UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Bakalářská práce

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav speciálněpedagogických studií Bakalářská práce Veronika Vychopeňová HRA A HRAČKA U DÍTĚTE PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU S PORUCHOU BINOKULÁRNÍHO VIDĚNÍ Olomouc 2012 Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Stejskalová, Ph.D.

2 UPOL, Pedagogická fakulta 2 PROHLÁŠENÍ AUTORA BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Beru na vědomí, že odevzdáním bakalářské práce souhlasím se zveřejněním své práce podle zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších právních předpisů, bez ohledu na výsledek obhajoby 1 ); beru na vědomí, že bakalářská práce bude uložena v elektronické podobě v univerzitním informačním systému dostupná k prezenčnímu nahlédnutí; na moji bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) ve znění pozdějších právních předpisů, zejm. 35 odst. 3 2 ); podle 60 3 odst. 1 autorského zákona má Univerzita Palackého v Olomouci právo na uzavření licenční smlouvy o užití školního díla v rozsahu 12 odst. 4. autorského zákona. V Olomouci.... Jméno, příjmení, podpis 1 zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších právních předpisů, 47b Zveřejňování závěřečných prací; (1) Vysoká škola nevýdělečně zveřejňuje disertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce, u kterých proběhla obhajoba, včetně posudků oponentů a výsledku obhajoby prostřednictvím databáze kvalifikačních prací, kterou spravuje. Způsob zveřejnění stanoví vnitřní předpis vysoké školy. (2) Disertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce odevzdané uchazečem k obhajobě musí být též nejméně pět pracovních dnů před konáním obhajoby zveřejněny k nahlížení veřejnosti v místě určeném vnitřním předpisem vysoké školy nebo není-li tak určeno, v místě pracoviště vysoké školy, kde se má konat obhajoba práce. Každý si může ze zveřejněné práce pořizovat na své náklady výpisy, opisy nebo rozmnoženiny. (3) Platí, že odevzdáním práce autor souhlasí se zveřejněním své práce podle tohoto zákona, bez ohledu na výsledek obhajoby. 2 zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) ve znění pozdějších právních předpisů, 35 odst. 3: (3) Do práva autorského také nezasahuje škola nebo školské či vzdělávací zařízení, užije-li nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu k výuce nebo k vlastní potřebě dílo vytvořené žákem nebo studentem ke splnění školních nebo studijních povinností vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole nebo školskému či vzdělávacího zařízení (školní dílo). 3 zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) ve znění pozdějších právních předpisů, 60 Školní dílo: (1) Škola nebo školské či vzdělávací zařízení mají za obvyklých podmínek právo na uzavření licenční smlouvy o užití školního díla ( 35 odst. 3). Odpírá-li autor takového díla udělit svolení bez vážného důvodu, mohou se tyto osoby domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle u soudu. Ustanovení 35 odst. 3 zůstává nedotčeno. (2) Není-li sjednáno jinak, může autor školního díla své dílo užít či poskytnout jinému licenci, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy školy nebo školského či vzdělávacího zařízení. (3) Škola nebo školské či vzdělávací zařízení jsou oprávněny požadovat, aby jim autor školního díla z výdělku jím dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence podle odstavce 2 přiměřeně přispěl na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložily, a to podle okolností až do jejich skutečné výše; přitom se přihlédne k výši výdělku dosaženého školou nebo školským či vzdělávacím zařízením z užití školního díla podle odstavce 1.

3 UPOL, Pedagogická fakulta 3 Prohlašuji, že bakalářská práce s názvem Hra a hračka u dítěte předškolního věku s poruchou binokulárního vidění je mým původním dílem, které jsem zpracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem čerpala, řádně uvádím v seznamu literatury. Zároveň prohlašuji, že odevzdaná verze bakalářské práce a verze elektronicky nahraná do IS/STAG jsou totožné. V Olomouci.... Veronika Vychopeňová

4 UPOL, Pedagogická fakulta 4 PODĚKOVÁNÍ Děkuji Mgr. Kateřině Stejskalové, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce, za její přátelský přístup, vstřícnost, laskavost a cenné rady, které mi v nesnázích velmi pomohly. Chtěla bych také poděkovat pracovníkům Střediska rané péče v Olomouci pro děti se zrakovým a kombinovaným postižením, za poskytnuté informace a připomínky, které mi posloužily k realizaci praktické části bakalářské práce. Dále děkuji ortoptické sestře, Marii Hüblové, která mi umožnila prohlídku a účast při práci s dětmi v ortopticko-pleoptické ordinaci v Očním centru s. r. o., ve Šternberku. Poděkování patří i Veronice Jeitnerové, učitelce mateřské školy v Prostějově, která pomůcku vyzkoušela v praxi. V neposlední řadě děkuji Aleně Vychopeňové, zaměstnankyni Městského divadla v Českém Krumlově, za poskytnutý materiál při výrobě praktické části bakalářské práce.

