ESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 NEJVYŠŠÍ SOUD ESKÉ REPUBLIKY 30 Cdo 232/ ESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud eské republiky rozhodl v senát složeném z p edsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudc JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptá ka, PhD., v právní v ci vyšet ované V ry Vondrákové, narozené dne 15. dubna 1962, bytem v Brandýse nad Labem Staré Boleslavi, nám. Sv. Václava 106/3, zastoupené Mgr. Ing. Markem Luhanem, advokátem se sídlem v Lysé nad Labem, Masarykova 1250/50, o navrácení svéprávnosti, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 30 P 199/2003, o dovolání vyšet ované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. zá í 2013,. j. 24 Co 227/ , takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. zá í 2013,. j. 24 Co 227/ , jakož i rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 31. ledna 2013,. j. 30 P 199/ , se zrušují a v c se vrací Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu ízení. O d v o d n n í : Proti v záhlaví ozna enému rozsudku Krajského soudu v Praze (dále již odvolací soud ), jímž odvolací soud zm nil v meritu v ci rozsudek Okresního soudu v Praze-východ (dále již soud prvního stupn ) ze dne 31. ledna 2013,. j. 30 P 199/ , tak, že vyšet ované se áste n vrací zp sobilost k právním úkon m tak, že je zp sobilá k t m právním úkon m, které se týkají nakládání s majetkem nep evyšujícím hodnotov 3.000,- K a k výkonu volebního práva; k ostatním právním úkon m není zp sobilá. Tím se m ní rozsudek Okresního soudu v Litom icích ze dne 26. ledna 1981,. j. 5 Nc 1222/80-12, podala vyšet ovaná V ra Vondráková (dále již dovolatelka ) prost ednictvím svého advokáta v asné a (z hlediska ob anským soudním ádem stanovených náležitostí) ádné dovolání. V n m dovolatelka brojí proti v cné správnosti vydaného rozhodnutí odvolacího soudu, p edevším nesouhlasí se záv rem odvolacího soudu, že v posuzovaném

2 2 p ípad nelze dosáhnout žádaného cíle mírn jšími prost edky, konkrétn využitím opatrovnictví bez zásahu do zp sobilosti k právním úkon m (v této interpretaci spat uje dovolatelka nesprávné právní posouzení v ci odvolacím soudem). Na podporu záv ru, že realizací opatrovnictví bez zásahu do zp sobilosti k právním úkon m se jeví jako velmi vhodná alternativa, dovolatelka ve svém dovolání podrobn argumentuje, a to i s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu eské republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) i Ústavního soudu eské republiky (dále již Ústavní soud ). Podle dovolatelky k nep im enosti použitého opat ení dále výrazn p ispívá i samotná formulace rozsudku. Rozsude ný výrok je formulován pozitivn, tj. vý tem právních úkon, k nimž je vyšet ovaná zp sobilá, což je ovšem judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu ozna ováno za formulaci krajn nevhodnou a problematickou. I v tomto p ípad se projevuje základní limit tohoto zp sobu vý tu, tedy to, že okruh omezení nemá dostate nou oporu v od vodn ní rozsudku, v d sledku ehož není možné doložit, jaké zájmy zp sobilost dovolatelky v této oblasti ohrožuje oprávn né zájmy nebo práva a oprávn né zájmy t etích osob. P itom dovolatelka v tšinu právních úkon iní osobn s doprovodem a podporou asistent. Výsledkem rozhodování obecných soud v ízení trvajícím od ervna 2011 do zá í 2013 je tedy p ijetí pravomocného rozhodnutí, které sice pon kud zvedá finan ní limit, ale jinak je, bez ohledu na všechny prokázané skute nosti, nepom rn restriktivn jší a daleko mén kompatibilní se sou asným ústavním po ádkem i rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Plné vrácení zp sobilosti k právním úkon m, p i možnosti spolupráce s opatrovníkem, odpovídá nejlépe situaci dovolatelky a skute n chrání její zájmy, aniž by zárove docházelo k neod vodn nému omezení jejich základních práv. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud dle 243d písm. b) o. s.. zm nil napadený rozsudek odvolacího soudu tak, že se dovolatelce vrací zp sobilost k právním úkon m a v intencích dovolacího petitu se dovolatelce ustanovuje za vymezeného rozsahu opatrovník. Pro p ípad, že by Nejvyšší soud neshledal zjišt ní skutkového stavu dostate ným pro takto navrhovanou zm nu, dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupn zrušil a v c vrátil soudu prvního stupn k dalšímu ízení. Úvodem Nejvyšší soud p edesílá, že se z etelem k dob vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací ízení v souladu s l. II. bodem 3 p echodných ustanovení zákona. 293/2013 Sb., kterým se m ní zákon. 99/1963 Sb., ob anský soudní ád, ve zn ní pozd jších p edpis, a n které další zákony ob anský soudní ád ve zn ní ú inném do 31. prosince 2013 (dále jen o. s.. ). Dále Nejvyšší soud p ipomíná, že v mezidobí nabyl ú innosti zákon. 89/2012 Sb., ob anský zákoník dále již o.z. ) [poznámka: na ve ejném zasedání ob anskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, které se konalo dne 12. února 2014, kolegium v tšinov akceptovalo používání následujících zkratek ob anských zákoník - zákon. 40/1964 Sb., ob anských zákon, ve zn ní pozd jších p edpis ( ob. zák. ), a zákon. 89/2012 Sb., ob anský zákoník ( o.z. )], který v 3032 odst. 1 stanoví, že kdo byl podle dosavadních právních p edpis zbaven zp sobilosti k právním úkon m, považuje se ode dne nabytí ú innosti tohoto zákona za osobu omezenou ve svéprávnosti podle tohoto zákona. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( 10a o. s..) konstatuje, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávn nou osobou (ú astníkem ízení) v zákonné lh t ( 240 odst. 1 o. s..), je ve smyslu 237 o. s.. (jak bude rozvedeno níže) p ípustné a je i d vodné. Podle 237 o. s.. není-li stanoveno jinak, je dovolání p ípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací ízení kon í, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud

3 Pokra ování 3 30 Cdo 232/2014 odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdíln anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak. Podle 241a odst. 1 o. s.. dovolání lze podat pouze z d vodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spo ívá na nesprávném právním posouzení v ci. Nejvyšší soud (ješt v procesních pom rech p ed shora cit. novelizací ob anského soudního ádu) nap. v rozsudku ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009 (poznámka: všechna rozhodnutí dovolacího soudu, na která se zde odkazuje, jsou ve ejnosti p ístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu vyložil a od vodnil právní názor, že skutkové zjišt ní, které zcela nebo z podstatné ásti chybí, anebo je vnit n rozporné (a již v relevantní ásti ve vztahu mezi jednotlivými díl ími skutkovými zjišt ními anebo ve vztahu mezi n kterým pro rozhodnutí zásadn významným díl ím skutkovým zjišt ním a záv rem o skutkovém stavu v ci), p ípadn vnit ní rozpornost i absence skutkového záv ru (skutková právní v ta) znemož uje posoudit správnost p ijatého právn kvalifika ního záv ru takto zjišt ného skutku, což (logicky) jde na vrub správnosti právního posouzení v ci. V pom rech posuzování p ípustnosti dovolání podle 237 o. s.. p i uplatn ní zákonem p edvídaného dovolacího d vodu dle 241a odst. 1 o. s.. (nesprávné právní posouzení v ci) to tedy znamená, že p ípustnost dovolání bude založena i v p ípad, pokud odvolací soud k m nícímu (zde meritornímu) rozhodnutí p istoupí bez odpovídajícího skutkového základu; takový záv r je t eba u init i tehdy, pokud odvolací soud bez provád ní jakéhokoliv dokazování v odvolacím ízení oproti soudu prvního stupn (jenž své meritorní rozhodnutí postavil na skutkových zjišt ních po provedeném dokazování) bude vycházet z jiného skutkového stavu v ci. Jde nejen o pochybení p edstavující jinou vadu ízení, ale také o pochybení právn kvalifika ní, nebo p i absenci právn významných skutkových zjišt ní nem l odvolací soud odpovídající skutkový prostor, aby mohl p istoupit k p edm tnému právnímu posouzení v ci. Nejvyšší soud nap. v aktuálním rozsudku ze dne 4. prosince 2013, sp. zn. 30 Cdo 2351/2013, k právnímu institutu omezení fyzické osoby v její zp sobilosti k právním úkon m (v právních pom rech po 1. lednu 2014 za ú innosti o.z. jde o právní institut omezení