44 Hodnocení inovační výkonnosti v EU:

Transkript

1 1 11 časopis pro společenské vědy a management čslo ročnk VII 06 Přnosy, náklady a podmnky udržitelnosti jednotné evropské měny ve světle turbulenc v eurozóně 32 Krize v eurozóně a možná řešen 44 Hodnocen inovačn výkonnosti v EU: nová zjištěn a setrvalé problémy 134 Versatiln veden: podstata a zkušenosti s jeho aplikac

2 Scientia et Societas Obsah Semináře na NEWTON College 3 O problémech eurozóny i strategich zvyšován konkurenceschopnosti EU Odborné stati 6 Přnosy, náklady a podmnky udržitelnosti jednotné evropské měny ve světle turbulenc v eurozóně 32 Krize v eurozóně a možná řešen 44 Hodnocen inovačn výkonnosti v EU: nová zjištěn a setrvalé problémy 61 Proměny globáln a evropské konjunkturn situace a role mladých ekonomik 73 Vliv protikrizových opatřen Čny na vývoj jej domác poptávky 85 Recese z pohledu hlavnch teori hospodářských cyklů 103 Možnosti přibližován ekonomické úrovně méně rozvinutých zem k vyspělým státům 114 Financován a udržitelnost sociálnch systémů v členských státech EU 134 Versatiln veden: podstata a zkušenosti s jeho aplikac 149 Zájem leaderů českého podnikatelského prostřed o normu ISO Společenská odpovědnost 160 Model podnikové produkce při nedostatku těžiskové práce

3 Semináře na NEWTON College {1/1} O problémech eurozóny i strategich zvyšován konkurenceschopnosti EU } PhDr. Jiř Malý, Ph.D.» manažer projektu Podpora šřen poznatků výzkumu evropské integrace, NEWTON College, a. s. * Na NEWTON College pokračuje druhým rokem realizace projektu s názvem Podpora šřen poznatků výzkumu evropské integrace (reg. č. CZ.1.07/2.3.00/ ), který je spolufinancován Evropským sociálnm fondem a státnm rozpočtem České republiky prostřednictvm Operačnho programu Vzděláván pro konkurenceschopnost. Clem projektu je šřit výsledky domácho i zahraničnho výzkumu evropské integrace mezi pedagogy a studenty vysokých škol vzdělávajcch budouc ekonomy, manažery a soukromé podnikatele v Jihomoravském kraji a současně motivovat akademické pracovnky i studenty těchto škol k účasti na uvedeném výzkumu. Rovněž v druhém roce realizace projektu se uskutečňuj dva vědeckopopularizačn semináře na vybraná témata evropského integračnho procesu. Z každého semináře je vydávána souhrnná publikace, jejmž obsahem je rozbor poznatků k dané problematice i přehled sporných otázek a nevyřešených problémů. Účastnci seminářů zskávaj za jejich absolvován certifikát. V listopadu 2010 o euru, turbulencch v eurozóně a jejich řešen Dne 12. listopadu 2010 zorganizoval realizačn tým projektu z NEWTON College v prostorách Moravského zemského muzea v Brně v pořad již třet vědeckopopularizačn seminář na téma Společná evropská měna, ekonomický růst a sociáln soudržnost. Seminář účastnkům poskytl informace o zakotven společné měny euro a eurozóny v primárnm a sekundárnm právu EU, o podmnkách rozšiřován eurozóny včetně analýzy problematiky konvergenčnch kritéri, o technických aspektech zaváděn eura a o nutných legislativnch a dalšch opatřench spojených s přechodem na jednotnou měnu. Dále seminář nabdl přehled analýz o obecných přnosech a rizicch existence měnové unie a o konkrétnch přnosech a nákladech, které se projevily a projevuj v přpadě fungován eurozóny. Seminář se rovněž zabýval tm, jak jednotná evropská měna ovlivňuje ekonomický růst a sociáln soudržnost v různých zemch eurozóny a v dalšch zemch EU a jaké rozdly lze z tohoto hlediska vysledovat mezi různými členskými státy. Přednášejc na semináři také hledali odpověď na otázku, jestli eurozóna poslila, nebo oslabila postaven svých členů v globalizované ekonomice a jestli jednotná měna pomohla, nebo uškodila členským zemm v době krize. Seminář se dále věnoval aktuálnm turbulencm v eurozóně a jejich přčinám, vyhrocen dluhových problémů některých členských států eurozóny a jejich důsledkům, reakcm EU na tyto problémy a vlivu těchto událost na změny pravidel a instituc pro fungován eurozóny a na dalš směřován České republiky k euru. Hlavnm výstupem z vědeckopopularizačnho semináře je souhrnná publikace s názvem Společná evropská měna, ekonomický růst a sociáln Scientia et Societas» 1/11 3

4 Odborné Semináře stati na NEWTON College {1/1} na 2011 v prostorách Moravského zemského muzea v Brně. Jeho tématem bude Vyhodnocen Lisabonské strategie: vliv na konkurenceschopnost EU a členských států. Seminář účastnkům nabdne analýzu dopadů Lisabonské strategie, kterou členské země EU přijaly jako cestu ke zvyšován své konkurenceschopnosti pro obdob , na evropské ekonomiky. Bude hodnotit výsledky Lisabonské strategie, jej přnosy i neúspěchy, bude se zabývat celkovou konstrukc této strategie, účelnost a kompatibilitou jejch priorit, clů a opatřen, jejmi silnými a slabými stránkami. Seminář se bude rovněž věnovat celkovému pojet konkurenceschopnosti národnch ekonomik, kritérim a žebřčkům konkurenceschopnosti, podle kterých se konkurenceschopnost vyhodnocuje, i jejich vypovdac schopnosti. V návaznosti na předcházejc Lisabonskou strategii se bude seminář zabývat novou ekonomickou a sociáln strategi Evropa 2020, kterou členské země EU přijaly v červnu 2010 a jejž podoba je již ovlivněna proběhnuvš globáln finančn a ekonomickou kriz. Přednášejc na semináři porovnaj priority, cle a opatřen minulé Lisabonské strategie a nové strategie Evropa 2020 a budou hledat odpověď na otázku, jestli se Evropská unie při formulaci strategie Evropa 2020 poučila z problémů, které provázely realizaci předcházejc Lisabonské strategie, a jestli tedy má strategie Evropa 2020 šanci být úspěšnějš než jej předchůdkyně. Za tm účelem se bude seminář věnovat řadě dlčch témat spojených s podobou strategie Evropa 2020 a jej implementac v členských zemch EU včetně České republiky. Půjde zejména o následujc otázky: Jaké silné a slabé stránky ekonomik členských zem EU v porovnán s mimoevropskými konkurenty strategie Evropa 2020 identifikuje? Je tento výčet přednost a problematických mst v evropských ekonomikách v souladu s realitou? Jaké důsledky z nich mohou pro ekonomiku Evropské unie vyplývat? Jsou opatřen vymezená ve strategii Evropa 2020 adekvátn jejm prioritám a clům? Podpo soudržnost. Jej prvn část tvoř výkladový text, který je úvodem do tématu probraného na semináři. Ve druhé části publikace jsou pak zaznamenána vystoupen jednotlivých přednášejcch a diskuse v dopolednm a odpolednm bloku vědeckopopularizačnho semináře. Členové realizačnho týmu projektu a dalš přednášejc při přpravě svých vystoupen na semináři vycházeli z řady textů, které na téma eura, eurozóny a souvisejcch otázek publikovali již před uskutečněnm semináře. Patřily mezi ně následujc články: Malý, Jiř: Rizika oddalován vstupu České republiky do eurozóny. Scientia et Societas, 2008, roč. IV, č. 4, s , ISSN Malý, Jiř: Porovnán některých důsledků a způsobů řešen finančn a ekonomické krize v zemch uvnitř a vně eurozóny. Scientia et Societas, 2009, roč. V, č. 3, s , ISSN Dostálová, Ivana: Přprava České republiky na přijet eura: konfrontace zájmů, záměrů a iluz. Scientia et Societas, 2006, roč. II, č. 4, s , ISSN Dostálová, Ivana: Prostor ke koordinaci hospodářských politik vytvořený Lisabonskou smlouvou. Scientia et Societas, 2010, roč. VI, č. 2, s , ISSN V návaznosti na vědeckopopularizačn seminář byl členem realizačnho týmu projektu publikován dalš článek zabývajc se otázkami souvisejcmi s existenc eurozóny, jejmi aktuálnmi problémy a podmnkami jej dlouhodobé udržitelnosti: Malý, Jiř: Přnosy, náklady a podmnky udržitelnosti jednotné evropské měny ve světle turbulenc v eurozóně. Scientia et Societas, 2011, roč. VII, č. 1, s. 6 31, ISSN V květnu 2011 o doběhnuvš Lisabonské strategii a nové strategii Evropa 2020 Čtvrtý ze série vědeckopopularizačnch seminářů, organizovaných realizačnm týmem projektu z NEWTON College, se uskutečn v pátek 6. květ- 4 Scientia et Societas» 1/11