5 UPOL, Pedagogická fakulta 5 OBSAH ÚVOD PORUCHY BINOKULÁRNÍHO VIDĚNÍ Strabismus Dělení strabismu Příčiny vzniku strabismu Strabismus v životě dítěte Možnosti nápravy strabismu Amblyopie Dělení amblyopie Příčiny vzniku amblyopie Historický vývoj péče o osoby s binokulárními poruchami Amblyopie v životě dítěte Možnosti nápravy amblyopie TERAPIE AMBLYOPIE Terapeutické metody a postupy Zraková hygiena POMŮCKY A AKTIVITY V PROCESU NÁPRAVY PORUCH BINOKULÁRNÍHO VIDĚNÍ Rozdělení pomůcek Pomůcky užívané v lékařství Pomůcky užívané v MŠ pro zrakově postižené Zraková stimulace Materiály používané při reedukaci a pro výrobu pomůcek DÍTĚ SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM V RANÉM A PŘEDŠKOLNÍM VĚKU Dítě a předškolní věk Předškolní dítě s poruchou zraku Předškolní vzdělávání Mateřská škola a její úloha ve vzdělávání... 59

6 UPOL, Pedagogická fakulta Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání Vstup dítěte do školy Školní zralost a připravenost Úloha hry ve vývoji předškolního dítěte Kresebný projev dítěte Pohádka a její specifická funkce VÝROBA POMŮCKY PRO DĚTI S PORUCHOU BINOKULÁRNÍHO VIDĚNÍ Použitý materiál Pracovní postup při výrobě pomůcky Manuál pomůcky Popis pomůcky Cílová skupina Jaké funkce pomůcka rozvíjí? Použití pomůcky Upozornění Údržba pomůcky Proč jsem zvolila právě tuto pomůcku? Fotografická dokumentace pomůcky ZÁVĚR ANOTACE SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: SEZNAM OBRÁZKŮ VYMEZENÍ POJMŮ SEZNAM PŘÍLOH... 95

7 UPOL, Pedagogická fakulta 7 ÚVOD Prostřednictvím zraku přijímáme informace z okolního světa. Téměř každý z nás považuje zrak za samozřejmost. Závažnosti a důsledky spojené s narušením zraku si mnohdy uvědomíme až po narušení zrakových funkcí či jejich úplné ztrátě. Člověk s poruchou zrakového analyzátoru nemůže zpracovávat nebo plnohodnotně přijímat informace pomocí zraku. Z tohoto důvodu je postižení zraku řazeno mezi nejzávažnější formy postižení. Důsledky tohoto narušení se promítají do celé osobnosti jedince, jeho života i vztahů s nejbližším okolím. Ve své bakalářské práci se zabývám poruchami binokulárního vidění u dětí v předškolním věku. Věku, kdy má včasná intervence a adekvátní přístup tu moc zmírnit nebo zcela odstranit narušené binokulárního vidění. Cílem mé práce je stručně osvětlit problematiku poruch binokulárního vidění, včetně uvedení stávajících trendů v oblasti terapie i pomůcek. K pomůckám se vracím i v závěrečné kapitole práce. Ta je věnována výrobě pomůcce pro děti s narušeným binokulárním viděním. V bakalářské práci se také zaměřuji na předškolní období, pozornost dále věnuji instituci mateřské školy a období vstupu dítěte do školy. Práce je koncipována do dvou částí. Jedná se o teoretickou a praktickou část. Teoretická část zahrnuje čtyři kapitoly. V první kapitole teoretické části vymezuji pojmy binokulární vidění, strabismus a amblyopii. Strabismu i amblyopii se podrobněji věnujeme i dále, kdy uvádím jejich členění, příčiny vzniku a možnosti nápravy. V kapitole se zaměřuji i na život dítěte s poruchou binokulárního vidění. V souvislosti s touto problematikou stručně mapuji poskytovanou péči pro raný až školní věk. Uvádím i možnosti vzdělávání žáků se zrakovým postižením. Terapii poruch binokulárního vidění se věnuji ve druhé kapitole. Zde vymezuji pojem terapie ve spojení s oblastí poruch zraku. V kapitole se zabývám také terapeutickými postupy a metodami. K jednotlivým terapeutickým postupům a metodám jsou uvedeny i přístroje, pomůcky popř. činnosti, které slouží k nápravě poruch binokulárního vidění. Na konci kapitoly uvádím důležitost a stručný popis zrakové hygieny. Kapitola je doplněna fotografiemi.

