Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Nekalá soutěž Bakalářská

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Nekalá soutěž Bakalářská práce Autor: Ondřej Benedikt Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Judr. Ing. Marek Andrášek Praha duben

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Teplicích dne: Ondřej Benedikt 2

3 Poděkování Na tomto místě bych chtěl srdečně poděkovat panu Judr. Ing. Andráškovi za jeho ochotu a odborné vedení při zpracování této práce. Rovněţ chci poděkovat své rodině za jejich podporu během mého studia. V Teplicích dne: Ondřej Benedikt 3

4 Anotace Tato bakalářská práce se zabývá problematikou nekalé soutěţe. Smyslem práce je přiblíţit právní úpravy nekalé soutěţe. Cílem práce je shromáţdit a utřídit informace týkající se generální klauzule a zvláštních skutkových podstat. Uvést konkrétní příklady nekalosoutěţního jednání z kaţdodenního ţivota, tak aby byly srozumitelné i pro laickou veřejnost. A nakonec srovnat novou a starou právní úpravu. Klíčová slova nekalá soutěţ, generální klauzule, hospodářská soutěţ, soutěţitel, spotřebitel, občanský zákoník, obchodní zákoník Annotation This bachelor thesis deals with unfair competition. The aim of this thesis is to explain legal rules of unfair competition. The autor s goal is to investigate all issues related to general clause and,,guilty act and provide practical examples of unfair competition in order to make the topic easily understandable. The thesis compares the new legislation with the old one. Keywords unfair competition, general clause, protection of economic competition, competitor, consumer, civil code, commercial code (law) 4

5 Obsah Úvod Obecný úvod do problematiky nekalé soutěţe Nekalá soutěţ Soutěţitel Spotřebitel Generální klauzule obecně Jednání v hospodářské soutěţi Dobré mravy soutěţe Způsobilost přivodit újmu Vývoj právní úpravy nekalé soutěţe Generální klauzule v Paříţské úmluvě Vývoj právní ochrany v ČR Předpisy Evropské unie proti nekalé soutěţi Skutkové podstaty nekalé soutěţe Klamavá reklama Klamavé označení zboţí nebo sluţby Vyvolávání nebezpečí záměny Parazitování na pověsti Podplácení Zlehčování Srovnávací reklama Porušení obchodního tajemství Dotěrné obtěţování Ohroţení zdraví a ţivotního prostředí Prostředky ochrany proti nekalé soutěţi Ochrana proti nekalé soutěţi Soukromoprávní sankce Veřejnoprávní sankce Srovnání právní úpravy nekalé soutěţe v obchodním zákoníku a občanském zákoníku. 44 Závěr Seznam literatury

6 Seznam pouţitých zkratek

7 Úvod Při výběru tématu bakalářské práce jsem se rozhodl zvolit si takové téma, s kterým jsem ve styku kaţdý den. Obecně lze říci, ţe s nekalou soutěţí se setkává denně téměř kaţdý. Toto téma je velmi obsáhlé, nepokoušel jsem se o podrobné zpracování, ale chtěl jsem do tohoto tématu blíţe proniknout. Načerpané poznatky chci vyuţít v praxi. V březnu uplynul jeden rok od začátku mého podnikání v oblasti distribuce izolačních materiálů. Jedná se o ekologické, švýcarské materiály. Na kvalitě, čestném jednání a dobrém jméně firmy mi velice záleţí. Obchoduji, nakupuji a prodávám v rámci České republiky. Dováţím ze Švýcarska a vyváţím na Slovensko, jsem obchodní zástupce pro slovenský trh. Mám tedy několik důvodů k důkladnému prostudování materiálů ohledně nekalé soutěţe: sám se chci vyhnout nekalosoutěţním praktikám (především klamavé reklamě, srovnávací reklamě) chci se umět bránit těmto praktikám v rámci mého podnikání zajímalo mě porovnání staré a nové právní úpravy ohledně nekalé soutěţe Svou práci jsem rozdělil do pěti kapitol. První kapitola se zabývá obecným výkladem nekalé soutěţe a rozebírá generální klauzuli, která tvoří základ celé nekalé soutěţe. Druhá kapitola zahrnuje vývoj právní úpravy nekalé soutěţe v ČR a zahraničí. Třetí kapitola definuje skutkové podstaty nekalé soutěţe. Ty rozebírám a uvádím konkrétní příklady z kaţdodenního ţivota, tak aby byly srozumitelné i pro laickou veřejnost. Čtvrtá kapitola vymezuje právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. V páté kapitole jsem se pokusil srovnat nejnovější právní úpravu nekalé soutěţe s dřívější právní úpravou. Z koncepčního hlediska nedochází ke změně právní úpravy nekalé soutěţe. I nadále se skládá z generální klauzule nekalé soutěţe, která musí být vţdy splněna a z demonstrativního výčtu zvláštních skutkových podstat. Z hlediska legislativně technického je ovšem nekalá soutěţ nově upravena jako civilní delikt objektivního charakteru. V textaci dochází k formulačním změnám, na které upozorňuji. Ohledně skutkových podstat nedošlo k velkým změnám, všechny byly zachovány, jedna byla přidána (dotěrné obtěţování 2982 občanského zákoníku). Dále jsem zaznamenal posuny v terminologii (podnik > závod). Jednotlivě upozorňuji na konkrétní změny ohledně zvláštních skutkových podstat. Zabývám se také oblastí právních prostředků ochrany proti nekalé soutěţi, kde vidím hned několik změn. Poslední změnou, na 7

8 kterou upozorňuji, je změna v oblasti aktivní legitimace, kdy právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěţitelů nebo zákazníků můţe uplatnit nároky ( 2981 odst. 1 ObčZ) i v případě srovnávací reklamy. Smyslem této práce je přiblíţit právní úpravu nekalé soutěţe, shromáţdit a utřídit informace týkající se nekalé soutěţe a na závěr srovnat novou a starou právní úpravu. Vztahy na trhu jsou ţivé a neustále se mění. Mění se také chování soutěţitelů. Tyto vztahy musí mít pevná pravidla. Boj o zákazníka nemůţe překračovat dobré mravy. Jde tedy o problém zcela hmatatelný, se kterým se setkáváme dnes a denně, ať v roli soutěţitele nebo spotřebitele. 8

