ESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 NEJVYŠŠÍ SOUD ESKÉ REPUBLIKY 32 Cdo 3752/ ESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud eské republiky rozhodl v senát složeném z p edsedy JUDr. Pavla P íhody a soudc JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve v ci žalobkyn IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s. r. o., se sídlem ve Všechromech 26, PS , identifika ní íslo osoby , zastoupené JUDr. Ji ím Bönischem, advokátem, se sídlem v Brn, Je ná 1321/29a, PS , proti žalovanému m stu Rožnov pod Radhošt m, se sídlem v Rožnov pod Radhošt m, Masarykovo nám stí 128, PS , identifika ní íslo osoby , zastoupenému Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem, se sídlem v Ostrav, Preslova 361/9, PS , za ú asti vedlejší ú astnice na stran žalovaného eské republiky Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PS , identifika ní íslo osoby , zastoupené JUDr. Romanem Felixem, advokátem, se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, PS , o ur ení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Vsetín pobo ky ve Valašském Mezi í í, pod sp. zn. 15 C 1/2007, o dovoláních žalobkyn a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostrav ze dne 22. b ezna 2012,. j. 11 Co 239/ , ve zn ní dopl ujícího usnesení ze dne 29. b ezna 2012,. j. 11 Co 239/ , takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Ostrav ze dne 22. b ezna 2012,. j. 11 Co 239/ , ve zn ní dopl ujícího usnesení ze dne 29. b ezna 2012,. j. 11 Co 239/ , se v m nícím výroku o v ci samé pod bodem II, jakož i ve výrocích o nákladech ízení pod body III a IV zrušuje a v c se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostrav k dalšímu ízení. Od vodn ní: Krajský soud v Ostrav v záhlaví ozna eným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetín pobo ky ve Valašském Mezi í í ze dne 2. prosince 2008,. j. 15 C 1/ , v té ásti výroku o v ci samé pod bodem I, jímž bylo ur eno,

2 2 že žalobkyn je vlastníkem budovy. p ob anská vybavenost na pozemku parc.. st. 1672, budovy. p ob anská vybavenost na pozemku parc.. st. 2640, budovy bez. p./. ev. technická vybavenost na pozemku parc.. st a budovy bez. p./. ev. technická vybavenost na pozemku parc.. st (výrok pod bodem I). Ve zbývající ásti tohoto výroku rozsudek soudu prvního stupn zm nil tak, že žalobu zamítl (výrok pod bodem II), a rozhodl o nákladech ízení p ed soudy obou stup (výroky pod body III a IV). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjišt ní soudu prvního stupn, podle nichž do majetku akciové spole nosti Tesla Rožnov a. s. (dále jen spole nost Tesla Rožnov ), založené podle ustanovení 25 zákona. 104/1990 Sb., o akciových spole nostech, zakladatelskou smlouvou ze dne 29. listopadu 1990, byl vložen jako celek majetek státního podniku Tesla Rožnov, zrušeného bez likvidace. Základní kapitál spole nosti inil K s a jediná akcie o nominální hodnot v této výši v držení zakladatele, tj. Ministerstva pr myslu eské republiky, p edstavovala stoprocentní majetkovou ú ast státu na podnikání spole nosti. Rozhodnutím ze dne 24. dubna 1992,. j. 400/333/92, Ministerstvo pr myslu v souladu se schváleným privatiza ním projektem, v n mž byl vyjád en zám r p evést majetek nepoužitelný pro podnikatelské ú ely na žalovaného, zrušilo spole nost Tesla Rožnov bez likvidace ke dni 1. kv tna 1992 a podle ustanovení 69 odst. 4 zákona. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zrušeného ke dni 31. prosince 2013 (dále jen obch. zák. ), ji rozd lilo na 14 nástupnických spole ností. Jm ní, práva a povinnosti zaniklé akciové spole nosti p ešla na nov vzniklé spole nosti v rozsahu vymezeném v jejich zakladatelských listinách. Majetek ur ený k bezúplatnému p evodu nebyl oproti privatiza nímu projektu p eveden p ímo na žalovaného, nýbrž z nezjišt ných d vod byl vložen do jedné z t chto spole ností, do akciové spole nosti S V A S, a. s. (dále jen SVAS ), jejímž jediným zakladatelem bylo Ministerstvo pr myslu a jejíž základní jm ní, podle zakladatelské listiny ve výši K, bylo p edstavováno cenou hmotného a dalšího majetku vymezeného v ásti 11, tabulce. 