Mendelova univerzita v Brně. Sledování výskytu houbových chorob pšenice ozimé na Havlíčkobrodsku v letech

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Sledování výskytu houbových chorob pšenice ozimé na Havlíčkobrodsku v letech Závěrečná práce Vedoucí práce: doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D. Vypracoval: Ing. Vladimír Mitas

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci s názvem Sledování výskytu houbových chorob pšenice ozimé na Havlíčkobrodsku v letech vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Závěrečná práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího závěrečné práce a děkana AF MENDELU v Brně. V Havlíčkově Brodě podpis

3 Poděkování Děkuji p. doc. Ing. Ivaně Šafránkové, Ph.D. za cenné rady a pomoc při zpracování a doplnění mé závěrečné práce. Zároveň bych rád poděkoval kolegům a kamarádům ze Zkušební stanice Lípa a z oddělení Státní rostlinolékařské správy v Havlíčkově Brodě za poskytnuté údaje a literaturu.

4 Abstrakt Pšenice ozimá představuje nejvýznamnější hospodářskou plodinu pěstovanou v České republice. V závěrečné práci jsou uvedeny základní informace, které se týkají nejdůležitějších houbových chorob vyskytujících se na pšenici ozimé. Teoretická část práce se zabývá stručnou charakteristikou symptomů chorob, popisem patogena, bionomií a možností ochrany. Výsledky sledování, zpracované v praktické části práce byly získány na Zkušební stanici ÚKZÚZ v Lípě u Havlíčkova Brodu. Jedná se o data z odrůdových pokusů na ozimé pšenici za období Z hodnocení získaných údajů vyplývá, že nejvíce rizikovým obdobím z hlediska výskytu houbových chorob byla ve sledovaných letech doba od konce sloupkování až po konec metání. V této době se v porostech vyskytovalo především padlí pšenice a feosferiová a septoriová skvrnitost pšenice. Klíčová slova: pšenice, houbové choroby, Zkušební stanice Lípa, padlí, skvrnitost pšenice Winter wheat is most important crop in the Czech Republic. There are basic information concerning fungal diseases on winter wheat in the final report. Theoretical part of paper is concerned of characterization of diseases, their description and bionomie and possibilities of crop protection. Experimental data obtained in period from variety trials on testing station Líp a u Havlíčkova Brodu are in next (experimental) part of the paper. Based on experimental data valuation it is possible to draw a conclusion, that the most risk period for diseases abundance was from finalization of stem elongation until end of heading winter wheat stands were attacked especially by powdery mildew and by Phaeosphaeria nodorum and Mycosphaerella graminicola in this time. Key words: wheat, fungal diseases, testing station Lípa, mildew, blotch of wheat

5 OBSAH Abstrakt ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Sněžná plísňovitost obilnin Tyfulová plísňovitost obilnin Růžovění klasů pšenice Stéblolam pšenice Rizoktoniová hniloba pšenice Černání kořenů a báze stébel obilnin Padlí pšenice Žlutá rzivost pšenice Hnědá rzivost pšenice Černá rzivost trav Feosferiová skvrnitost pšenice Septoriová skvrnitost pšenice Pyrenoforová skvrnitost pšenice Hnědočerná skvrnitost pšenice Mazlavá snětivost pšenice Zakrslá snětivost pšenice Prašná snětivost pšenice Čerň obilnin Námelovitost trav MATERIÁL A METODIKA Metodika hodnocení ÚKZÚZ Metodika hodnocení SRS... 35

6 4 VÝSLEDKY A DISKUSE Sledování ÚKZÚZ : Zkušební stanice Lípa Hospodářský rok Hospodářský rok Hospodářský rok Sledování SRS VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ SLEDOVÁNÍ, STANOVENÍ ZÁVAŽNOSTI VÝSKYTU PATOGENŮ ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA... 48

7 1 ÚVOD Pokud budeme hodnotit význam zemědělských plodin pěstovaných v České republice, na první místo musíme zařadit pšenici ozimou. Podle údajů Agrární komory ČR, zveřejněných k , z celkové plochy oseté obilninami ha činila sklizňová plocha pšenice ozimé v roce 2012 celkem ha. V Situační a výhledové zprávě o půdě bylo v ČR k 1. lednu 2012 evidováno ha zemědělské půdy, z toho byla ze 70,9 % orná půda. Pšenice ozimá je tedy pěstována na přibližně 25 % celkové plochy orné půdy v ČR. Pšenice pochází z jihozápadní Asie, provází člověka po celou jeho novodobou historii. První informace o pěstování pšenice jednozrnky pocházejí z území Íránu z období asi l př. n. l. Zrno pšenice má vysokou výživnou hodnotu, je snadno skladovatelné a vyznačuje se dlouhodobou trvanlivostí. V současné době představuje pšenice základní potravinářskou surovinu pro výrobu pečiva a těstovin. K potravinářským účelům se využívá přibližně % z celkové produkce pšenice, ke krmným účelům % a zbytek (asi 6 %) jako osivo. Průmyslově je pšenice využívána jako surovina k výrobě škrobu a lihu. Současně s pěstováním pšenice se vyvíjeli také škůdci a patogeny. 7

8 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED Houbové choroby obilnin snižují výnos a kvalitu produkce. Ochrana proti původcům chorob spočívá ve výběru odolných odrůd, v uplatnění vhodné technologie pěstování (včetně osevního postupu) a v použití fungicidů. Ztráty způsobené chorobami závisí na pěstované odrůdě, na příslušném patogenu a na termínu a intenzitě napadení. Na rozvoj symptomů a rozšíření jednotlivých patogenů má zásadní vliv počasí. Pěstování odolných odrůd je nejlevnějším způsobem omezení škodlivosti chorob (výběr odrůdy je zvlášť důležitý v ekologickém zemědělství, kde jsou omezené možnosti použití fungicidů). Z hlediska snížení rizika rychlého překonání odolnosti je vhodné pěstovat více odolných odrůd (ÚKZÚZ, 2012). Podle toho, jakou část rostliny patogen napadá, lze houbové choroby pšenice rozdělit do tří základních skupin: Choroby kořenů a stébelných bází (stéblolam pšenice, černání kořenů a báze stébel obilnin, rizoktoniová hniloba pšenice, houby r. Fusarium). Choroby listů a stébel (padlí, listové skvrnitosti, rzi). Choroby klasů (padlí, braničnatka plevová, černě, sněti, klasové fuzariózy) (ČAPEK, 2011). Choroby kořenů a stébelných bází V posledních desetiletích se na území České republiky nevyskytla epidemie chorob pat stébel, výskyty byly pouze lokální, nevýznamné. Přesto zůstávají důležitou skupinou chorob, kterou je nutné nadále sledovat. Postiženy jsou především porosty ozimých obilnin, nejvíce ozimé pšenice, mohou být významné i na ozimém ječmeni a žitě. Komplex chorob pat stébel můžeme dále rozdělit na 2 skupiny. Napadení kořenů, kde významným původcem černání a hniloby kořenů je houba Gaeumannomyces graminis, dále hnědnutí a hniloby kořenů po napadení kořenomorkou (Rhizoctonia spp.) a obecná hniloba, kdy napadené kořeny mohou být hnědé, černé, žluté i růžové nebo červené (původcem bývají houby rodu Fusarium, někdy to mohou 8

