VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu. Skanzen v Rožnově pod Radhoštěm jako významný faktor turismu Valašska

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Skanzen v Rožnově pod Radhoštěm jako významný faktor turismu Valašska Bakalářská práce Autor: Romana Zubíková Vedoucí práce: Mgr. Miroslav Marada Jihlava 2011

2 Copyright 2010 Romana Zubíková

3 Zadání práce

4 Anotace ZUBÍKOVÁ, Romana: Skanzen v Rožnově pod Radhoštěm jako významný faktor turismu Valašska. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Mgr. Miroslav Marada. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava stran. Ve své práci bych ráda představila Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. V teoretické části jsem se zaměřila na všeobecnou charakteristiku muzeí v přírodě a jejich význam pro zachování kulturního bohatství. V praktické části jsem poskytla nejdůležitější informace o samotném Valašském muzeu v přírodě. Součástí práce je i marketingový výzkum prováděný formou osobního dotazování a SWOT analýza. Hlavním cílem mé práce je zhodnotit význam Valašského muzea v přírodě pro současný turistický ruch na Valašsku a perspektivy jeho dalšího rozvoje v budoucnosti. Klíčová slova Muzeum v přírodě. Valašské muzeum v přírodě. Valašsko. Návštěvník. Annotation ZUBÍKOVÁ, Romana: Open-air museum in Rožnov pod Radhoštěm as a significant element of Wallachian tourism. Bachelor work. College of Polytechnics Jihlava. Tourism department. The work supervisor Mgr. Miroslav Marada. Qualification degree: bachelor. Jihlava pages. In my bachelor work I would like to present a Wallachian Open-Air Museum which is located in Rožnov pod Radhoštěm. In the theoretical part I focused on general characteristics of open-air museums and their meaning for preservation of cultural heritage. In the practical part I provided the most important facts about the Wallachian Open-Air Museum itself. A conversational marketing survey and SWOT analysis are also the parts of the work. The main target of my work is to evaluate the significance of the Wallachian open-air museum for contemporary tourism in Wallachia and horizonts of its future development. Key words Open-air museum. Wallachian Open-Air Museum. Wallachia. Visitor.

5 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce Mgr. Miroslavu Maradovi za odborné vedení práce a podporu při jejím vytváření. Děkuji také zaměstnancům Valašského muzea v přírodě a všem ostatním, kteří mi poskytli potřebné materiály a informace. Velký dík patří také všem respondentům, kteří mi věnovali svůj čas. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině, všem blízkým a přátelům, za podporu a trpělivost, bez které by nebylo možné práci dokončit.

6 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

7 Obsah 1 Úvod a cíl práce Teoretická část Historie muzeí v přírodě Vývoj muzeí v přírodě ve světě Vývoj muzeí v přírodě u nás Charakteristika muzeí v přírodě Definice muzea v přírodě Rozdílnost muzeí v přírodě Funkce ochrany muzeí v přírodě Muzea v přírodě v České republice Význam muzeí v přírodě Význam muzeí v přírodě pro zachování kulturního dědictví a bohatství lidového folklóru Kulturně-vzdělávací funkce muzeí v přírodě Význam muzeí v přírodě pro současnost Význam a využití muzeí v přírodě pro cestovní ruch Praktická část Historie Valašského muzea v přírodě Charakteristika Valašského muzea v přírodě Popis Valašského muzea v přírodě Dřevěné městečko Mlýnská dolina Valašská dědina Pustevny Činnost Valašského muzea v přírodě Valašské muzeum v přírodě a folklór Propagace Valašského muzea v přírodě Provoz Valašského muzea v přírodě Návštěvnost Valašského muzea v přírodě Hospodaření Valašského muzea v přírodě Spolupráce Valašského muzea v přírodě s městem Rožnov pod Radhoštěm

8 3.11 Význam Valašského muzea v přírodě pro region Marketingový výzkum Popis marketingového výzkumu Zpracování marketingového výzkumu Shrnutí marketingového výzkumu SWOT analýza Valašského muzea v přírodě Doporučení a návrhy pro Valašské muzeum v přírodě Závěr...74 Seznam použité literatury...76 Přílohy...80 Přílohy A Dotazník pro návštěvníka Valašského muzea v přírodě...82 B Program Valašského roku C Výchovně-vzdělávací pořady konané ve Valašském muzeu v roce D Bohoslužby a mše svaté konané ve Valašském muzeu v přírodě v roce E Plánek areálu Valašského muzea v přírodě...94 F Dřevěné městečko...95 G Mlýnská dolina...99 H Valašská dědina..103 CH Pustevny

9 Seznam grafů a tabulek Seznam grafů: Pokud není v závorce uvedený zdroj grafy jsou vlastního zdroje. Graf 1: Návštěvnost Valašského muzea v přírodě v letech [37] Graf 2: Hospodářský výsledek Valašského muzea v letech [37] Graf 3: Důvod návštěvy Valašského muzea v přírodě Graf 4: Počet návštěv Valašského muzea v přírodě Graf 5: Délka rozhodování pro návštěvu Valašského muzea v přírodě Graf 6: Zdroje informací o Valašském muzeu v přírodě Graf 7: Nejnavštěvovanější areál Valašského muzea v přírodě Graf 8: Způsob návštěvy Valašského muzea v přírodě Graf 9: Délka pobytu návštěvníka Valašského muzea v přírodě Graf 10: Spokojenost se službami ve Valašském muzeu v přírodě Graf 11: Valašské muzeum v přírodě jako hlavní cíl cesty do regionu Graf 12: Ovlivnění návštěvy ostatních lokalit Valašska návštěvou Valašského muzea v přírodě Graf 13: Doporučení návštěvy Valašského muzea v přírodě Graf 14: Kraj bydliště návštěvníka Valašského muzea v přírodě Graf 15: Pohlaví návštěvníka Valašského muzea v přírodě Graf 16: Věková skladba návštěvníků Valašského muzea v přírodě

10 Seznam tabulek: Tab. 1: Přehled nejvýznamnějších muzeí v přírodě v České republice [8]...24 Tab. 2: Otevírací doba Dřevěného městečka v roce 2010 [19] Tab. 3: Otevírací doba Mlýnské doliny v roce 2010 [19] Tab. 4: Otevírací doba Valašské dědiny v roce 2010 [19] Tab. 5: Vstupné ve Valašském muzeu v přírodě v roce 2010 [19]...45 Tab. 6: Poplatek za průvodcovské služby ve Valašském muzeu v roce 2010 [19]...46 Tab. 7: Vstupné do areálů vybraných muzeí v přírodě v roce 2010 [18, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28] Tab. 8: Přehled návštěvnosti za rok 2009 ve vybraných muzeích v přírodě [19, 21, 22, 23, 24, 25]