2 privatiza ního projektu. V aktualizovaném privatiza ním projektu k 31. prosinci 1991 je uvedeno základní jm ní pro SVAS v první tabulce v ástce K s a ve druhé tabulce v ástce K s, a k bezúplatnému p evodu pro subjekt ozna ený jako (tj. pro žalovaného) bylo vymezeno základní jm ní ve výši K s. SVAS respektovala zám r bezúplatného p evodu a dne 11. kv tna 1992 uzav ela s žalovaným dohodu o bezúplatném p evodu majetku, dne 11. listopadu 1992 byl sepsán p edávací protokol o p evodu pozemk a dne 30. prosince 1992 protokol o p evzetí bytového fondu. Na základ prvních dvou z uvedených listin požádal žalovaný dne 16. listopadu 1992 o zápis vlastnického práva v operátech evidence nemovitostí St ediska geodézie Vsetín. Vlastnictví k p edm tu sporu bylo takto vyzna eno za aplikace ustanovení 19 odst. 3 zákona. 92/1991 Sb., o podmínkách p evodu majetku státu na jiné osoby, ve zn ní ú inném do 7. prosince 1992, aniž byla provedena registrace smlouvy tehdejším státním notá stvím. Jediným akcioná em SVAS v té dob byl Fond národního majetku, který o regulérnosti p evodu nem l pochybnosti a následn snížil základní jm ní SVAS o hodnotu majetku, jež podle privatiza ního projektu odpovídala tomu, který byl ur en k bezúplatnému p evodu na žalovaného. Poté, co Nejvyšší soud svým rozhodnutí ze dne 10. kv tna 2007,. j. 29 Odo 1430/ , zrušil p edchozí rozhodnutí soudu prvního stupn ze dne 5. prosince 2003,. j. 15 C 37/ , a potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 16. ervna 2005,. j. 11 Co 347/ , a zavázal soudy nižších stup svým právním názorem, že k p evodu vlastnictví na základ dohody o bezúplatném p evodu majetku ze dne 11. kv tna 1992 byla nutná registrace státním notá stvím (v dob do 31. prosince 1992), pop. vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, protože p evod m l sice oporu v privatiza ním projektu, avšak nebyl proveden

3 Pokra ování 3 32 Cdo 3752/2012 zp sobem a postupem p edvídaným zákonem o velké privatizaci (tj. Fondem národního majetku jako p evodcem) a nevztahuje se na n j tudíž výjimka z registrace podle zvláštních p edpis podle ustanovení 19 odst. 3 zákona. 92/1991 Sb., žalovaný podal u Katastrálního ú adu pro Zlínský kraj, katastrální pracovišt Valašské Mezi í í, návrh na zahájení vkladového ízení ohledn sporných nemovitostí na základ p vodních listin, ízení o povolení vkladu však bylo v d sledku zp tvzetí návrhu zastaveno. Odvolací soud doplnil dokazování rozsudkem Krajského soudu v Ostrav ze dne 5. b ezna 2010,. j. 23 C 238/ , a rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. b ezna 2011,. j. 1 Co 117/ , z nichž zjistil, že t mito rozsudky, které nabyly právní moci dne 2. kv tna 2011, došlo k nahrazení rozhodnutí Katastrálního ú adu pro Zlínský kraj, katastrální pracovišt Valašské Mezi í í, ze dne 25. ervna 2009, zn. V-815/ , a byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prosp ch žalovaného podle dohody o bezúplatném p evodu majetku ze dne 11. kv tna 1992 a protokolu o p evzetí bytového fondu ze dne 30. prosince 2002 k budov. p na pozemku parc.. st. 1245, budov. p na pozemku parc.. st. 2173, budov. p na pozemku parc.. st a pozemk m parc.. st. 1245, 1672, 2173, 2640, 2639, 1376, 2636 a pozemk m parc /7, 1122/20, 1124/2,1126/1, 1126/3, 1129/1, 1555/2, 3601/7, 1122/1, 1122/3, 1124/3 a 3769, vše v kat. úz. Rožnov pod Radhošt m. Ve vztahu k budov. p na pozemku parc.. st a k budov. p na pozemku parc.. st vklad vlastnického práva žalovaného proveden nebyl ( ízení bylo zastaveno). Z rozhodnutí Katastrálního