Č. j.:.../18/ strana 19 (celkem 23)

Transkript

1 Č. j.:.../18/ strana 19 (celkem 23) Stanovisko správce daně k podání Vyjádření ke kontrolního zjištění č.j /18/ ze dne (evidované pod č.j /18): Dne zaslal správce daně na základě předchozí dohody (viz písemnost č.j.:35054/18) daňovému subjektu do jeho datové schránky kontrolní zjištění č.j.:35343/18. Současně s tímto kontrolním zjištění zaslal správce daně daňovému subjektu výzvu k uplatnění práva č.j.:35497/18. Obě písemnosti byly doručeny daňovému subjektu do datové schránky dne Na základě výzvy k uplatnění práva zaslal daňový subjekt správci daně žádost o prodloužení lhůty na vyjádření ke kontrolnímu zjištění, včetně odůvodnění prodloužení termínu. Tato žádost byla správci daně doručena dne a je evidována pod č.j.:54926/18. Daňový subjekt požadoval prodloužení termínu na vyjádření do Správce daně této žádosti daňového subjektu vyhověl bez vydání rozhodnutí. Dne obdržel správce daně vyjádření daňového subjektu ke kontrolnímu zjištění (evidováno pod č.j /18). V rámci svého vyjádření daňový subjekt uvádí: Správce daně všechna svá tvrzení odvozuje ze své interpretace předpisů, pouze z takto vytvořené konstrukce primárního smyslu emise dluhopisů nepočítá s jiným důvodem, stejně jako za cíl emise považuje pouze (ne zpravidla) získání dostatečného kapitálu. To je v rozporu s právními předpisy i v rozporu se stanovisky finanční správy viz Podklad pro rozpočtový výbor k problematice zdanění výnosů korunových dluhopisů vydaný Finanční správou. S tímto vyjádřením daňového subjektu správce daně nesouhlasí, protože správce daně vyslovil své pochybnosti v souvislosti s ekonomickým smyslem celé transakce pro daňový subjekt a právě v této souvislosti uvedl správce daně svůj závěr, že došlo ke zneužití práva. Správce daně opětovně uvádí definici dluhopisu tak, jak je popsána v 2 zákona o dluhopisech: Dluhopis je cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír, vydaný podle českého práva, s nímž je spojeno právo na splacení určité dlužné částky odpovídající jmenovité hodnotě jeho emitentem, a to najednou nebo postupně k určitému okamžiku, a popřípadě i další práva plynoucí ze zákona nebo z emisních podmínek dluhopisu (dále jen emisní podmínky ). Z této definice dluhopisu je jasně patrné, že se k dluhopisu jako cennému papíru váže splacení určité dlužné částky. V tomto konkrétním případě daňový subjekt uvádí, že závazek z dluhopisů vznikl ze závazku daňového subjektu za společníky (půjčky společníků), kdy půjčky společníků byly dle vyjádření daňového subjektu kapitalizovány, tj. došlo k jejich převodu na závazek splacení z dluhopisů. Jak sám daňový subjekt ve svých vyjádřeních uvedl, tak pokud by nedošlo ke kapitalizaci půjček společníků (dluhů), tak by společnost (daňový subjekt) zanikla. Toto vyjádření považuje správce daně za jednoznačně účelové a důvody tohoto svého stanoviska uvádí dále. Vyjádření daňového subjektu může být účelové, ale odráží skutečný účel a stav věci a není protizákonné. Daňový subjekt v souvislosti s převodem půjček společníků na dluhopisy používá pojem kapitalizace pohledávek (str. 2 vyjádření ke kontrolnímu zjištění ze dne ) nebo kapitalizace dluhů (str. 5 odpovědi na výzvu ze dne ). Je tedy potřeba si nejdříve, tato slovní spojení vysvětlit. O pohledávku se jedná v případě pohledu ze strany společníka, který má pohledávku za společností, které půjčil finanční prostředky. Pokud by tedy došlo ke kapitalizaci pohledávky společníka za společností, tak by muselo v tomto konkrétním případě dojít k převedení půjčky společníka (jeho pohledávky) na vklad do základního kapitálu společnosti, tj. v případě daňového subjektu navýšení základního kapitálu společnosti právě o hodnotu pohledávek společníků. K takovéto situaci u daňového subjektu nedošlo. Toto jednoznačně vyplývá nejen z účetnictví daňového subjektu, ale i z veřejně dostupného rejstříku ( V případě pojmu kapitalizace dluhu by se jednalo o kapitalizaci závazku daňového subjektu za společníkem. V tomto případě mohou být využity dvě varianty. Varianta první představuje

