Otázky, na něž bychom měli znát odpovědi, než začneme elektronizovat zdravotnictví

Transkript

1 Otázky, na něž bychom měli znát odpovědi, než začneme elektronizovat zdravotnictví Předmět: Některé zásadní otázky a základní odpovědi. Tyto otázky bychom měli být schopni zodpovědět, než začneme elektronizovat zdravotnictví. Tímto dokumentem chceme zahájit širokou diskusi nad tím, zda opravdu víme, do čeho jdeme a zda máme jasné odpovědi na nejzákladnější otázky. Verze dokumentu: Verze 1.0 ze dne 8. listopadu 2013 Stav publikování: Veřejné Verze dokumentu Verze Datum Popis změn První pracovní verze dokumentu Verze hotová k projednání uvnitř czech ehealth Verze se zapracovanými připomínkami dle interního projednání v rámci iniciativy. Tato verze je zveřejněna. Elektronizace zdravotnictví v ČR neprobíhá dle představ odborníků, ale nepostupuje ani dle představ Evropské unie. Jaké jsou pro to důvody? Je jich celá řada. Jedním z nich jsou jistě některé projekty, které zrovna nebudily důvěru lékařů a vlastně ani pacientů ve funkční prostor. Dalším z nich je odpor proti inovacím a modernizacím všeho druhu, který je nám Čechům do jisté míry vlastní. Jedním z důvodů ale je, že kterákoliv politická reprezentace, která se pokusila nastartovat elektronizaci zdravotnictví na národní úrovni (neboť na úrovni regionální již poměrně dlouhou dobu v některých regionech funguje), nedokázala pokládat a hledat odpovědi na základní otázky: Chceme a potřebujeme vůbec elektronické zdravotnictví? Komu a v čem elektronizace zdravotnictví pomůže? Kdo by se mohl elektronizace zdravotnictví obávat? Co všechno vlastně do elektronického zdravotnictví patří? Jaký je vztah elektronizace zdravotnictví a egovernmentu? Máme nějaké dobré příklady praxe? Umíme čerpat z praxe v zahraničí? Jaké jsou tedy základní předpoklady pro jakékoliv elektronické zdravotnictví? Jsou to otázky natolik bazální a zásadní, že prostě nikoho nenapadlo na ně hledat odpovědi proto, že jsme se všichni domnívali, že odpovědi na ně jsou stejně jasné. A právě to je jejich handicap. Jsou natolik jasné, že je dosud nikdo vážně nepoložil a nepozastavil se nad nimi. Těmto otázkám se chce velice stručně věnovat tento dokument. Chceme a potřebujeme vůbec elektronické zdravotnictví? Tohle je naprosto zásadní otázka. Než se vůbec začneme zabývat jednotlivými podrobnostmi, musíme znát důvody, pro které buď chceme, či nechceme elektronické zdravotnictví. A také to, jestli ho vůbec potřebujeme. V prostředí České republiky byla