ú adu pro Zlínský kraj, katastrálního pracovišt Valašské Mezi í í, ze dne 30. listopadu 2011,. j. V-3283/ , pak odvolací soud zjistil, že v souladu se záv ry výše citovaných soudních rozhodnutí katastrální ú ad následn povolil vklad vlastnického práva ve prosp ch žalovaného i k pozemk m parc /13, 1040/15, 1040/16, 1122/21 a 3601/9. Odvolací soud s poukazem na princip neúplné apelace neprovedl žalovaným navržené d kazy rozhodnutím vrchního editele sekce elektrotechniky a elektroniky Ministerstva pr myslu eské republiky o delimitaci p edškolních za ízení z majetku akciové spole nosti Tesla Rožnov do majetku žalovaného ze dne 4. íjna 1991, protokolem o p edání t chto za ízení do majetku žalovaného ze dne 30. íjna 1991 a ohlášením katastrálnímu ú adu o vzniku vlastnického práva k uvedeným nemovitostem podaným dne 9. února Odvolací soud dosp l k záv ru, že p evod majetku byl realizován v p edepsané písemn form podle ustanovení 46 zákona. 40/1964 Sb., ob anského zákoníku, ú inného do 31. prosince 2013 (dále jen ob. zák. ), a že dohoda spl ovala kritéria ur itosti podle ustanovení 37 odst. 1 ob. zák., p i emž o její ur itosti sv d í zápisy vkladu vlastnického práva žalovaného. Argumentoval, že soudy se v ízení o žalob o povolení vkladu ur itostí této dohody v etn p ipojených p edávacích protokol podrobn zabývaly a pokud by dosp ly k opa nému záv ru, jist by vklad nepovolily. Zd raznil, že dohodou se realizoval zám r vlády vyjád ený v jejím rozhodnutí vyjmout p edm tný majetek z privatizace spole nosti Tesla Rožnov a prost ednictvím jedné z nástupnických spole ností jej bezúplatn p evést do majetku žalovaného. Zd raznil, že dohodu koncipoval a záruku za právní bezvadnost p evodu p evzala SVAS v situaci, kdy jediným jejím akcioná em byl Fond národního majetku. P ipustil, že dohodu za SVAS podepsal pouze RNDr. Ji í Jal vka, p edseda p edstavenstva, a koliv podle zápisu v obchodním rejst íku se vyžadoval podpis všech t í len p edstavenstva, avšak usoudil, že vzhledem ke specifické povaze tohoto p evodu je nedostatek podpisu dohody jen úzce formální a vyhodnocení tohoto nedostatku ve prosp ch žalobkyn by vedlo k záv ru ústavn právn nep ijatelnému, p i emž odkázal na záv ry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2010,. j. I ÚS 2736/ Poukázal na to,

4 4 že p evodce realizoval v li státu obsaženou v rozhodnutí o privatizaci a v privatiza ním projektu, p i emž to byl on, kdo se dopustil pochybení a platnost dohody za al namítat po osmi letech. Odvolací soud proto dohodu o bezúplatném p evodu posoudil jako platnou. Vycházeje ze závazného právního názoru vyjád eného v kasa ním rozhodnutí Nejvyššího soudu pak uzav el, že žalovaný se stal vlastníkem jen t ch z p edm tných nemovitostí, u nichž byl proveden vklad vlastnického práva v jeho prosp ch do katastru nemovitostí, rozsudek soudu prvního stupn v ásti, jíž bylo žalob vyhov no ve vztahu k t mto nemovitostem, potvrdil a ve vztahu k ostatním nemovitostem rozsudek soudu prvního stupn zm nil tak, že žalobu zamítl. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání oba ú astníci. Žalobkyn napadla rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem II, odkazujíc co do p ípustnosti dovolání na ustanovení 237 odst. 1 písm. a) ob anského soudního ádu, ve zn ní ú inném do 31. prosince 2012 (dále též jen o. s.. ), a shledávajíc je d vodným v rovin všech zákonem stanovených dovolacích d vod [ 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s..]