2 opět navýšení základního kapitálu tak, jak je popsáno dříve. Druhá varianta představuje příplatek mimo základní kapitál. K příplatku mimo základní kapitál dojde převedením půjčky Č. j.:.../18/ strana 20 (celkem 23) společníka do ostatních kapitálových fondů. Při této variantě nedojde ke zvýšení základního kapitálu, ale dojde ke zvýšení vlastního kapitálu, tj. z cizího zdroje se stane vlastní zdroj společnosti. Rovněž k této druhé variantě u daňového subjektu nedošlo, což je patrné z účetnictví daňového subjektu, protože ostatní kapitálové fondy jsou nulové. Obecně lze kapitalizaci považovat za převedení závazku do základního nebo vlastního kapitálu, jak konečně naznačuje i pojem kapitalizace (kapitál) a to bez získání finančních prostředků. V tomto konkrétním případě daňového subjektu nelze tedy hovořit o kapitalizaci, ale o převodu (nahrazení) jednoho závazku (půjčky společníka) za závazek jiný (dluhopis). Jediné co daňový subjekt v souvislosti s výkladem pojmu kapitalizace splnil, tak je skutečnost, že k datu vydání dluhopisů nezískal žádné finanční prostředky, pokud tedy pomineme částku 316,60 Kč, která představuje rozdíl mezi hodnotou půjček společníků a hodnotou vydaných dluhopisů. Daňový subjekt ve vyjádření ke kontrolnímu zjištění dále uvádí, že na základě dohod mezi společníky jako věřiteli (Petrem a Dagmar Novákovými) a daňovým subjektem, jehož jediným jednatelem je pan Petr Novák, který je držitelem 50% podílu v daňovém subjektu, došlo k převodu půjček společníků na úročené dluhopisy, kdy tímto krokem získal daňový subjekt finanční stabilizaci a výhodné odložení splatnosti dluhu o 10 let. Rovněž toto vyjádření daňového subjektu považuje správce daně za účelové a to proto, že mezi společníky a daňovým subjektem mohlo dojít například k uzavření splátkového kalendáře na úhradu půjček společníků. K dohodě o uzavření splátkového kalendáře může dojít jen za předpokladu, že se splátkovým kalendářem souhlasí jak dlužník, tak věřitel. Věřitelé s takovouto dohodou nesouhlasili a požadovali vrácení prostředků, které do firmy vložili sami byli dlužníky v rámci rodiny a jejich závazky byly splatné. Vyjádření daňového subjektu může být účelové, ale odráží skutečný účel a stav věci a není protizákonné. Samotná emise dluhopisů totiž nepředstavuje žádné zvýšení finanční stability společnosti, jak uvádí daňový subjekt, protože k datu vydání dluhopisů obdržel daňový subjekt pouze částku 316,60 Kč a rovněž vydání dluhopisů nezajistí splatnost hodnoty dluhopisů jejich vlastníkům v době jejich splatnosti, tj. za dalších deset let. Finanční stabilita společnosti je zaručena tím, že věřitelé se uspokojili vydáním dluhopisů s pravidelným výnosem a z výnosů dluhopisů mohou splácet své závazky. Proto přestali požadovat vrácení celé částky najednou. Co bude v době splatnosti dluhopisu, nemůže a nesmí správce daně předjímat. Naopak vydání dluhopisů představuje pro daňový subjekt ještě větší tlak, protože kromě samotného závazku plynoucího z hodnoty dluhopisů musí být schopen svou ekonomickou činností vytvořit částku, která pokryje úhradu úroků z dluhopisů, tj. cca Kč ročně. Právě proto, že byl daňový subjekt schopen úsporou jiných nákladů (ne nákladových úroků) vygenerovat takový hospodářský výsledek, který mu umožnil úhradu úroků, mohl přistoupit na řešení finanční situace vypsáním emise dluhopisů. Důkaz: Provozní výsledek hospodaření společnosti: Rok tis. Kč tis. Kč tis. Kč tis. Kč Finanční stabilizace je možné dosáhnout pouze ekonomickou činností daňového subjektu, tj. takovou činností, která povede k tvorbě zisku, respektive jeho maximalizaci.