2 potřeba elektronizovat zdravotnictví vystavěná vždy buď na politickém zadání, nebo na požadavcích části odborné veřejnosti. Nikdy ovšem nedošlo ke komplexní analýze základních potřeb cílových skupin. Musíme si položit otázku, zda potřebujeme elektronizovat zdravotnictví na národní úrovni, a to vždy v souladu se související evropskou legislativou, a jakou z filozoficko-technologických cest si zvolíme. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že elektronizace vede k jednoznačnému zefektivnění výměny zdravotnické dokumentace a z toho vyplývající efektivní léčbě a také k optimalizaci celé oblasti zdravotnictví včetně efektivního vynakládání finančních prostředků. V České republice trpíme negativistickým přístupem k jakýmkoliv projektům v oblasti elektronizace veřejné správy. Také v oblasti zdravotnictví vzbuzují u části odborné veřejnosti moderní technologie spíše odpor. Navíc se k negaci elektronizace přidává i medializace špatně realizovaných projektů egovernmentu a nedostatečně se hovoří o těch, které jsou realizovány dobře. Jedním z prvních kroků tedy musí být překonání obecné nedůvěry k elektronizaci zdravotnictví a vysvětlení jejich výhod a přesvědčení klíčových hráčů o jejím přínosu. Komu a v čem elektronizace zdravotnictví pomůže? Pokud bude elektronizace zdravotnictví probíhat rozumně a účelně, bude mít přínosy a pozitivní dopady na všechny články řetězu poskytování zdravotní péče. Můžeme definovat tyto základní cílové skupiny: Pacient: (ten, komu je poskytována služba) V případě implementace alespoň některých principů elektronického zdravotnictví mohou být pacientovi poskytovány služby zdravotnické péče s daleko větší efektivitou, nebude muset například podstupovat neustále se opakující stejná vyšetření a neustále sdělovat lékařům základní informace o svém zdraví a zdravotním stavu. Pacientovi může ezdravotnictví přinést zcela nové služby a ve svém důsledku mu může také zachránit život v případě potřeby rychlého přístupu lékaře k informacím. Poprvé v historii by také pacient získal přehled o tom, jaká péče je mu poskytována a proč a jak se nakládá s jeho prostředky, které on platí ve svém zdravotním pojištění. Lékař: (ten, kdo poskytuje službu) Elektronizace zdravotnictví přinese lékařům a poskytovatelům zdravotní péče možnost efektivnější výměny zdravotnické dokumentace pacientů a v případě potřeby i rychlejší přístup k podrobnějším informacím. Budou schopni indikovat léčbu na základě přesnějších informací a daleko efektivněji sledovat změny zdravotního stavu pacienta nejen v kontextu jejich léčby, ale i v kontextu péče ze strany jejich kolegů. Přinesla by také daleko snazší principy vykazování zdravotní péče a efektivnější předepisování léků a léčebných prostředků. Přínosem musí být i snížení administrativní zátěže lékaře a možnost věnovat díky správnému využívání technologií více času na léčbu. Zdravotní pojišťovna: (ten, kdo kontroluje kvalitu služby) Pro zdravotní pojišťovny jako subjekty, které by měly provádět kontrolu kvality péče a kontrolu efektivity vynakládání finančních prostředků zejména ze zdravotního pojištění by měla elektronizace zdravotnictví dva základní přínosy. Jednak by mohly vykonávat kontrolu nejen vertikálně, ale i horizontálně (tedy napříč péčí o jednoho pacienta a nikoliv napříč péčí poskytovanou jedním lékařem) a také by měly k dispozici údaje pro efektivní kontrolu vynakládání finančních prostředků, a to ze všech hledisek. Dalším přínosem by pak byla možnost získávat statisticko-analytické údaje, které by mohly pojišťovny využívat k analytickým i prediktivním účelům pro plánování a realizaci rozvoje a užívání finančních prostředků a také třeba pro zdravotní plány a plánování

3 prevence. Také by mohly začít fungovat principy správné a funkční kontroly výběru zdravotního pojistného. Stát: (ten kdo garantuje službu) Stát v tuto chvíli nemá relevantní statistickoanalytické údaje o celém systému poskytování zdravotní péče a není tedy schopen na základě relevantních údajů plánovat rozvoj ve zdravotnictví, posuzovat efektivitu zdravotní péče a efektivitu využívání prostředků veřejného zdravotního pojištění. Navíc bez relevantních informací není stát naprosto schopen zdravotnictví řídit. I pro stát by tedy elektronizace zdravotnictví byla velice výhodná a navíc by měl určovat její podmínky a kontrolovat její dodržování. S funkčním elektronickým zdravotnictvím by také stát mohl vykonávat podrobnou kontrolu nad činností a hospodařením zdravotních pojišťoven. Kdo by se mohl elektronizace zdravotnictví obávat? Elektronizace zdravotnictví může v určitých skupinách vyvolávat obavy a možná až odpor. Je to zejména proto, že nikdo nikdy nevysvětlil, co konkrétně pro jednotlivé skupiny bude elektronizace znamenat a také nikdo neřekl, že elektronické zdravotnictví je také o důvěře a důvěryhodnosti systému. Pacient: Mezi největší obavy patří obava o soukromí a bezpečnost, a to zejména ve vztahu k možnému zneužívání zdravotnické dokumentace pacienta, ať už by šlo o úmyslné a trestně postihnutelné zneužívání nějakým uživatelem systému, či o útok na systémy a jejich bezpečnost. Další obavou může být ještě větší zátěž pro pacienta, která je způsobená případným špatným nasazením a využíváním informačních technologií a systémů. Lékař: Lékař se jednoznačně může obávat větší administrativní zátěže a časové náročnosti pro práci s informacemi, a to zejména proto, že se bude muset naučit dalším principům práce s informačními technologiemi, které je zvyklý většinově odmítat. S tím souvisí i obavy z pořizování a nasazování a provozu počítačů a technologií a nových systémů a také dostupnosti těchto systémů a dat. Další obavou je také fakt, že s funkčním systémem elektronického zdravotnictví bude možnost sledovat kvalitu a efektivitu jím poskytované péče a zejména zdravotní pojišťovna jej tedy bude moci objektivněji kontrolovat. Zdravotní pojišťovny: Prakticky jedinou relevantní obavou je fakt, že s funkčním ezdravotnictvím by se po zdravotních pojišťovnách vyžadovala fungující a objektivní kontrola kvality péče a efektivity vynakládaných finančních prostředků v rámci zdravotního pojištění. Může být odmítán i princip transparentního určování plateb za poskytovanou zdravotní péči a transparentní informace o činnosti a hospodaření pojišťoven. Stát: Na prvním místě je jistě potřeba poměrně značných finančních prostředků pro přípravu a zavedení projektů elektronizace zdravotnictví a z toho plyne obava o finanční náročnost. V prostředí ČR také bude nutné navázat jakýkoliv systém ezdravotnictví na další obecné projekty egovernmentu, což může, pokud by byly systémy ezdravotnictví implementovány špatně, být velkým problémem. Při zmiňování obav nesmíme zapomenout na snahy negativizovat efektivitu a elektronizaci čehokoliv a to může být poměrně silná politická hrozba, zejména pokud bude využívání ezdravotnictví povinné. Podobnou politickou hrozbou mohou být i počáteční možné obtíže při zavádění nových systémů a technologií. Můžeme mít pochybnosti, zda na elektronické zdravotnictví máme dostatečnou infrastrukturu. Co všechno vlastně do elektronického zdravotnictví patří? Je třeba zdůraznit, že elektronické zdravotnictví není jen projekt IZIP a elektronizace zdravotních knížek v jakékoliv podobě. Mezi aktivity elektronizace zdravotnictví patří i takové