. Žalobkyn p edevším vyjad uje pochybnost o tom, zda odvolací soud skutkové zjišt ní o povolení vkladu vlastnického práva žalovaného do katastru nemovitostí u inil v souladu s ustanovením 205a odst. 1 písm. f) o. s.. Vytýká dále odvolacímu soudu, že nezkoumal platnost dohody o p evodu majetku z 11. kv tna 1992 z hlediska její ur itosti a nekriticky p evzal záv r soudu v ízení o žalob na povolení vkladu. Argumentuje, že platnost právního úkonu není p edm tem zkoumání ve vkladovém ízení a zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí proto netvo í p ekážku pro ízení o ur ení vlastnického práva. Kone n pak žalobkyn brojí proti zp sobu, jímž se odvolací soud vypo ádal s její námitkou absolutní neplatnosti dohody pro nedostatek formy. Namítá, že RNDr. Ji í Jal vka nebyl p edsedou tehdejšího p edstavenstva SVAS, zd raz uje, že podle zápisu v obchodním rejst íku bylo t eba podpisu všech t í len p edstavenstva, vyjad uje názor, že záv r odvolacího soudu o specifické povaze okolností, za nichž byla dohoda uzav ena, postrádá oporu v provedeném dokazování, a úvahy odvolacího soudu o vztahu privatiza ního projektu a dohody o p evodu má za irelevantní. Argumentuje ve prosp ch záv ru, že citované rozhodnutí Ústavního soudu se na v c nevztahuje. Žalobkyn navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl v jí napadené ásti zrušen a v c vrácena odvolacímu soudu k dalšímu ízení. Žalovaný napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem I, shledávaje je p ípustným pro ešení otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud ne ešené, zda m že být podání žaloby na ur ení podle ustanovení 80 písm. c) o. s.. považováno za výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Vytkl odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení v ci a vadu ízení. Žalovaný p edevším zd raz uje, že sporné nemovitosti byly p evedeny na právního p edch dce žalobkyn v rámci tzv. velké privatizace s pokynem, aby je bezúplatn p evedl do vlastnictví žalované, což v roce 1992 u inil a po dobu tém deseti let takto založená vlastnická práva žalovaného ani on ani jeho právní nástupce nezpochybnil. Teprve t sn p ed uplynutím vydržecí lh ty byla podána žaloba pro ur ení vlastnictví, nebo došlo k formálnímu pochybení p i p evodu, a žalobkyn se domáhá majetku, který jí nebyl ur en a za který neposkytla žádnou protihodnotu. Žalovaný je p esv d en, že postup žalobkyn je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení 3 ob. zák., a vytýká odvolacímu soudu, že pochybil, jestliže této jeho námitce nep isv d il.

5 Pokra ování 5 32 Cdo 3752/2012 Žalovaný prosazuje názor, že odvolací soud zatížil ízení vadou, jestliže odmítl provést d kazy jím navržené. Argumentuje, že tyto listiny získal teprve ve fázi odvolacího ízení a proto spl ují podmínku novosti ve smyslu ustanovení 205a o. s.. Za nesprávné též žalovaný ozna uje vyhodnocení (blíže nespecifikovaných) okolností sv d ících o vydržení p edm tných nemovitostí žalovaným. Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v jím napadené ásti a v c vrátil tomuto soudu k dalšímu ízení. Oba ú astníci se k dovolání protistrany vyjád ili. Se z etelem k dob vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací ízení - v souladu s bodem 7. lánku II, ásti první, p echodných ustanovení zákona. 404/2012 Sb., kterým se m ní zákon. 99/1963 Sb., ob anský soudní ád, ve zn ní pozd jších p edpis, a n které další zákony - ob anský soudní ád ve zn ní ú inném do 31. prosince Po zjišt ní, že dovolání obou ú astník byla podána ve lh t stanovené v 240 odst. 1 o. s.. p i spln ní podmínky povinného zastoupení ( 241 odst. 1, 4 o. s..), se Nejvyšší soud zabýval nejd íve otázkou, zda jsou dovolání v této v ci p ípustná, nebo dovoláním lze napadnout pravomocná odvolacího soudu jen tehdy, pokud to zákon p ipouští (srov. 236 odst. 1 o. s..). Dovolání žalovaného není p ípustné podle ustanovení 237 odst. 1 písm. a) o. s.., nebo rozsudek odvolacího soudu je v napadené ásti rozhodnutím potvrzujícím, a není p ípustné ani podle ustanovení 237 odst. 1 písm. b) o. s.., jelikož o situaci p edjímanou v tomto ustanovení se v souzené v ci nejedná (rozhodnutí soudu prvního