79 Mezinárodní pozice české ekonomiky

Transkript

1 2 10 časopis pro společenské vědy a management čslo ročnk VI 15 Prostor ke koordinaci hospodářských politik vytvořený Lisabonskou smlouvou 53 Česká ekonomika v roce Mezinárodn pozice české ekonomiky v dlouhodobém vývoji a změny vyvolané kriz 102 Analýza konkurenceschopnosti České republiky

2 Scientia et Societas Obsah Semináře na NEWTON College 3 Pomůže Lisabonská smlouva dalšmu ekonomickému rozvoji zem EU? Odborné stati 6 Účinky Lisabonské smlouvy na konkurenceschopnost a vnitřn trh EU 15 Prostor ke koordinaci hospodářských politik vytvořený Lisabonskou smlouvou 29 Lisabonská smlouva a kohezn politika EU 44 Zvrat ve vývoji konjunkturn situace hospodářsky vyspělých států 53 Česká ekonomika v roce Mezinárodn pozice české ekonomiky v dlouhodobém vývoji a změny vyvolané kriz 102 Analýza konkurenceschopnosti České republiky 132 Změny specializačnch profilů ekonomik a faktorů ovlivňujcch sociáln systémy v zemch EU

3 Semináře na NEWTON College {1/1} Pomůže Lisabonská smlouva dalšmu ekonomickému rozvoji zem EU? } PhDr. Jiř Malý, Ph.D.» manažer projektu Podpora šřen poznatků výzkumu evropské integrace, NEWTON College, a. s. * Dne 7. května 2010 se v prostorách vysoké školy NEWTON College v Brně uskutečnil vědeckopopularizačn seminář na téma Potenciáln ekonomické a sociáln účinky vyplývajc z Lisabonské smlouvy pro členské státy EU. Jednalo se o druhý ze série vědeckopopularizačnch seminářů pořádaných v rámci projektu s názvem Podpora šřen poznatků výzkumu evropské integrace (reg. č. CZ.1.07/2.3.00/ ), který zskala NEWTON College z Operačnho programu Vzděláván pro konkurenceschopnost. Projekt je spolufinancován Evropským sociálnm fondem a státnm rozpočtem České republiky. V dopolednm bloku semináře se účastnci mohli seznámit s hlavnmi změnami, které Lisabonská smlouva vnesla do fungován Evropské unie. Z těch nejzákladnějšch je to zrušen pilřové struktury EU, nahrazen Evropského společenstv Evropskou uni, která zskala právn subjektivitu, či přejmenován Smlouvy o založen Evropského společenstv na Smlouvu o fungován Evropské unie. Dále se jedná o poslen pravomoc Evropského parlamentu i národnch parlamentů členských zem EU při schvalován evropské legislativy, přesnějš vymezen pravomoc EU a jejich rozdělen mezi Evropskou unii a členské státy, zaveden oboustranné flexibility a možnosti členského státu vystoupit z Unie. V oblasti evropských instituc přinesla Lisabonská smlouva rovněž posuny mezi oficiáln orgány EU byla zařazena Evropská rada a Evropská centráln banka, Evropská rada má nově předsedu voleného na obdob dva a půl roku, byla zavedena funkce vysokého představitele EU pro zahraničn věci a bezpečnostn politiku, měn se podoba hlasován kvalifikovanou většinou v Radě a rozšiřuje se na dalš oblasti (zmenšuje se tak počet oblast vyžadujcch jednomyslné rozhodován Rady), právně závaznou se stala Listina základnch práv Evropské unie. Dále si v dopolednm bloku mohli účastnci semináře poslechnout analýzu možných účinků Lisabonské smlouvy a Listiny základnch práv EU na podnikatelské aktivity vykonávané na územ Evropské unie. Podnikán a činnost firem vůbec mus být v Unii v souladu s hodnotami a cli EU, jak je definuje Smlouva o Evropské unii, i v souladu s pravidly hospodářské soutěže a minimálnmi požadavky v oblasti sociáln politiky a životnho prostřed definovanými Smlouvou o fungován Evropské unie. Na podnikatelský sektor maj vliv rovněž ustanoven Listiny základnch práv EU, která zakazuj poškozovat důstojnost a integritu lidské osobnosti, ochraňuj právo na vlastnictv, svobodu shromažďován a sdružován včetně odborového, uznávaj právo na kolektivn vyjednáván, zakotvuj práva pracovnků i spotřebitelů a podporuj ochranu zdrav a životnho prostřed. V návaznosti na to se seminář zabýval rovněž potenciálnmi vlivy Lisabonské smlouvy na konkurenceschopnost Evropské unie a jejch členských států, na kterou mohou působit jak výše uvedená ustanoven Lisabonské smlouvy a Listiny základnch práv EU, tak dalš faktory, napřklad zásady hospodářské politiky definované Smlouvou o fungován Evropské unie či posuny v pravomocch EU. Scientia et Societas» 2/10 3

4 Semináře na NEWTON College {1/1} va, pro fungován vybraných oblast vnitřnho trhu EU. Jednalo se předevšm o oblasti průmyslu, obchodu, duševnho vlastnictv a ochrany spotřebitele. V rámci dopolednho i odpolednho bloku proběhly diskuse s účastnky semináře. Podrobnosti o projektu a jednotlivých vědeckopopularizačnch seminářch, prezentace jednotlivých přednášejcch i souhrnné publikace ze seminářů lze najt na webových stránkách Hlavnm výstupem z vědeckopopularizačnho semináře bude souhrnná publikace s názvem Potenciáln ekonomické a sociáln účinky vyplývajc z Lisabonské smlouvy pro členské státy EU. Jej prvn část bude tvořit výkladový text, představujc úvod do tématu probraného na semináři. Ve druhé části publikace budou zaznamenána vystoupen jednotlivých přednášejcch i diskuse v dopolednm a odpolednm bloku vědeckopopularizačnho semináře. Členové realizačnho týmu projektu a dalš přednášejc při přpravě svých vystoupen na semináři vycházeli z textů, které na téma možných ekonomických a sociálnch účinků Lisabonské smlouvy publikovali již před uskutečněnm semináře. Patřily mezi ně následujc články: Wawrosz, Petr: Lisabonská smlouva a národn zájmy České republiky. Scientia et Societas, 2008, roč. IV, č. 1, s , ISSN Malý, Jiř: Ohrožuje Lisabonská smlouva ekonomickou nezávislost České republiky? Scientia et Societas, 2010, roč. VI, č. 1, s. 6 28, ISSN Některá vystoupen z vědeckopopularizačnho semináře byla svými tvůrci rozšřena a aktualizována a stala se tak základem jejich publikac na téma ekonomických a sociálnch důsledků Lisabonské smlouvy po uskutečněn semináře. Jedná se o tyto články: Mráček, Karel: Účinky Lisabonské smlouvy na konkurenceschopnost a vnitřn trh EU. Scientia et Societas, 2010, roč. VI, č. 2, s. 6 14, ISSN Dostálová, Ivana: Prostor ke koordinaci hospodářských politik vytvořený Lisabonskou smlou Odpoledn blok semináře se vce zaměřil na důsledky Lisabonské smlouvy pro prováděn jednotlivých politik Evropské unie. Nejprve se pozornost účastnků zaměřila na to, jestli a jakým způsobem může Lisabonská smlouva oslabit, nebo naopak poslit postaven členských zem EU a Unie jako celku v globalizované ekonomice, a jestli a jakým způsobem může Lisabonská smlouva omezit, nebo naopak upevnit svrchovanost členských států EU v ekonomické oblasti. K analýze tohoto problému byly využity četné výroky odpůrců i přznivců Lisabonské smlouvy, výsledky dvou přezkumů souladu Lisabonské smlouvy s ústavnm pořádkem České republiky, které v letech 2008 a 2009 provedl český Ústavn soud, i řada statistických dat. Dalš část odpolednho bloku byla věnována změnám, které Lisabonská smlouva vnáš do prováděn kohezn politiky EU, a možným účinkům těchto změn na vývoj hospodářské, sociáln a územn soudržnosti v rámci Unie. Výklad se soustředil předevšm na nový rozměr kohezn politiky zavedený Lisabonskou smlouvou, kterým je koheze teritoriáln (územn), a na jeho vliv na fungován instituc EU, zejména Evropské komise a Výboru regionů, v oblasti regionáln politiky, na vztahy mezi těmito institucemi a na podobu přpravy a přijmán legislativy a dalšch dokumentů EU. Byl rovněž proveden rozbor dopadů Lisabonské smlouvy na oblast koordinace hospodářských politik. Lisabonská smlouva začlenila do primárn legislativy některé pojmy a postupy, které byly v oblasti koordinace hospodářských politik použvány již před přijetm Lisabonské smlouvy, avšak nebyly kodifikovány v primárnm právu EU. Dalš procedury byly doplněny nebo upřesněny, byla zavedena asymetrie rozhodován mezi členy a nečleny eurozóny. Uvedená oblast aktuálně zskala na značném významu v souvislosti s řešenm rozsáhlých veřejných dluhů některých členských zem eurozóny a z toho plynoucch problémů a turbulenc ve fungován měnové unie. Závěrečná přednáška na semináři se věnovala důsledkům změn, které přináš Lisabonská smlou- 4 Scientia et Societas» 2/10

