Proměnlivost slohové hodnoty času ve funkčních stylech včetně stylu církevní psané publicistiky Eva Minářová

Transkript

1 Proměnlivost slohové hodnoty času ve funkčních stylech včetně stylu církevní psané publicistiky Eva Minářová Stylová diferenciace jazyka v procesu komunikace se netýká jen slohové hodnoty lexikálních výrazových prostředků, ale přivádí nás k zamyšlení nad frekvencí a funkcí některých gramatických jevů, např. v rámci gramatických kategorií k zamyšlení nad zvyklostí užívat s větší frekvencí v určité stylové a komunikační funkci právě jen jednoho jevu na úkor jiného apod. Zaměříme se na využití forem kategorie času v textech jednotlivých stylů a pro zjednodušení budeme sledovat funkční styly tak, jak jsou pojímány v Současné české stylistice (Čechová, M. a kol., 2003). Okruh zkoumání byl rozšířen o texty stylu církevní psané publicistiky. Přitom jsme si vědomi toho, že diferenciace stylů může být vedena také z jiného aspektu a s ohledem na působení jiných stylotvorných faktorů, nikoli jen s přihlédnutím k funkci, ale sledovaná variabilita časů byla zřetelná právě v konfrontaci s funkčností textu. Budeme se věnovat tzv. časům objektivním préteritu, futuru a zvl. prézentu. (Karlík, P., Nekula, M. a Rusínová Z., eds., 1995.) Primárně v každé komunikaci jde o podstatu toho, zda předmět komunikace neboli jeho obsah a jeho děj předcházely aktuálnímu okamžiku promluvy, nebo ho budou teprve následovat, anebo se něco uskutečňuje současně s naší komunikací, s naším okamžikem promluvy. Takto prezentované časy se sice uplatňují v textech všech funkčních stylových sfér, ale zjišťujeme jejich různou míru výskytu, různou variabilitu. Také ne vždy koresponduje čas děje, čas skutečné reality, která je předmětem komunikace, s časem naší promluvy, s časem prezentované komunikace s tzv. okamžikem promluvy (jak ostatně uvádějí současné mluvnice). Ve stylu běžnědorozumívacím (prostěsdělovacím), v prostěsdělované komunikaci vyjadřujeme prézentem nejen právě probíhající přítomnost, onen reálný okamžik promluvy, ale také minulost nebo předpokládanou (pravděpodobnou a možnou) budoucnost. Jako vyprávěcí aktualizaci při výstavbě textu přijímáme prézens historický (a doklady z literárních uměleckých textů jsou dostatečně známy), ale je třeba zdůraznit, že prézentu historického užíváme běžně i v bezprostřední mluvené komunikaci běžnědorozumívacího (prostěsdělovacího) stylu. Při vyprávění nebo převyprávění děje z minulosti nejde také jen o záměrnou aktualizaci vyprávěcí dějové linie, určenou k posílení napětí a ke gradaci v uměleckém textu, jak je to často v souvislosti s uměleckými texty prezentováno. V této funkci bývá prézens označován jako tzv. prézens dramatický (Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s ). Je třeba upozornit na to, že prézens při tlumočení minulých dějů se objevuje i ve stylu běžnědorozumívacím. Mluvčí této bezprostřední prostěsdělované komunikace přecházejí ve spontánním projevu zcela běžně a nenásilně do prézentu, a to i když se vyjadřují o minulosti. Svědčí o tom tyto odposlechnuté doklady: - Potkala jsem Pavlu, asi po pěti letech. Já dělám, že nic, a vona taky, že nic, nevšímá si mě, nehlásí se, i když se na mě dívala, jde dál a ani se nevotočí. - Já mu včera volám a volám, naštvala jsem se, mobil má vypnutý. - A to kolo, to si nedovedeš představit. Utahuju matku a celý se to láme. Nevěděl jsem, co dělat. Jak dávám novó, zase křup... (Z odposlechnutého rozhovoru patnáctiletých.) Uvedené spontánní střídání časů může souviset s expresivitou vyjádření, s citovostí celého kontextu, ale může také k uvedené expresivitě přispívat. 1

