43 % respondentů (v závislosti na šetřené skupině a tematické oblasti) si myslelo, že žádné takové právní předpisy neexistují, a dalších 20 % si tím nebylo jisto. To ukazuje, že je nezbytně nutné zvýšit mezi zranitelnými menšinami povědomí o jejich právech. Důvody pro neohlášení Hlavním důvodem pro neohlašování případů diskriminace, který udávali všichni respondenti, bylo přesvědčení o tom, že po oznámení by se nic nestalo. Dalším obecným důvodem pro neohlášení byl nedostatek znalostí o tom, jak ohlášení provést. V průměru 82 % osob, které byly v předešlých 12 měsících diskriminovány, svou poslední zkušenost s diskriminací neoznámilo ani na místě, kde k diskriminaci došlo, ani příslušnému orgánu. V souladu s požadavky směrnice o rasové rovnosti z roku 2000 mohou osoby, které byly diskriminovány na základě svého rasového nebo etnického původu, podat stížnost u příslušného orgánu, jakým je například orgán prosazující rovné zacházení. Výsledky však ukazují, že valná většina respondentů nezná žádnou organizaci, která nabízí podporu a poradenství lidem, kteří byli diskriminováni. To, že takovou organizaci znají, uvedlo pouze 16 % respondentů. Dále 63 % respondentů nikdy neslyšelo o žádném orgánu pro rovné zacházení, i když byly tyto orgány uváděny jmenovitě. To vysvětluje velmi nízkou míru ohlašování a ukazuje naléhavou potřebu lepších informací 1. Proto se agentura FRA usilovně snaží, aby se směrnice dostala prostřednictvím osvěty do povědomí dotčených osob. Nízká míra důvěry v policii Hlavním důvodem neohlašování osobní viktimizace (napadení, vyhrožování a závažné obtěžování), který uvádějí různé skupiny respondentů, byla nedostatečná důvěra ve schopnost policie zajistit nápravu. Navíc někteří z těch, kteří viktimizaci policii ohlásili, byli následně zklamáni tím, jak policie jejich stížnost řešila to platí zejména pro Romy. Skutečná realita problémů, jimž tyto viktimizací nejzranitelnější skupiny v EU čelí, zůstává v důsledku toho policií a trestní justicí neodhalena. Nedostatek údajů o rozsahu viktimizace mezi menšinami z hlediska trestného činu a/nebo rasově motivovaného útoku také brzdí úsilí o efektivní řešení problému. Jak mohou zasáhnout političtí činitelé? Usilovat o kritické posouzení provádění směrnice o rasové rovnosti (2000/43/ES) na místě. Investovat zdroje do informování osob zranitelných vůči diskriminaci o tom, kam se mohou obrátit s žádostí o podporu a radu. Přidělit zdroje organizacím, které nabízejí pomoc osobám, jež byly diskriminovány. 82% Diskriminace (devět oblastí) 18% Reported Not reported 66% 34% Viktimizace (napadení nebo vyhrožování) Ohlášení posledního případu diskriminace nebo viktimizace napadením či vyhrožováním 1 Podrobnější informace o neohlašování diskriminace najdete v Klíčových zjištěních a doporučeních šetření EU-MIDIS. 3

4 Povzbuzovat osoby, které byly diskriminovány nebo obtěžovány, k tomu, aby své zkušenosti ohlásily příslušnému orgánu s vědomím, že jejich stížnosti budou brány vážně. Kriminalizace obětí Každá čtvrtá osoba z menšinové skupiny byla v období 12 měsíců předcházejících šetření nejméně jednou obětí trestného činu. Nejvyšší míru obecné viktimizace zakusili subsaharští Afričané (33 %), těsně následováni Romy (32 %). Bylo provedeno předběžné srovnání míry viktimizace mezi většinovým obyvatelstvem (sledovaným FI Somali IT North African CZ Roma PL Roma DK Somali EL Roma HU Roma ES North African RO Roma NL Surinamese Míra výskytu napadení nebo vyhrožování v období 12 měsíců (celkový počet utrpěných případů viktimizace, na 100 respondentů) konkrétní skupiny s nejvyšší mírou v rámci evropského průzkumu kriminality a bezpečnosti) a menšinami (sledovanými v rámci šetření EU-MIDIS) s ohledem na krádeže osobního majetku a napadení nebo vyhrožování. Výsledky naznačují, že v