Zabít, nebo tolerovat?
|
|
- Zdenka Švecová
- před 4 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Zabít, nebo tolerovat? O některých zvláštnostech chování imunitního systému (a imunologů...) VÁCLAV HOŘEJŠÍ Úkolem imunitního systému je chránit organizmus před mikroby a pomáhat při odstraňování některých poškozených buněk. Základními zbraněmi imunity jsou: fagocyty (požírají mikroby a jiné cizorodé částice), komplement (sérové proteiny, které se mohou na cizorodé částice navázat a přispět k jejich odstranění), lektiny (proteiny, které se vážou na sacharidové struktury mikroorganizmů), protilátky (imunoglobuliny), cytotoxické a NK-lymfocyty (vyhledávají a zabíjejí virově infikované a snad i nádorové buňky) a pomocné T-lymfocyty (pomáhají jiným buňkám imunitního systému vyrábět protilátky nebo vyvolávat zánět či zabíjet mikroorganizmy). Má-li tento systém fungovat, musí rozeznávat, co je organizmu vlastní a co je mu cizí. Děje se to několika způsoby: Fagocyty mají na povrchu molekuly, které rozeznávají chemické struktury přítomné pouze na mikrobech, ale ne na vlastních buňkách. Krom toho mají receptory, které umožňují rozeznávat částice obalené protilátkami. Většina B-lymfocytů produkujících protilátky, které reagují se strukturami v organizmu, je eliminována během vývoje v kostní dřeni. NK-buňky poznají vadnou buňku podle toho, že má na povrchu abnormálně málo proteinů MHC. Cytotoxické a pomocné T-lymfocyty, které by svými povrchovými receptory rozeznávaly zdravé vlastní buňky, jsou odstraněny během vývoje v brzlíku. Galerie peptidů na povrchu buňky Při obraně proti virům i jiným parazitům v buňce mají velký význam T-lymfocyty. Rozeznávají infikované buňky díky proteinům MHC. Ty vystavují na povrchu téměř všech buněk organizmu vzorky fragmentů proteinů, které buňka syntetizuje. Je to jakási galerie tisíců komplexů proteinů MHC (obr. 1). A T-lymfocyty se specializují právě na rozeznávání těchto komplexů. Používají k tomu povrchové T-receptory, které jsou strukturou podobné protilátkám. Jestliže je buňka zdravá, má na povrchu jen normální komplexy proteinů MHC s peptidy, a proto T-lymfocyty buňku ignorují (ty, které by ji neignorovaly, byly zahubeny již v brzlíku). Jestliže však je buňka infikována (např. virem), objevují se na jejím povrchu komplexy MHC-proteinů s virovými peptidy. Ty už specifické T-lymfocyty vnímají jako cizorodé. Imunitní systém takto infikované buňky neléčí, ale rovnou je zabíjí. Dokonce se někdy stává, že útok 1. Princip působení MHC-proteinů. Každá buňka vystavuje na povrchu vzorky peptidových fragmentů svých normálních proteinů navázané na molekuly MHC. Na povrchu infikovaných buněk se objevují také fragmenty virových proteinů. Komplexy cizorodých peptidových fragmentů a MHC-proteinů rozeznají receptory T-lymfocytů. Ty infikovanou buňku zabijí buď přímo (cytotoxické buňky), nebo tím, že vyvolají místní zánět, který ji zahubí. T-lymfocytů infikovanou tkáň poškodí víc, než by ji poškodil samotný virus. V populaci existují proteiny MHC v mnoha formách, které se liší jen tím, jaké peptidové fragmenty vážou. Díky tomu nemůže virus uniknout imunitnímu systému tak, že by se žádné peptidové fragmenty z jeho proteinů na proteiny MHC nenavázaly. Na druhé straně je právě rozmanitost proteinů MHC příčinou problémů při orgánových transplantacích. Spektrum normálních komplexů proteinů MHC a peptidových fragmentů je u geneticky odlišných jedinců různé. Když transplantujeme ledvinu, T-lymfocytům geneticky odlišného příjemce se transplantát jeví jako infikovaný a snaží se jej zničit. Tato nežádoucí aktivita příjemcova imunitního systému se tlumí léky potlačujícími obrannou reakci (imunospresivy). Aby T-lymfocyty vyvinuly obrannou reakci proti infikovaným buňkám, musí naivní T-lymfocyty (ty, které se ještě nesetkaly s antigenem) nejprve rozeznat komplex proteinů MHC s virovým peptidem na povrchu specializovaných buněk vystavujících ve své galerii antigen, 1) a teprve po kontaktu s těmito buňkami se T-lymfocyt probudí z naivního spánku a začne se dělit a diferencovat (obr. 2). Nejlepšími vystavovateli antigenu jsou dendritické buňky, obsažené ve většině tkání a v lymfatických uzlinách. Jak obelstít imunitní systém Výsledkem spolupráce buněk prezentujících antigen a T-lymfocytů jsou klony tisíců zralých efektorových buněk (buď cytotoxického, nebo pomocného typu), které odpovídají na podráždění receptoru. Ty mohou začít napadat infikované tkáně. Efektorové T-lymfocyty žijí jen několik dní; z některých však vzniknou paměťové T-lymfocyty, které v těle zůstanou pro případ opakované infekce. Cytotoxické T-lymfocyty mají na povrchu protein CD8, kdežto pomocné T-lymfocyty protein CD4. Oba proteiny (koreceptory) spolupracují s receptory T-lymfocytů při rozpoznávání proteinů MHC. T-receptory byly definovány teprve r a fakt, že MHC-proteiny vážou peptidové fragmenty, byl potvrzen až v letech Funkce T-lymfocytů 1) V odborné literatuře jsou tyto buňky uváděny jako APC (antigen presenting cell). Doc. RNDr. Václav Hořejší, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR se zabývá povrchovými molekulami imunitního systému. ( horejsi@biomed.cas.cz) VESMÍR 78, říjen