5 Semináře na NEWTON Odborné College stati {1/1} ř spolehlivě a dostatečně konkurenceschopnost evropských zem, jejich inteligentn, udržitelný a sociálně přnosný ekonomický růst? Posl úlohu znalost, výzkumu, vývoje a inovac jako faktorů zvyšován konkurenceschopnosti EU? Pomohou opatřen navrhovaná ve strategii Evropa 2020 v oblasti regulace finančnch trhů, koordinace hospodářských politik a makroekonomického dohledu k obnově, poslen a udržen finančn stability a makroekonomické rovnováhy členských zem EU? Jaký vliv mohou mt opatřen vymezená ve strategii Evropa 2020 na různé typy ekonomických subjektů, ať už se jedná o velké, středn nebo malé nefinančn podniky, banky a dalš finančn instituce apod.? Jak je strategie Evropa 2020 implementována v České republice? Odpovdaj priority, cle a opatřen této strategie českým národnm zájmům? Ambic semináře je představit výsledky výzkumu českých a zahraničnch ekonomů a ekonomických instituc na výše uvedená témata. Analýzy budou odrážet názorové střety, které se nad otázkami konkurenceschopnosti a cest k jejmu zvyšován, nad podobou a výsledky Lisabonské strategie, stejně jako nad novou strategi Evropa 2020 objevuj. Jednodenn vědeckopopularizačn seminář Vyhodnocen Lisabonské strategie: vliv na konkurenceschopnost EU a členských států bude probhat ve dvou ucelených blocch dopolednm a odpolednm. V závěru obou bloků proběhnou diskuse s účastnky semináře. Podrobnosti o projektu a jednotlivých vědeckopopularizačnch seminářch můžete najt na webových stránkách Scientia et Societas» 1/11 5

6 {1/11} Přnosy, náklady a podmnky udržitelnosti jednotné evropské měny ve světle turbulenc v eurozóně } PhDr. Jiř Malý, Ph.D.» ředitel Institutu evropské integrace, NEWTON College, a. s. 1 * Jednotná evropská měna euro patř k nejviditelnějšm a každodenně použvaným výsledkům evropské integrace. Nálež také k nejvce diskutovaným součástem konstrukce integrované Evropské unie. Diskuse o podmnkách existence jednotné měny euro a fungován eurozóny se přitom dále zintenzivnily v souvislosti s turbulencemi, které postihly eurozónu v důsledku globáln finančn a ekonomické krize. Krize se v jednotlivých zemch eurozóny projevila s různou intenzitou a měla odlišné důsledky. Některé členské státy eurozóny prošly kriz s relativně nižšmi náklady, s menšm poklesem reálného hrubého domácho produktu či s menšmi schodky veřejných rozpočtů, jiné země eurozóny se naopak potýkaly s rozsáhlými propady reálného HDP, s enormně vysokými rozpočtovými deficity a s rychlým nárůstem veřejného dluhu. Analyzován rozdlů v ekonomickém vývoji mezi členy eurozóny a navrhován a přijmán opatřen k jejich řešen patř v posledn době ke stěžejn náplni činnosti jak ekonomických výzkumných a analytických instituc, tak orgánů Evropské unie i vlád jednotlivých členských států EU. Napřklad pracovn dokument Evropské komise ze dne 2. února 2010 s názvem Hodnocen Lisabonské strategie, který se primárně zabýval vyhodnocovánm realizace Lisabonské strategie pro zvyšován konkurenceschopnosti EU v uplynulém desetilet, se věnoval také problémům eurozóny v době globáln krize i v obdob následujcm, předevšm pak rozdlům mezi členskými státy použvajcmi euro. Podle tohoto dokumentu Evropské komise se eurozóna ukázala být přspěvkem pro udržen makroekonomické stability v obdob krize, avšak předevšm v těch členských zemch, které i před kriz měly stabilnějš a zdravějš ekonomiky. Země, které se před propuknutm krize potýkaly s většmi ekonomickými nerovnováhami, vnesly do eurozóny v době krize nežádouc turbulence a problémy. Evropská komise přiznává, že byl podceněn význam vzájemné závislosti ekonomik členských zem v úzce integrované eurozóně a že krize tuto vzájemnou závislost zviditelnila. Diskuse o vhodnosti měnové integrace v rámci EU, o podmnkách existence měnové unie a jej dlouhodobé udržitelnosti však nejsou aktuáln pouze v současnosti. Probhaly i v obdob před vznikem eurozóny a také v době od zaveden eura do vypuknut globáln krize. Tyto diskuse, současné i minulé, maj svou ekonomickou i politickou dimenzi. Jejich obsahem jsou rozbory ekonomických podmnek, za kterých mohou členské země EU použvat jednotnou měnu, pravidel a instituc umožňujcch dlouhodobé hladké fungován měnové unie i ekonomických a sociálnch důsledků existence jednotné měny. Aktuálně k nim přibyly analýzy turbulenc a nerovnováh v eurozóně, které způsobila nebo zvýraznila globáln krize, a rozbory rozdlů v ekonomickém vývoji různých zem 1 Článek byl zpracován v rámci projektu Národnho programu výzkumu II č. 2D06028 Hodnocen postaven České republiky a jej schopnosti rozpoznávat a prosazovat vlastn zájmy v evropské a světové ekonomice. 6 Scientia et Societas» 1/11

7 použvajcch euro. Do těchto ekonomických diskus se promtá i politický pohled. Je zřetelný rozdl v pohledu zastánců a odpůrců hlubš evropské integrace na přnosy a rizika existence jednotné měny euro i na řešen současných pnut v eurozóně. Následujc text bude porovnávat různé pohledy a názory na tyto otázky: Bylo zaveden eura vce politické, nebo ekonomické rozhodnut? Jaké podmnky mus splňovat země vstupujc do eurozóny? Jsou tyto podmnky dostatečné? Jaké mohou být obecně přnosy a rizika existence měnové unie? Jaké přnosy a náklady se projevily a projevuj konkrétně v přpadě fungován eurozóny? Pomohla, nebo uškodila jednotná měna členským zemm eurozóny v době krize? Jaké rozdly v tomto směru existuj mezi členskými státy? Co patř mezi hlavn podmnky dlouhodobé udržitelnosti jednotné měny euro? 1. Politické faktory stojc za vznikem eurozóny I když prvn plány na zaveden jednotné evropské měny vznikaly již na přelomu 60. a 70. let minulého stolet, reálný plán cesty k jednotné měně včetně právnho zakotven přinesla až Maastrichtská smlouva, která vstoupila v platnost v roce Měnová integrace se stala prvořadým clem členů EU. Jednotná měna euro byla nakonec zavedena 1. ledna 1999 v jedenácti členských státech Evropské unie (Německo, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Rakousko, Španělsko, Portugalsko, Irsko a Finsko). O dva roky později se k eurozóně připojilo Řecko, v roce 2007 Slovinsko, o rok později Malta a Kypr, v roce 2009 Slovensko a od 1. ledna 2011 je sedmnáctým členem eurozóny Estonsko. Start měnové unie v roce 1999 byl provázen řadou prohlášen přednch evropských politických představitelů, která ukazovala na to, že vznik eura byl předevšm politickým rozhodnutm a sledoval zejména politické cle v podobě užš evropské integrace a vytvořen jednotnějšho politického a ekonomického celku v Evropě, který by byl rovnocenným partnerem světových velmoc, v té době předevšm USA. Napřklad bývalý španělský premiér Felipe González v květnu 1998 prohlásil: Jednotná měna je ve své podstatě rozhodnutm politického charakteru Potřebujeme sjednocenou Evropu. Nesmme nikdy zapomenout na to, že euro je nástrojem tohoto projektu. Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder se zase v listopadu 1998 k projektu jednotné měny vyjádřil následovně: Naše budoucnost začná 1. lednem Euro je evropským klčem do 21. stolet. Éra nezávislých národnch fiskálnch a hospodářských politik skončila. Ani bývalý předseda Evropské komise Romano Prodi ve svých vyjádřench nijak neskrýval, že zaveden jednotné měny euro sleduje politické cle EU. 9. dubna 1999 pro Financial Times prohlásil: Dvěma pilři národnho státu jsou meč a měna. Tomu je teď konec. V rozhovoru pro CNN dne 1. ledna 2002 pak uvedl: Historickým významem eura je vytvořit ve světě bipolárn ekonomiku. 2. O čem (ne)vypovdaj konvergenčn kritéria definovaná primárnm právem EU Na skutečnost, že zaveden eura od 1. ledna 1999 bylo primárně rozhodnutm politického charakteru, nepřmo ukazuje i poměrně velký počet členských zem EU (11 z tehdejšch 15), s nimiž projekt jednotné měny odstartoval. Konvergenčn kritéria, jejichž splněn je nezbytnou podmnkou pro vstup členského státu do eurozóny, těchto 11 zem sice v době rozhodován o jejich účasti v měnové unii splňovalo, avšak mnohdy za cenu volnějšho, benevolentnějšho výkladu těchto kritéri. Připomeňme si zněn konvergenčnch kritéri, jejichž splněnm je vstup země do eurozóny podmněn: 1. Členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou mru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před šetřenm, která nepřekračuje o vce než 1,5 procent- {1/11} Scientia et Societas» 1/11 7

