29 Mezinárodní obchod v krátkodobé perspektivě

Transkript

1 1 10 časopis pro společenské vědy a management čslo ročnk VI 06 Ohrožuje Lisabonská smlouva ekonomickou nezávislost České republiky? 29 Mezinárodn obchod v krátkodobé perspektivě 39 Regulace odměňován ve finančnm sektoru jako opatřen ke snžen podstupovaných rizik 111 Redistribuce a instituce aneb důležité vazby v ekonomice

2 Scientia et Societas Obsah Semináře na NEWTON College 3 Zevrubné rozbory finančn krize i Lisabonské smlouvy Odborné stati 6 Ohrožuje Lisabonská smlouva ekonomickou nezávislost České republiky? 29 Mezinárodn obchod v krátkodobé perspektivě 39 Regulace odměňován ve finančnm sektoru jako opatřen ke snžen podstupovaných rizik 54 Dlouhodobé přčiny globáln ekonomické krize a možnosti jejich eliminace 72 Macroeconomic developments in the Czech Republic in medium-term retrospect and a few matters of concern 91 Lidský kapitál a faktory vyvolávajc změny v nárocch na něj na soudobých trzch práce 111 Redistribuce a instituce aneb důležité vazby v ekonomice 128 Liberáln přstup v humanitnch vědách u Raymonda Arona

3 Semináře na NEWTON College {1/1} Zevrubné rozbory finančn krize i Lisabonské smlouvy } PhDr. Jiř Malý, Ph.D.» manažer projektu Podpora šřen poznatků výzkumu evropské integrace, NEWTON College, a. s. * V roce 2009 zskala NEWTON College projekt s názvem Podpora šřen poznatků výzkumu evropské integrace (reg. č. CZ.1.07/2.3.00/ ) z Operačnho programu Vzděláván pro konkurenceschopnost. Projekt je spolufinancován Evropským sociálnm fondem a státnm rozpočtem České republiky. Clem projektu je šřit výsledky domácho i zahraničnho výzkumu evropské integrace mezi pedagogy a studenty vysokých škol vzdělávajcch budouc ekonomy, manažery a soukromé podnikatele v Jihomoravském kraji a současně motivovat akademické pracovnky i studenty těchto škol k účasti na uvedeném výzkumu. Cle je dosahováno prostřednictvm šesti klčových aktivit, jejichž realizace je rozfázována až do roku Jádrem každé z nich je odborná a organizačn přprava vědeckopopularizačnho semináře na vybrané téma evropského integračnho procesu. Pro každý seminář je předem zpracován podkladový materiál shrnujc aktuáln stav poznán k přslušnému tématu. Na uskutečněný seminář navazuje vydán souhrnné publikace, jejmž obsahem je rozbor poznatků k dané problematice i přehled sporných otázek a nevyřešených problémů. Účastnci semináře zskávaj za jeho absolvován certifikát. Loňský listopad věnovaný finančn a ekonomické krizi Prvn vědeckopopularizačn seminář se uskutečnil v prostorách vysoké školy NEWTON College v Brně dne 13. listopadu Jeho téma znělo Zvládán finančnch kriz: evropský a americký model. Seminář účastnkům nabdl přehled analýz přčin vzniku finančn a ekonomické krize, která vypukla v roce 2007 ve Spojených státech a poté se rozšřila do dalšch ekonomik a zskala tak globáln charakter. Dále poskytl podrobné informace o přijmaných řešench krize v rámci ekonomiky EU a USA i o zvažovaných a připravovaných dlouhodobých opatřench, jejichž clem je snžit riziko opakován podobné krize v budoucnosti. Seminář se zabýval rovněž perspektivami vývoje evropské, americké a světové ekonomiky po odezněn krize a snažil se odpovědět na otázku, nakolik spolehlivě jsou ekonomové schopni předpovědět konec krize, když jen málo z nich dokázalo předvdat nebezpeč jejho vzniku. Hlavnm výstupem z vědeckopopularizačnho semináře je souhrnná publikace s názvem Zvládán finančnch kriz: evropský a americký model. Jej prvn část tvoř výkladový text, který je úvodem do tématu probraného na semináři. Ve druhé části publikace jsou pak zaznamenána vystoupen jednotlivých přednášejcch a diskuse v dopolednm a odpolednm bloku vědeckopopularizačnho semináře. Členové realizačnho týmu projektu a dalš přednášejc při přpravě svých vystoupen na semináři vycházeli z řady textů, které na téma finančn a ekonomické krize publikovali již před uskutečněnm semináře. Patřily mezi ně následujc články: Klvačová, Eva: Finančn krize: destruktivn kreace nen kreativn destrukce. Scientia et Societas, 2009, roč. V, č. 2, s , ISSN Scientia et Societas» 1/10 3

4 Odborné Semináře stati na NEWTON College {1/1} Malý, Jiř: Žebřčky konkurenceschopnosti: nespolehlivé indikátory krizemi ohrožených ekonomik. Scientia et Societas, 2009, roč. V, č. 2, s , ISSN Malý, Jiř: Porovnán některých důsledků a způsobů řešen finančn a ekonomické krize v zemch uvnitř a vně eurozóny. Scientia et Societas, 2009, roč. V, č. 3, s , ISSN Mráček, Karel: Přčiny a projevy současné krize ve finančnm sektoru. Scientia et Societas, 2009, roč. V, č. 3, s. 6 21, ISSN Wawrosz, Petr: Larosièrova zpráva a české národn zájmy. Scientia et Societas, 2009, roč. V, č. 3, s , ISSN Dostálová, Ivana: Testován skandinávského hospodářského modelu globáln ekonomickou kriz. Scientia et Societas, 2009, roč. V, č. 1, s , ISSN Dostálová, Ivana: Vliv světové ekonomické krize na hospodářský a sociáln vývoj skandinávských zem: lekce pro Českou republiku. Scientia et Societas, 2009, roč. V, č. 3, s , ISSN Některá vystoupen z vědeckopopularizačnho semináře byla svými tvůrci rozšřena a aktualizována a stala se tak základem jejich publikac na téma finančn a ekonomické krize po uskutečněn semináře. Jedná se o tyto články: Mráček, Karel: Státn a podniková řešen dopadů současné hospodářské recese. Scientia et Societas, 2009, roč. V, č. 4, s , ISSN Dostálová, Ivana: Regulace odměňován ve finančnm sektoru jako opatřen ke snžen podstupovaných rizik. Scientia et Societas, 2010, roč. VI, č. 1, s , ISSN Letos v květnu o Lisabonské smlouvě Druhý ze série vědeckopopularizačnch seminářů se v prostorách vysoké školy NEWTON College v Brně uskutečn v pátek 7. května Jeho tématem budou Potenciáln ekonomické a sociáln účinky vyplývajc z Lisabonské smlouvy pro členské státy EU. Seminář účastnkům nabdne přehled nejdůležitějšch změn, které Lisabonská smlouva přináš pro fungován Evropské unie, a představ jej možné účinky na postaven členských zem EU v globalizované ekonomice, na konkurenceschopnost firem i členských států Unie. Poskytne informace o potenciálnch důsledcch Lisabonské smlouvy v oblasti vnitřnho trhu EU, fiskáln a monetárn politiky, sociálnch věc a zaměstnanosti. Účastnci semináře se dozvěd, jak Lisabonská smlouva upravila podobu a pravomoci orgánů EU, jak změnila systémy hlasován v rámci Evropské unie, do jaké mry posunula rozdělen kompetenc mezi členské státy a Unii. Odnesou si informace, jestli Lisabonská smlouva umožňuje přenášen dalšch pravomoc na úroveň Evropské unie v budoucnosti, jestli vytvář předpoklady pro postupné sjednocován fiskáln nebo sociáln politiky v EU. Budou moci diskutovat o tom, proč pro zastánce těsnějš evropské integrace je Lisabonská smlouva jen malým krokem vpřed, zatmco pro odpůrce dalšho prohlubován evropské integrace je až přliš velkým skokem na cestě k možnému a jimi odmtanému federativnmu uspořádán Evropy. Ambic semináře je představit výsledky výzkumu českých a zahraničnch ekonomů a ekonomických instituc na toto téma. Analýzy budou odrážet názorové střety, které se nad obsahem a možnými důsledky přijet Lisabonské smlouvy objevily již v průběhu jej ratifikace. Seminář se bude snažit odpovědět zejména na následujc otázky: Co posiluje a co ohrožuje postaven Evropské unie a jejch členských států v podmnkách globalizované ekonomiky s rostouc rol velkých rozvojových zem? Maj členské státy EU v těchto podmnkách životaschopnou alternativu k těsnějš integraci? Je vhodnou cestou přijet Lisabonské smlouvy? Jakou mru ekonomické nezávislosti mohou mt v rámci globalizované ekonomiky země jako Česká republika? Jak tuto nezávislost ovlivňuje Lisabonská smlouva? 4 Scientia et Societas» 1/10