2 2. Vzájemné působení dendritických buněk (DC) a T-buněk. Po infekci jsou mikroorganizmy (např. viry) pohlceny dendritickými buňkami. Uvnitř buněk vznikají štěpy virových proteinů a některé se objevují na povrchu v komplexu s různými typy MHC-proteinů (MHC I, MHC II). Tam mohou být rozeznány prekurzory cytotoxických (T C ) a pomocných T-lymfocytů ( ), které mají specifické receptory (TCR) a koreceptorové molekuly CD8 či CD4. Zároveň vzniká vazba mezi několika páry adhezivních molekul (např. LFA-1 s ICAM-1). Důležitá je vazba povrchového proteinu dendritických buněk CD80 na povrchový receptor T-lymfocytů CD28, která T-buňce poskytuje nezbytný druhý aktivační signál (první je poskytnut přes TCR). Vše vyústí v intenzivní dělení T-lymfocytů a vznikají klony zralých cytotoxických T-lymfocytů. Šipky směřující od jednotlivých receptorů do buňky znázorňují signály poskytované buňce po zatahání za daný receptor. 3. Přenos transplantační tolerance. U myší kmene A (bílý) byla vhodným postupem navozena imunologická tolerance ke kožnímu transplantátu z geneticky odlišného kmene B (zde černý čtvereček). Jsouli přeneseny T-lymfocyty takovéhoto tolerantního zvířete do jiného jedince kmene A, toleruje i ono kožní štěp z kmene B, avšak nikoli z dalšího odlišného kmene C (odhojení znázorněno přeškrtnutím šedého čtverečku). se začala studovat asi před 30 lety (viz též J. Plachý, Vesmír 76, 425 a 489, 1997/8 a 9). Šlo o to pochopit jejich úlohu při virových infekcích a potlačit nežádoucí transplantační odhojovací reakce. Jako model sloužila často transplantace kousků kůže z myší jednoho inbredního kmene (geneticky uniformního, vzniklého příbuzenskou plemenitbou) na myši jiného inbredního kmene. Brzy se ukázalo, že imunitní systém lze obelstít a navodit imunologickou toleranci. Když se příjemcův imunitní systém experimentálně oslabí ozářením či imunosupresivy, v některých případech si na cizorodý transplantát zvykne. Transplantát z kmene A byl tak tolerován příjemcem z kmene B. Jestliže se tolerantnímu příjemci transplantoval druhý kousek kůže z kmene A, byl tolerován i ten. Nebyl však tolerován transplantát z odlišného kmene C (obr. 3), tj. nebyla pouze celkově oslabena imunita. Tuto specifickou toleranci bylo možno prostřednictvím T-lymfocytů přenést do naivního zvířete kmene B. Také sekundární příjemce pak toleroval transplantáty z kmene A, aniž bylo třeba oslabovat jeho imunitní systém. Obzvlášť účinně se specifická transplantační tolerance dala navodit u novorozených myší. Tyto jevy byly vysvětlovány existencí zvláštních, tlumivých (supresorových) T-lymfocytů. Tabu slušné imunologické společnosti Převažovalo mínění, že některé supresorové buňky tlumí aktivitu pomocných T-lymfocytů, jiné aktivitu cytotoxických T-buněk. Byly popisovány tlumivé faktory, které údajně vyměšovaly tlumivé T-lymfocyty. Tyto faktory měly rozeznávat antigeny, tj. měly být jakousi rozpustnou formou T-receptorů. Krom toho byly popisovány nespecifické tlumivé faktory (dnes bychom řekli cytokiny). Přesto se stále nedařilo izolovat tlumivé buňky v čistém stavu a odlišit je od cytotoxických T-lymfocytů, ani spolehlivě biochemicky charakterizovat jimi vylučované tlumivé faktory. Jako významný pokrok se proto jevil objev molekuly, která byla údajně pouze na povrchu tlumivých T-lymfocytů. Zmíněný specifický znak byl nazván I-J; gen kódující tento protein byl lokalizován do genového komplexu MHC, v němž jsou soustředěny geny kódující MHC-proteiny. Byly popisovány tlumivé faktory, jejichž jednu podjednotku údajně tvořil protein I-J. Většina těchto prací byla založena na použití myších protilátek získaných imunizací myší kmene 5R buňkami myší kmene 3R; zmíněné kmeny se pod- 566 VESMÍR 78, říjen
3 le genetických údajů měly lišit právě jen v oblasti genu kódujícího záhadný protein I-J. V 70. a 80. letech bylo o těchto pozoruhodných regulačních buňkách publikováno více než tisíc vědeckých prací. Mezi jejich autory byli nejlepší světoví imunologové, včetně několika nositelů Nobelovy ceny. Tímto výzkumem však v první polovině 80. let otřásly výsledky sekvencování genového komplexu MHC na myším 17. chromozomu: ukázalo se, že tam, kde měl být gen I-J (mapovaný klasickými genetickými metodami), ve skutečnosti žádný gen nebyl. Zároveň se ukázalo, že fyzicky neexistují ani dva další geny (I-B a I- C), které s ním měly sousedit a o nichž se předpokládalo, že se také účastní regulace imunitní odpovědi. Počet vědeckých prací věnovaných tlumivým T-buňkám klesl téměř na nulu a výraz supresorová T-buňka se stal ve slušné imunologické společnosti tabu. Shodou okolností právě v té době několik laboratoří ukázalo, jak je většina těch klonů T-lymfocytů, které by mohly být autoreaktivní, odstraňováno už v brzlíku. Zjistilo se také, že autoreaktivní T-lymfocyty, které svému osudu v brzlíku uniknou, upadají za určitých okolností po setkání s autoantigenem do stavu naprosté letargie, v němž nemohou projevit své škodlivé sklony. Zdálo se, že těmito dvěma mechanizmy lze vysvětlit téměř všechny významné aspekty imunologické tolerance. Aktivní mechanizmy založené na tlumivých buňkách byly odloženy jako nepotřebné. Jevy, na jejichž základě byly tlumivé T-buňky popsány, však nebylo možno jednoduše smést se stolu. A tak se po několika letech hypotéza tlumivých buněk otřepala z porážky a začala se pomalu vracet na scénu. 4. Vzájemná negativní regulace buněk 1 a 2. Různé typy buněk produkují různé cytokiny (tkáňové hormony). Interferon-g (IFN-g) produkovaný buňkami 1 má výrazné prozánětlivé účinky (a přispívá tedy i k odhojení transplantátu). IFN-g kromě toho výrazně brzdí vývoj a aktivitu konkurenčních 2 buněk. Ty produkují cytokiny (např. interleukin-4), které naopak stimulují B-lymfocyty (producenty protilátek). Cytokiny produkované 2 buňkami (hlavně IL-4 a IL-10) potlačují vývoj buněk 1 a přímo i nepřímo brzdí zánětlivé procesy. Imunitní reakce závislé na buňkách 2 (na protilátkách) jsou účinné obzvláště v boji s extracelulárními parazity (bakteriemi, mnohobuněčnými parazity), zatímco zánětlivé reakce závislé na buňkách 1 se uplatňují hlavně proti vnitrobuněčným parazitům (mykobakteriím, virům). Očištěná pověst tlumivých buněk Několik imunologů zjistilo, že tlumivé T-buňky by mohly být prostě funkčně umlčené buňky, jejichž tlumivé působení je založeno na tom, že ostatním T-buňkám vyjídají růstové faktory a cytokiny. Později se objevila teorie regulace