5 Semináře na NEWTON College {1/1} vou. Scientia et Societas, 2010, roč. VI, č. 2, s , ISSN Zahradnk, Petr: Lisabonská smlouva a kohezn politika EU. Scientia et Societas, 2010, roč. VI, č. 2, s , ISSN Přšt vědeckopopularizačn seminář v rámci projektu Podpora šřen poznatků výzkumu evropské integrace se uskutečn na podzim Jeho tématem bude Společná evropská měna, ekonomický růst a sociáln soudržnost. Scientia et Societas» 2/10 5

6 {1/8} Účinky Lisabonské smlouvy na konkurenceschopnost a vnitřn trh EU } Ing. Karel Mráček, CSc.» Institut evropské integrace, NEWTON College, a. s. 1 * Lisabonská smlouva byla přijmána s clem přinést právn rámec a vytvořit nástroje pro: demokratičtějš a transparentnějš Evropu (spojenou s poslenm role parlamentů Evropského parlamentu a národnch parlamentů), efektivnějš Evropu (danou účinnějšmi rozhodovacmi postupy a pravidly hlasován, vyšš akceschopnost v prioritnch oblastech), Evropu práv a hodnot, zajišťujc svobodu, solidaritu a bezpečnost, Evropu jako globálnho aktéra. V tomto kontextu požadavků na Evropu demokratičtějš, transparentnějš a efektivnějš, na Evropu práv a hodnot i jako globálnho aktéra lze považovat za legitimn otázku, zda Lisabonská smlouva přispěje též k naplněn dlouhodobého očekáván výkonnějš a konkurenceschopnějš Evropy. Přesněji vyjádřeno, jak je vůbec možno v tomto směru chápat jej účinky. 1. Lisabonská smlouva a cesty ke konkurenceschopnosti Pro kvalifikovanou odpověď na tuto otázku je nutno si předevšm uvědomit celkovou úlohu Lisabonské smlouvy, která je zřejmá zvláště v konfrontaci s jinými významnými dokumenty Evropské unie, jimiž jsou jej strategie (Lisabonská strategie, strategie Evropa 2020). Tyto dokumenty maj totiž rozdlný účel. Zatmco uvedené strategie Evropské unie stanovuj cle a cesty posilován evropské konkurenceschopnosti pro určité obdob a zaměřuj se na to, jak dosáhnout vyšš výkonnosti v podmnkách globalizované ekonomiky, Lisabonská smlouva je snahou o vymezen dlouhodobě existujcho institucionálnho rámce pro rozvjen konkurenceschopnosti Evropské unie a jejch členských států a stanoven v tomto ohledu společných norem chován pro členské státy Evropské unie. V této obecné rovině existuje mezi těmito dokumenty jistá komplementarita. Nelze však vždy hovořit o plné shodě, při podrobnějšm rozboru se ukazuj v Lisabonské smlouvě na rozdl od uvedených evropských strategických dokumentů větš sociáln akcenty ekonomického rozvoje. Kritikové Lisabonské smlouvy pak řkaj, že národn státy v důsledku jejho přijet nemohou usilovat o svou konkurenceschopnost způsobem, který uznaj za vhodný a který je pro ně nejvce přnosný. Toto tvrzen přirozeně nastoluje i otázku, zda vůbec a jak jsou Lisabonskou smlouvou omezovány některé možnosti a cesty dosahován vyšš konkurenceschopnosti na úrovni podniků i národnch států. Odpověď na ni je taková, že některé cesty k dosahován konkurenceschopnosti firem, členských států a Evropské unie jako celku Lisabonská smlouva skutečně omezuje. Vycházme-li z jejch úprav a dikce, nejsou přijatelné strategie ke zvýšen konkurenceschopnosti, které: jsou založeny na neetických způsobech jednán ve vztahu k zaměstnancům a občanům, tedy takové, které neodpovdaj hodnotám Evropské 1 Článek byl zpracován v rámci projektu Národnho programu výzkumu II č. 2D06028 Hodnocen postaven České republiky a jej schopnosti rozpoznávat a prosazovat vlastn zájmy v evropské a světové ekonomice. 6 Scientia et Societas» 2/10

7 {1/8} unie (jako jsou úcta k lidské důstojnosti, svoboda, spravedlnost, solidarita, nepřpustnost diskriminace a dalš hodnoty); nerespektuj Listinu základnch práv Evropské unie (např. nelze posilovat konkurenceschopnost zpochybňovánm vlastnických práv, na úkor důstojnosti zaměstnávaných osob, na úkor životnho prostřed nebo zájmů spotřebitele, redukc či likvidac sociáln stě apod.); jsou uplatňovány v rozporu se sociálně tržn ekonomikou, a tedy neodpovdaj clům Evropské unie (např. clům jako udržitelnost rozvoje, sociálně tržn hospodářstv směřujc k plné zaměstnanosti, zlepšován kvality životnho prostřed, podpora hospodářské, sociáln a územn soudržnosti a solidarity členských zem apod.); nerespektuj pravidla hospodářské soutěže, jak jsou vymezena v Lisabonské smlouvě, a jsou tedy neslučitelné s vnitřnm trhem; porušuj Lisabonskou smlouvou definované čtyři zásady hospodářské politiky, jimiž jsou: udržován cenové stability jako prvořadého cle Evropského systému centrálnch bank; udržován zdravých veřejných financ, jež je založeno na vyvarován se nadměrnému schod ku veřejných financ a nadměrnému veřejnému dluhu v poměru k HDP a oprá se o rozpočtovou kázeň a použit přpadných sankc; udržován zdravých měnových podmnek se zaměřenm proti operacm ohrožujcm stabilitu jednotné evropské měny eura či stabilitu národn měny; trvale udržitelná platebn bilance (se směřovánm proti operacm zvyšujcm zahraničn dluh). Vztah Lisabonské smlouvy a možných cest ke konkurenceschopnosti lze pak shrnout tmto způsobem: Lisabonská smlouva vznikala v obdob výzev k vyšš konkurenceschopnosti evropské ekonomiky v podmnkách globalizované ekonomiky. Současně byla hledána rovnováha mezi úspěchem v globáln soutěži o vyšš konkurenceschopnost a zachovánm evropských tradičnch prvků a hodnot (sociálně tržn ekonomika, tradičn role evropského státu v ekonomice a společnosti přenesená na úroveň Evropské unie, bráněn se co nejměkčm sociálnm zákonům a zákonům na ochranu životnho prostřed, evropské etické normy). Cesty k růstu konkurenceschopnosti jsou tak v Lisabonské smlouvě zejména limitovány evropským principem sociálně tržn ekonomiky. Prosadila se snaha o vytvořen jednotných pravidel hry (platných pro všechny členské státy Evropské unie) při dosahován vyšš konkurenceschopnosti. Lisabonská smlouva proto vycház z premisy, že hospodářská soutěž mus mt pevně stanovená pravidla platná pro všechny účastnky a týkajc se jak regulace chován podniků samotných, tak regulace vztahu státu a podniků (státn podpory). Kritici Lisabonské smlouvy se ve svých výhradách nejvce zaměřuj právě na princip sociálně tržn ekonomiky a na regulaci hospodářské soutěže. Poukazuj na potřebu ponechat hospodářskou soutěž volné hře tržnch sil. Do textu Lisabonské smlouvy se však nedostala formulace o vnitřnm trhu s volnou a nenarušenou soutěž, který iniciovala Francie. Dikce zůstala u nenarušené (regulované) soutěže a formulace o volné soutěži, která jde významově dál, nebyla přijata. 2. Konkurenceschopnost v kontextu hospodářských clů Evropské unie v Lisabonské smlouvě Problematika konkurenceschopnosti ve vztahu k Lisabonské smlouvě se nevyčerpává jen identifikac cest k dosahován konkurenceschopnosti firem, členských států a Unie jako celku, které Lisabonská smlouva omezuje. Dalšm tematickým okruhem je konkurenceschopnost v kontextu hospodářských clů Evropské unie v Lisabonské smlouvě (článek 3 Smlouvy o Evropské unii, bod 3): Unie vytvář vnitřn trh. Usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růs- Scientia et Societas» 2/10 7