3 Správce daně v rámci celé kontroly požaduje na daňovém subjektu nekompromisně maximalizaci zisku. Podnikání je ale o tom, že daňový subjekt vyvíjí činnost na dosažení, zajištění a udržení zisku. To nemá s maximalizací zisku nic společného. Daňový subjekt tuto podmínku dosažení, zajištění a udržení zisku plní. Toto rovněž podporuje odkaz daňového subjektu ve vyjádření ke kontrolnímu zjištění na rozsudky Nejvyššího správního soudu 7 Afs 72/ a 2 Afs 173/ : Racionálním ekonomickým chováním podnikatele je snaha o minimalizaci nákladů a maximalizaci zisku a v rámci toho i snaha o optimalizaci povinností vůči státu. Postup daňového subjektu nelze považovat za racionální ekonomické chování, protože místo minimalizace nákladů došlo vydáním dluhopisů k jejich výraznému navýšení (nákladové úroky jsou 5x vyšší). Správce daně opakuje subjektivní pohled na ekonomické chování společnosti a dokládá to pouze hodnocením nákladových úroků a ne celkovým výsledkem hospodaření společnosti viz. předchozí strana.. Pokud by K dohodě o uznání závazku a stanovení splátkového kalendáře může dojít jen za předpokladu, že s tím souhlasí jak dlužník, tak věřitel viz. předchozí strana. tedy daňový subjekt místo vydání dluhopisů se společníky uzavřel dohodu o uznání závazku, jejíž součástí by byl splátkový kalendář, tak by nemusel vlastníkům dluhopisů vyplácet úroky po dobu 10 let (ročně částka Kč), ale mohl by postupně splácet závazky ke společníkům a k jejich uhrazení by došlo dříve, než tomu bude v souvislosti s dluhopisy ( ). Tím, že daňový subjekt vydal dluhopisy, bude po dobu 10 let vyplácet jejich vlastníkům úroky a v okamžiku splatnosti dluhopisů, tj. k datu (viz emisní podmínky) bude muset ještě uhradit samotnou hodnotu dluhopisů, tj. částku Kč. Za období 10 let zaplatí daňový subjekt na úrocích z dluhopisů Kč a dále samotnou hodnotu dluhopisů Kč, tj. celkem Kč. Jak již bylo uvedeno, věřiteli daňového subjektu byli společníci, kteří díky převodu půjčky na dluhopisy získali výhodu výplaty nezdaněných úroků z dluhopisů, kdy právě tuto skutečnost považuje správce daně za cíl celé transakce. I společníci jsou podnikatelé a jsou plátci daně z příjmů a podávají daňová přiznání. Proto i na ně lze aplikovat znění rozsudků Nejvyššího správního soudu 7 Afs 72/ a 2 Afs 173/ : Racionálním ekonomickým chováním podnikatele je snaha o minimalizaci nákladů a maximalizaci zisku a v rámci toho i snaha o optimalizaci povinností vůči státu. To, že společníci neplatí v souladu se zákonem daně z výnosu dluhopisů je asi největším problémem správce daně. Nedaněné výnosy z korunových dluhopisů jsou (byly) povoleny zákonem, tam zakročit nejde, tak správce daně hledá cestu, jak daňovou povinnost převést na společnost a účelově jí dodanit. Zájmem společníků Zájem společníků zatím určují společníci a ne správce daně daňového subjektu. by totiž prioritně mělo být, aby společnost ekonomicky prosperovala a byla stabilní, protože tím dojde ke zhodnocení jejich kapitálu, který byl do společnosti vložen. V případě vydání dluhopisů daňovým subjektem nelze o takovémto kroku hovořit, protože jak je patrné, tak za období 10 let zaplatí daňový subjekt na úrocích vyšší částku, než představuje hodnota samotného závazku. Právě zájmem společníků bylo a je, aby společnost prosperovala a byla stabilní. Neupřednostňují maximalizaci zisku, maximalizaci daňových odvodů. Vydáním