stupn sice p edcházelo rozhodnutí, jímž tento soud rozhodl jinak, toto rozhodnutí však nebylo zrušeno odvolacím soudem, nýbrž soudem dovolacím). Dovolání tedy m že být p ípustné pouze podle ustanovení 237 odst. 1 písm. c) o. s.. (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ke dni 31. prosince 2012), tj. tehdy, dosp je-li dovolací soud jsa p itom vázán uplatn nými dovolacími d vody v etn jejich obsahového vymezení ( 242 odst. 3 o. s..) k záv ru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, eší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo která je soudy rozhodována rozdíln, nebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatn ným dovolacími d vody podle 241a odst. 2 písm. a) a 241a odst. 3 o. s.. se nep ihlíží ( 237 odst. 3 o. s..). Žalovaným uplatn ný p edpoklad p ípustnosti dovolání napln n není. Jím p edest ená otázka, zda m že být podání žaloby na ur ení podle ustanovení 80 písm. c) o. s.. považováno za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, byla totiž v rozhodovací praxi dovolacího soudu již vy ešena. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 4. kv tna 1999 sp. zn. 22 Cdo 471/99, uve ejn ném v asopise Právní rozhledy, ro ník 1999, íslo 8, str. 429, formuloval a od vodnil právní názor, podle n hož nep ipadá v úvahu, aby s odkazem na rozpor s dobrými mravy byla zamítnuta žaloba na ur ení, zda tu je i není právní vztah nebo právo podle ustanovení 80 písm. c) o. s.. K tomuto názoru se Nejvyšší soud p ihlásil ve svých dalších rozhodnutích, nap. v rozsudku ze dne 22. kv tna 2000, sp. zn. 22 Cdo 2374/98 (jenž je, stejn jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, ve ejnosti dostupný na jeho webových stránkách), v usnesení ze dne 15. zá í 2004, sp. zn. 22 Cdo 927/2004, uve ejn ném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2005, pod íslem C 2956 (dále též jen Soubor ), v usnesení

6 6 ze dne 22. b ezna 2005, sp. zn. 22 Cdo 1917/2004, uve ejn ném v Souboru pod íslem C 3318, i z poslední doby nap. v rozsudku ze dne 18. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 2018/2011, a v usnesení ze dne 26. února 2014, sp. zn. 22 Cdo 361/2014 (ústavní stížnost proti n mu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 23. zá í 2014, sp. zn. II. ÚS 2142/2014). Ke zm n této své rozhodovací praxe Nejvyšší soud neshledává d vod a odvolací soud se p i právním posouzení v ci od jeho judikatorních záv r neodchýlil. Právní otázku, která by mohla založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, žalovaný nep edkládá ani prost ednictvím argumentace, jíž vymezuje uplatn né dovolací d vody. V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatn ných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by inily rozhodnutí odvolacího soudu ve v ci samé v ásti napadené dovoláním žalovaného zásadn významným po právní stránce, nelze než uzav ít, že dovolání žalovaného sm uje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti n muž není tento mimo ádný opravný prost edek p ípustný. Nejvyšší soud proto, aniž na izoval jednání ( 243a odst. 1 v ta první o. s..), dovolání žalovaného podle ustanovení 243b odst. 5 ve spojení s 218 písm. c) o. s.. odmítl. Dovolání žalobkyn proti m nící ásti výroku odvolacího soudu ve v ci samé je p ípustné podle ustanovení 237 odst. 1 písm. a) o. s.. a Nejvyšší soud je shledal též d vodným. Nejvyšší soud vysv tlil již ve stanovisku svého ob anskoprávního a obchodního kolegia ze dne 28. ervna 2000, sp. zn. Cpjn 38/98, uve ejn ném pod íslem 44/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rovn ž v navazující judikatu e (srov. nap. usnesení ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. 