8 {1/8} tu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržnm hospodářstv směřujcm k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku a na vysokém stupni ochrany a zlepšován kvality životnho prostřed. Podporuje vědecký a technický pokrok Podporuje hospodářskou, sociáln a územn soudržnost a solidaritu mezi členskými státy Z uvedeného obsahu článku 3 Smlouvy o Evropské unii je zřejmé, jak zřetelně v n převažuj cle sociálně solidárn nad liberálně ekonomickými cli. Vyvážený hospodářský růst je doplněn clem cenové stability. Vysoce konkurenceschopné hospodářstv má být současně hospodářstvm sociálně tržnm. Prohlubován a rozvjen vnitřnho trhu je pak vyjádřeno jen stručným konstatovánm, že Unie vytvář vnitřn trh. Ve srovnán s ekonomickými cli jsou dále podrobněji vymezeny cle sociáln a environmentáln (plná zaměstnanost, společenský pokrok, vysoký stupeň ochrany a zlepšován kvality životnho prostřed, boj proti sociálnmu vyloučen a diskriminaci, podpora sociáln spravedlnosti a ochrany, rovnosti žen a mužů, mezigeneračn solidarity ad.). 3. Pravomoci Evropské unie a konkurenceschopnost členských států Vztah mezi Lisabonskou smlouvou a konkurenceschopnost lze posuzovat i z toho hlediska, jaký vliv na konkurenceschopnost členských států maj přijaté rozhodovac postupy a pravomoci na úrovni Evropské unie. Kritici Lisabonské smlouvy vyjadřuj obavy z poslen pravomoc Evropské unie (zejména v přpadě rozhodován kvalifikovanou většinou). Poukazuj např. na rizika tzv. minimálnch požadavků v oblasti sociálnho zabezpečen a sociáln ochrany zaměstnanců, které se mohou projevit ve zvýšených nákladech na pracovn slu, a tudž i ve ztrátě konkurenceschopnosti, a to zvláště u ekonomicky slabšch států. S dalšmi obavami přicházeli v daňové oblasti a týkaly se sjednocován dan. Tyto obavy se však nepotvrdily, neboť daňové předpisy byly vyloučeny ze schvalován kvalifikovanou většinou v Radě. Vztah mezi konkurenceschopnost členských států a Lisabonskou smlouvou je tedy možno analyzovat i podle struktury pravomoc Evropské unie, kdy řadu pravomoc zskala Evropská unie nově. Tuto strukturu pravomoc tvoř: výlučné pravomoci Evropské unie, sdlené pravomoci Evropské unie se členskými státy, podpůrné pravomoci Evropské unie, koordinačn a doplňkové pravomoci. Výlučné pravomoci Evropské unie, kdy může pouze Evropská unie vytvářet a přijmat právně závazné akty a členské státy tak mohou činit jen tehdy, jsou-li k tomu Evropskou uni zmocněny nebo prováděj-li jej akty, jsou podle článku 3 Smlouvy o fungován Evropské unie uplatňovány v těchto oblastech: celn unie, stanoven pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungován vnitřnho trhu (nadále však plat vnitrostátn úprava pro fungován trhu členských států), měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro, zachován biologických mořských zdrojů (v rámci společné rybářské politiky), společná obchodn politika, uzavřen mezinárodn smlouvy (ale jen v přpadech, je-li k n zmocněn legislativnm aktem Evropské unie nebo je nezbytně nutná k výkonu vnitřn pravomoci Evropské unie, nebo jej uzavřen může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost). Sdlené pravomoci Evropské unie se členskými státy znamenaj, že vytvářet a přijmat právně závazné akty mohou Evropská unie i členské státy. Projevuje se zde princip subsidiarity, kdy členské státy vykonávaj svou pravomoc v rozsahu, v jakém ji Evropská unie nevykonala nebo se ji rozhodla přestat vykonávat. Sdlená pravomoc Evropské unie se členskými státy se podle článku 4 Smlouvy o fungován Evropské unie uplatňuje zejména v těchto oblastech: vnitřn trh, 8 Scientia et Societas» 2/10

9 {1/8} sociáln politika (pouze však v mezch stanovených Smlouvou), hospodářská, sociáln a územn soudržnost, životn prostřed, ochrana spotřebitele, zemědělstv a rybolov (s výjimkou zachován biologických mořských zdrojů, které je předmětem výlučné pravomoci Evropské unie), doprava, transevropské stě, energetika, prostor svobody, bezpečnosti a práva, společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdrav (pouze ve vymezen podle Smlouvy). V přpadě sdlených pravomoc se vedle principu subsidiarity uplatňuje ještě princip oboustranné flexibility, neboť je možno přenášet pravomoci z členských států na Evropskou unii, ale i opačným směrem. Tmto postupem je vlastně vyloučena jakási koncepce dobytého pole. Pokud jde o podpůrné pravomoci Evropské unie, stanov článek 6 Smlouvy o fungován Evropské unie, že Unie má pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnost členských států. Do oblasti podpůrných pravomoc spadaj: ochrana a zlepšován lidského zdrav, průmysl, kultura, cestovn ruch, všeobecné a odborné vzděláván, mládež a sport, civiln ochrana, správn spolupráce. Koordinačn a doplňkové pravomoci se týkaj situace, kdy členské státy koordinuj své hospodářské politiky v rámci Evropské unie a Rada stanov hlavn směry těchto politik či jiná obdobná opatřen. Evropská unie může zejména přijmat opatřen pro vymezen směrů politik zaměstnanosti a dávat podněty pro zajištěn koordinace sociálnch politik členských států. Evropská unie zskala celou řadu nových pravomoc v oblastech energetiky, civiln ochrany, duševnho vlastnictv, správn spolupráce, opatřen nezbytných k použván eura, výzkumu vesmru, cestovnho ruchu, životnho prostřed či finančnch sankc vůči osobám nebo skupinám osob páchajcch teroristickou činnost. Nové pravomoci Evropské unie mohou evokovat představu o omezován volby cest ke konkurenceschopnosti na úrovni členských států. V podstatě jde ale o sdlené pravomoci, podpůrné pravomoci či doplňujc činnosti, kdy potřebná úloha členských států je zachována. Na účinky Lisabonské smlouvy na konkurenceschopnost Evropské unie, členských států a firem lze tedy pohlžet z různých hledisek: jaké cesty k dosahován konkurenceschopnosti firem, členských států a Unie jako celku omezuje, jak začleňuje konkurenceschopnost do kontextu hospodářských a sociálnch clů a jaký přpadný vliv na konkurenceschopnost mohou mt v n stanovené rozhodovac postupy a pravomoci na úrovni Evropské unie. Pro hlubš vyhodnocen těchto účinků uplynula zatm krátká doba od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Jej reálné dopady a účinky v uvedeném směru lze nyn těžko odhadnout, mohou se projevit ve zřetelné podobě až v delšm časovém horizontu. Velmi bude záviset také na tom, jak efektivně se budou projevovat některé změny v rozhodovacch postupech a pravomocch. Celkově ale plat, že Lisabonská smlouva představuje předevšm institucionáln rámcové vymezen pro rozvjen konkurenceschopnosti Evropské unie, členských států a firem. Konkrétn cle a cesty k posilován konkurenceschopnosti a zvyšován výkonnosti ekonomik jsou záležitost strategických dokumentů a přslušných politik. 4. Vnitřn trh a Lisabonská smlouva Lisabonská smlouva zavád sice zásadně použván termnu vnitřn trh msto dřve často také použvaných termnů společný trh a jednotný trh, ale jinak nepřicház s výraznějšmi změnami v této oblasti. Vnitřn trh (podle Lisabonské smlouvy) zahrnuje prostor bez vnitřnch hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zbož, služeb, osob a kapitálu Scientia et Societas» 2/10 9