8 {1/11} nho bodu mru inflace tř členských států, které dosáhly nejlepšch výsledků v oblasti cenové stability. Inflace se měř pomoc harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP). 2. Členský stát alespoň po dobu poslednch dvou let před šetřenm dodržoval fluktuačn rozpět stanovené mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému (ERM před vznikem eurozóny, ERM II po vzniku eurozóny), aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům. Zejména pak nesměl členský stát v tomto obdob z vlastnho podnětu devalvovat dvoustranný středn kurz své měny. 3. V průběhu jednoho roku před šetřenm průměrná dlouhodobá nomináln úroková sazba členského státu nepřekračovala o vce než 2 procentn body úrokovou sazbu tř členských států, které dosáhly nejlepšch výsledků v oblasti cenové stability. Úrokové sazby se zjišťuj na základě výnosu dlouhodobých státnch dluhopisů nebo srovnatelných cenných paprů, s přihlédnutm k rozdlnému vymezen pojmů v jednotlivých členských státech. 4. Poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financ k hrubému domácmu produktu nepřekračuje referenčn hodnotu 3 %, ledaže by poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně, která se blž referenčn hodnotě, nebo by překročen referenčn hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstával blzko k referenčn hodnotě. 5. Poměr veřejného dluhu k hrubému domácmu produktu nepřekračuje referenčn hodnotu 60 %, ledaže se poměr dostatečně snižuje a blž se uspokojivým tempem k referenčn hodnotě. Pohled na údaje v tabulce 1 ukazuje, že některá konvergenčn kritéria splnilo všech 11 zem, které 1. ledna 1999 vstoupily do eurozóny, se značnou rezervou. Jednalo se o kritérium mry inflace a dlouhodobých úrokových sazeb. Avšak s plněnm dalšch kritéri schodku veřejných rozpočtů a veřejného dluhu měly mnohé země problémy. Pokud jde o kritérium rozpočtového deficitu, jen těsně ho splnila Francie (schodek 3 % HDP) a s pouze malou rezervou mu vyhovělo dalšch pět států (Německo, Itálie, Španělsko, Rakousko a Portugalsko, které vykazovaly deficit 2,5 2,7 % HDP). Ještě horš to bylo s plněnm kritéria veřejného dluhu, které většina zem splnila jen s využitm volného výkladu, který umožňuj zakládajc smlouvy EU, a sice že kritérium veřejného dluhu je splněno, i když je překročena referenčn hodnota 60 % HDP, pokud se poměr veřejného dluhu k HDP dostatečně snižuje a blž se uspokojivým tempem k referenčn hodnotě. Osm z jedenácti zem vstupujcch 1. ledna 1999 do eurozóny mělo veřejný dluh vyšš než 60 % HDP, dvě z nich (Belgie a Itálie) dokonce referenčn hodnotu překračovaly vce než dvojnásobně (měly veřejný dluh přes 120 % HDP). Protože však v obdob několika let před zavedenm eura veřejný dluh mrně snižovaly (většinou v rozsahu několika procentnch bodů ročně), bylo jejich veřejné zadlužen vyhodnoceno jako vyhovujc konvergenčnmu kritériu. Konvergenčn kritéria byla zkonstruována již na počátku 90. let minulého stolet na základě doporučen guvernérů centrálnch bank tehdejšch dvanácti členských zem EU a v nezměněné podobě plat pro státy ucházejc se o členstv v eurozóně dodnes. Tomu odpovdá i definice konvergenčnch kritéri. Jejich požadované hodnoty vycházej z ekonomických výsledků členů EU na počátku 90. let 20. stolet, z jejich tehdejšch měr inflace, dlouhodobých úrokových sazeb, salda veřejných rozpočtů, veřejného zadlužen a z tehdejšho vývoje měnových kurzů. Konvergenčn kritéria měla předevšm přimět měnově méně stabiln a fiskálně méně odpovědné země EU, aby před přpadným vstupem do měnové unie přiblžily hodnoty svých makroekonomických ukazatelů vyjádřených pěti konvergenčnmi kritérii úrovni měnově stabilnějšch a fiskálně odpovědnějšch členů Unie. Plněn těchto kritéri je přitom sledováno buď v ročnm obdob (kritérium mry inflace, dlouhodobých úrokových sazeb a deficitu veřejných rozpočtů), dvouletém obdob (vývoj měnového kurzu), anebo třletém obdob (vývoj veřejného dluhu) před rozhodnutm o vstupu 8 Scientia et Societas» 1/11

9 Tabulka č. 1» Plněn konvergenčnch kritéri zakládajcmi členy eurozóny (členstv od 1. ledna 1999) v době šetřen jejich způsobilosti k přijet eura počátkem roku 1998 {1/11} Konvergenčn kritérium Mra inflace HICP (%) Leden 1998 Nadměrný deficit Stav veřejných financ Saldo (% HDP) Dluh (% HDP) Změna proti předchozmu roku Směnný kurz Účast v ERM Březen 1998 Dlouhodobé úrokové sazby (%) Leden ,7 ne -3,0 60,0 ano 7,8 Belgie Německo Španělsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Nizozemsko Rakousko Portugalsko Finsko 1,4 1,4 1,8 1,2 1,2 1,8 1,4 1,8 1,1 1,8 1,3 ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne -2,1-2,7-2,6-3,0 0,9-2,7 1,7-1,4-2,5-2,5-0,9 122,2 61,3 68,8 58,0 66,3 121,6 6,7 72,1 66,1 62,0 55,8-4,7 0,8-1,3 2,4-6,4-2,4 0,1-5,0-3,4-3,0-1,8-4,3 2,4 4,6 2,9-9,6-0,2 0,7-1,9 0,3-0,9-0,4-2,2 7,8 2,9 4,2-6,8-0,7 0,2 1,2 3,8 2,1-1,5 ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano 5,7 5,6 6,3 5,5 6,2 6,7 5,6 5,5 5,6 6,2 5,9 Pramen: Euro 1999, Report on progress towards convergence and the recommendation with a view to the transition to the third stage of economic and monetary union, European Commission, 25 March 1998 země do eurozóny. V současné době se, na rozdl od minulosti, upustilo od volnějšho výkladu konvergenčnch kritéri, který umožňuj zakládajc smlouvy EU, uplatňuje se naopak striktn výklad a posuzuje se rovněž výhled plněn konvergenčnch kritéri do budoucnosti (zejména v přpadě salda veřejných rozpočtů a veřejného dluhu). Konvergenčn kritéria kvůli své konstrukci tedy primárně nevypovdaj o dlouhodobé konvergenci jimi sledovaných makroekonomických ukazatelů ve státech usilujcch o vstup do měnové unie. Vypovdaj v prvn řadě o relativně krátkodobém plněn těchto ukazatelů určitými zeměmi a z toho vyplývajc připravenosti těchto zem v určitém časovém okamžiku vstoupit do eurozóny. V současné době konvergenčn kritéria dky svému striktnějšmu výkladu také vce zohledňuj schopnost zem vyhovět referenčnm hodnotám těchto kritéri v několikaletém (většinou třletém) horizontu. Ať už jsou však konvergenčn kritéria vykládána volněji nebo striktněji, nen v jejich moci zaručit, že ve vzdálenějš budoucnosti nebude vývoj makroekonomických ukazatelů mezi jednotlivými členy eurozóny rozdlnějš, než tomu bylo při jejich vstupu do měnové unie. Ekonomiky členských zem eurozóny totiž procházej neustálými změnami, působ na ně řada různých faktorů, a nelze tudž zaručit, že současné hodnoty konvergenčnch kritéri budou jednotlivými členy měnové unie udržitelné i ve vzdálenějš budoucnosti. 3. Náklady existence jednotné evropské měny a jejich přčiny Problému, že zaveden eura bylo primárně politické rozhodnut a že splněn konvergenčnch kritéri v určitém okamžiku a z toho plynouc možnost země vstoupit do eurozóny ještě neznamená Scientia et Societas» 1/11 9