8 UPOL, Pedagogická fakulta 8 Třetí kapitola je věnována pomůckám a aktivitám v procesu nápravy poruch binokulárního vidění. Pomůcky rozděluji do dvou oblastí, tj. lékařské a speciálně-pedagogické. V oblasti speciální pedagogiky věnuji pozornost mateřským školám pro zrakově postižené. Uvádím pomůcky, cvičení a postupy, které slouží k nápravě strabismu a amblyopie. Specifickou činností využívanou v MŠ pro zrakově postižené je zraková stimulace. Součástí kapitoly je tzv. desatero, v němž jsou obsaženy rady a doporučení pro rodiče dětí s amblyopií. Nedílnou součástí práce s pomůckami, je znalost materiálu, ze kterého jsou vyrobeny. Proto se v poslední části třetí kapitoly zabývám materiály, jež jsou využívány při reedukaci a pro výrobu pomůcek. V poslední kapitole teoretické části vymezuji termín předškolní věk a mateřskou školu. Zásadní změnou v životě předškolního dítěte je vstup do mateřské školy. V souvislosti s mateřskou školou zmiňuji Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, jehož zavedení bylo velkou změnou pro všechny MŠ. V kapitole věnuji značnou pozornost dětem se zrakovým postižením. Současně vymezuji hlavní činnosti dětí předškolního věku, kterými jsou hra a kresebná činnost. Také se stručně seznámíme s funkcí pohádek v předškolním věku. Konec předškolního období je ukončen vstupem dítěte do základní školy. Proto se krátce zaměřuji i na problematiku školní zralosti a připravenosti. Ve druhé - praktické části vyrábím pomůcku sloužící primárně k nápravě poruch binokulárního vidění. Pomůcka má tvar motýla. Motiv motýla jsem volila záměrně. Na křídlech motýla jsou umístěny různé úkoly. Ty znázorňují ornamenty, které motýl ve skutečnosti na křídlech má. K pomůcce je přiložen manuál, který obsahuje praktické pokyny, jak s pomůckou postupovat, určení věkové skupiny dětí nebo popis činností a funkcí, které rozvíjíme. Praktická část také obsahuje seznam použitého materiálu při její výrobě. Kapitola je doplněna fotografiemi pomůcky. Cílem této kapitoly je vytvoření pomůcky, která bude uplatněna v praxi. Výrobu pomůcky jsem konzultovala s pracovníky Střediska rané péče pro zrakově postižené v Olomouci, ortoptickou sestrou Marií Hüblovou v Očním centru s. r. o., ve Šternberku a Veronikou Jeitnerovou, učitelkou mateřské školy v Prostějově.

9 UPOL, Pedagogická fakulta 9 I. TEORETICKÁ ČÁST

10 UPOL, Pedagogická fakulta 10 1 PORUCHY BINOKULÁRNÍHO VIDĚNÍ Binokulární vidění je možné zjednodušeně označit jako vidění oběma očima (Kimplová, 2010). Mírně odlišné obrazy vzniklé na sítnicích obou očí a jejich následné splynutí tzv. fúze, umožňuje správně vnímat předměty v prostoru. Rozlišujeme tři složky, které se podílí na binokulárním vidění - optická, motorická a senzorická. Dle Rozsívala (2006, s. 134) lze binokulární vidění vymezit jako schopnost mozku spojit obrazy každého oka v jeden prostorový vjem. Rovnovážné postavené očí a jejich dokonalá pohybová souhra jsou předpokladem binokulárního vidění. (Kraus a kol., 1997, s. 271). Novohradská (2009, s. 25) popisuje poruchy binokulárního vidění jako situaci, kdy se na sítnici obou očí nevytváří na stejných místech dva rovnocenné obrazy, které by po splynutí vytvořily prostorový vjem a hloubkové vidění. Mnozí odborníci užívají termín jednoduché binokulární vidění. Keblová, Lindáková, Novák (2000, s. 6) uvádí, že binokulární vidění, tj. vidění oběma očima současně, je schopnost vidět oběma očima pozorovaný předmět nezdvojený, jednoduchý. Jednoduché binokulární vidění je schopnost vytvoření jednoduchého prostorového vjemu, tj. jednoho obrazu fixovaného předmětu. Předpokladem je koordinace motorická (vzájemně správné postavení bulbů) a senzorická (dobré vidění obou očí a normální retinální korespondence 4 ). (Kraus a kol., 1997, s. 273). Vývoj binokulárního vidění probíhá v prvních letech života dítěte. Vnímání světa očima není dáno hned po narození, neboť ani u zralého novorozence není zdaleka dokončen vývoj anatomických struktur. (Kolín, 2007, s. 95). Binokulární vidění je získaná schopnost, která se začíná rozvíjet po narození (s dozráváním sítnice a žluté skvrny) (Rozsíval, 2006). Porucha binokulárního vidění je označována jako porucha funkční, proto ji lze při včasné diagnóze zmírnit, či dokonce odstranit. Odstranit nebo zmírnit tuto poruchu lze přibližně jen do 7 roku (Finková, 2011). Charakteristickým znakem těchto funkčních poruch je omezení funkce jednoho oka. (Hromádková: In Hamadová, Květoňová, Nováková, 2007). Poruchy binokulárního vidění 4 Retinální korespondence - znamená, že sítnicové body obou očí stejně vzdálené od fovey mají stejnou společnou lokalizaci v prostoru. Lokalizace v prostoru je funkcí korové zrakové oblasti. (Krau, a kol., 1997, s. 273).