5 Semináře na NEWTON Odborné College stati {1/1} Jaké mantinely Lisabonská smlouva nastavuje pro obchodn, investičn a podnikatelské aktivity fyzických a právnických osob? Jaká práva a jaké povinnosti vyplývaj z Lisabonské smlouvy a Listiny základnch práv EU pro různé účastnky trhu? V jakém směru Lisabonská smlouva ovlivn konkurenceschopnost firem, členských států EU a Unie jako celku? Jaké mohou být dopady Lisabonské smlouvy na různé oblasti fungován jednotného vnitřnho trhu EU? Jakým způsobem Lisabonská smlouva zasáhne do koordinace fiskálnch politik členských států EU? Vytvář předpoklady pro harmonizaci dan v Evropské unii? Jaké může mt Lisabonská smlouva důsledky pro fungován eurozóny, existenci jednotné měny euro a prováděn jednotné monetárn politiky? Co Lisabonská smlouva přinese členským státům EU v sociáln oblasti? Pomůže jim udržet vysokou mru zaměstnanosti a sociáln soudržnost? Jednodenn vědeckopopularizačn seminář Potenciáln ekonomické a sociáln účinky vyplývajc z Lisabonské smlouvy pro členské státy EU bude probhat ve dvou ucelených blocch. Dopoledn blok semináře se bude zabývat nejdůležitějšmi institucionálnmi změnami, které Lisabonská smlouva přináš, a jejmi možnými účinky na postaven či nezávislost členských zem EU v globalizované ekonomice, na konkurenceschopnost firem a členských států Unie. V rámci odpolednho bloku zskaj účastnci semináře informace o potenciálnch důsledcch Lisabonské smlouvy v oblasti vnitřnho trhu EU, fiskáln a monetárn politiky, sociálnch věc a zaměstnanosti. V závěru obou bloků proběhnou diskuse s účastnky semináře. Podrobnosti o projektu a jednotlivých vědeckopopularizačnch seminářch můžete najt na webových stránkách Scientia et Societas» 1/10 5

6 {1/8} Ohrožuje Lisabonská smlouva ekonomickou nezávislost České republiky? } PhDr. Jiř Malý, Ph.D.» ředitel Institutu evropské integrace, NEWTON College, a. s. 1 * Vstoupenm Lisabonské smlouvy v platnost Česká republika přestane být suverénnm státem Sděluji, že jsem Lisabonskou smlouvu dnes v 15 hodin podepsal, prohlásil prezident České republiky Václav Klaus 3. listopadu 2009, když jako posledn hlava členského státu Evropské unie připojil svůj podpis pod ratifikačn listinu Lisabonské smlouvy. Ratifikačn proces této změny zakládajcch smluv EU tak mohl po téměř dvou letech dospět ke svému konci. Lisabonská smlouva následně 1. prosince 2009 vstoupila v platnost. Lisabonská smlouva v současnosti představuje základn institucionáln rámec fungován Evropské unie. Byla podepsána vedoucmi představiteli EU 13. prosince 2007 po několikaletém procesu vyjednáván o institucionálnch otázkách. Vznikla jako náhrada za dřve dojednanou Smlouvu o Ústavě pro Evropu, zjednodušeně označovanou jako evropská ústava, která nevstoupila v platnost, protože ji v referendech odmtla většina francouzských a nizozemských voličů. Poněvadž Lisabonská smlouva přejala velkou část ustanoven evropské ústavy, začala na sebe vázat podobné kontroverzn reakce jako předchoz návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu. Na rozdl od evropské ústavy však Lisabonská smlouva nebyla dojednána jako zcela nová zakládajc smlouva Evropské unie, která by nahrazovala ty dosavadn, ale byla vypracována jako změna stávajcch zakládajcch smluv EU, tj. Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založen Evropského společenstv (kterou přejmenovala na Smlouvu o fungován Evropské unie). Ratifikace Lisabonské smlouvy členskými státy EU byla podobně jako v přpadě evropské ústavy komplikovaná, a to navzdory skutečnosti, že pouze v Irsku bylo ke schválen Lisabonské smlouvy vyhlášeno referendum, zatmco v ostatnch členských státech EU ji ratifikovaly parlamenty. Se značně rozporuplnými reakcemi se ratifikace Lisabonské smlouvy setkala v tradičně euroskeptické Velké Británii, kde byl do procesu schvalován smlouvy zapojen kromě parlamentu i Nejvyšš soud, v Polsku po schválen Lisabonské smlouvy parlamentem dlouho odmtal podepsat ratifikačn listinu prezident (obdobně tomu bylo i v přpadě České republiky), v Německu byla Lisabonská smlouva (podobně jako v České republice) posuzována Ústavnm soudem. Největš překážka na cestě k ratifikaci Lisabonské smlouvy se objevila v Irsku, když ji v referendu odmtla většina tamnch voličů. Irsko pak od ostatnch členských států Evropské unie obdrželo dodatečné záruky své svrchovanosti v několika oblastech, které se irským voličům jevily (mnohdy však bezdůvodně) jako problematické a kvůli nimž Lisabonskou smlouvu odmtli. Irové si následně referendum o Lisabonské smlouvě zopakovali, tentokrát hlasovali v jej prospěch. Lisabonská smlouva tak byla všemi členskými státy EU nakonec ratifikována a mohla vstoupit v platnost. 1 Článek byl zpracován v rámci projektu Národnho programu výzkumu II č. 2D06028 Hodnocen postaven České republiky a jej schopnosti rozpoznávat a prosazovat vlastn zájmy v evropské a světové ekonomice. 6 Scientia et Societas» 1/10

