NÚLK, MU 01/2015 Ruční výroba nepálených cihel

Transkript

1 2015 Národní ústav lidové kultury, Masarykova univerzita Certifikovaná metodika: Způsob ochrany a revitalizace existujících památek s využitím tradičních materiálů a technologií NÚLK, MU 01/2015 Ruční výroba nepálených cihel Metodika zpracována v rámci projektu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI DF11P01OVV015 Technologie tradičního hliněného stavitelství na Moravě a vztahové souvislosti k oblasti středního Podunají Autoři metodiky: PhDr. Martin Novotný, Ph.D., Mgr. Dalibor Všianský, Ph.D.

2 OBSAH 1 ÚVOD CÍL METODIKY URČENÍ METODIKY POPIS METODIKY SUROVINY PRO VÝROBU NEPÁLENÝCH CIHEL Výchozí surovina Další suroviny FORMA NA VÝROBU NEPÁLENÝCH CIHEL POSTUP VÝROBY NEPÁLENÝCH CIHEL Příprava ostřiva - řezanky Výroba hliněného těsta Výroba hliněného těsta pomocí vyšlapávání Výroba hliněného těsta pomocí míchačky s nuceným oběhem Výroba nepálených cihel ZDŮVODNĚNÍ PŘEDLOŽENÉHO POSTUPU A JEHO SROVNÁNÍ S POSTUPY V ZAHRANIČÍ A POPIS UPLATNĚNÍ CERTIFIKOVANÉ METODIKY SEZNAM POUŽITÉ SOUVISEJÍCÍ LITERATURY SEZNAM PUBLIKACÍ, KTERÉ PŘEDCHÁZELY METODICE A BYLY PUBLIKOVÁNY A VÝSTUPY ORIGINÁLNÍ PRÁCE

3 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK EEC Ethnologia Europea centralis NÚLK Národní ústav lidové kultury MVJVM Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy NEPaR Nařízení Evropského parlamentu a Rady NV Nařízení vlády ZPP Zprávy památkové péče ZSNM Zprávy Slovenského národného múzea SEZNAM VYOBRAZENÍ Obr. 1.: Tvar formy pro zhotovení zkušebního tělesa [1] Obr. 2.: Forma na výrobu nepálených cihel používaná v MVJVM. Archiv autora. Obr. 3.: Příprava slaměné řezanky. Foto M. Novotný, Obr. 4.: Výroba hliněného těsta pomocí vyšlapávání. Foto D. Rájecký, Obr. 5.: Vlhčení formy před vlastní výrobou cihel. Foto D. Rájecký, Obr. 6.: Plnění formy hliněným těstem. Foto D. Rájecký, Obr. 7.: Zarovnání povrchu cihly vlhkou dlaní. Foto D. Rájecký, Obr. 8.: Snímání formy z hotové cihly. Foto D. Rájecký, Obr. 9.: Sušení nepálených cihel. Foto M. Novotný,

4 1 ÚVOD Ručně vyráběné nepálené cihly byly nejen u nás nejrozšířenějším a nejznámějším stavebním prvkem používaným u hliněných staveb. Nejčastěji se jejich rozměry blížily formátům běžných pálených cihel. Princip zhotovení výrobků byl původně v podstatě shodný. Cihly mohly být vyráběny buďto na holé zemi, nebo na cihlářském stole. Rozdíl mezi oběma způsoby spočíval v tom, že bylo v prvním případě použito formy bez dna a ve druhém se dnem. První způsob byl jednodušší v tom smyslu, že byla cihla vyrobena na místě, kde doschla. V případě formy se dnem s ní bylo po vyrobení nutné manipulovat, musela se přenést na místo k dosušení [1]. Jedná se o tradiční postup výroby stavebních prvků, který doposud nebyl systematicky popsán. Vypracovaná metodika má primárně sloužit potřebám muzeí v přírodě a památkové péči. Jedná se o fyzicky namáhavou práci. Ovšem v rámci stavby kopií hliněných staveb, případně historicky cenných objektů in situ, je konečný výsledek nezastupitelný. 2 CÍL METODIKY Předkládaná metodika podává pracovní návod na nejjednodušší způsob výroby nepálených cihel pomocí formy bez dna, které se tvoří na zemi a po sejmutí formy ponechávají schnout na místě, kde byly vyrobeny. Cílem je vytvořit srozumitelný pracovní návod, pomocí něhož bude možné vyrobit kvalitní stavební prvky určené zejména pro tvorbu replik památkových objektů v muzeích v přírodě. Při získání potřebného řemeslného fortelu je přeložený stavební postup v rámci rukodělné výroby velmi efektivní. 2.1 Určení metodiky Metodika je určena pro potřeby Národního ústavu lidové kultury (NÚLK), jako pracovní postup přípravy nepálených cihel použitých pro budování replik historických objektů v rámci dostavby jednotlivých expozičních areálů Muzea vesnice jihovýchodní Moravy (MVJVM). Určena může být pro potřeby i dalších podobně zaměřených institucí a také pro památkovou péči. Metodika není určena jako podklad a návod pro výrobu stavebních prvků uváděných na trh pro použití v občanské a bytové výstavbě, a které spadají mezi stanovené výrobky dle NEPaR 305/2011 nebo NV 163/2002 Sb., v platném znění. 3 POPIS METODIKY 3.1 Suroviny pro výrobu nepálených cihel Výchozí surovina Jako výchozí surovina je volen materiál, který měl na sledovaném území (projekt byl primárně zaměřen na oblast Moravy) v tradiční výrobě cihel dominantní postavení. Jednalo se o hlínu sprašového původu s typickou okrovou barvou, která byla snadno dostupná 3

5 zejména v úvalových oblastech Moravy. Lokální zdroje vhodného staviva, hliniště, se nacházela téměř v každé lokalitě. Dnes je možné získat vhodný stavební materiál nákupem především u stávajících cihelen. Surovina vhodná pro přípravu nepálených cihel pro potřebu budování replik historických objektů musí být hodnocena jako hlína tučná nebo středně tučná. Zkušební metoda pro hodnocení suroviny a její klasifikaci je převzata z publikace Havlíček, K. Souček, J.: Stavby z nepálené hlíny. Praha [2]. Vzorek cihlářské zeminy je vysušen v laboratorní sušárně při teplotě 60 C do konstantní hmotnosti a poté v třecí misce zdrobněn na nulový zbytek na sítě 2 mm. Z navážky takto upravené zeminy jsou poté ještě odstraněna případná hrubá zrna a zbytky organických příměsí. Přídavkem vody je připraveno plastické těsto (ručním hnětením), které se nechá 48 hodin odležet v plastovém obalu pro zamezení vysychání. Před vlastním vytvářením zkušebních vzorků je těsto opět upraveno hnětením. Plastičnost je upravena tak, aby koule připravená z těsta o hmotnosti 200 gramů při pádu z výšky 2 metrů vytvořila plochu o průměru 5 cm. Z takto zpracovaného těsta je ručně vytvořeno 6 zkušebních těles osmiček se středním průřezem 5 cm 2 (22,5 x 22,5 mm), viz obr. 1. Obr. 1.: Tvar formy pro zhotovení zkušebního tělesa [2] Na vytvořených tělesech ve tvaru osmiček se stanoví únosnost v tahu těsta Ut [N] při rychlosti zatěžování 5 mm/min. Výsledkem únosnosti v tahu těsta je aritmetický průměr Ut ze šesti měření (vzorků). Zatřídění druhu hlíny do jednotlivých skupin podle vaznosti je uvedeno v tabulce č. 1 4