svéprávnosti ve smyslu 55 a násl. o.z.) sumarizoval následující právní záv ry dosavadní judikatury: Podle ustanovení 10 odst. 2 ob anského zákoníku, jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen p echodná, anebo pro nadm rné požívání alkoholických nápoj nebo omamných prost edk i jed je schopna init jen n které právní úkony, soud její zp sobilost k právním úkon m omezí a rozsah omezení v rozhodnutí ur í. Institut zbavení zp sobilosti k právním úkon m, p ípadn omezení zp sobilosti k právním úkon m není sankcí, nýbrž opat ením sloužícím p edevším ochran zájmu samotných fyzických osob, které pro sv j duševní stav nejsou schopny init s dostate nou vlastní odpov dností právní úkony. Jedná se rovn ž o ochranu osob, které s takovými fyzickými osobami vstoupily do právních vztah. Pokud totiž fyzická osoba, která byla zbavena zp sobilosti k právním úkon m podle 10 odst. 1 ob. zák., nebo osoba, jejíž zp sobilost k právním úkon m byla omezena podle 10 odst. 2 téhož zákona, u iní právní úkon, ke kterému je podle rozhodnutí soudu o zbavení nebo omezení zp sobilosti k právním úkon m nezp sobilá, p jde o právní úkon neplatný (absolutn ) podle 38 odst. 1 ob. zák. (srovnej nap. usnesení Nejvyššího soudu R ze dne 12. února 2009, sp. zn. 30 Cdo 2542/2008). Omezení nebo zbavení zp sobilosti k právním úkon m znamená opat ení, které p edstavuje nezbytné omezení, jež m že trvat pouze po nezbytn nutnou dobu, dokud

4 4 d vody, které k omezení nebo zbavení zp sobilosti k právním úkon m vedly, trvají (srovnej usnesení NS R ze dne 19. února 2009, sp. zn. 30 Cdo 4582/2008). Je sou asn nutno p ipomenout, že Ústavní soud nap. mimo jiné ve svém nálezu ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. II. ÚS 2630/07, fakticky vyšel z úvah, že je t eba se vyvarovat zásahu do ústavn chrán ných práv, konkrétn do zp sobilosti mít práva ( l. 5 Listiny základních práv a svobod), kdy je nezbytné vylou it postup, který by nesl rysy charakterizované formálním, schématickým pohledem na projednávaný p ípad, bez snahy o individuální p ístup ke každému jednotlivému p ípadu s naprosto nekritickým p ejímáním záv r znaleckých posudk, v nichž jsou mnohdy formulovány odpov di na dotazy soud, které p ekra ují meze odborného posouzení a zasahují p ímo do rozhodování soud tím, že dávají p ímý návod, jak má soud ve v ci rozhodnout. Soudní rozhodnutí pak není rozhodnutím nezávislého soudu, ale soudního znalce. Každým rozsudkem soudu, jímž dochází k omezení zp sobilosti k právním úkon m a kterým jsou vymezeny právní úkony, k nímž není ú astník zp sobilý, se stanoví výslovn (explicitn ), jaké úkony ú astník platn init nem že, ale sou asn implicitn a contrario, že ú astník je ke všem ostatním právním úkon m zp sobilý (rozsudek NS R ze dne 23. kv tna 2012, sp. zn. 30 Cdo 354/2011). Rozsah omezení zp sobilosti k právním úkon m lze ur it p edevším negativním výpo tem, tj. tak, že se ve výroku rozsudku ur í, ke kterým právním úkon m není ob an zp sobilý. Z toho se pak podává, že ustanovení 38 odst. 1 ob. zák. dopadá jen na právní úkony ve výroku rozsudku uvedené, takže všechny ostatní právní úkony takovým ob anem u in né jsou z hlediska tohoto ustanovení platné. Nutno ovšem p ipustit, že rozsah omezení lze stanovit i pozitivním výpo tem, tj. tak, že se ve výroku rozsudku ur í, ke kterým právním úkon m je ob an zp sobilý. V takovém p ípad m že ob an ve smyslu ustanovení 38 odst. 1 ob. zák. platn u init jen ty právní úkony, které jsou ve výroku rozsudku uvedeny; všechny ostatní ve výroku rozsudku výslovn neuvedené právní úkony ve smyslu tohoto ustanovení nem že platn u init (ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 1977, sp. zn. Cpj 160/1976). Správné vymezení rozsahu omezení zp sobilosti k právním úkon m nejvíce závisí na tom, jaké podklady soud provedeným zjišt ním a dokazováním opat il p edem pro znalce práv o tom, jak se vyšet ovaný až dosud v každodenním život choval, jaké záležitosti si sám bez obtíží vy izoval a v jakých sm rech vznikaly o jeho schopnostech pochybnosti. Uvedené požadavky je nutno uplat ovat d sledn, pokud ovšem nejde o osoby