10 {1/8} v souladu s ustanovenmi Smluv. Jsou tedy nadále uváděny čtyři základn svobody vnitřnho trhu. Evropská rada v březnu 2008 navrhla v souvislosti s rozvjenm koncepce společnosti znalost ještě pátou svobodu, jž měl být volný pohyb poznatků. Tato navrhovaná pátá svoboda ale nebyla zahrnuta do Lisabonské smlouvy. Pokud jde o postaven a význam vnitřnho trhu EU v programu evropské integrace, je to záležitost, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnut sdružen podniků a jednán ve vzájemné shodě, které maj vliv na obchod mezi členskými státy EU a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučen, omezen nebo narušen hospodářské soutěže na vnitřnm trhu. Může jt napřklad o dohody nebo rozhodnut, které přmo nebo nepřmo určuj nákupn nebo Odpůrci Lisabonské smlouvy vystupuj proti institucionálnm změnám (v pravidlech, v novém rozdělen pravomoc) přijatým v Lisabonské smlouvě a některým doprovodným politikám ve vztahu k vnitřnmu trhu. o které se celkem nevedou v Evropě spory. Pro dalš zájemce o členstv v EU představuje vnitřn trh největš očekáván a je obvykle atraktivnm výrazem účelnosti a výhod zapojen se do EU. A jeho výhody uznávaj vlastně i odpůrci Lisabonské smlouvy. Ti však vystupuj proti institucionálnm změnám (v pravidlech, v novém rozdělen pravomoc) přijatým v Lisabonské smlouvě a některým doprovodným politikám ve vztahu k vnitřnmu trhu právě v souvislosti s těmito institucionálnmi změnami. Ze strany odpůrců pak vyvolávaj pozornost předevšm stanovená obecná pravidla hospodářské soutěže, která určuj, co je s vnitřnm trhem neslučitelné, a proto zakázané. Pravidla hospodářské soutěže jsou členěna do dvou skupin: na pravidla platná pro podniky a pravidla platná pro státn podpory. V pravidlech platných pro podniky Lisabonská smlouva zejména vymezuje, co je neslučitelné s fungovánm vnitřnho trhu v přpadě dohod mezi podniky, rozhodnut sdružen podniků a jednán ve vzájemné shodě. V přpadě pravidel platných pro státn podpory je dikce Lisabonské smlouvy spše volena pozitivně tak, že se zde většinou vymezuje, co je s vnitřnm trhem slučitelné. Pravidla platná pro podniky stanov, že s vnitřnm trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané: prodejn ceny nebo jiné obchodn podmnky (různé kartelové dohody apod.). Cenové úmluvy mezi podniky jim umožňuj prostřednictvm vhodně nastavené ceny jako důležitého nástroje marketingového mixu zskávat v konkurenčnm boji vce klientů na úkor ostatnch soutěžitelů, a tm narušovat rovné podmnky hospodářské soutěže. K dohodám nebo rozhodnutm narušujcm hospodářskou soutěž patř i takové, které omezuj nebo kontroluj výrobu, odbyt, technický rozvoj nebo investice. Typickým přkladem nežádoucho narušován hospodářské soutěže mohou být dohody o rozdělen trhu, které může být určeno teritoriálně (většinou pro územn jednotku, kde je vce soutěžitelů se stejnými výrobky). V této souvislosti je třeba ale odlišit institut výhradnho prodejce, který se v podstatě oprá o racionáln chován dovozce bránc vzájemné konkurenci různých tuzemských prodejců. K zakázaným jednánm patř i dohody o omezen přstupu na trh soutěžitelům, kteř nejsou členy kartelu. Neslučitelné s fungovánm vnitřnho trhu mus být i dohody o rozdělen zdrojů zásobován, jako např. dohody o nákupu surovin, zbož, služeb apod. výhradně od určitých subjektů. Charakter zakázaného jednán má i vázán odběru jednoho druhu zbož či jedné poskytnuté služby na druhé zbož či službu (tzv. dohoda 10 Scientia et Societas» 2/10

11 {1/8} o junktimaci). V tomto přpadě podnik podmiňuje uzavřen smlouvy s druhou stranou přijetm dalšch plněn, která nesouvisej ani věcně, ani podle obchodnch zvyklost s předmětem smlouvy. Naplňuje se zde obvykle skutková podstata zneužit dominantnho postaven daného podniku na trhu. Nepřpustné jednán z hlediska pravidel hospodářské soutěže představuje zjevně i uplatněn rozdlných podmnek vůči obchodnm partnerům, kdy se jedná o plněn stejné povahy, jehož důsledkem je pak znevýhodněn některých partnerů v hospodářské soutěži. Takové Lisabonskou smlouvou zakázané dohody, rozhodnut nebo jednán, jejichž důsledkem je vyloučen, omezen nebo narušen hospodářské soutěže na vnitřnm trhu, jsou z hlediska právnch důsledků neplatné od samého počátku (ex tunc). Lisabonská smlouva přitom neprovád taxativn výčet všech možných situac chován podniků neslučitelného s pravidly hospodářské soutěže na vnitřnm trhu. Nemus jt přitom jen o přslušné s vnitřnm trhem neslučitelné dohody, rozhodnut nebo jednán ve vzájemné shodě mezi podniky, ale i o zneužván dominantnho postaven jednoho nebo vce podniků na celém trhu nebo jeho části (vynucovánm nepřiměřených nákupnch nebo prodejnch cen či jiných nerovných podmnek, omezovánm výroby, odbytu nebo technického rozvoje na úkor spotřebitelů, uplatňovánm rozdlných podmnek vůči obchodnm partnerům a uzavránm smluv s druhou stranou pod podmnkou přijet dalšch plněn, která nesouvisej ani věcně, ani podle obchodnch zvyklost s předmětem smluv). Lisabonská smlouva stanov také výjimky z výše uvedené neslučitelnosti. Těmi jsou situace, pokud dohody, rozhodnut nebo jednán ve vzájemné shodě mezi podniky: přispvaj ke zlepšen výroby nebo distribuce produktů, technickému a hospodářskému rozvoji, vyhrazuj spotřebitelům přiměřený podl na výhodách z toho plynoucch, neukládaj přslušným podnikům omezen, jež jsou nezbytná k dosažen těchto clů, neumožňuj přslušným podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části dotčených výrobků. Pokud se jedná o pravidla platná pro státn podpory, s vnitřnm trhem jsou neslučitelné podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státnch prostředků (státnho rozpočtu), které narušuj nebo mohou narušit hospodářskou soutěž. Může k tomu dojt zvýhodněnm určitých podniků nebo určitého oboru či odvětv v dané zemi s dopadem na obchod mezi členskými státy Evropské unie. Při charakteristice možného poskytován podpory se pracuje také s termny společný zájem a mra jemu odporujc, ale bez jejich bližšho vymezen. S vnitřnm trhem jsou pak podle Lisabonské smlouvy slučitelné státn podpory, které: jsou zaměřeny na pomoc hospodářskému rozvoji oblast s vysokou nezaměstnanost a s mimořádně nzkou životn úrovn, slouž k uskutečněn významného projektu společného evropského zájmu, napomáhaj nápravám vážných poruch v hospodářstv členského státu, usnadňuj rozvoj určitých hospodářských oblast nebo činnost, nahrazuj škody způsobené přrodnmi pohromami. I v tomto přpadě jde o demonstrativn výčet možnost. Neobjevuje se v nich např. státn podpora v oblasti výzkumu, vývoje a inovac, které byla v poslednch letech věnována poměrně rozsáhlá Režimy státnch podpor v jednotlivých členských státech a jejich slučitelnost s pravidly hospodářské soutěže jsou předmětem průběžného přezkoumáván Komise ve spolupráci s těmito státy. Scientia et Societas» 2/10 11