6 Tab. 1.: Třídění druhů hlín podle zkoušky vaznosti [2] Hlína s vazností Označení g/5 cm2 Velmi hubená g/5 cm2 Hubená g/5 cm2 Středně tučná g/5 cm2 Tučná g/5 cm2 Velmi tučná Další suroviny Další komponentou pro přípravu těsta jsou ostřiva. Jako příměsí se u tradiční výroby nepálených cihel používal materiál rostlinného původu například řezaná sláma, eventuálně zbytky vzniklé po vymlácení obilí, jako jsou osiny a plevy. Z důvodu použití moderní techniky určené ke sklizni obilí dnes není prakticky možné sehnat osiny, plevy a další zbytky vzniklé po vymlácení obilí. Jako nejdostupnější příměsí je nutno v současnosti použít řezanou slámu. [3] Zástupcem anorganických ostřiv je křemičitý písek Poslední komponentou je voda. 3.2 Forma na výrobu nepálených cihel Nejrozšířenějším typem nepálených cihel byly výrobky, které se svými rozměry blížily rozměrům běžných pálených cihel. Pro zhotovení cihel hotovených pro účely metodiky, bylo jako předlohy použito dubové formy ze sbírek NÚLK, podle které byla zhotovena přesná replika. Rozměr výlisku je mm. Výkres formy je uveden na obrázku č. 2. Obr. 2.: Forma na výrobu nepálených cihel používaná v MVJVM 5

7 3.3 Postup výroby nepálených cihel Příprava ostřiva - řezanky Jako nejdostupnější ostřivo je pro výrobu nepálených cihel používána řezaná sláma. Tu je možné získat řezáním na řezačce píce, lidový název sečkovice, která stéblo nakrátí na potřebnou délku. Ideální délka stébla, vhodná pro výrobu nepálené cihly je do 5cm. Řezačky píce mohou být s mechanickým pohonem, nebo nověji opatřeny elektromotorem. Jako náhradní variantu lze použít travní sekačku. Příprava řezanky na mechanické řezačce je ilustrována na obrázku č. 3. Obr. 3.: Příprava slaměné řezanky Výroba hliněného těsta Základem pro výrobu kvalitních nepálených cihel je dokonale homogenizované hliněné těsto. To se skládá ze tří složek. Základní surovinou je hlína, do které se podle potřeby přidává voda a ostřivo. Ostření se provádí zejména ke snížení lineárního smrštění sušením plastických surovin. Tento materiál tvoří ve výlisku rozptýlenou výztuž a je důležitý zejména při jeho vysychání, zabraňuje praskání a deformacím v průběhu sušení. V tradičním lidovém stavitelství bylo jako ostřivo nejčastěji používáno materiálu rostlinného původu, a to řezané slámy nebo plev. Materiál se nejčastěji mísil nohama pomocí vyšlapávání. V případě, že byla k dispozici hospodářská zvířata, používalo se k tomuto účelu koní nebo krav.[4] Při výrobě nepálených cihel pro potřebu staveb replik historických objektů v rámci dobudování jednotlivých expozičních areálů v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy (MVJVM) 6

8 jsou Národním ústavem lidové kultury (NÚLK) využívány dva postupy přípravy hliněného těsta. Prvním postupem je tradiční výroba hliněného těsta pomocí vyšlapávání. Druhým, alternativním postupem, je výroba hliněného těsta pomocí míchačky s nuceným oběhem Výroba hliněného těsta pomocí vyšlapávání Nejprve je nutné upravit základní surovinu. Z hromady nakopané hlíny se pomocí zednické prohazovačky s oky 15mm x 15mm proseje potřebné množství materiálu. Prosátá hlína se uloží na hromadu a prolije vodou. Jedná se o 300 kg zeminy a pět plastových věder o objemu 20l. 1 Celá masa se prošlape do stejnorodého těsta, ke kterému se následně postupně přimíchává ostřivo (řezaná sláma). U tučné až středně tučné hlíny se přidává asi 35 kg/m 3 tzn., že na 300 kg hlíny přidáme cca 18 kg řezanky. Z důvodu vysoké nasákavosti řezané slámy je obvykle nutné v průběhu zpracování přidat další množství vody pro zajištění dobré zpracovatelnosti. Správně promíchané hliněné těsto a správnou konzistenci pro výrobu nepálené cihly signalizuje mlaskavý zvuk vznikající při prošlapávání. Posouzení správné konzistence je obtížně kvantifikovatelné. Základním kritériem je, aby se zkušební vzorek cihly po sejmutí formy nedeformoval. Významnou roli při posouzení konzistence hraje empirická zkušenost pracovníka. Proces zpracování hliněného těsta pomocí vyšlapávání je demonstrován na obrázku č. 4. Obr. 4.: Výroba hliněného těsta pomocí vyšlapávání 1 Množství vody je závislé na vlhkosti výchozí suroviny. 7

9 Výroba hliněného těsta pomocí míchačky s nuceným oběhem Náročný proces prošlapávání hliněné masy a jejích přísad je možné značně ulehčit použitím strojního míchání. V praxi se neosvědčily běžné stavební míchačky. Dobré výsledky byly naopak dosaženy při použití míchačky s nuceným oběhem určené pro přípravu stabilizačních směsí, kdy je možné v krátkém čase připravit potřebné množství materiálu a zajistit jeho důsledné mechanické prohnětení. Výhodný je i systém vyprazdňování pomocí šoupátka přímo do stavebního kolečka. Doporučeným zařízením je míchačka s nuceným oběhem Filamos řada MH. Národní ústav lidové kultury (NÚLK) využívá pro výrobu těsta míchačku MH 250 o užitném objemu 250 l, s výkonem motoru 7,5kW při 30 ot./min. V případě použití tohoto zařízení je nutné dodržet specifický technologický postup, který hliněný materiál vyžaduje. Do prázdné míchačky je nejprve nadávkováno cca 60 l vody. Po smočení celého objemu míchačky se za chodu stroje se přidává prosátá hlína v množství 180 kg a celá hmota se nechá důkladně promísit. K tomuto hliněnému těstu se postupně přisypává 10 kg řezané slámy. Podle potřeby se pro úpravu konzistence postupně opět přidává voda, obvykle 20 až 60 litrů. Připravené hliněné těsto musí být dokonale homogenní. Posouzení správné konzistence je obtížně kvantifikovatelné. Základním kritériem je, aby se zkušební vzorek cihly po sejmutí formy nedeformoval. Významnou roli při posouzení konzistence hraje empirická zkušenost pracovníka Výroba nepálených cihel Při výrobě nepálených cihel pomocí forem bez dna dochází k výrobě staviva přímo na holé zemi. Podklad by měl být rovný a zbaven drnu. V ideálním případě by měl být opatřen tenkou vrstvou jemnozrnného písku. Ten jednak snižuje adhezi při vysychání cihel a dále usnadňuje vsakování vody během náhlého deště. Pro snížení tření je možné povrch posypat i například obilními plevami, případně řezanou slámou. Hliněné těsto připravené postupem dle nebo se naloží do stavebního kolečka a převeze na místo, kde budou cihly zhotovovány. V místě výroby je nutné mít dostatečnou zásobu vody, formu je nutné během výroby udržovat trvale mokrou. Před každým naplněním je třeba vnitřek formy vymýt. Z důvodu snadnějšího odformování výlisku, viz obrázek č. 5. Formu položíme na podložku, kde má být zhotoven výlisek a ručně ji naplníme připravenou homogenizovanou hliněnou směsí, tak aby byla rovnoměrně vyplněna, viz obrázek č. 6. Materiál, který přesahuje její horní část, strhneme hřbetem ruky a povrch cihly urovnáme vlhkou dlaní, viz obrázek č. 7. Formu pak chytíme za boční rukojeti a rovnoměrně sejmeme směrem vzhůru, obrázek č. 8. Hlinitá hmota k výrobě cihel má být tak vlhká, aby se výrobek po snětí formy nedeformoval. Změní-li svůj tvar, je hlína nadměrně vlhká. Vyrobené cihly necháme 1 den zavadnout a poté je otáčíme na užší stranu, aby došlo k jejich rychlejšímu proschnutí. Zhruba po pěti dnech je možné klást výlisky do tvaru pyramid k jejich konečnému doschnutí, které pro ochranu před povětrnostními vlivy přikryjeme 8