9 1 Obecný úvod do problematiky nekalé soutěže Sametová revoluce v závěru roku 1989 nám přinesla obrovskou změnu politického systému. Socialistické řízené hospodářství bylo vystřídáno novým trţním systémem. Co vyrábět, kolik vyrábět určuje poptávka na trhu. Snaha dosáhnout co nejvyššího zisku nutí výrobce vyrábět co nejefektivněji. Nové podnikatelské subjekty v tzv. svobodném podnikání byly pohlceny touhou po prvenství s co největším ziskem. Zákony odkazující na zdravé trţní prostředí byly většinou zcela opomíjeny. Převzatý trţní systém západních zemí bez odpovídající legislativy vytvořil v naší zemi podnikatelskou dţungli. Soutěţ je snaha dvou nebo více soupeřících stran dosáhnout určitého cíle před ostatními, nejefektivnějším způsobem. Motivy soutěţního jednání mohou mít povahu materiální nebo morální. Někomu jde o peníze, jinému o uznání či pochvalu. Většina z nás si pod pojmem soutěţ představí sportovní utkání. Jen málokdo si uvědomí, ţe jde o jeden ze základních principů vývoje přírody vůbec. Člověk si odjakţiva hledá způsob, jak z mála vytěţit maximum při vynaloţení minima námahy. Lze tedy říci, ţe vznik samotného obchodu lze přirovnat k historii nekalé soutěţe. Soutěţ probíhající v prostředí obchodu se nazývá hospodářská soutěţ a dnes je základním kamenem trţního hospodářství. Soutěţivost je přirozený biologický jev, tedy jakási odvěká touha člověka po bezkonkurenčním prvenství, ne vţdy v souladu s dobrými mravy soutěţe. Ten prvotní podnikatelský zápal dává i dnes subjektům a soutěţitelům v hospodářské soutěţi,,právo opomíjet dobré mravy a etiku. Problematika nekalé soutěţe se kaţdý den dotýká téměř kaţdého z nás. Kaţdý z nás se dennodenně ocitá v postavení spotřebitele, zákazníka či soutěţitele. S různými podobami nekalosoutěţního jednání se tak setkáváme dnes a denně. V kaţdé výloze najdeme nějakou slevu, číhá na nás za kaţdým pultem či v regálech obchodních domů. Internet je zaplaven blikajícími reklamními bannery, slevovými portály a nabídkami obchodníků. Poštovní schránky u našich domovů bychom měli přejmenovat na letákové. Reklama nás provází na kaţdém kroku, není tedy divu, ţe ji povaţujeme za běţnou součást našeho ţivota. I zde se však setkáváme s klamavou a zavádějící reklamou či nezákonným počínáním. Tvrdý konkurenční boj v trţním prostředí nastavuje hranice dobrých mravů. Stále častěji jsme svědky i velmi agresivní podoby jednání na soutěţním poli. Neţádoucí projevy nekalosoutěţního jednání je třeba vymezit dostatečnou právní úpravou. Konkurence a samotné soutěţení vedou soutěţitele aţ za hranice fair play. V boji mezi konkurenty jde 9

10 zejména o co největší zisk a samotnou prestiţ. Tento boj se uskutečňuje v hospodářské soutěţi:,,hospodářská soutěž se tak v důsledku snahy soutěžitelů o dosažení co největšího zisku zpravidla s co nejmenší námahou stává stále více agresivní, neboť tito hledají stále nové a účinnější prostředky, jak získat zákazníky za využití různorodých praktik. 1 Hospodářskou soutěţí se tedy rozumí soupeření odlišných zájmů a odlišných subjektů na trhu. V hospodářské soutěţi by konkurenti neměli uplatňovat nekalé obchodní praktiky a také protiprávní postupy a prostředky. Mohlo by se podle P. Hajna v knize Soutěţní chování a právo proti nekalé soutěţi 2 zajít aţ na tzv.,,zdivočení soutěţních mravů. 1.1 Nekalá soutěž Nekalá soutěţ nebo téţ nekalé obchodní praktiky je jednání v hospodářské soutěţi (nebo v hospodářském styku), které je v rozporu s dobrými mravy a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Tyto podmínky jsou uvedeny v generální klauzuli, coţ je nutná podmínka k tomu, aby se určité jednání mohlo povaţovat za nekalou soutěţ. Pokud byl soutěţitel k nekalému jednání donucen, nejedná se podle zákona o nekalou soutěţ, jedná se o oprávněnou obranu. Petr Hajn v knize Právo nekalé soutěţe 3 zařazuje do nekalé soutěţe i zabraňující soutěţ, která se v odborných knihách objevuje velmi zřídka. Přitom k tomuto jevu dochází velmi často. Motivací hospodářské soutěţe je především snaha o zisk, o co větší a větší podíl na trhu. V tomto ohledu jsou důleţité zejména metody, které soutěţitel pouţívá v boji se svou konkurencí o větší podíl na trhu. První metodou zabraňující soutěţe jsou fyzické zábrany v činnosti, kdy např. soutěţitel poničí konkurentovu reklamu, jeho zařízení či dokonce fyzicky napadne jeho či zaměstnance nebo schválně dává svou reklamu vedle reklamy svého konkurenta. Jedna z nejvýraznějších metod je bojkot, u něhoţ soutěţitel vybízí k tomu, aby si ostatní nic od jiného soutěţitele nekupovali či vyuţívali jeho sluţby nebo např. nedovolené jsou výzvy typu,,nechoďte k. Také se za bojkot povaţuje, kdyţ je zákazník podněcovaný k tomu, aby si nekupoval určitý druh zboţí či nevyuţíval sluţbu, např.,,nechoďte do kadeřnictví vedle za 1000 Kč, ale pojďte k nám, my Vás ostříháme za 500 Kč a ještě k tomu 1 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s HAJN, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova univerzita, HAJN, P. Právo nekalé soutěže. Brno: Masarykova univerzita,

11 dostanete masáţ hlavy jako bonus!. K dalším metodám můţeme zařadit cenové podbízení, u něhoţ se v minulých letech spekulovalo, zda je z hlediska soutěţního práva dovolené, především prodej za ceny, které nevystačí ani na vlastní náklady podnikání. V současné době není stanovisko o cenovém podbízení tak přísné, jedná se dnes o velmi známou nabídku obchodníků, kdy se snaţí nalákat zákazníky: např.,,pouze dnes za skladové či zaváděcí ceny. K tomuto kroku se obchodníci uchylují ve chvílích, kdy potřebují vyklidit sklady či nalákat zákazníky. Zákonná obchodní praxe také přistupuje k tomu, ţe některé výrobky se schválně prodávají se ztrátou, ale poté se hledí na to, aby se to vešlo do určité průměrné výnosnosti z celého sortimentu. Tato metoda se v současnosti povaţuje za řádnou soutěţ, pokud samozřejmě nedojde k tomu, ţe soutěţitel chce strategicky a svou vědomou snahou získat místo na trhu pouze pro sebe a tím určovat ceny a mít mnohem větší volnost. Porušení smluvních závazků je předposlední metodou zabraňující soutěţe. K smluvní svobodě se řadí rozhodnutí podnikatele či spotřebitele, ţe se určité smlouvy neobnoví a tím dojde k ukončení spolupráce a stejnou smlouvu uzavřou s někým jiným. Toto je výraz svobodného volného rozhodování. Jednání se stává nekalostním tehdy, kdyţ před ukončením smlouvy dochází k výzvám, aby se zrušily dosavadní smlouvy, a jestliţe jsou takovéhle výzvy doplněny instrukcemi, jak smlouvu zrušit či dochází k nabídkám, které především slibují pomoc při rušení nebo dokonce mají formulář výpovědi. Příkladem porušení smluvních závazků můţe být proces, jímţ se zabýval německý soud, který rozhodl, ţe postup pojišťovacího ústavu, který se ve velké míře obracel na občany a vybízel je k tomu, aby zrušili své stávající pojistky a dokonce jim byly přikládány výpovědní dopisy a nové pojistné smlouvy. Poslední metodou je bezúplatné nasycení trhu. Lidé jsou velmi konzervativní, jakmile si zvyknout na druh kávy, druh pracího prostředku, druh novin, neradi si zvykají na nové prostředky. Na nový výrobek soutěţitelé často upozorňují např. rozdáním reklamních vzorků. Pakliţe by se reklamní vzorky rozdávaly v takovém rozsahu, ţe by došlo k nasycení trhu, jednalo by se o nekalou soutěţ. Mohlo by totiţ dojít k dočasnému potlačení konkurenta, jelikoţ by se na jeho výrobek zapomnělo a lidé by pouţívali výrobek, který mají dočasně zadarmo. Nejedná se pouze o mnoţství rozdaných výrobků, ale i jakým způsobem je výrobek propagován, např. zahraniční firma si stáhla, pomocí státního orgánu, adresy dívek určitého věku a zasílala jim vzorky hygienických vloţek. 11

