Masarykova univerzita

Transkript

1 Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra sociologie Gated communities v Ostravě Diplomová bakalářská práce (obor sociologie) Terezie Urmaničová Vedoucí práce: Dr. Aleš Burjanek, Ph.D. Brno 2015

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracována samostatně a že jsem čerpala pouze z pramenů uvedených v seznamu literatury.... Terezie Urmaničová 2

3 Ráda bych poděkovala Dr. Alešovi Burjankovi, Ph.D, za vstřícné vedení, užitečné připomínky a rady, které velmi pomohly zlepšit kvalitu této práce. Dále bych ráda poděkovala všem respondentům, kteří byli ochotní se mnou provést rozhovor a také expertům za odborné informace, které mi poskytli. Poděkovat bych chtěla i svému partnerovi a rodině za podporu. 3

4 Obsah A. Gated communities 1. Úvod 5 2. Definice a typologie gated communities 5 3. Historie gated communities 8 4. Gated communities ve světě USA Anglie Jihoafrická republika Maďarsko Gated communities v České republice 18 B. Gated communities v Ostravě 5.1 Ostrava Atrium Slezská Nové byty Ostrava Srovnání gated communities Závěr 38 Jmenný index 40 Seznam literatury 41 Seznam příloh 46 Seznam obrázků 46 Abstrakt 47 Abstract 48 4

5 Gated communities 1.Úvod Gated communities je jev, který se v posledních desetiletích začal rozšiřovat po celém světě, Českou republiku nevyjímaje. U nás se vyskytují převážně v Praze, ale objevují se i v jiných českých městech. Ve své práci se pokouším zjistit, jaká je situace gated communities v Ostravě. Cíl práce je popsat obecně jev gated communities v kontextu Ostravy v dnešní době a následně popsat a porovnat dvě konkrétní gated communities, Nové byty Ostrava a Atrium Slezská. Základní otázky jsou: Jakou podobu obecně mají ostravské gated communities? Jaké jsou vybrané gated communities z hlediska jejich typu, vybavenosti, okolí a sociálních souvislostí? V první části vytyčím teoretický rámec daného fenoménu. Tvořit ho budou například některé vybrané definice a typologie, popis jevů, které se s gated communities vážou, historie a popsání gated communities ve světě i v České republice. V druhé aplikační části zaměřené na Ostravu nejprve popíšu Ostravu jako město, poté vybrané gated communities Atrium Slezská a Nové byty Ostrava, které následně srovnám. Psát budu o okolí vybraných gated communities a jejich podobě z hlediska vzhledu, vybavenosti a místa, kde jsou situovány. Zkusím popsat, jaké vztahy se svými sousedy vevnitř a vně komunity residenti mají, jaké vztahy k obyvatelům gated community mají jejich sousedé vně gated community a jaký mají na gated community názor. Budu zkoumat důvody, kvůli kterým se residenti do gated communities přestěhovali a jaká pozitiva a negativa na životě v ní vnímají. Psát budu i o tom, jestli gated communities přilákaly do okolí nějaké investory a jací residenti gated communities obývají. V závěrečné části se pokusím vybrané gated communities porovnat. 2. Definice a typologie gated communities Definic pojmu gated community můžeme najít mnoho. V řadě z nich jsou vyzdvihovány fyzické bariéry, které jsou považovány za klíčovou vlastnost gated community. Jedna z nejvíc známých definic je od Edwarda Jamese Blakely a Mary Gail Snyder [1998: 53]: Gated communities jsou rezidenční plochy s omezeným přístupem, které se z veřejně přístupného 5

6 prostoru stávají prostory privátními. Přístup je kontrolovaný fyzickými bariéry, zdmi nebo ploty a uzavřenými nebo hlídanými vstupy. Rowland Atkinson a Sarah Blandy [2005: 177] tvrdí, že gated communities jsou často definovány jako obezděná nebo uzavřená sídliště, která omezují veřejný přístup. Landman [2000: 2] je definuje jako: ( ) fyzické prostory, které jsou oddělené plotem nebo zdí od svého okolí. Vstup do těchto míst je zakázán nebo kontrolován branami a jinými bariérami. Kromě fyzických bariér mohou být gated communities chráněna i ochrankou či kamerovým systémem, který monitoruje příchozí [Atkinson, Blandy 2005: 177], nebo elektronickými zabezpečovacími systémy [Vesselinov, Cazessus 2006: 111]. Podle Le Goixe a Webstera [2008: 2] se liší od kondominií a chráněných bytových komplexů liší hlavně tím, že privatizují místa, která mohla být veřejností užívána rovných dílem. Spolu s domy se mohou uzavírat například i parky, dětská hřiště, ulice nebo části pláže. Stávají se tak majetkem komunity, na který má veřejnost rovněž omezený přístup. Vesselinov a Cazessus [2006: 112] doplňují, že také různé služby, jako je třeba ochranka, mohou být privatizovány a přizpůsobeny tomu, aby sloužily členům komunity. Podoba gated community je vázaná na místo vzniku, je ovlivňována historií i působením okolí. V každé lokalitě se může částečně odlišovat. [Glasze, Webster, Frantz 2006: 4]. Kvůli této rozmanitosti Brabec napsal [2009: 16], že se těžko vytváří univerzální definice nebo typologie, která by třídila gated communities podle více jak jedné vlastnosti a mohla by se použít globálně. Často se různé typologie vážou k místu, podle kterého vznikaly a dají se s největším úspěchem použít zase pouze lokálně. Brabec [2009: 58] vytvořil typologii s cílem popisovat gated communities v Praze. Rozděluje je podle vlastnosti fyzické separace na střežené objekty, oplocené objekty a oplocené i střežené objekty. Střežené objekty jsou specifické tím, že jim schází fyzická bariéra, přesto jsou neustále hlídané bezpečnostní službou a je zde nainstalovaný kamerový systém. Do této kategorie často spadají velké komplexy budov, které mohou, ale nemusí být luxusní. Oploceným objektům chybí kamerový systém i bezpečnostní agentura, vyznačují se ale fyzickými bariérami, převážně oplocením kolem celé plochy gated community. Třetí typ, oplocené i střežené objekty, je kombinací prvních dvou objekt je oplocený a hlídaný bezpečnostní agenturou s kamerovým systémem. [Brabec 2009: 58, 59] 6

7 Typologie, kterou vytvořili Blakely se Snyder [1997b] na základě svých studií ze Severní Ameriky, patří mezi nejvíce citované a diskutované. Autoři určili tři ideální typy gated communities: životního stylu, prestiže a bezpečnostní zóny. Komunity životního stylu se zaměřují na volnočasové aktivity a služby. Snaží se nalákat residenty, kteří mají podobné zájmy a chtějí mezi sebou sdílet své koníčky nebo životní styl. V komunitách prestiže bydlí lidé, kteří chtějí vyjádřit svůj status a své bohatství. Komunity bezpečnostní zóny dávají důraz na prvky zajišťující bezpečnost a zabraňující přístupu cizím. Jejich součástí jsou třeba ploty, zdi, kamerový systém, ochranka. Autoři zdůrazňují, že tyto kategorie se v realitě nevyskytují ryze samostatně. Objevují se spíše kombinace uvedených typů. Podrobněji je rozvedu v kapitole věnované gated communities v USA. Burke [2001: 143] rozdělil gated communities podle míst, které zkoumal v Anglii, Americe a Austrálii. První jsou městské bezpečnostní zóny, ve kterých bydlí lidé, kteří se chtějí vyhnout ve svém okolí nežádoucím chodcům nebo automobilové dopravě. Zabezpečené bytové komplexy zabraňují vstupu lidem nepatřících do komunity nebo cizím autům, ale nemají otevřené prostory pro rekreaci. Chráněná příměstská sídliště jsou často složena z malých vilek, chybí v nich výraznější prvky sdíleného životního stylu obyvatel. Zabezpečené střediska obsahují více míst pro rekreaci. Mohou obsahovat golfová hřiště, zahrady nebo jezírka atd. Chráněné venkovské obytné komplexy mají minimálně akr půdy. Vyskytují se na okrajích velkých měst a zahrnují bezpečnostní systémy, postrádají ale rysy explicitně vyjádřeného životního stylu residentů. Dle Posové, Temelové a Sýkory [2007: 57] jsou gated communities projevem rezidenční segregace. Tu můžeme obecně definovat jako nerovnoměrné rozmístění skupin populace v obytných částech města. [Burjanek 2005: 21] Temelová a Sýkora [2005: 13] si myslí, že rezidenční segregace může mít pozitivní důsledky. Když je dobrovolná, sdružuje k sobě obyvatele podobného socio-ekonomického statusu a může posílit jejich pocit sounáležitosti a bezpečí. Na druhou stranu může mít podle autorů i závažné negativa, jako je: izolace sociálně slabších a etnicky či rasově vymezených skupin obyvatel. Taková segregace je často spojována s různými druhy sociálních problémů: kriminalitou, deviantním chováním, nízkou úrovní dosaženého vzdělání, nezaměstnaností, chátrajícím bytovým fondem, špatnou kvalitou služeb a podobně. [2005: 13] Může omezit komunikaci mezi skupinami a celkově oslabit soudržnost populace. 7