10 starými došky, viz obrázek č. 9. Celková doba vysychání výlisku doba je různá v závislosti na počasí. V ideálním případě se jedná o dobu tří až čtyř týdnů. Konec sušení určíme jednoduchou zkouškou proschnutí výsušku. Vybraný vzorek cihly je nutné rozlomit a vyhodnotit barvu povrchu a vnitřní části cihly. Barva materiálu uvnitř výsušku musí být stejná jako barva na jeho povrchu. Pokud je vnitřní část výsušku tmavší, výrobek ještě není řádně vysušen, a je nutné v sušení pokračovat. Po ukončení sušení dosahuje hotová cihla tlakové pevnosti minimálně 3 MPa. Hotové nepálené cihly je ihned možno použít ke stavbě repliky historického objektu. Pro zkoušení pevnosti v tlaku hotových cihel je využíván upravený zkušební postup dle normy ČSN Skúšanie tehliarskych výrobkov Stanovenie mechanických vlastností [6]. Tři kusy nepálené cihly jsou nejdříve rozřezány na dvě poloviny a poté dosušeny v laboratorní sušárně do konstantní hmotnosti při teplotě 110 C. Tlačné plochy musí být za sucha sbroušeny do roviny a musí být vzájemně rovnoběžné. Rychlost zatěžování vzorku činí 5 kn.s -1. Obr. 5.: Vlhčení formy před vlastní výrobou cihel Obr. 6.: Plnění formy hliněným těstem 9

11 Obr. 7.: Zarovnání povrchu cihly vlhkou dlaní Obr. 8.: Snímání formy z hotové cihly 10

12 Obr. 9.: Sušení nepálených cihel 4 ZDŮVODNĚNÍ PŘEDLOŽENÉHO POSTUPU A JEHO SROVNÁNÍ S POSTUPY V ZAHRANIČÍ A POPIS UPLATNĚNÍ CERTIFIKOVANÉ METODIKY Předložená certifikovaná metodika je prvním svého druhu a přináší podrobný návod na postup ruční výroby nepálených hliněných cihel pro potřeby Národního ústavu lidové kultury (NÚLK). Určena může být pro potřeby i dalších podobně zaměřených institucí a také pro památkovou péči. Uplatnění může nalézt v případě budování kopií staveb zbudovaných z tohoto typu staviva, kde není žádoucí, aby byly použity výrobky vyráběné průmyslovým způsobem byť jen sušené. V české republice dosud neexistuje certifikovaná metodika, která pokrývá tuto zájmovou oblast. Příkladem zahraniční výroby nepálených cihel může být muzeum v přírodě v německém Bad Windsheimu, kde léta funguje polní cihelna, která dodává výrobky (cihly a tašky) pro vlastní potřeby muzea a přebytky pro památkovou péči. Za zmínku stojí i dosavadní praxe budování muzeí v přírodě v Maďarsku, kde jsou značně zastoupeny repliky památkově významných hliněných objektů budované tradičními postupy. [5] V obou uvedených případech však neexistuje obdobným způsobem zpracována metodika výroby těchto prvků. Tato certifikovaná metodika není určena a ani nemůže sloužit jako podklad a návod pro výrobu stavebních výrobků uváděných na trh pro budování civilních nebo občanských 11

13 staveb, které spadají mezi stanovené výrobky dle NEPaR 305/2011 nebo NV 163/2002 Sb., v platném znění. Nejedná se tedy o stanovený výrobek. 5 SEZNAM POUŽITÉ SOUVISEJÍCÍ LITERATURY [1]. Hájek, V. a kol.: Lidová stavení. Opravy a úpravy. Praha [2]. Havlíček, V. Souček, K.: Stavby z nepálené hlíny. Praha [3]. Miller, T. a kol.: Lehmbaufibel. Darstellung der reinen Lehmbauweisen. Weimar [4]. Žabičková, I.: Hliněné stavby. Brno [5]. Novotný, M.: Způsob prezentace hliněných staveb v muzeích v přírodě. ZPP 73, 2013, s [6]. ČSN Skúšanie tehliarskych výrobkov Stanovenie mechanických vlastností 6 SEZNAM PUBLIKACÍ, KTERÉ PŘEDCHÁZELY METODICE A BYLY PUBLIKOVÁNY A VÝSTUPY ORIGINÁLNÍ PRÁCE [1]. Novotný, M.: Hliněné stavitelství v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy. ZSNM: Etnografia 53, 2012, s [2]. Novotný, M.: Nabíjená technika: jeden ze základních principů budování hliněného zdiva a evropské souvislosti. EEC 11, 2013, s [3]. Novotný, M.: Hliněné stavitelství na Moravě a evropské souvislosti. Strážnice [4]. Sokolář, R.: Posouzení cihlářských hlín z hlediska jejich vaznosti. Uloženo v archivu NÚLK. [5]. Všianský, D. Novotný, M.: Projekt NAKI technologie tradičního hliněného stavitelství na Moravě a vztahové souvislosti k oblasti středního Podunají. In: 16. mezinárodní konference. Ekologie a nové stavební hmoty a výrobky. Telč 2012, s [6]. Všianský D. - Novotný, M.: Characterization of loess used for building a replica of folk house by traditional technique. In: Jonsson, E. et al. (ed.): Mineral deposit research for a high-tech world. Proceeding of the 12th Biennial SGA Meating August Uppsala 2013, s

14 2015 Národní ústav lidové kultury, Masarykova univerzita Památkový postup: Způsob obnovy hliněných staveb tradiční technologické postupy používané u tzv. pomoravsko-panonského typu NÚLK, MÚ 02/2015 Hliněný podhoz a jádrová omítka na nabíjeném hliněném monolitickém zdivu Památkový postup zpracován v rámci projektu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI DF11P01OVV015 Technologie tradičního hliněného stavitelství na Moravě a vztahové souvislosti k oblasti středního Podunají Autoři památkového postupu: PhDr. Martin Novotný, Ph.D., Mgr. Dalibor Všianský, Ph.D. 1

15 OBSAH 1 Úvod Cíl památkového postupu Určení památkového postupu Popis ověření památkového postupu v praxi Suroviny pro výrobu hliněného podhozu a jádrové omítky Výchozí surovina Další suroviny Postup výroby hliněného podhozu a omítky Příprava ostřiva - řezanky Výroba hliněného těsta Výroba hliněného těsta pomocí vyšlapávání Výroba hliněného těsta pomocí míchačky s nuceným oběhem Aplikace podhozu na nabíjené hliněné zdivo Aplikace jádrové omítky na nabíjené hliněné zdivo respektive na podhoz Zdůvodnění předloženého postupu a jeho srovnání s postupy v zahraničí a popis uplatnění certifikované metodiky Seznam použité související literatury Seznam publikací, které předcházely metodice a byly publikovány a výstupy originální práce