11 UPOL, Pedagogická fakulta 11 patří mezi nejčastější oční vady a onemocnění v dětském věku. Binokulární vidění se vyvíjí zejména v předškolním období. Binokulární vidění je koordinovaná senzomotorická činnost obou očí, která zajišťuje vytvoření obrazu pozorovaného předmětu. (Hamadová, Květoňová, Horáková In: Finková, Růžičková, Stejskalová. Stejskalová - Etiologie těžkého zrakového postižení v dětské populaci [PDF na CD], 2011, s. 20). Vývoj binokulárního vidění lze rozdělit do 7 fází, přičemž jednotlivé etapy vývoje probíhají od narození do 7let. Jednotlivé fáze představují postupný vývoj binokulárních reflexů - reflex fixace, reflex binokulární, reflex konvergence, reflex akomodace, reflex fúze, dále upevňování binokulárních reflexů, rozvoj prostorového vidění a poslední fází je stabilizace binokulárních reflexů. Reflex fixace - jeho vývoj je uváděn v rozmezí od 0 do 2 měsíců života dítěte; toto období je charakteristické tím, že dítě se dívá zejména jedním okem - pokud druhé oko zašilhá, jedná se o jev fyziologický; reflex binokulární - se rozvíjí v období 2. měsíce věku dítěte; reflex konvergence - období ve 3. měsíci dítěte, kdy již pozoruje blízké a vzdálenější předměty; reflex akomodace - ve 4. měsíci dítě zaostřuje na blízké a vzdálenější předměty reflex fúze - 6. měsíc je doba, kdy dochází ke spojení obrazů v jeden prostorový vjem; upevňování binokulárních reflexů - uvádí se období od 9. měsíce; rozvoj prostorového vidění - dochází ke zdokonalování vztahů mezi konvergencí a akomodací; tento jev začíná od jednoho roku života dítěte; stabilizace binokulárních reflexů - nejčastěji se uvádí do 6-7let věku (Novohradská, 2009).

12 UPOL, Pedagogická fakulta 12 Je-li některá z uvedených etap v průběhu vývoje narušena, pokračuje další vývoj binokulárního vidění patologicky. Což má za příčinu vznik strabismu, amblyopie nebo anomální retinální korespondence 5 (Novohradská, 2009). Rozsíval ve své publikaci uvádí tři vývojové stupně binokulárního vidění: simultánní vidění - také známé pod pojmy percepce nebo superpozice; představuje schopnost vnímat obraz sítnicemi obou očí; je to nejjednodušší forma binokulárního vidění; fúze - umožňuje podle Rozsívala dokonalejší spojení obrazu z pravého a levého oka v jeden vjem; je hlavním mechanismem udržení jednoduchého binokulárního vidění; stereopse - znamená schopnost prostorového vnímán; je nejvyšším stupněm binokulárního vidění. (Rozsíval, 2006, s. 134). Keblová, Lindáková, Novák (2000) uvádí ve své publikaci nejčastější důsledky poruch binokulárního vidění. Jedná se zejména o narušení vnímání prostoru a prostorových vztahů, rozlišovací schopnosti spolu se zrakovou analyticko-syntetickou činností, dále také s vizuálně motorickou koordinací, zrakovou ostrostí, vnímáním barev, zrakové představy, narušení konvergence (sbíhavosti) či motility. Uvedená narušení se týkají zejména déletrvající poruchy binokulárního vidění. Nedostatky zrakového vnímání způsobené poruchou binokulárního vidění mají rušivý vliv na vytváření adekvátních reakcí a rozvoj poznávacích schopností. Nejvíce je zasaženo vnímání konkrétních předmětů. (Hamadová, Květoňová, Nováková, 2007, s. 54). Mezi další obtíže, které se mohou objevovat především u dětí, patří i potíže ve školní oblasti. Konkrétně ve čtení a psaní (Finková, 2011). Tato skutečnost se týká již předškolních dětí. Porucha vnímání prostoru a prostorových vztahů znamená, že dítě nedokáže vnímat trojrozměrně; je ochuzeno o vnímání hloubky prostoru, nedokáže odhadnout vzdálenost, nedokáže se rychle orientovat v prostoru. Jestliže porucha binokulárního vidění 5 Anomální retinální korespondence - Anomální retinální korespondence - lze vysvětlit jako stav, který nastal ze strabismu; jedná se o situaci, kdy se místo ostrého vidění přesune do jiné části v oku (sítnici). Podle Krause je ARK senzorická adaptace na motorickou poruchu, strabismus. Je to záležitost binokulární i korová. ARK může být při změně postavení očí (např. operací) zdrojem diplopie. (Kraus a kol., 1997, s. 274).