8 Brabec [2013a] prohlásil, že se často se uvádí, že vznik gated communities může navazovat na jev suburbanizace. Suburbanizací se zpravidla rozumí růst města prostorovým rozpínáním do okolní venkovské a přírodní krajiny. [Sýkora 2003: 219] Podle Brabce [2013a] to nemusí platit ale vždy, příkladem můžou být gated communities v českém prostředí. Týká se to především USA, podrobněji se o tom rozepíšu v podkapitole věnované Americe. Další jev, se kterým gated communities souvisí, je privatizace veřejného prostoru. Gated communities dle Brabce a Sýkory [2009: 85] soukromě poskytují služby, které jsou obvykle poskytovány státem všem občanům, jako bezpečnostní služby, čištění ulic nebo odhazování sněhu, mohou i uzavírat původně veřejně přístupná místa jako parky nebo ulice. Blakely a Snyder [1998: 68] vidí nebezpečí v tom, že: Nové zástavby vytvářejí privátní svět, ve kterém je jen málo potřeba sdílet se svými sousedy nebo s větším politickým systémem. To může vyústit ve fragmentaci organizovaného komunitního života. Zukin [1995: 254] předpokládá, vzhledem k celosvětovému nárůstu gated communities, že jejich expanze bude nadále pokračovat. Podle ní jsou novodobé gated communities mnohem uzavřenější před zbytkem společnosti, než kdy bývaly. 3. Historie Ne všichni autoři datují vznik gated communities stejně. Někteří, jako například Low nebo Blakely a Snyder [Low 2004: 13, Blakely, Snyder 1997b: 4], považují za předchůdce gated communities starověká města s hradbami. Římané podle autorů opevňovali města, vojenská tábořiště i tábory vystavěné například v Anglii přibližně 300 let před naším letopočtem. Římští vojáci totiž dostávali za odměnu území a statky v cizích zemích, aby pomáhali šířit římskou kulturu. Low [2004: 13] zdůvodňuje toto datování vzniku gated communities následujícím. Opevněná města měla především ochraňovat obyvatele a jejich majetek. Ve středověku zdi nejen chránily obyvatele před napadením, zároveň ale také v dobách míru pomáhaly kontrolovat, kdo vychází z města a vchází do něj. Takové hradby nebyly levnou záležitostí a peníze se vybíraly často i od obyvatel, takže se také podíleli na ochraně svého města, což může být obdoba příspěvků na služby v dnešních gated communities. Středověké hradby měly i symbolický charakter, vytvářely pocity jednoty a bezpečnosti, stejně jako dnes. Ovšem 8

9 osady obestavěné zdmi najdeme třeba i u prvních kolonistů v Americe, nejen ve středověké Evropě. Jiní autoři ovšem historii gated communities vnímají odlišně. Například Brabec [2009: 15] tvrdí, že se gated communities od opevněných osad a měst s hradbami zásadně liší a že se jedná o nový jev vzniklý přibližně v devatenáctém století. Souhlasí tak s názorem Blandy [2006: 16], která si také myslí, že uzavřené středověké město byla soběstačná entita s heterogenním obyvatelstvem, zatímco gated communities bývají z hlediska obyvatel homogenní. Brabec [2009: 15] také vidí rozdíl v nutnosti, která tehdy obyvatele k bydlení v opevněných městech vedla. Tehdy lidé bydleli za hradbami, aby se chránili před nebezpečím násilného napadení, což bylo nezbytné k přežití. Dnes život v gated community není nutností, ale svobodnou volbou. Mohli bychom říci, že jedinou společnou vlastností středověkých opevněných staveb a gated communities je přítomnost fyzické bariéry. [Brabec 2009: 15] Low [2004: 14] píše, že gated communities, jak je známe dnes, se začaly více objevovat ve dvacátém století v USA jako rodinná panství ve velmi bohatých komunitách (jako příklad můžeme uvést Llewellyn Park, postavený v padesátých letech devatenáctého století) nebo jako odpočinková letoviska, někdy určená pro majetné seniory. Zprvu byly vystavěny v rekreačních oblastech USA ve státech kolem Slunečního pásu a potom se začaly rozšiřovat do ostatních částí země. [Blakely, Snyder 1997b: 5] Jedno z nejznámějších prvních gated communities, které můžeme zařadit mezi letoviska, je podle Blakely a Snyder [1997b: 4] Tuxedo park. Zug [2003: 22] sděluje, že bylo založeno roku 1886 tabákovým magnátem Pierre Lorillardem a nabízí kromě rybaření v jezeře, vedle kterého je Tuxedo park situován, i služby svého golfového hřiště. Jeho součástí je rozlehlý park. Nachází se poblíž New Yorku. Poté se gated communities začaly objevovat na celém světě, podle Brabce [2009: 16] obzvláště v místech s vysokou kriminalitou a sociální polarizací. Quintal a Thompson [2007: 1035] uvádějí, že se od dvacátého století objevily studie gated communities v Jižní Africe, Kanadě, Bulharsku, USA, Portugalsku, Rusku, Indonésii, Libanonu i v Austrálii. Le Goix a Webster [2006: 1] píšou i o studiích provedených v Číně, jihovýchodní Asii, Evropě, 9

10 Austrálii, i v Arabském světě. Říkají, že historii gated urbanismu má každý stát i kontinent. O jejich podobě v některých státech budu psát v následující kapitole. 4. Gated communities ve světě Cséfalvay a Websterem [2012: 305, 306] uvádějí, že fenomén gated communities velmi závisí na socio-ekonomickém kontextu dané země i lokality a na její historii. Proto se v následujícím textu zaměříme na podobu gated communities ve vybraných státech USA Jedni z výzkumníků, kteří zpracovali historii gated communities v USA, jsou Blakely a Snyder [1997b: 4]. Podle nich gated communities zůstávají v USA raritou až k přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století. Poté se začaly objevovat velké zástavby určené pro seniory, například Leisure World. V osmdesátých letech se začaly rozšiřovat gated communities vystavěné u golfových hřišť, které lákaly residenty na exkluzivitu, prestiž a volnočasové aktivity. Jak už bylo zmíněno výše v části věnované historii, gated communities se ve Spojených státech objevovaly nejdříve ve Slunečním pásu v odpočinkových oblastech jihovýchodních a jihozápadních států. Poté se rozšířily do všech metropolitních částí země. Nejvíce jich nalezneme v Kalifornii, Floridě a Texasu. [1997b: 5] Ačkoli byly první gated communities stavěné pro velmi bohaté lidi, většina těch, které se začaly objevovat mezi roky 1970 a 1990, byly vystavěny pro vyšší střední třídu. [1997b: 6] Autoři [1997b: 8] kolem roku 1997, kdy pracovali na své knize, odhadovali, že gated communities jsou k nalezení v každé hlavní metropolitní oblasti a že jich už v USA vzniklo přibližně dvacet tisíc s více než tři miliony domácnostmi. Jak už bylo zmíněno dříve, gated communities mohou být částí jevu suburbanizace. Ve Spojených státech má suburbanizace svou specifickou formu, která má ale kořeny v Anglii devatenáctého století. V podobě vesnic najdeme pozůstatky vývoje anglických domů za průmyslové éry. Obchodníci a průmyslníci stavěli malé venkovské domy, napodobující domy pozemkové šlechty, které ležely poblíž nově vydlážděných silnic vytvořených v osmnáctém století. Právě dále od města se stěhovali bohatí, protože si mohli dovolit nákladné dojíždění. [1997b: 11] 10