11 Seznam používaných zkratek AMG průkaz člena asociace muzeí a galerií v České republice Apod. a podobně Č. číslo M. n. m. metrů nad mořem Obr. obrázek Str. strana Sv. svaté Tab. tabulka Tis. tisíc Tzv. takzvané ZTP průkaz pro občany se zvlášť těžkým zdravotním postižením ZTP/P průkaz pro občany se zvlášť těžkým zdravotním postižením a potřebou průvodce 11

12 Slovník termínů Bača pastevec ovcí Bezzemek člověk, který nevlastnil žádnou půdu Došek základní prvek slaměné krytiny střechy; svazek slámy (obvykle žitné) vymlácené cepy upevněný slaměným pleteným provazcem Etnografie národopis Fojt nejbohatší sedlák; dědičný rychtář, který zastupoval vrchnost; obdoba rychta a rychtáře v ostatních krajích Fojtství rozměrnější a bohatší usedlost obývaná rodinou fojta, který byl nejvyšším představitelem obce na Valašsku Hamr vodní kovárna s kladivem poháněným vodním kolem na hřídeli Hrázděné stavby podstatou je rámová kostra tvořená svislými sloupky; na našem území se používalo hrázdění pouze ve štítech a v patrech; u nás rozšířené zejména na území obývaném německým etnikem v západních a severních Čechách Jizba obytná místnost domu, v níž je topeniště s otevřeným ohništěm Koliba roubená stavba bez komínů a s otevřeným ohništěm budovaná pastýři na salaších z hrubých neopracovaných kamenů; sloužila jako sezónní obydlí a místo, kde pastýři spali a zpracovávali mléčné produkty Koliba na,,líhách koliba opatřena dřevěnými sanicemi (tzv.,,líhami ), ke kterým se zapřáhal pár volů při stěhování koliby z místa na místo podle toho, kde stál košár Košár přenosná dřevěná ohrada pro ovce Křiváčkárna drobné stavby k výrobě nožů křiváků Milník rozcestník; sloup uvádějící vzdálenost od významných míst Miškař zvěrokleštič; toulavé a výnosné řemeslo s vlastním slangem, při kterém se kastrovali býci, koně, kanci a berani 12

13 Odzemek valašský sólový mužský tanec ve zrychlujícím se tempu s podřepy a výskoky Ochrana,,in situ ochrana,,na místě ; ochrana staveb na jejich původním místě a v původním přirozeném prostředí Ovce plemene valaška ovce menšího tělesného rámce dobře přizpůsobená pro salašnický způsob chovu ovcí v horských oblastech; mléko vhodné k výrobě ovčích sýrů Ovčín nízká stavba pro ustájení ovcí Pajta lehká dřevěná stavba sloužící na horských pastvinách jako přístřešek před nepříznivým počasím Pasekáři Valaši, kteří žijí v osamocených chýších pod horami a chovali ovce a kozy salašnickým způsobem Paseky mýtiny vzniklé vykácením lesního porostu; menší skupiny hospodářských usedlostí na východní Moravě postavených mimo obec na mýtinách uprostřed lesů Polygonální stodola archaický typ stodoly vícebokého půdorysu; na nízké roubené konstrukci je postavená vysoká strmá střecha; v terénu zachovány již velmi výjimečně Robota práce Roubené stavby tzv. karpatského typu zasahují na severovýchodní Moravu z horských oblastí Karpat ze Slovenska a Polska; jedná se o přízemní roubený dům se sedlovou střechou krytou původně šindelem Salaš základní jednotka při salašnickém chovu ovcí, kolem které se uskutečňoval každodenní hospodářský a společenský život pastýřů; nejdůležitějšími stavebními složkami salaše byla koliba a košár Salašnictví sezónní chov ovcí a koz na horských pastvinách, který se z rumunských Karpat šířil tzv. valašskou kolonizací až na Moravu a do Slezska Stánisko sezónní chlévy pro hovězí dobytek nebo ovčíny postavené na horských pastvinách 13

14 Sýpka samostatná stavba nebo prostor v domě (často v patře) či v jiné budově usedlosti sloužící k uskladnění obilí popřípadě dalších věcí Špaletové komory špaletové stodoly jsou osobitým stavebním projevem s omezeným regionálním výskytem; název je odvozen od špalet, vyskytujících se u podélně průjezdných stodol na Hané; rozbíhavé stěny špalet umožňovaly snazší vjezd vozu naloženého obilím na mlat a při mlácení se do špalety ukládaly snopy Útulna noclehárna Valašská pila,,jednoška pila se dvěma vodními koly ale pouze s jedním pilním listem Valašsko hornatá oblast, která se rozkládá podél východní hranice státu se svébytnou kulturou, typickým chovem drobného skotu na pastvinách a s odlišným jazykem Valcha tradiční technické zařízení pro zplsťování sukna spařováním a ubíjením Žudr mohutná patrová přístavba vystupující kolmo z boční strany domu; v přízemí průchozí se vstupem do domu a otevřená arkádovými oblouky; v patře umístěna komora či sýpka stojící na sloupech; typický pro oblast Hané 14

15 1 Úvod a cíl práce V současné době hrají muzea v přírodě jednu z nejvýznamnějších rolí v zachování lidových staveb a způsobu života našich předků. V běžném životě se s lidovou architekturou setkáme už jen zřídka. Muzea v přírodě tak ochraňují lidové bohatství pro budoucí generace, aby i ty věděly, jak se žilo, radovalo a hospodařilo. Pro toto téma jsem se rozhodla na základě přesvědčení, že význam muzeí v přírodě pro cestovní ruch, zejména ten regionální, je velký a do budoucna by měl ještě více narůstat. Já sama pocházím z regionu Valašsko, pro který je Valašské muzeum v přírodě hlavní turistickou atrakcí. Hlavním cílem mé práce je tedy zhodnotit význam Valašského muzea v přírodě pro celou oblast Valašska a vymezit možnosti jeho dalšího rozvoje. K dosažení hlavního cíle mé práce jsem si zvolila metodu marketingového šetření formou osobního dotazování mezi návštěvníky Valašského muzea v přírodě. Výsledky dotazníků byly využity i v následující SWOT analýze, která byla sestavena i na základě rozhovorů se zaměstnanci Valašského muzea v přírodě, turistických informačních center či se zaměstnanci samotného města Rožnov pod Radhoštěm. V teoretické části mé práce se zaměřuji na historický vývoj muzeí v přírodě ve světě a u nás, definuji pojem muzeum v přírodě a vymezuji jeho hlavní funkce a význam nejen pro zachování kulturního dědictví, ale také jeho využití pro cestovní ruch. Pojednávám rovněž o nejvýznamnějších muzeích v přírodě nacházejících se na území České republiky. V praktické části se již plně věnuji Valašskému muzeu v přírodě. Je zde zaznamenána jeho historie, hlavní činnosti, provoz, návštěvnost či hospodaření. V této části jsou uvedeny rovněž výsledky dotazníkového průzkumu, který byl zaměřen na návštěvníky muzea, kvalitu poskytovaných služeb, jednotlivé areály a na význam muzea pro region. Výsledky marketingového šetření byly rovněž uplatněny ve SWOT analýze, z níž byly vyhodnoceny následující návrhy a opatření pro Valašské muzeum v přírodě, které by mohly v budoucnu muzeu a tedy i celému regionu pomoci k ještě větší návštěvnosti. Informace pro mou bakalářskou práci jsem čerpala zejména z regionální literatury a z publikací, které byly vydány přímo Valašským muzeem v přírodě. Velmi užitečnými se ukázaly také informace od samotných zaměstnanců muzea. 15