7 {1/8} Bez ohledu na úspěšné završen ratifikačnho procesu má smysl hledat odpověď na otázku, proč Lisabonská smlouva vzbuzovala a vzbuzuje takové vášně. Jednm z důvodů je odlišné vnmán této změny zakládajcch smluv EU přznivci a odpůrci dalšho prohlubován evropské integrace. Pro zastánce těsnějš evropské integrace či pro obhájce federalistické vize uspořádán evropského kontinentu je Lisabonská smlouva jen minimem, které se podařilo přijmout, je pro ně menšm krokem vpřed než neschválený návrh evropské ústavy, a představuje tak pro ně určité zklamán. Pro odpůrce dalšho prohlubován evropské integrace je naopak Lisabonská smlouva nebezpečným překročenm Rubikonu na cestě k federálnmu superstátu v Evropě, je symbolem nebezpečného růstu moci bruselského centra na úkor členských států EU. Pro ostatn je Lisabonská smlouva vce či méně známým a vce či méně vtaným souborem nových nebo pozměněných pravidel, s nimiž je nutno se seznámit, vyrovnat, sžt, počkat na důsledky jejich působen a posléze na ně eventuálně adekvátně reagovat. Lisabonská smlouva vytvořila nové instituce EU a upravila podobu i pravomoci těch stávajcch, změnila systémy hlasován v rámci Evropské unie i algoritmus přijmán primárnho a sekundárnho Tak rozsáhlé změny samozřejmě rozvřily hladinu diskus nad důsledky Lisabonské smlouvy pro fungován Evropské unie a postaven členských států v rámci EU. Jednm z hlavnch bodů těchto diskus se v naš zemi stala otázka, jestli Česká republika zůstane po ratifikaci Lisabonské smlouvy samostatným státem, jestli neztrat přliš velkou část své suverenity. My tuto otázku zúžme a v následujcm textu budeme zjišťovat, jaké důsledky může Lisabonská smlouva přinášet pro suverenitu České republiky v ekonomické oblasti, nakolik může Lisabonská smlouva posilovat, nebo ohrožovat ekonomickou nezávislost České republiky. 1. Spor o suverenitu České republiky u Ústavnho soudu Vstoupenm Lisabonské smlouvy v platnost, navzdory politickému názoru Ústavnho soudu, Česká republika přestane být suverénnm státem. Prezident České republiky Václav Klaus, 3. listopadu 2009 práva EU, upravila rozdělen kompetenc mezi členské státy a Unii, učinila pro členské státy závaznou Listinu základnch práv EU. Lisabonská smlouva rovněž přinesla posuny v nastaven pravidel v ekonomické a sociáln oblasti, přenesla spolurozhodován o některých otázkách na unijn úroveň, rozšřila možnosti hlasován na úrovni EU kvalifikovanou většinou a svými ustanovenmi usnadňuje eventuáln poslen unijnch rozhodovacch pravomoc v některých oblastech v budoucnosti. Český Ústavn soud se souladem Lisabonské smlouvy s ústavnm pořádkem České republiky zabýval hned dvakrát. Prvn návrh k přezkumu Lisabonské smlouvy podala v roce 2008 horn parlamentn komora Senát jako celek a žádala posouzen souladu vybraných část Lisabonské smlouvy a Listiny základnch práv EU s českým ústavnm pořádkem. Druhý návrh k Ústavnmu soudu pak v roce 2009 podala skupina euroskeptických senátorů, převážně z ODS, a žádala posouzen souladu celé Lisabonské smlouvy s ústavnm pořádkem ČR. Oba návrhy podpořil a jako účastnk řzen se k nim obsáhle vyjádřil rovněž prezident České republiky Václav Klaus. Ústavn soud svůj nález ve věci prvnho návrhu na posouzen souladu Lisabonské smlouvy s ústavnm pořádkem ČR vydal 26. listopadu 2008, ve věci druhého návrhu pak 3. listopadu V obou přpadech Ústavn soud rozhodl, že Lisabonská smlouva nen Scientia et Societas» 1/10 7

8 {1/8} v rozporu s ústavnm pořádkem České republiky, a to ani v jednotlivých posuzovaných částech, ani (v přpadě druhého nálezu) jako celek. Z hlediska námi zkoumaného problému, jakým způsobem může Lisabonská smlouva ovlivňovat suverenitu či nezávislost České republiky v ekonomické oblasti, bude žádouc podrobněji rozebrat jak připomnky účastnků řzen u Ústavnho soudu vůči Lisabonské smlouvě, tak způsob, jak se s nimi Ústavn soud vyrovnal. 1.1 Prezident republiky: Evropská integrace ohrožuje svrchovanost států Nejsilnějš námitky vůči Lisabonské smlouvě jako účastnk obou řzen u Ústavnho soudu vznesl prezident ČR Václav Klaus. Ve svých vyjádřench se obsáhle věnoval mimo jiné právě otázce, jaké důsledky může mt Lisabonská smlouva pro suverenitu, resp. samostatnost České republiky. V rámci přezkumu Lisabonské smlouvy Ústavnm soudem v roce 2008 prezident republiky k otázce svrchovanosti konstatoval, že podle čl. 1 Ústavy je Česká republika svrchovaný stát, který dodržuje která by vznikla bez jeho souhlasu, vyjádřeného buď explicitně v přpadě mezinárodnch smluv, nebo implicitně v přpadě mezinárodnho obyčeje. Takový subjekt, který je zavázán řdit se pokyny jiného subjektu nezávisle na své vůli nebo dokonce v rozporu s n, nen podle mezinárodnho práva svrchovaný. Lisabonská smlouva v celé řadě oblast nahrazuje rozhodován konsensuáln rozhodovánm na základě hlasován. Podle názoru prezidenta se proto může stát, že Česká republika bude zavázána normou, proti jejmuž přijet se otevřeně postavila. Týká se to dokonce i uzavrán některých mezinárodnch smluv Evropskou uni, tedy norem zavazujcch Českou republiku vůči státům, které členy Unie nejsou (viz bod 19. Nálezu Ústavnho soudu ze dne ). Dále se prezident vyjadřoval k problematice přmého účinku právnch předpisů EU. Připomněl přitom, že mezinárodn právo považuje sebe sama za výlučný systém nadřazený právnm řádům jednotlivých států, a proto vnitrostátn právn řády považuje ze svého úhlu pohledu za pouhé právn skutečnosti, nikoli za právn normy; proto také zásadně nestanov způsob, jakým maj státy provést Nové vymezen kompetenc, resp. jejich dělba mezi Unii a členské státy je typická pro rozdělen kompetenc v rámci federálnho státu. Zejména rozdělen na pravomoci náležejc výlučně Unii, na zbytkové pravomoci náležejc členským státům a na možnost Unie i do těchto pravomoc zasahovat na základě zásad proporcionality a subsidiarity se přliš neliš od rozdělen působnosti mezi spolek a země podle Základnho zákona Spolkové republiky Německo. Prezident České republiky Václav Klaus, vyjádřen v rámci řzen u Ústavnho soudu v roce 2008 závazky, vyplývajc pro ni z mezinárodnho práva. Podle prezidenta lze dovodit, že se zde rozum svrchovanost ve smyslu mezinárodnho práva. Česká republika se prohlašuje za plnoprávného člena mezinárodnho společenstv a za plnoprávný subjekt mezinárodnho práva. Svrchovanost se pak podle vyjádřen prezidenta rozum vlastnost, kdy subjekt nen a nemůže být omezen normou, své mezinárodněprávn závazky. Lisabonská smlouva však podle vyjádřen prezidenta explicitně potvrzuje, že vybrané právn akty EU maj mt v právnm řádu členských států přmý účinek; oproti tomu Ústava České republiky v čl. 10 stanov, že bezprostředně závazné jsou Parlamentem schválené a řádně vyhlášené mezinárodn smlouvy. A contrario lze tedy podle prezidenta dovodit, 8 Scientia et Societas» 1/10