16 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK EEC Ethnologia Europea centralis NÚLK Národní ústav lidové kultury MVJVM Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy NEPaR Nařízení Evropského parlamentu a Rady NV Nařízení vlády ZSNM Zprávy Slovenského národného múzea SEZNAM VYOBRAZENÍ Obr. 1.: Tvar formy pro zhotovení zkušebního tělesa [2] Obr. 2.: Příprava slaměné řezanky. Foto M. Novotný, Obr. 3.: Výroba hliněného těsta pomocí vyšlapávání Foto D. Rájecký, Obr. 4.: Podhoz (vlevo) a jádrová omítka (vpravo) na nabíjeném hliněném zdivu.. Foto M. Novotný, Obr. 5.: Ruční nahazování jádrové omítky u nabíjeného hliněného zdiva. Foto L. Tomšej, Obr. 6.: Stažení hrubé hliněné jádrové omítky zednickým hladítkem. Foto L. Tomšej,

17 1 ÚVOD Hliněné omítky byly tradiční povrchovou úpravou vnitřních a vnějších stěn venkovských staveb. Přirozeně byly používány i jako povrchová ochrana nejrůznějších variant hliněných zděných konstrukcí. Na tomto místě je řešena problematika u stěn provedených technikou tzv. nabíjení. Stavební princip spočívá v tom, že je hlinitá masa ve stavu přirozené vlhkosti ručními pěchy hutněna mezi dvojici fošen, jež tvoří bednění vymezující stěny. Nabíjené zdivo je monolitické a stěna je v líci hladká. Při výzkumu venkovských staveb provedených touto technikou bylo zjištěno, že omítka na stěnách držela bez jakékoli mechanické opory, jako například pletiva. To bylo zjištěno jen u některých objektů, které prošly adaptací během minulého století. 1 2 CÍL PAMÁTKOVÉHO POSTUPU Předkládaný památkový postup podává pracovní návod na výrobu a aplikaci hliněného podhozu a jádrové omítky u nabíjeného monolitického hliněného zdiva. Při získání potřebného řemeslného fortelu je přeložený stavební postup v rámci rukodělné výroby velmi efektivní. Obě po sobě navazující omítkové vrstvy jsou materiálově shodné, rozdíl je pouze v poměru příměsí k výchozí surovině. V praxi při provádění kopií objektů budovaných nabíjenou technikou se jeví níže popsaný postup jako účinný. Podhoz (lidově špric) je spojovacím můstkem mezi zdivem a vlastní omítkou. Hrubou hliněnou omítkou se srovnají případné nerovnosti zdiva vzniklé během jeho stavby a vytvoří se podklad pro jemnou finální omítku.[1, 2, 3] 2.1 Určení památkového postupu Památkový postup je určen pro potřeby Národního ústavu lidové kultury (NÚLK), jako pracovní postup pro aplikaci hliněného podhozu a jádrové omítky u nabíjeného monolitického hliněného zdiva při budování replik historických staveb v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy (MVJVM). Dále může být využit i dalšími muzei v přírodě, eventuelně při opravě obdobných staveb in situ v rámci památkové péče. Památkový postup není určen jako podklad a návod pro výrobu stavebních výrobků uváděných na trh, a které spadají mezi stanovené výrobky dle NEPaR 305/2011 nebo NV 1 Zjištěno autorem památkového postupu během terénních výzkumů v obci Vnorovy (okr. Hodonín) v letech 2013 a Dosud nepublikováno. 4

18 163/2002 Sb. v platném znění ani jako postup pro vytváření povrchových vrstev konstrukcí v občanské a bytové výstavbě 3 POPIS OVĚŘENÍ PAMÁTKOVÉHO POSTUPU V PRAXI 3.1 Suroviny pro výrobu hliněného podhozu a jádrové omítky Výchozí surovina Jako výchozí surovina je volen materiál, který měl na sledovaném území (projekt byl primárně zaměřen na oblast Moravy) v tradiční výrobě cihel dominantní postavení. Jednalo se o hlínu sprašového původu s typickou okrovou barvou, která byla snadno dostupná zejména v úvalových oblastech Moravy. Lokální zdroje vhodného staviva, hliniště, se nacházela téměř v každé lokalitě. Dnes je možné získat vhodný stavební materiál nákupem především u stávajících cihelen. Surovina vhodná pro přípravu podhozu a omítky pro potřebu budování replik historických objektů musí být hodnocena jako hlína tučná nebo středně tučná. Zkušební metoda pro hodnocení suroviny a její klasifikaci je převzata z publikace Havlíček, K. Souček, J.: Stavby z nepálené hlíny. Praha [2]. Vzorek cihlářské zeminy je vysušen v laboratorní sušárně při teplotě 60 C do konstantní hmotnosti a poté v třecí misce zdrobněn na nulový zbytek na sítě 2 mm. Z navážky takto upravené zeminy jsou poté ještě odstraněna případná hrubá zrna a zbytky organických příměsí. Přídavkem vody je připraveno plastické těsto (ručním hnětením), které se nechá 48 hodin odležet v plastovém obalu pro zamezení vysychání. Před vlastním vytvářením zkušebních vzorků je těsto opět upraveno hnětením. Plastičnost je upravena tak, aby koule připravená z těsta o hmotnosti 200 gramů při pádu z výšky 2 metrů vytvořila plochu o průměru 5 cm. Z takto zpracovaného těsta je ručně vytvořeno 6 zkušebních těles osmiček se středním průřezem 5 cm2 (22,5 x 22,5 mm), viz obr. 1. 5

19 Obr. 1.: Tvar formy pro zhotovení zkušebního tělesa [2] Na vytvořených tělesech ve tvaru osmiček se stanoví únosnost v tahu těsta Ut [N] při rychlosti zatěžování 5 mm/min. Výsledkem únosnosti v tahu těsta je aritmetický průměr Ut ze šesti měření (vzorků). Zatřídění druhu hlíny do jednotlivých skupin podle vaznosti je uvedeno v tabulce č. 1 Tab. 1.: Třídění druhů hlín podle zkoušky vaznosti [2] Hlína s vazností Označení g/5 cm2 Velmi hubená g/5 cm2 Hubená g/5 cm2 Středně tučná g/5 cm2 Tučná g/5 cm2 Velmi tučná Další suroviny Další komponentou pro přípravu těsta jsou ostřiva. Jako příměsí se u tradiční výroby nepálených cihel používal materiál rostlinného původu například řezaná sláma, eventuálně zbytky vzniklé po vymlácení obilí, jako jsou osiny a plevy. Z důvodu použití moderní techniky určené ke sklizni obilí dnes není prakticky možné sehnat osiny, plevy a další zbytky vzniklé po vymlácení obilí. Jako nejdostupnější příměsí je nutno v současnosti použít řezanou slámu. [3] Zástupcem anorganických ostřiv je křemičitý písek 6