12 1.2 Soutěžitel Za soutěţitele můţeme povaţovat všechny fyzické či právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěţe. Avšak nepatří sem tedy např. soutěţení politických stran před volbami, kdy se snaţí strany získat, co nejvyšší počet voličů (podle výše voličů dostávají strany i výši příspěvku), tím pádem se zde operuje i s hospodářskými hodnotami. Právní úprava hospodářského soutěţení má daleko větší nároky, neţ jaké jsou v politice.,,soutěžitel je subjekt, který nabízí, poskytuje, vyrábí nebo prodává zboží nebo služby či jiná plnění téhož nebo podobného druhu a tím vytváří pro zákazníky možnost volby. 4 Pokud existuje pouze jeden soutěţitel (např. bude v ČR výhradně jeden distributor banánů, je tedy vyloučeno mluvit zde o soutěţi, jelikoţ distributor nemá konkurenci a tak můţe určovat své vlastní ceny). Za hospodářského soutěţitele můţeme tedy povaţovat ţivnostníky, obchodní společnosti, umělce, charity a sdruţení individuálních soutěţitelů. Za nekalou soutěţ se tedy můţe povaţovat např. podplácení mezi sportovními kluby, kdy dojde k darování peněz za účelem prohry v zápase a tím pádem dojde k pomoci, aby se soupeř udrţel v lize. U neziskových organizací (charita) se také setkáváme s nekalou soutěţí, kdy spolu organizace soupeří o peníze, které mohou dostat darem. Organizace se mohou dopustit klamavé reklamy či zlehčování. 1.3 Spotřebitel Pojem spotřebitel je stejně významný jako pojem soutěţitel. Spotřebitel je zákazník v obchodu či sluţbách, ale řadí se sem i podnikatel, jenţ nakupuje u obchodníka zboţí, které dále vyuţije ve svůj vlastní prospěch (tzv. výrobní spotřeba či vytváření dalšího obchodu).,,slovo,,spotřebitel použité v generální klauzuli se pro potřeby hospodářské i soudní praxe,,překládá jako normální spotřebitel. Jde o konzumenta, který nemusí být zvlášť bystrý a pozorný, ale má projevovat určitou spotřebitelskou soudnost a neměl by se nalézat v pásmu hlubokého intelektuálního podprůměru. 5 Pojem,,spotřebitel je nově od roku 2014 zahrnut v širším pojmu,,zákazník (viz odst. 1) ObčZ). Soutěţitelé se snaţí ve většině případů spotřebitele především oklamat pro svůj vlastní prospěch či zisk. Někdy mohou oklamat pouze jednoho spotřebitele, ale určité jednání můţe 4 On-line zdroj: [cit ] 5 HAJN, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha: Linde Praha a. s., 1995, s

13 ,,napálit i menší skupinu spotřebitelů. Soutěţitelé vyuţívají pro svůj zisk několik forem nalákání spotřebitele. Jednou z nejvýznamnějších forem je obtěţování spotřebitele. V zahraničí je povaţována za nepřípustnou reklama pomocí telefonu, kdy jsou náhodně vybráni lidé, kteří jsou jiţ s podnikatelem v obchodním spojení. Za obtěţování spotřebitele lze brát i podomní obchod, posílání nevyţádaných předmětů (spotřebitel věc sice můţe vrátit, ale musí vynaloţit námahu a zboţí vrátit, coţ uţ je obtěţování). Za velmi hrubý zásah do soukromí spotřebitele se povaţuje, ţe si soutěţitel vyhledává údaje (např. v nemocnicích) o pacientech a jejich zdravotním stavu, aby soutěţitel mohl jako první před svou konkurencí nabídnout pojišťovací nebo dokonce pohřební sluţby. Další formou je zneuţívání lidských citů, soutěţitelé v dnešní době vyhledávají všemoţné způsoby, jak nalákat spotřebitele. Vyuţívají k tomu lidskou sexualitu, ale také i vyšší principy jako např. lásku k vlasti, soucit s malými dětmi, starými lidmi, zvířaty apod. či pocity vděčnosti. Za nepřípustné se povaţuje reklamní tvrzení, které hlásá, ţe z kaţdého prodeje je poskytován příspěvek na charitativní účely, nepřípustným se stává tehdy, kdyţ chybí údaj o výši příspěvku. 1.4 Generální klauzule obecně Klauzule uvádí nejobecnější poţadavky, které se musí vţdy uskutečnit, aby určité jednání mohlo spadat pod některou z konkrétních skutkových podstat nekalé soutěţe. Do skutkových podstat řadíme klamavou reklamu, klamavé označování zboţí a sluţeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, podplácení, zlehčování, srovnávací reklamu, pokud není dovolena jako přípustná, porušování obchodního tajemství, dotěrné obtěţování a ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí. Pokud jednání postrádá pouze jeden jediný znak (jedinou podmínku klauzule), nelze jej brát jako nekalou soutěţ. Petr Hajn uvádí jednoduchý příklad:,,reklama na čokoládu Milka, v níž je hovězí skot vyveden fialovou barvou, vyvolává určitý klamný účinek. Na základě této reklamy se totiž prý až třetina městských děti v SRN domnívá, že kráva má fialovou barvu. Přesto reklama na Milku neporušuje ustanovení...chybí zde totiž jeden ze znaků uvedených v generální klauzuli. Skutečnost, že pro hovězí skot zvolil reklamní výtvarník fialovou barvu, budeme těžko hodnotit jako rozpor s dobrými mravy soutěže, jako porušení soutěžní slušnosti. 6 K tomu, aby se jednalo o nekalou soutěţ, musí být splněny všechny tři znaky generální 6 HAJN, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha: Linde Praha a. s., 1995, s