9 {1/8} že žádné jiné ciz předpisy než zmněné mezinárodn smlouvy nesměj mt v rámci českého právnho řádu přmý účinek (viz bod 20. Nálezu Ústavnho soudu ze dne ). Pokud jde o přenos pravomoc na EU, prezident poukázal na čl. 10a Ústavy ČR, podle něhož mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodn organizaci či instituci. Za podstatné považuje v této souvislosti slovo mezinárodn, ze kterého podle prezidenta zřetelně plyne, že pravomoci orgánů České republiky lze přenášet pouze na entitu existujc mezi státy, nikoli vedle nich či dokonce nad nimi. Přmý účinek právnch předpisů Evropské unie podle prezidentova názoru nasvědčuje tomu, že se právn řád Unie ct být nadřazen právnm řádům členských zem a že se emancipoval vůči mezinárodnmu právu jako samostatný, vedle mezinárodnho práva existujc systém. Mezinárodnmu právu by však naopak odpovdalo, kdyby evropské právo programově svým členům nepředepisovalo způsoby, jak maj plnit závazky, které jim (z jejich společné vůle) ukládá. Podle vyjádřen prezidenta tm, že se evropské právo snaž prorůstat právnmi řády členských států, chápe je jako právn normy naopak mezinárodn právo je zásadně vnmá jako právn skutečnosti (viz bod 22. Nálezu Ústavnho soudu ze dne ). Dalšm přkladem je podle vyjádřen prezidenta nové vymezen kompetenc, resp. jejich dělba mezi Unii a členské státy, která je prý typická pro rozdělen kompetenc v rámci federálnho státu. Zejména rozdělen na pravomoci náležejc výlučně Unii, na zbytkové pravomoci náležejc členským státům a na možnost Unie i do těchto pravomoc zasahovat na základě zásad proporcionality a subsidiarity se přliš neliš od rozdělen působnosti mezi spolek a země podle Základnho zákona Spolkové republiky Německo. Rozdl podle vyjádřen prezidenta spočvá pouze v tom, že Základn zákon navc vymezuje oblasti, do kterých spolek zasahovat nesm a které sm upravovat výlučně zákonodárstv zem. Takové vymezen působnost, do kterých by EU nesměla v žádném přpadě svým členským státům zasahovat, v Lisabonské smlouvě chyb (viz bod 24. Nálezu Ústavnho soudu ze dne ). Prezident proto závěrem svého vyjádřen zdůraznil, že to vše vzbuzuje zásadn pochybnosti, zda Evropská unie i po přpadném vstupu Lisabonské smlouvy v platnost zůstane mezinárodn organizac, popř. instituc ve smyslu čl. 10a Ústavy České republiky, anebo zda již nebude spše entitou existujc vedle svých členů a výhledově aspirujc stanout dokonce nad nimi. Podle prezidenta je pak prý otázkou, zda na takto se transformujc subjekt článek 10a vůbec ještě dovoluje přenést jakékoli pravomoci orgánů České republiky (viz bod 26. Nálezu Ústavnho soudu ze dne ). V obdobném duchu vyjadřoval prezident ČR své námitky vůči Lisabonské smlouvě také v rámci druhého přezkumu Lisabonské smlouvy Ústavnm soudem v roce Ústavn soud: Globalizace měn pohled na suverenitu, evropská integrace posiluje svrchovanost států Na námitky a připomnky vůči Lisabonské smlouvě vznesené prezidentem ČR a dalšmi účastnky řzen reagoval Ústavn soud ve svém Nálezu ze dne ve věci návrhu na posouzen souladu Lisabonské smlouvy s ústavnm pořádkem ČR. Ústavn soud se kromě jiného rozsáhle věnoval obsahovému přezkumu problematiky suverenity státu. V obecné části tohoto přezkumu, v nž vymezil základn východiska pro své rozhodnut, Ústavn soud konstatoval, že mezinárodn spolupráce a koordinace národnch politik se stala nezbytným požadavkem zvládán globalizace světa. Poprvé v historii se národn bezpečnost, která byla vždy jádrem státnosti, může účinně zajišťovat jen společným postupem suverénnch států, sjednocenm zdrojů, technologi, komunikačnch a informačnch toků, moci a autority. V globalizovaném světě podle vyjádřen Ústavnho soudu docház k přeskupován center moci i v závislosti na jiných faktorech, než je pouze moc a vůle jednotlivých Scientia et Societas» 1/10 9

10 {1/8} suverénnch států. Jedná se o spontánn, neřzený proces stále intenzivnějš integrace zem světa v jediném ekonomickém systému. Tento proces, za přispěn klčových komunikačnch technologi masmédi, internetu a televize, následně ovlivňuje souvisejc vztahy vně i uvnitř jednotlivých států v oblasti politické, kulturn, sociálně psychologické a dalšch, včetně oblast práva (viz bod 101. Nálezu Ústavnho soudu ze dne ). Integračn charakter, v tomto ohledu i v přpadě Evropské unie, může podle Ústavnho soudu v konečném důsledku přinést ochranu a poslen suverenity členských států vůči vnějšm, zejména geopolitickým a ekonomickým faktorům, např. i vůči nově nastupujcm světovým velmocem, u nichž lze jen těžko odhadovat budouc hodnotové priority, kterým budou ochotny budován nového řádu globalizovaného světa podřizovat (viz bod 102. Nálezu Ústavnho soudu ze dne ). Evropská unie podle názoru Ústavnho soudu pokročila zdaleka nejvce v konceptu sdlené slité suverenity (pooled sovereignty) a již dnes vytvář entitu sui generis, která těžko snese zařazen do klasických státovědných kategori. Je spše otázkou jazykovou, zda lze proces integrace označovat za ztrátu části suverenity, resp. kompetenc, nebo přiléhavěji např. za propůjčen, postoupen části kompetenc suveréna. Může se jevit jako paradoxn, že klčovým projevem svrchovanosti státu je i možnost se svou svrchovanost (jej část) dále nakládat, resp. určité kompetence dočasně či trvale postoupit (viz bod 104. Nálezu Ústavnho soudu ze dne ). Na globáln scénu podle vyjádřen Ústavnho soudu již nen možné hledět pouze jako na svět izolovaných států. Všeobecně se má za to, že stát a jeho suverenita prodělávaj proměnu a že žádný stát již nen tak jednotnou oddělenou organizac, jak předpokládaly klasické teorie v minulosti. V globálnm měřtku vzniká mezinárodn politický systém, který postrádá institucionalizovaná pravidla vlastnho sebeřzen, jakými dosud disponoval mezinárodn systém tvořený suverénnmi státy. Je bytostným zájmem integrujc se evropské civilizace vystupovat v globáln soutěži jako významná a respektovaná sla. Zmněné procesy zcela jasně demonstruj, že i suverénn legitimn moc státu mus nutně sledovat probhajc vývojové tendence a snažit se jim přiblžit, porozumět jim a postupně podřdit tento spontánn proces globalizace postrádajc hierarchické uspořádán řádu demokratické legitimity (viz bod 105. Nálezu Ústavnho soudu ze dne ). Podle Ústavnho soudu je také důležité poukázat na možnost členského státu z Evropské unie vystoupit postupem stanoveným v čl. 50 Smlouvy o EU; explicitn artikulace této možnosti v Lisabonské smlouvě je nesporným potvrzenm principu States are the Masters of the Treaty a trvajc svrchovanosti členských států (viz bod 106. Nálezu Ústavnho soudu ze dne ). Ústavn soud dále upozorňuje, že z modernho ústavněprávnho pohledu nemus svrchovanost (suverenita) znamenat pouze nezávislost státn moci na jakékoli jiné moci, a to jak navenek (v oblasti mezinárodnch vztahů), tak i ve vnitřnch věcech. Takto dnes již (pravděpodobně) nen suverenita chápána v žádné tradičn demokratické zemi, a stricto sensu by pak nesplňoval znaky suverenity žádný stát včetně USA. Např. David P. Calleo ve své knize Rethinking Europe s Future (s. 141) upozorňuje, že chápeme-li suverenitu v jejm tradičnm pojet, jakýkoliv mezinárodn závazek zbavuje stát části jeho suverenity. V praxi by proto neměla být suverenita pojmána jen jako rigidn právn pojem, ale také jako pojem s praktickou, moráln a existenciáln dimenz. V praxi je národn suverenita vždy omezena objektivnmi podmnkami, včetně reakc sousednch států. Za těchto podmnek národn suverenita znamená předevšm legitimn vládu, která disponuje formáln pravomoc vybrat si mezi v úvahu připadajcmi variantami, a nikoliv následovat variantu přmo diktovanou ciz mocnost. Jinými slovy, pro národn stát, stejně jako pro jednotlivce v rámci společnosti, znamená praktická svoboda být aktérem, a nikoliv být objektem. Pro stát, který se nacház v těsném navzájem závislém systému, praktická suverenita spočvá 10 Scientia et Societas» 1/10