12 {1/8} Pravomoci v oblasti přmých zahraničnch investic byly přesunuty z členských států na Evropskou unii. pozornost a pro niž byl schválen přslušný Rámec Společenstv, který stanov poměrně podrobně pravidla této podpory. Režimy státnch podpor v jednotlivých členských státech a jejich slučitelnost s pravidly hospodářské soutěže jsou pak předmětem průběžného přezkoumáván Komise ve spolupráci s těmito státy. Lisabonská smlouva upravuje také různé oblasti fungován vnitřnho trhu Evropské unie. Některým z nich bude věnována dalš pozornost. Půjde o oblasti průmyslu, obchodu, hospodářské, sociáln a územn soudržnosti, duševnho vlastnictv, ochrany spotřebitele a dan. 5. Dopady Lisabonské smlouvy na vybrané oblasti fungován vnitřnho trhu Evropské unie Průmysl. Průmyslová politika spadá do podpůrných a doplňkových kompetenc Evropské unie. Evropská unie může pouze podporovat činnost členských států v této oblasti (např. formou finančnch intervenc) a dávat podněty na podporu koordinace jejich průmyslových politik (týkajc se stanoven směrů a ukazatelů, výměny osvědčených postupů apod.). Členské státy projednávaj navzájem a ve spolupráci s Komis svou činnost v oblasti průmyslové politiky a podle potřeby ji koordinuj. O podnětech Komise mus být povinně informován Evropský parlament, což je také jednm z důkazů poslen jeho úlohy. Lisabonská smlouva ukládá Evropské unii a členským státům zajistit podmnky nezbytné pro konkurenceschopnost průmyslu Evropské unie (viz článek 173 Smlouvy o fungován Evropské unie), zejména se zaměřenm na: urychlené přizpůsobován průmyslu strukturálnm změnám, podporu vytvářen prostřed přznivého pro rozvoj podnikán (zejména malých a střednch podniků), pro spolupráci mezi podniky a pro lepš využván výzkumného, technologického a inovačnho potenciálu. Při formulaci dané úpravy bylo použito spojen v souladu se systémem volného a konkurenčnho trhu, které se jinde v textu Lisabonské smlouvy neobjevuje. Jde o jedno z nečetných přmých použit výrazu týkajcho se konkurenceschopnosti. Obchod. Lisabonská smlouva stvrzuje to, že Evropská unie zahrnuje celn unii, a na jejm vnitřnm trhu je tak zajištěn volný pohyb zbož. Problematika celn unie a společné obchodn politiky spadá podle Lisabonské smlouvy do výlučných pravomoc Evropské unie, což znamená, že pouze Evropská unie má pravomoc vytvářet a přijmat právně závazné akty. Společná obchodn politika je také součást vnějš činnosti Evropské unie. Tato společná obchodn politika byla oproti předchozmu stavu rozšřena Lisabonskou smlouvou ještě o oblast přmých zahraničnch investic jako celku. Pravomoci v oblasti přmých zahraničnch investic byly přesunuty z členských států na Evropskou unii. Dřve byla v působnosti Evropské unie pouze opatřen týkajc se pohybu kapitálu do a ze třetch zem zahrnujcho přmé investice (včetně investic do nemovitost, poskytován finančnch služeb, přijet cenných paprů na kapitálové trhy apod.), tedy opatřen ve vztahu k tzv. pre-establishment phase (market access). Ochrana investic (tzv. post- -establishment phase) náležela již do pravomoci členských států. Nyn je i ochrana investic přesunuta do výlučné pravomoci Evropské unie, což ale zřejmě znamená i přesun řešen přpadných sporů a právnch problémů. Hospodářská, sociáln a územn soudržnost. Zásadn změnu přináš Lisabonská smlouva v roz- 12 Scientia et Societas» 2/10

13 {1/8} sahu pojmu soudržnost, který rozšiřuje o dimenzi územn soudržnosti. Tato změna vycház z dosavadn praxe kohezn politiky, kdy jsou podporovány oblasti (regiony) znevýhodněné hospodářsky i sociálně (např. venkovské oblasti, regiony postižené změnami ve vývoji průmyslu), ale i oblasti trvale znevýhodněné svou polohou, přrodnmi nebo demografickými podmnkami, jako např. nejsevernějš regiony, ostrovn, horské a přeshraničn regiony. Lisabonská smlouva ukládá Evropské v roce 2004 revizi spotřebitelského acquis a vyvj snahu přijmat nové směrnice s maximáln harmonizac a nikoli s dosavadn minimáln harmonizac. Lisabonská smlouva učinila z ochrany spotřebitele jednu z hlavnch oblast sdlených pravomoc Evropské unie a členských států. Dále zdůraznila explicitně ochranu spotřebitele jako průřezovou zásadu s odrazem i v jiných unijnch politikách. Problematika ochrany spotřebitele je nadále upravena v samostatné hlavě (článek 169 Smlouvy Daňové předpisy jsou nadále vyloučeny ze schvalován v Radě kvalifikovanou většinou. unii, aby věnovala pozornost i těmto územně znevýhodněným regionům. Změny jsou i v proceduře přijmán některých opatřen v rámci politiky soudržnosti, kdy se zavád standardn procedura spolurozhodován Evropského parlamentu a Rady. Jej zaveden vyvolalo již určité obavy, jaké důsledky to bude mt do budoucna pro vztah sektorové a územn podpory z prostředků strukturálnch fondů. Duševn vlastnictv. Ke změně docház jednak nahrazenm pojmu průmyslové vlastnictv širšm pojmem duševn vlastnictv, jednak zařazenm nových ustanoven v rámci fungován vnitřnho trhu. Evropský parlament a Rada budou moci přijmat řádným legislativnm postupem opatřen týkajc se evropských práv duševnho vlastnictv (s výjimkou pravidel pro použván jazyků), která zajist jednotnou ochranu práv duševnho vlastnictv v Evropské unii. Od této změny se očekává, že povede ke zpružněn legislativnho procesu. Je to ale i jeden z přkladů celkového poslen role Evropského parlamentu, které přináš Lisabonská smlouva. Ochrana spotřebitele. Lisabonská smlouva pokračuje v trendu, kdy ochrana spotřebitele nabývá v Evropské unii na významu a stala se jednm z jejch prioritnch témat. Evropská komise zahájila o fungován Evropské unie), a v tomto ohledu nedocház tedy k žádné změně. Ochrana spotřebitele je zmněna i v Listině základnch práv Evropské unie, kdy se akcentuje zajištěn vysoké ochrany spotřebitele v unijnch politikách, což ale nemus být vždy v souladu s principem maximáln harmonizace. Daně. Tato oblast vzbuzovala zejména ze strany kritiků Lisabonské smlouvy četné obavy o narušen konkurenceschopnosti národnch států a firem. V prvé řadě je proto nutno konstatovat, že Lisabonskou smlouvou nedocház k zásadnm změnám v této oblasti a že národn státy si uchovávaj nadále klčovou pozici při rozhodován o danch. V přpadě přmých dan to znamená, že stále plat, že veškeré směrnice Evropské unie, které se jich týkaj, budou přijmány Radou jednomyslně. Daňové předpisy jsou nadále vyloučeny ze schvalován v Radě kvalifikovanou většinou. Rovněž v oblasti nepřmých dan nedocház se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost k zásadnm změnám. Harmonizace nepřmých dan je nadále možná jen jednomyslným rozhodnutm Rady (po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálnm výborem). Určitou změnou je pouze doplněn podmnky, že harmonizace je nezbytná pro zabráněn narušen hospodářské soutěže. Dosud Scientia et Societas» 2/10 13

14 {1/8} byla spojována s vytvořenm a fungovánm vnitřnho trhu. V podstatě jde však jen o reakci na tu skutečnost, že vnitřn trh byl již vytvořen. Nicméně je nutno připomenout, že nenarušen hospodářské soutěže bylo v daňové oblasti běžně použvaným principem ještě před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost. LITERATURA A PRAMENY /1/ Když se řekne Lisabonská smlouva Perspektiva fungován Evropské unie podle nového smluvnho rámce. Úřad vlády České republiky, Odbor informován o evropských záležitostech, Praha, 2008 /2/ Konsolidované zněn Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungován Evropské unie. Úředn věstnk Evropské unie, 2008/C 115/01, /3/ Lisabonská smlouva pozměňujc Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založen Evropského společenstv, podepsaná v Lisabonu dne 13. prosince Úředn věstnk Evropské unie, 2007/C 306/01, /4/ Listina základnch práv Evropské unie. Úředn věstnk Evropské unie, 2007/C 303/01, KLÍČOVÁ SLOVA Evropská unie, Lisabonská smlouva, konkurenceschopnost, vnitřn trh ABSTRACT The article is focused on the Treaty of Lisbon and its consequences for competitiveness of EU member countries and the internal market. There are discussed the limits to certain ways of improving competitiveness, its position in the context of EU economic objectives in the Treaty of Lisbon and the influence of EU competencies. The attention is further devoted to functioning of the internal market and its selected areas (industry, trade, economic, social and territorial cohesion, intellectual property, consumer protection and taxes). KEYWORDS European Union, Treaty of Lisbon, competitiveness, internal market JEL CLASSIFICATION E61, F02, F15, F21, F23, R58 14 Scientia et Societas» 2/10