zcela neschopné samostatné životní existence. Znalecký posudek je v takovém ízení sice závažným d kazem, nesmí však být d kazem jediným a nem že nahrazovat nedostatek skutkových zjišt ní. P i výkladu ustanovení 10 odst. 2 ob anského zákoníku je t eba vzít v úvahu, že p edstavuje úpravu v horizontálních vztazích mezi jednotlivými ú astníky ob anskoprávních vztah. Rozhodnutí o omezení zp sobilosti k právním úkon m se však podstatn jší m rou dotýká i postavení takto omezované osoby k státní moci, tj. v rovin vertikální (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. b ezna 2011, sp. zn. 30 Cdo 3580/2010). V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 30 Cdo 3398/2007, bylo uvedeno, že soudy ve výroku rozsudku, kterým omezují podle ob anského zákoníku, pop ípad podle zákoníku práce, fyzickou osobu ve zp sobilosti k právním úkon m, mohou ur it rozsah tohoto omezení jen se z etelem k právním úkon m, z nichž vznikají, m ní se, i zanikají právní vztahy podle ustanovení ob anskoprávních (v etn vztah obchodních) a pracovn právních, pro jejichž ešení je v p ípad sporu dána pravomoc soudu, z ehož vyplývá, že osoby omezené ve zp sobilosti k právním úkon m jsou v d sledku toho v rozsahu daném

5 Pokra ování 5 30 Cdo 232/2014 pravomocným soudním rozhodnutím k ur itým právním úkon m zcela nezp sobilé a v t chto právních úkonech za n jednají jejich zákonní zástupci ( 26 ob. zák. ). K ostatním právním úkon m (k právním úkon m nad rámec omezení vysloveného pravomocným soudním rozhodnutím) jsou tyto osoby zcela zp sobilé a jednají proto v nich samy, nezávisle na svém zákonném zástupci. D vodem pro omezení zp sobilosti k právním úkon m m že být výhradn zájem na ochran práv a svobod t etích osob nebo ochrana poskytovaná statk m i zájm m plynoucím z ústavního po ádku. Soud vždy musí zvážit všechny mírn jší alternativy, p i emž omezení zp sobilosti k právním úkon m musí být vždy považováno za prost edek nejkrajn jší. Samotná skute nost, že osoba trpí duševní poruchou totiž ješt není d vodem pro omezení její zp sobilosti k právním úkon m, resp. vyjád eno jazykem základních práv - k omezení jejích základních práv (práva na právní osobnost a na lidskou d stojnost), ale musí být vždy konkrétn uvedeno, koho, resp. co ohrožuje plná zp sobilost k právním úkon m (zachování právní osobnosti) osoby omezované, a dále je t eba od vodnit, pro nelze situaci ešit mírn jšími prost edky (srov. nap. nález Ústavního soudu ze dne , sp.zn. I. ÚS 557/09). V ozna eném rozhodnutí pak Nejvyšší soud ke skutkovým pom r m jím posuzované v ci vyložil následující záv ry, které je vhodné p ipomenout i z hlediska nazírání na nyn jší p ípad dovolatelky: P i posuzování p edm tné v ci dovolací soud dosp l k záv ru, že výtky dovolatele sm ující proti rozhodnutí odvolacího soudu jsou p evážn d vodné, a to p es to, že v napadeném rozsudku jsou in ny jinak p iléhavé odkazy, jak na judikaturu Nejvyššího soudu, tak na záv ry právní doktríny týkající se problematiky posuzování zp sobilosti k právním úkon m fyzických osob. Je skute ností, že M stský soud v Praze se z valné ásti zam il na zd razn ní zjiš ovaného zdravotního postižení vyšet ovaného, jež bylo seznáno již soudem prvního stupn ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie, který byl podán v této v ci. Z od vodn ní tohoto rozhodnutí p itom vyplývá, že záv ry tohoto posudku byly ve své podstat ur ujícími pro záv r soudu o nezbytnosti omezit vyšet ovaného zp sobilost k právním úkon m podle ustanovení 10 odst. 2 ob. zák. Naproti tomu nelze ov it, jak dalece p i svém rozhodování bral v úvahu ostatní d kazy provedené v daném ízení, resp. jak dalece (pokud jinak sám zmínil, že dané ízení je ovládáno inkvizi ní zásadou) uvažoval o pot eb provedení p ípadných dalších d kaz. Již tím se odvolací soud dostal do díl ího konfliktu s výše vyloženými (a odvolacím soudem jinak z ejm i obecn zastávanými) zásadami. Nadto, a se M stský soud v ásti od vodn ní svého rozhodnutí týkající se právního posouzení v ci zabýval spíše otázkou, zda je na míst p i ur ení rozsahu uvažovaného omezení zp sobilosti k právním úkon m