11 {1/8} v tom být chápán jako hráč, kterému sousedn státy naslouchaj, s nmž aktivně jednaj a jehož národn zájmy jsou brány v potaz (viz bod 107. Nálezu Ústavnho soudu ze dne ). Z výše uvedených úvah lze podle Ústavnho soudu dovodit, že přenesen určitých kompetenc státu, které vyvěrá ze svobodné vůle suveréna a bude nadále vykonáváno za jeho účasti předem Na globáln scénu již nen možné hledět pouze jako na svět izolovaných států. Všeobecně se má za to, že stát a jeho suverenita prodělávaj proměnu a že žádný stát již nen tak jednotnou oddělenou organizac, jak předpokládaly klasické teorie v minulosti. V globálnm měřtku vzniká mezinárodn politický systém, který postrádá institucionalizovaná pravidla vlastnho sebeřzen, jakými dosud disponoval mezinárodn systém tvořený suverénnmi státy. Je bytostným zájmem integrujc se evropské civilizace vystupovat v globáln soutěži jako významná a respektovaná sla. Ústavn soud České republiky, 26. listopadu 2008 dohodnutým, kontrolovaným způsobem, nen pojmovým oslabenm svrchovanosti, ale může naopak ve svých důsledcch znamenat jej poslen ve společném postupu integrovaného celku. Integračn proces EU se neděje radikálnm způsobem, který by obecně znamenal ztrátu národn suverenity, nýbrž jde o proces evolučn, a kromě jiného i o reakci na postupujc globalizaci ve světě (viz bod 108. Nálezu Ústavnho soudu ze dne ). Ve zvláštn části obsahového přezkumu problematiky suverenity státu, která je rovněž součást Nálezu Ústavnho soudu ze dne ve věci návrhu na posouzen souladu Lisabonské smlouvy s ústavnm pořádkem ČR, Ústavn soud rozebral možné důsledky Lisabonskou smlouvou zavedeného zjednodušeného postupu pro přijmán změn primárnho unijnho práva prostřednictvm exekutivnho aktu, kterým se měn podoba řádně ratifikovaných zakládajcch smluv EU. Podle názoru Senátu Parlamentu ČR je v této souvislosti jednoznačně formulována obecná přechodová klauzule (tzv. passerelle), která zůstává nástrojem jednosměrné změny pravomoc. Uplatněn této klauzule za účelem změny jednomyslného rozhodován na rozhodován kvalifikovanou většinou v určité oblasti či nahrazen zvláštnho legislativnho postupu řádným legislativnm postupem může podle názoru Senátu představovat změnu pravomoc ve smyslu čl. 10a Ústavy České republiky, aniž by tato změna byla doprovázena ratifikac mezinárodn smlouvy či aktivnm souhlasem Parlamentu České republiky. Ztrátu práva veta lze přitom podle názoru Senátu chápat jako přenos pravomoc na mezinárodn organizaci (viz bod 156. Nálezu Ústavnho soudu ze dne ). Ústavn soud k problematice zjednodušeného postupu přijmán změn primárnho unijnho práva, který zavád Lisabonská smlouva, konstatoval, že čl. 48 odst. 6 Smlouvy o EU sice umožňuje zjednodušený postup přijmán změn třet části Smlouvy o fungován Evropské unie, zahrnujc mj. vnitřn trh, volný pohyb osob a služeb, volný pohyb zbož, kapitálu a plateb, pravidla hospodářské soutěže, hospodářskou a měnovou politiku apod., avšak tyto změny podléhaj schválen členskými státy v souladu s jejich ústavnmi předpisy a nesm se dotýkat přenosu nových pravomoc na Unii (viz bod 160. Nálezu Ústavnho soudu ze dne ). Dále Ústavn soud uvád, že čl. 48 odst. 7 sice upravuje zjednodušený postup přijmán změn ve Scientia et Societas» 1/10 11

12 {1/8} bonské smlouvy v roce 2009 a připomněl řadu argumentů, které k otázce suverenity vznesl již ve svém prvnm přezkumu z roku Ústavn soud tak ve svém Nálezu ze dne ve věci návrhu na posouzen souladu Lisabonské smlouvy s ústavnm pořádkem ČR napřklad znovu uvedl, že suverenita státu nen v modernm demokratickém právnm státě účelem sama o sobě, tedy izolovaně, nýbrž je prostředkem k naplňován základnch hodnot, na kterých konstrukce demokratického právnho státu stoj. Dále konstatoval, že přenesen určitých kompetenc státu, které vyvěrá ze svobodné vůle suveréna a bude nadále vykonáváno za jeho účasti předem dohodnutým, kontrolovaným způsobem, nen pojmovým oslabenm svrchovanosti, ale může naopak ve svých důsledcch znamenat jej poslen ve společném postupu integrovaného celku. Ústavn soud rovněž připomněl, že Evropská unie pokročila zdaleka nejvce v konceptu sdlené slité suverenity a již dnes vytvář entitu sui generis, která těžko snese zařazen do klasických státovědných kategori. Klčovým projevem svrchovanosti státu je i možnost se svou svrchovanost (jej část) dále nakládat, resp. určité kompetence dočasně či trvale postoupit (viz bod 147. Nálezu Ústavnho soudu ze dne ). Jak je z výše uvedeného patrné, Ústavn soud ČR se otázkou suverenity státu, včetně jeho suverenity v ekonomické oblasti, zabýval velmi obsáhle. Ústavn soud vnmá suverenitu státu nikoli izolovaně, ale v kontextu vývoje vnějšho prostřed daného státu, v současné době tedy v kontextu Integračn charakter Evropské unie může v konečném důsledku přinést ochranu a poslen suverenity členských států vůči vnějšm, zejména geopolitickým a ekonomickým faktorům, např. i vůči nově nastupujcm světovým velmocem, u nichž lze jen těžko odhadovat budouc hodnotové priority, kterým budou ochotny budován nového řádu globalizovaného světa podřizovat. Ústavn soud České republiky, 26. listopadu 2008 způsobu hlasován Rady EU, a to z jednomyslného hlasován na hlasován kvalifikovanou většinou (vyjma vojenstv a obrany), avšak v žádném přpadě se netýká změn rozšiřujcch unijn pravomoci. Změna způsobu hlasován podle čl. 48 odst. 7 navc vyžaduje souhlas všech hlav států na Evropské radě a může být zablokována nesouhlasem jakéhokoliv z parlamentů členských států (viz bod 161. Nálezu Ústavnho soudu ze dne ). Otázkou suverenity státu se Ústavn soud zabýval rovněž v rámci svého druhého přezkumu Lisa- globalizace. Podle vyjádřen Ústavnho soudu docház v současném globalizovaném světě k přeskupován center moci i v závislosti na jiných faktorech, než je pouze moc a vůle jednotlivých suverénnch států. Integrace států v rámci Evropské unie pak může podle Ústavnho soudu v konečném důsledku přinést ochranu a poslen suverenity členských států vůči vnějšm, zejména geopolitickým a ekonomickým faktorům, např. i vůči nově nastupujcm světovým velmocem, u nichž lze jen těžko odhadovat budouc hodnotové priority, kterým budou ochotny budován nového řádu globalizovaného světa podřizovat. Na globalizovaný svět podle vyjádřen Ústavnho soudu již nelze pohlžet pouze jako na svět izolovaných států. Stát a jeho suverenita prodělávaj proměnu a žádný stát již nen tak jednotnou oddělenou organizac, jak předpokládaly klasické teorie v minulosti. V globálnm měřtku vzniká mezinárodn politický systém, který postrádá institucionalizovaná pravidla vlastnho sebeřzen, jakými 12 Scientia et Societas» 1/10