14 klauzule, které si podrobněji představíme v dalších kapitolách. Jinými slovy, zákon výslovně zakazuje jednání, které naplňuje současně tři znaky, a to: 1) je v hospodářském styku 2) je v rozporu s dobrými mravy soutěţe 3) je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům Pro správně porozumění pojmu nekalé soutěţe je nutné si uvědomit rozdíl mezi dobrými mravy a dobrými mravy soutěţe, které nejsou shodné. Soutěţní mravy jsou chápany v uţším slova smyslu neţ obecné mravy, coţ znamená, ţe ne všechno co můţe být povaţováno za nemravné v obecném pojetí je nemravné také v hospodářské soutěţi. Soutěţní právo tedy v rámci konkurenčního boje připouští i některé aktivity, které jsou za hranicí obecných dobrých mravů. Ve vztahu generální klauzule a jednotlivých skutkových podstat přitom platí, ţe znaky uvedené v generální klauzuli musí být naplněny i v jednotlivých případech speciálních skutkových podstat. Tzn., ţe pokud jednání vymezené speciální skutkovou podstatou nekalé soutěţe nenaplňuje současně znaky generální klauzule, tj. není v rozporu s dobrými mravy soutěţe a není způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům, nejedná se o nekalou soutěţ. Zároveň však platí, ţe pokud konkrétní jednání nenaplňuje znaky ţádné ze speciálních skutkových podstat upravených v ObčZ, avšak naplňuje znaky generální klauzule, můţe být takové jednání stíháno jako nekalosoutěţní. Výčet speciálních skutkových podstat je tedy pouze demonstrativní a za nekalosoutěţní jednání můţe být povaţováno i jiné jednání, které je v rozporu s dobrými mravy a je schopno přivodit újmu soutěţitelům a zákazníkům. Generální klauzuli můţeme pouţít i samostatně, pokud jsou splněny její podmínky. A také, jestliţe jednání nelze zařadit pod některou ze skutkových podstat nekalé soutěţe. Aby určité jednání bylo povaţováno za nekalou soutěţ, nestačí mu pouze odlákat zákazníky nebo způsobit újmu. Tyto prostředky jsou častým cílem v konkurenčním boji. Pakliţe je tento záměr uskutečňován slušnými prostředky (např. kvalitnější výrobou či originálnější reklamou atd.), tak ani tehdy se nejedná o nekalou soutěţ. Klauzule není oblíbená v hospodářské praxi pro svou značně obecnou úpravu. Pracovníci v oblasti ekonomiky hodnotí, ţe ve svobodné společnosti (v trţní ekonomice) by mělo být povoleno vše, co není ničím zakázáno. Chtějí, aby se zákon upravil a byl přesně zformulován. Ţádají, aby ze zákona jasně vyplývalo, které soutěţní prostředky se povaţují za právně přípustné a které naopak. V dnešní době nelze toto uskutečnit, jelikoţ především 14

15 hospodářští pracovníci jsou velmi šikovní v nacházení způsobů, jak být lepší neţ konkurence. Tento jev se podle P. Hajna nazývá,,perverzní tvořivost 7. Na tento fakt poukazuje vynalézavost konkurentů. I kdyby zákonodárce odmítl několik postupů, konkurenti bojující o udrţení se v hospodářské oblasti, vymyslí několik dalších způsobů, u kterých by byla tenčí hranice mezi dovoleným a zakázaným. Na celém světě v právní úpravě nekalé soutěţe nechybí obecné normy, jejichţ prostředkem je jiţ zmíněná generální klauzule Jednání v hospodářské soutěži Jednání v hospodářské soutěţi je první podmínkou klauzule, aby se jednání mohlo kvalifikovat jako nekalá soutěţ. Hospodářská soutěţ je definována jako,,soupeření subjektů v hospodářské oblasti s cílem předstihnout jiné subjekty a dosáhnout tím hospodářský prospěch. 8 Toto soupeření naznačuje, ţe jde o velmi rozdílnou skupinu jevů, jejichţ společným bodem je hospodářský aspekt. V podrobnějším chápání soutěţe dojdeme k závěru, ţe za hospodářskou soutěţ se povaţuje konkurence mezi výrobci, obchodníky či poskytovateli sluţeb. Za nekalou soutěţ můţeme také povaţovat vztah mezi konkurenčními deníky, filmovými společnostmi nebo sportovními kluby. Jestliţe např. vedení fotbalového druţstva podplatí rozhodčího nebo dokonce svého soupeře, aby jim darovali zápas, bylo by moţné tento příklad označit jako nekalou hospodářskou soutěţ. Ale např. soupeření politických stran před volbami nelze povaţovat za hospodářskou soutěţ. Chování v hospodářské soutěţi naznačuje bytí minimálně dvou soupeřících činitelů a tím pádem i existenci soutěţního vztahu. Tento samozřejmý znak musí být dán, jinak by se určité jednání nemohlo povaţovat za nekalou soutěţ. V tomto vztahu se objevují nejen obchody se stejným zboţím nebo sluţbami, ale také to mohou být subjekty s velmi rozdílnými nabídkami, pokud jsou mezi nimi substituční moţnosti. Petr Hajn dává za příklad obchodníka,,který použije slogan,,co darovat za vysvědčení? Zkuste místo obvyklé knihy kalkulačku, se nachází v soutěžním vztahu s knihkupcem; do tohoto vztahu se sám svým prohlášením uvedl. 9 Soutěţní vztah je nejen jiţ přítomným vztahem, ale i vztahem v budoucnu zamýšlený. Nekalé soutěţe se tedy dopouští i ten, jenţ se bude zabývat určitou hospodářskou činností, připravuje zamyšlené kroky k lepší a výhodnější startovací pozici na 7 HAJN, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha: Linde Praha a. s., 1995, s Obchodní zákoník komentář, SEVT Frances: Praha, 1993, s HAJN, P. Právo nekalé soutěže. Masarykova univerzita: Brno, 1994, s. 6 15

16 trhu před konkurenty. Jednání by mělo být motivováno zejména soutěţním záměrem. K zjištění, zdali je v konkrétní situaci soutěţní záměr, nám pomáhají poměrně běţné případy. Např. kdy podnikatel utrţil soutěţní újmu, protoţe byl v novinách nepříznivý článek o jeho podnikatelské činnosti nebo byl záporně kritizován ve spotřebitelském testu. Pokud chtěl článek pouze informovat a chránit spotřebitele, nejedná se o jednání v soutěţi, tedy nelze ani uţít generální klauzuli proti nekalé soutěţi Dobré mravy soutěže Největší interpretační rozpaky budí druhá podmínka generální klauzule, jedná se o rozpor s dobrými mravy soutěţe.,,porušení pravidel a zvyklostí, které se dodržují v konkurenčním prostředí, a které i samotní soutěžitelé považují za odpovídající podnikatelské korektnosti. 10 Na začátku je důleţité upozornit na fakt, ţe dobré mravy soutěţe nelze přirovnávat k obecným dobrým mravům (např. zdvořilost či kultivovanost). Měli bychom vyzdvihovat především slovo soutěţ. Generální klauzule nefunguje k prosazování obecné mravnosti, takovou funkci plní jiné normy, které zajišťují slušnost soutěţních postupů. Např. reklama, ve které se objevují obnaţená těla, není v rozporu s dobrými mravy soutěţe. Dobrými mravy soutěže se nerozumí a priori (nebo ex post) konstruovaná hypotetická morální pravidla, ale faktická morálka existující buď v obchodě vůbec nebo alespoň v příslušném obchodním odvětví. Novodobá česká judikatura tento princip několikrát prolomila z toho důvodu, že návrat české společnosti k tržnímu hospodářství poznamenal vznikající konkurenční vztahy řadou zavedených (či nově se živelně utvářejících) a obecně dodržovaných mravů, z nichž některé lze jen sotva označit za dobré. 11 Na druhé straně dochází k rozporu s dobrými mravy chování, kdy si podnikatel náhodně vybere název svého obchodu, aniţ by tušil, ţe stejný název jiţ byl dříve pouţit jiným činitelem. Tomuto chování nelze nic vytknout z hlediska obecné etiky. Proto nemůţeme dobré mravy soutěţe porovnávat s obecnou etikou. Z právního hlediska se jedná o objektivní stav (nesoulad s dobrými mravy soutěţe nepoţaduje zavinění ve formě záměru či nedbalosti). Dobré mravy soutěţe nejsou konzervativní. Pokud tedy je soutěţní jednání nové, dosud neobvyklé, nemusí na sto procent odporovat zákonu. 10 HAJN, P. Příspěvek k vymezení dobrých mravů soutěţe. Právo a podnikání. 1994, č ELIÁŠ, K. IN ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŢEK, J. a kol. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. Praha: C. H. Beck, 2002, s