9 být i dalších druhy, např. Cochliobolus sativus, či zástupci rodů Periconia, Colletotrichum a jiné). Napadení bází stébel obilnin. Přes listové pochvy až na stéblo prorůstají původci stéblolamu, především Pseudocercosporella herpotrichoides, P. acuformis a Rhizoctonia spp. Skvrny na spodních internodiích mohou vytvářet Cochliobolus sativus, při silnějším napadení i Gaeumannomyces graminis či zástupci rodu Fusarium. Z praktického hlediska je důležité posoudit skutečný výskyt těchto patogenů na jaře na konci odnožování (SYCHROVÁ, 2006). Choroby listů a stébel Druhou důležitou skupinou jsou houbové patogeny, napadající listy a stébla pšenice. Jde především o padlí, listové skvrnitosti a rzi. Symptomy většiny chorob lze na rostlinách objevit v raných růstových fázích již v podzimním období, ovšem praktická škodlivost je především při významnějším výskytu na horních listových patrech v době od konce sloupkování do dozrávání (ČAPEK, 2011). Zásadní význam pro tvorbu výnosu přitom mají horní tři listy, které společně s klasem a horními internodii zajišťují tvorbu více než 70% asimilátů pro tvorbu zrna. Listové choroby zmenšují aktivní zelenou plochu listů, listy se stáčejí, využití světelné energie se snižuje a zkracuje se celková vegetační doba porostu. Prakticky neexistuje odrůda, která by byla dostatečně odolná proti všem původcům listovým chorob (VÁŇOVÁ, 2004). Velmi významnou chorobou je padlí pšenice (Blumeria graminis). Silné napadení se může projevit při teplém a suchém jarním počasí (je podpořeno vysokou vlhkostí vzduchu, ne deštěm). Kritická fáze na ozimé pšenici je v období sloupkování, napadení je násobeno zvýšenými dávkami dusíku (GALL, 2010). Padlí je obligátní parazit, přezimuje myceliem na výdrolu a ozimech. Kleistothecia, vytvořená v pozdním létě jsou odolná vůči nízkým teplotám a vyschnutí. Za vlhkého počasí se z nich uvolňují askospory, které mohou vyvolat podzimní infekce. Kromě chemické ochrany hraje výraznou úlohu také odrůdová odolnost, k nejodolnějším odrůdám patří v současné době pšenice ozimá Vlasta (HANZALOVÁ, 2010). 9

10 Také listové skvrnitosti nabývají v posledních letech na významu. Zvýšený výskyt je zaznamenáván jako následek špatné agrotechniky, ke zvýšenému výskytu může vést i použití bezorebných technologií. Mezi nejdůležitější původce listových skvrnitostí pšenice patří feosferiová skvrnitost způsobená patogenem Phaeosphaeria nodorum, anam. Stagonospora nodorum, dále septoriová skvrnitost (Mycosphaerella graminicola, anam. Septoria tritici) a pyrenoforová skvrnitost (Pyrenophora triticirepentis, anam. Drechslera tritici-repentis). Při vhodných podmínkách mohou listové skvrnitosti způsobit až 50 % ztráty na výnosech. Závisí to především na stupni poškození listů a s tím související ztrátě asimilační listové plochy. Všechny tři patogenní druhy přežívají zimu na rostlinných zbytcích, kde vytvářejí pohlavní plodnice (pseudothecia), ze kterých se potom na podzim a hlavně na jaře uvolňují askospory. Ty se šíří větrem a jsou zdrojem primární infekce. Na listech pšenice se následně vytváří nepohlavní stádium, které se jako sekundární infekce pomocí konidií nebo pyknospor dále rozšiřuje. Dříve v našich podmínkách převažovala P. nodorum, v posledních letech se (z hlediska četnosti) vyskytují v ČR původci skvrnitostí v tomto pořadí: M. graminicola-p. tritici-repentis- P. nodorum (PALICOVÁ, 2013). V oblasti západní Austrálie, známé jako pšeničný pás působí největší ztráty výnosů listové skvrnitosti Septoria nodorum, S. tritici a Pyrenophora tritici-repentis. Ztráty, způsobené jednotlivými patogeny nebo jejich komplexem obvykle snižují výnos pšenice o 5-15 %, v případě těžké infekce o %. Za nejzávažnějšího patogena je považována S. nodorum, která v ojedinělých případech působí ztráty až 80 % (LOUGHMAN et al., 2000). Podle LIPPSE et al. se ve Spojených státech nejvíce vyskytuje Septoria nodorum, ale častý je výskyt zároveň se S. tritici. Zatímco pro optimální rozvoj S. tritici se uvádí interval teplot o C, S. nodorum nastupuje později za teploty o C. Za deštivého a větrného počasí mohou sklizňové ztráty způsobené těmito patogeny činit %. Poslední důležitou skupinu listových chorob pšenice tvoří rzi. Řád Pucciniales, kam patří původci nejnebezpečnějších chorob rostlin v současné době představuje asi 100 rodů s přibližně 7000 druhy. Nejvýznamnější je rod Puccinia, který zahrnuje nejvíce 10

11 ekonomicky závažné druhy, napadající všechny druhy obilnin kromě rýže. Rzi na obilninách mohou vzhledem k velkému množství infekčních výtrusů, přizpůsobených přenosu vzduchem podněcovat vznik epidemií na velkých plochách (Broad Institute). V podmínkách ČR se na pšenici vyskytují tři hlavní druhy - Puccinia graminis (rez travní, černá rzivost trav), Puccinia striiformis (rez plevová, žlutá rzivost) a Puccinia triticina (rez pšeničná, hnědá rzivost). Ztráty způsobené těmito patogeny bývají pravidelné, při větším výskytu do 15 %, u náchylných odrůd mohou ztráty na výnosu dosáhnout až 40 %. Rzi patří do skupiny obligátních parazitů, žijí pouze na živých pletivech. Infekční uredospory se šíří větrem mnohdy na velké vzdálenosti, poloha ČR je zajímavá střetáváním infekčních proudů těchto patogenů. Rez pšeničná se k nám dostává během května a června z východní a jihovýchodní Evropy, má větší možnosti rozvoje v teplejších částech Moravy, při vhodné teplotě a vlhkosti se může šířit i do Čech. V posledních letech je u nás rez pšeničná v rámci uvedených rzí hospodářsky nejvýznamnější. Z globálního pohledu se pravděpodobně jedná o nejdůležitější chorobu pšenice na světě. Rez plevová je u nás považována za méně významnou, větší škody způsobuje především v západní Evropě. Za příznivých podmínek se šíří i z velmi vzdálených zdrojů, z oblastí s chladnějším a vlhčím přímořským klimatem (klíčí za optimálního rozmezí teplot 8-15 o C). Následkem výsevu odolných odrůd se v posledních letech v ČR vyskytovala jen ojediněle. Poslední ze skupiny nejvíce rozšířených rzí je rez travní. Je náročnější na teplotu (optimum průběhu infekce je v intervalu o C). Rozsáhlejší škody působí v jižní a jihovýchodní Evropě, také na jižním Slovensku a v Maďarsku, odkud se k nám za příznivých podmínek může šířit. Patogen napadá kromě listů listových pochev a klasů také stébla. Přezimování rzi travní na ozimé pšenici se u nás díky klimatickým podmínkám nepředpokládá. Ekonomickým významem tato rez u nás ustoupila až za rez pšeničnou a plevovou, a to díky rezistenci značného počtu pěstovaných odrůd (HANZALOVÁ, 2006), (VĚCHET, 2002). 11