16 2 Teoretická část 2.1 Historie muzeí v přírodě Vývoj muzeí v přírodě ve světě Historie muzeí v přírodě byla velice složitá. Vždyť až do šedesátých let devatenáctého století bychom jen těžko lidovou kulturu ve sbírkách evropských muzeí hledali. Pokud se lidová kultura v muzeu objevila, byla zastoupena pouze její zvláštní, nejčastěji sváteční, podoba. Způsobil to zejména romantismus, který v etnografickém bádání převládal. Tyto sbírkové předměty však nemohly ukázat pravdivý obraz života prostého lidu. [14] Změna nastala až v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se do popředí dostávají vědecké směry odmítající romantismus. Začaly vznikat první sbírky dokládající život a práci lidu, první národopisná oddělení i celá muzea. Zakladatelem prvního etnografického muzea byl Artur Hazelius, který založil v letech ve Stockholmu národopisné muzeum severským zemí Nordiska Museet dokumentující lidovou kulturu celé Skandinávie. Právě národopisné sbírky a expozice v muzeích přispěly ke vzniku pozdějších muzeí v přírodě. [14] Dalším významným faktorem, který výrazně ovlivnil vznik muzeí v přírodě, bylo pořádání velkých světových výstav. První výstava, která ukazovala svým návštěvníkům modely lidových staveb z celého světa, zejména pak z britských kolonií, se konala roku 1851 v Londýně. V roce 1873 ve Vídni již byly představeny skutečné lidové stavby z několika zemí. O pět let později na výstavě v Paříži byly k vidění i interiéry domů s krojovanými figurínami. Následovaly další významné výstavy v Amsterodamu v roce 1883 a o dva roky později v Budapešti, kde bylo vystaveno zařízení dvanácti domů z uherských zemí. [10, 14] Za samotnou historií muzeí v přírodě se však musíme vydat až do Skandinávie. Zde jistý, již dříve zmíněný, učitel švédského jazyka Artur Hazelius usiloval o prezentaci lidové kultury v její původní podobě. Podle Jaroslava Štiky (1989, str. 9) se zejména snažil o vytvoření muzea plného tradiční práce a lidových zvyklostí. Již na světové výstavě v Paříži v roce 1878 vystavil skutečný interiér skandinávské jizby s figurínami a ve svém Nordickém muzeu prezentoval expozici bydlení Laponců. Vrcholem jeho 16

17 snahy bylo vytvoření prvního muzea v přírodě na světě, které budoval od roku Stalo se tak dne 11. října 1891 v hlavním městě Švédska Stockholm. Muzeum se nachází na návrší zvaném Skansen, jehož název lze přeložit do češtiny jako hradby či opevnění. Právě slovo skansen se časem rozšířilo do střední a východní Evropy, kde tento název začali lidé užívat jako synonymum pro muzeum v přírodě. [14] Jak už to ale bývá, i toto prvenství je podle Jaroslava Štiky (1989, str. 11) zpochybňováno nejméně třemi skandinávskými muzei. Ovšem je jisté, že právě skandinávská muzea v přírodě jsou kolébkou a zároveň vzorem pro celou Evropu. Vždyť celé čtyři pětiny ze stovky muzeí založených do konce světové války vznikly právě ve Skandinávii. [14] Jedny z nejstarších muzeí v přírodě najdeme v sousedním Norsku. Na královském majetku v Oslu stály stavby z různých oblastí Norska již v roce Muzeum Norsk Folkemuseum, které bylo zpřístupněno veřejnosti v roce 1902, se pyšní zachovalými roubenými stavbami ze 13. a 16. století. Muzeum Sandvigske Samlinger v Lillehammeru bylo otevřeno o rok později v roce Jeho zakladatel Anders Sandvig chtěl, aby jednotlivé stavby nebyly jen ukázkou umění lidí, ale sloužily k poznání jejich způsobu života. Muzeum tak představuje vývoj domů od těch nejjednodušších až po náročné stavby podle různých sociálních vrstev. [10, 14] Nezaostávaly ani ostatní kouty Skandinávie. Celodánské muzeum v přírodě v Lyngby v Kodani bylo otevřeno již v roce Dnes se muzeum pyšní zejména ukázkami tradičního zemědělství. Naopak muzeum tradičních řemesel najdeme ve finském městě Turku. [10, 14] Zbytek Evropy v 19. století za Skandinávií zaostával. Existovaly určité úmysly či projekty, ale ani ty nebyly realizovány. V roce 1912 se podařilo u Arnhemu vybudovat celoholandské muzeum Het Nederlands Openluchtmuseum. Ještě před první světovou válkou vznikala muzea v přírodě také na severu Německa a Polska. Následovala další významná muzea, jmenujme alespoň lotyšskou Rigu, náš Rožnov pod Radhoštěm či muzeum v Bukurešti. [10, 14] Po druhé světové válce začíná nové období budování muzeí v přírodě. Se stále se zvyšujícím počtem muzeí, který byl vyvolán zejména obavami o lidové stavby zničené válkou, se začaly objevovat i diskuze o provozu a podobě muzeí v přírodě. V roce

18 vznikla Deklarace o muzeích v přírodě, která usměrňuje provádění rekonstrukcí a replik, stanovuje, co patří a nepatří do tohoto typu muzea a zároveň odsuzuje komerčnost a neodbornost. Tato deklarace měla velký ohlas, který způsobil zakládání muzeí po celém světě. K rychlému rozvoji muzeí v přírodě došlo ve východní Evropě zejména v Polsku, Maďarsku či v pobaltských republikách, kde mělo velký vliv sousedství se Skandinávií. V západní Evropě pak mělo výsostné postavení Německo. [10, 14] Co se týká rozmístění evropských muzeí v přírodě, čím severněji jdeme, tím více muzeí najdeme. Naopak na jihu Evropy muzeí v přírodě výrazně ubývá. Jedním z důvodů by mohlo být podle Jiřího Langera (2005, str. 15) to, že kultura nebyla rozdělena podle společenských vrstev a sídel. Další příčinou je materiál, ze kterého se dříve stavělo. Zatímco na jihu se stavělo především z kamene a hlíny, na severu převažovalo dřevo. Rychlý růst muzeí ve Skandinávii ovlivnily také klimatické podmínky, které zapříčinily, že zde tolik nepůsobí dřevokazný hmyz, houby a plísně. Stavby z kamene se dochovaly v dobrém stavu, navíc se těžko přenášejí, takže jsou chráněné přímo na svém místě či v celé rezervaci. Není a nebyla tak potřeba budovat muzea z přenesených staveb. V jižní Evropě tak najdeme množství antických a středověkých památek na svém místě. [10, 14] Muzea v přírodě samozřejmě vznikají i mimo evropský kontinent v Asii, Africe, Americe či Austrálii. Například ve Spojených státech amerických mají muzea v přírodě velmi komerční zaměření. [10] Vývoj muzeí v přírodě u nás Historie muzeí v přírodě v České republice je spjata se Zemskou jubilejní výstavou, která se konala v roce 1891 v Praze. Byla zde vystavena tzv. česká chalupa s lidovými výšivkami, jejíž úspěch a ohlas byl veliký. Již v průběhu výstavy vznikla myšlenka na uspořádání jiné, tentokrát Národopisné výstavy československé. Díky iniciativě Pražského výboru výstavy vzniklo na dvě stě krajinských a místních výborů pro její přípravu. V letech bylo uspořádáno na 180 místních národopisných výstav, které vedly ke vzniku mnoha muzeí. [14] V roce 1895 se konala samotná Národopisná výstava československá, kterou navštívily více než dva milióny návštěvníků. Patrné zde byly znaky odborné spolupráce etnografů, 18