17 ,,O rozpor s dobrými mravy soutěže a vůbec o soutěž nekalou se bude jednat tehdy, když budou narušeny principy výkonové soutěže to je soutěže, v níž se náskok oproti konkurentům získává kvalitnějšími výrobky, lepšími službami, nižšími cenami, nápaditější reklamou. 12 Za rozpor s dobrými mravy soutěţe povaţují soudy i chování, jeţ se na první pohled nezdají příliš nebezpečná, ale mohla by nakonec vést k napodobení nekalosoutěţního jednání a k vzrůstající intenzitě. Soudní předválečná rozhodnutí ukazovala, ţe zdánlivě bezvýznamná jednání by mohla dospět ke,,zdivočení soutěţních vztahů. V soudních sporech mezi konkurenty bude ve výsledku záleţet na osobnosti soudce, na jeho znalostech v oboru a neméně důleţití jsou právníci obou zúčastněných stran. V zemích s rozvinutým trţním hospodářstvím jsou takovéto procesy projevem kvality ekonomického a právního eseje. Výrazně se podílí na rozvíjení soutěţního práva a především na hlubším porozumění hospodářské soutěţe Způsobilost přivodit újmu Poslední z podmínek generální klauzule, aby mohla být vůbec pouţita, je způsobilost přivodit újmu jiným soutěţitelům a spotřebitelům. Způsobilost přivodit újmu není stejný případ jako způsobení újmy. Proto lze brát v potaz nejen jednání, které někomu jinému uškodí, ale i takové, které někomu uškodit můţe. Za slovo újma povaţujeme např. odlákání zákazníků, ale i některé nehmotné újmy (např. ohroţení dobré reputace konkurenta mezi zákazníky či napodobenina firemního jména). Soutěţitel tímto nejenom přivodí újmu svému konkurentovi, ale i potencionálnímu zákazníkovi, který se nechá ovlivnit klamavou reklamou. Konzument si koupí špatný výrobek a utrpí finanční újmu a bude mít špatný pocit sám ze sebe, ţe se nechal ošálit klamavou reklamou. Opakuji tedy, ţe je moţné dostat konkurenta do situace, v níţ můţe soutěţitel přivodit újmu hmotnou či nehmotnou, a přece se nedostane do kolize s generální klauzulí proti nekalé soutěţi. Spotřebitel není pouze zákazník v obchodě či sluţbách, ale i podnikatel, jenţ získává materiál a zboţí pro své další aktivity nebo pro výrobní spotřebu. Soutěţitelé, kteří spolu soupeří, nemusí být ze stejného odvětví, mohou se dostat do střetu ve chvíli, kdy mají své výrobky zaměnitelné. Většinou sami soutěţitelé prohlásí za svého konkurenta někoho, koho by jinak za konkurenta nepovaţovali. Petr Hajn tuto skutečnost ukazuje na příkladu reklamy: 12 HAJN, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha: Linde Praha a. s., Praha, 1995, s

18 ,,Dobře to lze demonstrovat na reklamě, která v podstatě nabádala k tomu, aby si spotřebitel místo zájezdu na Kanárské ostrovy koupil automatického tlumočníka, ukazuje, že vzájemnými soutěžiteli mohou být i cestovní kancelář a výrobce elektrotechniky. 13 Obecně tuto skutečnost chápeme, tak ţe konkurenty v hospodářské soutěţi mohou být i velmi rozdílní obchodníci, u kterých by podle objektivní povahy jejich výrobků nebo sluţeb nedošlo k ţádnému zájmovému střetu na hospodářském trhu. Dochází k případům, v nichţ je posouzení, zda došlo či nedošlo k újmě, velmi těţké odhadnout. Je to v případech, v nichţ propagované zboţí není nijak špatné, nepřináší konzumentovi ţádné starosti a jeho koupě mu dokonce přináší určité výhody, ale cena zboţí je více neţ vysoká. V těchto případech by záleţelo na povaze, konkrétním úsudku, znalostí a vyzrálostí soudce, který musí bez veliké opory zákonného textu rozhodnou, co povaţuje za újmu pro spotřebitele nebo soutěţitele. 13 HAJN. P. Právo nekalé soutěže. Masarykova univerzita: Brno, 1994, s

19 2 Vývoj právní úpravy nekalé soutěže V 19. století se začíná tvořit myšlenka odvětví obchodního práva. Hospodářské vztahy nebyly příliš právně a především důmyslně regulovány. Po nějaké době a s nabytými zkušenostmi se zjistilo, ţe volný průběh věcí v hospodářském styku můţe znamenat vznik velkých kapitálových společností, díky nimţ se postupně hospodářská soutěţ omezuje. Všechny státy, které mají ve své zemi zavedeno trţní hospodářství, si obstaraly nějaký druh pojistky proti určitým nezákonným praktikám v hospodářské soutěţi. Většina zemí si vybrala naprosto odlišné praktiky.,,nejlepší ochranu skýtá zvláštní obsažný psaný zákon, kde může zákonná základna pro potlačování nekalé soutěže sahat od výstižného obecného ustanovení postihujícího protiprávní jednání až po podrobnou úpravu zvláštním zákonem. 14 Hlavním důvodem této různosti je ve většině případů především historický důvod. První myšlenka zákona o nekalé soutěţi se objevila kolem roku 1850 ve Francii. V této době ve Francii nebyl ţádný významný zákaz nepoctivého obchodu. I přesto dokázaly francouzské soudy navrhnout velmi účinný systém zákona o nekalé soutěţi. Stalo se to na základě obecného ustanovení, které bylo zahrnuto v článku číslo 132 francouzského občanského zákoníku. Z článku vyplývá povinnost, jeţ nařizuje za nekalostní jednání platit náhradu škody. Co se týká ochrany spotřebitelů, byl vydán roku 1905 zákon o podvodu s výrobky. Tento zákon byl v roce 1973 doplněn o,,zákon Royer 15. V letech 1978 a 1989 se zákony rozrostly o zákon o informování spotřebitelů. V Německu byla situace odlišná, soudy nechtěly rozšířit ustanovení v občanském zákoníku o nekalém chování v obchodě, proto zde bylo nezbytně nutné stanovit zvláštní zákon, který by se vztahoval k nekalému obchodu v trţním hospodářství. V roce 1909 vznikl zákon proti nekalé soutěţi a stal se hlavním základním kamenem v této problematice. V zákonu jsou zahrnuty dvě základní ustanovení o nelegální klamavé obchodní činnosti, na které jsou nabalena další ustanovení. Německé soudy se také postaraly o existenci systému, jehoţ základním úkolem je zejména potlačení nepoctivého jednání v obchodě, a také především ochrana konkurentů, ale i spotřebitelů a široké veřejnosti. Ve Spojeném království nenavrhli samostatný zákon o ochraně proti nekalé soutěţi. 14 HAJN, P. Právo nekalé soutěže. Masarykova univerzita: Brno, 1994, s Zákon, který zakazuje reklamu uvádějící v omyl. 19