20 Poslední komponentou je voda. 3.2 Postup výroby hliněného podhozu a omítky Příprava ostřiva - řezanky Jako nejdostupnější ostřivo je pro výrobu hliněného podhozu a omítky používána řezaná sláma. Tu je možné získat řezáním na řezačce píce, lidový název sečkovice, která stéblo nakrátí na potřebnou délku. Ideální délka stébla, vhodná pro výrobu podhozu a omítky je do 3cm. Řezačky píce mohou být s mechanickým pohonem, nebo nověji opatřeny elektromotorem. Jako náhradní variantu lze použít travní sekačku. Příprava řezanky na mechanické řezačce je ilustrována na obrázku č. 2. Obr. 2.: Příprava slaměné řezanky Výroba hliněného těsta Základem pro výrobu kvalitně provedeného podhozu a omítky je dokonale homogenizované hliněné těsto. To se skládá ze tří složek. Základní surovinou je hlína, do které se podle potřeby přidává voda a ostřivo. Ostření se provádí zejména ke snížení lineárního smrštění během sušení plastických surovin. Tento materiál tvoří rozptýlenou výztuž a je důležitý zejména při jeho vysychání, zabraňuje praskání a deformacím v průběhu sušení. V tradičním lidovém stavitelství bylo jako ostřivo nejčastěji používáno materiálu 7

21 rostlinného původu, a to řezané slámy nebo plev. Materiál se nejčastěji mísil nohama pomocí vyšlapávání. V případě, že byla k dispozici hospodářská zvířata, používalo se k tomuto účelu koní nebo krav.[3] Při výrobě materiálu pro podhoz a omítku pro potřebu staveb replik historických objektů v rámci dobudování jednotlivých expozičních areálů v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy (MVJVM) jsou Národním ústavem lidové kultury (NÚLK) využívány dva postupy přípravy hliněného těsta. Prvním postupem je tradiční výroba hliněného těsta pomocí vyšlapávání. Druhým, alternativním postupem, je výroba hliněného těsta pomocí míchačky s nuceným oběhem Výroba hliněného těsta pomocí vyšlapávání Nejprve je nutné upravit základní surovinu. Z hromady nakopané hlíny se pomocí zednické prohazovačky s oky 15mm x 15mm proseje potřebné množství materiálu. Prosátá hlína se uloží na hromadu a prolije vodou. Jedná se o 150 kg zeminy a pět plastových věder o objemu 20l. Celá masa se prošlape do stejnorodého těsta, ke kterému se následně postupně přimíchává ostřivo (řezaná sláma). U tučné až středně tučné hlíny se přidává přibližně 70 kg/m 3 tzn., že na 50 lopat se přidá 18 kg řezanky. Z důvodu vysoké nasákavosti řezané slámy je obvykle nutné v průběhu zpracování přidat další množství vody pro zajištění dobré zpracovatelnosti. Konečný poměr řezanky a základní suroviny je nutné určit na vzorcích nanesených na stěnu po době zrání cca 1-2 hodiny. Množství řezanky je možné podle potřeby zvýšit. Základním kritériem je, aby při vysychání nevznikaly v hliněné omítce trhliny, hodnotí se vizuálně. Správně promíchané hliněné těsto signalizuje mlaskavý zvuk vznikající při prošlapávání. Posouzení správné konzistence je obtížně kvantifikovatelné. Základním kritériem je, aby zkušební vzorek podhozu a nebo omítky rovnoměrně přilnul k podkladu. Hodnocení je prováděno ambulantním testem pomocí zednické lžíce. Zednickou lžící se nabere jedna dávka materiálu. Lžíce se otočí na delší stranu kolmo k zemi. Materiál musí ke lžíci přilnout a jen velmi pozvolně klouzat bez zjevného trhání materiálu. Významnou roli při posouzení konzistence hraje empirická zkušenost pracovníka. Proces zpracování hliněného těsta pomocí vyšlapávání je demonstrován na obrázku č. 3. 8

22 Obr. 3.: Výroba hliněného těsta pomocí vyšlapávání Výroba hliněného těsta pomocí míchačky s nuceným oběhem Náročný proces prošlapávání hliněné masy a jejích přísad je možné značně ulehčit použitím strojního míchání. V praxi je sice možné vzhledem ke konzistenci těsta možné použít běžné samospádové stavební míchačky. Nicméně pro dosažení dobré homogenity se doporučuje použít míchačky s nuceným oběhem určené pro přípravu stabilizačních směsí, kdy je možné v krátkém čase připravit potřebné množství materiálu a zajistit jeho důsledné mechanické prohnětení. Výhodný je i systém vyprazdňování pomocí šoupátka přímo do stavebního kolečka. Doporučeným zařízením je míchačka s nuceným oběhem Filamos řada MH. Národní ústav lidové kultury (NÚLK) využívá pro výrobu těsta míchačku MH 250 o užitném objemu 250 l, s výkonem motoru 7,5kW při 30 ot./min. V případě použití tohoto zařízení je nutné dodržet specifický technologický postup, který hliněný materiál vyžaduje. Do prázdné míchačky je nejprve nadávkováno cca 60 l vody. Po smočení celého objemu míchačky se za chodu stroje se přidává prosátá hlína v množství 100 kg a celá hmota se nechá důkladně promísit. K tomuto hliněnému těstu se postupně přisypává 20 kg řezané slámy. Podle potřeby se pro úpravu konzistence postupně opět přidává voda, obvykle 20 až 60 litrů. Připravené hliněné těsto musí být dokonale homogenní. Posouzení správné konzistence je obtížně kvantifikovatelné. Základním kritériem je, aby zkušební vzorek podhozu a nebo omítky rovnoměrně přilnul k podkladu. Hodnocení je prováděno ambulantním testem 9

23 pomocí zednické lžíce. Zednickou lžící se nabere jedna dávka materiálu. Lžíce se otočí na delší stranu kolmo k zemi. Materiál musí ke lžíci přilnout a jen velmi pozvolně klouzat bez zjevného trhání materiálu. Významnou roli při posouzení konzistence hraje empirická zkušenost pracovníka Aplikace podhozu na nabíjené hliněné zdivo Hliněné těsto připravené postupem dle nebo se naloží do stavebního kolečka a převeze na místo aplikace. Povrch hliněného zdiva je nutné před aplikací očistit koštětem nebo hrubým smetákem od částic, které se uvolnily. Připravený podhoz se na stěnu nanáší házením dlaní (případně zednickou lžící) nerovnoměrně, aby se povrch stěny zdrsnil. Zavadnutí podhozu je závislé na venkovní teplotě. Při příznivém počasí trvá zrání cca dva dny. Hodnocení probíhá jednak vizuálně a dále jednoduchým testem pomocí špičáku nebo zednického kladívka. Hotový podhoz musí být soudržný a při úderu špičákem nebo zednickým kladívkem musí docházet k odloupnutí pevného kusu materiálu bez známek mazání. Hotový podhoz je demonstrován na obrázku č. 4. Obr. 4.: Podhoz (vlevo) a jádrová omítka (vpravo) na nabíjeném hliněném zdivu. 10