průměru jsou menšiny oběťmi krádeže osobních věcí a napadení nebo vyhrožování častěji než většinové obyvatelstvo. Jinými slovy, významné počty příslušníků menšin, i když jsou často stereotypně označováni za pachatele trestné činnosti, jsou často oběťmi trestných činů, které potřebují pomoc, ochranu a podporu. Například velmi vysoká míra výskytu napadení nebo vyhrožování byla zaznamenána ve Finsku mezi somálskými respondenty, konkrétně 74 případů na každých 100 dotazovaných. Tento údaj je následován Itálií se 44 případy na každých 100 severoafrických dotazovaných nebo Českou republikou se 42 případy na každých 100 romských dotazovaných. Vysokou míru případů lze zjistit i v Polsku, Dánsku, Řecku a Maďarsku. Celkově téměř každá pátá osoba ze skupin Romů a subsaharských Afričanů, které byly sledovány, uvedla, že se za posledních 12 měsíců stala nejméně jednou obětí závažného obtěžování. Nejvyšší míra výskytu závažného obtěžování byla zjištěna mezi romskými respondenty v Řecku, kde bylo na každých 100 dotazovaných zaznamenáno 174 případů. Důkazy v průměru ukazují, že menšiny zažívají napadení a vyhrožování častěji než většinové obyvatelstvo. Jak mohou zasáhnout političtí činitelé? Rozvíjet pracovní iniciativy mezi policií, místními orgány a organizacemi občanské společnosti ve snaze podpořit ohlašování trestné činnosti a poskytovat obětem pomoc. 74 4

5 FAQ Často kladené otázky Proč agentura uskutečnila toto šetření? Zprávy agentury důsledně ukazují, že v mnoha zemích existuje vážný nedostatek údajů o menšinách. V důsledku toho jsou političtí činitelé stále nedostatečně informováni o tom, jak se žije menšinám v členských státech. Tento trvající nedostatek (srovnatelných) údajů ztěžuje politickým činitelům na vnitrostátní úrovni i na úrovni Evropské unie rozvoj a zacílení při boji proti diskriminaci a rasově motivovaným trestným činům. Šetření EU-MIDIS může doplnit stávající úsilí v některých členských státech a na úrovni Evropské unie o nápravu současného nedostatku konkrétních údajů o zkušenostech menšin s diskriminací a viktimizací. Jak šetření probíhalo a jaké otázky byly respondentům pokládány? Šetření (provedené organizací Gallup) bylo realizováno formou osobních pohovorů s nahodile vybraným vzorkem respondentů ze zvolené etnické menšiny a přistěhovaleckých skupin ve všech 27 členských státech Evropské unie. Bylo dotázáno osob z řad etnických menšin a přistěhovalců. Pro účely srovnání vybraných výsledků bylo navíc v deseti členských státech dotázáno příslušníků z většinové populace žijících ve stejných oblastech jako menšiny. Šetření EU-MIDIS sledovalo v každém členském státě Evropské unie jednu až tři přistěhovalecké, etnické nebo národnostní menšiny, přičemž v každé zemi bylo v každé skupině dotázáno minimálně 500 lidí. Šetření použilo stejný standardní dotazník ve všech zemích EU. Jeho výsledky jsou reprezentativní pro skupiny zkoumané v oblastech, kde bylo šetření uskutečněno. Šetření se dotazovalo příslušníků etnických menšin a přistěhovalců na jejich zkušenosti s diskriminací v devíti různých oblastech života: (1) při hledání práce, (2) v práci, (3) při hledání domu nebo bytu k pronajmutí či zakoupení (4) ze strany pracovníků ve zdravotnictví, (5) ze strany pracovníků sociálních služeb, (6) ze strany pracovníků ve školství, (7) v kavárně, restauraci, baru nebo klubu, (8) při vstupu do obchodu nebo v obchodě, (9) při snaze o otevření bankovního účtu nebo získání půjčky. Dotazy ohledně zkušeností s viktimizací včetně rasově motivovaných trestných činů se týkaly pěti různých oblastí: (1) krádež vozidla nebo věcí z vozidla, (2) vloupání nebo pokus o vloupání, (3) krádež osobního majetku bez použití násilí nebo hrozby, (4) napadení a vyhrožování, (5) závažné obtěžování. Jak jsou údaje šetření srovnatelné? Jelikož