11 Rané suburbie nabízely ty samé prvky, které lákají rezidenty i dnes, jako je kvalita bydlení, bezpečnost, exkluzivita a blízkost města. Suburbium se jako symbol statusu střední třídy stavělo odjakživa proti městskému životu. Lidé se snažili utéct před nezdravým prostředím města, jeho nepříjemnou špínou a přeplněností. Jejich tvůrci dávali suburbiím dokonce názvy, které měly přírodu implikovat a které často obsahovaly slova jako park, les, řeka atd. V Anglii střední třída sice utíkala před životem v Londýně, přesto to pro ni bylo stále důležité centrum a domy v suburbiích měly hlavně rekreační účel byly používány přes víkendy a jako letní sídla. Suburbia v USA měly velmi odlišný účel. [1997b: 12,14] Američtí obchodníci neměli peníze na dvě obydlí, proto suburbia sloužila primárně jako místo k bydlení. Navíc, půdy bylo dostatek a byla levná, což vzniku suburbanizace přispívalo. Dnes v nich žije většina Američanů. Často města při svém rozrůstání se připojila ke své městské části i suburbia, u kterých se dnes nedá rozeznat, že původně městské nebyly. [1997b: 14] Jak postupem času začala být suburbia více rozmanitá, musela čelit problémům, které byly původně považovány za vyloženě městské, jako je například kriminalita, vandalismus a chudoba. Suburbánní přestalo automaticky znamenat bezpečné nebo krásné. Díky diverzitě obyvatelstva bílá střední třída už nemohla být izolovaná pouze díky samotné vzdálenosti suburbií. Proto se začaly objevovat gated communities, které jim segregaci podle příjmu a etnika mohly nabídnout. [1997b: 15] Rychlejšímu rozšiřování gated communities napomohli i developeři, kteří zaznamenali, že je o ně zájem a začali je budovat za účelem zisku. [1997b: 15] Blakely a Snyder [1997a] si myslí, že častěji najdeme gated communities pro střední třídu ve větších rozlohách, protože si více lidí může rozdělit náklady na služby, které se zde poskytují, například cenu za obezdění, ochranku, kamerový systém atd. Při popisování gated communities v USA se vrátíme k typologii Blakely a Snyder [1997b], kterou jsem už stručně zmínila v části 1.1 a rozvedu ji. Komunity životního stylu můžeme rozdělit na dva typy: komunity pro seniory a volnočasové komunity. Residenti se sem stěhují hlavně kvůli poskytovaným službám a s nimi se pojícím životním stylem. Jedna z takových komunit je Mission Hills Country Club, která spadá do obou typů: je vystavěna poblíž luxusního golfového hřiště a je zaměřena na seniory. [Blakely, Snyder 1997a] 11

12 Komunity prestiže jsou považovány za ty nejvíce tradiční v USA. Pro residenty v nich je největší prioritou exkluzivita a prestiž. Často jsou jejich součástí honosné vchody a nápadné fasády. Postrádají sice rekreační vybavení předchozího typu, kladou ale důraz na estetiku a krásu místa a často jsou umístěny v malebné krajině. Příklad takové komunity je Marblehead. Je sice chráněno branami a stráží, jenže ty nejsou tolik efektivní, jako spíše okázalé na pohled: brány zdržují dopravu a stráže jsou laxní. Už zde proběhlo pár vloupání a komunita byla i obětí mírného vandalismu.[blakely, Snyder 1997a] Nejvíce rozšiřující se jsou komunity bezpečnostní zóny. Často se objevují ve vnitřním městě a některé jsou střeženy ochrankou a obehnané ploty proto, aby se chránily před drogovým dealerstvím, prostitucí a výstřely z projíždějících aut. Je v nich velmi citelný strach z vysoké kriminality. Do této kategorie patří komunita Whitley Heights v Los Angeles ve staré čtvrti Hollywood. V roce 1986 se komunita rozhodla uzavřít své ulice veřejnosti. Kriminalita nebyla jediným důvodem pro toto rozhodnutí, místem často projížděly auta, která nechtěly čekat na dálnicích v zácpě. Obyvatelé chtěli kontrolovat to, kdo vstupuje do jejich komunity. [Blakely, Snyder 1997a] Někteří autoři, jako třeba Snyder [Danielsen, Lang 1997: 888], argumentují, že se lidé v gated communities mohou cítit neúměrně bezpečně, a tím si sami přispívat k problémům, třeba tím, že nechají otevřená garážové vrata. Většina gated communities není ve skutečnosti tolik zabezpečena, aby zabránila krádežím a vloupání. Je těžší do nich vstoupit, když je hlídají strážní u dveří, ale ti jsou málokdy zaměstnání 24 hodin denně, protože je to nákladné. Častěji jsou zaměstnání pouze přes noc, aby se residenti cítili bezpečněji. Nicméně většina vloupání probíhá za bílého dne. Hlavní smysl bezpečnostních prvků tedy nevidí v opravdové zajištění bezpečnosti, ale v pocitech bezpečí, které v residentech vzbuzuje. Gated communities jsou podle Blakely a Snyder [1997a] symbolem diskriminace a segregace v Americe. Segregace rozděluje, ne diverzifikuje národ podle etnika, třídy a hodnoty pozemků, a chudá sousedství pak zůstávají izolována. Jev privatizace je součástí mnohem většího jevu fragmentace, přičemž výsledná ztráta sociálního kontaktu zeslabuje pocit sdílené zodpovědnosti. Rezidenční segregace ve skutečnosti neredukuje kriminalitu. Pivo dodává [Danielsen, Lang 1997: 874], že život v gated communities může mít i vliv na děti, které jsou v nich vychovávány. Ptá se, jestli je možné, že si takové děti vypěstují pocit velmi silných hranic mezi svou třídou a ostatními. Působí na ně symbolická vzdálenost mezi životem uvnitř zdí a vnějším světem, což může vést ke snížení zájmu o participování se 12

13 v životě větší komunity. Pivo [Danielsen, Lang 1997: 882] si myslí, že celkově lidé v gated communities ztrácí pocit zodpovědnosti za své město nebo region, což může mít škodlivý efekt na soudržnost komunity ve větším měřítku Velká Británie Mapování historie gated communities se v kontextu Velké Británie věnuje Sarah Blandy [2006: 16]. Popisuje, že ve středověku poddaní nabízeli místnímu lordovi své služby výměnou za jeho ochranu. Až do konce patnáctého století byla anglická středověká šlechta a její poddaní svázáni komplexními feudálními, hierarchickými pouty. Koncept osobního vlastnictví stěží existoval, a i velmi bohaté rodiny žily komunálním způsobem. [Blandy 2006: 16] Z těchto důvodů podle autorky nemůžeme středověká města za gated communities považovat. Tohle uspořádání ( ) nemůže být pojmenováno jako gated ommunity, protože zde není žádný právní rámec smluvní samosprávy. [2006: 16] Z prvního předchůdce gated community v Anglii považuje Blandy [2006: 17] rezidenční náměstí v Covent Garden založené roku Bylo vybudováno po vzoru italských náměstí. Po dvou stranách náměstí byly domy, třetí stěna byla zadní strana velké residence vlastníka náměstí a čtvrtou stranu tvořil nový farní kostel. I když bylo náměstí vlastněné soukromníkem, bylo otevřeno veřejnosti a používalo se třeba pro trhy. Později byly v sedmnáctém století postaveny podobné náměstí, ale kvůli problémům s kapsáři a prostitutkami byly trhy přesunuty do okolních ulic. Rezidenční náměstí se poté i fyzicky uzavřelo. V osmnáctém a na začátku devatenáctého století začaly boje ohledně privatizace společné půdy. Soukromníci začali ve velkém množství uzavírat tzv. Acts of Enclosure, smlouvy, díky kterým doposud společná půda začala legálně patřit pouze jim. Bylo to obtížné pro malé farmáře, kteří se spoléhali na to, že půda nikomu nepatří a je k užívání volná pro všechny podle potřeby a tak si na ní vydělávali na své živobytí. Poprvé byly tyto akty použité pro uzavření přístupu veřejnosti v městské oblasti roku 1726 na St. James s Square. Další privatizování veřejného prostoru následovalo. Residenti mohli tvořit skupiny s kolektivní zodpovědností ohledně udržování náměstí a mohly být od nich vyžadovány náklady na údržbu. Taková místa se dají považovat za první opravdové gated communities v Anglii. [Blandy 2006: 17, 18] 13