15 {2/8} Prostor ke koordinaci hospodářských politik vytvořený Lisabonskou smlouvou } Ing. Ivana Dostálová» Institut evropské integrace, NEWTON College, a. s. 1 * Lisabonská smlouva rozvj to, co založily na počátku evropské integrace v roce 1957 Řmské smlouvy. Jako primárn legislativa určuje základn pravidla, která jsou doplňována sekundárn legislativou a konkrétnmi politikami. U koordinace hospodářských politik a rozpočtového dohledu přináš o něco méně než dvacet změn, zásadn postupy ponechává. Z pohledu počtu stránek jsou koordinačn a dohledové mechanismy uvedeny přibližně na 5 % textu Lisabonské smlouvy. Z pohledu věcného se nyn stávaj klčovou prioritou Unie. Důvodem je nedodržován rozpočtové disciplny, které po vážném selhán Řecka a malé fiskáln obezřetnosti dalšch států silně rozkolsalo osud eurozóny. Představa evropských politiků je, že Smlouva zůstane zachována, ale bude striktněji využvána a dojde k aktualizaci sekundárn legislativy. Lisabonská smlouva představuje nový smluvn rámec, který dnes nikdo nezpochybňuje ani nechce měnit, i když by se dala změnit řada věc. Jako každý právn rámec se i Lisabonská smlouva zpožďuje za realitou a je jisté, že se za čas dočká dalš novelizace. V době svého několikaletého zrodu, vedoucho k jejmu schválen v prosinci 2007, převládaly optimistické vize o trvalém růstu a zdravých rozpočtových pravidlech, která měla zaručovat dodržován vzorné rozpočtové disciplny, zejména u zem eurozóny. Tehdy se evropšt představitelé nechali ukolébat viz trvalého růstu, nerušeného krizemi ani nutnost zachraňovat nějaký stát rozsáhlými půjčkami, protože se ocitne na pokraji státnho bankrotu. Když v roce 2005 procházel reviz Pakt stability a růstu, chyběla politická podpora pro zaveden striktnějšch a vce vynutitelných pravidel pro eurozónu, jejž členové uplatňuj vlastn fiskáln politiky při existenci jednotné měny a jednotné měnové politiky. Lisabonská smlouva jako každá jiná smlouva reaguje na problémy své doby, nemohla proto předvdat nástup globáln finančn a hospodářské krize s dopadem na veřejné rozpočty. Ve své podstatě reaguje na nutnost zachovat akceschopnost instituc při velkém počtu členských států, podpořit rychlejš postup v nápravných dohledových mechanismech, zajistit vyšš transparentnost jednán instituc, zvýšit rozhodovac pravomoc parlamentů a zvýšit solidaritu při energetických krizch a teroristických útocch. 1. Posilován pozic instituc a dohledového mechanismu Globáln krize a přpad Řecka ukázaly, že je třeba ještě vce poslit dohledovou proceduru a nástroje pro prevenci a uplatňovat rámec, který bude vycházet z principu odpovědnosti členských států za své rozpočtové hospodařen. Jarn Evropská rada v roce 2010 proto již z pozice nové oficiáln evropské instituce, která určuje strategická rozhodnut pro rozvoj, vyzvala Komisi, aby zveřejnila návrh na poslen dohledové procedury pro eurozónu s využitm nového článku 136 Smlouvy o fungován 1 Článek byl zpracován v rámci projektu Národnho programu výzkumu II č. 2D06028 Hodnocen postaven České republiky a jej schopnosti rozpoznávat a prosazovat vlastn zájmy v evropské a světové ekonomice. Scientia et Societas» 2/10 15

16 {2/8} Evropské unie (SFEU). Zároveň zadala svému předsedovi, aby ustanovil s Komis, ECB a rotujcm předsednictvm pracovn skupinu, složenou z představitelů členských států (nejlépe ministrů financ), a do konce roku 2010 předal Radě návrh posleného rozpočtového dohledu a řešen kriz EU. Netřeba dodávat, že za českou stranu byl jmenován ministr financ. Záměry posilovat koordinaci představila Komise v polovině května 2010 ve svém Sdělen k posilován koordinace hospodářských politik, ale ještě mus proběhnout širš debata, která teprve ukáže, co bude únosné z hlediska zásahu do národnch fiskálnch kompetenc a rozpočtových procedur. Jaká je základn diagnóza současných potž? Jednoduše to vysvětlil v polovině května 2010 předseda Evropské rady Herman Van Rompuy na prvn schůzce evropských ministrů financ, kteř se budou do konce roku 2010 zabývat tématem posilován koordinačnch a dohledových mechanismů. Tehdy uvedl, že ekonomiky Unie a eurozóny jsou daleko vce integrované, než jsou jejich hospodářské politiky. Tento rozdl je třeba řešit. To znamená, že se v rámci Lisabonské smlouvy budou měnit postupy, které určuj koordinaci hospodářských politik. Zejména jsou nyn činěny kroky k reformě Paktu stability a růstu a doplněn sekundárn legislativy. Tyto iniciativy byly spuštěny zadánm jarn Evropské rady v roce 2010, která rozhodla o tom, že Komise do konce června 2010 předlož svůj návrh k poslen koordinace v rámci existujc Smlouvy a předseda Evropské rady založ pracovn skupinu, která dále tento návrh rozpracuje do konkrétnch postupů. Lisabonskou smlouvu tmto způsobem již využila Rada ECOFIN, když ve složen členů eurozóny navrhla v polovině května 2010 ad hoc mechanismus pro poskytnut záchrany Řecka, který založila na článku 122 SFEU umožňujcm poskytnout finančn pomoc Unie členskému státu v přpadě mimořádných okolnost. Jde o nový záchranný mechanismus pro poskytnut půjček státu EU, pokud bude ohrožen závažnými a nezaviněnými obtžemi. Iniciativa byla vyvolána obavou ze šřen řecké nákazy na Portugalsko, Španělsko, Itálii či Irsko. Nový mechanismus pomoci 2 funguje obdobně jako podpora střednědobé udržitelnosti platebn bilance poskytnutá nečlenu eurozóny. V přpadě potřeby by jej doplnily členské státy eurozóny a MMF a celková výše záchranného balčku by mohla narůst až na neuvěřitelných 750 mld. eur. Za nezaviněné potže se z dnešnho pohledu považuj výrazně zhoršené podmnky pro zskáván půjček na finančnch trzch, což samozřejmě nen základn problém v přpadě Řecka. Koordinačn a dohledový mechanismus by měl zajistit včasnou a přiměřenou reakci na vznikajc vnitřn a vnějš nerovnováhy. Nyn existuj pravidla, problémem je jejich dodržován ze strany členských států a malá pružnost ve využván všech možnost daných smluvnm rámcem sankc, včasných varován. Nově se formuje také názor, že by koordinace fiskáln politiky měla probhat ex ante, aby byl zabezpečen soulad aplikovaných politik s pravidly a aby se národn fiskáln politiky stanovovaly na základě evropských doporučen. Předkládán konvergenčnch a stabilizačnch programů by předcházelo přijmán národnch rozpočtů na dalš rok, konkrétně by se předkládaly Komisi v dubnu či květnu, Rada by vydala doporučen v červnu a ta by byla zapracována do státnch rozpočtů, které přijmaj národn parlamenty na podzim. Protože však jde o zásah do národnch rozpočtových pravidel a postupů, bude nutné téma prodiskutovat a stanovit si národn mantinely únosnosti změn. Ze strany nečlenů eurozóny to může vyvolat požadavky na vyšš odpovědnost od států eurozóny a ponechán volnějšho režimu a národnch pravomoc státům, které Lisabonská smlouva označuje jako státy s výjimkou. Silnějš důraz by měl být položen na udržitelnost veřejných financ jako na základ každé hospo- 2 Tzv. back-to-back půjčky, které přijme jménem EU z finančnch trhů Komise a za stejných nedotovaných podmnek je postoup zachraňovanému státu. Podmnkou je uzavřen a dodržován nápravného hospodářského programu. 16 Scientia et Societas» 2/10