10 {1/11} dostatečná úroveň mobility pracovnch sil mezi jednotlivými částmi měnové unie; co nejmenš úroveň mzdové rigidity uvnitř jednotlivých zem; obdobné vybaven přrodnmi zdroji a symetrie exogennch pozitivnch a negativnch šoků; existence přiměřeného mechanismu fiskálnch kompenzac. Tyto podmnky v Evropě v současnosti nejsou naplněny. Mobilita pracovnch sil je ve srovnán s jinými měnovými uniemi relativně velmi nzká a potřebná flexibilita mezd a cen směrem dolů takřka neexistuje. Rigidita evropského trhu práce je všeobecně známá a dostatečně zdokumentovaná (Heckman, 2003), což je v kontradikci se základnm požadavkem ekonomické teorie, který řká, že kde neexistuje mobilita a propojenost trhu práce, je potřeba mt flexibiln měnové kurzy. Asymetrické pozitivn a negativn šoky se v Evropě objevuj stále znovu, což nen nijak překvapivé, protože země eurozóny odlišné jsou. Velikost fiskálnch transferů na úrovni eurozóny je nicméně velmi malá. Mezi členy EU sice existuje určitá mra mezinárodn solidarity, jej úroveň je ale nesrovnatelná s mrou solidarity uvnitř národnch států. Start měnové unie v roce 1999 byl provázen řadou prohlášen přednch evropských politických představitelů, která ukazovala na to, že vznik eura byl předevšm politickým rozhodnutm a sledoval zejména politické cle v podobě užš evropské integrace a vytvořen jednotnějšho politického a ekonomického celku v Evropě, který by byl rovnocenným partnerem světových velmoc, v té době předevšm USA. schopnost dlouhodobého plněn těchto kritéri a možnost dlouhodobého hladkého fungován eurozóny s mnoha členskými státy, věnuj ekonomičt analytici a vědečt pracovnci značnou pozornost. Riziky a náklady, které z těchto skutečnost mohou plynout, se obzvláště zevrubně zabývaj euroskeptičt ekonomové, kteř nejsou přznivci užš evropské integrace, a tedy ani měnové unie, protože ta je jednm z pilřů prohlubován integrace EU. Poměrně rozsáhlý pohled euroskeptika na možná rizika a náklady existence eurozóny přinesla přednáška prezidenta České republiky Václava Klause s názvem Euro a jeho budoucnost: pohled z budouc členské země, kterou pronesl v CATO Institute ve Washingtonu 20. listopadu Z přednášky vybráme podstatné části: Jsem přesvědčen, že hnac silou evropského měnového sjednocován je a vždy byla výhradně politická, nikoliv ekonomická motivace. Tento často uváděný argument mohu podpořit vlastn zkušenost založenou na četných debatách o této věci s přednmi evropskými politiky. Ekonomické argumenty bývaj marginalizovány nebo jsou použvány jen velmi povrchně. Dominantn vždy byla politická ambice. Euro bylo vždy považováno za užitečný nástroj pro vytvořen Evropské politické unie Podmnky optimáln měnové oblasti formulované před čtyřmi desetiletmi Robertem Mundellem (1961) jsou známé. Jejich naplněn zaručuje přznivou rovnováhu mezi náklady a přnosy měnové unie, jejich nenaplněn nikoliv. Patř mezi ně: Předpokládané přnosy měnové unie snžen transakčnch nákladů a kurzového rizika budou ve skutečnosti spše malé. Při současné vyspělosti finančnch a bankovnch služeb budou úspory transakčnch nákladů existovat nanejvýš ve sféře turistických transakc Neměli bychom zapomnat ani na to, že připojen se k euru neznamená přijet světové měny, ale jen regionáln měny, takže kurzové riziko zůstává 10 Scientia et Societas» 1/11

11 i nadále přtomno. To samozřejmě neznamená, že bych argumentoval ve prospěch vytvořen celosvětové měny, jak to nedávno udělal Robert Mundell. Náklady měnové unifikace jsou značné. Patř mezi ně ztráta nezávislé měnové politiky, což hlavně znamená ztrátu pravomoci nastavovat úrokové sazby a ztrátu možnosti pohybu měnového kurzu. Tm v žádném přpadě neobhajuji politiku konkurenčnch devalvac. Hlavnm argumentem je to, že si nemyslm, že evropské ekonomiky disponuj dostatečnou alternativn pružnost, která by jim umožnila vyhnout se potžm, které vyplývaj z takto rigidn parametrické struktury. Eliminace dvou důležitých proměnných hospodářské politiky úrokové mry a měnového kurzu znamená buď spoléhán se na učebnicově dokonalou mru flexibility na mikroúrovni, nebo připravenost na velké fluktuace reálného HDP, nebo očekáván výrazného nárůstu fiskálnch transferů uvnitř měnové unie. Učebnicově dokonalá flexibilita na mikroúrovni však v evropské realitě ani zdaleka neexistuje. Nepružnost domácch cen a mezd vyžaduje, aby mechanismem pro absorpci šoků zůstával měnový kurz, což je něco úplně jiného než argumentace ve prospěch konkurenčnch devalvac. Je snazš, jak uvád B. McTeer (2002), aby se měnový kurz přizpůsobil ekonomice a hospodářské politice, než aby se ekonomika a hospodářská politika přizpůsobovala zafixovanému měnovému kurzu Chtěl bych ještě zmnit dva jevy, které kladu na stranu nákladů měnové unie. Jednotná měna (bez fiskáln unifikace) vytvář prostřed pro fiskáln nezodpovědnost. Dokonce by se dalo hovořit spolu s Anthonym de Jasay (2003) o fiskálnm černém pasažérovi: Každý členský stát eurozóny má na výběr ze dvou alternativ buď být černým pasažérem na úkor ostatnch, nebo být obět druhých černých pasažérů. Ve stejném duchu se Peter Kenen již v roce 1996 ptal, zda může být měnová oblast větš než fiskáln oblast. Já si myslm, že nemůže. Má-li země vlastn měnu, fiskáln neodpovědnost je následována trestem. Takový trest ale nenásleduje uvnitř současné eurozóny, kde je odlišná měnová a fiskáln zodpovědnost. Zdá se, že dnešn problémy fiskálnch deficitů některých zem eurozóny tento argument podporuj. Evropská měnová unifikace je navc trojským koněm celkové harmonizace ekonomických pravidel, politik a legislativy v EU. Jsem přesvědčen, že jakýkoliv problém v eurozóně bude v budoucnu interpretován jako důsledek nedostatečné harmonizace (jen formáln unifikace měny), což povede k dalš vlně plživé harmonizace. Německý ministr financ Hans Eichel to pro Sunday Times z 23. prosince 2001 řekl jasně: Měnová unie se rozpadne, pokud ji nedotáhneme do důsledků. Jsem přesvědčen, že potřebujeme jednotný daňový systém. Takováto nepotřebná a kontraproduktivn harmonizace (a centralizace), která je pokusem eliminovat komparativn výhody jednotlivých členských zem, je pro mne jednm z nejhrozivějšch prvků celého evropského integračnho procesu. Srovnáme-li výše uvedené náklady a přnosy, obávám se, že nen pravdou, že náklady evropské měnové unifikace nepřevyšuj jej přnosy. Bohužel převyšuj. Pomalý hospodářský růst v EU od zaveden eura nelze považovat za důkaz tohoto argumentu, nen ale ani úplnou náhodou Mnoho lid ve středoevropských a východoevropských zemch nově přistupujcch k Evropské unii se těš na vstup do eurozóny. Očekávaj, že budou profitovat ze stability eura, z omezen kurzového rizika či z kredibiln měnové politiky. Mám dojem, že tito lidé nevid odvrácenou stranu tohoto měnového uspořádán, neboť je vce než jasné, že tranzitivn země potřebuj maximáln flexibilitu a že by neměly zavádět žádné umělé rigidity. Země středn a východn Evropy by neměly kvůli politickým důvodům jednat proti vlastnm ekonomickým zájmům. Hlavnm nákladem pro tyto země bude ztráta nezávislé měnové politiky, která by pro tranzitivn ekonomiky, pro země, kde probhaj radikáln strukturáln změny, a pro země s nižš ekonomickou úrovn měla být zřetelně jiná než měnová politika vhodná pro stabiln členské země EU na západ od nás. Neexistuje žádný racionáln ekonomický {1/11} Scientia et Societas» 1/11 11