13 UPOL, Pedagogická fakulta 13 vznikla v útlém věku, chybí dítěti zkušenost, kterou využívá dospělý, při případné pozdější ztrátě jednoho oka (např. vzdálenější předměty vidíme jako menší). (Keblová a kol., 2000, s. 9); v důsledku narušení prostorové orientace nejsou děti s narušeným binokulárním viděním schopny plnohodnotně vnímat prostor (Finková, 2011). Autorky Hamadová, Květoňová a Nováková k této oblasti doplňují, že: děti s poruchami binokulárního vidění nedovedou správně vnímat prostor a prostorové vztahy, mají špatnou projekci prostoru, nedostatečně vyvinutou koordinaci a motorické činnosti rukou, (Hamadová, Květoňová, Nováková, 2007, s. 55). Porucha rozlišovací schopnosti spolu se zrakovou analyticko-syntetickou činností se projevuje při čtení a psaní; dítě má problémy při čtení, což má za následek zpožďování čtenářského vývoje; tento fakt je důsledkem zúžením zorného pole - dítě čte útržkovitě a má potíže s chápáním čteného textu; uvedené potíže mají za následek komplikace při psaní textu, kreslení a také nedostatečnou kvalitu zrakových představ (Keblová, Lindáková, Novák, 2000). Porucha vizuálně motorické koordinace je důsledkem nedostatečné spolupráce obou očí; projevuje se nedokonalou koordinací mezi motorickou činností a zrakovým vnímáním; jedná se o zhoršenou koordinaci ruky a oka, nohy a oka; vizuálně dítě působí jako méně obratné, pomalejší s problémy s orientací v prostoru; tato skutečnost se projeví např. při geometrii, grafomotorice nebo fyzické aktivitě - tělesná výchova (atletika) apod.; v herních činnostech má dítě problémy např. s chytáním míče - kdy musí sledovat pohyb míče ve všech směrech (Keblová, Lindáková, Novák, 2000). Porucha zrakové ostrosti znamená, že děti se strabismem či amblyopií mají tendenci při pozorování dvou předmětů je pokládat za zcela odlišné a to i v případě, kdy jsou si tyto dva předměty podobné; děti s poruchou binokulárního vidění nejsou schopny postřehnout jemnější rozdíly ve tvarech či jiných znacích, obtížné je také pro ně hledat stejné tvary mezi tvary podobnými (Keblová, Lindáková, Novák, 2000). Porucha vnímání barev je narušena zejména u dětí s amblyopií, konkrétně jemnost barvocitu; vnímání barev je matné a méně jasné; mezi nejčastěji narušeně vnímané barvy patří červená a zelená, vnímání žluté a modré je narušeno méně a naopak stav, kdy jsou narušeny všechny barvy, se objevuje spíše výjimečně (Urbánková, 1985 In: Keblová, Lindáková,

14 UPOL, Pedagogická fakulta 14 Novák, 2000); při těžké amblyopii může být i narušeno vnímání bílé barvy a to tak, že bílý papír dítě vnímá jako papír šedý. Narušení zrakových představ je zapříčiněné sníženou kvalitou zrakových vjemů a počitků, což má za důsledek nedostatečné vytváření zrakových představ; dále je také limitováno vytváření pojmů a rozvoj logického myšlení (Keblová, Lindáková, Novák, 2000). 1.1 Strabismus Strabismus neboli šilhavost patří spolu s amblyopií mezi poruchy binokulárního vidění. Je možné rozlišit dobu, kdy je strabismus považován za fyziologický jev. Stav, kdy se dítě dívá jedním okem a druhé oko zašilhá, je fyziologický od narození do 2. měsíců věku dítěte. V lékařské terminologii je také strabismus znám pod termínem heterotropie (Rozsíval, 2006). Tento termín doslova vyjadřuje označení zjevného šilhání. Poruchu spolupráce obou očí (svalové i senzorické) nazýváme strabismem neboli heterotropií. Oči stavíme tak, aby obraz pozorovaného předmětu dopadl do fovey (mělké jamky) v obou očích. Jestliže tomu tak není, obraz dopadá do foevey jen v jednom oku a ve druhém na jiné místo, pak se druhé oko uchyluje a mluvíme o šilhání čili strabismu. Stupeň odchylky vyjadřujeme úhlem, který svírají osy pohledů obou očí. (Kolín, 2007, s. 94). Strabismus je porucha rovnovážného postavení očí. Osy očí nejsou rovnoběžné, obrázky v pravém a levém oku nevznikají na stejném místě na sítnici a nemohou tedy splynout, ale vznikne dvojitý obrázek (diplopie). (Ludíková, 1988, s. 22). Jeden z obrazů je potlačen, jelikož dvojité vidění působí rušivě. Uvedená situace může mít za následek vznik amblyopie (Ludíková, 1988). Podle slovenského autora Gerince je akákoľvek odchýlka od paralelného postavenia, ktorá môže viesť k amblyopii a poruche binokulárneho videnia, se nazýva strabizmus. (Gerinec, 2005, s. 159). Strabismus se vyznačuje tím, že obraz pozorovaného předmětu dopadá pouze do fovey jednoho oka (Hycl, Trybučková, 2008). Osoby se strabismem mají narušené rovnovážné postavení očí, což má za následek, že osy očí se neprotínají ve stejném bodě. Důležité také je, že tato situace nastává při pohledu do dálky i na blízko (Hromádková, 1995 In: Hamadová, Květoňová, Nováková, 2007).