24 3.2.4 Aplikace jádrové omítky na nabíjené hliněné zdivo respektive na podhoz Na hotový podhoz je možné nanášet hrubou hliněnou omítku. Tu je možné aplikovat rovněž pouze dlaní případně zednickou lžící, viz obrázek č.5. Stažení a hlazení nahozené omítky se provádí pouze zednickým hladítkem a je demonstrováno na obrázku č. 6. Pro zachování autentičnosti vzhledu repliky objektu se hrubá hliněná omítka aplikuje bez platek nebo omítníků. Omítka se nanáší v tloušťce 1,5 3cm dle rovinnosti podkladu. Délka zrání omítky je závislá na aktuálních klimatických podmínkách, trvá cca 1 až 2 týdny. Hodnocení omítky probíhá vizuálně a také akustickým trasováním (poklep kovovou tyčkou) pro zjištění vad spojení omítky s podkladem. Vyzrálá a dokonale proschlá hliněná omítka dosahuje po době cca 3 týdnů přídržnosti/soudržnosti alespoň 0,1 MPa. Přídržnost/soudržnost omítky je hodnocena postupem, který vychází z ČSN Zkouška přídržnosti povrchové úpravy stavebních konstrukcí k podkladu [6]. Vzhledem k celkové tloušťce podhozu a omítky je velmi obtížné proříznout celou tloušťku povrchové úpravy až na podklad bez poškození zkušebního místa jak vyžaduje uvedená zkušební norma. Kromě velké tloušťky materiálu, hraje při přípravě zkušebního místa mírně negativní roli i vysoký obsah vláken řezané slámy. Vzhledem k tomu, že podklad je materiálově identický s povrchovou úpravou, byl pro hodnocení hliněné omítky zvolený postup upraven. Úprava zkušebního místa spočívá v tom, že po nalepení terčů je provedeno pouze oříznutí terče odlamovacím nožem do hloubky cca 2mm. Hodnocena je pak soudržnost omítky. Obr. 5.: Ruční nahazování jádrové omítky u nabíjeného hliněného zdiva. 11

25 Obr. 6.: Stažení hrubé hliněné jádrové omítky zednickým hladítkem. 4 ZDŮVODNĚNÍ PŘEDLOŽENÉHO POSTUPU A JEHO SROVNÁNÍ S POSTUPY V ZAHRANIČÍ A POPIS UPLATNĚNÍ CERTIFIKOVANÉ METODIKY Předložený památkový postup je prvním svého druhu a přináší návod na výrobu a aplikaci podhozu a jádrové omítky u stěn provedených technikou tzv. nabíjení. Tento způsob aplikace je možné použít i u zdiva zbudovaného z nepálených cihel. Postup vznikl pro potřeby Národního ústavu lidové kultury (NÚLK). Uplatnění může nalézt v muzeích v přírodě při realizaci expozičních objektů nebo v rámci památkové péče, kde je realizace autentických stavebních postupů nezastupitelná. V České republice dosud neexistuje certifikovaná metodika, která pokrývá tuto zájmovou oblast. Příkladem zahraniční aplikace hliněných omítek je zejména dosavadní praxe budování muzeí v přírodě v Maďarsku, kde jsou značně zastoupeny repliky památkově významných hliněných objektů budované tradičními postupy (tedy včetně výroby a aplikace hliněných omítek).[5] V uvedeném případě však neexistuje obdobným metodickým způsobem zpracovaný postup přípravy a aplikace hliněného podhozu a omítky na nabíjené zdivo. 12

26 Vzhledem k tomu, že se jedná o památkový postup určení pro budování replik památkových objektů v přírodních muzeí, není postup určen jako podklad a návod pro výrobu stavebních výrobků uváděných na trh, které spadají mezi stanovené výrobky dle NEPaR 305/2011 nebo NV 163/2002 Sb. v platném znění ani jako postup určený pro aplikaci tohoto typu omítky a podhozu při budování civilních nebo občanských staveb 5 SEZNAM POUŽITÉ SOUVISEJÍCÍ LITERATURY [1]. Hájek, V. a kol.: Lidová stavení. Opravy a úpravy. Praha [2]. Havlíček, V. Souček, K.: Stavby z nepálené hlíny. Praha [3]. Žabičková, I.: Hliněné stavby. Brno [4]. Miller, T. a kol.: Lehmbaufibel. Darstellung der reinen Lehmbauweisen. Weimar [5]. Novotný, M.: Způsob prezentace hliněných staveb v muzeích v přírodě. ZPP 73, 2013, s [6]. ČSN Zkouška přídržnosti povrchové úpravy stavebních konstrukcí k podkladu 6 SEZNAM PUBLIKACÍ, KTERÉ PŘEDCHÁZELY METODICE A BYLY PUBLIKOVÁNY A VÝSTUPY ORIGINÁLNÍ PRÁCE [1]. Novotný, M.: Hliněné stavitelství v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy. ZSNM: Etnografia 53, 2012, s [2]. Novotný, M.: Nabíjená technika: jeden ze základních principů budování hliněného zdiva a evropské souvislosti. EEC 11, 2013, s [3]. Novotný, M.: Hliněné stavitelství na Moravě a evropské souvislosti. Strážnice [4]. Sokolář, R.: Posouzení cihlářských hlín z hlediska jejich vaznosti. Uloženo v archivu NÚLK. [5]. Všianský, D. Novotný, M.: Projekt NAKI technologie tradičního hliněného stavitelství na Moravě a vztahové souvislosti k oblasti středního Podunají. In: 16. mezinárodní konference. Ekologie a nové stavební hmoty a výrobky. Telč 2012, s [6]. Všianský D. - Novotný, M.: Characterization of loess used for building a replica of folk house by traditional technique. In: Jonsson, E. et al. (ed.): Mineral deposit research for a high-tech world. Proceeding of the 12th Biennial SGA Meating August Uppsala 2013, s

27

28 PROTOKOL O OVĚŘENÍ METODIKY č. P - CM Tento protokol je nedílnou přílohou certifikátu metodiky č. CM , vydaného dne Výzkumným ústavem pozemních staveb - Certifikační společností a obsahuje ověření formální a věcné správnosti metodiky z hlediska použitých norem a postupů, ověření a vyhodnocení validity podkladů použitých pro zpracování metodiky a její novosti a použitelnosti v technické praxi. Název metodiky: Ruční výroba nepálených cihel Zpracovatel metodiky: Masarykova univerzita IČ: Předmět a uplatnění metodiky: Žerotínovo nám. 9, Brno Mgr. Dalibor Všianský, Ph.D. a Národní ústav lidové kultury IČ: Zámek 672, Strážnice PhDr. Martin Novotný, Ph.D. Metodika popisuje ruční výrobu nepálených cihel pro potřebu budování replik historických objektů v rámci dobudování jednotlivých expozičních areálů Muzea vesnice jihovýchodní Moravy (MVJVM). Určena je pro potřeby Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) a pro potřeby dalších podobně zaměřených institucí a také pro památkovou péči. Metodika není určena jako podklad a návod pro výrobu stavebních prvků uváděných na trh pro použití v občanské a bytové výstavbě, které spadají mezi stanovené výrobky dle NEPaR 305/2011 nebo NV 163/2002 Sb. v platném znění. Metodika je zpracována v rámci projektu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI DF11P01OVV015 Technologie tradičního hliněného stavitelství na Moravě a vztahové souvislosti k oblasti středního Podunají Žadatel: Masarykova univerzita IČ: Žerotínovo nám. 9, Brno Tento protokol o ověření metodiky ruší a nahrazuje Protokol č. P-CM ze dne Místo a datum vydání: V Praze: Výtisk číslo: 1 Ing. Lubomír K e i m, CSc. Stran celkem : 7 ředitel společnosti K: Výzkumný ústav pozemních staveb - Certifikační společnost, s r.o Praha 10 - Hostivař, Pražská 810 / 16 IČ: DIČ: CZ Tel.: , Fax: ; info@vups.cz

29 Místo a datum vydání: V Praze: Výtisk číslo: 1 Ing. Lubomír K e i m, CSc. Stran celkem : 7 ředitel společnosti K: Výzkumný ústav pozemních staveb - Certifikační společnost, s r.o Praha 10 - Hostivař, Pražská 810 / 16 IČ: DIČ: CZ Tel.: , Fax: ; info@vups.cz