13 {1/8} dosud disponoval mezinárodn systém tvořený suverénnmi státy. Je proto bytostným zájmem integrujc se Evropské unie vystupovat v globáln soutěži jako významná a respektovaná sla. Z těchto skutečnost podle Ústavnho soudu plyne, že přenesen určitých kompetenc státu, které vyvěrá ze svobodné vůle suveréna a bude nadále vykonáváno za jeho účasti předem dohodnutým, kontrolovaným způsobem, nen oslabenm svrchovanosti, ale může naopak ve svých důsledcch znamenat poslen svrchovanosti ve společném postupu integrovaného celku, jakým je i Evropská unie. Z těchto úvah Ústavnho soudu lze dovodit, že Lisabonská smlouva, která umožňuje dalš integraci Evropské unie, nepředstavuje ohrožen suverenity členských zem EU, ale může naopak v rámci globalizovaného světa a globalizované ekonomiky svrchovanost členských států Evropské unie posilovat. 2. Meze ekonomické suverenity České republiky pohledem ekonomických indikátorů Výše jsme s pomoc nálezů Ústavnho soudu České republiky ukázali, že evropská integrace a změna zakládajcch smluv EU provedená Lisabonskou smlouvou jako dalš etapa tohoto procesu nemus nutně ohrožovat suverenitu členských zem EU, ale v podmnkách globalizované ekonomiky ji může naopak ochraňovat a posilovat. V dalš části textu se budeme snažit na sérii ekonomických indikátorů ukázat, jaké je postaven České republiky v globalizované ekonomice, nakolik je vývoj české ekonomiky provázán s vývojem ekonomiky evropské a světové a co z toho plyne pro mru a meze ekonomické nezávislosti České republiky. Tabulka č. 1» Počet obyvatel v roce 2008 Počet obyvatel (v mil.) Podl počtu obyvatel ČR a přslušné země (v %) Čna 1336,3 0,8 Indie 1186,2 0,9 Evropská unie (EU-27) 493,9 2,1 Eurozóna (EA-16) 324,1 3,1 USA 308,8 3,3 Indonésie 234,3 4,4 Brazlie 194,2 5,3 Pákistán 167,0 6,1 Bangladéš 161,3 6,3 Nigérie 151,5 6,7 Rusko 141,8 7,2 Japonsko 127,9 8,0 Mexiko 107,8 9,5 Vietnam 88,5 11,5 Německo 82,5 12,4 Francie 61,9 16,5 Velká Británie 61,0 16,7 Itálie 58,9 17,3 Česká republika 10,2 : Pramen: The Global Competitiveness Report Scientia et Societas» 1/10 13

14 {1/8} 2.1 Malá velikost a značná otevřenost české ekonomiky V souvislosti s posuzovánm mry ekonomické nezávislosti České republiky je na mstě připomenout známou skutečnost, že česká ekonomika je malá a velmi otevřená. Tato jej charakteristika vynikne při mezinárodnm porovnán některých statistických dat. Jednm ze zjednodušujcch ukazatelů, který může vyjádřit velikost ekonomiky, je počet obyvatel dané země (viz tabulka 1). Ten vlastně vyjadřuje velikost spotřebitelského trhu. Česká republika se svými 10 miliony obyvateli nemůže soupeřit s Čnou ani Indi, jejichž spotřebitelské trhy čtaj hodně přes miliardu obyvatel. Počet českých spotřebitelů tak dosahuje necelého 1 procenta počtu spotřebitelů v Čně a Indii. Z tohoto hlediska je Česká republika také jen velmi malou součást Evropské unie, když počet obyvatel ČR dosahuje pouhých 2 % počtu obyvatel EU. V porovnán se Spojenými státy má Česká republika 3 % obyvatel, v porovnán se zeměmi jako Indonésie, Brazlie nebo Pákistán 4 6 % obyvatel. Nejlidnatějš země Evropské unie Německo má velikost spotřebitelského trhu měřenou počtem obyvatel osmkrát větš než Česká republika. Dalšm indikátorem, který vyjadřuje velikost ekonomiky již s větš vypovdac schopnost, je velikost hrubého domácho produktu dané země v běžných cenách a běžných směnných kurzech, nebo v paritě kupn sly. Pohled na data v tabulce 2 ukazuje, že největš ekonomikou světa, měřeno hrubým domácm produktem v běžných cenách a běžných směnných kurzech, je Evropská unie, následovaná Spojenými státy. Česká republika tvo- Tabulka č. 2» Velikost ekonomik (HDP v běžných cenách a běžných směnných kurzech) v roce 2008 Velikost HDP v b. c. (v mld. USD) Podl HDP v b. c. ČR a přslušné země (v %) Evropská unie (EU-27) ,1 1,2 USA ,6 1,5 Eurozóna (EA-16) ,2 1,6 Japonsko 4 923,8 4,4 Čna 4 401,6 4,9 Německo 3 667,5 5,9 Francie 2 865,7 7,6 Velká Británie 2 674,1 8,1 Itálie 2 313,9 9,4 Rusko 1 676,6 12,9 Španělsko 1 611,8 13,5 Brazlie 1 572,8 13,8 Kanada 1 511,0 14,4 Indie 1 209,7 17,9 Mexiko 1 088,1 19,9 Austrálie 1 010,7 21,5 Jižn Korea 947,0 22,9 Nizozemsko 868,9 25,0 Česká republika 217,1 : Pramen: The Global Competitiveness Report Scientia et Societas» 1/10

15 {1/8} Tabulka č. 3» Velikost ekonomik (HDP v paritě kupn sly) v roce 2008 Velikost HDP v PPP (v mld. USD) Podl HDP v PPP ČR a přslušné země (v %) Podl země na světovém HDP v PPP (v %) Evropská unie (EU-27) ,4 1,7 22,14 USA ,6 1,8 20,69 Eurozóna (EA-16) ,0 2,4 15,75 Čna 7 916,4 3,3 11,40 Japonsko 4 354,4 6,0 6,37 Indie 3 288,3 8,0 4,77 Německo 2 910,5 9,0 4,23 Rusko 2 260,9 11,6 3,30 Velká Británie 2 230,5 11,8 3,23 Francie 2 130,4 12,3 3,08 Brazlie 1 981,2 13,2 2,86 Itálie 1 814,6 14,4 2,64 Mexiko 1 548,0 16,9 2,24 Španělsko 1 396,9 18,8 2,03 Jižn Korea 1 342,3 19,5 1,95 Kanada 1 303,2 20,1 1,89 Austrálie 795,3 33,0 1,16 Nizozemsko 675,4 38,8 0,98 Česká republika 262,2 : 0,38 Pramen: The Global Competitiveness Report ř pouze 1,2 % HDP Evropské unie, v porovnán s USA je český hrubý domác produkt 1,5%. Obdobný poměr je mezi velikost HDP České republiky a eurozóny. V porovnán s Japonskem dosahuje velikost českého HDP 4,4 %, v porovnán s Čnou 4,9 %. Největš ekonomika EU Německo má svůj hrubý domác produkt v běžných cenách a běžných směnných kurzech sedmnáctkrát větš než Česká republika. K obdobným výsledkům dospějeme, jestliže porovnáme velikosti HDP vyjádřené v paritě kupn sly (viz tabulka 3). I podle tohoto indikátoru je největš ekonomikou světa Evropská unie, na druhém mstě se nacházej Spojené státy. Velikost českého HDP v paritě kupn sly představuje 1,7 % hodnoty tohoto ukazatele v přpadě Evropské unie a 1,8 % v přpadě USA. V poměru k eurozóně dosahuje velikost české ekonomiky v paritě kupn sly ani ne 2,5 %, v poměru k Čně zhruba 3 % a v porovnán s Japonskem 6 %. Německo jako největš ekonomika EU má hrubý domác produkt v paritě kupn sly jedenáctkrát větš než Česká republika. Rozdly ve velikosti ekonomik jsou dobře patrné rovněž tehdy, jestliže porovnáme podly jednotlivých zem nebo integračnch seskupen na světovém HDP v paritě kupn sly (viz tabulka 3). Evropská unie jako celek tvoř vce než 22 % velikosti světové ekonomiky, Spojené státy téměř 21 %, eurozóna jako podmnožina Evropské unie necelých 16 %. Čna se na světovém HDP v paritě kupn sly podl téměř 11,5 %, Japonsko vce než 6 %. Z členských států Evropské unie má největš podl na velikosti světové ekonomiky Německo, a to přes 4 %, podl České republiky na světovém HDP v paritě kupn sly čin pouze 0,38 %. Na jiném souboru statistických dat můžeme Scientia et Societas» 1/10 15