12 {1/11} v současné EU k dispozici. Můj závěr tedy je, že tranzitivn země by neměly do eurozóny nijak spěchat. Euro tady je a bude. Neočekávám jeho kolaps, byť dobře vm, že je relativně snadné měnovou unii rozdělit. Má vlastn zkušenost s ukončenm česko-slovenské měnové unie v únoru 1993 mi řká, že to lze provést bez vážných nákladů, hladce a efektivně. Očekávám však, že udržen evropské jednotné měny bude nákladné v podobě nižšho ekonomického růstu a v podobě nevyhnutelných fiskálnch transferů určených na kompenzován slabšch členů. Dokonce může vyvolat pnut mezi členy, které by jinak nemuselo vzniknout. To bychom měli mt stále na zřeteli. Mnoho názorů na rizika a náklady existence eurozóny, které jsou uvedeny ve výše uvedené přednášce prezidenta České republiky Václava Klause, je diskutabilnch a nen možné je bezvýhradně přijmout. Nelze se jednoduše ztotožnit s jeho tvrzenm, že euro nen světová, ale regionáln měna, a jak uvidme v dalšch částech textu, nen zcela podložené ani jeho konstatován, že předpokládané přnosy měnové unie budou spše malé a že se týkaj pouze snžen transakčnch nákladů a kurzového rizika. Polemizovat lze také s tvrzenm prezidenta ČR, že harmonizace daňových systémů v EU je nepotřebná a kontraproduktivn, nelze rovněž jednoduše přijmout jeho konstatován, že náklady evropské měnové unifikace převyšuj jej přnosy. Tvrzen prezidenta ČR, že pomalý hospodářský růst v EU od zaveden eura nelze považovat za důkaz většch nákladů existence eurozóny oproti přnosům, avšak že nen ani úplnou náhodou, je vnitřně rozporné, navc mezi zeměmi eurozóny existuj rozdly v dosahovaných tempech ekonomického růstu od zaveden eura, přičemž v řadě z nich rostl reálný HDP poměrně dynamicky. Prezident ČR se rovněž ve své argumentaci oprá o teorii optimáln měnové oblasti formulovanou v roce 1961 Robertem Mundellem, avšak vyhýbá se podrobnějšmu rozboru skutečnosti, proč Robert Mundell zhruba čtyřicet let po formulaci své teorie argumentoval ve prospěch vy důvod, aby tyto země měly stejnou úrokovou mru jako Německo nebo Francie. Stejně vážná je pro tyto země ztráta možnosti přizpůsobován měnového kurzu. Tranzitivn ekonomiky se nacházej v trvalém procesu reálné apreciace a při plněn inflačnch a úrokových kritéri Maastrichtské smlouvy (a rozpočtových pravidel Paktu stability a růstu) neexistuje žádný způsob, jak j v rámci fixnho kurzu doclit. Existuje navc dalš nebezpeč, že kurz bude zafixován mimo svoji dlouhodobou rovnovážnou hodnotu, protože konvergenčn proces těchto ekonomik nebude v době vstupu do eurozóny ještě ukončen. Výsledkem bude nevhodná úroveň měnového kurzu (což je problém, který můžeme pozorovat i u současných členů eurozóny). Opakuji, že nejsem obhájcem zneužván měnového kurzu ke konkurenčnm devalvacm. Sám jsem na konci roku 1990 radikálně devalvoval tehdejš československou měnu (nikoliv však s clem zskat konkurenčn výhodu) a bezprostředně potom jsem zavedl režim fixnho kurzu. Obával jsem se nastaven kurzu na nevhodné úrovni, ale tehdy existovala silná vůle mt měnový kurz jako kotvu pro stabilizaci inflace. Obával jsem se však vytvořen nebezpečné rigidity, která by omezila v budoucnu schopnost čelit vnitřnm i externm tlakům, a pokusil jsem se najt optimáln okamžik pro opuštěn tohoto uspořádán. (Musm však přiznat, že se mi nepodařilo optimáln okamžik najt a zaveden floatingu v roce 1997 se ukázalo jako přliš pozdě.) Dnes nám ale vůbec nejde o to stabilizovat inflaci přes měnový kurz. Mra inflace v České republice je velmi nzká a my potřebujeme flexibilitu nominálnch proměnných a nikoliv jejich rigiditu Rigidita měnové unie a narůstajc implicitn makroekonomická nerovnováha bude blokovat reálnou konvergenci a vytvoř transferové ekonomiky (jako se to stalo východnmu Německu po sjednocen viz H. W. Sinn, F. Westermann, 2001), které ovšem budou muset přežvat bez vysokých fiskálnch transferů, protože ty nejsou 12 Scientia et Societas» 1/11

13 tvořen celosvětové měny, což je de facto v rozporu s jeho teori optimáln měnové oblasti. Na druhé straně řada rizik a nákladů existence eurozóny, které jsou zmiňovány ve výše uvedené přednášce prezidenta České republiky Václava Klause, se skutečně projevila v průběhu turbulenc uvnitř eurozóny v době globáln finančn a ekonomické krize i v obdob následujcm. Ukázalo se, že eurozóna neměla nastaveny mechanismy pro vyrovnáván ekonomického vývoje mezi svými silnějšmi a slabšmi členy, resp. pro řešen jejich makroekonomických a fiskálnch nerovnováh, což se projevilo jako problém právě v krizovém obdob. Potvrdilo to skutečnost, že motivace evropské měnové integrace byla převážně politická. V rámci eurozóny neexistovala (a dosud neexistuje) společná fiskáln politika, která je přitom nezbytným doplněnm jednotné měnové politiky v rámci měnové unie. Neexistoval proto přiměřený mechanismus fiskálnch kompenzac pro slabš členy měnové unie. Ten se v současné době sice v určité podobě vytvář, avšak stále se nejedná o standardn společnou fiskáln politiku pro eurozónu, tak jak ji známe z federativnch států. V rámci eurozóny se rovněž projevil problém fiskálnho černého pasažéra, který dále umocnil fiskáln nerovnováhy v některých členských státech měnové unie. Globáln krize vyvolala či zvýraznila pnut mezi členy eurozóny a ukázala, že fiskáln transfery na kompenzován slabšch členů měnové unie jsou nevyhnutelné. 4. Možné alternativy k oficiálnm konvergenčnm kritérim a jejich omezen Jestliže problémy eurozóny primárně plynou z ekonomických rozdlů mezi jejmi členskými státy a jestliže současná konvergenčn kritéria, definovaná zakládajcmi smlouvami EU, nedokážou zabránit zaváděn eura v ekonomicky navzájem odlišných zemch, vyvstává otázka, jestli lze najt lepš soubor ukazatelů či kritéri, které by podrobněji hodnotily různé relevantn ekonomické parametry zem, a zajistily tak větš ekonomickou podobnost států vstupujcch do eurozóny. Jednou z možnost, jak definovat takový soubor alternativnch kritéri pro hodnocen připravenosti zem k přijet eura, je využit indikátorů reálné ekonomické konvergence nebo optimáln měnové oblasti. Teoretické pohledy na problematiku optimálnch měnových oblast shrnuje Y. Ishiyama (1975). Budeme vycházet z toho, že jednotlivé členské země eurozóny, které před 1. lednem 1999 měly své vlastn národn měny, nebudeme dělit na menš měnově optimáln celky. Pro analýzu skutečnosti, zda je současná eurozóna optimáln měnovou oblast, jsou pak důležité tři charakteristiky: a) vysoká mra integrace všech trhů mezi členy eurozóny, b) vysoká mra podobnosti struktury hospodářstv členských zem eurozóny, c) podobná velikost produktivity práce (HDP na pracovnka, HDP na odpracovanou hodinu), a tedy i podobná celková ekonomická úroveň (HDP na obyvatele) členských států eurozóny. Pokud jde o vysokou mru integrace všech trhů mezi členy eurozóny, je tato podmnka prakticky naplněna v důsledku fungován vnitřnho trhu EU s volným pohybem zbož, služeb, kapitálu a osob. Tato podmnka však nen naplněna beze zbytku. V přpadě trhu zbož a služeb je důvodem napřklad rozdlná výše nepřmých dan u jednotlivých členů eurozóny, které ovlivňuj ceny zbož a služeb, a tedy i jejich konkurenceschopnost v rámci vnitřnho trhu. V přpadě trhu kapitálu je překážkou plné integrace napřklad odlišná výše zdaněn kapitálových výnosů u některých členů eurozóny. Zřejmě největšm problémem je integrace trhu pracovnch sil mezi členy eurozóny. Volný pohyb osob a pracovnch sil sice existuje (až na několik dočasných omezen pro některé nové členské země EU), ale migrace pracovnch sil mezi členy EU je relativně nzká a nedosahuje hodnot v USA. Je však otázkou, zda se tento stav může v budoucnu výrazně změnit. Migrace pracovnch sil v zemch EU totiž nen nzká pouze mezi nimi, ale i uvnitř jednotlivých členských států. Napřklad v době přprav na zaveden eura, kdy byl uvedený {1/11} Scientia et Societas» 1/11 13