15 UPOL, Pedagogická fakulta 15 Z hlediska očního lékařství je strabismus možné definovat jako: Stav, kdy osy vidění obou očí nesměřují současně k fixovanému bodu. (Rozsíval, 2006, s. 134). Důsledkem stáčení se jednoho z očí dochází ke snížení zrakové ostrosti neboli schopnosti rozeznat dva body. V předchozí kapitole, která je věnovaná terminologickému vymezení binokulárního vidění a jeho poruch, je uvedeno, že se jedná o funkční poruchu. Pokud je strabismus včasně diagnostikován a je zahájena patřičná léčba, terapie i reedukace 6, je možné strabismus zmírnit nebo úplně odstranit. Včasnou diagnostikou rozumíme orientační věk dítěte nad 2 měsíce, kdy už není strabismus považován za fyziologický. Lopúchová uvádí, že strabismus je téměř vždy spojen s funkční poruchou zraku. Není tedy pouze kosmetickým problémem (Lopúchová In: Finková, Růžičková, Stejskalová. Stejskalová - Etiologie těžkého zrakového postižení v dětském věku [PDF na CD], 2011). Strabismus a amblyopie jsou nejčastější oční vady, které vznikají v dětství. Proto se procento vzniku strabismu postupně s věkem snižuje. Doba, kdy nejčastěji dochází ke vzniku strabismu, je rozmezí mezi rokem dítěte. Podle kolektivu autorek se procentuelní zastoupení strabismu v dětské populaci pohybuje v rozmezí od 6 do 8%. U rizikových skupin dětí se výskyt poruch zraku zvyšuje až na 20%, tj. u dětí předčasně narozených a nezralých nebo u dětí s poruchami centrálního zrakového systému (Finková, Růžičková, Stejskalová. Stejskalová - Etiologie těžkého zrakového postižení v dětském věku [PDF na CD], 2011) Dělení strabismu Strabismus je možné klasifikovat podle etiologie, směru šilhání, podle upřednostňované fixace, podle stability úhlu strabismu. Etiologie strabismu: - souhybný strabismus (konkomitující) znamená, že pohyblivost očí není narušena; příčinou je porucha mezi centrálním nervovým systémem a koordinace pohyblivosti očí; ve finálním pohledu je úhel očí ve všech směrech stejný; 6 reedukace - jedná o speciálně pedagogickou metodu, která slouží ke zlepšování výkonnosti v oblasti narušené funkce; toto působení se dále promítá do psychiky jedince a pozitivně jej motivuje i ovlivňuje jeho vztah s okolním prostředím, ale i k sobě samému, ke svému postižení (Průcha a kol., 2009, s. 198)

16 UPOL, Pedagogická fakulta 16 - paralitickým (inkomitantním) strabismem je označován stav, kdy je pohyblivost očí porušena; nejčastější příčinou se uvádí obrna jednoho z okohybných svalů; úhel pohledu při inkomitantním strabismu se liší v různých pohledových směrech očí (Rozsíval, 2006, s. 134). Směr strabismu: - sbíhavý strabismus (konvergentní), šilhající oko se stáčí směrem k vnitřnímu koutku, druhým okem osoba sleduje předmět; - rozbíhavý strabismus (divergentní) chápeme jako situaci, kdy šilhající oko se stáčí směrem k zevnímu koutku, druhé oko i v tomto případě sleduje předmět; - hypertropie, šilhající oko směřuje nahoru; - termín hypotropie označuje stav, při kterém šilhající oko směřuje dolů (Rozsíval, 2006, s. 135). Preference fixace: - monokulární strabismus se projevuje jen u jednoho oka; - alternativní strabismus, oči se ve strabismu střídají (Rozsíval, 2006, s. 135). Podle stability úhlu strabismu: - manifestní (konstantní), projevy strabismu jsou viditelné a trvalé; - intermitentní, šilhání se projevuje jen při pohledu do blízka nebo do dálky (Rozsíval, 2006, s. 135) Příčiny vzniku strabismu Strabismus neboli šilhavost je označován mnoha odborníky jako nejčastější dětská zraková vada. Toto tvrzení lze podložit jednak etapami vývoje binokulárního vidění, kdy je známé, že binokulární vidění se vyvíjí do 7let od narození. A dále procentuelním srovnáním vzniku a výskytu strabismu u osob různých věkových kategorií. Pokud je některá z etap vývoje binokulárního vidění (viz. strany 11; 12) narušena, jeho vývoj pokračuje patologicky. Keblová, Lindáková, Novák ve své publikaci uvádí následující procentuální vyjádření. V 50% vzniká strabismus mezi 2. a 4. rokem dítěte. S přibývajícím věkem