30 Výzkumný ústav pozemních staveb - Certifikační společnost, s.r.o. 1. DOKUMENTACE POUŽITÁ K CERTIFIKACI 1.1 Technická dokumentace předložená žadatelem a) NÚLK 01/2015 Ruční výroba nepálených cihel, vydal Národní ústav lidové kultury v roce b) Protokol o posouzení cihlářských zemin z hlediska jejich vaznosti, zpracovala fakulta stavební VUT v Brně dne c) Protokol posouzení pevnosti v tlaku nepálených cihel, zpracovala fakulta stavební VUT v Brně dne Administrativní dokumentace žadatele a) Žádost k činnosti č k certifikaci metodiky ze dne Technické normy a právní předpisy a) ČSN Skúšanie tehliarskych výrobkov Stanovenie mechanických vlastností 1.4 Další dokumenty použité k certifikaci a) VP 076 Vnitřní předpis: Postup při certifikaci metodik. Výzkumný ústav pozemních staveb - Certifikační společnost, s.r.o. 01/2014 b) Zjištění v rámci provedené inspekce metodického postupu na místě v sídle žadatele. 01/ ZPRACOVATEL METODICKÉHO POKYNU Metodický pokyn, dále Metodika vznikla v rámci projektu NAKI DF11P01OVV015 Technologie tradičního hliněného stavitelství na Moravě a vztahové souvislosti k oblasti středního Podunají Metodiku zpracoval: Masarykova univerzita a Národní ústav lidové kultury Autor metodiky: PhDr. Martin Novotný, Ph.D. a Mgr. Dalibor Všianský, Ph.D. K: Protokol o ověření metodiky č. P-CM / 8

31 Výzkumný ústav pozemních staveb - Certifikační společnost, s.r.o. 3. ZJIŠTĚNÍ OVĚŘOVATELE 3.1 Charakteristika metodiky Zpracovaná metodika byla vytvořena jako pracovní návod na nejjednodušší způsob ruční výroby nepálených cihel pro potřeby Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) pro budování replik historických objektů v rámci dostavby jednotlivých expozičních areálů Muzea vesnice jihovýchodní Moravy (MVJVM). Cihly vyráběné na základě této metodiky jsou materiálově identické s historickými stavebními prvky. Metodika není určena jako podklad a návod pro výrobu stavebních prvků uváděných na trh pro použití v občanské a bytové výstavbě, které spadají mezi stanovené výrobky dle NEPaR 305/2011 nebo NV 163/2002 Sb., v platném znění. 3.2 Předmět metodiky Předmětem metodiky je popis postupu na nejjednodušší způsob ruční výroby nepálených cihel s použitím pouze tradičních materiálů a pomocí historické repliky formy bez dna, které se tvoří na zemi a po sejmutí formy ponechávají schnout na místě, kde byly vyrobeny. Hotové nepálené cihly je ihned možno použít ke stavbě replik historického objektu v přírodních muzeích. 3.3 Popis metodiky Metodika je členěna do těchto kapitol: 1 Úvod 2 Cíl metodiky 2.1 Určení metodiky 3 Popis metodiky 3.1 Suroviny pro výrobu nepálených cihel Výchozí surovina Další suroviny 3.2 Forma na výrobu nepálených cihel 3.3 Postup výroby nepálených cihel Příprava ostřiva - řezanky Výroba hliněného těsta Výroba hliněného těsta pomocí vyšlapávání Výroba hliněného těsta pomocí míchačky s nuceným oběhem Výroba nepálených cihel 4 Zdůvodnění předloženého postupu a jeho srovnání s postupy v zahraničí a popis uplatnění certifikované metodiky 5 Seznam použité související literatury 6 Seznam publikací, které předcházely metodice a byly publikovány a výstupy originální práce Metodika obsahuje úvod s popisem problematiky a zdůvodnění potřebnosti metodiky. Dále metodika obsahuje popis hodnocení suroviny pro výrobu nepálených cihel včetně metody jejího hodnocení, formovací prostředky a dva podrobné postupy přípravy těsta a následné výroby nepálených cihel. Jednotlivé kapitoly, a postupy jsou doprovázeny názornou fotodokumentací. K: Protokol o ověření metodiky č. P-CM / 8

32 Výzkumný ústav pozemních staveb - Certifikační společnost, s.r.o. 4. OVĚŘENÍ METODIKY Metodika byla ověřena z hlediska formální a věcné správnosti, koncepční srozumitelnosti, z hlediska validity podkladů použitých pro zpracování metodiky a z hlediska novosti postupu uvedeného v metodice. Inspekcí in situ byla rovněž ověřena reprodukovatelnost postupu provedeného dle předložené metodiky. 4.1 Ověření formální správnosti a srozumitelnosti metodiky Metodika obsahuje požadované formální náležitosti, předmět metodiky, její zaměření, určení a popis postupů, novost a potřebnost metodiky. Výstupem aplikované metodiky je fyzický produkt, nepálená cihla, určený pro budování replik historických objektů v přírodních muzeích. Nepálená cihla vzniká tradičním historickým postupem za použití pouze tradičních přírodních materiálů. Údaje a postupy uvedené v metodice jsou přehledně a logicky řazeny v jednotlivých kapitolách. Metodika správně obsahuje i negativní vymezení oblasti, pro kterou nemůže být použita. Popisy principů, metod hodnocení, a postupu provedení práce jsou srozumitelně podány. Pro názornost jsou jednotlivé popsané kroky doplněny názornou obrazovou dokumentací, která vhodně doplňuje a upřesňuje textový popis. V samostatných kapitolách je uveden popis surovin nutných pro výrobu nepálených cihel včetně jejich hodnocení a četnosti hodnocení. Popis hodnocení hlavní suroviny, kterou je hlína sprašového původu s typickou okrovou barvou, je zpracován a popsán na základě dostupné literatury včetně tabulky hodnotících kritérií a obrázků pro zhotovení zkušebních těles. Formovací prostředek je popsán rovněž v samostatné kapitole, včetně uvedení výkresu formy. Samotný popis postupu výroby nepálených cihel je uveden v kapitole 3.3. Přehledně je popsáno zpracování jednotlivých složek a přípravné práce. Popis přípravy hliněného těsta zahrnuje dva základní postupy. Prvním postupem je tradiční výroba hliněného těsta pomocí vyšlapávání. Druhým, alternativním postupem, je výroba hliněného těsta pomocí míchačky s nuceným oběhem. Oba postupy jsou popsány srozumitelně, obsahují popis dávkování a popisy zařízení použitých pro výrobu těsta správných parametrů. Je zde uvedeno i kritérium pro hodnocení správné konzistence těsta. Významnou roli při posouzení konzistence hraje empirická zkušenost a erudice pracovníka. Poslední podkapitolou je popis formování a sušení nepálených cihel. Postup je srozumitelně popsán a doplněn názorným obrazovým návodem. Popis obsahuje i kritéria pro vyhodnocení konce sušení nepálených cihel a požadovanou minimální pevnost tvarovky. Je zde uveden rovněž modifikovaný postup zkoušení pevnosti v tlaku nepálených cihel, který vychází z dosud platné ČSN Skúšanie tehliarskych výrobkov Stanovenie mechanických vlastností. Je uvedena rovněž četnost zkoušení výsledného produktu. Metodika je zpracována přehledně a srozumitelně, včetně odkazů na použitou dostupnou literaturu, jejíž seznam je uveden v samostatné kapitole. Uveden je rovněž soupis publikací a originálních prací, které předcházeli předložené metodice. K: Protokol o ověření metodiky č. P-CM / 8