19 architektů a mnoha muzeí. Výstava nabídla svým návštěvníkům devadesát staveb a na sedmnáct tisíc exponátů. Předměty dokumentovaly způsob života lidu z celé České republiky a Slovenska, ovšem většina z nich opět dokládala spíše jen jeho sváteční podobu. Nejdůležitější částí výstavy se stala tzv. výstavní dědina, zejména její samostatná část valašská osada. [10, 14] V následujících letech proběhlo několik pokusů o vybudování prvního muzea v přírodě na našem území. Po úspěchu výstavní dědiny se objevily snahy o její zachování či přemístění, ovšem většina objektů byla napadena dřevokaznou houbou. Dalším pokusem byl návrh na uspořádání Slovanské výstavy v roce 1914, později přesunuté na rok Bohužel válka realizaci výstavy zabránila. Mezi válkami se nepodařilo vybudovat ani muzeum v přírodě v Praze, které navrhovala Drahomíra Stránská. Po dalších zmařených pokusech se jeden projekt nakonec uskutečnil. V roce 1925 vzniklo v Rožnově pod Radhoštěm Valašské muzeum v přírodě jako jedno z prvních muzeí svého druhu ve střední Evropě. [1, 14] V roce 1958 byla v Rožnově uspořádána i první celostátní konference o muzeích v přírodě a o ochraně lidového stavitelství. Byla zde přijata koncepce pracovníků památkové péče, kteří prosazovali záchrannou funkci muzea. Lidová stavba měla zůstat na původním místě co nejdéle, přemístění by bylo možné jen při jejím ohrožení. Objevily se však velké potíže s udržováním a kulturním využitím staveb. Navíc ani regionální muzea se s touto koncepcí naštěstí nikdy nesmířila. [14] V šedesátých a sedmdesátých letech začaly postupně vznikat další muzea v přírodě. Muzea se stavěla podle rozdílných koncepcí, což přispělo k tomu, že každé muzeum představilo lidovou kulturu trochu jinak. Nejstarší tradici má Polabské národopisné muzeum, které se nachází v Přerově nad Labem. Jeho počátky sahají až k Zemské jubilejní výstavě z roku 1891, kde byla vystavena česká vesnická chalupa z Polabí, která se o 67 let později stala základem tohoto muzea v přírodě. V osadě Veselý kopec nalezneme spoustu domů na původních místech, jež jsou od sebe velmi vzdálena. Naopak v Muzeu vesnice v Kouřimi se stavby, které ukazují vývoj domu od primitivních staveb až po ty honosné, staví na volné ploše. [10, 14] 19

20 2.2 Charakteristika muzeí v přírodě Definice muzea v přírodě,,jedná se o záměrně vybrané soubory staveb lidové kultury příslušné oblasti, přenesené do vhodného terénu a rozmístěné a vybavené tak, aby objekty mohly být chráněny pro potřeby vědy a kultury, i masově využívány pro výchovné účely podle potřeb společnosti. (Beneš, 1967, str. 6) [1] Jaroslav Štika (1989, str. 5, 6) vymezil muzeum v přírodě jako netradiční muzejní expozici, která je tvořena seskupením lidových staveb a dalších předmětů dokládající způsob života lidí. Stavby jsou přeneseny z vymezeného území na jedno místo, nejčastěji se jedná o volnou přírodu nebo park, které je více nebo méně podobné místu, odkud tyto stavby byly přeneseny. [14] Posláním těchto muzeí je podle Českého svazu muzeí v přírodě (2007):,,Předkládat širokým vrstvám návštěvníků pravdivé příběhy o skutečných lidech prostřednictvím živých, interaktivních prezentací s využitím autentických staveb a objektů a povzbudit je k tomu, aby své zážitky sdíleli s námi i mezi sebou navzájem. [31] Muzea v přírodě se vyznačují tedy hlavně starými stavbami. Nejedná se ale pouze o budovy, ale o celé prostředí. Dochází k rekonstrukci celé vesnice či města. K muzeu v přírodě patří rovněž vše, co je spojené s obživou lidí. Najdeme zde ukázky tradičních řemesel či hospodaření. Jako vzpomínku si můžeme odvézt tradiční výrobek či ochutnat tradiční místní pokrmy. Nedílnou součástí a hlavně obrovskou výhodou muzeí v přírodě je interiér staveb zpřístupněný pro veřejnost. V prostorách staveb najdete tematicky zaměřené sbírky, které dokládají způsob života a tradičního hospodaření obyvatel v určité oblasti a období. Rovněž se zde konají pravidelné lidové slavnosti jako jarmarky, masopusty a další kulturní akce. 20

21 2.2.2 Rozdílnost muzeí v přírodě Existuje celá řada muzeí v přírodě po celém světě, ale žádné z nich není stejné. Nelze vytvořit nějakou typologii těchto muzeí, protože vše v muzeu v přírodě se stává živým, proměnným. Rovněž účel zakládání muzeí v přírodě se lišil. Najdeme nejen velká celonárodní či regionální muzea, ale také menší, vesnická či soukromá. Mnoho malých muzeí najdeme zejména v severských zemích. Lidé na severu mají větší potřebu přátelského setkávání. Zdejší spolky si tak zakládají muzea nejen kvůli prezentaci své lidové kultury, ale rovněž aby se jejich členové měli kde scházet. [10] Podle Jiřího Langera (2005, str. 15) lidé ve střední Evropě vnímají lidovou kulturu odděleně od kultury vyšších vrstev. Naopak v severní Evropě nejsou tak velké rozdíly patrné. Dalším rozdílem je přístup k návštěvníkům v jednotlivých muzeích. V muzeích nalezneme různé materiály a můžeme zde pobývat, jak dlouho chceme. V jiných zemích, zejména severních a východních, najdeme muzejní pracovníky, kteří mohou předvádět nějakou tradiční činnost nebo podat odborné informace o usedlosti a to i v několika jazycích. [10] Každé muzeum poskytuje svým návštěvníkům základní služby, mezi které patří toalety, parkoviště či informace o muzeu. Muzea samozřejmě nabízejí i další služby jako občerstvení, prodejnu suvenýrů a publikací o muzeu či tradiční řemeslné výrobky. V západní Evropě najdeme více odborných knih, méně suvenýrů. Na východě Evropy je to přesně naopak. Skoro v každém muzeu se nachází rovněž amfiteátr, kde probíhají folklórní představení. [10] Jiří Langer napsal (2005, str. 14):,,Muzea v současné době již tolik nekladou důraz na národní zvláštnosti kulturní prezentace, ale na regionální zvláštnosti společného základu. Člověk nevnímá jen muzea své země, ale umí porovnávat vše podobné v rámci euroregionu a vše odlišné v jiných klimatických zónách a v zemích s jinými historickými osudy. [10] 21