dluhopisů daňový subjekt zajistil cash flow společnosti na 10 let, nároky společníků byli a jsou uspokojeni s výnosů dluhopisů. To, že daňový subjekt uhradí na úrocích vyšší částku, než je hodnota závazku je normální u dlouhodobých půjček, hypotéčních úvěrů (nehledě na nebankovní úvěry) apod. To, že správce daně míchá zájmy společníků a daňového subjektu je zarážející jde o daňovou kontrolu společníků?? Daňový subjekt je schopen od roku 2013 bez jakýchkoliv problémů vyplatit vlastníkům dluhopisů částku Kč představující úroky z dluhopisů, jeho předchozí tvrzení jsou ale

4 taková, že pokud by nedošlo k převodu půjček na dluhopisy, musel by daňový subjekt zaniknout. Od roku 2013 lze u daňového subjektu pozorovat trend, že došlo cca o částku Č. j.:.../18/ strana 21 (celkem 23) Kč k navýšení provozního výsledku hospodaření, který je ale následně snížen o hodnotu vyplacených úroků z dluhopisů v oblasti nákladových úroků, což má v konečném důsledku dopad na hospodářský výsledek daňového subjektu, respektive základ daně. Hospodářský výsledek (po zdanění) je, jak správce daně správně konstatuje, stejný nebo vyšší (zidku je dosaženo, zisk je zajištěn a udržen). Ale základ daně je stěžejní údaj, o který správci daně jde. Jenže výši základu daně odhaduje správce daně pouze na základě subjektivního posouzení pod vlivem možnosti teoretické maximalizace zisku, bez ohledu na normální ekonomické chování firmy a používá ho k vyměření daně tzv. opravnými prostředky, které se skutečností nemají nic společného, poškozují a již poškodily daňový subjekt a bez cizích zdrojů (např. nové půjčky od společníků) může být doplatek dané a penále pro společnost likvidační. Z tvrzení daňového subjektu je tedy možné dovodit skutečnost, že pokud by nedošlo k převodu půjček společníka na dluhopisový závazek daňového subjektu vůči společníkům, musela by být společnost zrušena, respektive již by neexistovala. Přitom nedošlo v obdobích následujících po vydání dluhopisů, tj. po roce 2012, k žádnému výraznému posunu v oblasti celkových výnosů daňového subjektu a to jak směrem nahoru nebo dolů. Na to, aby se zvýšil provozní výsledek a výnosy zůstaly skoro stejné, je zapotřebí snížit jiné náklady než náklady na nákladové úroky. Ale správce daně opět opakuje své subjektivní argumenty, asi aby bylo stanovisko delší, i když sám uznává, k žádnému výraznému posunu v oblasti celkových výnosů daňového subjektu a to jak směrem nahoru nebo dolů. Z účetnictví daňového subjektu od roku 2013 je tedy možné dovodit skutečnost, že pokud by nedošlo k vydání dluhopisů, daňový subjekt by vytvářel hospodářský výsledek vyšší o hodnotu rovnající se ročně vyplaceným úrokům z dluhopisů, tj. o částku Kč. Lze tedy konstatovat, že daňový subjekt je od roku 2013 schopen ročně vytvořit minimálně částku Kč, kterou mohl použít na splacení půjček společníkům. Z účetnictví daňového subjektu lze pouze dovodit, že daňový subjekt je schopen plnit své závazky třetím stranám, mimo jiné i společníkům a dosahovat, zajišťovat a udržovat zisk na úrovni, na jaké se rozhodl. Ostatní je čirá fantazie ve smyslu dosahování maximálního zisku, maximálního hospodářského výsledku. Ano, daňový subjekt by mohl vytvářet vyšší hospodářský výsledek. Ale tím, že se rozhodl jinak, neporušil žádný ze zákonů ani neporušil dobré mravy. K této změně došlo pouze tím, že daňový subjekt převedl závazek