4 věci, jako je telemedicína a telematický sběr dat o zdravotním stavu pacientů, elektronické předepisování receptů a spousta dalších oblastí. Chápeme, že některé oblasti elektronizace zdravotnictví nebyly zrovna ideálně uchopeny, avšak nelze souhlasit s kritizováním a negativizací ezdravotnictví jako celku. Správa a výměna zdravotnické dokumentace pacienta Elektronizace předepisování a výdeje léků a léčebných prostředků Elektronizace správy kontroly a schvalování léčiv, léčebných prostředků a zařízení Elektronizace správy pracovní neschopnosti Zdravotnická telematika a telemedicína Zaručená elektronická komunikace mezi subjekty zdravotnictví Využívání údajů pro efektivní kontrolu kvality péče a využívání finančních prostředků Přeshraniční výměna zdravotnických informací a zdravotnická interoperabilita v rámci EU Jaký je vztah elektronizace zdravotnictví a egovernmentu? Elektronizace zdravotnictví je jednou z oblastí egovernmentu jako souboru elektronických efektivních veřejných služeb. Elektronické zdravotnictví je efektivnější, modernější, do určité míry i rychlejší jak pro pacienta, tak pro poskytovatele zdravotní péče a přináší tedy mnoho dobrých základů pro zvyšování konkurenceschopnosti. V poslední době je to také oblast, kde se začíná klást důraz na interoperabilitu. Co je však naprosto zásadní, je potřeba, aby se ezdravotnictví stalo součástí národního egovernmentu a fungovalo podle jeho principů a v maximální míře využívalo stávající infrastruktury a projektů, které v egovernmentu fungují. Máme nějaké dobré příklady praxe? I v České republice jsou projekty a aktivity elektronizace zdravotnictví. Některé se úplně nepovedly, některé nicméně fungují dobře a o nich se tak nehovoří, což je škoda. Je velice vhodné se s těmito dobře fungujícími projekty a aktivitami seznamovat a čerpat z jejich zkušeností. Umíme čerpat z praxe v zahraničí? Elektronizace zdravotnictví není pouze národní hrou. Existuje již přes deset let strategický rámec pro ehealth v rámci Evropské unie a jednotlivé členské státy postupně implementují jednotlivé projekty elektronizace zdravotnictví na národní úrovni. Můžeme čerpat ze zkušeností tam, kde již elektronizace zdravotnictví funguje, a to jak po právní stránce, tak po stránce technické, či procesní. Jedna věc je budovat a zavádět sofistikované informační systémy a druhá věc je mít správně nastavenou legislativu a správně budovat služby pro všechny zúčastněné. Jaké jsou tedy základní předpoklady pro jakékoliv elektronické zdravotnictví? Těmi nejdůležitějšími předpoklady pochopitelně jsou: Jasná a srozumitelná legislativa Důvěra všech zúčastněných v elektronické zdravotnictví obecně Dostatečná a funkční infrastruktura Logická, fungující a komplexní architektura

5 Dobře fungující a bezpečné informační systémy