16 {1/8} porovnat dalš charakteristiku ekonomik, a sice jejich otevřenost. Otevřenost ekonomiky lze vyjádřit jako podl vývozu a dovozu zbož a služeb na hrubém domácm produktu dané země. Přslušné údaje jsou uvedeny v tabulce 4. Extrémně vysokou mru otevřenosti svých ekonomik, která se zcela vymyká měřtkům ostatnch států, maj Singapur, čnská zvláštn administrativn oblast Hongkong a také Lucembursko. Jejich vývoz a dovoz zbož a služeb přesahuje 100, resp. 200 % HDP. Za nimi následuje skupina dalšch zem s velmi otevřenou ekonomikou, pro které jsou charakteristické podly vývozu a dovozu zbož a služeb na HDP v rozmez 70 až 100 %. Do této skupiny velmi otevřených ekonomik nálež napřklad Belgie, Nizozemsko, Irsko, Estonsko, Slovensko nebo Maďarsko a patř do n také Česká republika s poměrem vývozu a dovozu zbož a služeb k HDP přesahujcm 70 %. U dalšch zem již můžeme pozorovat nižš mry otevřenosti jejich ekonomik. Napřklad Jižn Korea a Německo maj hodnoty svých vývozů a do- Tabulka č. 4» Otevřenost ekonomik (podl vývozu a dovozu na HDP) v roce 2008 Vývoz zbož a služeb (v % HDP) Dovoz zbož a služeb (v % HDP) Singapur 234,3 215,3 Hongkong (Čna) 212,3 201,6 Lucembursko 179,3 150,7 Belgie 92,1 92,6 Slovensko 82,6 85,0 Maďarsko 81,4 79,9 Irsko 80,9 69,0 Nizozemsko 76,9 68,8 Česká republika 76,8 71,8 Estonsko 76,3 80,7 Jižn Korea 52,9 54,1 Německo 47,2 40,9 Čna 37,8 29,2 Kanada 34,9 33,3 Rusko 31,3 22,0 Velká Británie 28,9 32,0 Itálie 28,8 29,3 Mexiko 28,3 30,5 Španělsko 26,4 32,2 Francie 26,4 28,9 Indie 24,0 30,3 Austrálie 23,6 23,9 Japonsko 17,4 17,3 Brazlie 14,3 14,2 USA 13,0 17,7 Pramen: The Global Competitiveness Report Scientia et Societas» 1/10

17 {1/8} Česká republika je ekonomicky silně propojena s okolnm světem a ekonomické události v zahraničn ji ovlivňuj výrazněji, než je tomu u většch a méně otevřených ekonomik. Na takto intenzivněji přijmané zahraničn ekonomické podněty pak mus reagovat i česká hospodářská politika. Tm je do značné mry omezena autonomie vývoje české ekonomiky i hospodářské politiky prováděné v České republice. vozů zbož a služeb na úrovni kolem 50 % HDP, Čna, Velká Británie nebo Itálie kolem 30 %, Francie výrazněji pod 30 %, Japonsko kolem 17 %. Podobně Spojené státy maj podl dovozu zbož a služeb na HDP zhruba 18%, podl vývozu dokonce pouze 13%. Malá velikost a značná otevřenost české ekonomiky, demonstrovaná na výše uvedených datech, nen samoúčelnou charakteristikou. Způsobuje, že Česká republika je ekonomicky silně propojena s okolnm světem a ekonomické události v zahraničn ji ovlivňuj výrazněji, než je tomu u většch a méně otevřených ekonomik. Na takto intenzivněji přijmané zahraničn ekonomické podněty pak mus reagovat i česká hospodářská politika. Tm je do značné mry omezena autonomie vývoje české ekonomiky i hospodářské politiky prováděné v České republice. Tuto skutečnost bylo možné pozorovat napřklad v průběhu světové finančn a ekonomické krize. Nejprve vypukla finančn krize ve Spojených státech a prostřednictvm toxických aktiv v bilancch bank a dalšch finančnch instituc se přelila i do dalšch zem, napřklad v západn Evropě, v jejichž finančnm sektoru byla tato toxická aktiva také významně přtomna. Protože finančn sektor v České republice byl těmito toxickými aktivy zasažen jen minimálně, mohla se česká ekonomika za předpokladu, že by byla dostatečně nezávislá na vnějšm světě, krizi vyhnout. K tomu však nedošlo. Finančn krize v USA a v dalšch zemch, napřklad západoevropských, způsobila hlubokou recesi tamnch ekonomik. Tato recese se kvůli výrazné otevřenosti české ekonomiky, a tedy jejmu silnému propojen s ekonomikou světovou přelila se zpožděnm i do ČR (viz tabulka 8). Rozsah poklesu reálného HDP České republiky (o 4,1 % v roce 2009) byl srovnatelný s poklesem HDP v zemch, které na rozdl od České republiky čelily také krizi finančn (pokles o 5 % v Německu nebo Velké Británii, o 4 % v Nizozemsku, o 3,6 % v Rakousku nebo Španělsku). V některých přpadech byl pokles reálného HDP v zemch zasažených finančn kriz (o 2,4 % v USA, o 2,2 % ve Francii) dokonce mrnějš než v České republice, která finančn krizi nečelila. Tyto skutečnosti podporuj v předcházejcm textu uvedené vyjádřen českého Ústavnho soudu k otázce suverenity států, že na globalizovaný svět již nelze pohlžet pouze jako na svět izolovaných států, že stát a jeho suverenita prodělávaj proměnu, že žádný stát již nen tak jednotnou oddělenou organizac, jak předpokládaly klasické teorie v minulosti, a že integrace států v rámci Evropské unie může za těchto podmnek v konečném důsledku přinést ochranu a poslen suverenity členských států vůči vnějšm, zejména geopolitickým a ekonomickým faktorům. Z toho lze také dovodit, že Lisabonská smlouva, která je dalšm krokem na cestě evropské integrace, neohrožuje ekonomickou suverenitu členských zem EU, ale naopak může jejich suverenitu v rámci globalizované ekonomiky posilovat, a to zejména v přpadě členů Evropské unie s malou a velmi otevřenou ekonomikou, jako je Česká republika. Scientia et Societas» 1/10 17

18 {1/8} 2.2 Zranitelnost české ekonomiky plynouc z jej závislosti na přlivu zahraničnch investic Vliv rozhodován zahraničnch investorů na vývoj české ekonomiky by se uplatňoval i tehdy, kdyby Lisabonská smlouva nebyla ratifikována, stejně jako tehdy, kdyby Česká republika nebyla členem Evropské unie. Slabost postaven české ekonomiky a jej značná závislost na vnějšm prostřed v rámci globalizovaných trhů neplyne pouze z jej charakteristiky jako malé a velmi otevřené ekonomiky. Jej vývoj a vnějš rovnováha jsou do značné mry závislé také na přlivu zahraničnch investic. To, jak ukážeme dále, čin českou ekonomiku ještě vce zranitelnou a závislou na událostech a rozhodován v zahranič. Celkový stav přmých zahraničnch investic (PZI), které přitekly do České republiky, činil ke konci roku 2008 téměř 54 % HDP. Na úrovni přes 50 % HDP se přitom zásoba přmých zahraničnch investic v ČR udržuje od roku 2005, což Českou republiku řad k zemm s vysokým zastoupenm PZI v ekonomice. Při pohledu na údaje v tabulce 5 zjistme, že mezi země s dlouhodobě vce než 50% podlem stavu přmých zahraničnch investic na hrubém domácm produktu se řad také napřklad Slovensko, Maďarsko nebo Nizozemsko. Tak vysoký podl PZI v ekonomice zvyšuje vyjednávac slu zahraničnch, resp. nadnárodnch korporac vůči vládám přslušných zem. Jejich domác hospodářská politika se pak do značné mry požadavkům nadnárodnch firem podřizuje, aby nedávala podněty k přesunu jimi realizovaných přmých investic do jiných hostitelských zem. Tato skutečnost představuje pro dané země větš hrozbu pro jejich ekonomickou nezávislost než institucionáln reforma Evropské unie, jakou je Lisabonská smlouva. Vliv nadnárodnch korporac na formulaci a prováděn hospodářské politiky malých a velmi otevřených ekonomik by se totiž projevoval i v přpadě, kdyby Lisabonská smlouva nevstoupila v platnost, stejně jako v přpadě, kdyby tyto země nebyly členy Evropské unie. Jiné ekonomiky, které nejsou na přmých zahraničnch investicch tolik závislé, pak mohou, ceteris paribus, uplatňovat o něco autonomnějš hospodářskou politiku, protože nemus do takové mry zohledňovat zájmy a rozhodován nadnárodnch korporac. Mezi takové země patř napřklad Německo, kde se podl stavu přmých zahraničnch investic na HDP dlouhodobě pohybuje kolem 25 %, dále Itálie nebo USA, v nichž zásoba PZI dlouhodobě kolsá mezi 11 a 16 % HDP, nebo Japonsko se stavem přmých zahraničnch investic nižšm než 5 % HDP (viz tabulka 5). Závislost České republiky na přlivu přmých zahraničnch investic se přitom neodvj pouze od již dosažené vysoké zásoby PZI v ekonomice, ale také od setrvalého deficitu běžného účtu platebn bilance ČR (viz tabulka 7), který je nutné profinancovávat právě přlivem investic ze zahranič. Aby toto profinancováván schodku běžného účtu bylo alespoň do určité mry bezpečné, nen možné se spoléhat na přliv krátkodobých či portfoliových investic, které jsou značně proměnlivé. Vhodnějš jsou z tohoto pohledu přmé investice, které vykazuj nižš mru volatility. Země s trvale deficitnm běžným účtem platebn bilance tak maj důvod formulovat hospodářskou politiku přznivou vůči přlivu přmých zahraničnch investic. Paradoxem přitom je, že samotný přliv PZI může přispvat ke vzniku schodku běžného účtu tm, že nadnárodn firmy přelévaj své zisky vytvořené v hostitelské ekonomice do zahranič, a tak vytvářej pasivum bilance výnosů v rámci běžného účtu. Takové eko- 18 Scientia et Societas» 1/10