20 Stejně jako ve Spojeném království ani ve Spojených státech amerických není ţádný Můţe za to jejich liberální přístup a neochota vydávat nová ustanovení, která by hodnotila osobní názory na to, co je,,řádné a co naopak.,,od r je,,passing off uznáváno za protiprávní jednání a je považováno pro konkurenty za dostatečnou ochranu. Následkem tohoto jsou civilní právní prostředky ve prospěch konkurentů stále ještě omezeny na izolované případy podle nekodifikovaných zásad o protiprávním jednání, což je zvláště ochrana proti,,passing off, nároky založené na škodě vzniklé lživým tvrzením nebo porušení důvěry. Na druhé straně byla ustanovení na ochranu spotřebitele proti uvádění v omyl zavedena již v r. ucelený zákon o proviněních v nekalé soutěţi. Od roku 1946 existuje právní pomoc proti lţivým tvrzením o svých výrobcích, které jsou nadmíru pochvalné. V roce 1988 se toto ustanovení dále rozrostlo o pokrytí falešných a omylných tvrzení o produktech nebo sluţbách jiné osoby. Jako další prostředek na ochranu proti nekalé soutěţi byla vybudována federální agentura s názvem Federální komise pro obchod, která má veliké pravomoci při stíhání většiny klamavých činností, k nimţ dochází ve vnitrostátním obchodě. Za problém by se dalo povaţovat, ţe komise nedává poškozeným konkurentům či spotřebitelům právo na obvinění. Přitom statusy proti nekalé činnosti v obchodě povolují zainteresovaným stranám vznést ţalobu. 2.1 Generální klauzule v Pařížské úmluvě Podle článku 10 bi (1) Paříţské úmluvy mají země Paříţské unie za povinnost zajištění účinné ochrany proti nekalé soutěţi. Ve více neţ sto státech, které jsou účastníkem Paříţské úmluvy, můţeme najít zákonodárný podklad pro ochranu proti nekalé soutěţi v národním hospodářství, ale dokonce i na mezinárodní úrovni. U ochrany proti nekalé soutěţi se musí dávat zvláštní důraz na opatření, jeţ dovolují svazům a sdruţením (většinou zastupují obchodníky, výrobce nebo průmyslníky) vloţit se do správních řízení nebo soudů za předpokladu, ţe nejsou v rozporu se zákonem v dané zemi. Také se klade důraz na to, zda nepřekračují práva, která jsou často umoţňována národním sdruţením. Podle Paříţské úmluvy definujeme nekalou soutěţ,,jako každou soutěžní činnost, která odporuje poctivým zvyklostem v průmyslu nebo obchodě. Definice ponechává určení pojmu,,poctivé zvyklosti národním soudům a správním úřadům. 17 Státy v Paříţské úmluvě 16 EFFENBERGER, K. Ochrana proti nekalé soutěži. Úřad průmyslového vlastnictví. 1995, s Tamtéţ, s

21 mají volnou ruku v poskytování ochrany proti určitým jednáním i v případě, pokud nejsou určité strany vzájemnými konkurenty. Paříţská úmluva dále uvádí tři důleţité případy, které musejí být bezpodmínečně zakázány. Tyto případy představují minimální ochranu, kterou všechny členské státy musí všem poskytovat. Prvním případem je vyvolávání záměny a druhým poškozování dobré pověsti. Na tyto dva případy lze pohlíţet jako na dvě tradiční oblasti zákona o nekalé soutěţi, především té, která se týká ochrany konkurenta. Třetí případ byl přidán na konferenci v Lisabonu, byl nazván uvádění v omyl, coţ znamená, ţe přihlíţí na zájmy konkurenta i spotřebitele. 2.2 Vývoj právní ochrany v ČR Situace v České republice vypadala od prvních náznaků zákonů aţ do první světové války jaksi benevolentně. Na začátku vývoje obchodního práva existovaly určité projevy, jak zamezit nekalé soutěţi, např. dvorský dekret, který zabraňoval přehánění v reklamě kolem roku Na přelomu století (19. a 20.) nebyla ještě hospodářská soutěţ celistvě usměrňována pravidly o nekalé soutěţi. V této době se společnost řídila podstatně volnou hospodářskou soutěţí. Soutěţ byla,,závislá na obecných soukromoprávních předpisech a jen zčásti byla řízena speciálními právními zákony v rámci ochrany spotřebitelů. Úpravy nekalé soutěţe se okrajově dotýkaly tyto předpisy: zákon č. 19/1890 ř.z., o ochraně známek zákon č. 26/1895 ř.z., o výprodejích zákon č. 89/1897 ř.z. o obchodu s potravinami a některými předměty uţitnými zákon č. 26/1902 ř.z., o obchodu s máslem, sýrem, přepouštěným máslem a sádlem a jejich náhraţkami zákon č. 210/1907 ř.z., o obchodu s vínem, vinným moštem a vinným rmutem Československá republika podepsala po první světové válce Paříţskou unijní úmluvu na ochranu průmyslového vlastnictví a i tzv. malou Saint-Germainskou smlovu. K podepsání došlo 5. října Po vzniku naší nové republiky pařily k nejvýznamnějším úpravám problematiky nekalé soutěţe dva zákony: zákon č. 3/1924 Sb. z. a n., o zákazu prémiových obchodů s předměty denní potřeby zákon č. 5/1924 Sb. z. a n., o označování původu zboţí 15. července 1927 vznikl zákon, který do právního řádu Československé republiky přinesl ucelenou právní úpravu proti nekalé soutěţi. Jednalo se o zákon č. 111/1927 Sb. z. a n., proti nekalé soutěţi, který nabyl účinnosti dne 28. ledna Tento právní předpis u nás 21

22 platil aţ do konce roku Zákon měl zajistit především poctivost a důvěru v hospodářství. Jeho nabytí předcházel dlouhý a sloţitý proces. Zákon o ochraně proti nekalé soutěţi v té době vyvolal velikou vlnu odporu a nespokojenosti mezi obchodníky, jelikoţ podle nich neupravoval nekalou soutěţ, ale spíše zamezoval hospodářské soutěţi. I přes námitky se zákon stal velmi kvalitním a úplným právním prostředkem proti nekalé soutěţi. Hospodářskou soutěţ usměrňoval nejen v oblasti soukromoprávní, ale i trestněprávní a správní.,,zákon o ochraně proti nekalé soutěži byl rozdělen do pěti hlav a poskytoval v hospodářském styku soukromoprávní (obsažená v hlavě I.), trestní (obsažená v hlavě II.) a správní (obsažená v hlavě III.) ochranu proti nekalé soutěži. V hlavě IV., ustanovení všeobecná, byla uvedena definice pojmu soutěžitele, upraveno vyloučení veřejnosti, smírčí řízení, poměr k cizině nebo k jiným zákonům. Poslední hlavu zákona o ochraně proti nekalé soutěži tvořila ustanovení závěrečná. 18 Po roce 1948 došlo na našem území k velkým nejenom právním změnám. Zákon o ochraně proti nekalé soutěţi byl od 1. ledna 1951 zrušen a nahrazen novým zákonem č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. Tento občanský zákoník zrušil v té době i všechny právní předpisy, jeţ upravovaly oblast hospodářské soutěţe. V občanském zákoníku bylo pouze jedno ustanovení o nekalé soutěţi 352, které zahrnovalo zvláštní případ náhrady škody, která byla uskutečněna v nekalé soutěţi v hospodářském styku. Vzhledem k podmínkám, které vládly v naší zemi se ustanovení promítlo pouze na mezinárodní závazky státu, která plynou z Paříţské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví.,,ustanovení 352 občanského zákoníku z roku 1950, které poskytovalo žalobní legitimaci pouze poškozeným soutěžitelům, mělo povahu generální klauzule a zakazovalo protikonkurenční jednání rozporná s dobrými mravy soutěže. 19 Toto ustanovení 352 zůstalo v platnosti aţ do roku 1991, kdy nabyl účinnosti 1. ledna 1992 obchodní zákoník. V roce 1964 nabyl v platnosti zákon č. 40/1964, občanský zákoník, který zrušil občanský zákoník z roku 1950 (kromě dvou ustanovení 12 a 352). Nekalé soutěţní chování upravoval zákon č. 86/1950 Sb, trestní zákon, jenţ vyšel v platnosti 1. srpna V ustanovení 258 modifikoval zákon nekalé soutěţe. Po dobu aţ 18 On line zdroj: [cit ] 19 ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŢEK, J. a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo, Praha: C. H. Beck, 2007, str