plynoucí z půjček společníků na dluhopisový závazek. K jiné významnější změně u daňového subjektu nedošlo a přesto je schopen meziročně, porovnání roků 2012 a 2013, navýšit provozní výsledek hospodaření (takřka 5x), tj. výsledek hospodaření plynoucí z jeho ekonomické činnosti byl v roce 2013 lepší o částku takřka Kč proti roku Ano, daňový subjekt musel snížit jiné náklady ( a zvýšit příjmy) na to, aby měl prostředky na placení svých závazků. Toho bylo docíleno. Daňový subjekt v souvislosti s půjčkami společníků uvádí, že společníci požadovali od roku 2010 vrácení půjčených prostředků. Toto vyjádření je pouze v oblasti tvrzení, kdy daňový subjekt na podporu svého vyjádření mohl doložit jako důkazní prostředek například písemnou výzvu společníků daňovému subjektu k vrácení finančních prostředků. Nic takového správci daně nepředložil. Tento postup (výzva) je obvyklý mezi nespojenými osobami. Správce daně nechce vědět, že výzva může být jak písemná, tak ústní. Navíc požaduje jako důkaz písemnou výzvu mezi jednatelem a společníky tedy osobou spojenou. Takových výzev by mohl daňový subjekt předložit tisíce.

5 Dále daňový subjekt uvádí, že v roce 2010 se pokusil vrátit část prostředků společníkům, ale v roce 2011 to znamenalo opět nutnost půjčky do provozu společnosti. Správce daně uvádí, že stav závazků daňového subjektu vůči společníkům byl k datu ve výši tis. Kč a k datu tis. Kč, tj. v roce 2010 došlo ke snížení závazků vůči společníkům o částku 143 tis. Kč. K datu je stav závazků ke společníkům tis. Kč, tj. meziročně došlo k navýšení o částku 107 tis. Kč. Účetnictví společnosti jako důkaz správce daně neuznává. (sic!) Přesto operuje pouze s konečným stavem závazků vždy na konci roku a nesleduje pohyb na účtu. Daňový subjekt se neustále odkazuje na své účetnictví, na základě kterého konstatuje, že v letech 2010, 2011 ani 2012 nebyl schopen uhradit své závazky vůči společníkům. Z toho tvrzení daňového subjektu lze dovozovat špatnou ekonomickou situaci. Paradoxem však je, že v roce 2011 získal daňový subjekt úvěr, jehož zůstatek byl k datu ve výši tis. Kč. V dalších obdobích byl daňový subjekt schopen splácet jak jistinu (288 tis. Kč/rok) tak rovněž související úroky z přijatého úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že úvěrové financování vždy podléhá vyhodnocení bonity příjemce úvěru, tak na základě této skutečnosti musela být bonita daňového subjektu v roce 2011, tj. při poskytnutí úvěru vyhodnocena jako dobrá v souvislosti s tímto financováním a poskytnutím uvedeného úvěru. Při hodnocení bonity společnosti se hledí nejen na momentální stav společnosti, ale i na historii. Daňový subjekt s bankou, která úvěr poskytla, spolupracuje od svého vzniku roku 1991, za ty roky nám banka poskytla postupně několik milionových úvěrů, které daňový subjekt splatila vždy včas (a to nejen celý úvěr, ale každou splátku) a bez problémů. Daňový subjekt si nikdy nepůjčoval na provozní náklady tam by asi na úvěr nedosáhl, ale na investice a opravy. Důležitou součástí úvěrové smlouvy je i ručení za poskytnuté finanční prostředky. U všech úvěrů jsme ručili jednak pořízenou technikou, pojistným plněním v případě poškození nebo ztráty, ale i veškerým příjmem z dotačních prostředků. Naše společnost musela mít účet u banky, banka měla právo si z účtu kdykoliv vybrat případnou dlužnou částku. Úvěry zemědělcům jsou tak