17 {2/8} dářské politiky. Rovněž se zvažuje, že by byl v proceduře při nadměrném schodku zohledněn kromě schodku i vývoj veřejného dluhu, aby šlo napřklad zahájit proceduru při nadměrném schodku na základě dluhového kritéria a aby tato procedura nebyla uzavřena, pokud se dluh nebude snižovat. Striktnějš uplatněn pravidel by mělo existovat pro eurozónu, ale stejný fiskáln rámec by platil i pro dalš členské státy. Zaváděn nových evropských pravidel může narazit na odpor národnch rozpočtových autorit. Lisabonská smlouva aktualizuje předchoz smluvn rámec, přináš řadu změn zásadnho charakteru, které přmo nebo nepřmo ovlivňuj prostřed pro prováděn koordinace hospodářských politik a mnohostranného dohledu, ale významné změny pro postupy koordinace hospodářských politik a mnohostranného dohledu nezavád. Ani by to nebylo účelné, protože smluvn rámec by měl být stabiln a dostatečně obecný, aby mohl být naplňován konkrétnmi politikami a opatřenmi v dobách dobrých i špatných a aby stále zůstával funkčn. Lisabonská smlouva ukazuje jasněji než předchoz smluvn úpravy, že budoucnost patř jednoznačně euru, i když neměn doložku o neúčasti Dánska a Spojeného královstv, kterou si vymnily v Maastrichtské smlouvě (Smlouva o Evropské unii, vstoupila v účinnost v listopadu 1993). Přes své nesporné přnosy je však Lisabonská smlouva málo přehledná, rozsáhlá, s mnoha protokoly a prohlášenmi, které jsou svým významem mnohdy bezzubé a jen rozmělňuj hlavn pravidla. Jako málo srozumitelná se ukazuje i pro evropské instituce, které si někdy nejsou jisty jej interpretac a musej si ji nechávat vysvětlovat od svých právnků. Do budoucna lze očekávat, že se bude Smlouva dále upravovat a novelizovat podle nových Jarn Evropská rada v roce 2010 z pozice nové oficiáln evropské instituce, která určuje strategická rozhodnut pro rozvoj, vyzvala Komisi, aby zveřejnila návrh na poslen dohledové procedury pro eurozónu s využitm nového článku 136 Smlouvy o fungován Evropské unie (SFEU). Zároveň zadala svému předsedovi, aby ustanovil s Komis, ECB a rotujcm předsednictvm pracovn skupinu, složenou z představitelů členských států (nejlépe ministrů financ), a do konce roku 2010 předal Radě návrh posleného rozpočtového dohledu a řešen kriz EU. výzev, kterým bude Unie čelit, a rovněž kvůli lepš srozumitelnosti. V oblasti hospodářské koordinace by měla postupovat směrem k jejmu posilován, závaznějšmu charakteru opatřen, striktnějš kontrole, rychlejš nápravě přpadných chyb a zvyšován odpovědnosti členských států. 2. Právn základ koordinace a mnohostranného dohledu Lisabonská smlouva vznikala několik let před nástupem globáln krize, takže nen kriz ovlivněna. Je však ovlivněna novou realitou, novými výzvami, kterým mus Unie čelit v době globalizace, stárnut populace, rizika energetických kriz, teroristických útoků a klimatických změn. Je ovlivněna faktem, že z původnch šesti zem se EU rozrostla na 27 členských států a pokud by v rozhodován převažovalo pravidlo jednomyslnosti, málokdy by tyto země mohly dospět k nějakému závěru. Právo veta je tedy ponecháno na několik málo oblast, kam patř z pohledu kompetenc Ministerstva financ oblast daňových předpisů, kde Česká republika vi- Scientia et Societas» 2/10 17

18 {2/8} Box č. 1» Právn základ pro oblast hospodářské koordinace Těžiště předpisů primárn legislativy je obsaženo ve Smlouvě o fungován Evropské unie v části týkajc se vnitřnch politik Unie, v Hlavě VIII, v Kapitole 1 Hospodářská politika (čl. 120 až 126), Kapitole 3 Institucionáln ustanoven (čl. 134 a 135), Kapitole 4 Ustanoven týkajc se členských států, jejichž měnou je euro (čl. 136 až 138) a Kapitole 5 Přechodná ustanoven (čl. 139 až 144). Na tato ustanoven navazuj dalš akty v sekundárn legislativě, zejména Pakt stability a růstu. Jeho clem je mt zdravé veřejné finance jako předpoklad dosahován cenové stability a silného udržitelného růstu vedoucho k tvorbě pracovnch mst. Základem pro koordinaci hospodářských politik a mnohostranný dohled je článek 121 SFEU, který řká, že členské státy považuj své hospodářské politiky za věc společného zájmu a v rámci Rady je koordinuj, a specifikuje postupy při koordinaci hospodářských politik a mnohostranného dohledu, kdy je stanoven postup pro přijmán hlavnch směrů hospodářských politik, pro monitorován souladu a přpadného odchýlen členských států, včetně nápravných postupů. Problémem je malá vynutitelnost, protože doporučen jsou pro státy nezávazná a nařzen se dávala málokdy, i když to umožňovala i předchoz úprava. Základem pro proceduru mnohostranného rozpočtového dohledu je článek 126 SFEU, který definuje pravidla pro mnohostranný rozpočtový dohled a stanovuje, že členské státy nemaj mt nadměrné schodky s tm, že specifikuje monitorovac a nápravné postupy včetně sankc pro státy eurozóny. V souladu s těmito články zavád Lisabonská smlouva nově pro eurozónu článek 136 SFEU, který (s výjimkou postupu podle článku 126(14) SFEU, týkajcho se změny Protokolu o postupu při nadměrném schodku a implementace předpisů v rámci Paktu stability a růstu) přináš v zájmu řádného fungován hospodářské a měnové unie asymetrii rozhodován, kdy o opatřench pro koordinaci hospodářských politik a mnohostranného dohledu u eurozóny hlasuj v Radě pouze členové eurozóny. Dřve se to týkalo jen malého množstv rozhodován, napřklad o vydáván eurobankovek a eurominc nebo o nominaci členů do Výkonné rady ECB. Členské státy eurozóny budou nyn vce autonomn. Nečlenové eurozóny nebudou hlasovat v Radě ECOFIN v přpadě 1) schvalován hlavnch směrů hospodářských politik pro eurozónu, 2) doporučen (varován) pro státy eurozóny v rámci mnohostranného rozpočtového dohledu, 3) všech rozhodnut a doporučen při proceduře při nadměrném schodku u států eurozóny a 4) doporučen Rady na zrušen výjimky k zaveden jednotné měny. Pokud však nastane spolurozhodován Rady a Evropského parlamentu, jako např. nově podle čl. 121(6) SFEU, pak to tak zcela platit nebude, protože v Evropském parlamentu nejsou jen členové eurozóny. děla jako zásadn, aby byla jednomyslnost zachována. Již v Řmských smlouvách byla zařazena kapitola o hospodářské politice a jej koordinaci. Od té doby byl tento rámec přizpůsobován novým potřebám. Koordinace byla poslena zejména se vznikem eurozóny, jednotné měny a jednotné měnové politiky, kdy si členové eurozóny uchovali své národn rozpočtové politiky. Lisabonská smlouva přináš pro oblast koordinace hospodářských politik o něco méně než 20 konkrétnch změn. Nyn je zájem o posilován koordinace celosvětově umocňován zvláště řešenm dopadů krize, obavou ze vzniku dalš krize a konkrétně selhánm Řecka. Nejfrekventovanějš použit nyn nalézá rozpočtový článek 126 SFEU s Paktem stability a růstu, protože vlivem krize se 20 členských států Unie propadlo do procedury při nadměrném schodku. Tyto státy se musej podrobit dohledu a vykazovat potřebné informace o nápravných opatřench. Řecko se dostalo do situace, která je důsledkem kombinace vysokých makroekonomických nerovnováh a hluboce zakořeněných strukturálnch problémů. Hrubě narušilo pravidla rozpočtového hospodařen a statistického fiskálnho výkaznictv. Po několika měscch požádala řecká vláda o pomoc, výsledkem byl společný záchranný balček eurozóny a MMF ve výši 110 mld. eur. Řecká vláda musela přijmout nápravný hospodářský program, který snžil úspornými opatřenmi mru blahobytu řady občanů a vyvolal stávky a ostrý nesouhlas 18 Scientia et Societas» 2/10