23 pěti měsíců vlastně existovala dvojitá právní úprava trestně právní ochrany proti nekalosoutěţnímu jednání. Úprava soutěţního práva se také vyskytovala v ustanovení 119 a následně v zákoně č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník. Touto úpravou vznikla tzv. podvojná úprava soutěţní problematiky (ustanovení 119, hospodářského zákoníku a 352 občanského zákoníku z roku 1950). Ustanovení 119 korigovalo pravidla spolupráce mezi socialistickými organizacemi. Jejich nejdůleţitějším cílem byla ochrana potřeb národního hospodářství. Hospodářský zákoník byl mnohokrát novelizován, samozřejmě i jeho část o problematice nekalé soutěţe. Ve druhé polovině šedesátých let vyšly v platnosti další dva zákony, které se mohou řadit do zákonů,,svobodnějších : č. 100/1966 Sb., o plánovitém řízení národního hospodářství, který upravoval jednání organizací, které nesmí být v rozporu s dobrými mravy soutěţe č. 138/1970 Sb., který nabyl v platnost roku 1971, a jenţ zařadil ustavení 119a, které zahrnuje zákaz pro instituce, které by chtěly vyuţívat svého vysokého společenského postavení pro získávání neoprávněných a také nepatřičných výhod na úkor jiných institucí S pádem komunistického reţimu v roce 1989 přišel s novou právní úpravou o nekalé soutěţi zákon č. 103/1990 Sb., který nabyl účinnost 1. května 1990, doplnil do hospodářského zákoníku ustanovení 119 d a 119 e. Na základě těchto nových ustanovení nemohou podnikatelské instituce jednat způsobem, který by byl v rozporu s dobrými mravy soutěţe. Po revolučním roku 1989 mělo být právo proti nekalé soutěţi a právo na ochranu soutěţe spojeno do jednoho zákona. Z vymyšleného spojení posléze sešlo a oba zákony byly v jiných právních předpisech. Dne 1. ledna 1992 obchodní zákoník zrušil občanskoprávní a hospodářskoprávní regulaci nekalé soutěţe. Obchodní zákoník v té době představoval pomyslný vrchol legislativního snaţení o úpravu proti ochraně nekalé soutěţe po roce Obsah obchodního zákoníku je zaloţen na kombinaci ustanovení, které obsahují co nejobecnější podmínky, během nichţ dochází k nekalému chování. Tzn. ţe obsahuje generální klauzuli, která je doplněna o devět skutkových podstat, a jenţ jsou podrobněji vysvětleny v 45 aţ 52, obchodního zákoníku. Toto pojetí zákona je inspirováno prvorepublikovým zákonem o ochraně proti nekalé soutěţi a také zahraničními právními úpravami. V rámci změn o právu proti nekalé soutěţi se musí brát v potaz vstup ČR do Evropské 23

24 unie. ČR se stala členskou zemí unie 1. května Naše země byla povinna zabezpečit, aby právní řád byl v harmonii s evropskými směrnicemi, které se týkají práva nekalé soutěţe. Dne 1. ledna 2014 vyšel v platnosti nový občanský zákoník, jenţ nově upravuje problematiku nekalé soutěţe, namísto starého obchodního zákoníku, který tím pádem zanikl. Smyslem nového zákoníku bylo upravit všechny soukromoprávní vztahy v jediném předpisu. Nový občanský zákoník v sobě zahrnuje celkem 3081 paragrafů.,,nově přejímá celou řadu pravidel upravených v jiných zákonech, které zrušuje (celkem se jedná o více než 100 právních předpisů, např. obchodní zákoník, zákon o rodině, zákon o vlastnictví bytů či zákon o sdružování občanů). 20 Hlavními důvody pro zavedení nového zákoníku bylo inspirování se a vycházení zejména ze středoevropského myšlení (a jeho respektování), oproštění se od socialistického myšlení a přiblíţení se evropské právní a kulturní úmluvě. Nekalá soutěţ byla doplněna o ještě jednu skutkovou podstatu, která v zaniklém zákoníku nebyla dotěrné obtěţování, které je ve skutečnosti nevyţádanou reklamou. Podrobnější změny, které se týkají nekalé soutěţe v občanském zákoníku, jsou uvedeny v páté kapitole této práce.,,nekalá soutěž je v novém občanském zákoníku zakotvena v hlavě III (závazky z deliktů), díle 2 (zneužití a omezení soutěže), který se dělí na oddíl 1 (obecná ustanovení) a oddíl 2 (nekalá soutěž) Předpisy Evropské unie proti nekalé soutěži Předpisy Evropské unie proti nekalé soutěţi ze začátku spadaly pod oblast ochrany spotřebitele. Ochrana spotřebitele je regulována ve Smlouvě o zaloţení Evropského společenství. Během konference v Paříţi roku 1972 se vyskytly první podněty ke vzniku spotřebitelské politiky. V roce 1975 došlo ke schválení programu na ochranu spotřebitelů:,,první program politiky na ochranu a k informování spotřebitelů, který obsahovat pět základních práv, mezi nimiž bylo právo na ochranu zdraví a bezpečnosti spotřebitele, na ochranu hospodářských zájmů spotřebitele, na náhradu za utrpěnou škodu, na informování a poučení a na zastupování. 22 Zástupci, kteří program připravovali, se inspirovali severskými 20 On-line zdroj: [cit ] 21 ONDREJOVÁ, D. Nekalá soutěţ podle nového občanského zákoníku. Obchodněprávní revue. 2013, č. 7-8, s VĚRNÝ, A., DAUSER, M. Evropské právo se zaměřením na rozhodovací praxi evropského soudního dvora. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s