19 {1/8} Tabulka č. 5» Stav přmých zahraničnch investic v letech (v % HDP) Česká republika 47,4 45,0 43,5 47,6 51,3 53,3 59,9 53,9 Německo 22,8 23,9 25,1 24,2 24,2 26,1 26,1 27,3 Francie 22,4 23,7 26,7 29,2 32,4 34,5 36,0 37,1 Velká Británie 34,9 29,2 29,3 29,1 38,8 44,4 41,4 38,8 Itálie 9,8 9,3 10,7 11,6 13,3 15,1 16,0 15,5 Španělsko 29,5 33,6 34,3 34,6 35,9 35,6 37,9 41,5 Nizozemsko 71,7 71,7 70,8 71,3 74,5 72,5 87,0 77,0 Rakousko 18,3 19,0 19,1 : 24,2 32,9 40,8 : Polsko 22,0 21,8 24,0 31,1 31,4 35,1 38,8 32,1 Slovensko 27,6 31,9 42,8 47,4 51,9 57,4 53,0 50,3 Maďarsko 52,3 48,7 44,8 55,5 59,0 69,5 67,0 57,2 Japonsko 1,3 1,8 1,9 2,0 2,3 2,3 2,9 4,4 USA 13,3 11,2 11,2 11,7 13,3 13,1 14,0 16,7 Pramen: Eurostat, Statistics by theme, Economy and finance, Balance of payments Tabulka č. 6» Přliv přmých zahraničnch investic v letech (v % HDP) Česká republika 9,1 11,3 2,3 4,5 9,4 3,8 6,0 5,0 Německo 1,4 2,7 1,3-0,4 1,7 2,0 1,7 0,6 Francie 4,1 3,4 2,4 1,6 4,0 3,2 4,0 3,4 Velká Británie 3,6 1,5 0,9 2,5 7,7 6,4 6,7 3,4 Itálie 1,3 1,2 1,1 1,0 1,1 2,1 1,9 0,7 Španělsko 4,7 5,7 2,9 2,4 2,2 2,5 4,8 4,4 Nizozemsko 13,0 5,7 3,9 0,8 7,5 1,2 14,8-0,9 Rakousko 3,1 0,2 2,8 1,3 3,7 2,5 8,4 3,4 Polsko 3,0 2,1 2,2 5,1 3,4 5,7 5,5 2,7 Slovensko 7,0 15,6 6,5 7,2 5,1 8,4 4,8 3,6 Maďarsko 7,4 4,5 2,5 4,4 7,0 6,5 4,2 3,0 Japonsko 0,2 0,2 0,1 0,2 0,1-0,1 0,5 0,5 USA 1,6 0,7 0,5 1,1 0,8 1,8 1,9 2,2 Pramen: Eurostat, Statistics by theme, Economy and finance, Balance of payments Scientia et Societas» 1/10 19

20 {1/8} nomiky se pak mohou ocitnout v začarovaném kruhu potřeby přlivu přmých zahraničnch investic a přetrvávajcho deficitu běžného účtu platebn bilance. Přliv přmých zahraničnch investic do České republiky, který v letech dosahoval 4 9 % HDP ročně (viz tabulka 6), dokázal profinancovat deficity běžného účtu ČR, které se v tomto obdob pohybovaly v rozmez 1 3 % HDP (viz tabulka 7). Protože však přliv PZI do České republiky vykazuje spše klesajc tendenci, může se do budoucna objevit problém schodku běžného účtu nekrytého nebo jen částečně krytého přlivem investic, a tedy i problém celkově deficitn platebn bilance ČR. Důsledek v podobě znehodnocen kurzu české koruny je v takovém přpadě snadno předvdatelný. Budouc vývoj české ekonomiky a kurzu české koruny je tedy do značné mry závislý na rozhodován zahraničnch investorů. Tm je opět limitována ekonomická suverenita České republiky, a to vce než skutečnost, že vstoupila v platnost Lisabonská smlouva. Vliv rozhodován zahraničnch investorů na vývoj české ekonomiky a kurzu české koruny by se totiž uplatňoval i tehdy, kdyby Lisabonská smlouva nebyla ratifikována, stejně jako tehdy, kdyby Česká republika nebyla členem Evropské unie. Z tohoto hlediska se v přznivějš pozici nacházej země, které vykazuj přebytky běžného účtu platebn bilance, protože na rozhodován zahraničnch investorů pak nejsou, ceteris paribus, tolik závislé, a mohou tudž realizovat o něco autonom- Tabulka č. 7» Saldo běžného účtu platebn bilance v letech (v % HDP) Česká republika -5,3-5,6-6,2-5,3-1,3-2,4-3,2-3,1 Německo 0,0 2,0 1,9 4,7 5,1 6,5 7,9 6,6 Francie 1,7 1,0 0,4 0,6-0,6-0,5-1,0-2,3 Velká Británie -2,1-1,7-1,6-2,1-2,6-3,3-2,7-1,6 Itálie -0,1-0,8-1,3-0,9-1,7-2,6-2,4-3,4 Španělsko -3,9-3,3-3,5-5,3-7,4-9,0-10,0-9,6 Nizozemsko 2,4 2,5 5,5 7,5 7,3 9,3 8,7 4,8 Rakousko -0,8 2,7 1,7 2,1 2,0 2,8 3,6 3,2 Polsko -3,1-2,8-2,5-4,0-1,2-2,7-4,7-5,1 Slovensko -8,3-7,9-0,8-3,4-8,4-8,2-5,7-6,6 Maďarsko -6,0-6,9-8,0-8,3-7,2-7,5-6,8-7,1 Eurozóna (EA-16) -0,4 0,6 0,3 0,8 0,1-0,1 0,1-1,5 Evropská unie (EU-27) : : : -0,4-0,8-1,2-1,1-2,1 Brazlie -4,2-1,5 0,8 1,8 1,6 1,3 0,1-1,8 Rusko 11,1 8,4 8,2 10,1 11,0 9,5 6,0 6,1 Indie 0,3 1,4 1,5 0,1-1,3-1,1-1,0-2,2 Čna 1,3 2,4 2,8 3,6 7,2 9,5 11,0 9,8 Jižn Korea 1,6 0,9 1,9 3,9 1,8 0,6 0,6-0,7 Japonsko 2,1 2,9 3,2 3,7 3,6 3,9 4,8 3,2 USA -3,9-4,3-4,7-5,3-6,0-6,0-5,2-4,9 Pramen: International Monetary Fund, World Economic Outlook Database, October 2009 (Brazlie, Rusko, Indie, Čna a Jižn Korea ); Eurostat, Statistics by theme, Economy and finance, Balance of payments (ostatn údaje) 20 Scientia et Societas» 1/10