vycházet z pozitivního nebo z negativního vymezení, pro daný p ípad tento problém v zásad uspokojiv ji nezd vodnil (lze mít za to, že jeho inspira ní zdroj v tomto smyslu tkv l nejspíš v obsahu vlastního znaleckého posudku). P esto, že samoz ejm nelze vylou it ani jednu z uvedených forem vyjád ení tohoto omezení, s ohledem na vyložené zásady, které mají na nejnižší míru omezit zásahy do ústavn zaru ených práv a svobod fyzické osoby, je v tšinou t eba preferovat vyjád ení omezení zp sobilosti k právním úkon m formou negativního vymezení t ch právních úkon, k nimž dot ená fyzická osoba zp sobilá není. Naproti tomu pozitivní vymezení úkon, k nimž je vyšet ovaný zp sobilý s tím, že k ostatním právním úkon m zp sobilý není, v sob obsahuje nebezpe í, že takto bude vyšet ovaný bezd n omezen i v t ch právních úkonech, k nimž by objektivn jinak zp sobilý byl, avšak, p i vymezování tohoto rozsahu, je soud nevzal

6 6 v úvahu. K tomuto zp sobu je proto t eba p istoupit jen v soudem pe liv zd vodn ných p ípadech. Tak tomu však v daném p ípad není. Z od vodn ní (písemného vyhotovení) dovoláním napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud p i rozhodování m l vycházet i ze skutkových zjišt ní u in ných z výslechu vyšet ované, z ústní zprávy zákonného zástupce podané p i jednání a z výslechu Aleny Pudlovské, avšak míru, resp. relevanci jednotlivých (a pro meritorní rozhodnutí p íp. zásadn významných) skutkových zjišt ní nezprost edkoval zákonu odpovídajícím zp sobem ve smyslu 157 odst. 2 o. s.., nýbrž u inil tak v podstat nep ezkoumatelným zp sobem, tj. na základ tzv. souhrnného skutkového zjišt ní, a koliv práv v tomto sm ru bylo nezbytné vyložit odpovídající skutková zjišt ní, jak již bylo p ipomenuto ve shora cit. judikatu e, a poté je d sledn posuzovat s platnou právní úpravu a v intencích publikované judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (s ohledem na l. 89 odst. 2 Ústavy eské republiky). Tento skutkový deficit tak v podstat znemož uje Nejvyššímu soudu podrobit napadené rozhodnutí v cnému p ezkumu, by i za této procesní situace nelze a priori souhlasit se záv rem odvolacího soudu ve vztahu k 29 ob. zák. a lze v tomto sm ru odkázat nap. na již d ív jší záv ry právní doktríny zaujímající právní názor, že Jiným vážným d vodem pro ustanovení opatrovníka m že být nap. duševní porucha ur ité osoby, pro kterou však tato osoba není ani zbavena zp sobilosti k právním úkon m soudním rozhodnutím, ani není ve zp sobilosti k právním úkon m soudním rozhodnutím omezena (Švestka, J., Jehli ka, O., Škárová, M., Spá il, J. a kol. Ob anský zákoník. Komentá. 10. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s. 216). Posouzení takové otázky by ovšem p irozen spo ívalo na pe livém zjišt ní právn významných skutkových okolností. Záv rem lze tedy shrnout, že popsaná absence právn významných skutkových zjišt ní znemožnila odvolacímu soudu p istoupit k právnímu posouzení v ci, a pokud tak p esto odvolací soud u inil, pochybil v otázce právního posouzení v ci. Již z tohoto d vodu byl tedy napln n dovolací d vod pro kasaci napadeného rozsudku odvolacího soudu. Protože dosavadní výsledky ízení dovolacímu soudu neumož ovaly zm nit rozsudek odvolacího soudu ( 243d písm. b/ o. s..), nezbylo, než ve smyslu 243e odst. 1 o. s.. p istoupit k vydání tohoto kasa ního rozhodnutí, tj. zrušit dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu. Jelikož d vody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupn, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a v c vrátil soudu prvního stupn k dalšímu ízení ( 243e odst. 2 v ta druhá o. s..). V dalším ízení bude již soudem zjišt ný skutkový stav podroben subsumpci podle zákona. 89/2012 Sb., ob anský zákoník (srov odst. 2 o.z.). Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další ízení závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech ízení, v etn náklad ízení dovolacího ( 243g v ta druhá o. s..). Proti tomuto rozsudku není p ípustný opravný prost edek. V Brn dne 19. února 2014 Za správnost vyhotovení: Ivana Žl vová JUDr. Pavel Vrcha, v. r. p edseda senátu