33 Výzkumný ústav pozemních staveb - Certifikační společnost, s.r.o. 4.2 Ověření věcné správnosti metodiky V metodice jsou uvedeny odkazy a citovány další dokumenty, publikace a normy. Technické normy, na které se metodika odkazuje, jsou platné. Všechny normy jsou dostupné v elektronické verzi na portálu ÚNMZ. Dokumenty a publikace uvedené a použité v metodice jsou volně dostupné v archivu Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) nebo ve veřejně přístupných knihovnách. V metodice je správně uveden odkaz na projekt aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI DF11P01OVV015 Technologie tradičního hliněného stavitelství na Moravě a vztahové souvislosti k oblasti středního Podunají 4.3 Ověření validity metodiky Předložená metodika popisuje tradiční historický postup výroby nepálených cihel. V současnosti neexistují platné technické předpisy, které by stanovovali požadavky na řízení výroby ani požadavky na vlastnosti takovýchto prvků. Metodika tedy nemůže být použita pro výrobu stavebních prvků, určených pro technickou praxi při budování civilních nebo občanských staveb. Nicméně této skutečnosti je si zpracovatel metodiky vědom a tato skutečnost je v metodice výslovně uvedena. Předložená metodika popisuje ruční výrobu nepálených cihel tradičními metodami z tradičních přírodních surovin, proto byla validována k historickým postupům uvedeným v odborné literatuře konkrétně v Havlíček, V. Souček, K.: Stavby z nepálené hlíny. Praha 1958 a Žabičková, I.: Hliněné stavby. Brno Byla také provedena validace zkušebních postupů určených pro hodnocení výsledného produktu. Zvolený postup stanovení mechanických parametrů výsledného produktu vychází z dosud platné ČSN Skúšanie tehliarskych výrobkov Stanovenie mechanických vlastností. Byl předložen neakreditovaný protokol o zkoušce posouzení pevnosti v tlaku nepálených cihel, který zpracovala fakulta stavební VUT v Brně dne Zkouška mechanických vlastností byla provedena na nepálené cihle, která byla zhotovena postupem, který byl následně popsán v předložené metodice. Validita metodiky k postupům uvedeným v literárních pramenech a validita zkušebních postupů k existujícím zkušebním normám byla prokázána. 4.4 Závěry inspekce in situ a ověření reprodukovatelnosti postupu Reprodukovatelnost metody výroby nepálené cihly popsané v posuzované metodice byla ověřena in situ v rámci provedené inspekce v MVJVM dne V souladu s metodikou byl předveden celý postup výroby a hodnocení nepálené cihly. Pro výrobu hliněných cihel jsou použity pouze tradiční přírodní suroviny, doložené literárními prameny, jedná se o hlínu sprašového původu s typickou okrovou barvou dále o řezanou slámu a vodu. Hodnocení tučnosti zvolené základní suroviny, bylo doloženo protokolem o posouzení cihlářských zemin z hlediska jejich vaznosti, který zpracovala fakulta stavební VUT v Brně dne Z důvodu úspory finančních prostředků provádí NÚLK nákup suroviny ve velkém množství. Zásoba suroviny nakoupená v roce 2011 dosud nebyla spotřebována. K: Protokol o ověření metodiky č. P-CM / 8

34 Výzkumný ústav pozemních staveb - Certifikační společnost, s.r.o. Výroba hliněného těsta proběhla postupem dle kapitoly pomocí míchačky s nuceným oběhem. Využití míchačky s nuceným oběhem nahrazuje jinak fyzicky namáhavé vyšlapávání. Byl dodržen poměr dávkování jednotlivých složek dle popisu, který je uvedený v metodice. Konzistence těsta byla upravena přídavkem vody tak, aby se zkušební vzorek cihly nedeformoval, viz obr. 1. Obr. 1.: Úprava konzistence těsta výroba zkušební cihly Hodnocení konce sušení výrobku proběhlo na prvku, který byl vyroben s dostatečným předstihem před datem inspekce. Prosušenost cihly byla hodnocena v souladu s popisem uvedeným v metodice a je dokumentována na obrázku č. 2. Obr. č. 2.: Test konce sušení K: Protokol o ověření metodiky č. P-CM / 8

35 Výzkumný ústav pozemních staveb - Certifikační společnost, s.r.o. Lze konstatovat, že postup předvedený v rámci inspekce v MVJVM dne je plně v souladu s popisem uvedeným v předložené metodice. V rámci inspekce byla prokázána reprodukovatelnost postupu. Na základě výsledků inspekce lze konstatovat, že postupem uvedeným v metodice vznikl produkt materiálově i vlastnostmi identický s produktem popsaným v literatuře. 4.5 Ověření novosti metodiky Ověření metodiky z hlediska novosti postupu z pohledu technické praxe bylo provedeno na základě rešeršní činnosti. Novost metodiky spočívá v tom, že je prvním koncepčně zpracovaným, uceleným a ověřeným návodem pro ruční výrobu nepálených cihel, pro potřeby Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) pro budování replik historických objektů v rámci dostavby jednotlivých expozičních areálů Muzea vesnice jihovýchodní Moravy (MVJVM) eventuálně pro potřeby jiných obdobných institucí a muzeí v přírodě. Nebyla zjištěna veřejně přístupná metodika, která by popisovala obdobný postup v celé komplexnosti, který uvádí ověřovaná metodika. 5. ZÁVĚR Předložený dokument NÚLK 01/2015 Ruční výroba nepálených cihel byl ověřen postupy podle vnitřního předpisu VP 076 Výzkumného ústavu pozemních staveb - Certifikační společnosti, s.r.o. z pohledu formální a věcné správnosti, z pohledu validity podkladů použitých pro jeho zpracování a z pohledu novosti postupu uvedeného v metodice. Byla rovněž ověřena reprodukovatelnost postupu provedeného dle předložené metodiky in situ. Na základě ověření lze konstatovat, že předložená metodika je z hlediska formální a věcné správnosti a z hlediska validity podkladů použitých pro její zpracování vypracována správně a lze ji považovat za novou. Postup uvedený v metodice je reprodukovatelný. Ověřovaná metodika tak splňuje podmínky pro její využívání pro potřeby NÚLK nebo jiné obdobné organizace pro budování replik historických objektů v rámci dostavby jednotlivých expozičních areálů. Na základě uvedených zjištění vystavil Výzkumný ústav pozemních staveb - Certifikační společnost, s.r.o. na ověřovaný dokument NÚLK 01/2015 Ruční výroba nepálených cihel certifikát ověření metodiky č. CM PROHLÁŠENÍ Výzkumný ústav pozemních staveb - Certifikační společnost, s.r.o. je organizací třetí strany ve smyslu ČSN EN ISO/IEC Posuzování shody - Požadavky na orgány certifikující produkty, procesy a služby, akreditovanou Českým Institutem pro akreditaci pro certifikaci výrobků, procesů a EPD, systémů managementu a ke zkoušení stavebních výrobků, konstrukcí a technických zařízení budov. Ověření metodiky bylo provedeno s využitím principů ČSN EN ISO/IEC a ČSN EN ISO/IEC 17025, mimo rozsah akreditace. V Praze dne Pracovník provádějící ověření metodiky Ing. Karel Dvořák, Ph.D. K: Protokol o ověření metodiky č. P-CM / 8