nejbezpečnější v celých úvěrových službách a banky se perou o to, aby úvěr zemědělcům poskytly. Pokud tedy daňový subjekt tvrdí, že společníci od roku 2010 požadovali vrácení půjček, tak proč de facto tatáž osoba pana Petra Nováka rozhodla o přijetí úvěru v roce 2011, namísto toho, aby bylo řešeno splácení půjček společníka. Jak by správce daně rozhodl, když by měl volit mezi úvěrem na traktor, čelní nakladač a mulčovač tedy mezi výrobními prostředky nutnými k tomu, aby dostál svým závazkům vůči SZIF a dostal zemědělské dotace a nebo vracení půjčených prostředků společníkům? Na základě výše uvedených skutečností tedy nelze považovat ekonomickou a finanční situaci daňového subjektu v roce 2012 za takovou, aby došlo k ukončení jeho činnosti, jak tvrdí daňový subjekt, protože daňový subjekt je schopen splácet jistinu úvěru ( Kč/rok) a od roku 2013 i úroky z dluhopisů ( Kč). Tyto částky ročně představují hodnotu Kč. Správce daně zapomněl na to, že společnost by musela vyhlásit konkurz v případě, že by bylo nutné uhradit najednou závazky vůči společníkům, tak jak to požadovali a vychází stále z ideje, že společnost měla snad proti vůli společníků uzavřít splátkový kalendář a splácet svůj závazek tímto způsobem. S tím společníci nesouhlasili, a proto bylo nutné odložit splacení závazku a tím stabilizovat společnost. Společníci na to přistoupili jen za podmínek, že budou mít příjmy z korunových dluhopisů odrážející celkovou délku závazku. Ale to již opakujeme potřetí nebo popáté. Další skutečností, která je v rozporu s tvrzení daňového subjektu o nemožnosti splácet závazek vůči společníkům od roku 2010 je zůstatek finančních prostředků na bankovním účtu, který byl k datu ve výši tis. Kč, k datu ve výši tis. Kč a k datu ve výši tis. Kč.

6 Správce daně kontroluje a kritizuje hospodaření společnosti a neuznává jako důkaz účetnictví společnosti, aniž by se vůbec přesvědčil, co společnost dělá. Hlavní činností je zemědělská prvovýroba a převážné příjmy jsou ze zemědělských dotací. Zemědělské dotace jsou vypláceny každý rok po splnění podmínek, které kontroluje stát prostřednictvím pověřených organizací minimálně jednou, maximálně v našem případě až 18 pověřenými organizacemi za rok. Dotace jsou při nesplnění podmínek kráceny nebo nevyplaceny vůbec. Dotace se vyplácí zpětně, tedy za celý běžný rok v prosinci. Z dotace je nutné pokrýt náklady celého dalšího roku až do příštího termínu výplat dalších ročních dotací. Příjmy z vlastní činnosti jsou cca poloviční. Proto je stav finančních prostředků na konci roku k tak, pro správce daně nepochopitelně vysoký. Ale pouze tento stav zajistí cash flow dalšího roku. Vklady společníků do firmy byly právě na zajištění cash flow společnosti ale to je v účetnictví, které správce daňě nepovažuje za důkaz. Ve vyjádření ke kontrolnímu zjištění daňový subjekt uvádí, že správce daně všechny své závěry dovozuje z toho, že primárním smyslem emise je získání finančních prostředků. Toto nemusí být dle vyjádření jednatele daňového subjektu jediným cílem emise dluhopisů. S tímto vyjádřením daňového subjektu správce daně nesouhlasí. Jak již dříve správce daně uvedl, k dluhopisu se váže právo na splacení určité dlužné částky. Z tohoto je tedy patrné Č. j.:.../18/ strana 22 (celkem 23) že pokud se jedná o dlužnou částku, tak musela být v souvislosti s dluhopisem poskytnuta. Na základě této skutečnosti