14 {1/11} problém analyzován (v 90. letech minulého stolet), dosahovala tato migrace v zemch EU pouze 1/3 až 1/2 hodnot USA (B. Eichengreen, 1993). Pokud jde o druhou charakteristiku optimáln měnové oblasti, a sice vysokou mru podobnosti struktury hospodářstv členských zem eurozóny, je tento požadavek důležitý zejména v souvislosti s tm, nakolik symetricky na jednotlivé ekonomiky měnové unie dopadaj nabdkové a poptávkové šoky, a tedy nakolik symetricky na tyto země působ jednotná monetárn politika Evropské centráln banky. Čm je struktura ekonomik jednotlivých členů měnové unie rozdlnějš, tm na ně šoky dopadaj asymetričtěji a tm rozdlněji v nich účinkuje jednotná měnová politika. Podobnost struktury členských ekonomik eurozóny můžeme posoudit na základě několika analýz. Jednou z nich, která byla zpracována ještě před vznikem eurozóny, je studie T. Bayoumiho a B. Eichengreena (1992). Zabývala se synchronizac šoků v (tehdy ještě dvanácti) zemch EU. Základnm předpokladem bylo, že poptávkové šoky maj pouze dočasný vliv na změny výstupu, zatmco nabdkové šoky ovlivňuj výstup trvale. Analýza pak zkoumala vliv těchto dvou typů šoků na fluktuace v tempu růstu HDP v letech v zemch EU a v USA, které sloužily jako srovnávac měřtko. Za region, vůči kterému byly zjišťovány korelace temp růstu HDP ostatnch oblast, bylo v EU zvoleno Německo a v USA oblast Středovýchodu. Pokud jde o nabdkové šoky, vymezila se v EU i v USA skupina států sousedcch se vztažným regionem, které s nm měly vysokou korelaci dopadu šoků. V EU na nabdkové šoky reagovaly symetricky s Německem Francie, Dánsko, Nizozemsko, Belgie a Lucembursko. Dále se vymezila skupina perifernch států vzdálených od vztažného regionu, které s nm měly korelaci dopadu nabdkových šoků nzkou. To bylo způsobeno tm, že regiony sousedc se vztažným regionem měly podobnou strukturu ekonomiky a že byl u nich běžnějš obchod uvnitř odvětv. Naopak mezi touto skupinou států (kterou můžeme označit jako jádro EU) a perifernmi zeměmi byla hospodářská struktura odlišnějš a běžnějš obchod mezi odvětvmi. Na základě této analýzy můžeme soudit, že v rámci eurozóny nabdkové šoky dopadaj symetričtěji mezi Německo, Francii, Belgii, Nizozemsko a Lucembursko než mezi tuto skupinu států a Irsko, Itálii, Portugalsko, Španělsko a Řecko. Přesto na základě této analýzy nikdo netvrdil, že by se země s asymetričtějšmi dopady nabdkových šoků nemohly stát členy měnové unie. Pokud se jedná o poptávkové šoky, byla v zemch EU podle zjištěn T. Bayoumiho a B. Eichengreena (1992) korelace s vývojem v Německu nižš i u zem sousedcch s tmto regionem, než tomu bylo u oblast USA sousedcch se Středovýchodem. Nižš korelace reakc na poptávkové šoky v zemch EU byla způsobena nezávislost monetárnch politik členských zem EU, které svými výkyvy poptávkové šoky způsobovaly, a rovněž neexistenc federáln fiskáln politiky v rámci EU, která by jako v USA zvýšila korelaci dopadu šoků mezi jednotlivými státy. V rámci měnové unie se tedy dky existenci jednotné monetárn politiky může korelace dopadu poptávkových šoků na jednotlivé členské země zvýšit, neexistence federáln fiskáln politiky na úrovni eurozóny se však z tohoto hlediska jev jako problematická. Přesto přpad korelace poptávkových šoků ukazuje, že může být iluzorn představa, podle nž by měla být jednotná měna v rámci určitého uskupen zem zavedena až po dosažen dostatečné konvergence ekonomik těchto zem. Zaveden jednotné měny totiž nemus být důsledkem ekonomické konvergence, ale jej podmnkou či předpokladem. Dalš analýzou, která se snažila posoudit podobnost struktury hospodářstv členských zem EU ještě před vznikem eurozóny, bylo hodnocen jejich ekonomik na základě šesti standardnch indikátorů optimáln měnové oblasti (P. de Grauwe, 1994). Mezi těchto šest indikátorů patřila: 1. podobnost struktury vzájemného obchodu členských zem EU; byla měřena jako korelačn koeficient mezi podlem asi 70 % výrobků na celkovém vývozu mezi členy EU a podlem 14 Scientia et Societas» 1/11

15 těchto 70 % výrobků na vývozu každého státu EU do jiné členské země EU (podle údajů z roku 1992); 2. podobnost obchodu uvnitř průmyslových odvětv mezi členy EU; tento index byl vypočten pro každou zemi EU jako 1 součet absolutnch hodnot čistých exportů v každém odvětv průmyslu součet celkových exportů a importů na datech z roku 1992; 3. korelace růstu reálného HDP; jednalo se o korelačn koeficient mezi růstem reálného HDP v EU-12 a v jednotlivých zemch EU v letech ; 4. korelace růstu průmyslové výroby; jednalo se o korelačn koeficient mezi růstem průmyslové výroby v EU-12 a v jednotlivých státech EU v letech ; 5. korelace mry nezaměstnanosti; byla měřena jako korelačn koeficient mezi mrou nezaměstnanosti v EU-12 a v jednotlivých zemch EU v letech ; 6. propojenost vzájemného obchodu zem EU; byla měřena jako procentuáln podl vývozu každého členského státu EU do EU-15 na jeho HDP podle údajů z roku Na základě takto zskaných údajů bylo určeno pořad plněn jednotlivých indikátorů optimáln měnové oblasti členskými zeměmi EU (viz tabulka 2). Může se jevit jako podivné, že výstupem uvedené analýzy bylo pouze pořad plněn uvedených indikátorů optimáln měnové oblasti, nikoli konkrétn hodnoty těchto indikátorů pro jednotlivé členské země EU. Tuto podivnost však vysvětlili samotn tvůrci uvedené analýzy. Tvrdili, že výstupem analýzy je pouze pořad zem EU, protože je obtžné řci, jakých konkrétnch hodnot indikátorů by měla země EU dosáhnout, aby mohla být považována za připravenou na členstv v měnové unii. {1/11} Tabulka č. 2» Pořad plněn šesti indikátorů optimáln měnové oblasti členskými zeměmi EU Indikátor Průměrné pořad Belgie ,8 Francie ,0 Německo ,3 Španělsko ,3 Rakousko ,8 Nizozemsko ,3 Itálie ,2 Velká Británie ,2 Irsko ,0 Švédsko ,2 Portugalsko ,3 Dánsko ,0 Finsko ,2 Řecko ,3 Pramen: de Grauwe, P.: The Economics of Monetary Integration, Oxford University Press, 1994 Scientia et Societas» 1/11 15