14 Kvůli rapidnímu vzrůstu obyvatelstva v anglických městech v osmnáctém století se zvýšila poptávka po dostupných pozemcích. Zároveň vzrostla kriminalita kvůli masové migraci z venkova, zapříčiněné zchudlými farmáři vyhnanými z půdy. I kvůli špíně, hluku a zápachu z ulic se staly klidné, privátní, oplocené domovy ve městech velmi žádané. V roce 1857 bylo v Londýně přes dvě stě oplocených náměstí a ulic, ve kterých byli residenti ochotni platit poplatky za údržbu a správu společných prostor. Na konci devatenáctého století ale nastala změna a většina gated communities zmizela kvůli toho, že už nebyly fyzicky oddělené od svého okolí. Prostory musely být otevřené a bez bariér kvůli dopravnímu systému, aby bylo snazší se dostat k čím dál důležitějším železničním stanicím. Cesty měly zůstat přístupné veřejnosti. [Blandy 2006: 18] Gated communities se začaly znova objevovat v posledních dekádách dvacátého století. Jsou vystavěny ve městech i na venkově. Většina se jich vyskytuje v Londýně a na jihovýchodě země, ale můžeme je najít ve všech regionech. Nachází se převážně v suburbiích, méně jich je v centrech měst a nejméně na venkově. [Blandy 2006: 20] Podle Atkinsona a Flinta [2004: 879] jsou ty na jihovýchodě Anglie obecně rozsáhlejší. V Anglii sice gated communities nejsou novou formou bydlení, jejich počet se ale ke konci dvacátého století rapidně zvýšil. V roce 2006 se jich zde podle Blandy [2006: 25] nacházelo kolem tisícovky. Blandy [2007: 48] tento jev vysvětluje tak, že velké změny spojené s neoliberální politikou souvisely i s přechodem k individualismu a konzumerismu a vytvořily více rozdělenou společnost s otevírajícími se nůžkami mezi chudými a bohatými. Oslabení příbuzenských vztahů a vztahů v lokálních komunitách přispělo ke zvýšení strachu z neznámých lidí, což vedlo k potřebě segregace. Přesto, že se kriminalita dlouhodobě snižuje, strach z ní roste, k čemuž přispívá fascinace kriminalitou, institucionalizovanou skrze média a nedostatek důvěry k soudnímu a policejnímu systému. Atkinson, Blandy, Flint a Lister dodávají [2005: ], že lidé proto chtějí mít ochranu před zločinem ve vlastních rukou a roste privatizování bezpečnostních služeb. Podle autorů je nutné, aby politici reagovali na zvyšující se výskyt gated communities, protože už jsou běžné natolik, aby byly výzvou pro územní plánování a městskou politiku, které se snaží podporovat otevřená a sociálně rozmanitá sousedství. Blandy [2006: 25] píše, že Anglii jsou gated communities převážně menšího rozsahu a téměř všechny byly vystavěny soukromým developerem. Pro developery je vystavění zdi 14

15 nebo oplocení jejich projektu žádoucí, protože tím zvyšují jeho hodnotu a prestiž a tím pádem za něj mohou požadovat vyšší cenu, stejně tak za přidání dalších bezpečnostních prvků. Ty největší gated communities jsou vybudovány pro seniory. Přesto ve Velké Británii podle autorky [2007: 49] nejsou tak rozšířeným způsobem bydlení, zvláště při srovnání se Severní Amerikou. Gated communities podle studie lákají mladší residenty a spíše nájemníky než vlastníky. [Blandy 2007:52] 4.3. Jihoafrická republika Zpočátku si přiblížíme dějiny Jihoafrické republiky, abychom mohli lépe pochopit sociohistorický kontext, ve kterém gated communities vznikaly. V Hulcově [1997] Dějinách Jižní Afriky se dovídáme, že na přelomu devatenáctého a dvacátého století proběhla Jihoafrická válka mezi kolonizujícími Angličany a původními africkými obyvateli. Po anglickém vítězství roku 1902 se Jižní Afrika ocitla pod anglickou nadvládou. I když bílé obyvatelstvo daného území tehdy tvořilo přibližně čtvrtinu, vládli Jihoafrické unii a například jen oni měli volební právo. V roce 1948 zvítězila ve volbách Národní strana sympatizující s myšlenkou apartheidu. Apartheid lákal bílé obyvatelstvo z mnoha důvodů, např. z toho, aby se nemuseli nadále bát většinového černošského obyvatelstva, toužícího po stejné životní úrovni, jakou mělo obyvatelstvo bílé. Následovalo ustavení řady nacionalistických a rasistických zákonů. Území byla vymezena tak, aby v nich žili pospolu lidé určité klasifikované rasy. Podle barvy pleti byly rozděleny autobusy, přepážky u pošty nebo i venkovní lavičky. Proti apartheidu se zvedal černošský odboj, jako bojovníka za lidská práva si můžeme jmenovat známého Nelsona Mandelu.[Hulec 1997] V první polovině osmdesátých let byl v zemi vyhlášen výjimečný stav díky nepokojům a vzrůstu násilných teroristických akcí. Nepokoje nakonec vedly ke zvolení prezidenta Frederika Willema de Klerka, který od svého zvolení v 1989 postupně odvolal diskriminační zákony, zákaz černošských odbojových organizací a vyjednal propuštění politických vězňů. Mezi nimi byl také po 27 letém vězení propuštěn Nelson Mandela, který se stal roku 1994 prezidentem. Roku 1993 se Jihoafrická republika stala suverénním a demokratickým státem.[hulec 1997] 15

16 V Jihoafrické republice jsou gated communities výrazem extrémních společenských podmínek a jsou velmi charakteristické. Landman [2012: 2] ve své práci píše, že kriminalita je zde velmi vysoká, a proto jsou gated communities vnímány jako vhodný způsob ochrany před vnějším nebezpečím. Mnoho lidí vnímá život v obezděných domech jako jejich jedinou možnost, jak zabezpečit své domovy. Po skončení apartheidu roku 1994 se politici snaží zemi směřovat k integraci měst a sousedství a k větší interakci mezi skupinami, které odlišuje etnikum, věk nebo příjem. Z tohoto pohledu jsou privatizovaná místa kritizována, mohou totiž upevňovat vzorce sociální segregace.[hulec 1997] Landman [2012: 2] rozděluje gated communities v dané zemi na dva typy: na uzavřená sousedství a nové střežené zástavby. Uzavřená sousedství tvoří sousedství, která jsou oplocená nebo obezděná a která mají hlídaný vstup. Nové střežené zástavby jsou privatizované zástavby, jejichž celý areál vlastní majitel. Mohou mezi ně patřit luxusní nemovitosti, opevněné řadové domky a bytové komplexy, které jsou převážně residenční. Součástí může být kontrolovaný vstup, bezpečnostní brány nebo ostraha. Hlavní důvod pro vznik gated communities je podle Landman [2012: 2] pocit nejistoty spojený s vysokou kriminalitou a strachu z ní. Ohraničování prostoru může souviset ale i s pocity nejistoty ohledně politiky a vlády. Po pádu apartheidu se lidé v některých sousedstvích tvořených bílým obyvatelstvem cítili natolik ohroženi novým politickým systémem, že si území, na kterém žili, začali fyzicky uzavírat. Symbolicky se tak distancovali od nových politických cílů a dávali najevo, že mají nad daným územím kontrolu. Podobně někdy residenti reagovali na neschopnost vlády zajistit v daném prostředí dostatečnou bezpečnost. Breetzke, Landman a Cohn [2013: 136] píší, že gated communities ale podle studie nemusí nutně zabraňovat vloupáním, ve skutečnosti mohou zločin naopak přitahovat. Low a Schönteich [2001] informují, že osmdesátých a devadesátých letech dramaticky stoupla míra kriminality. Jenže ta nezasahuje všechny bez rozdílu. Největší riziko, že se stanou obětí zločinu, mají mladí, chudí obyvatelé měst. Bohatí obyvatelé suburbií středního věku bývají zase často obětí majetkových zločinů. Některé zločiny, jako jsou krádež auta nebo loupěž, se rovnoměrně týkají celé populace. Ramoroka [2014: 109] věří, že gated communities jsou pokračováním socioekonomických exkluzí z éry apartheidu. Tvrdí, že aby se nerovnosti v městech vyrovnaly, územní plánování by mělo izolované skupiny integrovat. Mohlo by to přinést větší sociální 16