12 Choroby klasů Kromě některých chorob, uvedených zároveň také v předešlé skupině listových chorob obilnin ( padlí pšenice, feosferiová skvrnitost braničnatka plevová) do této skupiny řadíme také sněti, klasové fusariózy a černě. Na pšenici se vyskytují především Tilletia caries (mazlavá snětivost), Tilletia controversa (zakrslá snětivost) a Ustilago tritici (prašná snětivost). Škody způsobené výskytem snětí spočívají nejenom ve ztrátách daných podílem snětivých klasů, ale v případě mazlavé snětivosti i zápachem (trimetylamin). Sklizeň je potom nepoužitelná pro potravinářské účely a nevhodná pro krmení. Za nevhodnou pro potravinářské účely se uvádí sklizeň porostů s výskytem čtyř a většího počtu snětivých klasů na 100 m 2 (DUMALASOVÁ, 2011). Ve Spojených státech je uváděno jako alternativní využití pro zrno kontaminované spórami sněti mazlavé jeho zkrmování (na rozdíl od Evropy, kde to možné není). Protože sněti neprodukují látky toxické pro zvířata, je možné použít zrno jako krmivo pro všechny kategorie zvířat včetně drůbeže (Kansas State University, 2010). V posledních přibližně 10 letech probíhá sledování výskytu mazlavé a zakrslé snětivosti Státní rostlinolékařskou správou a zároveň také na Zemědělském výzkumném ústavu v Kroměříži. V obou průzkumech se podíl dodaných vzorků zrna, na kterých byly zjištěny spory snětí pohyboval okolo 50 %. Je tedy možné předpokládat, že budoucí výskyt sněti bude záviset na podílu obměny osiva a používání osiva mořeného účinným fungicidem (DUMALASOVÁ, 2011). Velká pozornost je poslední dobou věnována napadení klasů houbami rodu Fusarium. Častým příznakem je nepravidelné dozrávání, některé klásky zůstávají hluché, hnědnou, zasychají. Může docházet k zasychání horní třetiny klasu vybělení. Při vyšší vzdušné vlhkosti se na napadených klasech vytváří růžové nebo oranžové povlaky houby. Tyto houby produkují silně toxické látky, které způsobují silné nevolnosti, v krajním případě smrt. Toxiny byly zjištěny i v mléce a mase zvířat, krmených napadeným obilím (PROKINOVÁ, 2001). Pro výskyt fusariových mykotoxinů je velmi důležitý průběh počasí v dané vegetační sezóně. Při vyšší míře napadení fusariózami mohou být zjištěny vyšší obsahy 12

13 mykotoxinů (sledován je především obsah deoxynivalenolu-don). Ve Spojených státech se kontrolou obsahu mykotoxinů v potravinách zabývá Food and Drug Administration. Pro obsahy DON v hotových výrobcích z pšenice byl nastaven limit 1 ppm, v krmivech max ppm, přičemž platí, že zvířata s jednoduchým žaludkem (monogastři) bývají na mykotoxiny citlivější než přežvýkavci. V Evropě platí v současné době limity stanovené Nařízením ES 1881/2006: u nezpracované pšenice je limitní hodnota DON 1,25 ppm. Toxiny bývají ve skladovaném obilí velmi stabilní a jejich obsah se nemění po celou dobu skladování (BURROWS et al., 2012). Druhů rodu Fusarium je velmi mnoho, prozatím se tento rod dělí do 12 sekcí. Houby se vyskytují v půdě, kde se mohou saprofytickým způsobem podílet na rozkladu organických látek a právě tento způsob života jim pomáhá překonat období, kdy nejsou k dispozici živí hostitelé. Velmi vnímavá vůči napadení fusariózami je kukuřice, která následně funguje jako můstek pro napadení obilnin. Jako předplodina pro pšenici je kukuřice nevhodná (KALABUS, 2007). Klasy všech obilnin jsou napadány také černěmi. Na vzniku černí mají značný podíl převážně saprofytní druhy rodu Alternaria, napadající zralé obilí v období zpoždění sklizně obvykle deštivým počasím. Také u jednotlivých druhů rodu Alternaria byla popsána produkce toxinů, které mohou znehodnotit sklizené zrno (PROKINOVÁ, 2001). Patogen Alternaria alternata, napadající pšenici, produkuje řadu toxinů. Nejznámější z nich je alternariol (AOH), který může způsobit mutace DNA, mající prokazatelný vliv na zvýšený výskyt rakoviny jícnu (ZHANG, 2007). 13

14 2.1 Sněžná plísňovitost obilnin, syn.: plíseň sněžná, růžová sněžná plísňovitost obilnin Teleomorfa: Monographella nivalis var. nivalis (Schaffnit) E. Müll., 1977 Anamorfa: Microdochium nivale var. nivale (Fr.) Samuel et. I.C.Hallet, 1983 Patogen napadá všechny části rostliny již od klíčení. Onemocnění se projevuje během vzcházení vývrtkovitým kroucením klíčků, případně mezerovitostí porostu. K napadení dochází častěji v oblastech s dlouhodobější sněhovou pokrývkou, popř. při časném nástupu sněžení na neumrzlou půdu a také na hustších porostech. Po roztání sněhu mají celé skupiny rostlin, buď v řádcích nebo různě velkých hnízdech vnější listy přilehlé k zemi, napadené listy jsou pokryté plsťovitým bílým nebo narůžovělým myceliem, které se po oschnutí mění na šedý, suchý povlak. V další fázi vegetace mohou být na rostlinách, které přežily, různé zahnědlé skvrny na bázích stébel a listových pochvách. Pokud se dostane infekce do klasu, může se projevit zbělením jednotlivých klásků, popř. celého klasu (na rozdíl od nouzového dozrání klasu u chorob pat stébel bývá stéblo pod klasem zelené). Patogen napadá nejčastěji ozimy žito, pšenici, ječmen a travní porosty, méně často jsou napadeny jařiny. Zdrojem infekce jsou obilky nebo nerozložené posklizňové zbytky, na kterých patogen přezimuje. Na odumřelém pletivu se tvoří tmavě zbarvená perithecia houby, jejichž askospory mohou infikovat klasy (BITTNER, 2009). Podle MURRAY et al. (2009) také ve Spojených státech patogen působí výraznější škody v oblastech s déletrvající sněhovou pokrývkou (ležící více než 100 dní). K napadení hostitelských rostlin dochází již během chladného a vlhkého počasí na podzim, k masivnímu rozvoji infekce potom obvykle do jednoho měsíce po pokrytí pozemku sněhem a čím déle sníh leží, tím pravděpodobnost vyššího poškození porostů pšenice vzrůstá. Zmrzlá půda nebo přerušovaná sněhová pokrývka naopak snižuje závažnost onemocnění. 14