16 {1/11} Jak současná konvergenčn kritéria, tak různá alternativn kritéria maj jednu společnou slabou stránku. Charakterizuj stav ekonomik a z toho vyplývajc připravenost těchto ekonomik vstoupit do eurozóny v určitém časovém okamžiku. Některá kritéria pak dky své konstrukci nebo méně proměnlivé charakteristice, kterou sleduj, mohou rovněž do určité mry předjmat vývoj ekonomiky ve střednědobém horizontu. Splněn kritéri však nezaruč, že se ekonomický vývoj jednotlivých členů eurozóny nebude od sebe v dlouhém obdob odlišovat vce než při jejich vstupu do měnové unie. Ekonomiky členských zem eurozóny totiž procházej neustálými změnami, jejichž směr a rozsah v dlouhodobém horizontu nen schopno žádné kritérium vstupu do měnové unie postihnout. Jak je z uvedeného přehledu analýz patrné, kritéria, na jejichž základě můžeme posuzovat podobnost struktury ekonomik členských zem eurozóny, ještě nemus nic vypovdat o schopnosti těchto zem účastnit se měnové unie. Tato kritéria totiž mohou vymezit země s vce a méně podobnými strukturami ekonomik, ale je obtžné řci, jaká hodnota kritéri je mezn pro účast země v měnové unii. Jak z předcházejcho textu rovněž vyplývá, pro sblžen struktury ekonomik může být klčové obdob až po zaveden jednotné měny (i když ani po měnovém sjednocen k plné konvergenci dojt nemus). Je tedy otázkou, do jaké mry mus být sblženy ekonomiky zem před vstupem do měnové unie. Při hodnocen významu indikátorů vyhodnocujcch podobnost struktury ekonomik členských zem eurozóny bychom měli brát v úvahu také vývoj v čase. Struktura ekonomiky v čase nezůstává stejná, ale procház změnami. Určité odlišnosti ve struktuře ekonomik zem, které vstupuj do měnové unie, ještě neznamenaj, že tyto odlišnosti zůstanou zachovány trvale. A naopak. I kdyby do eurozóny vstoupily pouze země s velmi podobnou strukturou ekonomik, může v dlouhém obdob dojt k takovým změnám, které jejich struktury ekonomik od sebe vce odliš. Pokud jde o posledn charakteristiku optimáln měnové oblasti, kterou je podobná velikost produktivity práce (HDP na pracovnka, HDP na odpracovanou hodinu), a tedy i podobná celková ekonomická úroveň (HDP na obyvatele) členských států eurozóny, ta vycház z ukazatelů reálné ekonomické konvergence. K ukazatelům reálné ekonomické konvergence nálež i dalš indikátor, a sice relativn cenové hladiny členů eurozóny, které by měly být v podmnkách měnové unie rovněž obdobné. Jestliže porovnáme údaje o produktivitě práce, HDP na obyvatele a relativnch cenových hladinách, zjistme, že někteř členové eurozóny dosahuj podobných hodnot těchto ukazatelů, mezi dalšmi členy pak existuj rozdly. Do skupiny států, které maj podobnou úroveň výše uvedených ukazatelů reálné ekonomické konvergence, nálež Německo, Francie, Belgie, Nizozemsko, Rakousko nebo Finsko. Dalš země eurozóny však již vykazuj odlišnějš hodnoty těchto ukazatelů. Je otázkou, nakolik by mělo smysl podmiňovat členstv států v eurozóně dosaženm určité podobné úrovně ukazatelů reálné ekonomické konvergence. Podobně jako u indikátorů podobnosti struktury ekonomik je také v přpadě ukazatelů reálné ekonomické konvergence nutné brát v úvahu 16 Scientia et Societas» 1/11

17 jejich vývoj v čase. I kdyby do eurozóny vstoupily pouze země s velmi podobnou úrovn produktivity práce, HDP na obyvatele nebo relativnch cenových hladin, v dlouhém obdob může dojt k takovým změnám, které hodnoty těchto ukazatelů v zemch eurozóny od sebe oddál. Mohla by tedy alternativn kritéria, jako jsou indikátory reálné ekonomické konvergence nebo optimáln měnové oblasti, spolehlivěji hodnotit připravenost zem k zaveden eura než současná konvergenčn kritéria, definovaná zakládajcmi smlouvami EU? Bohužel je nutné konstatovat, že zřejmě nikoli, protože jak současná konvergenčn kritéria, tak různá alternativn kritéria maj jednu společnou slabou stránku. Charakterizuj stav ekonomik a z toho vyplývajc připravenost těchto ekonomik vstoupit do eurozóny v určitém časovém okamžiku. Některá kritéria pak dky své konstrukci nebo méně proměnlivé charakteristice, kterou sleduj, mohou rovněž do určité mry předjmat vývoj ekonomiky ve střednědobém horizontu. Splněn kritéri však nezaruč, že se ekonomický vývoj jednotlivých členů eurozóny nebude od sebe v dlouhém obdob odlišovat vce než při jejich vstupu do měnové unie. Ekonomiky členských zem eurozóny totiž procházej neustálými změnami, jejichž směr a rozsah v dlouhodobém horizontu nen schopno žádné kritérium vstupu do měnové unie postihnout. 5. Přnosy existence jednotné evropské měny: předkrizový a pokrizový pohled V předcházejcm textu jsme uvedli, že ani současná konvergenčn kritéria, ani jiná alternativn kritéria nemohou spolehlivě vymezit země, které jsou schopny být dlouhodobou bezproblémovou součást měnové unie. Zároveň jsme uvedli, že v eurozóně dosud chyb, respektive se teprve utvářej mechanismy k vyrovnáván rozdlů v ekonomickém vývoji mezi různými členy měnové unie. Z rozdlů v ekonomickém vývoji členských zem eurozóny pak plynou určité náklady, které členové měnové unie nesou. Přesto se proces rozšiřován eurozóny nezastavil. V roce 2009 do eurozóny vstoupilo Slovensko, od roku 2011, přes turbulence, kterými eurozóna prošla, se sedmnáctým členem měnové unie stalo Estonsko. Členské země proto mus kromě nákladů vnmat i řadu výhod, které jim jednotná měna přináš. Ve výše citované přednášce prezidenta České republiky Václava Klause byl výčet přnosů existence eurozóny omezen na konstatován, že předpokládané přnosy měnové unie budou spše malé a že se týkaj pouze snžen transakčnch nákladů a kurzového rizika. Takový pohled je však velmi redukovaný a opomj skutečný rozměr výhod jednotné měny. Nejprve se zaměřme na přnosy zaveden eura na mikroekonomické úrovni, tedy na snžen transakčnch nákladů a eliminaci kurzového rizika. Že tyto přnosy mohou být významné, dokládaj údaje v článku hlavnho ekonoma UniCredit Bank Czech Republic Pavla Sobška s výmluvným názvem Prvn rok eura na Slovensku: prohrávaj banky, který vyšel na serveru ihned.cz dne 5. ledna V článku jsou vyčsleny ztráty slovenských bank po zaveden eura. Tyto ztráty bank jsou však zároveň přnosem pro nefinančn podniky. Z článku ocitujeme podstatné části: Rok existence nové měny na Slovensku je přliš krátká doba na konečné bilancován Přesto je zřejmé, že euro podstatně změnilo poměry uvnitř slovenské ekonomiky. Jednou z doložitelných změn je propad zisku bankovnho sektoru meziročně za prvn tři čtvrtlet roku 2009 o 50 %. Propad mohl být hypoteticky zapřčiněn řadou faktorů, ovšem strukturáln podobnost slovenského bankovnho sektoru s českým i podobnost obou ekonomik ukazuj na euro jakožto na jednoho z hlavnch vinků. Posuďte sami: české banky ve srovnatelném obdob vykázaly zisk meziročně o 9 % vyšš. I kdybychom očistili výsledek o jednu mimořádnou položku, snžil by se meziročn zisk o stále mrných 7 %. Rozdly nejsou patrné na nákladové straně, kde české i slovenské banky zdvojnásobily tvorbu oprávek proti nespláceným úvěrům. Čisté úrokové {1/11} Scientia et Societas» 1/11 17