se výsledky týkají převážně zkušeností největších etnických menšin v Evropské unii, lze s ohledem na různé šetřené skupiny vyvodit obecná srovnání. Avšak při takových srovnáních je nutné věnovat řádnou pozornost různým východiskům a souvislostem jednotlivých skupin v každém členském státě. Šetření EU-MIDIS umožňuje srovnání mezi členskými státy, které mají podobnou menšinovou populaci, například mezi zeměmi, kde byli dotazováni Romové nebo Severoafričané. Výsledky lze v každém členském státě porovnat s oficiálními vládními údaji o diskriminaci a viktimizaci (ve formě ohlášených případů, zaznamenaných trestných činů a soudních případů), pokud jsou takové údaje k dispozici, nebo s údaji z neoficiálních zdrojů, například od nevládních organizací. V každém členském státě tak lze měřit míru potenciálně neohlášené diskriminace a rasové viktimizace. 5

6 Šetření EU-MIDIS poskytuje doposud nejrozsáhlejší soubor údajů o diskriminaci a viktimizaci, jimž čelí etnické menšiny a přistěhovalci v Evropské unii. Je však reprezentativní pouze pro šetřené skupiny, a nikoli pro všechny etnické menšiny a přistěhovalecké skupiny žijící v EU. Šetření EU-MIDIS vyzkoušelo důkladnou a komplexní metodiku nahodilého výběru vzorků, kterou může kterýkoli členský stát EU využít k rozšíření šetření na jiné skupiny a více respondentů v zemi, což umožňuje další srovnání a analýzu. Kdo byl dotazován a jak byly skupiny vybrány? Šetření si vybralo muže a ženy, jimž bylo nejméně 16 let a kteří se hlásili k jedné z vybraných etnických menšin nebo přistěhovaleckých skupin. Respondenti museli žít v příslušném členském státě nejméně 12 měsíců. Skupiny pro dotazování byly v každém členském státě zvoleny na základě následujících kritérií 2 : informace poskytnuté agentuře FRA její informační sítí o rasismu a xenofobii (RAXEN), která se skládá z 27 národních kontaktních míst (NFP), jež poskytují agentuře podrobné národní výroční zprávy o zranitelnosti jednotlivých menšin vůči diskriminaci a viktimizaci v každém členském státě, identifikace největší menšiny nebo menšin v každé zemi, jež musela dosáhnout minimální celkové velikosti 5 %, aby byla dostatečná pro namátkový výběr vzorku v konkrétních oblastech, možnost šetření skupin ve více než jednom členském státě, což umožnilo vytvoření souhrnných skupin jako Severoafričané pro porovnávání výsledků mezi jednotlivými zeměmi. Základní informace o příslušných právních předpisech Evropské unie: Směrnice o rasové rovnosti (2000/43/ES) je nejdůležitějším právním předpisem Evropské unie pro boj proti rasové/etnické diskriminaci. Byla přijata v roce 2000 a zakazuje diskriminaci v oblastech zaměstnanosti, vzdělávání, sociální ochrany včetně sociálního zabezpečení a zdravotní péče a přístupu ke zboží a službám včetně bydlení. Část směrnice o rasové rovnosti požadovala vytvoření specializovaných orgánů propagujících rovné zacházení v každém členském státě, jejichž důležitou funkcí bude poskytování pomoci obětem diskriminace, aby měly lepší přístup k právnímu systému. Směrnice byla popsána ve zprávě Evropského parlamentu v roce 2007 jako významný krok ke zvýšení úrovně ochrany obětí diskriminace na základě rasy nebo etnického původu a ke zlepšení jejich možností využít opravné prostředky (Evropský parlament, 2007/2094 (INI)). Podle článku 17 směrnice o rasové rovnosti (2000/43/ES) by měla agentura Evropské unie pro základní práva přispět ke zprávě Komise pro Evropský parlament a Radu o uplatňování směrnice. Celou zprávu EU-MIDIS, jakož i sérii předchozích zpráv,,zaměřeno na údaje lze najít na adrese: V případě dalších dotazů kontaktujte prosím tým agentury pro spolupráci se sdělovacími prostředky: media@fra.europa.eu Tel.: Podrobnější informace o šetřených skupinách najdete v dokumentu Stručně o EU-MIDIS na straně 4. 6