imunitních dějů prostřednictvím dvou druhů pomocných T-buněk ( 1 a 2), podle níž první pomocné buňky silně podporují zánětlivé reakce, které jsou podstatnou složkou odhojování transplantátů, druhé hlavně pomáhají B- lymfocytům vyrábět protilátky. Podstatné je, že cytokiny (imunitní regulační hormony, viz M. Lipoldová, Vesmír 71, 509, 1992/9) produkované 2 buňkami silně brzdí vývoj a aktivitu buněk 1, a naopak cytokiny 1 brzdí buňky 2. Jako supresorové T-lymfocyty by tedy mohly působit buňky 2, které by prostě svými cytokiny (interleukinem- 4 a interleukinem-10) tlumily buňky 1, a tím potlačovaly odhojování transplantátů. Později byly identifikovány ještě pomocné T-lymfocyty 3, které produkují obzvlášť účinnou směs cytokinů tlumících vývoj 1, ale i cytotoxických T-buněk, a podporují produkci protilátek IgA. Za normálních okolností buňky 3 zřejmě klíčovým způsobem regulují imunitní odpovědi na sliznicích a brání tomu, aby sliznice nebyly poškozovány záněty. Experimentální postupy, které byly původně popsány pro povzbuzení tlumivých buněk a navození stavu imunologické tolerance, by tak selektivně vyvolávaly pomnožení a aktivaci klonů typu 2 nebo 3, a tím automaticky brzdily aktivaci klonů typu 1. V tomto pojetí by pak transplantační tlumivé T-buňky byly totožné s buňkami 2, či spíše 3. Tento názor dnes převládá (viz obr. 4). Zatímco tlumivé buňky se dočkaly určité rehabilitace, jejich údajné antigenně spcifické produkty (tlumivé faktory) se očištění nedočkaly dosud nikdo nevyklonoval geny, které by je měly kódovat. V posledních letech se však objevilo několik publikací, které naznačují, že by snad přece mohly existovat nějaké formy rozpustných T-receptorů působících jako tlumivé faktory. Infekční tolerance T-buněk Počátkem 90. let skupina Hermana Waldmanna v Oxfordu zjistila, že transplantační toleranci lze u myší a potkanů navodit monoklonálními protilátkami vázajícími se na koreceptory T-buněk CD4 a CD8. Tyto protilátky (na rozdíl od jiných imunosupresiv) nepůsobí úbytek T-lymfocytů. Zdá se, že navázáním na koreceptorovou molekulu pouze blokují její normální funkci, takže příslušný T-lymfocyt dostane po rozeznání antigenu jen neúplný signál. Dáme-li dospělému experimentálnímu zvířeti kmene B injekci protilátek proti CD4 a zároveň mu transplantujeme kousek kůže z geneticky odlišného kmene A, transplantát se odhojí buď mnohem později, nebo vůbec. Dokonalého přežívání transplantátu se dá docílit i při značných genetických rozdílech mezi kmeny A a B, a to jedinou injekcí protilátky. Vypadá to jako úžasně jednoduché navození trvalé tolerance. Takto navozenou toleranci lze přenést na dalšího příjemce. Jestliže se T-buňky (CD4) z tolerantního zvířete přenesou do naivního příjemce, jemuž je opět transplantován kousek kůže z kmene A, po několika týdnech je možno odebrat druhému tolerantnímu zvířeti T-lymfocyty, injikovat je dalšímu naivnímu jedinci a transplantovat mu kousek kůže kmene A. To lze opakovat nejméně desetkrát za sebou a v každé generaci je dosaženo dokonalé tolerance (obr. 5). Důležité je, že kromě prvního zvířete v experimentu už u dalších nejsou použity tlumivé protilátky proti CD4 či CD8. Po několika opakovaných přenosech již mezi přenášenými buňkami nejsou žádné buňky z prvního zvířete. Přitom tolerovány jsou nejen transplantáty z kmene A, ale i transplantáty z kříženců kmene A a nějakého geneticky VESMÍR 78, říjen
4 5. Povaha infekční tolerance navozené protilátkami proti CD4. (1) Myši inbredního kmene A (bílý) je transplantován kožní štěp z geneticky odlišného kmene B (šedý) a zároveň je jí injikována jedna dávka protilátky proti molekule CD4 (anti-cd4). (2) Po několika týdnech nastane stav imunologické tolerance ke štěpu. (3) Další naivní příjemce z kmene A dostane kožní transplantát z kmene B a zároveň jsou mu injikovány T-lymfocyty z tolerantní myši. Transplantát přežívá. Stejný postup lze mnohokrát opakovat a vždy vznikne stav imunologické tolerance. úplně odlišného kmene C. Když ale transplantujeme na zvíře kmene B tolerizované proti kmeni A dva oddělené kousky kůže z kmenů A a C, udrží se jen kousek z kmene A, zatímco kousek z kmene C je rychle odhojen. Zdá se, že přenášené tlumivé buňky v novém příjemci vyvolávají vznik buněk stejných vlastností, tj. infikují naivní T-buňky a dělají z nich buňky tlumivé. Nejpřijatelnější vysvětlení je založeno na kombinaci několika základních imunologických principů: Dostane-li první zvíře transplantát a zároveň dostatečnou dávku blokující protilátky proti CD4, rozeznají jeho T-lymfocyty příslušné cizorodé antigeny na povrchu dendritických buněk vystavujících antigen (viz obr. 2). V této úvodní fázi, kdy se rozhoduje o tom, jak budou T-buňky na rozeznání antigenu reagovat, zabrání protilátka anti-cd4 účasti molekuly CD4 na přenosu signálu. T-buňka tak dostane pozměněný signál, který způsobí, že se začne dělit a diferencovat na buňku typu 2 či 3. Za normálních okolností by se diferencovala na 1, která by pak v transplantátu vyvolala destruktivní zánět (viz obr. 6). Tento mechanizmus (viz rámeček) také vysvětluje, proč bude jakýkoli další příjemce tolerovat i transplantát pocházející z křížence kmenů A a C. Je tomu tak proto, že na buňkách vystavujících antigen se v takovém transplantátu budou shlukovat naivní T-buňky, z nichž některé rozeznávají antigeny A, jiné antigeny C, ale všechny budou ve stejném cytokinovém prostředí vytvořeném přenesenými buňkami 2/ 3. Když ale jednomu zvířeti dáme dva odděle- 6. Odlišnosti normálmí stimulace T-lymfocytů od defektní stimulace v přítomnosti protilátek proti CD4. Dendritické buňky (DC) v transplantátu vystavují prekurzorům příjemcových buněk množství cizorodých peptidů; souhrou signálů od několika receptorů je vyvoláno buněčné dělení a vývoj zralých buněk, které pak ve velkých množstvích putují do transplantátu a vyvolávají v něm destrukční zánět. Aby měl signál pocházející od TCR správnou kvalitu a správné časové trvání, musí se ho účastnit koreceptor CD4. Pokud je účast molekuly CD4 na rozpoznání antigenů blokována protilátkami, je povaha signálu od TCR kvalitativně odlišná (znázorněno prázdnou šipkou) a konečný výsledek signalizace je odlišný vznikne klon buněk charakteru 2 nebo 3, které sekretují výrazně protizánětlivé cytokiny. 568 VESMÍR 78, říjen