22 2.2.3 Funkce ochrany muzeí v přírodě Podle Josefa Beneše (1967, str. 4) existují celkem dvě formy ochrany lidové architektury. Kromě ochrany staveb na jejich původním místě tzv. ochrany,,in situ ještě přenášení vybraných staveb do areálu muzeí. Právě tyto dvě formy se staly častým sporem mezi muzejníky a pracovníky památkové péče. Nejlepším možným způsobem řešení však bylo použít takovou metodu, která byla pro ten konkrétní případ nejvhodnější. [1] Výhodami ochrany staveb na jejich původním místě je zachování vztahů mezi objektem a prostředím. Zachovává se autentická kvalita dochované zástavby a atmosféra místa. Naopak nevýhodou takových staveb je často jejich velká vzdálenost od druhé kulturně hodnotné stavby a jejich opuštěnost. Často se nacházejí na samotách či jsou rozptýleny po vesnici. U takových staveb nastávají potíže s ochranou, údržbou i využitím. Rovněž návštěvnost není tak veliká. Příkladem muzea vzniklého z původní historické vesnice u nás je například Soubor lidové architektury Zubrnice, Soubor staveb lidové architektury v Příkazích nebo Národopisné muzeum Slánska v Třebízi. [1, 17] Naopak u ochrany spojené s přenesením stavby do muzea takové nevýhody nehrozí. Jedinou nevýhodou je její přenesení do uměle vytvořeného prostředí. Ztrácejí se tak vazby s okolní krajinou. Muzea jsou budována na tzv.,,zelené louce ve vhodném přírodním prostředí s dobrou dopravní dostupností. Stavby jsou přeneseny z blízkého okolí nebo jsou budovány repliky vybraných objektů. Ovšem budování replik má za následek ztrátu autenticity materiálu a řemeslného zpracování. [1, 17] Existuje zde i řada výhod. Tou nejdůležitější je záchrana objektu jeho přenesením, který by ve svém původním prostředí zanikl. S tím souvisí samozřejmě jeho údržba a další využití v muzeu. Navíc návštěvnost stavby je mnohem vyšší. Lidé raději navštíví celé soubory staveb soustředěné v muzeu než jednotlivé objekty, které jsou rozptýlené po okolí. Stoupá i větší využití staveb pro výchovu, vědu či kulturní vyžití. Samozřejmě nejde tímto způsobem zachránit všechny stavby, pouze jejich velmi malý počet, ale i ten je důležitý. Může se totiž stát, že stavby na původním místě úplně přestanou existovat. Příkladem muzea přenesených staveb u nás je například Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, Soubor lidových staveb Vysočina, Muzeum lidových staveb v Kouřimi či Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici. [1, 17] 22

23 2.3 Muzea v přírodě v České republice Po dlouhou dobu neexistovala v České republice žádná instituce, která by řešila všeobecně problematiku muzeí v přírodě. Zástupci jednotlivých státních muzeí v přírodě tak rozhodli v roce 2007 o vzniku Českého svazu muzeí v přírodě, o. s., který by hájil jejich zájmy a potřeby. Sídlem tohoto svazu se stalo Valašské muzeum v přírodě, které je zároveň i pověřené Ministerstvem kultury prováděním metodické a poradenské činnosti pro muzea v přírodě. Toto občanské sdružení má celkem devět členů, které tvoří kromě Valašského muzea v přírodě ta nejvýznamnější muzea tohoto druhu u nás. Hlavním cílem svazu je kromě řešení potřeb muzeí především snaha zvýšit zájem o poznání života našich předků u široké veřejnosti. [19, 31] Podle Českého svazu muzeí v přírodě (2007) se v současné době vyskytují na našem území na dvě desítky státních či soukromých muzeí v přírodě. Naopak podle Martina Čerňanského ze stránek lidové architektury se v České republice nachází celkem jedenáct muzeí v přírodě, viz tabulka č. 1. [19, 17] Největší koncentrace muzeí u nás je ve středních Čechách a na východě republiky. Ve Středočeském kraji se nachází nejvíce muzeí v přírodě. Jejich počet se šplhá k číslu čtyři. Hned dvojí zastoupení velkých muzeí tohoto druhu má Zlínský kraj. Velké množství muzeí v přírodě v těchto oblastech je ovlivněno nejen vysokým počtem dochovaných památek lidové architektury, ale i dlouhou tradicí folklóru na východní a jižní Moravě. Morava se vyznačuje také tím, že v každém moravském kraji najdeme alespoň jedno muzeum v přírodě. Muzeum tohoto druhu bychom jen těžko hledali například v hlavním městě Praha či v kraji Vysočina. 23

24 Tab. 1: Přehled nejvýznamnějších muzeí v přírodě v České republice (zdroj: Dvořáček, 2010) Název muzea v přírodě Rok otevření Předmět ochrany Kraj Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm 1925 Lidová architektura a způsob života v oblasti Valašska Zlínský Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem 1967 Lidové stavitelství z oblasti středního Polabí Středočeský Soubor lidových staveb Vysočina 1972 Jednotlivé osady s lidovým stavitelstvím Vysočiny Pardubický Národopisné muzeum Slánska v Třebízi 1975 Lidová architektura a zemědělství Slánska Středočeský Muzeum lidových staveb v Kouřimi 1976 Lidová architektura a způsob bydlení v Čechách Středočeský Soubor lidových staveb Rymice 1977 Památky lidového stavitelství východní Hané Zlínský Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy 1981 Způsob života v oblastech Slovácka a Pomoraví Jihomoravský Soubor lidové architektury Zubrnice 1987 Ukázka historické vesnice v Českém středohoří Ústecký Soubor staveb lidové architektury v Příkazích 1994 Lidová architektura oblasti Hané Olomoucký Muzeum vesnických staveb středního Povltaví 2002 Ukázka lidového stavitelství ze Sedlčanska Středočeský Expozice lidové architektury v Chanovicích 2002 Památky lidové architektury jihozápadních Čech Plzeňský Naším největším muzeem je Valašské muzeum v přírodě, o kterém pojednávám v další části práce. Jedním z nejstarších muzeí v přírodě je Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem. Původně zde stála bývalá panská kovárna, později přerovská rychta, která byla upravena podle vzoru tzv. české chalupy vystavené na Zemské jubilejní výstavě v Praze v roce Tato staročeská chalupa byla zpřístupněna veřejnosti v roce Vedle chalupy byla ještě umístěna rumpálová studna a zvonička. Staročeská chalupa se tak může považovat podle Petra Dvořáčka (2010, str. 52) za jedno z nejstarších národopisných muzeí v přírodě ve střední Evropě. Po celkové rekonstrukci v roce 1967 převzalo staročeskou chalupu do své správy Polabské muzeum v Poděbradech a zřídilo v ní své národopisné oddělení. Ve stejném roce tedy vzniklo samotné Polabské národopisné muzeum. Postupně bylo muzeum doplněno dalšími 31 24