25 zeměmi a Spojenými státy americkými. Nejdůleţitějším bodem ochrany spotřebitele a nekalé soutěţe je regulace reklamy. Směrnice 79/112/EHS z data 18. prosince 1978 se stala prvním právním předpisem o označování a úpravě potravin a jejich propagování. 10. září 1984 vyšla v platnost směrnice 84/450/EHS, která byla o klamavé reklamě, a jenţ byla obecněji upravena. U klamavé reklamy můţe docházet ke zkreslení soutěţe a má také dopad na chování spotřebitelů (zákazníků). Ze smlouvy Evropského společenství jasně vyplývá, ţe je potřeba spotřebitele chránit. Směrnice se týká pouze klamavé reklamy a také určuje co je klamavá reklama a kdy se o ní jedná. Rovněţ srovnávací reklama je obsaţena ve směrnici. Srovnávací reklama byla zahrnuta ve směrnici 84/450/EHS, avšak 6. října 1997 vyšla v platnost směrnice 97/55/ES, jenţ upravuje předchozí směrnici takovým způsobem, aby byla srovnávací reklama zařazena. Směrnice v jistých případech reklamu schvaluje, avšak reguluje podmínky přípustnosti. Důvodem je poskytnutí objektivního srovnání a vytváření,,zdravé konkurence. U obou směrnic (klamavé a srovnávací reklamy) mohou členské státy EU přijmout úpravu, jeţ umoţňuje obsáhlou ochranu spotřebitelů. Právo proti nekalé soutěţi dostalo nejnovější právní úpravu dne 11. května 2005 jedná se o směrnici 2005/29/ES, o nekalých obchodních praktikách podniků vůči spotřebitelům na vnitřním trhu. Směrnice mění předchozí směrnice, jeţ jsou uvedeny výše. Významným důvodem pro přijetí směrnice bylo dosaţení vysokého stupně ochrany spotřebitele. Směrnice poskytuje ochranu spotřebitelům, kteří sjednávají obchodní transakce s podnikateli. Směrnice nařizuje výslovný zákaz nekalých praktik. Jde především o praktiky, které přímým způsobem ovlivňují postoj spotřebitele, a které také mohou ublíţit soutěţiteli. Nekalé praktiky jsou rozděleny na klamavé a agresivní. Jako klamavé praktiky chápeme informace, jeţ jsou nepravdivé nebo neúplné.,,navíc směrnice zakazuje marketingové aktivity a reklamu výrobků, které vedou k záměně s jiným výrobkem nebo konkurenční značkou...všechny informace potřebné pro spotřebitele mu musí být poskytnuty v jasné a srozumitelné podobě, ve vhodný čas, aby mu umožnily učinit obchodní rozhodnutí. V opačném případě se bude jednat o klamavé opomenutí. 23 Agresivními praktikami se rozumí, např. vyvíjení tlaku na spotřebitele, či nucení. 23 On-line zdroj: [cit ] 25

26 O nekalých obchodních praktikách existují i další směrnice, např. směrnice 1999/44/ES, prodej a záruka poskytování na spotřební zboţí či směrnice 2000/13/EHS, o sbliţování právních předpisů. 26

27 3 Skutkové podstaty nekalé soutěže 3.1 Klamavá reklama Tato skutková podstata je vymezena v 2977 odst. 1) ObčZ Klamavá reklama je taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování sluţeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoliv jiným způsobem osoby, jimţ je určena nebo k nimţ dospěje, a tím je zřejmě i způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob. V odst. 2) při posuzování, zda je reklama klamavá, se přihlédne ke všem jejím výrazným znakům. Zvláště se přihlédne k údajům, které reklama obsahuje ohledně a) dostupnosti, povahy provedení, sloţení, výrobního postupu, data výroby nebo poskytnutí, způsobilosti k určenému účelu, pouţitelnosti, mnoţství, zeměpisného či obchodního původu, jakoţto i podrobnějšího vytčení a dalších znaků zboţí nebo sluţeb včetně předpokládaných výsledků pouţití nebo výsledků a podstatných znaků provedených zkoušek či prověrek, b) ceny nebo způsobu jejího určení, c) podmínek, za nichţ se zboţí dodává nebo sluţba poskytuje, a d) povahy, vlastnosti a práv zadavatele reklamy, jako jsou zejména jeho totoţnost, majetek, odborná způsobilost, jeho práva duševního vlastnictví nebo jeho vyznamenání a pocty.,,při posouzení klamavosti se dále přihlédne také k dodatkům, zejména k použití výrazů jako,,druh,,,typ,,,způsob, jakož i k výpustkám, zkratkám a celkové vnější úpravě. 24 Reklama můţe být mluvený či psaný projev, můţe být také vyobrazením fotografií. Reklama nás zasahuje také přes masmédia. Není přitom podstatné, zda jde o údaje pravdivé či nikoliv. Rozhodující je, zda vzhledem ke všem okolnostem mohou ostatní uvést v omyl. Za klamavou reklamu nepovaţujeme obvyklé reklamní přehánění, které průměrný spotřebitel snadno odhalí. 24 On-line zdroj: [cit ] 27

28 Kaţdý, kdo někdy vykonával domácí práce, dobře ví, ţe slogany jako,,peresam pere sám, z všedního dne svátek mám líčí skutečnost v příliš růţových barvách. Totéţ platí o výroku,,s naším pojištěním se kaţdá nehoda mění v potěšení. Jiţ v předválečném rozhodnutí Váţný 25 č se dovídáme:,,reklamě nelze ukládati takové meze, aby se stala vůbec nemožnou. Nutno připustiti příkrasy a nadsázky, poněvadž by jinak každá reklama přestala být působivou, zůstala by nepovšimnuta a nebyla by reklamou. 26 Jde o jedno z těch rozhodnutí, která si uchovala platnost aţ do dnešní doby. Vše ovšem záleţí na okolnostech jednotlivého případu. Od reklamy nelze poţadovat, aby podávala objektivní, vyčerpávající, zcela střízlivou informaci o nabízených výrobcích a sluţbách. Reklama představuje zvláštní druh informace, snad by se dala označit za,,informaci ovlivňující. Neskrývá totiţ, ţe hodlá ovlivňovat. Poţadavek mluviti pravdu a nic neţ pravdu není nejvyšším účelem na tomto světě. Věc lze vyjádřit i tak, ţe existují různé druhy pravd, které se mírně odchylují od té ideální, čistočisté. Reklama, která nás přesvědčuje, ţe pití určitého druhu čaje vnese do našeho ţivota jen chvíle báječné pohody, není bohuţel ani zdaleka všeobecná pravda. Kaţdý konzument si to více či méně uvědomuje a nepřikládá proto takovému tvrzení velkou váhu. Zmíněná přesvědčovací informace si zaslouţí označení ne-pravda, nikoliv však klamání. V reklamě je dovolená nadsázka, pokud ovšem téměř kaţdý pozná, ţe se o přehánění jedná. Na místě je otázka:,,kdo všechno musí být oklamán, aby reklama byla povaţována za klamavou? Odpověď zní:,,nikdo. Podle zákona stačí, ţe je reklama k oklamání způsobilá. Ke skutečnému oklamání nakonec vůbec nemusí dojít. Od spotřebitele nelze poţadovat, aby reklamu slovo od slova studoval nebo dokonce pouţíval metody právnického výkladu. Předpokládá se, ţe reklamní poselství vnímá běţným, vcelku povrchním způsobem. V praxi Evropské unie soudci věří vlastnímu úsudku nebo vzorku % spotřebitelské veřejnosti či důkladnému sociologickému průzkumu. Reklama je nejpoctivější způsob přesvědčování, dává otevřeně najevo, ţe hodlá přesvědčovat. Toto však neplatí o tak zvané reklamě skryté. O skrytou reklamu se jedná tehdy, kdyţ za zveřejnění ţurnalisticky zpracované reklamy nejsou placeny obvyklé inzertní honoráře, ale jsou poskytovány jiné výhody. Dochází i k případům, kdy za zveřejnění určitého materiálu není poskytnuta úplata či jiná výhoda, toto označujeme jako skrytou reklamu 25 Jedná se o sbírku předválečných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR, a ta se nazývala,,váţný podle jednoho z vedoucích pracovníků tohoto soudu. 26 HAJN, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha: Linde Praha a. s., 1995, s