lze tedy jednoznačně považovat za primární cíl emise dluhopisů získání finančních prostředků. Tuto skutečnost rovněž potvrzují emisní podmínky daňového subjektu a to konkrétně v bodě 6. Upisování dluhopisů a splacení emisního kurzu, kde je uvedeno: Vydání dluhopisů bude probíhat oproti splacení částky emisního kursu dluhopisu nebo předložení potvrzení o splacení částky emisního kursu na bankovní účet emitenta tak, že na dluhopis bude vyznačeno jméno, příjmení, datum narození (u fyzických osob) anebo obchodní firmu nebo název, IČ (u právnických osob) a adresa trvalého bydliště nebo sídla prvního vlastníka dluhopisu. V souvislosti s vydáním dluhopisů byla mezi daňovým subjektem (převodcem) a vlastníkem dluhopisů (nabyvatelem) uzavřena smlouva o převodu dluhopisů, kde v rámci článku 3 této smlouvy je uvedeno následující: 1. Po úhradě celkové ceny nabyvatelem za příslušný počet dluhopisů s ohledem na AUV(dále jen alikvotní úrokový výnos), převodce následně do 3 pracovních dnů předá nabyvateli ks dluhopisů č... až. na jméno v listinné podobě o jmenovité hodnotě s přihlédnutím k AUV. 2. Cena za všechny dluhopisy v celkové výši: Kč bude převodci zaplacena převodem na účet číslo: /0600 nejpozději do , variabilní symbol je rodné číslo nabyvatele. Jak z emisních podmínek, tak z uvedené smlouvy je patrné, že primárním cíle emise dluhopisů mělo být získání finančních prostředků a to ve formě úhrady za vydané dluhopisy. Správce daně na základě všech uvedených skutečností setrvává na svém stanovisku, že primárním cílem emise dluhopisů je získání finančních prostředků a to zpravidla pro další rozvoj a investice. Daňový subjekt však žádné finanční prostředky na základě emise dluhopisů nezískal. Správce daně definuje dluhopis podle zákona: Dluhopis je cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír, vydaný podle českého práva, s nímž je spojeno právo na splacení určité dlužné částky odpovídající jmenovité hodnotě jeho emitentem, a to najednou nebo postupně k určitému okamžiku, a popřípadě i další práva plynoucí ze zákona nebo z emisních podmínek dluhopisu (dále jen emisní podmínky ). Daňový subjekt za 17 let obdržel od společníků ,- Kč. Daňový subjekt rovněž ve svém vyjádření ke kontrolnímu zjištění argumentuje, že po dobu 17 let, což je doba, za kterou se naakumulovaly půjčky společníka, byly všechny výhody pouze na straně daňového subjektu a nevýhody na straně věřitelů. Nic ale nebránilo společníkům (věřitelům) uzavřít s daňovým subjektem smlouvu, na základě které by byly půjčky poskytnuté společníky úročeny a úrok by byl vyplácen ze strany daňového subjektu

7 společníkům (věřitelům). Bránilo tomu pouze to, že společníci takovou dohodu nechtěli. K uzavření takové dohody nedošlo a vzhledem k tomu, že půjčky byly bezúročné, tak lze předpokládat, že společníci takto postupovali na základě své svobodné vůle, protože to, že nebudou požadovat za poskytnutí půjčky úrok je pouze jejich svobodné rozhodnutí. Pokud společníci poskytují půjčku své vlastní společnosti, tak zpravidla bezúročnou, protože předpokládají, že dojde k dalšímu ekonomickému rozvoji společnosti a tím pádem bude zhodnocen jejich vklad jako společníka a to například ve formě výplaty podílu na zisku. Správce daně nebere v potaz, že společníci jsou svéprávní lidé a o svých krocích rozhodují sami třeba i špatně, ale sami. To, že zpočátku nepožadovali