2 Formální užití prézentu je v komunikační sféře běžné i tam, kde lze obsah výpovědi pojímat, podobně jako ve sféře odborné, jako sdělení gnómické. Mimočasovost v běžnědorozumívací sféře může tedy souviset s mnoha okolnostmi komunikace. Jednou z nich je např. i uplatňovaná intertextovost, kdy uvádíme něčí výroky mající trvalou a obecnou platnost, včetně přísloví a pořekadel. Např.: - Říká se, že člověk je tak starý, jak se cítí. - Však víš, každá mince má svůj rub a líc. - Ne nadarmo se říká, jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. - Kdo rychle dává, dvakrát dává, to nám vždy připomíná táta. Prézentní formy se v uvedené stylové a komunikační sféře objevují i při zamýšleném budoucím ději, ale jako nezbytné se jeví užití průvodního příslovečného určení času, které ukazuje na následné (příští, budoucí) děje. Např.: - Za pár dnů končí prázdniny. (Výskyt častější vedle možného skončí nebo budou končit.) - V listopadu jde bratr na operaci. (Výskyt vedle možného půjde.) - Po neděli doma malujeme. (Vedle možného budeme malovat, event. vymalujeme.) Ve stylu odborném, administrativním a publicistickém, tj. ve veřejných a většinou připravených a poměrně intelektualizovaných projevech, obvykle korespondují jednotlivé časy (jak lze logicky očekávat) s významovým aspektem komunikace. Ale i tady se vyskytuje se slohovým příznakem (aspektem) záměna jednotlivých vyjádření času, záměna jejich forem a poměrně velká variabilita časů vzhledem k funkci. Největší frekvenci vykazuje indikativ všech časů a jako základní forma pro vyjádření času se jeví prézens. Také v Současné české stylistice se uvádí, že práce o kvantitativních poměrech v češtině připomínají... vysokou četnost prézentu, která souvisí s nadčasovostí obsahu sdělení a jeho obecností... (Čechová M. a kol., 2003, s. 184). Pro úplnost doplňujeme alespoň ve stručnosti poznámku k jiným časům: Préteritum bývá v souladu s prezentovaným dějem, pokud není minulý čas nahrazen přítomným (v souvislosti s prézentem historickým a gnómickým). Předminulý čas a jeho tvary se v současné komunikaci nevyskytují, bývají zachyceny jen ojediněle, někdy jde o záměrnou stylizaci dobových textů. Futurum složené je méně časté a autoři textů využívají k vyjádření děje příštího jiných forem a prostředků, např. některých syntaktických konstrukcí, vyjádření vidu, z lexika příslovcí a rozmanitých odkazovacích prostředků apod. Texty odborné i odborně praktické a zvl. popularizační užívají prézentní formy v souvislosti se zmiňovanou gnómičností, s níž jsou např. uváděny rady, různá odborná poučení a doporučení. Například v informačním letáčku léčiv se můžeme setkat s tímto textem: - Glyvenol snižuje prostupnost kapilár a tím zmenšuje otoky. Dospělí užívají jednu tobolku dvakrát denně. Tobolky užíváme nerozkousané. Podávání léku vede k obnovení metabolické rovnováhy... - Přípravek užíváme dlouhodobě a podáváme po jídle atd. Užitá slovesa mohou být sice v jiném čase, slovesném rodě, modu i vidu, ale s indikativem prézenta se setkáme nejčastěji. V odborném stylu bývá také indikativu prézenta užito (mimo jiných forem a vedle ostatních časů) tehdy, když autoři odkazují na jinou část textu. Z hlediska stavby textu pak vyjádření s indikativem prézenta naplňuje funkci textového orientátoru. Svědčí o tom např. tyto doklady z odborného tisku: - O této problematice píšeme v následující kapitole. - V další části se zabýváme podstatou a charakterem jevu... 2