17 kohezi, stabilitu a větší důvěru mezi chudými a bohatými. Se snahou o větší integraci souhlasí i Landman.[2012: 5] 4.4. Maďarsko Hegedüs [2009: 91] píše, že v Maďarsku, stejně jako v ostatních zemích bývalého východního bloku, byl od nástupu komunismu dostupný převážně jen jeden typ bydlení, kterým bylo státem financované bydlení v sídlišti, což se změnilo po pádu režimu. Neoliberální laissez faire stát otevřel cestu ke globálnímu kapitálu, v tu samou chvíli se vynořily rozsáhlé privatizační programy a předtím potlačované nerovnosti začaly rapidně růst. [Kovács, Hegedüs 2014: 207] Následující zvýšení sociální polarizace se projevilo v rostoucí rezidenční segregaci a vyústilo i v rozšíření prostorově uzavřených míst. Souhrnně se v těchto zemích gated communities rozšířily až po roce 1989, v Maďarsku vzniklo první gated community v jeho hlavním městě Budapešti na konci osmdesátých let. [Hegedüs 2009: 91] Pojem gated community je v Maďarsku rozšířený a používá se často velmi obecně bez ohledu na jeho přesnou definici v západních zemích. [Hegedüs 2009: 91] Je zde jen pár gated communities, které se podobají svým klasickým protějškům na Západě. [Hegedüs 2007: 3] Podle Adrienne Csizmady [2011: 9] můžeme za gated communities podle klasických amerických definicí považovat jen deset procent těch, které jsou maďarském prostředí brány za gated communities. V těch zbylých neodpovídá definicím ani architektonický styl, ani poskytované služby. Hegedüs [2009: 91] dodává, že tak mohou být označovány i místa, která nejsou fyzicky oddělená od okolního prostředí, jsou nezabezpečená nebo neposkytující pro své residenty speciální služby. Také developeři se někdy snaží zvýšit prestiž jejich investice tím, že ji jako gated community označují a daný pojem využívají ve svých marketingových strategiích na billboardech a webových stránkách. Proto se za gated communities dá označit jen část z těch, které se za gated community vydávají. [Hegedüs 2009: 95] Csizmady [2011: 13] zaznamenala, že díky boomu vzniku maďarských gated communities v polovině devadesátých let se jejich unikátnost a vzácnost začala pozvolna vytrácet a s postupem času se na ně změnil všeobecný pohled. Dnes si velká část lidí myslí, že jsou novodobé gated communities dostupné i pro ty nemajetné. Residenti se do gated communities nestěhují hlavně kvůli touze po bezpečí. [Hegedüs 2009: 92]Toto tvrzení podporují i výsledky studie Cséfalvaye [2011: 746], který zkoumal 17

18 vznik gated comunities v Budapešti v závislosti na míře kriminality: Drtivá většina obydlí v gated communities je koncentrována ve čtvrtích s průměrnou mírou kriminality. Tvrdí, že hlavními důvody pro bydlení v gated community je jejich prestiž - residenti se stěhují za pěkným, moderním bydlením. Vyšší střední třídy si touží demonstrovat svůj sociální status, což nebylo za komunistického režimu možné. [Cséfalvay 2011: 749] Csizmady [2001: 9] myslí, že rezidenty může lákat i homogenní populace, která v gated communities žije. Ve své studii Csizmady [2011: 10, 11] došla k závěrům, že v sedmnácti procentech maďarských gated communities žili lidé z nižší třídy, ve čtyřiceti třech procentech lidé ze střední třídy a ve čtyřiceti procentech lidé z vyšší třídy. Jejich obyvatelé jsou ve svém dosaženém vzdělání nad populačním průměrem. 5. Gated communities v České republice České postsocialistické gated communities se podle Brabce [2013a] od svých protějšků v USA, Africe či Latinské Americe liší mnoha způsoby. V prvních dvou uvedených státech jsou gated communities nesmírně rozlehlé, například v Alphaville v Sao Paulu bydlí kolem dvaceti tisíc lidí. V České republice takhle velké gated communities nenajdeme, ale je to způsobené hlavně tím, že je to velmi malý a ne tak lidnatý stát. Obyvatelé gated communities v Africe nebo Latinské Americe se do nich stěhují především kvůli strachu z kriminality, která je zde jedna z nejvyšších na světě. V Česku je oproti těmto státům kriminalita nízká. Na rozdíl od Ameriky vznikají gated communities v Česku nejčastěji ve vnitřním městě, kdežto v Americe jich nejvíce nalezneme v suburbiích. To může být ale způsobeno i tím, že v suburbálních částech amerických měst žije mnohem více obyvatel, než v těch českých. Navíc v Evropě je zvykem oplocovat si své rodinné domy, proto se další oplocení mnoha rodinných domů může jevit jako zbytečnost. Posová, Temelová a Sýkora [2007: 57] píšou, že gated communities patří mezi jedny z hlavních typů segregace a separace v České republice. Vyskytují se v celé zemi, bohužel podrobnější studie byly zatím provedeny pouze v hlavním městě. Důvodem pro to může být jejich malý výskyt v ostatních městech oproti Praze, kde jich je dle Brabce a Sýkory [2009: 83] největší koncentrace. Na konci roku 2008 v Praze bylo napočítáno kolem padesáti-sedmi gated communities a šestnáct se jich stavělo [Brabec, Sýkora 2009: 88]. Právě proto budu nyní popisovat převážně pražské gated communities. Jejich vysoký výskyt v Praze může být způsobený i tím, že se na jejím území nachází nejbohatší populace. Po Praze jich najdeme nejvíce v Karlových Varech či v Brně [Brabec 2013b]. Dále se vyskytují v Liberci, Olomouci, 18

19 Ostravě, nebo i v menších městech a obcích, jako je Čeladná, Dobříš a Slaný. [Brabec 2010: 96] Sýkora uvádí [1996: 380], že s pádem komunismu, jako ve všech zemích bývalého režimu, došlo k velkým změnám. Jednou z nich je velká expanze podnikatelských služeb a zároveň poptávka po kvalitním bydlení. Růst počtu gated communities se datuje od roku Jedna z nejvýznamnějších prvních gated communities je podle Brabce a Sýkory [2009: 85] Malá Šárka. Byla vybudována v půlce devadesátých let spolu s kampusem International School of Prague. Vyskytuje se na okraji Nebušic a z větší části ji obývají cizinci. Její součástí je 145 vil a žije v ní kolem tři sta obyvatel. Malá Šárka poskytuje svým obyvatelům různé služby, jako jsou čištění ulic a odhazování sněhu. Jak dále píší Brabec a Sýkora [2009: 86], od roku 2004 developeři stavěli nové gated communities i pro střední třídu obyvatel, boom jejich výskytu nastal v letech 2007 a Způsobilo ho to, že residenty byl tento typ bydlení žádaný, a i když se s bezpečnostními prvky a službami navíc váže i vyšší cena bydlení, residenti byli ochotni tuto cenu zaplatit. Developeři tak měli pocit, že našli prázdné místo na trhu, jehož zaplňováním mohou získat profit a jejich zapříčiněním se nárůst gated communities zrychlil. Podle definice uvedené výše rozdělili autoři [2009: 84] pražské gated communities do tří kategorií: střežené objekty, oplocené objekty a střežené a oplocené objekty. Podrobněji jsou popsány v kapitole 2. Definice a typologie. Při jejich vytváření se oba vědci inspirovali u typologie Blakely a Snyder. Do prvního typu spadalo v roce % komunit. Do druhého 29 % a do třetího 45 %. Oproti USA, kde se gated communities převážně vyskytují v suburbiích, se v Praze objevují hlavně ve vnitřním a vnějším městě a jen šest z nich se nachází mimo správní území města. V prostorovém uspořádání jsou podobné svým protějškům v Anglii. Nejlidnatější gated communities můžeme najít ve vnitřním městě. [Brabec, Sýkora 2009: 87] Umístění pražských gated communities autoři [Brabec, Sýkora 2009: 88] rozdělili do tří typů rezidenčních oblastí. První reprezentuje tradičně luxusní oblasti s nejbohatším obyvatelstvem jako například Dejvice, Bubeneč nebo Vinohrady. Je zde vysoký podíl cizinců a vysokoškolsky vzdělaných lidí a ceny bydlení jsou zde nejdražší. Pod druhý typ spadají místa, která sloužila jinému účelu a přestavují se. To zahrnuje například brownfields v dobré lokalitě s velkým rozsahem pro případné developerské projekty, třeba ve Vysočanech nebo v 19

20 Karlíně. Poslední typ tvoří suburbia, která nabízejí kvalitnější prostředí k životu. Gated communities jsou málokdy stavěny v méně atraktivních lokalitách. 20