5 né transplantáty, jeden z kmene A a druhý z kmene C, přenesené buňky 2/ 3 se budou hromadit a vytvářet potřebné tolerogenní cytokinové prostředí jen v transplantátu A, nikoli v transplantátu C. (V něm bude nerušeně probíhat vývoj prozánětlivých buněk typu 1, které nakonec způsobí jeho odhojení.) Z neznámých důvodů protilátky (anti-cd4) fungují nejlépe u myší a potkanů. Transplantační centra se nemohou dopustit žádného riskantního zákroku na lidech ostatně úspěšnost transplantací je vysoká, standardní imunosupresiva fungují docela dobře. Bohužel je však pacient musí brát doživotně, a tím je celkově oslaben jeho imunitní systém. Klinické pokusy spočívají jen v modifikacích standardního postupu. Takovou modifikací by tedy bylo použití anti-cd4 navíc k běžně používanému imunosupresivu (např. cyklosporin A). Ale to jsou přesně podmínky, za nichž anti-cd4 nemůže fungovat! Princip použití této protilátky je totiž založen na tom, že T-buňky normálně fungují jsou-li brzděny standardním léčivem, účinek protilátky se nemůže projevit. Takže na případné klinické využití těchto vědecky neobyčejně zajímavých objevů si asi budeme muset ještě počkat. Zatím probíhají klinické studie použití anti-cd4 v léčbě některých autoimunitních onemocnění. Zbývá také ještě otázka, jestli se nově omilostněné tlumivé T-buňky uplatňují i při normální regulaci tolerance vůči autoantigenům, nebo jestli jsou to jen jakési experimentální artefakty vyvolané nepřirozenými zásahy. Zdá se, že jsou. Zdánlivě chytré hypotézy Historie kolem tlumivých T-buněk, I-J a tlumivých faktorů poodhalila některé negativní stránky toho, jak se někdy lehkomyslně přejímají svůdně znějící hypotézy. Určitě se neblaze projevilo i to, že před lety zdaleka nebyly metody molekulární biologie na dnešní úrovni. Dnes je nemyslitelné, aby se příliš spekulovalo o nějakém faktoru, aniž by byl klonován a důkladně molekulárně charakterizován. Pozoruhodná byla i tabuizace tématu, když se ukázalo, že s tlumivými buňkami je něco v nepořádku. Celkově ale ona aféra přinesla i něco pozitivního lidé si znova připomněli, že musí být trochu opatrnější s přejímáním zdánlivě chytrých hypotéz a že se v biologických vědách neobejdeme bez solidních molekulárních základů. Doufejme, že se přece jen O imunologii a související problematice psal Vesmír v těchto článcích: Šíma P., Trebichavský I.: Stresové proteiny v imunitě. 78, 372, 1999/7 Bartůňková J.: Potravinové alergie. 77, 612, 1998/11 Hořejší V.: Další imunologická Nobelova cena. 76, 70, 1997/2 Žádníková R.: Mateřské mléko a imunita. 76, 245, 1997/5 Krulová M.: Nové cesty v boji s HIV. 75, 213, 1996/4 Nešpor K.: O pozitivním vlivu relaxačních technik na imunitní systém. 75, 565, 1996/10 Hořejší V.: Od buněk k molekulám I III. 73, 615, 1994/11; 73, 672, 1994/12; 74, 29, 1995/1 Hořejší V.: Poněkud neobvyklé membránové proteiny. 74, 625, 1995/ 11 Hraba T.: 40 let imunologické tolerance. 73, 308, 1994/6 Trebichavský I.: Makrofág. 72, 252, 1993/5 Eckschlager T.: Imunoterapie nádorů zklamání, nebo naděje? 72, 430, 1993/8 Ditrich O., Koudela B.: Parazitární onemocnění lidí s poruchami imunity. 71, 37, 1992/1 Holub M.: Poznej sebe sama: imunologie. 71, 390, 1992/7 Lipoldová M.: Jak se dorozumívají buňky imunitního systému. 71, 509, 1992/9 Nouza K.: Nervstvo, hormony a imunita. 70, 13, 1991/1 Ujházy P.: Protinádorové a iné účinky TNF. 70, 386, 1991/7 Větvička V., Šíma P.: Evoluce imunity. 70, 625, 1991/11 PRAVDĚPODOBNÝ MECHANIZMUS VZNIKU INFEKČNÍ TOLERANCE Regulační buňky vylučují cytokiny (IL-4, IL-10. TGF-b), které brání rozvoji zánětu a diferenciaci prozánětlivých 1. Přeneseme-li regulační buňky do nového příjemce, který dostane stejný transplantát jako první příjemce, přenesené regulační buňky 2 nebo 3 se shluknou okolo buněk vystavujících antigen, rozeznají cizorodé antigeny a začnou vylučovat tlumivé cytokiny. Zároveň se kolem stejných buněk vystavujících antigen začnou shlukovat příjemcovy naivní T-buňky a poznávat cizorodé antigeny. Pod vlivem cytokinového prostředí vytvořeného přenesenými buňkami 2 či 3 se začnou diferencovat opět na buňky typu 2/ 3, a nikoli 1 tj. tato směs cytokinů má na vývoj naivních, antigenně specifických T-buněk shodou okolností podobný vliv jako protilátka blokující funkci CD4. Po nějaké době se tedy v novém příjemci namnoží opět antigenně specifická populace 2/ 3, která chrání transplantát před útokem 1, a tu zase můžeme přenést do dalšího příjemce, kde v přítomnosti transplantátu vyvolá opět vznik tlumivých buněk. dočkáme praktického využití znalostí o oněch regulačních T-buňkách při transplantacích či léčbě autoimunitních onemocnění a snad také naopak při imunoterapii nádorových onemocnění. Na výzkumu imunologické tolerance se v 60. a 70. letech významným způsobem podílela pražská škola založená Milanem Haškem a reprezentovaná jmény: Jan Klein, Pavol a Juraj Iványi, Peter Démant a Ivan Hilgert, později Vladimír Holáň. /Tematika tohoto článku byla rovněž podporována granty GA204/ 96/0674 a GA310/93/0207/. VESMÍR 78, říjen
Obsah. Seznam zkratek... 15. Předmluva k 5. vydání... 21
Obsah Seznam zkratek... 15 Předmluva k 5. vydání... 21 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 23 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 23 1.2 Antigeny... 23 1.3 Druhy imunitních mechanismů...
VíceIMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány
IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým
VíceOBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM
Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_04_BI2 OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Základní znaky: není vrozená specificky rozpoznává cizorodé látky ( antigeny) vyznačuje se
VíceObsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23
Obsah Seznam zkratek... 17 Předmluva k 6. vydání... 23 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 25 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 25 1.2 Antigeny... 25 1.3 Druhy imunitních mechanismů...
VíceZÁKLADY IMUNOLOGIE V.Hořejší, J.Bartůňková, T.Brdička, R.Špíšek. 6. vydání Triton, Praha (k dostání v Lípové ulici)
ZÁKLADY IMUNOLOGIE V.Hořejší, J.Bartůňková, T.Brdička, R.Špíšek 6. vydání Triton, Praha 2017 (k dostání v Lípové ulici) PRAKTIKA prof. J.Černý ZKOUŠKA písemná seznam otázek, ppt prezentace: k dispozici
VíceSpecifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví
Specifická imunitní odpověd Veřejné zdravotnictví MHC molekuly glykoproteiny exprimovány na všech jaderných buňkách (MHC I) nebo jenom na antigen prezentujících buňkách (MHC II) u lidí označovány jako
VícePREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových
VíceVýskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc = ajor istocompatibility omplex Skupina genů na 6. chromozomu (u člověka) Kódují membránové glykoproteiny, tzv. MHC molekuly, MHC molekuly
VíceVáclav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY
Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY PROTINÁDOROVÁ IMUNITA - HISTORIE 1891 W. Coley - otec imunoterapie 1957 F.M. Burnet hypotéza imunitního dozoru 1976 A.W. Bruce
VíceIMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN
IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN ZÁKLADNÍ ÚKOLY IMUNITNÍHO SYSTÉMU: - OBRANA PROTI PATOGENŮM - ODSTRAŇOVÁNÍ ABNOMÁLNÍCH BUNĚK (NÁDOROVÝCH, POŠKOZENÝCH ) BUŇKY IMUNITNÍHO
VíceProtinádorová imunita. Jiří Jelínek
Protinádorová imunita Jiří Jelínek Imunitní systém vs. nádor l imunitní systém je poslední přirozený nástroj organismu jak eliminovat vlastní buňky které se vymkly kontrole l do boje proti nádorovým buňkám
VíceRNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie a cytologie. Bezprostředně
VíceT lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol
T lymfocyty RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol Klasifikace T lymfocytů Lymfocyty exprimující TCR nebo Lymfocyty exprimující koreceptory CD4 a CD8 Regulační T lymfocyty Intraepiteliální
VíceImunitní systém.
Imunitní systém Karel.Holada@LF1.cuni.cz Klíčová slova Imunitní systém Antigen, epitop Nespecifická, vrozená Specifická, adaptivní Buněčná a humorální Primární a sekundární lymfatické orgány Myeloidní
VíceImunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS
Imunitní systém člověka Historie oboru Terminologie Členění IS Principy fungování imunitního systému Orchestrace, tj. kooperace buněk imunitního systému (IS) Tolerance Redundance, tj. nadbytečnost, nahraditelnost
VíceVZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE
TRANSPLANTAČNÍ IMUNITA Transplantace je přenos buněk, tkáně nebo orgánu z jedné části těla na jinou nebo z jednoho jedince na jiného. Transplantační reakce je dána genetickými rozdíly mezi dárcem a příjemcem.
VíceJan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět
Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět Jan Krejsek Ústav klinické imunologie a alergologie, FN a LF UK v Hradci Králové ochrana zánět poškození exogenní signály nebezpečí
VíceSKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Prezentace navazuje na základnz kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve Rozšiřuje témata: Proteiny přehled pro fyziologii
VíceÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE
ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE Základní funkce imunitního systému Chrání integritu organizmu proti škodlivinám zevního a vnitřního původu: chrání organizmus proti patogenním mikroorganizmům a jejich
VíceAtestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie
Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze ( https://www.lf2.cuni.cz) Atestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie Okruh základy imunologie 1. Buňky, tkáně a orgány imunitního
Více15 hodin praktických cvičení
Studijní program : Zubní lékařství Název předmětu : Základy imunologie Rozvrhová zkratka : KIM/ZUA1 Rozvrh výuky : 15 hodin přednášek 15 hodin praktických cvičení Zařazení výuky : 4. ročník, 7. semestr
VíceT lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol
T lymfocyty RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol Klasifikace T lymfocytů Lymfocyty exprimující TCR ab nebo gd Lymfocyty exprimující koreceptory CD4 a CD8 Regulační T lymfocyty
Více+ F1 F2 + TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA. Inbrední kmen A. Inbrední kmen B. Genotyp aa. Genotyp bb. Genotype ab. ab x ab. aa ab ab bb Genotypy
IMUNOGENETIKA II TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA Inbrední kmen A Inbrední kmen B - F1 - e x F2 y y TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA Inbrední kmen A Inbrední kmen B - F1 - e 3 4 x 3 4 F2 - - y y Transplantace orgánů,, které
Více6. T lymfocyty a specifická buněčná imunita
Obsah: 5. B lymfocyty a specifická látková imunita 5.1 Protilátky (imunoglobuliny, Ig) 5.2 Receptor B lymfocytů (BCR) a další signalizační molekuly 5.3 Subpopulace a vývoj B lymfocytů 5.4 Aktivace B lymfocytů
VíceJak funguje (a někdy nefunguje) imunitní systém. Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc. Ústav molekulární genetiky AV ČR
Jak funguje (a někdy nefunguje) imunitní systém Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc. Ústav molekulární genetiky AV ČR Hlavním úkolem imunitního systému je chránit nás před škodlivými mikroorganismy, ale také
VíceIII/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT
GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU, HAVLÍČKOVA 13 Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0437 III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT Člověk a příroda