21 Cdo 39/2008, uve ejn né v asopise Soudní judikatura, ro ník 2009, pod íslem 110, rozsudek ze dne 23. listopadu 2011, sp. zn. 21 Cdo 4044/2010, uve ejn ný v asopise Soudní judikatura, ro ník 2013, pod íslem 15, a rozsudek ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 21 Cdo 2580/2011), že katastrální ú ad v ízení ve v ci povolení vkladu práva do katastru nemovitostí, a stejn tak i soud v ízení podle ásti páté ob anského soudního ádu, zkoumá právní úkon, na jehož podklad má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativn vypo tených v ustanovení 5 odst. 1 zákona. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných v cných práv k nemovitostem, ve zn ní pozd jších p edpis (zrušeného ke dni 1. ledna 2014). P edm tem zkoumání katastrálního ú adu (a stejn tak i soudu v ízení podle ásti páté o. s..) proto nejsou všechny aspekty platnosti posuzovaného právního úkonu (zejména z hlediska 37 a násl. ob. zák.), ale jen ty z nich, které jsou v ustanovení 5 odst. 1 zákona. 265/1992 Sb. uvedeny. Žalobce tudíž odvolacímu soudu po právu vytýká, že pochybil, jestliže se nezabýval zkoumáním platnosti p edm tné dohody o p evodu majetku z pohledu ur itosti v intencích 37 odst. 1 ob. zák. a spokojil se v této otázce s úvahou, že o ur itosti dohody sv d í skute nost, že na jejím základ došlo k povolení vkladu vlastnického práva. Oproti o ekávání žalobkyn se nejedná o vadu ízení [srov. dovolací d vod upravený v 241a odst. 2 písm. a) o. s..], nýbrž o neúplné a tudíž nesprávné právní posouzení v ci [srov. dovolací d vod stanovený v 241a odst. 2 písm. b) o. s..]. Poté, co odvolací soud rozhodl, byly rozsudek Krajského soudu v Ostrav ze dne 5. b ezna 2010,. j. 23 C 238/ , a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. b ezna 2011,. j. 1 Co 117/ , rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. b ezna 2013, sp. zn. 21 Cdo 4326/2011, zrušeny a v c vrácena Krajskému soudu v Ostrav k dalšímu ízení. Za tohoto procesního stavu by bylo vzhledem k závaznému

7 Pokra ování 7 32 Cdo 3752/2012 právnímu záv ru vyslovenému Nejvyšším soudem v jeho p edchozím kasa ním rozhodnutí - p ed asné a tudíž procesn nehospodárné zabývat se zbývajícími dovolacími námitkami žalobkyn. Protože rozhodnutí odvolacího soudu v m nícím výroku o v ci samé pod bodem II není z uvedených d vod správné, Nejvyšší soud je bez na ízení jednání ( 243a odst. 1 v ta první o. s..) podle ustanovení 243b odst. 2, ásti v ty za st edníkem, o. s.. v této ásti zrušil, spolu se závislými výroky o nákladech ízení [ 242 odst. 2 písm. b) o. s.., a v c v tomto rozsahu podle ustanovení 243b odst. 3 v ty první o. s.. vrátil tomuto soudu k dalšímu ízení. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stup závazný ( 243d odst. 1 ást první v ty za st edníkem o. s..). Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud upozor uje, že jedním z p edpoklad úsp šnosti žaloby na ur ení, zda tu právní vztah nebo právo je i není, je naléhavý právní zájem na takovém ur ení, vyžadovaný ustanovením 80 písm. c) o. s.. Ten soud prvního stupn - ve svém prvním rozsudku v této v ci ze dne 5. prosince 2003,. j. 15 C 37/ , zrušeném p edchozím rozhodnutím Nejvyššího soudu - shledal v tom, že soudní rozhodnutí ur ující vlastnické právo k nemovitostem má být zaznamenáno do katastru nemovitostí. Tento záv r, odpovídající konstantní judikatu e, však již nemohl obstát v situaci, kdy bylo v odvolacím ízení následujícím po vyhlášení v po adí druhého rozsudku soudu prvního stupn vlastnické právo žalobkyn do katastru nemovitostí vloženo. Bylo proto na odvolacím soudu, aby otázku existence naléhavého právního zájmu na požadovaném ur ení znovu posoudil. O náhrad náklad v etn náklad dovolacího ízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o v ci ( 243d odst. 1 v ta druhá o. s..). Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek. V Brn dne 21. ledna 2015 JUDr. Pavel P íhoda, v. r. p edseda senátu Za správnost vyhotovení: Marie Pezlarová