21 Gated communities v Ostravě Hlavní cíl práce je popsat obecně jev gated communities v kontextu Ostravy v dnešní době a následně popsat a porovnat dvě konkrétní gated communities, Nové byty Ostrava a Atrium Slezská. Tato práce spadá pod kvalitativní typ výzkumu [Disman 2008: 304], konkrétně se jedná o případovou studii. Data jsem získávala získávat především polostrukturovaným rozhovorem [Bryman 2004: 321], pozorováním na úrovni úplného pozorovatele [Disman 2008: 306] a studiem literatury. Součástí textu budou i fotografie. Základní otázky, které se pokusím zodpovědět, jsou: Jakou podobu obecně mají ostravské gated communities? Jaké jsou vybrané gated communities z hlediska jejich typu, vybavenosti, okolí a sociálních souvislostí? V následující části budu nejprve mluvit obecně o Ostravě, o situaci ostravských gated communities a o dvou konkrétních gated communities, Nové byty Ostrava a Atrium Slezská. Ostrava Bohužel neexistuje žádná studie, která by výskyt gated communities v městech mimo Prahu podrobněji zmapovala, Ostravu nevyjímaje. Lokalitu Nové byty jsem proto našla díky inzerci na internetu [Nové byty Ostrava 2007] a Atrium Slezská hlavně díky doporučení expertů, vedoucího odboru územního plánování a stavebního řádu, Bc. Karla Kosmáka, a Mgr. Ondřeje Slacha, Ph.D. Gated comunities v České republice se věnuje zejména Tomáš Brabec 1.Nejprve stručně nastíním historii Ostravy. Ostrava je třetí největší město České republiky, co se týče rozlohy i počtu obyvatel. Je to krajské město Moravskoslezského kraje v blízkosti polských a slovenských hranic. [Moravskoslezský kraj] Rumpel a Slach [2012: 867] píšou, že je také jádrem druhé populačně největší městské aglomerace OSRA, Ostravské sídelní regionální aglomerace. Od roku 1990 je Ostrava rozdělená do 23 městských obvodů. [Rumpel, Slach 2012: 868] K lednu 2014 byl její počet obyvatel a její rozloha je km2. [Moravskoslezský kraj] V roce 1763 bylo na Ostravsku objeveno uhlí, s pravidelnou těžbou se začalo ale až od roku Založení železáren následovalo roku 1828 [Statutární město Ostrava oficiální portál 2012] a od poloviny 19. století můžeme Ostravu považovat za jedno z nejvýznamnějších průmyslových měst Česka. Rozvoj těžkého průmyslu znamenal nárůst 1 Diplomovou práci o gated communities v Praze psala Klára Jindrová. 21

22 pracovních příležitostí a příliv obyvatel, a díky tomu se město se rozrůstalo. [Statutární město Ostrava oficiální portál 2012] Komunistický režim industrializaci a urbanizaci Ostravy podporoval a to bez ohledu na škody napáchané na životním prostředí. [Rumpel, Slach 2011: 280]. Rumpel a Slach [2012: 869] tvrdí, že až do pádu režimu, kdy došlo k politické a ekonomické transformaci, bylo industriální zaměření Ostravy zdrojem ekonomického růstu. Poté byl roku 1994 uzavřen poslední černo-uhelný důl a další odvětví musela být restrukturalizována, což vedlo ke snížení důležitosti Ostravy jako průmyslového centra. Tyto změny s sebou nesly třeba zvýšenou míru nezaměstnaností nebo vznik rozsáhlých brownfields jako důsledek deindustrializace. Posílil sektor služeb a rozvinul se automobilový a elektrotechnický průmysl. Rumpel a Slach [2012: 874] upozorňují, že od roku 1992 se počet obyvatel města nepřetržitě snižuje v průměru o 1000 obyvatel ročně. Deindustrializace a ztráta pracovních příležitostí vedly k meziregionální migraci obyvatelstva za prací, což způsobilo demografické smršťování města. Z tohoto důvodu se vystěhovávají zejména mladí a vzdělaní lidé. Ke smršťování přispívá i snížení porodnosti, která se týká většiny evropských zemí. Populace Ostravy stárne, počet zemřelých zde od roku 1992 do roku 1995 většinou převyšoval počet narozených. [Rumpel, Slach 2012: 872, 873] Obyvatele Ostrava ztrácí i kvůli suburbanizaci, lidé se stěhují do zázemí města, které nabízí lepší životní prostředí. [Rumpel, Slach 2012: 863] Zejména znečištění ovzduší může být důležitým důvodem pro migraci z města. [Rumpel, Slach 2012: 871] Podle Dostála [2008: 44,45] je nejatraktivnější suburbánní lokalitou beskydské podhůří (Dolní Lhota, Řepiště, Čeladná a Václavovice), kde rezidenty láká krásná příroda, dobrá dopravní dostupnost a relativně levné pozemky. Co se týče privatizace veřejného prostoru v Ostravě, Ondřej Slach se k němu v rozhovoru vyjadřuje takto: Řekněme, že to není otázka klasické privatizace, kdy privátní sektor vlastně zabírá veřejné prostory. V Ostravě to není až tak viditelné právě z toho důvodu, že veřejné prostory, jako třeba Masarykovo náměstí nebo Kuří Rynek, nejsou až příliš atraktivní, takže privátní sektor prozatím nemá velkou potřebu ty prostory zabírat. Mnohem podstatnější je otázka prostoru, který se tváří, že je veřejný, byť se jedná o prostor čistě privátní. Máme tady obecně diskurz na úrovni města, který pracuje s tím, že vlastně Nová Karolina má být a měla být novým centrem Ostravy. To má za následek, že v podstatě přebírá funkci centra, byť je to ryze privátní prostor. V tom vidím prozatím hlavní problém Ostravy, a 22

23 sice substituci veřejného sektoru ryze privátním sektorem za aktivní spoluúčasti veřejného sektoru. Takže privatizace zde neprobíhá v tom klasickém smyslu, jak jej známe ze Spojených států nebo z Velké Británie. Ve vyloučených lokalitách v Ostravě žije kole šesti tisíc obyvatel, z nichž většinu tvoří Romové. Celkový přesný počet Romů je ale těžké zjistit, protože se v mnoha případech k romské národnosti nehlásí. [Statutární město Ostrava oficiální portál 2015] Podle některých zdrojů se jich v Ostravě vyskytuje kolem třiceti až čtyřiceti tisíc. [Solanský 2007: 60] Nejen v tomto městě, ale v celé republice čelí Romové diskriminaci v přístupu k bydlení, vzdělávání nebo zdravotní péči i v souvislosti s ochranou před násilným pronásledováním či zastrašováním. [Amnesty International 2013] Proti tomu směřují i aktivity magistrátu, který se tuto skutečnost snaží napravit. Funguje zde program Sociální inkluze Ostrava, který má za úkol snížit míru vyloučení obyvatel sociálně vyloučených oblastí například v oblasti vzdělávání, bydlení nebo prevence kriminality. [Statutární město Ostrava oficiální portál 2015] Podle daných informací by mohlo v Ostravě docházet k mezi-etnickému sociálnímu napětí, Romů je ale podle mého názoru příliš málo na to, aby v majoritě mohli vyvolat touhu uzavírat se do gated communities. Gated communities ve skutečnosti nejsou v Ostravě velmi častým jevem. Důvody, proč by tomu tak mohlo být, se v rozhovoru pokusil nastínit Ondřej Slach. Když gated communities v Ostravě porovnám se Střední Evropou, ať se jedná o Budapešť, Varšavu, Vratislav, Prahu, města, která relativně znám, tak v Ostravě jejich projevy nejsou tak viditelné. V Budapešti třeba máte obrovské gated communities. Jsou to velké prostory, kde je i ozbrojená ochranka se psy, a ty gated communities opravdu naplňují to, co známe ze Spojených států. V Ostravě to zatím v takovém rozsahu není, byť zde teda pochopitelně můžeme vznik gated communities pozorovat. U klasických gated communities máte vysokou zeď, zatímco u Nových bytů není zeď v klasickém slova smyslu, ale je tam vzdálenost. Ta vzdálenost vlastně vyjadřuje vyloučení lokality od toho zbytku, respektive separace, protože to je dobrovolná separace, to není nic, co by bylo nedobrovolné. Takže si myslím, že tam hlavní roli sehrává prostor a vzdálenost jako taková. Vzdálenost umožňuje lidem separaci od toho zbytku společnosti, se kterou v zásadě nechtějí být. V Ostravě se dá kvůli tomu, jak je to město velké a roztažené, budovat na jiném principu než je zvykem z těch 23