VíceSystém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol
Systém HLA a prezentace antigenu Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol Struktura a funkce HLA historie struktura HLA genů a molekul funkce HLA molekul nomenklatura HLA systému HLA asociace s nemocemi prezentace
VíceFunkce imunitního systému
Téma: 22.11.2010 Imunita specifická nespecifická,, humoráln lní a buněč ěčná Mgr. Michaela Karafiátová IMUNITA je soubor vrozených a získaných mechanismů, které zajišťují obranyschopnost (rezistenci) jedince
VíceZměny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,
Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie Vlas T., Vachová M., Panzner P., Mechanizmus SIT Specifická imunoterapie alergenem (SAIT), má potenciál ovlivnit imunitní reaktivitu
VíceIntracelulární detekce Foxp3
Intracelulární detekce Foxp3 Ústav imunologie 2.LFUK a FN Motol Daniela Rožková, Jan Laštovička T regulační lymfocyty (Treg) Jsou definovány funkčně svou schopností potlačovat aktivaci a proliferaci CD4+
VíceTeorie protinádorového dohledu Hlavní funkcí imunitního systému je boj proti infekcím
Teorie protinádorového dohledu Hlavní funkcí imunitního systému je boj proti infekcím Experimentální práce dokazují, že imunitní systém zároveň rozeznává a eliminuje nádorové buňky Dunn et al 2002; Dunn
VíceAntigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu
Antigeny Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Antigeny: kompletní (imunogen) - imunogennost - specificita nekompletní (hapten) - specificita antigenní determinanty (epitopy)
VíceMechanismy a působení alergenové imunoterapie
Mechanismy a působení alergenové imunoterapie Petr Panzner Ústav imunologie a alergologie LF UK a FN Plzeň Zavedení termínu alergie - rozlišení imunity a přecitlivělosti Pasivní přenos alergenspecifické
Více2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi
INFEKCE A IMUNITA 2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi 3) Normální rezistence k infekci Infekční onemocnění je nejčastější příčina smrti na světě 4) Faktory ovlivňující vážnost infekce 1. Patogenní faktory
VíceCZ.1.07/1.5.00/34.0527
Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice
VíceCo jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím
Imunodeficience. Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím Základní rozdělení imunodeficiencí Primární (obvykle vrozené) Poruchy genů kódujících
VíceZhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky
NÁDOROVÁ IMUNOLOGIE Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky NÁDOROVÁ IMUNOLOGIE Vztahy mezi imunitním
VíceImunitní systém, transplantace
Imunitní systém, transplantace Imunita Schopnost organizmu bránit se proti antigenům z vnějšího i vnitřního prostředí Spouští imunitní odpověď Řídí ji imunitní systém Imunitní systém Zajišťuje integritu
VíceHumorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha
Humorální imunita Nespecifické složky M. Průcha Humorální imunita Výkonné složky součásti séra Komplement Proteiny akutní fáze (RAF) Vztah k zánětu rozdílná funkce zánětu Zánět jako fyziologický kompenzační
VíceKrevní skupiny a jejich genetika. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek
Krevní skupiny a jejich genetika KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek Systém AB0 V lidské populaci se vyskytují jedinci s krevní skupinou A, B, AB a 0. Jednotlivé krevní skupiny se od sebe liší tím zda erytrocyty
VíceVariabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE
PROTILÁTKY Specifické rozpoznání v imunitním systému zprostředkují speciální proteinové molekuly jediné, které nejsou vytvářeny podle genetické matrice, ale nahodilým přeskupováním genových segmentů GENETICKÝ
VíceIMUNOLOGIE: OTÁZKY KE ZKOUŠCE
IMUNOLOGIE: OTÁZKY KE ZKOUŠCE 1. Aby B lymfocyty produkovaly vysokoafinní protilátky proti určitému proteinovému antigenu, musí dostat několik nezbytných signálů prostřednictvím několika receptorů na svém
VíceIvana FELLNEROVÁ Katedra zoologie PřF UP v Olomouci
Ivana FELLNEROVÁ Katedra zoologie PřF UP v Olomouci Druhy imunitních reakcí NESPECIFICKÁ (vrozená) imunitní reakce SPECIFICKÁ (adaptivní, získaná) imunitní reakce infekce hodiny 0 6 12 1 3 dny 5 7 Prvotní
Vícenejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě
PROTILÁTKY Specifické rozpoznání v imunitním systému zprostředkují speciální proteinové molekuly jediné, které nejsou vytvářeny podle genetické matrice, ale nahodilým přeskupováním genových segmentů Variabilita
VíceNativní a rekombinantní Ag
Antigeny z hlediska diagnostiky a pro potřeby imunizace Nativní a rekombinantní Ag Ag schopna vyvolat I odpověď, komplexní, nekomplexní Ag, hapten, determinanty, nosič V laboratořích: Stanovení Ab proti:
VíceSPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA
STŘEDNÍ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ A VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ ŽĎÁR NAD SÁZAVOU SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA MGR. IVA COUFALOVÁ SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA i když imunitní systém funguje jako
VíceDoc. RNDr. Antonín Lojek, CSc. RNDr. Milan Číž, PhD. Mgr. Lukáš Kubala, Ph.D. Oddělení patofyziologie volných radikálů Biofyzikální ústav AV ČR, Brno
Doc. RNDr. Antonín Lojek, CSc. RNDr. Milan Číž, PhD. Mgr. Lukáš Kubala, Ph.D. Oddělení patofyziologie volných radikálů Biofyzikální ústav AV ČR, Brno Témata přednášek Datum 18. 9. 25. 9. 2. 10. 9. 10.
VíceZáklady imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách
Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách Obecné principy reakce antigenprotilátka 1929 Kendall a Heidelberg Precipitační reakce Oblast nadbytku protilátky
VíceProgrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie
Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie 1 Lochmanová A., 2 Olbrechtová L., 2 Kolčáková J., 2 Zjevíková A. 1 OIA ZÚ Ostrava 2 klinika infekčních nemocí, FN Ostrava HIV infekce onemocnění s
VíceBiochemie imunitního systému. Jana Novotná
Biochemie imunitního systému Jana Novotná Imunita Imunitní systém integrovaný systém v těle, systém využívající integraci mezi orgány, tkáněmi, buňkami a jejich produkty v boji proti různým patogenům.
VíceIMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol
IMUNITA PROTI INFEKCÍM Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol Brána vstupu Nástroje patogenicity Únikové mechanismy Množství Geny regulující imunitní reakce Aktuální kondice hostitele Epiteliální bariéry
VíceObranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění
Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění Obranu proti infekci zajišťuje imunitní systém Při infekci dochází ke střetu dvou živých organismů mikroba a hostitele Mikroorganismy
VíceKomplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK
Komplementový systém a nespecifická imunita Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK IMUNITA = OBRANA 1. Rozpoznání vlastní a cizí 2. Specifičnost imunitní odpovědi 3. Paměť zachování specifických
VíceHLA - systém. Marcela Vlková
HLA - systém Marcela Vlková Hlavní histokompatibilitní komplex Jedná se o genetický systém, který je primárně zodpovědný za rozeznávání vlastního od cizorodého (Major Histocompatibility Complex). U člověka
VíceLYMFOCYTY A SPECIFICKÁ IMUNITA
LYMFOCYTY A SPECIFICKÁ IMUNITA SPECIFICKÁ IMUNITA = ZÍSKANÁ IMUNITA = ADAPTIVNÍ IMUNITA ZÁKLADNÍ IMUNOLOGICKÁ TERMINOLOGIE SPECIFICKÁ IMUNITA humorální - zprostředkovaná protilátkami buněčná - zprostředkovaná
VíceSouhrn údajů o přípravku
Souhrn údajů o přípravku 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Luivac 2. KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Léčivá látka: 1 tableta obsahuje 3 mg Lysatum bacteriale mixtum ex min. 1x10 9 bakterií z každého následujícího
VíceJátra a imunitní systém
Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU, RECETOX, PřF Masarykovy univerzity, FN u sv. Anny v Brně, Pekařská 53, 656 91 Brno Játra a imunitní systém Vojtěch Thon vojtech.thon@fnusa.cz Výběr 5. Fórum
VíceMimotělní oplození. léčebně řeší stavy, kdy:
VÝZNAM VYŠETŘENÍ REPRODUKČNÍ IMUNITY PRO IVF-ET Jindřich Madar pracoviště reprodukční imunologie Ústavu pro péči o matku a dítě Praha Podolí Metoda mimotělního oplození s následným přenosem embrya do dělohy
VíceIMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - MATKA PLOD / MLÁDĚ VÝVOJ IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCŮ CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU
IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - SROVNÁVACÍ IMUNOLOGIE IMUNOLOGICKÉ VZTAHY MATKA PLOD / MLÁDĚ (FYLOGENEZE A ONTOGENEZE IMUNITNÍHO SYSTÉMU) CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU Imunitní systém obratlovců
VíceProč nemáme vakcínu proti HIV-1?
UAB THE UNIVERSITY OF ALABAMA AT BIRMINGHAM UAB Proč nemáme vakcínu proti HIV-1? Jiří Městecký Department of Microbiology University of Alabama at Birmingham USA Pandemie HIV/AIDS 1983 2004 2010 2020 Popsání
VíceStruktura a funkce imunitního systému
truktura a funkce imunitního systému Igor Hochel část II Hlavní histokompatibilní komplex imunologicky významná oblast genomu obratlovců funkce: presentace antigenu specifickému receptoru T lymfocytů TCR
VíceIMUNITNÍ MECHANISMY V AKCI
*** IMUNITNÍ MECHANISMY V AKCI - IMUNITA PROTI INFEKCÍM A PARAZITŮM - SLIZNIČNÍ IMUNITA - TRANSPLANTACE - PROTINÁDOROVÁ IMUNITA - REGULACE IMUNITNÍCH MECHANISMŮ (VČETNÉ TOLERANCE) - ALERGIE - AUTOIMUNITA
VíceImunologie krevní skupiny 109.3059
Imunologie krevní skupiny 109.3059 Strana 1 z 22 SIMULAČNÍ SOUPRAVA PRO AB0 & Rh TYPIZACI KRVE Strana 2 z 22 SOMERSET educational (Pty) LTD SIMULOVANÉ SOUPRAVY PRO STANOVENÍ KREVNÍ SKUPINY AB0 a Rh FAKTORU
VíceSTRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL
STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL - INTEGRINY LIGANDY) - SELEKTINY (SACHARIDOVÉ LIGANDY) - ADHEZIVNÍ MOLEKULY IMUNOGLOBULINOVÉ SKUPINY - MUCINY (LIGANDY SELEKTIN - (CD5, CD44, SKUPINA TNF-R AJ.) AKTIVACE
VíceVěkově závislá predispozice k autoimunitnímu diabetu Prof. MUDr. Marie Černá, DrSc.
Věkově závislá predispozice k autoimunitnímu diabetu Prof. MUDr. Marie Černá, DrSc. Ústav lékařské genetiky 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Osnova 1. Epidemiologie DM1 u nás a ve světě 2. Historie
VíceČLENĚNÍ IMUNOLOGIE. Jolana Fialová SOU Domažlice, Prokopa Velikého 640 Stránka 19
zkoumá činnost, funkci význam imunitního systému vykonává tyto funkce rozpoznat - vlastní, cizí (vlastní toleruje a na cizí odpovídá ) udržuje imunologickou rovnováhu vykonává imunologickou kontrolu (vyhledává
VíceCZ.1.07/1.5.00/
Projekt: Příjemce: Název materiálu: Autor materiálu: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická,
VíceImunitní systém. Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti udržení homeostázy.
Imunitní systém Systém tkání buněk a molekul zajišťujících odolnost organismu vůči infekčním chorobám Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti
VíceIMUNOTERAPIE NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE. Michaela Matoušková
IMUNOTERAPIE NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE Michaela Matoušková IMUNOTERAPIE ZN Z UROTELU lokalizovaná onemocnění - BCG VAKCÍNA pokročilá onemocnění BCG VAKCÍNA po instilaci vazba BCG k fibronektinu produkovanému
VíceGENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie
GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti Historie Základní informace Genetika = věda zabývající se dědičností a proměnlivostí živých soustav sleduje variabilitu (=rozdílnost) a přenos druhových a dědičných
VíceAglutinace Mgr. Jana Nechvátalová
Aglutinace Mgr. Jana Nechvátalová Ústav klinické imunologie a alergologie FN u sv. Anny v Brně Aglutinace x precipitace Aglutinace Ag + Ab Ag-Ab aglutinogen aglutinin aglutinát makromolekulární korpuskulární
Vícebílé krvinky = leukocyty leukopenie leukocytóza - leukopoéza Rozdělení bílých krvinek granulocyty neutrofilní eozinofilní bazofilní agranulocyty
bílé krvinky = leukocyty o bezbarvé buňky o mají jádro tvar nepravidelný, proměnlivý výskyt krev, tkáňový mok, míza význam fagocytóza - většina, tvorba protilátek některé ( lymfocyty) délka života různá:
VíceTerapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů
Transfekce, elektroporace, retrovirová infekce Vnesení genů Vrstva fibroblastů, LIF Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů Selekce ES buněk, v nichž došlo k začlenění vneseného genu homologní rekombinací
VíceRNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Studijní materiály na: http://www.zoologie.upol.cz/zam.htm Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie a cytologie. Bezprostředně navazuje
VíceKapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce
Kapitola III Poruchy mechanizmů imunity buňka imunitního systému a infekce Imunitní systém Zásadně nutný pro přežití Nezastupitelná úloha v obraně proti infekcím Poruchy imunitního systému při rozvoji
VíceAutophagie a imunitní odpověd. Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha
Autophagie a imunitní odpověd Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha Ostrava, 29. ledna 2019 Historie Nobel Prize 2016 Yoshinori Ōsumi https:p//nobeltpizrog/utplodss/2l018//06/ohsuiillchtul
Vícezdraví a vitalita PROFIL PRODUKTU
zdraví a vitalita BETA GLUKAN» výrazně zvyšuje imunitu» účinně chrání před virovými a bakteriálními nemocemi» pomáhá organizmu ve stresu a při pocitu vyčerpání» chrání organizmus proti záření z mobilních
Více"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy 1/75 Genetika = věda o dědičnosti Studuje biologickou informaci. Organizmy uchovávají,
VíceVakcíny z nádorových buněk
Protinádorové terapeutické vakcíny Vakcíny z nádorových buněk V. Vonka, ÚHKT, Praha Výhody vakcín z nádorových buněk 1.Nabízejí imunitnímu systému pacienta celé spektrum nádorových antigenů. 2. Jejich
VíceImunologie. Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému.