15 Z ochranných opatření je nejdůležitější správně sestavený osevní sled, především nevysévat ozim po ozimu. K výsevu používat pouze zdravé, mořené osivo, nepoužívat vysoký výsevek porosty by neměly být přehoustlé (BITTNER, 2009). Obr. 1 Sněžná plísňovitost obilnin 2.2 Tyfulová plísňovitost obilnin Typhula idahoensis Remsberg, 1940 Symptomy onemocnění se podobají sněžné plísňovitosti obilnin. Po sejití sněhu špičky listů žloutnou, hnědnou, starší listy leží na půdě a jsou pokryty bílým myceliem. Onemocnění se šíří v kruzích s charakteristickými příznaky ve středu kruhu. Na rozdíl od sněžné plísňovitosti se na napadených rostlinách vyskytují nejdříve světlá, později hnědočervená sklerocia o velikosti 0,3 3 mm, která jsou pevně spojena s pletivem a nelze je odstranit, aniž bychom rostlinu nepoškodili. Silně napadené rostliny lze lehce vytáhnout z půdy, neboť kořeny jsou zčásti nebo zcela odumřelé. Choroba se častěji projevuje na lehčích půdách (BITTNER, 2009). Patogen působí největší škody v období časného jara, starší rostliny již nepoškozuje. Nejvíce bývá napaden ozimý ječmen, na pšenici se vyskytuje pouze okrajově. Zdrojem infekce jsou sklerocia, která mohou v půdě a na rostlinných zbytcích vytrvat i několik 15

16 let. Z nich se v září a říjnu vyvíjejí plodnice s basidiosporami, které jsou roznášeny větrem, popř. může mycelium infikovat nadzemní části nebo kořeny mladých rostlin. Výskyt onemocnění lze omezit osevním sledem, vhodným střídáním plodin, zejména omezením výsevu ozimých obilnin po sobě. Osivo vysévat mělčeji. V případě napadení je porost možné lehce převláčet a pohnojit dusíkem. Použití fungicidů není uváděno, některá mořidla a fungicidy ovšem mohou chorobu potlačit (HÄNI et al., 1993). 2.3 Růžovění klasů pšenice, syn.: fuzariózy klasů Teleomorfa: Gibberella zeae (Schwein.) Petch, 1936 Anamorfa: Fusarium graminearum Schwabe, 1839 Teleomorfa: Gibberella avenacea R.J.Cook, 1967 Anamorfa: Fusarium avenaceum (Fr.) Sacc., 1886 Teleomorfa: Gibberella intricans Wollenw., 1930 Anamorfa: Fusarium equiseti (Corda) Sacc., 1886 Teleomorfa: Fusarium poae (Peck) Wollenw., 1930 Houby rodu Fusarium mohou napadat rostliny pšenice po celou dobu vegetace, ovšem nejvíce nebezpečná je infekce v období od počátku metání (napadení klasů). Důležitým zdrojem infekce je půda, osivo nebo napadené posklizňové zbytky (fakultativní parazit). Nejprve na listových pochvách, později na bázi stébla jsou patrné čárkovité, značně proměnlivé hnědé skvrny. Kořeny nejsou černé. Klíčivé spory houby se šíří od dubna do června především větrem, dešťovými kapkami se potom splachují na rostlinu. Nejcitlivější fáze leží mezi počátkem a koncem plného kvetení. Pro infekci je ideální vysoká vzdušná vlhkost nebo srážky po dobu několika dní. Napadení klasu se obvykle projevuje vybělením pouze části klasu, mohou být viditelná sporodochia oranžově až růžově zbarvených konidií. Zrna z napadených klasů jsou zvrásněná, scvrklá, bělavá, světle růžová až lososově červená. Napadení klasů může výrazně snížit kvantitu i kvalitu sklizně. Některé druhy fusarií také produkují mykotoxiny a infikované zrno není vhodné pro pekařské zpracování ani jako krmivo. 16

17 Je nutné používat zdravé osivo, důležitá je zaorávka (rozklad) posklizňových zbytků a střídání plodin. Fungicidní ošetření na počátku kvetení je málo účinné, nemusí zabránit produkci mykotoxinů (HRUDOVÁ a kol., 2006). Z hlediska tvorby mykotoxinů byla jako nejvíce riziková předplodina potvrzena kukuřice. Při následném pěstování pšenice ozimé byly zjištěny ve významném počtu vzorků zrna vyšší obsahy především deoxynivalenolu (DON). V kombinaci s minimalizací zpracování půdy, která neumožní zapravit hlouběji posklizňové zbytky se setí pšenice po kukuřici může jevit jako rizikový faktor (Chrpová a kol., 2006). 2.4 Stéblolam pšenice Teleomorfa: Oculimacula yallundae (Wallwork et Spooner) Crous et W. Gams, 2003 syn.: Tapesia yallundae var. yallundae Wallwork et Spooner, 1988 Anamorfa: Helgardia herpotrichoides (Fron) Crous et W. Gams, 2003 syn.: Ramulispora herpotrichoides (Fron) Arx, 1983 Na listových pochvách mladých rostlin se vytváří světle hnědé podlouhlé skvrny. Ve fázi sloupkování se na spodní části stébla, na přechodu mezi půdou a nadzemní částí, nachází oválná medailonkovitá skvrna lemovaná tmavohnědým pruhem. Šedé vatovité mycelium houby prorůstá dovnitř stébla a mechanicky ho naruší, ucpává cévní svazky a rostlina poléhá, popř. předčasně dozrává. Napadená stébla poléhají v různých směrech (na rozdíl od poléhání, které je způsobené větrem). Houba přežívá v půdě po dobu 2 až 3 let trvalým myceliem nebo na napadených stéblech rostlin (pohlavní stadium). Infikované zbytky rostlin se pomalu rozkládají, patogen má schopnost je částečně mumifikovat. Na napadených zbytcích rostlin dochází za vlhkého počasí k produkci spor, které se šíří deštěm v kruhu 1 2 m na další rostliny (BITTNER, 2009). V současné době probíhá výzkum směřující k vyšlechtění rezistentních odrůd, jsou zkoumány zdroje přírodní rezistence, ze kterých mohou být získány geny rezistence a využity ve šlechtitelském procesu. Jako slibný se jeví přenos rezistentních genů z druhu plané pšenice Aegilops longissima (SHENG et al., 2013). K ochranným opatřením patří především osevní postup přerušení sledu obilnin a výběr odolných odrůd, podpora rozkladu rostlinných zbytků, setí v agrotechnické lhůtě, 17

18 likvidace pýru a aplikace fungicidů ve fázi prvního až druhého kolénka. Patogen napadá především ozimou pšenici a ječmen, méně žito, oves je ozdravující plodinou (HRUDOVÁ a kol. 2006). Obr. 2 Stéblolam pšenice 2.5 Rizoktoniová hniloba pšenice Teleomorfa: Tanatephorus cucumeris (A. B. Frank) Donk, 1956 Anamorfa: Rhizoctonia solani J. G. Kühn, 1858 Na stéble se vytvářejí na počátku léta oválné, světle šedé skvrny se zřetelným tmavým okrajem, ostře ohraničeným od zdravého pletiva, které připomínají napadení stéblolamem. Skvrn na stéble bývá více vedle sebe nebo nad sebou, bývají těsně nad kořenovým krčkem, ale i nad druhým kolénkem, mohou zasahovat až do výše 40 cm. Silné napadení u dozrávajících porostů má za následek drobné zrno a předčasné dozrávání klasů. Pokud houba proroste stéblem, může dojít i ke zlomení. Vývoj symptomů je podporován vyššími letními teplotami, k projevům dochází častěji na kyselých lehčích půdách. Původce přežívá v půdě na zbytcích rostlin a může také žít 18