25 objekty. Celý areál doplňují menší stavby jako studny, včelín, zvoničky, socha sv. Jana Nepomuckého, holubník či milník od staré císařské silnice. Interiéry objektů obsahují malovaný polabský nábytek a expozice lidového umění, zemědělství či stavitelství. Areál je doplněn o pěstování tradičních bylin, květin, okrasných stromů a koření. [5, 8, 24, 29] Největším muzeem v přírodě v Čechách je Soubor lidových staveb Vysočina. Muzeum bylo zpřístupněné v roce Od ostatních muzeí v přírodě se liší tím, že objekty nejsou soustředěny na jednom místě, ale nacházejí se v několika osadách. V současné době zahrnuje objekty na Veselém kopci, soubor roubených domků hlineckých řemeslníků nazývaný Betlém, vodní kovací hamr ve Svobodných Hamrech a řemeslné dílny v obci Možděnice. Nejznámější částí je osada na Veselém kopci, která se datuje od první poloviny 16. století. Svým návštěvníkům ukazuje lidové stavitelství z oblasti českomoravského pomezí a Železných hor. Obsahuje volně rozptýlené zemědělské usedlosti a lidové technické památky na vodní pohon. Nachází se zde kolem třiceti objektů, z nichž některé jsou přenesené a některé stojí na svém původním místě. Muzeum seznamuje své návštěvníky s životem, prací a zábavou drobných rolníků od počátku 19. století do století dvacátého. Muzeum je ve správě Národního památkového ústavu. [8, 17, 22] Národopisné muzeum Slánska v Třebízi bylo pro návštěvníky zpřístupněno v roce Předmětem ochrany jsou převážně kamenné stavby z 16. až 18. století na svém původním místě, které tvořily návesní vesnici. Nejhodnotnější stavby na návsi slouží jako muzejní expozice, ostatní domy jsou stále obývány. Muzeum v současné době tvoří celou třebízskou náves s barokním kostelíkem, barokní kapličkou s kašnou a rybníčkem. Interiéry domů ukazují způsob bydlení a život vesnické rodiny v západní části středních Čech. Dochovaný celek hospodářských staveb prezentuje unikátní památku barokní zděné lidové architektury na Slánsku. [5, 8, 18, 29] Muzeum lidových staveb v Kouřimi vzniklo v roce 1972 jako pobočka Regionálního muzea v Kolíně. Původně mělo muzeum záchrannou funkci. Jeho hlavním cílem bylo přemístění staveb ze zátopové oblasti při stavbě vodního díla na řece Želivce. Pro veřejnost byla první část muzea zpřístupněna v roce V současné době již neplní záchrannou funkci, ale ukazuje svým návštěvníkům regionální typy lidové architektury z celých Čech a sociální i výtvarnou mnohotvarost a bohatost venkovského stavitelství. 25

26 Prezentuje tak celkovou představu o českém způsobu bydlení. Rovněž se zde každoročně konají pořady ukazující tradiční lidové zvyky a obyčeje. Muzeum bylo vyhlášeno kulturní památkou České republiky. [8, 26, 29] Soubor lidových staveb Rymice u Holešova je ve správě Muzea Kroměřížska a představuje památky lidového stavitelství východní Hané. První objekty byly otevřeny pro návštěvníky v roce Stavby, které se dochovaly na původním místě, jsou kombinací hliněného zdiva s roubením se střechou ze slaměných došků. Hanácké domy jsou zvýšeny patrovou komorou. Muzeum dokumentuje způsob bydlení a hospodaření koncem 18. století, v 19. a na počátku 20. století. Interiéry objektů jsou vybaveny tradičním inventářem kuchyní, světnic a hospodářských místností. Místní část Hejnice byla prohlášena za vesnickou památkovou rezervaci. [8, 17, 25] O prezentaci lidového stavitelství jednotlivých oblastí Slovácka se uvažovalo již na počátku 20. století. S výstavbou se však začalo až v roce Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici bylo pro veřejnost zpřístupněno v roce Celkem se zde nachází na 65 objektů rozčleněných do jednotlivých areálů s názvy Moravské Kopanice, Luhačovické Zálesí, areál technických vodních staveb, areál vinohradnických staveb, areál lučního hospodářství, areál strážnické Dolňácko a areál Horňácko. Právě ukázka vinohradnických staveb s vinohradem je u nás ojedinělá. Muzeum prezentuje způsob života a bydlení lidu v horských oblastech Slovácka a v úrodné části Pomoraví s pěstováním vinné révy z přelomu 19. a 20. století. Každý rok se zde kromě zvykoslovných pořadů koná Mezinárodní folklórní festival Strážnice. Muzeum je součástí Národního ústavu lidové kultury. [5, 8, 17, 27] Soubor lidové architektury Zubrnice byl pro veřejnost zpřístupněn v roce Základem muzea je dochovaná vesnice středověkého původu, která představuje život a kulturu původního, převážně německého, obyvatelstva. Najdeme zde stavby roubené, hrázděné i zděné. Muzeum je doplněno i drobnými přenesenými objekty. Uvidíme zde například zemědělské usedlosti s expozicemi, sušárnu na ovoce, vesnickou školu, barokní studnu, kostel, roubený vodní mlýn či malé nádraží s expozicí dopravy. Muzeum je ve správě Památkového ústavu. [8, 17, 23] Soubor staveb lidové architektury,,hanácké skanzen v Příkazích u Olomouce prezentuje dochované usedlosti s typickým prvkem lidové architektury Hané žudrem. Hlavní částí muzea je Kameníčkův grunt č. p. 54 se špaletovou stodolou a s přilehlými 26