17 UPOL, Pedagogická fakulta 17 se procento vzniku šilhavosti snižuje. V 8letech klesá procento možného vzniku strabismu na pouhé 1,5% a po 8 roce i v dospělosti dokonce na pouhé 0,5% (Divišová, 1990 In: Keblová, Lindáková, Novák, 2000). Pokud se vývoj binokulárního vidění vyvíjí patologicky, vzniká nejčastěji strabismus. Podle směru stáčející oka můžeme rozlišit jeho 2 typy. Jedná se o strabismus sbíhavý (tj. konvergentní) a rozbíhavý (tj. divergentní). Konvergentní strabismus vzniká v případě, že se oko stáčí směrem k vnitřnímu koutku. Oproti tomu strabismus divergentní vzniká tehdy, pokud se oko stáčí směrem k zevnímu koutku (Novohradská, 2009). Za předpokladu, že nebude strabismus napravován vhodným způsobem, je velmi pravděpodobné, že obraz dvojitého vidění (diplopie), které přichází do mozku, bude na šilhajícím oku potlačen. Tato situace by zapříčinila vznik amblyopie. Novohradská popisuje tento proces jako postupné potlačení obrazu z osově odchýleného oka, kdy funkce tohoto oka slábnou a vyvíjí se silná tupozrakost. (Novohradská, 2009, s. 25). V neposlední řadě má vliv na vznik strabismu do jisté míry i dědičnost. Kimplová považuje za nejvyšší podíl (uváděný v procentech) ve výskytu diagnózy prenatální vlivy. Ty tvoří až 55% a dle Kimplové je lze rozdělit na vlivy fyzikální (např. rentgenové záření), biologické (tj. virové a mikrobiologické vlivy - toxoplasmóza, rubeola) a chemické (např. alkohol). Z uvedeného hlediska zaujímají přibližně 37% vlivy dědičné (např. retinopatie nedonošených, která je příčinou slepoty u dětí) (Kimplová, 2010) Strabismus v životě dítěte Pro každého jedince má primární význam rodina. Rodina je první sociální skupinou, do které dítě po narození vstupuje. V tomto společenství dítě vyrůstá a nutnost být součástí rodiny se stává primární životní potřebou. Narození zdravého dítěte je přáním všech rodičů. Již před narozením dítěte si rodiče představují a plánují společnou budoucnost. S tím, že se dítě může narodit s poruchou zraku, či jiným závažným postižením rodiče nepočítají (Ludíková, 1990). Poruchu binokulárního vidění (strabismus či amblyopie) je nejdůležitější včas odhalit a také diagnostikovat. A to jednak z důvodu dalšího patologického vývoje binokulárního vidění, ale také proto, že tyto poruchy lze zmírnit či odstranit pouze do určitého věku (viz. strana 10). U strabismu je také důležité hledisko času. Pokud by strabismus nebyl léčen

18 UPOL, Pedagogická fakulta 18 a postupně odstraňován, je pravděpodobné, že by se mohla vyvinout u dítěte amblyopie. V tomto aspektu, je důležité, aby především rodiče sledovali projevy, reakce, chování apod. svého dítěte. V raném věku je obtížné zpozorovat zrakové nedokonalosti. V období, kdy děti začínají zrakem fixovat různé předměty a osoby, si rodiče zpravidla všimnou rozdílného chování a projevů dítěte, než je tomu u jeho intaktních vrstevníků. (Fišer, Hanák, 1968). Pravidelné lékařské prohlídky by sice také měly odhalit patologii, ale primárně nejčastěji symptomy vypozorují rodiče. Jedná-li se o raný věk dítěte, kdy ještě nenavštěvuje mateřskou školu, nemá prakticky kdo jiný na poruchu vidění upozornit. Pokud je oftalmologem dítěti diagnostikována jakákoli porucha vidění, zažívají rodiče nejčastěji strach, zklamání i obavy. Jedná-li se o závažnou formu postižení (včetně zrakového), mohou si rodiče dítěte vzniklou situaci interpretovat jako projev svého selhání (Vágnerová, Hadj-Moussová, Štech, 1999). Podstatné je, aby bylo v rodině vytvořeno prostředí, ve kterém si budou jednotliví členové vzájemně pomáhat, komunikovat spolu a důvěřovat si. Samozřejmě záleží na typu a hloubce postižení. U poruch binokulárního vidění je důležitá a motivující zároveň, skutečnost, že při správném přístupu, medicínské péči a speciálně-pedagogickém působení se zmírní či odstraní úplně. Je potřebné, aby se k rodičům dostaly správné informace a kontakty s odborníky na příslušných pracovištích, kde jim mohou pomoci, předat rady i zkušenosti (Ludíková, 2004). Rodina s postižením dítětem je něčím výjimečná. Odlišnost se stává součástí sebepojetí všech členů rodiny. Narození dítěte s postižením, včetně zrakových vad, změní do jisté míry dosavadní životní styl rodiny. Životní styl se musí přizpůsobit potřebám a možnostem dítěte s postižením. Mění se chování rodiny i její vztah ke společnosti (Vágnerová, 2004). Z hlediska příčin vzniku má u strabismu velmi významnou úlohu dědičnost. Tato skutečnost se týká rodin, kde se u rodičů nebo prarodičů vyskytuje či vyskytovala závažnější refrakční vada, strabismus nebo amblyopie Možnosti nápravy strabismu Nápravu strabismu je možné rozdělit do několika oblastí. Jedná se zejména o medicínskou léčbu, speciálně-pedagogické působení, sociální služby.