19 saprofyticky v zóně kořenů různých druhů rostlin, kde tvoří sklerocia, která mohou být po mnoho let klíčivá (BITTNER, 2009). Patogen se častěji vyskytuje na půdách, obdělávaných minimální technologií. Aktivní je především ve vrchní vrstvě půdy (10-15 cm), rostlinné zbytky je tedy vhodné zapravit hlubší orbou. K dalším možnostem ochrany patří i vhodný výběr pozemků (vyloučení zamokřených ploch), pozdní mělké setí, střídání plodin a zařazení luskovin do osevního postupu. Také udržení dobré struktury půdy, vápnění, pomáhá i zvýšení obsahu zinku v půdě. Při chemickém ošetření proti stéblolamu se může rizoktonia vyskytnout častěji (BURROWS, 2009). Obr. 3 Rizoktoniová hniloba pšenice 19

20 2.6 Černání kořenů a báze stébel obilnin Gaeumannomyces graminis var. graminis (Sacc.) v. Arx et Olivier, 1952 syn.: Ophiobolus graminis var. graminis (Sacc.) Sacc., 1875 V porostu se objevují hnízda rostlin s černě zbarvenými kořeny, kořenovým krčkem, bází stébla a nejspodnější listovou pochvou. Rostliny špatně odnožují, tok živin do stébla je přerušen a rostliny předčasně dozrávají (běloklasost). Klasy jsou hluché, prázdné, nebo mají jenom drobná zrna, později dochází k napadení klasů černěmi. Kořeny odumírají, jsou černé, rostliny lze snadno vytáhnout z půdy. Napadení se vyskytuje častěji na lehkých půdách. Nejvíce bývá napadena pšenice, méně ječmen a žito. Houba přežívá (jako saprofyt) na napadených rostlinných zbytcích hyfami či v napadených částech rostlin plodnicemi (perithecium), šíří se askosporami nebo hyfami (kořenové mosty). Infekční hyfy pronikají do kořenů, poškozují cévní svazky a narušují zásobování živinami. Jedná se o typickou chorobu špatného střídání plodin. Hostitelské plodiny by měly mít odstup v osevním sledu min. 3 roky. Je vhodné použít opatření vedoucí k rychlému rozkladu posklizňových zbytků a také likvidovat mezihostitele, kterým je pýr (HRUDOVÁ a kol., 2006). Obr. 4 Černání kořenů a báze stébel obilnin 20

21 2.7 Padlí pšenice Blumeria graminis (DC.) Speer, 1975 syn.: Erysiphe graminis f. sp. tritici É. J. Marchal Houba, obligátní parazit, způsobuje padlí obilnin. Prvním příznakem napadení bývají malé vatovité kupky mycelia, zpočátku bělavé, později šedé až šedohnědé na líci listů. V letním období se na myceliu vytvářejí černé kulovité plodničky (kleistothecia). Silně napadené listy žloutnou a předčasně odumírají. Padlí přezimuje myceliem na ozimech nebo planě rostoucích rostlinách, při optimálních podmínkách (teplota o C, vysoká vzdušná vlhkost) se může na jaře vytvořit až několik generací konidií, které se šíří větrem. Rozvoj patogena může být omezen deštěm. Voda vytváří na listech film, který zabraňuje klíčení konidií. Patogen se může šířit konidiemi a také askosporami, uvolněnými z kleistothecií (obvykle na podzim za nižších teplot), které napadají vzcházející ozimy. Pšenice je nejcitlivější v době rychlého růstu (duben, květen), rozvoji patogena napomáhá také vyšší hnojení dusíkem (hustý porost). Nebezpečné je poškození posledního praporcového listu, je možné také napadení klasů. V Anglii působí padlí podle odhadů výnosové ztráty v průměru okolo 3 %, u silně napadených porostů to může být až 40 %. Nejvíce bývají napadeny porosty ozimé pšenice a ječmene (GAIR et al. 1987). HOWARD (2002) uvádí, že škody způsobené padlím na pšenici ve Spojených státech v některých případech mohou činit 20 i více %. Výnosové ztráty je možné orientačně stanovit podle následujícího vzorce: % výnosové ztráty = 2/3 x % poškozené plochy praporcového listu + 1/2 x % poškozené plochy druhého listu / 2 Jako nejlepší možnost ochrany je vhodné nezakládat husté porosty, nepřehnojovat dusíkem, důležitý je výběr odolných (nebo rezistentních) odrůd. Použití fungicidů je možné podle intenzity napadení v období tvorby 1. kolénka až po plný vývoj praporcového listu. Ošetření po začátku kvetení nebývá ekonomicky výhodné. Vhodné je také dodržování izolačních vzdáleností mezi porosty. 21

22 Obr. 5 Padlí pšenice 2.8 Žlutá rzivost pšenice, syn.: rez plevová Puccinia striiformis Westend., 1854 Již na podzim nebo brzy na jaře se mohou objevit nejprve na špičkách listů malé, žlutooranžové kupky uredospor, v dubnu až květnu začnou kupky splývat a mezi žilkami listů a listových pochev se vytvářejí typické dlouhé pruhy. S postupujícím napadením listy zasychají a odumírají. Mohou být napadeny i pluchy v klase. Rez je obligátním parazitem, přežívá pouze na živých rostlinách. Přezimuje na obilninách trvalým myceliem nebo letními sporami (uredospory), brzy na jaře se uredospory uvolní a rozšiřují větrem. Patogen se může napadat všechny druhy obilnin, také trávy. Optimální podnímky pro šíření nastávají při teplotě o C a vysoké vlhkosti. Při teplotě nad 20 o C kupky odumírají (HÄNI et al., 1993). Rez má schopnost rychlého rozmnožování, podle údajů z Cereal Disease Encyclopaedia může úplný vývojový cyklus od prvních projevů nákazy až po tvorbu nových spor 22

23 v optimálních podmínkách trvat pouze 7 dní, v průběhu jedné sezóny tedy může mít choroba větší počet generací. Z hlediska přezimování jsou pro žlutou rez v současné době ideální zemědělské pozemky uváděné do klidu (je zde dostatek přezimujících zelených rostlin). Ve Velké Británii se onemocnění vyskytuje sporadicky, občas pouze na východě země a v oblastech s chladným letním počasím a častými mlhami. Zatímco v podmínkách západní a střední Evropy se uvádí, že patogen odumírá při teplotě okolo 20 o C, podle dat ze Spojených států (Utah State University) houba při teplotě do 25 o C ztrácí schopnost produkovat výtrusy a odumírá až při teplotě nad 29 o C. Základem ochrany je především výběr odolných odrůd, ničení výdrolu obilnin, nepřehnojování dusíkem, případně použití fungicidů. Obr. 6 Žlutá rzivost pšenice 23