3 - Po vysvětlení základních pojmů se vracíme k... - V této práci se zabýváme jazykovým stylem průvodní prózy pro děti. Naše zkoumání zatím v 1. části práce zahrnuje... - V této práci se pokouším ukázat... Analýza textů ostatních stylů, zvl. stylu uměleckého a publicistického (textů sice v mnohém vzájemně odlišných) opět potvrdila, že užití času, který neodpovídá času reálnému, lze chápat i v těchto stylech jako jev příznakový, stylově charakterizační. Týká se to např. také funkce prézentu v autorských komentářích krásné literatury a v beletrizované publicistice. Častá je právě záměrná autorská aktualizace textu. Autor svými uváděnými připomínkami základní text zpřesňuje, doplňuje, popř. hodnotí, a to vše někdy i s metajazykovým pozadím. A v těchto pasážích pak výskyt prézentu převládá. Z beletristického textu připomínáme doklady z autobiografického vyprávění vztahujícího se k události v minulosti, nebo očekávané v budoucnosti: - Konečně začínám dělat dialogy do poslední scény... Scéna se točí pozítří v noci... Také vložené retardační pasáže z úst autora nebo zamýšlení autora nebo některé z postav bývají vedeny v prézentu, např.: - Dokud se člověk těší pevnému zdraví, tak mu pořád něco schází. Lékařům nemůže přijít na jméno, podezírá je, že jej schválně neléčí, že zlehčují jeho zdravotní potíže a ničemu nerozumí. Antipatie je vzájemná. Doktorovi jde zdravý člověk děsně na nervy... (Podskalský Z., 1996, s. 193) Obdobně nakládá s časy styl církevní psané publicistiky, jak dokládá excerpce z Katolického týdeníku z 1. poloviny roku Redaktoři, stálí i náhodní dopisovatelé zpravodajských informujících textů i textů analytických užívají sledovaného prézentu podobně jako autoři textů jiných funkčních stylů tj. ve funkci prézentu gnómického, historického i dramatického (s průvodním zintenzivněním dramatického napětí textu). I tady je funkční rozmanitost v užití uvedených časů zřejmá. Při prezentaci poznatků vztahujících se k minulosti, které autor zobecňuje, se také časy střídají. Je-li užito přítomného času jako výrazu gnómičnosti a obecnosti sdělení, pak při následné konkretizaci většinou nastupuje čas minulý. Např.: - Po druhé světové válce přímá angažovanost duchovních v politice prakticky mizí (výjimkou byly státy východního bloku)... - Žádný katolický kněz u nás nezastává v současné době volenou politickou funkci, nesedí v lavicích Parlamentu, krajských ani obecních zastupitelstev. Tyto údaje vyplynuly z vyjádření sekretariátů... (následuje konkrétní výčet). - Francouzský dokumentární cyklus... přibližuje politické osobnosti, které nejvíce ovlivňují podobu současnosti a vývoj 20. století... (nejvíce ji ovlivnil XY...). - Známé moravské poutní místo Svatý Kopeček se postupně vrací k bývalé slávě. Své poslání zde naplňuje Kongregace sester premonstrátek, které se sešly... atd. (doplněny konkrétní údaje). Výskyt gnómického prézentu opět potvrzují rčení, přísloví, známé výroky význačných postav minulosti a parafráze lidové moudrosti, jak o tom svědčí tyto doklady z církevního tisku: - Za našich babiček se dokonce říkávalo: Je krásná jako Panenka Marie. - Koneckonců na následujících dvou příbězích je vidět, že láska hory přenáší. - Mládí se krášlí samo, říkávala kdysi moje babička. - Ježíš říká: Co je císařovo, císaři, co je Božího, Bohu. Také ve sledovaném církevním tisku je užití forem prézentu pro jiný reálný čas charakteristické a shledáváme vliv prostěsdělovací sféry, např.: 3