19 UPOL, Pedagogická fakulta 19 Péče o dítě začíná již před jeho narozením. Během těhotenství dochází žena na řadu vyšetření, která mají za úkol odhalit případná rizika, komplikace atd. Systém tzv. preventivní péče zahrnuje genetické vyšetření, poradenství, pravidelné prohlídky u lékaře, ale také dodržování zásad zdravého životního stylu. Jestliže se v rodině jednoho nebo obou partnerů vyskytovalo jakékoli postižení zraku, mají budoucí rodiče možnost využít služeb Centra zrakových vad ve Fakultní nemocnici v Praze - Motole (Ludíková, 2004). Pacientům zde zajišťuje kvalitní péči tým odborníků z oboru: oftalmologie, klinické psychologie, lékařské genetiky, speciální pedagogiky, pracovního a sociálního poradenství. Centrum zrakových vad poskytuje genetické poradenství osobám se zrakovou vadou i jejich nejbližší rodině. Mezi další poskytované služby patří např. oftalmologická péče, nácvik manipulace s optickými a elektronickými pomůckami, psychoterapie, poradenství v rámci sociálních služeb, včetně poskytnutí kontaktů na další specializovaná pracoviště (FN Motol - Centrum zrakových vad [online], c2012). V období před i po narození dítěte dochází k řadě vyšetření, která zjišťují, zda je zdravotní stav dítěte v normě. Cílem screeningových vyšetření je předejít nebo včas odhalit zrakovou vadu. Součástí vyšetření je získání anamnestických údajů o dítěti i jeho nejbližší rodině (zejména ty informace, které se týkají významných onemocnění v rodině a mohou tak mít přímý vliv na další vývoj a zdravotní stav dítěte). Anamnestické informace se také týkají údajů o porodu a dalším vývoji dítěte. Další částí je vyšetření dítěte (novorozence, kojence, batolete). Vzhledem k nedokonalému vidění novorozence je velmi obtížné už v takto raném věku určit poruchu zraku, včetně strabismu (vrozeného) (Kuchynka a kol., 2007). Mají-li doma rodiče dítě se strabismem (vrozeným nebo získaným), je potřeba, aby dbali na pokyny, které jim sdělí lékař, popř. Středisko rané péče. Je potřeba, aby rodiče dítěti vysvětlili, proč musí nosit brýle, k čemu slouží, prováděli doma cviky zaměřené na posílení a zlepšení šilhajícího oka. Je třeba, aby tato cvičení byla prováděna pravidelně. U malých dětí tato cvičení provádí lékaři v nemocnici, pracovníci ve Středisku rané péče, dále v mateřských školách pro zrakově postižené, v běžné mateřské škole se zřízenou speciální třídou nebo integrované v běžné mateřské škole. Vzhledem k existenci mateřských škol pro zrakově postižené, jejich vybavení a přístupu je efektivnější, aby dítě tuto školu navštěvovalo. Důležité také je, aby i rodiče s dětmi doma prováděli cvičení, jejichž cílem je rozvinout prostorové vidění (stereoskopické hloubkové vidění). Pro lepší orientaci v textu si stručně vymezíme pojem stereopse. Stereopse je možná jen za přítomnosti jednoduchého

20 UPOL, Pedagogická fakulta 20 binokulárního vidění. Vzdálenost asi 65 mm mezi očima způsobuje, že při normálním držení hlavy jsou obrázky obou očí mírně proti sobě posunuté ve vodorovné linii. Srovnáním těchto dvou obrazů v mozkové kůře vzniká vjem hloubky. Zrakové pole se mění na zrakový prostor. (Lopúchová In: Finková, Růžičková, Stejskalová. Stejskalová - Etiologie těžkého zrakového postižení v dětském věku [PDF na CD], 2011). Kromě kvalitní péče o dítě se strabismem je také důležitý přístup rodičů k dítěti. Ten je do jisté míry ovlivněn převažujícími postoji společnosti, v níž žijí. Důležité je, jak hodnotí své současné postavení a jaké reakce očekávají, resp. se s nimi dovedou vyrovnat. S negativními projevy svého okolí se mohou rodiče setkat zejména tehdy, jestliže jde o vrozené a nápadné postižení (Vágnerová, 2004, s. 164). Pozornost společnosti často upoutá oko zakryté okluzí. Podstatné je, jaké budou postoje a chování k dítěti ze strany rodičů. Vyskytuje se zde větší riziko, že přístup k dítěti bude do jisté míry extrémní. Na jedné straně je uplatňován hyperprotektivní přístup, na straně druhé se vyskytuje odmítavý postoj k dítěti. Je potřeba, aby rodiče byli k dítěti důslední. Někteří rodiče mají tendenci dítě omlouvat, pokud nechce např. procvičovat šilhající oko (je unavený, cvičení je pro něj příliš náročné atd.). Další z možných variant je ta, že dítě bude rodiči nebo příbuznými rozmazlované (chudáček můj malý, dnes ho netrapte ). Dítě si na takový přístup zvykne a bude jej vyžadovat ode všech lidí kolem sebe (od učitelky v MŠ apod.). Pokud se naučí, jak se může vyhnout povinnostem je zřejmé, že způsob tohoto chování se bude posilovat. Opačnými případy jsou rodiče, kteří se snaží vadu, v tomto případě strabismus, co nejrychleji odstranit a dítě je přetěžované (Vágnerová, 2004). Kuchynka považuje aktivní spolupráci rodičů při nápravě poruch binokulárního vidění za důležitou podmínku úspěchu (převážně v předškolním věku). Dle autora záleží pouze na rodičích, přesvědčí-li li své dítě, aby dodržovalo podmínky pleopticko-ortoptické péče. Dalším významným faktorem je podle Kuchynky mezioborová spolupráce (např. s pediatrem) (Kuchynka, 2007). Ludíková se s Kuchynkou shoduje a tvrdí, že celkový vývoj dítěte a jeho výsledky závisí ve vysoké míře na tom, jak se k němu chovají jeho rodiče. Není jednoduché najít si k zrakově postiženému dítěti správný vztah, to je takový, který by sloužil nejlépe k jeho