24 2.9 Hnědá rzivost pšenice, syn. rez pšeničná Puccinia recondita Dietel et Holw., 1857, syn. Puccinia triticina Eriks., 1899 Na líci listů napadených rostlin se v červnu-červenci tvoří kupky letních výtrusů (uredospor), z nichž se po prasknutí pokožky uvolňují nejprve oranžově žluté, později hnědočervené spory. Kupky jsou rozmístěny nepravidelně po celé ploše listu (na rozdíl od rzi plevové, kde kupky tvoří pruhy). Na konci vegetace se v okolí kupek letních výtrusů po obou stranách listů tvoří kupky hnědočerných zimních výtrusů (teleutospor), kryté pokožkou. Houba přežívá na živých rostlinách (obligátní parazit), ve formě letních spor či mycelia na výdrolu. Uredospory se šíří větrem, vyklíčí na rostlině a hyfa proroste průduchem do listu, kde se šíří v mezibuněčném prostoru a pomocí haustorií odčerpává živiny pro svůj růst. Hlavní rozvoj symptomů nastává v období nalévání zrna, nejvýznamnější je napadení praporcového listu. Patogen snáší výrazně vyšší teploty než žlutá rzivost pšenice (ideální o C), příznivé pro rozvoj jsou slunečné dny, optimální pro větší rozšíření je mírný podzim a zima a teplé jaro (BITTNER, 2009). Nejvhodnější ochrana je výběr odolných odrůd a aplikace fungicidů. Také vyšší intenzita dusíkaté výživy zvyšuje napadení hnědou rzivostí (KLEM, 2008) Černá rzivost trav, syn. rez travní Puccinia graminis Pers., 1794 Od konce června jsou na listových pochvách a stéblech viditelné cihlově červené až hnědavé podlouhlé kupky uredospor (letních výtrusů). Několik generací uredospor slouží k rychlému šíření během vegetace. Později se tvoří rovněž na listech a stéblech kupky černých zimních spor (teleutospor). Houba přezimuje teleutosporami na slámě, na jaře vyrůstají z každé buňky teliospory, na basidiích basidiospory, které mohou napadnout jen mezihostitele (dřišťál). Tam vzniknou aecidiospory, které napadají hlavního hostitele. Na obilnině se tvoří okamžitě klíčivé uredospory, které se přenáší větrem a mohou způsobit epidemii. Vdobě zrání obilnin se tvoří teleutospory (HÄNI et al. 1993). 24

25 Protože houba je teplomilná, objevuje se poměrně pozdě (je podporována vlhkými podmínkami a vyššími teplotami o C), významná je spíše v jižních oblastech nebo v teplejších letech. Jde o nejvíce devastující rez. Ekonomickým významem tato rez ustoupila za žlutou a hnědou rzivost pšenice, a to díky rezistenci značného počtu pěstovaných odrůd proti převládajícím rasám (VĚCHET, 2002). V Ugandě byl v roce 1999 diagnostikován nový extrémně nebezpečný kmen černé rzivosti pšenice (označený jako Ug99), v současné době byl již zjištěn v Keni, Etiopii, Súdánu a také na Středním východě v Jemenu. Virulence tohoto kmene se zvyšuje, byly vypsány granty na šlechtění nových rezistentních odrůd pšenice (en.wikipedia.org.). Spory Puccinia graminis jsou přenášeny větrem na ohromné vzdálenosti: každoročně více než 800 km přes severoamerické Velké pláně, téměř každý rok 2000 km z Austrálie na Nový Zéland a nejméně třikrát v průběhu posledních 75 let 8000 km z východní Afriky do Austrálie (SINGH et al. 2002). Základem ochrany je výběr odolných odrůd, ničení mezihostitele, likvidace posklizňových zbytků, použití fungicidů Feosferiová skvrnitost pšenice, syn.: braničnatka plevová Teleomorfa: Phaeosphaeria nodorum (E. Müll) Hedjar., 1969, syn.: Leptosphaeria nodorum E Müll., 1952 Anamorfa: Stagonospora nodorum (Berk.) E Castell. Et Germano, 1977 syn.: Septoria nodorum (Berk.) Berk., 1845 Před více než 30 lety byla Phaeosphaeria nodorum v našich podmínkách považována za nejvýznamnější listovou skvrnit pšenice. V posledních letech se však výskyt snížil natolik, že je nejméně často se vyskytujícím původcem listových skvrnitostí (PALICOVÁ, 2013). Houba může napadat již klíčící rostliny, klíček je zakrnělý, zahnědlý. Na listech se tvoří hnědé až fialové skvrny, které mohou být obklopeny žlutým okrajem. Hnědé skvrny mohou být i na listové pochvě a na plevách a pluchách. 25

26 Pro šíření infekce je nutná vysoká vlhkost a teplota (opt o C). Choroba patří k nejnebezpečnějším chorobám pšenice. V Anglii jsou uváděny až 50 % výnosové ztráty (při vážném poškození praporcového listu a klasů). Pokud je výskyt choroby omezen na spodní listové patro, je škodlivost malá, nebezpečí představuje rozšíření choroby na horní tři listy. Rizikové jsou vlhké, výše položené oblasti. Houba přežívá jako saprofyt na odumřelých rostlinných zbytcích, kde se v průběhu podzimu až časného jara tvoří askospory, které se šíří pomocí větru. V průběhu vegetace se na odumřelém pletivu listů tvoří v pyknidách pyknospory, které jsou přenášeny při dešti na okolní rostliny. Houba je přenosná také osivem. Jako optimální ochranu je vhodné použít odolné odrůdy, zdravé mořené osivo, omezit dávky dusíku, rozumně používat regulátory růstu, dále podpora rozkladu a zapravení rostlinných zbytků a použití fungicidů v období tvorby praporcového listu (GAIR et al. 1987). Obr. 7 Feosferiová skvrnitost pšenice 26

27 2.12 Septoriová skvrnitost pšenice, syn.: braničnatka pšeničná Teleomorfa: Mycosphaerella graminicola (Fuckel) J. Schröt., 1908 Anamorfa: Septoria tritici Berk. Et M.A. Curtis, 1874 V posledních letech je nejhojněji zastoupeným patogenem, způsobujícím listové skvrnitosti na pšenici v ČR. Je zpravidla první ze skvrnitostí, která se objevuje již brzy na jaře, především po dlouhém, teplém podzimu. Z hlediska škodlivosti je ovšem nejdůležitější vývoj počasí koncem května a počátkem června, kdy se patogen šíří v porostu (PALICOVÁ, 2013). Při napadení vznikají nažloutlé až světle hnědé podélné úzké skvrny mezi listovou žilnatinou. Napadení přechází na další listová patra a může zasáhnout i stébla. Listové skvrny se zvětšují, pletivo odumírá, napadené listy usychají. Již na žloutnoucím pletivu se objevují světle hnědé, později tmavé pyknidy se světlým otvorem (bývají řazeny v řadách a list vypadá jako kropenatý). Patogen na rozdíl od Phaeosphaeria nodorum nenapadá na klasy, listové pochvy jsou napadeny méně často. Je možný i současný výskyt obou braničnatek, které lze rozlišit mikroskopicky. Původce choroby přežívá na posklizňových zbytcích v půdě. Kromě nepohlavních pyknospor (šíří se deštěm) se na posklizňových zbytcích tvoří černá pohlavní pseudothecia, z nichž jsou na počátku října uvolňovány askospory (šíří se větrem). Choroba je velmi nebezpečná, následkem napadení může dojít ke snížení výnosu až o 30 %. Houba není přenosná osivem. Z možností ochrany je nutné zapravení a rozklad rostlinných zbytků, dále osevní postup a vhodný výběr odrůd. Chemické ošetření je třeba provést v období sloupkování, metání (BITTNER, 2009) Pyrenoforová skvrnitost pšenice (DTR) Teleomorfa: Pyrenophora tritici-repentis (Died.) Drechsler, 1923 Anamorfa: Drechslera tritici-repentis (Died.) Shoemaker, 1959 syn.: Helmintosporium tritici-repentis Died., 1903 Na listech se objevují tmavě hnědé drobné skvrnky velikosti 2 3 mm, orámované žlutým chlorotickým dvůrkem (podobá se feosferiové skvrnitosti, ale skvrny se dál 27