18 {1/11} výnosy ale narostly českým bankám meziročně o 7 %, zatmco slovenským jen o 3 %. Důvod? Korunový peněžn trh pracuje oproti eurovému s vyššmi maržemi. Neúrokové výnosy šly v českých bankách meziročně dolů o 5 %, ve slovenském bankovnictv ale o 35 %. I když se slovenským bankám vedlo hůř z hlediska poplatků a proviz (zřejmá souvislost s poklesem počtu vedených účtů a plateb v zahraničnch měnách), největš podl na snžen neúrokových přjmů měl výpadek z obchodován s devizami, který dosáhl meziročně 75 %. Takový výpadek je logický. Devizové konverze a hedging patř k hlavnm činnostem bank v rámci jejich klientských obchodů. Slovenským bankám tento zdroj přjmů náhle a nevratně vyschl tm, že jejich klienti hlavně slovenské nefinančn podniky obchodujc s eurozónou již nepotřebuj směňovat své výnosy a zajišťovat se proti budoucm kurzovým pohybům. O kolik slovenské banky kvůli zaveden eura asi přišly? Porovnánm s trendy v českých bankách lze odhadnout pokles čistých výnosů z tohoto titulu přepočtený na celý rok 2009 na 280 milionů eur. Je ale snžen výnosů bank ztrátou celé slovenské ekonomiky? Rozhodně ne. Přijet eura hlavně přerozdělilo zisky v ekonomice mezi odvětvmi. O co propadly výnosy bankám, o to menš náklady museli nést jejich klienti v drtivé většině slovenské subjekty. Co si z úvahy můžeme vzt pro české poměry? Tuzemský bankovn sektor byl z hlediska výnosů proti slovenskému v roce 2008 asi 2,25krát větš, což dobře koresponduje s poměrem velikost obou ekonomik. Ročn výpadek přjmů slovenských bank přenesený do českých podmnek odpovdá částce 16,8 miliardy Kč. Tolik by tedy býval mohl český nebankovn sektor za rok ušetřit zavedenm eura na úkor bank. Z uvedeného vyplývá, odkud lze čekat tlak na politickou reprezentaci k vytvořen podmnek pro přijet eura. Ze strany bank to zřejmě nebude kapři si svůj rybnk nevypust. K otázce přnosů a nákladů zaveden eura v České republice, které se projev na mikroekonomické úrovni, se již před několika lety vyjádřil tehdejš viceguvernér České národn banky a současný národn koordinátor pro zaveden eura v České republice Oldřich Dědek. V rozhovoru pro vědecký časopis Acta Oeconomica Pragensia (č. 6/2003) konstatoval: Jednoznačným přjemcem výhod ze zaveden eura bude exportn segment našich podniků, samozřejmě jenom těch, které vyvážej do eurové oblasti. Těm podnikům, které exportuj do dolarové oblasti, jednotná měna v tomto směru nepomůže, budou stále muset pracovat s nejrůznějšmi zajišťovacmi instrumenty. Nicméně podl naš podnikové sféry, která vydělá na tom, že se staneme součást velké, relativně uzavřené ekonomiky, bude dominantn. Samozřejmě na tom vydělaj spotřebitelé. Jednotná měna obecně vede k větš cenové transparentnosti, posiluje konkurenčn prostřed a tm tlač firmy k nižšm cenám. Spotřebitelé si budou moci vce vybrat i tm, že pohodlnějš budou internetové nákupy v jiné zemi Naši turisté budou moci jezdit s domác měnou po celém světě, protože euro směnte všude, korunu ne. Na zaveden eura prodělaj spekulanti. Zatmco podniková sféra spše dává přednost stabilitě, pro spekulaci je výhodná neustálá změna, protože na sázkách, kterým směrem se ekonomika pohne, se dá výnosně vydělávat. Uvád se, že na zaveden eura částečně doplat banky, protože se velmi často angažuj jako obchodnci s devizami. Tady bych ale řekl, že banky sice něco samozřejmě ztrat, ale na druhé straně zase enormně vydělaj tm, že jejich úvěry se stanou bezpečnějšmi. Banky dovedou ošetřit kurzová rizika, ale často to dělaj tm způsobem, že je přesunou na své klienty. Když pak dojde k nějakým většm kurzovým výkyvům, jejich klienti se dostávaj do problémů a to zase samozřejmě ohrožuje úvěry bank. Větš bezpeč pro podnikovou klientelu v důsledku potlačen kurzového rizika znamená větš bezpeč pro banky a jejich fungován. Dále se budeme věnovat přnosům existence eurozóny na makroekonomické úrovni. Prvnm významným přnosem existence měnové unie je, 18 Scientia et Societas» 1/11

19 Tabulka č. 3» Velikost ekonomik členů eurozóny v mezinárodnm srovnán v roce 2009 Velikost HDP v b. c. (v mld. EUR) Velikost HDP v PPP (v mld. PPS) Podl na světovém HDP v PPP (v %) USA , ,6 20,46 Japonsko 3 638, ,8 6,00 Evropská unie (EU-27) , ,5 21,32 Eurozóna (EA-16) 8 956, ,2 15,17 Německo 2 397, ,5 4,03 Francie 1 907, ,0 3,03 Itálie 1 520, ,6 2,51 Španělsko 1 053, ,4 1,96 Nizozemsko 572,0 507,6 0,95 Belgie 339,2 294,0 0,55 Řecko 233,0 246,9 0,49 Rakousko 274,3 241,2 0,46 Portugalsko 168,1 196,9 0,33 Finsko 171,3 139,3 0,26 Irsko 159,6 134,8 0,25 Slovensko 63,1 91,0 0,17 Slovinsko 35,4 42,1 0,08 Lucembursko 38,0 31,7 0,06 Kypr 16,9 18,5 0,03 Malta 5,7 7,6 0,01 Česká republika 137,2 198,9 0,37 {1/11} Pramen: The Global Competitiveness Report (podl na světovém HDP v PPP); Eurostat (ostatn údaje) že z vnějšho pohledu přeměňuje skupinu středně velkých až malých, navc velmi otevřených ekonomik jednotlivých členů eurozóny na jednu velkou a podstatně uzavřenějš ekonomiku eurozóny (viz údaje v tabulkách 3 a 4). Zatmco největš ekonomika eurozóny Německo se podl na světovém HDP v paritě kupn sly 4,03 %, eurozóna jako celek tvoř 15,17 % světového HDP v paritě kupn sly. Pro porovnán podl české ekonomiky na světovém HDP v paritě kupn sly čin pouhých 0,37 %. Vývoz a dovoz zbož a služeb představuje u nejotevřenějšch ekonomik eurozóny Irska, Malty, Belgie, Slovenska a Nizozemska 60 až 90 % HDP, v přpadě Lucemburska dokonce výrazně převyšuje 100 % HDP. Eurozóna jako celek má mnohem uzavřenějš ekonomiku. Vývoz a dovoz zbož a služeb, realizovaný se zeměmi mimo měnovou unii, tvoř pouze zhruba 19 % HDP eurozóny. Zde je samozřejmě nutné uplatnit výhradu, že eurozóna prozatm nepředstavuje standardn jednotný ekonomický prostor, tak jak je známý z federativnch států, ale jedná se o kombinaci jednotného vnitřnho trhu s volným pohybem zbož, služeb, kapitálu a osob, jednotné měny a jednotné monetárn politiky prováděné Evropskou centráln Scientia et Societas» 1/11 19

20 {1/11} Tabulka č. 4» Otevřenost ekonomik členů eurozóny v mezinárodnm srovnán v roce 2009 Vývoz zbož a služeb (v % HDP) Dovoz zbož a služeb (v % HDP) USA 11,2 13,9 Japonsko 12,5 12,2 Evropská unie (EU-27) 13,4 13,7 Eurozóna (EA-16) 19,5 18,9 Lucembursko 167,6 134,7 Irsko 90,7 75,4 Malta 74,2 73,7 Belgie 73,0 70,2 Slovensko 70,6 71,0 Nizozemsko 69,2 62,0 Slovinsko 58,1 56,8 Rakousko 50,5 46,0 Německo 40,8 35,9 Kypr 39,4 45,2 Finsko 37,4 34,9 Portugalsko 27,9 35,5 Itálie 24,0 24,4 Španělsko 23,4 25,5 Francie 23,0 25,0 Řecko 19,0 29,8 Česká republika 69,1 63,6 Pramen: Eurostat bankou, na druhé straně však národnch fiskálnch a dalšch hospodářských politik, které ale podléhaj určitému stupni harmonizace a u nichž existuje tlak na dalš užš koordinaci a harmonizaci, zejména v důsledku turbulenc uvnitř měnové unie způsobených globáln kriz. Přes výše uvedené problémy má velká a uzavřenějš ekonomika eurozóny potenciál v menš mře podléhat turbulencm na globalizovaných trzch než jednotlivé středně velké nebo malé a zároveň velmi otevřené ekonomiky jednotlivých členů eurozóny. Podobně jednotná měna euro má potenciál vce odolávat výkyvům a spekulacm na globálnch měnových trzch než bývalé národn měny jednotlivých členů eurozóny. Tento pozitivn potenciál eura a eurozóny se projevoval předevšm v době před propuknutm globáln finančn a ekonomické krize, kdy občasné regionáln krize v různých částech světa mimo eurozónu přliš neovlivňovaly děn uvnitř měnové unie, ale na menš evropské ekonomiky mimo eurozónu určitý dopad měly, napřklad v podobě zvýšené volatility měnových kurzů. Dokonce i v prvnch fázch globáln krize, než se vyhrotil problém s vysokými rozpočtovými deficity a veřejnými dluhy v některých zemch měnové unie, byl vliv eura a eurozóny na své členy spše stabilizačn a kurz eura nepodléhal přliš velkým 20 Scientia et Societas» 1/11