úroky nelze považovat za běžné, ale jednou jejich trpělivost přetekla. Daňový subjekt považuje převedení závazků za společníky na závazek plynoucí z dluhopisů za optimalizaci povinnosti vůči státu, tj. za daňovou optimalizaci. S tímto vyjádřením daňového subjektu správce daně nesouhlasí, protože jak již bylo uvedeno, tak racionálním ekonomickým chováním je minimalizace nákladů, kdy ale v případě daňového subjektu došlo v souvislosti s výplatou úroků z dluhopisů k nárůstu nákladů v oblasti finanční části hospodářského výsledku. Nárůst úrokového zatížení vzrostl od roku 2013 (první výplaty úroků z dluhopisů) o pětinásobek ve srovnání s rokem Tento nárůst je zapříčiněn výplatou úroků z dluhopisů. Již po několikáté hodnotí správce daně pouze nárůst nákladových úroků, nehodnotí pokles ostatních nákladů a nárůst výnosů, přestože zná a uvádí až 5x zvýšený hospodářský výsledek společnosti. Výše popsané skutečnost považuje správce daně za zneužití práva. Práva lze zneužít, tj. vykonat k právem neodůvodněné újmě někoho jiného nebo k újmě společnosti. Daňový subjekt naopak považuje za zneužití práva postup správce daně, kdy při kontrole používá subjektivních dojmů a důkazy z účetnictví buď neuznává, nebo chybně interpretuje. Na základě jeho stanoviska již došlo k faktické újmě daňového subjektu., protože musel doplatit subjektivně vypočtené daně a pokutu ve výši téměř 300 tis. Kč z teoretocky maximalizovaného zisku daňového subjektu, ke ktrému by v praxi nikdy nemohlo dojít.. V případě daňového subjektu došlo k újmě společnosti a to tím, že daňový subjekt zahrnul do nákladů úroky z dluhopisů a jediným cílem vydání dluhopisů bylo získání výhody pro jejich vlastníky ve formě výplaty nezdaněných úroků a snížení daňové povinnosti daňového subjektu právě o hodnotu vyplacených úroků z dluhopisů. Správce daně tvrdí, že došlo k újmě společnosti. Tato újma je pouze fiktivní, protože předpokládá, že daňový subjekt by nekonal, nechtěl nebo nemohl zvýšit jiné provozní náklady (a u zemědělského podniku lze náklady zvyšovat prakticky neomezeně) a tak si zvyšoval základ daně a daňovou povinnost do maximální částky. Na základě výše popsaného správce daně setrvává na svých závěrech, které uvedl v kontrolním zjištění a to včetně dopadů do daňové povinnosti daňového subjektu za zdaňovací období roku 2013, 2014 a Daňový subjekt také setrvává na svých závěrech a považuje postup správce daně za kampáň, účelovku a tvrdí, že někdo dal správci daně zadání, asi Kalousek. Proto se bude daňový subjekt odvolávat.. Č. j.:.../18/ strana 23 (celkem 23) Závěr:

8 Dojde-li ke stanovení daně výlučně na základě výsledku daňové kontroly, považuje se za odůvodnění zpráva o daňové kontrole ( 147 odst. 4 daňového řádu). Podpisem zprávy o daňové kontrole je ukončeno její projednání, zpráva o daňové kontrole se považuje za oznámenou a současně je ukončena daňová kontrola ( 88 odst. 4 daňového řádu). Odepření podpisu zprávy o daňové kontrole kontrolovaným daňovým subjektem bez dostatečného důvodu nemá vliv na použitelnost zprávy o daňové kontrole jako důkazního prostředku. Okamžikem bezdůvodného odepření podpisu nastávají též účinky projednání, oznámení zprávy o daňové kontrole a ukončení kontroly ( 88 odst. 6 daňového řádu). Zpráva byla projednána s jednatelem kontrolovaného daňového subjektu dne. protokolem č.j.:./18/ jednatel daňového subjektu úřední osoba