24 kompaktních měst, kde je prostě málo prostoru. Obecně tahle problematika sociální exkluze naopak v Ostravě vůbec není vnímána jako nějaký problém. Tady jsou klíčovým problémem, který se řeší v rámci nějaké sociální polarizace, spíše ghetta, ale že by někdo pozoroval a řešil vylučování té vyšší střední třídy, to se úplně neděje. Navíc zde sehrává roli i to, že Ostravské suburbánní lokality, jako je Lhotka, Vřesina nebo Krásné pole a další na okraji tohoto města, do jisté míry kompenzují potřebu budování gated communities, protože jsou samy o sobě prostorově vyloučeny. Proto je potřeba brát v potaz to o jaký prostor se jedná. Vyšší střední třída, pokud tu možnost má, tak jde mnohem dál z Ostravy, třeba na Čeladnou, takže ta nezbytnost tkví v prostoru a potom není nezbytně nutné obehnat si bydlení zdí. Také Brabec [2013a] tvrdí, že právě v případě výstavby rodinných domů na okraji města se může jevit snaha je uzavřít a souhrnně zabezpečit jako zbytečná, když je zvykem, že si zabezpečení jednotlivých domů obstarávají sami obyvatelé. Obě zvolené gated communities měly v posledních letech problém se zaplněním bytů, který stále částečně přetrvává. Je to způsobeno dle Slavaty [2013] kromě jiného tím, že se realitní trh v Ostravě se nevyhnul finanční krizi, která se v České republice začala projevovat v roce Karel Kosmák v rozhovoru ke krizi zmínil, že: Krize začala někdy koncem roku 2008 a počátkem roku 2009, přesto její dopad nastal až v roce 2009, a pak už to šlo dramaticky dolů. Banky přehodnocovaly své hypotéky, úrokové sazby rostly a samozřejmě že i tržní síla obyvatelstva nebyla tak vysoká a lidé začali víc šetřit. Vzhledem k tomu, že byly obě gated communities kolaudovány v roce 2009, tak je krátkou dobu po dostavění krize také zasáhla. Malchárek [2013] popisuje, že navíc stále v Ostravě nabídka bytů výrazně převyšuje poptávku, proto si lidé mnohem více vybírají, kde budou bydlet. Nejenom to ale mohly být důvody, proč se byty nepříliš dobře prodávaly. Ondřej Slach, tvrdí, že: Další věc, kterou je potřeba brát v potaz, je to, že se nám zmenšují domácnosti, ne jenom v Ostravě, ale celkově. Když se třeba prodávaly byty na Karolině, tak 1+1 a 2+1 se prodaly poměrně rychle, a to co zbylo, byly byty větší 3+1, 4+1, takže nakonec to vede k rozdělování větších bytů na menší, protože těch lidí, kteří chtějí 3+1 a 4+1 moc není. Je to ostatně i problém Poruby. Když se podíváte na Porubu, tak zde máte spoustu volných bytů a zejména jsou to ty s větší metráží, pro které chybí cílová skupina. Pokud máte platit nájem třináct až patnáct tisíc za byt, v ten moment zvážíte, jestli s tím vůbec budete pracovat. A ještě jeden faktor bych zmínil, a to je trochu nešťastná situace na ostravském trhu bytů, kdy v Ostravě máte prakticky nejvyšší nájem ve srovnání s pořizovací cenou bytu. To 24

25 vede řadu lidí k tomu, že lidi si buď byty kupují, nebo se stěhují pryč, protože řada lidí, kteří nechtějí vlastnit byt, nemá příliš jinou možnost, než aby z toho města odešli. Podle mě je to dost podstatná věc, která vede k tomu, že lidé z města odchází a buď se stěhují za město, nebo ve městě volí jinou variantu než klasické bydlení. Dále jsem se ptala Ondřeje Slacha, jestli si myslí, že se gated communities budou v Ostravě v budoucnu více objevovat. Odpověděl: Lze se domnívat, že se bude trend sociální polarizace prohlubovat, ale nejsem si zdaleka jist, jestli to bude v takové podobě, jak to známe z Prahy nebo z dalších větších měst ve Střední Evropě. Spíše si myslím, že bude pokračovat trend fyzického vylučování se z města do prázdných nebo volnějších prostorů, které v městě jsou. Například v Brně není tak velké množství ploch, které jsou celkem levné a na kterých můžete vystavět velké obytné komplexy bez nezbytné nutnosti je obhánět zdí. Atrium Slezská Atrium Slezská je vybudováno na nejvyšším místě Ostravy, za což bylo často kritizováno. Karel Kosmák řekl, že: Protože je Atrium umístěno vesměs na horizontu Ostravy, změnilo se její panorama. Ta stavba výškově převýšila všechny ostatní budovy. Dokonce bych řekl, že i odborná veřejnost jako stavební projektanti nebo architekti vcelku zpochybňovali, zdali se to panorama Ostravy nezmění tak významně, že nedojde k zásahu do urbanistického pohledu na Ostravu jako takového. Vznikaly samozřejmě i nějaká uskupení lidí, kteří sice účastníky územního řízení nebyli, ale přes různá média a podobně zpochybňovali význam stavby a její opodstatnění, byť se jedná o bytový dům. Poloha stavby nejen vyvolávala veřejnou diskusi, je také jedním z důležitých lákadel residentů do Atria. Karel Kosmák řekl, že: Myslím si, že tam je jedinečný výhled na celé město, který tady opravdu nezaznamenáte nikde jinde. Ten výhled je ničím nerušený, je v podstatě z kopce Slezské Ostravy, takže Ostravu skutečně vidíte jako na dlani. Když se dobré počasí, tak vidíte až do Poruby. 25

26 1. Obr.: Mapa I. Zdroj: Samotné Atrium Slezská je ve tvaru oválu, který je rozdělen na čtyři celky. Má sedm pater, z toho byty v nejvyšším patře jsou nejprestižnější a s nejhezčím výhledem. Jen pár kroků od stavby se nachází supermarket Penny a Přírodovědecká fakulta Ostravské univerzity. Z jedné strany ji rámuje hlučná silnice, z druhé se nachází malý parčík patřící Ostravské univerzitě, kolem kterého stojí rodinné domky. 2. Obr.: Atrium Slezská I. Foto: autorka

27 Při mém pozorování jsem si na parkovišti všimla pár dražších aut, ale převážně bych je zařadila do středně drahé, ne příliš luxusní cenové kategorie. Při přiblížení se k bráně vedoucí do vnitřní části komplexu mě varoval nápis, že je prostor střežen kamerovým systémem se záznamem. 3. Obr.: Atrium Slezská II. Foto: autorka Residenti se skládají na služby, které jsou zde poskytované. Podle residentky č. 3 jde o: Úklid společných prostor, chodí tady služba, která se stará o zahrádku a o květiny. Residentka č. 4 dodala: V rámci nájmu jsou zahradní služby, odhazování sněhu a takové věci, nebo když se dělají nové vrata, teď se dělaly kamery v garážích, tak to se taky rozepisuje. Residentka č. 1 zmínila i garáže: Parkování má logicky každý v součásti nájmu. 27

28 Vevnitř se nachází lavičky, pískoviště, prolézačky pro děti a menší hřiště. 4. Obr.: Vnitřní část Atria Slezská I. Foto: autorka Obr.: Vnitřní část Atria Slezská II. Foto: autorka

29 V čase, kdy jsem místo navštívila, vypadalo Atrium trochu opuštěně. Ve vnitřní části si hrály děti, jinak zde neprocházelo příliš mnoho lidí. Jedna residentka mě upozornila na to, že obyvatelé často zaparkují své auto v garáži a pak rovnou vyjedou výtahem ke svým bytům, proto je možné, že se s některými residenty míjím. Residentka č. 1 mi řekla, že se nestává velmi často, že vidí děti hrající si na hřišti, stejně tak residentka č. 3 tvrdila, že dětí tady není moc. S postupujícím časem se tu začalo objevovat residentů více, podle mého názoru se přiblížil čas (kolem páté hodiny odpolední), kdy se začali lidé vracet z práce. Když jsem se ptala residentů, kvůli jakým důvodům se do Atria přestěhovali, často zmiňovali už výše zmíněný výhled a estetiku místa. Resident č. 2, který obýval nejvyšší patro, tvrdil, že ho zde přilákal: Nadstandardní hezký byt, poloha na kopci a výhled. Residentka č. 4 tvrdila, že se jí na Atriu líbí: Jednak výhled, to, na jakém místě je to situováno a jak je to architektoniky řešené, jak byty, tak celý ten komplex. Čtvrtá residentka, která bydlí v Atriu už od jeho dostavění, si na Atriu pochvalovala: Samozřejmě to tehdy byla novinka, to bylo od prvopočátku všechno nové, hlavně už je to moderně zařízené, to znamená, že jsou zde veškeré prvky moderní architektury. A hlavně, já bydlím v pátém patře, takže vlastně já mám polovinu obývacího pokoje prosklenou vitrínu, vidím na celé město a je to úžasné. Když přijdete večer, sednete si do sedačky, máte jen televizi puštěnou a zhasnuto, tak ten pocit je úžasný. Pro residenta č. 6 byl ale nejdůležitější pocit bezpečí. Hlavně se tam vážně cítím bezpečněji než v jiných bytovkách. Je to tam hlídané kamerovým systémem, je to oplocené, je to prostě kompletně zajištěný prostor. Jinak je to určitě pěkná novostavba, příjemné nové prostředí. I resident č. 2 si stěžoval, když viděl otevřenou branku, že někteří sousedi ji zapomínají zavírat. Ani nezavřel branku, nesmí sem chodit cizí. Kvůli těmto důvodům bych zařadila Atrium Slezská podle typologie Blakely a Snyder [1998: 53] zčásti do typu komunity prestiže a zčásti do komunity bezpečnostní zóny. Hlavním lákadlem je podle mého názoru umístění, výhled a estetické a prestižní bydlení, přesto je pro některé residenty důležitá i bezpečnost. Otázkou je ale kvalita zabezpečení komplexu. Residentka č. 3 si stěžovala: Nelíbí se mi, že ač to tady mají lidi koupené, tak se tady často něco ztrácí, vykrádají se garáže, tak asi jako všude, to se nedá ovlivnit. Co tu bydlím, tak určitě dvakrát tady ty garáže vykradli. Myslím si, že se to asi nedá úplně zabezpečit, ale možná nějaký majordomus by nebyl od věci nebo nějaká bezpečnostní služba, třeba večer. 29