27 zahradami, kde jsou umístěné další špaletové stodoly. Stavby pocházejí z 19. století. Muzeum bylo otevřeno v roce V současné době muzeum nabízí řadu expozic a akcí přibližujících zdejší lidovou kulturu. Areál muzea je ve správě Národního památkového ústavu. Část obce byla prohlášena za vesnickou památkovou rezervaci. [8, 17, 21] Muzeum vesnických staveb středního Povltaví ve Vysokém Chlumci patří k nejmladším muzeím. Tato oblast se vyznačuje vysokým počtem zachovaných objektů lidového stavitelství z 18. až počátku 20. století, ale i starších. Iniciátorem záchrany těchto staveb bylo okresní Hornické muzeum v Příbrami. V roce 1998 vznikly první objekty k přemístění do záchranného regionálního muzea v přírodě. O rok později došlo k budování Muzea vesnických staveb jako pobočky Hornického muzea. V roce 2002 byla zpřístupněna veřejnosti první stavba. Interiéry staveb odráží sociální rozvrstvení původních obyvatel. V muzeu najdeme obytné zemědělské usedlosti, technické i sakrální stavby. Sběrnou oblastí muzea je okres Příbram se zaměřením na Sedlčansko. Během roku zde probíhá několik kulturních pořadů. [8, 17, 28, 29] Jedno z nejmladších muzeí tohoto druhu je budováno od roku Jedná se o Expozici lidové kultury v Chanovicích. Hlavním cílem je záchrana ohrožených lidových objektů v jihozápadních Čechách. Jako první byl zpřístupněn interiér obytné chalupy z Čachrova v roce V současné době je rozebráno na 13 objektů na jejich původním místě nebo v areálu expozice. Celkově by zde mělo stát na 26 objektů. [5, 8, 20] 27

28 2.4 Význam muzeí v přírodě Muzea v přírodě mají velký význam hned z několika důvodů. Poskytují přehled o architektuře lidových staveb, které jsou předem pečlivě vybrané tak, aby co nejlépe charakterizovaly danou oblast. Stavby odrážejí nejen svou funkci, ale i sociální rozdělení obyvatel. Stavby jsou stavěny či rekonstruovány podle tradičních stavebních technik z typického materiálu, tradičním způsobem, přičemž se muzea snaží o maximální autentičnost. Velmi důležitý je tak výběr objektů a jejich rozmístění v terénu, který by co nejvíce připomínal původní prostředí. Nesmí tak chybět stromy, tekoucí voda či hospodářská zvířata. Rovněž interiéry budov jsou vybavovány podle skutečnosti. [1] Význam muzeí v přírodě pro zachování kulturního dědictví a bohatství lidového folklóru Muzeum v přírodě má neocenitelný význam pro zachování toho, co nám naši předkové zanechali. Jedná se o kulturní zařízení, ve kterém dochází k oživení lidové kultury mnoha způsoby. Je to místo, které slouží k uchování vybraných objektů architektonické či jiné hodnoty, které již nelze chránit na jejich původním místě. Podle Josefa Beneše (1967, str. 7) je nejdůležitější funkcí takového muzea záchrana objektů, která je realizována jejich přenesením do muzea. Samozřejmě přenesením stavby do uměle vytvořeného prostředí se může částečně ztratit její památková hodnota. Muzea v přírodě se proto snaží stavbu obnovit tradičními technikami a umístit ji do terénu, který by co nejlépe odpovídal skutečnému místu. Některá muzea v přírodě vznikají přímo z historické vesnice. [1] Každé muzeum v přírodě prezentuje život a kulturu lidu v dané oblasti. Přitom se snaží o co největší přiblížení svých návštěvníků ke způsobu života let minulých. Živé muzeum, to je důležitá charakteristika muzea v přírodě. Nejedná se tedy pouze o lidovou architekturu. Svým návštěvníkům muzeum nabízí ukázky tradičních řemeslných či hospodářských prací, hospodářská zvířata, tradiční výrobky, kuchyni, kroje, zpěv či tance. Několikrát do roka mohou být součástí muzea v přírodě různé pořady a festivaly, které mají pro zachování lidového folklóru obrovský význam. Pomocí této činnosti se tradiční 28

29 folklór dostane nejlépe do povědomí návštěvníků. Právě tyto akce zpravidla muzeu přinesou i nejvyšší návštěvnost. Muzea v přírodě tedy ochraňují lidové bohatství se vším všudy. Právě v muzeu v přírodě můžeme nahlédnout, jak žili a jak trávili volný čas naši předkové. Navíc objekty lidové architektury jsou součástí kulturního dědictví našeho národa. Proto je velmi důležitá jejich ochrana, kterou se muzea v přírodě zabývají Kulturně-vzdělávací funkce muzeí v přírodě Muzea v přírodě se vyznačují rovněž výchovnou a vzdělávací funkcí. Ukazují mladší generaci život a architekturu v minulosti. Navíc každé muzeum je jedinečné, každé charakterizuje jinou oblast, trochu jiný způsob života, jinou architekturu. Pro tuto funkci je velmi důležitá autentičnost, pravdivost jednotlivých objektů, prostředí či vybavení, kterou nám poskytují různé sbírkové a archivní předměty či vyprávění pamětníků. Porušením této zásady dochází ke klamání návštěvníků a ztrátě této funkce. Pokud je stavba rekonstruována podle vědecké dokumentace, má význam i pro vědecké využití. Muzea v přírodě existují nejen pro ochranu lidových památek, ale také proto, aby se návštěvníci seznámili s kulturou regionu. Návštěvou muzea v přírodě se lidé obohatí novými informacemi, znalostmi a poznatky o celém regionu Význam muzeí v přírodě pro současnost V současné době představují muzea v přírodě významnou formu muzejní prezentace. S postupujícími léty mají taková muzea čím dál tím větší význam. V dnešní moderní době plné počítačů je návštěva muzea v přírodě velmi osvěžující. Návštěvník muzea tak zjistí, že se dalo žít i bez moderních technologií pouze s využitím přírody. Velkým problémem pro lidové stavby byla ztráta jejich původní funkce. Tyto stavby již k dnešnímu životu nestačí. Některé stavby ztrácejí svůj původní vzhled modernizací, některé chátrají v důsledku nezájmu jejich vlastníků. Proto je budování muzeí v přírodě velmi důležité, ale také velice složité a finančně nákladné. Ovšem obrovskou výhodou je přímý kontakt návštěvníků s lidovou kulturou, kterou již v dnešní době jen tak neuvidíme. 29