Základy imunologie Imunologie Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému. Funkce imunitního systému: obranyschopnost rozpoznání vnějších škodlivin a ochrana organismu proti patogenním mikroorganismům
VícePříloha č.4 Seznam imunologických vyšetření
Příloha č.6 Laboratorní příručka Laboratoří MeDiLa, v05 - Seznam imunologických Příloha č.4 Seznam imunologických Obsah IgA... 2 IgG... 3 IgM... 4 IgE celkové... 5 Informační zdroje:... 6 Stránka 1 z 6
VíceInterpretace sérologických nálezů v diagnostice herpetických virů. K.Roubalová
Interpretace sérologických nálezů v diagnostice herpetických virů K.Roubalová Specifické vlastnosti herpetických virů ovlivňují protilátkovou odpověď Latence a celoživotní nosičství Schopnost reaktivace,
VíceImunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví
Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět Veřejné zdravotnictví Doporučená literatura Jílek : Základy imunologie, Anyway s.r.o., 2002 Stites : Základní a klinická imunologie,
VíceImunopatologie. Viz také video: 15-Imunopatologie.mov. -nepřiměřené imunitní reakce. - na cizorodé netoxické antigeny (alergie)
Imunopatologie -nepřiměřené imunitní reakce - na cizorodé netoxické antigeny (alergie) - na vlastní antigeny (autoimunita) Viz také video: 15-Imunopatologie.mov Imunopatologické reakce Reakce I.S. podobné
VíceRozdělení imunologických laboratorních metod
Rozdělení imunologických laboratorních metod Aglutinace Mgr. Petr Bejdák Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařská fakulta MU Rozdělení imunologických laboratorních
VíceImunochemické metody. na principu vazby antigenu a protilátky
Imunochemické metody na principu vazby antigenu a protilátky ANTIGEN (Ag) specifická látka (struktura) vyvolávající imunitní reakci a schopná vazby na protilátku PROTILÁTKA (Ab antibody) molekula bílkoviny
VíceCO TO JE IMUNOLOGIE? IMUNITNÍ SYSTÉM SE VYVÍJÍ A JE OHROŽOVÁN PATOGENY IMUNOLOGIE JE SOUBOR SLOŽITÝCH REAKCÍ BUNĚK A MOLEKUL
CO TO JE IMUNOLOGIE? 1776 1883 1885 1900 1901 1908 1953 1965 1974 1975 1978 1986 1994 2015 Počátky imunologie jsou spojeny s prvními pokusy o profylaxi infekčních chorob IMUNOLOGIE JE SOUBOR SLOŽITÝCH
VíceImunopatologie. Luděk Bláha
Imunopatologie Luděk Bláha blaha@recetox.muni.cz Imunopatologie nepřiměřené imunitní reakce na cizorodé netoxické antigeny (alergie) na vlastní antigeny (autoimunita) Viz také video: 15-Imunopatologie.mov
VícePOMOC PRO TEBE CZ.1.07/1.5.00/
POMOC PRO TEBE CZ.1.07/1.5.00/34.0339 Soukromá SOŠ manažerská a zdravotnická s. r. o., Břeclav Označení Název Anotace Autor VY_32_INOVACE_OSEC-20 Metodický list Transplantace práce s textem Metodický list
VíceUniverzita Palackého v Olomouci. Bakalářská práce
Univerzita Palackého v Olomouci Bakalářská práce Olomouc 2014 Barbora Lukášová Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Katedra zoologie T lymfocyty funkční populace a jejich význam v imunitním
VíceHerpetické viry a autoimunita. K.Roubalová Vidia s.r.o.
Herpetické viry a autoimunita K.Roubalová Vidia s.r.o. Vztah infekce k autoimunitnímu onemocnění Infekce = příčina autoimunitního onemocnění Infekce = spouštěč autoimunitního procesu Infekce progrese onemocnění
VíceVýukové materiály:
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/zam.htm Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie, stavby a funkce membrán. Rozšiřuje
VíceŽivot s karcinomem ledviny
Život s karcinomem ledviny Život s karcinomem ledviny není lehký. Ale nikdo na to nemusí být sám. Rodina, přátelé i poskytovatelé zdravotní péče, všichni mohou pomoci. Péče o pacienta s karcinomem buněk
VícePerorální bakteriální. u alergických pacientů. Jaroslav Bystroň Ingrid Richterová
Perorální bakteriální imunomodulátory u alergických pacientů Jaroslav Bystroň Ingrid Richterová Imunitní systém Fyziologické obranné bariéry Nemají imunologickou povahu První etáží imunitní reakce jsou:
VíceStanovení cytokinového profilu u infertilních žen. Štěpánka Luxová 2. ročník semináře reprodukční medicíny
Stanovení cytokinového profilu u infertilních žen Štěpánka Luxová 2. ročník semináře reprodukční medicíny 26.2.2018 Obsah Tolerance plodu Th lymfocyty, cytokiny Stanovení intracelulárních cytokinů v IML
VíceRNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc ZÁNĚT - osnova Obecná charakteristika zánětu Klasifikace zánětu: podle průběhu podle příčiny podle patologicko-anatomického obrazu Odpověď
VíceBÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY
BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY granulocyty agranulocyty neutrofil bazofil eozinofil lymfocyt monocyt 50-70% 0,5% 1-9% 20-40% 2-8% lymfocyt T lymfocyt B lymfocyt NK IMUNITA obrana organismu proti napadení škodlivých
VíceRegulační T buňky a infekce
Regulační T buňky a infekce Ludmila Prokešová Ústav imunologie a mikrobiologie 1. LF UK SZÚ 25. 10. 2016 Imunitní reakce jsou hlavní obranou proti infekci Jsou velmi přesně regulovány Musí být vhodně voleny
VíceTransplantace ledvin. Vítejte na našem dialyzačním středisku
Transplantace ledvin Vítejte na našem dialyzačním středisku Proč se provádí transplantace ledvin? Úspěšná transplantace je jediným řešením, jak se po selhání ledvin zbavit potřeby dialýzy. Po transplantaci
Více