30 Není zde sice bezpečnostní služba, je tu ale kamerový systém a vstup do komplexu je zatarasen bránami, proto podle mě komplex patří podle typologie Brabce [2009: 58] do skupiny střežených a oplocených objektů. Residentů jsem se ptala také na to, co se jim na Atriu nelíbí. Residentka č. 1 říkala: Nelíbí se mi ta hlavní cesta, je tady rušno a prašno. Taky ty byty jsou nešikovně řešené, protože jsou kulaté, atypické, takže je tu problém umístit nábytek, musí být udělaný na míru. Resident č. 2 tvrdil: Když se stavělo, některé věci nebyly udělané kvalitně, například izolace u garáží. Dále jsem se residentů ptala na vztahy se sousedy, kteří s nimi bydlí v Atriu. Residentka č. 4, která v Atriu vlastní byt už od dostavění uvedla: Je to spíše tak, že bohatí si nakoupili byty, které teď využívají k tomu, že je třeba pronajímají. Ti lidé se tu mění, ta fluktuace je tady šílená, je tu jen pár skalních, kteří zde bydlí a jinak jsou zde opravdu potom mladé rodiny, které se třeba zdrží půl roku nebo rok, a pak jdou do svého. Ty sousedy, co znám, tak prostě bez problémů, co se známe těch šest let od začátku tak je to úžasné. Stejně tak resident č. 2 tvrdil, že zná vlastníky bytů, kteří zde bydlí už od počátku jako on a se kterými má dobré vztahy, jinak že s nájemníky se příliš nestýká. Další dvě residentky neměly příliš rozvinuté vztahy se sousedy. Residentka č. 1, která je v Atriu nájemnice dva a půl roku, říkala: Tady je to strašně anonymní, takže jenom potkáváme občas někoho. Všichni se zdravíme, ale vlastně ani nevíme, kdo bydlí v našem vchodě. Residentka č. 3, která v Atriu bydlí druhým rokem, měla podobné pocity: Nemám zde vztahy skoro žádné, s těmi nejbližšími dobré, jinak tady se lidi míjí. Tady hodně bydlí podnikatelé a skoro všichni se tady vrací domů až k večeru, takže se tu málokdy potkáte s někým. Já si myslím, že nejvíce jsou tu lidi ve středním věku, důchodců tu bydlí jen pár a dětí tady taky není moc, takže spíše ta střední generace. Resident číslo 6 prohlásil: Tady je komunita spíše taková, že lidé mají rádi svůj klid a nějak se navzájem nesnaží komunikovat, ale jsou slušní, pozdraví vás vždycky. Lze odhadovat, že je v Atriu možná komunita těch, co zde bydlí dlouhodobě, ale že později přistěhovalí se zde mohou cítit anonymně a izolovaně. Málokdo z residentů se znal i se sousedy, kteří bydlí v okolí Atria. Residentka č. 4: Hlavně znám lidi podle psů. Každé ráno vycházím a jdu až na pole, takže dá se říct, že znám všechny pejskaře. 30

31 Ohledně toho, zdali vybudování gated community pomohlo zvýšit úroveň okolí, jsem se ptala Onřeje Slacha, jestli si všiml, že by Atrium do okolí přilákalo nějaké investory. Myslím si, že tahle oblast části Slezské Ostravy patří k těm dobrým adresám v rámci celé Ostravy, příliš takových lokalit ve městě není. Proto si nemyslím, že Atrium Slezská má nějaký dopad, spíše je Atrium Slezská výsledkem téhle lokality. Celá Slezská je poměrně atraktivní, je to blízko centra, je tu poměrně hodně zeleně a to si myslím, že jsou dost podstatné atributy, které vytváří z toho prostoru atraktivní městskou část. V okolí se nachází asi čtyři restaurace, podle residentů tu není ani kavárna, ani cukrárna. Residenti chodí nakupovat hlavně do Penny, kde někteří ne vždy najdou to, co si chtějí koupit. Residentka č. 1 ale dodává, že do města, kde si koupí to, co potřebuje, to není daleko. I této stavbě se nevyhnuly problémy se zaplňováním bytů. Residentka č. 4 tvrdila: V té první sekci bydleli zpočátku snad jen čtyři lidé, až za poslední tři roky se tu lidé začínají nastěhovávat. Residentka č. 1 řekla: Určitě nejsou zaplněné, za tu dobu co jsme tady tak se to tu plní trošku, když jsme přišli, tak možná že třetina nebyla zaplněná, ale ten poslední rok mám pocit, že se tu přestěhovalo hodně lidí. Co se týče obyvatel okolí, se kterými jsem měla možnost mluvit, tak byli k Atriu spíše lhostejní. Všichni ji svými slovy hodnotili jako vizuálně pěknou a na otázku, zda stavba změnila ráz okolí, odpovídali, že ano, k lepšímu. Obyvatelka okolí č. 2 uvedla: Líbí se mi to a nevadí mi to. Obyvatel okolí č. 4 říkal: Nemám na to žádný názor, je to pěkná stavba, zkrášlilo to okolí. Obyvatel okolí č. 3 dokonce tvrdil, že je to: Bytový dům jako každý jiný. Žádnému z respondentů stavba nevadila. Také se shodli na tom, že zde bydlí movitější lidé. Dle mého názoru není příliš napětí mezi obyvateli Atria a okolí, ale můžu se plést díky malému množství lidí, se kterými jsem mluvila. Když jsem se ptala Kosmáka na stížnosti na Atrium, odpověděl: Nebudu zastírat, že stavba některé budovy ve svém okolí zastínila, takže vlastníci těch staveb vznášeli v průběhu územního řízení, řekl bych, vcelku oprávněné námitky o tom, že je stavba zastíní, že nebudou mít výhled a přirozené denní světlo. Podle tohoto tvrzení by se možná našli i dnes lidé, kterým stavba vadí, ale je otázka, zdali je za tím i nějaké sociální napětí. Když jsem se obyvatelky okolí č. 5 ptala, jestli nezná někoho, komu by Atrium mohlo vadit, prohlásila: Nevím o nikom, komu by to vadilo. Lidem může vadit akorát to, že na to nemají. 31

32 Nové byty Ostrava Nové byty Ostrava se nacházejí v Ostravě- Heřmanicicích. Tvoří jej patnáct bytových domů, ve kterých je celkem 132 bytů. Byly dostavěny v roce Každý bytový dům má tři patra a v ceně bytu je zahrnuto parkovací stání, garáž a případně zahrádka. Nejmenší 2+kk byt stojí milion a půl, největší 4+kk až tři a půl milionu. Objekt je hlídaný kamerovým systémem a ochrankou. [Nové byty Ostrava 2007] 6. Obr.:Nové byty Ostrava I. Foto: autorka K Novým bytům jsem se dostala autobusem od hlavního nádraží zhruba za půl hodinu. Prostředí, ve kterém se gated community nachází, působí spíše venkovsky, než městsky. Od zastávky Parcelní je to asi tři minuty pěšky k Novým bytům. Po pravé straně naproti Novým bytům se nachází Charitativní dům sv. Václava a vedle nich začínají nízké panelové domy, ve kterých bydlí romská komunita. 32

33 7. Obr.: Mapa II. Zdroj: Obr: Nové byty Ostrava II. Foto: autorka Nové byty sice chrání silná brána, ta je ale pokaždé otevřená a kdokoliv přes ni může libovolně projít. Hned za bránou je budka, ve které hlídkuje bezpečnostní služba. Vždy je vevnitř nachystaná láhev s vodou, bunda a jiné drobnosti, které mají pravděpodobně za úkol možným kriminálníkům naznačit, že v objektu je ochranka, přesto že ve skutečnosti se zde hlídá pouze od šesté hodiny večerní do rána. Při první návštěvě v pátek kolem třetí hodiny mi Nové byty připadaly velmi prázdné a tiché, neobydlené. Aut zde bylo zaparkovaných jen 33