30 Návštěvou muzea se tak vrátíme o několik let zpátky. Navíc při velkém zániku lidových staveb je tato forma ochrany lidových staveb možná jediná, která budoucím generacím zbude. Může se totiž stát, že stavby na původním místě úplně zaniknou. Jedinou možností, jak poznat dřívější život obyvatel Valašska, tak bude pouze návštěva muzea v přírodě Význam a využití muzeí v přírodě pro cestovní ruch Velký význam mají muzea v přírodě rovněž pro cestovní ruch. Patří mezi lokalizované atropogenní objekty cestovního ruchu. Zejména jsou součástí domácího regionálního cestovního ruchu. Zároveň představují muzea nejčastěji pouze doplňkovou aktivitu. Místo, kde se turisté zastaví při své cestě či pobytu v regionu. Při návštěvě muzea v přírodě hraje hlavní roli odpočinek, zábava, rekreace a hlavně poznání. Muzea v přírodě znamenají pro cestovní ruch nejdůležitější formu prezentace lidové kultury. Lidé totiž raději navštíví celé soubory lidových staveb v muzeu než jednotlivé objekty na jejich původním místě, které jsou rozptýleny po okolí. Podle České centrály cestovního ruchu CzechTourism (2010) je nejnavštěvovanějším muzeem tohoto druhu Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. V roce 2009 ho navštívilo kolem 260 tisíc turistů. Mezi 20 nejnavštěvovanějších turistických cílů v celé České republice se sice toto muzeum nedostalo, ale velký vliv má na cestovní ruch regionální. Ve Zlínském kraji je po zoologické zahradě Lešná hned druhým nejnavštěvovanějším turistickým cílem. Na první místo mezi nejnavštěvovanějšími turistickými atraktivitami se muzeum v přírodě dostalo jen v Pardubickém kraji, kde navštívilo skanzen Veselý kopec na 73 tisíc návštěvníků. [30] Muzea v přírodě zvyšují atraktivnost a návštěvnost regionu. Turisty lákají nejen svým areálem, ale rovněž pořádanými kulturními a folklórními akcemi v prostorách muzea. Stávají se nedílnou součástí domácího cestovního ruchu. Navíc význam muzeí v přírodě pro cestovní ruch by měl do budoucna ještě více narůstat. 30

31 3 Praktická část 3.1 Historie Valašského muzea v přírodě Vznik Valašského muzea v přírodě je opět spjat s Národopisnou výstavou československou, která se konala v roce 1895 v Praze. Jednou z nejzdařilejších a nejúspěšnějších částí této výstavy se stala právě valašská osada, která zahrnovala lidové stavby z Valašska podle architekta Dušana Jurkoviče a vsetínského stavitele Michala Urbánka. Valašská osada nabídla svým návštěvníkům k vidění skutečný milíř na dřevěné uhlí, valašskou pilu,,jednošku s náhonem, křiváčkárnu, sušírnu, chalupu podle vzoru z Nového Hrozenkova, kotel na pálení slivovice či salaš se stádem ovcí a koz. Stála zde i pověstná Hospoda Na posledním groši, kde hrála věhlasná valašská Pelárova kapela. Valašská osada se vyjímala snahou o co největší pravdivost a o oživení expozice ukázkami tradičních prací, což bylo v této době nevídané. Na výstavu zavítalo přes dva milióny návštěvníků, vědomí o valašské architektuře a kultuře se tak rozšířilo do všech koutů České republiky a Slovenska. [3, 13, 14, 19] Jedním z návštěvníků této výstavy byl i Bohumír Jaroněk, který na myšlenku výstavby Valašského muzea v přírodě přišel za podpory svého bratra Aloise. Bohumír Jaroněk se narodil roku 1866 v Malenovicích u Zlína v chudé rodině barvíře. Po studiu na reálce v Novém Jičíně začal studovat odbornou školu pro umělecko-řemeslné zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Již během studií v Novém Jičíně obdivoval lidovou architekturu v blízkém Štramberku. Zejména křivolaké uličky a chalupy tohoto městečka ho uchvátily. Po studiích následovalo cestování po světě a povolání jako malíř, fotograf či grafik. Právě úspěch Národopisné výstavy československé byl podle Jaroslava Štiky (1976, str. 2) jedním z impulsů jeho zájmu o ochranu lidového stavitelství. [3, 12, 15, 19] Druhým impulsem se pak stal celosvětový ohlas švédského Skansenu a cesta jeho bratra Aloise do skandinávských zemí v roce Alois Jaroněk zde získal cenné zkušenosti o technice přemísťování staveb a jejich konzervaci. Navštívil zde právě vznikající muzeum v přírodě v dánském městě Aarhus, muzeum Bygdøy u Osla a zejména poznal nejstarší muzeum v přírodě Skansen ve čtvrti Djurgärden ve švédském Stockholmu. V roce 1909 se oba bratři natrvalo usazují v Rožnově pod Radhoštěm, jehož náměstí 31

32 s dřevěnými patrovými domy s podloubím bratry inspirovalo k vytvoření Valašského muzea. [3, 13, 14, 15, 19] V roce 1911 vznikl v Rožnově pod Radhoštěm Muzejní spolek, jehož posláním bylo vybudování muzea v přírodě. Prvním předsedou spolku byl samozřejmě Bohumír Jaroněk, který již používal název Valašské muzeum v přírodě.,,muzeum má skvělé předchůdce v Československé vesnici na Národopisné výstavě československé v Praze a ve stockholmském Skansenu, řekl tehdy Bohumír Jaroněk (Koukal, 2000, str. 10). Schválený rozpočet na výstavbu činil ,64 korun. První objekty v muzeu měly zahrnovat rožnovskou radnici, sýpku, zvonici, kříže, studny, plot, včelín a další menší stavby. [3, 13, 15] Nejvíce diskuzí vyvolala stará radnice překážející přestavbě rožnovského náměstí. Obec chtěla radnici zbourat, ale naštěstí byl přijat návrh na převezení radnice do městského parku zvaného Hájnice, kde měla tvořit základ muzea v přírodě. Na výstavě ve Vídni v roce 1912 vzbudil velký ohlas Jaroňkův projekt muzea v podobě dřevěného dřevorytu, který zaujal i samotného arcivévodu Ferdinanda d Este. Muzejní spolek tak získal částku K na záchranu staré radnice, kterou opravil. Její přesun do městského parku se však už neuskutečnil. Všechny plány zmařila válka. [3, 13, 15] Valašské muzeum v přírodě vzniklo až několik let po válce, kdy se výrazně zvýšil zájem o lidovou kulturu. Začaly se pořádat folklórní slavnosti jako Hanácký či Slovácký rok a v roce 1925 první ročník Valašského roku. Bratři Jaroňkovi prosadili, aby se tato slavnost konala již v nově vzniklém muzeu a tak na jaře roku 1925 byla do městského parku převezena rožnovská radnice, postavena Billova chalupa z rožnovského náměstí a další drobné stavby jako zvonice z Dolní Bečvy, studna či včelín. Stavební práce prováděla firma Barabáš-Bayer, tesařské práce mistr Michal Fabián. V červenci ve slavnostní atmosféře Valašského roku se tak zrodilo nejstarší muzeum svého druhu ve střední Evropě. [3, 13, 15, 19] Dalšímu rozšiřování muzea zabránily nejen chybějící finanční prostředky, ale rovněž záporný vztah k muzeu rožnovských představitelů a části veřejnosti. I přesto se nakonec povedlo do muzea převézt další valašské stavby. V roce 1927 přibyla studna ze Štramberka, studna a zvonice z Horní Lidče, kříž z Valašské Polanky a o rok později Vaškova hospoda z rožnovského náměstí pocházející snad už z 16. století. Pokračovalo se ve vybavování interiérů a sběru různých předmětů. Přibyly však i neustálé spory 32