28 nezvětšují). V konečném stadiu může dojít k usychání listů od špičky. Napadení klasů je méně časté. Na pluchách se tvoří hnědé čárkovité nekrózy o velikosti do 2 mm. Houba přežívá zimu na posklizňových zbytcích slámy. Zde se v dubnu až květnu z černých pseudotecií uvolňují askospory, způsobující primární infekci. K sekundární infekci dochází později konidiemi, vytvořenými na napadených listech pšenice. Ty jsou potom větrem roznášeny na velké vzdálenosti (BITTNER, 2009). Větší pozornost je této chorobě věnována od roku 1997, kdy byl její výskyt na našem území opakovaně potvrzen. V letech 2000, 2003, 2004 a 2011 byla P. tritici-repentis nejhojněji izolovaným patogenem ze vzorků listových skvrnitostí pšenice, pocházejících z různých lokalit v ČR. Patogen se neustále mění, v současné době je popsáno již osm ras P. tritici-repentis. Nejvhodnější ochranou je osevní postup, omezení pěstování pšenice po pšenici, rychlý rozklad a hlubší zaorávka posklizňových zbytků, také zelené hnojení, výběr odolnějších odrůd a použití fungicidů (PALICOVÁ, 2013) Hnědočerná skvrnitost pšenice, syn.: helmintosporióza listů Teleomorfa: Cochiobolus sativus (S. Ito et. Kurib.) Drechsler ex Dastur, 1942, syn.: Ophiobolus sativus S. Ito et Kurib., 1929 Anamorfa: Bipolaris sorokiana (Sacc.) Shoemaker, 1959, syn.: Helminthosporium sorokinianum Sacc.,1890, Drechslera sorokiniana (Sacc.) Subram. et B. L. Jain., 1966 Patogen může napadat klíčící rostliny (mezerovitost), později vznikají hnědé skvrny na listových pochvách. Spodní kolénka a dolní části stébla trouchniví, stébla se lámou. Mohou být silně napadeny i kořeny (podobně jako u černání pat stébel). Na listech se vyskytují hnědé skvrny o velikosti až 5 mm, může být napaden i klas (nekrózy na pluchách i zrnech). Houba je přenosná osivem. Ideální pro rozvoj patogena je teplé a suché počasí v době vzcházení, sekundární infekce listů a klasů probíhá za vegetace z konidií, vytvořených na odumřelých mladých rostlinách (při teplotách nad 20 o C). Choroba se vzhledem k vysokým požadavkům na teplotu nevyskytuje často. 28

29 K ochranným opatřením přispívá nejvíce použití zdravého, mořeného osiva, dále omezení příliš časného setí ozimů a pozdního setí jařin (BITTNER, 2009) Mazlavá snětivost pšenice, syn.: sněť mazlavá Tilletia caries (DC.) Tul., 1847, syn. Tilletia tritici (Bjerk.) G. Winter, 1847, Tilletia laevis J. G. Kühn, 1873, Tilletia foetida (Wallr.) Liro, 1920 Zrno je přeměněno v klase na snětivou hálku, která je plná teliospor. Rostliny jsou v porostu mírně zkráceny. Klasy a napadená zrna páchnou po shnilých rybách. Houba se přenáší infikovaným osivem. K infekci dochází při sklizni a při manipulaci s osivem, např. skladování a čištění. Po vysetí osiva z teliospory vyklíčí v basidie s basidiosporami, které infikují klíček, houba proroste cévními svazky až do klasu. Udává se i možnost kontaminace z půdy (chalmydospory zde přežívají až několik měsíců). Při klíčení obilky se zároveň začne vyvíjet i houba, která je v rostlině přítomna po celou dobu vegetace. Nejdůležitější ochranou je používání kvalitního mořeného osiva. Protože napadení podporuje nižší teplota, je lépší je vysévat ozimé obilniny časněji ( HRUDOVÁ a kol. 2006). Sněť mazlavá je účinně kontrolována všemi registrovanými mořidly proti r. Tilletia, mořidla působí kontaktně na klíčící chlamydospory na povrchu obilky. Účinnost mořidla může být krátkodobá, protože spory klíčí během několika dnů (BENADA, 2005) Zakrslá snětivost pšenice, syn.: sněť zakrslá Tilletia controversa J. G. Kühn, 1974 Obilky jsou v klase přeměněny na hálku, která je menší než u sněti mazlavé a je tvrdá. Napadené rostliny nadměrně odnožují, stéblo je kratší o % proti zdravým rostlinám. K infekci dochází z půdy, spory potřebují ke klíčení světlo problém při 29

30 mělkém setí. K šíření choroby dochází sporami na zrnech, slámě, hnoji, šíří se také větrem. Sněť se častěji vyskytuje v polohách nad 600 m n. m. (HÄNI et al. 1993). Před třiceti lety se vyskytovala sněť zakrslá převážně na Slovensku. Do českých zemí se dostávala přesunem sklízecích mlátiček a dále osivem ze šlechtitelských stanic. Nejvhodnější ochranou je výsev mořeného osiva (mořidla musí mít systémovou účinnost po dobu alespoň 4 až 6 týdnů). Obilka klíčí v hloubce 3 cm, chlamydospory na povrchu půdy. Mořidlo tedy musí působit na odolnost pletiva koleoptile v období, kdy vyrůstá na povrch půdy (BENADA, 2005a, 2005b) Prašná snětivost pšenice, syn.: prašná sněť pšeničná Klásky Ustilago tritici (Pers.) E. Rostr., 1890 napadené snětí metají dřív než zdravé. Při metání se objeví černá masa teliospor, pokrytá stříbřitou blankou, která brzo praská a spory jsou větrem a deštěm přenášeny na kvetoucí klasy do okolí. Přes bliznu v kvetoucím klásku pronikají do semeníku a přecházejí do klidového stadia. Následně se sněť aktivuje až při klíčení zrna. Základní ochranou je setí zdravého, mořeného osiva, v případě propuknutí infekce je možné použití fungicidů (BITTNER, 2009). Z hlediska výskytu nemá prašná snětivost pšenice v současné době na území České republiky význam (BENADA, 2005b) Čerň obilnin Teleomorfa: Mycosphaerella tassiana (De Not.) Johanson, 1884 Anamorfa: Cladosporium herbarum (Pers.) Link, 1816 Cladosporium cladosporioides (Fresen.) G. A. de Vries 1952 Alternaria alternata (Fr.) Keissl., 1912 dále: Sporobolomyces spp., Aureobasidium spp., Cryptosporium spp., Stemphylium spp., Epicoccum spp. aj. 30