19 {2/8} obyvatelstva. Eurozóna vytvořila pro Řecko ad hoc záchranný mechanismus, protože neměla oporu pro poskytnut půjčky ve Smlouvě. Smluvn rámec pro koordinaci a dohled nepočtal s tm, že by země eurozóny mohla tak hluboce porušit daná pravidla. Poskytnut podpory pro střednědobou udržitelnost platebn bilance bylo možné pouze pro stát s výjimkou podle článku 143 SFEU, pokud se takový stát dostane do vážné situace vyplývajc z nerovnováhy jeho platebn bilance, přpadně podle jiného článku pro třet zemi. V důsledku globáln krize a jejho dopadu na hospodářskou a rozpočtovou situaci musela být poskytnuta podpora střednědobé udržitelnosti platebn bilance spolu s účast MMF Maďarsku, Rumunsku a Lotyšsku. Obecně se naopak taková pomoc výslovně zakazuje: v článku 123 SFEU je uveden zákaz, aby centráln banky půjčovaly vládám, v článku 125 SFEU dalš zákaz, aby Unie přebrala závazky vlád členských států. Pouze pro přpad vážné přrodn katastrofy nebo mimořádných okolnost, které členský stát nemůže ovlivnit, může Rada na návrh Komise podle článku 122 SFEU poskytnout za určitých podmnek finančn pomoc. Na základě tohoto článku byl nyn přijat pro budouc možné využit evropský mechanismus finančn stabilizace jako jedna ze složek přpadné pomoci. Ale využit oprávněn Rady v duchu solidarity nebylo pro přpad špatné rozpočtové disciplny Řecka možné. S ohledem na vývoj v Řecku i dopady globáln krize zaznvá v EU silnějš volán po intenzivnějš koordinaci hospodářských politik. Obdobný přstup vykazuj mezinárodn organizace a G20, které také prosazuj silnějš koordinaci, aby se neopakovala krize, a připravuj nový globáln rámec pro vyvážený globáln růst, volaj po monitorován makrofinančn stability, monitorován makroobezřetnostnch rizik a celosvětově vyvjej tlak na to, aby všechny regiony světa přispvaly k nastolen nové globáln rovnováhy. To znamená, že by USA měly pomalu zvyšovat domác úspory, a to i prostřednictvm dalšch reforem finančnho trhu, zatmco Čna domác spotřebu, zvláště prostřednictvm rozsáhlejš sociáln záchranné stě, opatřen ke snžen zisků akumulovaných firmami, reforem finančnho trhu a reálné apreciace čnské měny. Eurozóna a EU, které maj jako celek poměrně vyváženou vnějš pozici, by se měly zaměřit na fiskáln udržitelnost a strukturáln reformy posilujc růst produktivity a zaměstnanosti, dalš integraci trhů a tm posilován růstového potenciálu. To jsou konkrétn oblasti, které Smlouva zastřešuje. 3. Cesta k silnějš koordinaci Členské státy maj koordinovat své hospodářské a rozpočtové politiky takovým způsobem, aby zajistily stabiln a předvdatelné makroekonomické prostřed, v němž by se všem zvyšovala životn úroveň. Se stále těsnějš hospodářskou integrac se zvyšuje tlak na silnějš koordinaci hospodářských politik, smluvn rámec se prohlubuje, postupy Opětovně potvrzujeme, že všechny země eurozóny musej provádět zdravé národn politiky v souladu s dohodnutými pravidly a že by si měly být vědomy své sdlené odpovědnosti za hospodářskou a finančn stabilitu v této oblasti. Opětovně potvrzujeme naše odhodlán implementovat politiky zaměřené na obnovu silného, udržitelného a stálého růstu, který zabezpeč tvorbu pracovnch mst a sociáln soudržnost. Dohled nad hospodářskými a rozpočtovými riziky a nástroje pro jejich prevenci musej být posleny. Z Prohlášen představitelů eurozóny po zasedán Evropské rady, Brusel, 25. března 2010 Scientia et Societas» 2/10 19

20 {2/8} nálnm rámci, v němž tato činnost probhá, i v konkrétnch postupech. Stále plat to, co založily Řmské smlouvy, a sice že hospodářskou politiku maj země pojmat jako věc společného zájmu a koordinovat ji ve směru dosahován společných clů podle společných zásad. Stále plat i to, že mechanismus koordinace je málo přehledný a málo srozumitelný. Zásadn změny do koordinace hospodářských politik a existujcch procedur přinesla Maastrichtská smlouva. Ta položila základy k hospodářské a měnové unii a zavedla tři mechanismy: formulaci a přijmán hlavnch směrů hospodářských politik, mnohostranný dohled nad ekonomickým vývojem a dodržovánm hospodářských politik a sledován vývoje rozpočtové situace, které bylo později zpřesněno v Paktu stability a růstu. Lisabonská smlouva neměn ekonomické cle nebo zásady, stále jde o trvale udržitelný hospodářský růst vedouc ke zvyšován životn úrovně obyvatel na základě cenové stability, zdravých veřejných financ a měnových podmnek a vyrovnaných platebnch bilanc. Nově je možné vysledovat trend k větš vyváženosti růstu a zohledňován sociálnch a ekologických parametrů. V implementačnch procedurách je nyn patrný přklon k silnějš koordinaci, která by předcházela vzniku nerovnováh a problémů. S výjimkou pravidel pro fiskáln politiku zůstávaj doporučen právně nezávazná, a tudž nevynutitelná. Nezbytnost silnějš koordinace hospodářských politik uvád jako lekci z krize řada politiků, počnaje výkonným ředitelem MMF Dominiquem Strauss-Kahnem přes předsedu Evropské komise Nyn je zájem o posilován koordinace celosvětově umocňován zvláště řešenm dopadů krize, obavou ze vzniku dalš krize a konkrétně selhánm Řecka. Nejfrekventovanějš použit nyn nalézá rozpočtový článek 126 SFEU s Paktem stability a růstu, protože vlivem krize se 20 členských států Unie propadlo do procedury při nadměrném schodku. Tyto státy se musej podrobit dohledu a vykazovat potřebné informace o nápravných opatřench. směřuj k větš adresnosti a transparentnosti, do hry vstupuje vce subjektů, nástroje se rozvjej s měnc se realitou, až se systém stává málo přehledným a srozumitelným nejen pro obyčejného občana, ale také pro instituce, které maj na koordinaci dohlžet a řdit ji. Lisabonská smlouva oblast koordinace hospodářských politik a mnohostranný dohled nad nimi a nad rozpočtovými politikami v zásadě neměn, i když zavád řadu novinek v celkovém institucio- José Manuela Barrosa až po představitele španělského předsednictv EU, které uvádělo v prvn polovině roku 2010 Lisabonskou smlouvu do reality. Závěry Evropské rady z konce března 2010 upozorňuj na nutnost přijet účinnějšch postupů pro monitorován hospodářského vývoje a přmo stanovuj, že je třeba poslit koordinaci hospodářských politik lepšm využitm nástrojů podle čl. 121 SFEU a poslit koordinaci v eurozóně, která je umožněna novým čl. 136 SFEU. Ve shodném duchu je naformulováno navazujc prohlášen představitelů eurozóny, které ve světle řešen nedávných problémů Řecka opětovně potvrzuje odhodlán k implementaci politik zaměřených na obnovu silného, udržitelného a stálého růstu pro zabezpečen tvorby pracovnch mst a sociáln koheze a uvád, že eurozóna je odhodlána podpořit v Evropě silnou koordinaci hospodářských politik a Evropská rada mus zlepšit ekonomickou správu a řzen v Unii. Proto vedouc představitelé eurozóny navrhuj, aby Evropská rada poslila svou úlohu v oblasti hospodářské koordinace a přispěla k definován růstové strategie. Současná situace 20 Scientia et Societas» 2/10