4 - Na oplátku zítra zveme kněze sousední farnosti k účasti na naší slavnosti... (Ve skutečnosti už jsme pozvali, ale návštěva se uskuteční až zítra.) - Papež zve mladé do Kolína. (Ve skutečnosti už pozval, ale setkání se teprve uskuteční.) - Kéž nás svatá Panna v příštích letech vede po strmé, ale osvobozující stezce křesťanské svatosti... (Častější vedle možné varianty: povede, bude vést.) - Čekám vás zítra v Loretu. (Výskyt častější než možná forma složeného futura: budu čekat.) Časté užití prézentu ve všech žánrech a útvarech publicistického stylu církevního tisku připomíná způsob moderátorovy mluvené řeči, tj. živou, aktuální situaci běžněmluvených projevů. Z hlediska útvarové diferenciace pak mnohé psané publicistické články připomínají texty bezprostřední reportáže. Např.: -... zavítám do... horské vsi. Je vidět, že se tu lidem žije dobře. Mluvím s nimi. Starosta se ptá, co mám na srdci... Odpovím otázkou... Otázku upřesním... (Katolický týdeník , Příloha s.1). Týž charakter mívají také tištěná interview s hosty o dějích již proběhlých. Musíme také počítat s tím, že uplatnění jednotlivých forem pro vyjádření času může být rovněž ovlivněno autorem textu, jeho subjektivním vyjadřovacím stylem a jeho specifickou perspektivou při výstavbě textu. Ostatně i vžité normy, obecný úzus a zvyklosti spjaté s některými žánry většinou dodržujeme. Připomeňme např. nepříznakové užití prézenta v interview a reportáži. Při výzkumu je pak mnohdy obtížné odlišit cílenou funkčnost a osobní zvyklosti. Věnovali jsme se převážně prézentu, i když by bylo zajímavé v textech různých stylů sledovat např. možný výskyt futura v jiné pozici a s jiným významem, než slibuje základní vymezení futurální, např.: - Kde je maminka? Bude asi ve škole. (Chápeme: teď, právě.) - Auto špatně táhne, to bude motorem. Širší výzkum by také předpokládal uvést všechny formy a možnosti vyjadřování času v konkrétní komunikaci. Z textu je zřejmé že zatím byly sledovány pouze časy absolutní. Vzhledem k tomu, že se relativní časy v současné češtině vyjadřují hlavně implicitně, takže souvisejí s ostatními prostředky gramatické stránky promluvy (např. s vidovou záležitostí, se syntaktickými konstrukcemi s vedlejšími větami časovými aj.), nebyla těmto jevům ve sledovaném tisku zatím věnována větší pozornost. Závěrem lze říci, že ze slohového aspektu není užití časů tak výrazně slohově nápadné jako např. slohová příznakovost (slohová hodnota) při uplatňování ostatních gramatických kategorií a jiných jazykových jevů. (Výrazná je např. slohová hodnota pasíva aj.). Výběr z forem kategorie času a užití časů bývá spojeno s kategorií slovesného rodu, s možnou modalitou, s videm slovesa, se slovními druhy, s některými syntaktickými schématy, z hlediska výstavby textu pak s přítomnými (a možnými) časovými orientátory v textu apod. Jde tedy o komplexní působení více faktorů, nikoli jen o úlohu samotné formy pro vyjádření času. Autoři Encyklopedického slovníku češtiny (2002), Příruční mluvnice češtiny (1995) a jiných mluvnic odkazují v souvislosti s časem také na aktuálnost a neaktuálnost a jiné jevy. Je třeba zdůraznit, že záměna jednotlivých forem pro vyjadřování času a ostatně i střídání časů je vždy také slohovou záležitostí a ona funkční rozmanitost a slohová příznakovost bývá někdy zřejmá více, jindy je méně výrazná, méně zřetelná. Literatura: ČECHOVÁ, M., CHLOUPEK, J., KRČMOVÁ, M. a MINÁŘOVÁ, E. Současná česká stylistika. 1. vydání. Praha: ISV, s. 184 aj. 4

5 Encyklopedický slovník češtiny (Karlík, P., Nekula, M. a Pleskalová, J., eds.). Praha: LN, s Katolický týdeník. Praha, PODSKALSKÝ, Z. Lásky a nelásky aneb není tam nahoře ještě někdo jinej? 1. vydání. Praha: Forma, s Příruční mluvnice češtiny (Karlík, P., Nekula, M. a Rusínová, Z., eds.). 1. vydání. Praha: LN,