31 Pokud v období sklizně přijdou deště, mohou se na zralých klasech rozvinout černě, způsobené houbami. Klasy jsou pokryty černým povlakem, obilky mají zčernalé špičky. Časté je napadení černěmi jako následek po sání mšic v klasech. Houba se uchytí na medovici, kterou mšice vyloučily. Houby přetrvávají na rostlinných zbytcích, v půdě nebo na jejím povrchu. Tvoří velké množství konidií, které jsou roznášeny větrem a napadají oslabená odumírající pletiva nebo parazitují na živých rostlinách. Některé druhy produkují mykotoxiny. Nejvýznamnějším způsobem ochrany je moření osiva, pokud jsou porosty ošetřeny fungicidy i do klasu, poškození bývá minimální (BITTNER, 2009) Námelovitost trav, syn.: paličkovice nachová Teleomorfa: Claviceps purpurea (Fr.) Tul., 1853 Anamorfa: Sphacelia segetum Lév., 1827 V napadených klasech se místo obilek tvoří tmavá sklerocia, která vypadávají na zem a přezimují v půdě. Na jaře ze sklerocií vyrůstají hnědé stopkaté útvary s červenou hlavičkou obsahující perithecia s askosporami. Askospory se šíří větrem a deštěm na blizny kvetoucích obilnin, po napadení se na kláscích objevují kapičky medovice, které obsahují množství hyf, následně přenášených hmyzem a větrem (HRUDOVÁ a kol. 2006). Podle byly v minulosti toxiny, přítomné ve sklerociích původcem častých, i hromadných otrav (gangrény končetin, křeče, halucinace, šílenství i smrt). V r zemřelo v Sologne (Francie) 8000 lidí po konzumaci chleba z mouky s příměsí námele, poslední velká epidemie byla zaznamenána v r V současnosti je námel pěstován na uměle infikovaných porostech žita pro potřeby farmaceutického průmyslu. Námelovitost se vyskytuje minimálně, výskyt se snižuje čištěním osiva a zaorávkou sklerocií, jejichž životnost bývá 2 roky, do větší hloubky. 31

32 3 MATERIÁL A METODIKA Výskyt vybraných patogenů ozimé pšenice byl sledován během let na odrůdové zkušebně ÚKZÚZ Lípa u Havlíčkova Brodu, část údajů byla poskytnuta regionálním oddělením Státní rostlinolékařské správy se sídlem v Havlíčkově Brodě na základě monitoringu porostů ozimé pšenice na provozních plochách zemědělských podniků, vybraných inspektory SRS. Charakteristika oblasti Zkušební stanice ÚKZÚZ v Lípě u Havlíčkova Brodu se nachází v bramborářské výrobní oblasti na území s vyšší nadmořskou výškou (505 m n. m.), s dlouhodobým 30letým průměrem teploty 7,5 o C a průměrným 30letým úhrnem srážek 594 mm. Vyskytují se zde střední a lehčí půdy, z hlediska typologie jde převážně o kambizemě (hnědé půdy) a okrajově o oglejené půdy. 3.1 Metodika hodnocení ÚKZÚZ Užitná hodnota pšenice ozimé je hodnocena dle Metodiky zkoušek, zpracované ÚKZÚZ. Metodika představuje jednotný celorepublikový systém komplexního hodnocení pěstovaných odrůd, na jehož základě je zpracován Seznam doporučených odrůd pšenice. Jednotlivé odrůdy byly pěstovány na parcelkách o sklizňové ploše 10 m 2. Byly stanoveny požadavky na předplodinu (pšenice bývá obvykle zařazována po lepších předplodinách jeteloviny, luskoviny, řepka a okopaniny, pouze při nedostatečné rozloze zlepšujících plodin po obilninách). Příprava půdy k ozimé pšenici byla prováděna minimálně 2 3 týdny před setím a bezprostředně navazovala na další opatření, která zabraňovala tvorbě hrud. V bramborářské oblasti (okres Havlíčkův Brod) byl stanoven výsevek 4 miliony klíčivých semen (MKS) a na základě agrotechnických lhůt doporučen termín setí

33 Tab. 1 Charakteristika jednotlivých variant odrůdových pokusů pšenice ozimé 1. varianta 2. varianta Mořidlo účinné proti sněti mazlavé, sněti zakrslé a méně účinné proti plísni sněžné účinné proti sněti mazlavé, sněti zakrslé a méně účinné proti plísni sněžné Hnojení N Podle normativů Podle normativů + 40 kg N na začátku metání Použití fungicidů Ne Minimálně 1 ošetření Použití morforegulátorů Ne Podle potřeby Hnojení dusíkem V bramborářské výrobní oblasti se podzimní hnojení dusíkem neprovádí, dávka regeneračního hnojení je stanovena na základě zjištěného obsahu minerálního N v půdě těsně před hnojením a také v závislosti na stavu a hustotě porostu, tj kg N. ha -1. Na základě vyhodnocení stavu porostu je také aplikována dávka produkčního hnojení kg N. ha -1 a na počátku metání na 2. variantě pěstování je pšenice dohnojena ještě 40 kg N. ha -1 jako kvalitativní přihnojení. Chemická ochrana K chemické ochraně porostů pšenice jsou používány pouze schválené pesticidy uvedené v Seznamu povolených přípravků pro r a Tab. 2 Fungicidy použité k ošetření ozimé pšenice, Lípa, r a 2012 Termín aplikace Přípravek / (účinná látka) Dávka Fandango 200 EC (fluoxastrobin, prothioconazole) 1,2 l.ha Prosaro 250 EC (prothioconazole, tebuconazole) 0,75 l.ha Fandango 200 EC (fluoxastrobin, prothioconazole) 1,2 l.ha Prosaro 250 EC (prothioconazole, tebuconazole) 0,75 l.ha -1 33

34 K výsevu je používáno pouze mořené osivo (centrální moření na ÚKZÚZ), povinně jsou aplikovány pesticidy proti plevelům a škůdcům. Ošetření fungicidy je prováděno pouze v 2. variantě pěstování (tab. 1 a 2). Hodnocení výskytu houbových patogenů Výskyt jednotlivých chorob je hodnocen stupnicí 1 9 (9-bez příznaků, 1-kritické poškození porostu). Tab. 3 Houbové choroby pšenice (seřazeno podle termínu sledování) Název choroby Sněžná plísňovitost obilnin, houby r. Fusarium Padlí pšenice na listech Žlutá rzivost pšenice Padlí pšenice na listech Choroby pat stébel (stéblolam pšenice, rizoktoniová hniloba pšenice, černání kořenů a báze stébel obilnin) Komplex listových skvrnitostí pšenice (feosferiová, septoriová, pyrenoforová, hnědočerná) Prašná snětivost pšenice Běloklasost pšenice způsobená chorobami pat stébel (stéblolam, rizoctoniová hniloba, černání kořenů a báze stébel obilnin) Růžovění klasů pšenice (fuzariózy klasů) Padlí pšenice v klasech Hnědá rzivost pšenice Fáze sledování (BBCH) fáze (viditelná 3-7. odnož), těsně po sejití sněhu v předjaří do fáze 37-objevení se posledního listu (praporcový list) poslední list je ještě svinutý od fáze 37-objevení se posledního listu (praporcový list) poslední list je ještě svinutý až do fáze 73-časná mléčná zralost fáze (počátek metání-počátek kveteníprvní prašníky viditelné) fáze 69-(konec kvetení) fáze 71-(první zrna dosáhla poloviny své konečné velikosti, obsah zrn vodnatý) fáze 73 (časná mléčná zralost) fáze 75 (střední mléčná zralost) fáze 75 (střední mléčná zralost) fáze 77 (pozdní mléčná zralost) fáze 77 (pozdní mléčná zralost) 34