Rizikové kácení stromů metodou postupného kácení

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Bakalářská práce Rizikové kácení stromů metodou postupného kácení Ing. Roman Paclík Obor: Arboristika, III. ročník

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Rizikové kácení stromů metodou postupného kácení vypracoval samostatně a použil jsem prameny, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím s uložením této bakalářské práce v knihovně Ústavu lesnické a dřevařské techniky MENDELU v Brně, případně v jiné knihovně MENDELU, s jejím veřejným půjčováním a využitím pro vědecké, vzdělávací nebo jiné veřejně prospěšné účely, a to za předpokladu, že převzaté informace budou řádně citovány a nebudou využívány komerčně. V Brně, dne... Podpis:... 2

3 Poděkování Na prvním místě bych rád poděkoval vedoucímu mé práce panu Ing. Pavlu Nevrklovi za odborné vedení, cenné rady, pomoc při pokusech, konzultace a připomínky k obsahové i formální stránce této bakalářské práce. Taktéž bych rád poděkoval firmě Rizikové kácení a údržba stromů Šarapatka za možnost nahlédnout do praxe a za cenné rady ohledně rizikového kácení. Dále děkuji všem lidem, kteří po celou dobu stáli při mně a pomáhali při tvorbě této bakalářské práce. 3

4 OBSAH 1. ÚVOD A CÍLE LITERÁRNÍ PŘEHLED Historie Možnosti bezpečného pokácení stromu Kácení stromu za pomocí jeřábu Kácení stromu za pomoci plošiny Kácení stromu za pomoci vrtulníku Kácení stromu za pomoci lezeckých technik Základní vybavení lezce Úvazek, sedák (seddle) Lano (climbing line / rigging rope) Kmenová smyčka (lanyard) Smyce (slings) Stoupací blokant/y (ascender) Spojky (auto locking carabiner) Kladky (pulley) Spouštěcí brzda/zařízení (port wrap) Naviják hup-cuk (cable pull) Stupačky (spikes) Ruční pilka (hand saw) Motorová pila (chainsaw) Pinoha/pilky s nástavcem (pole saw) Prak (bigshot) Vrhací lanko (throwline) Vrhací sáček (throwing balls) Chránič kambia (cambium saver) Fukar (Blower) Štěpkovač (wood chipper) Helma (helmet) Osobní ochranné pomůcky (personal protective equipment) Neprůřezné kalhoty (chaps) Boty (boots) Balíček první pomoci (First aid) Uzly Blakeův uzel (Blake s Hitch) Dvojitý rybářský uzel (Double fischerman s bend) Francouzský prusík (French prusik; valdotain tressen [Vt]) Lodní uzel (Clove hitch) Motýlek (Butterfly knot) Jednoduchý / zdvojený osmičkový uzel (Figure-8 knot/double Figure-8 knot) Kluzná dračí smyčka (Running bowline) Tesařský uzel (Timber hitch) Prusíkův uzel (Prusik hitch) Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Právní normy v České republice

5 Nařízení vlády č. 28/2002 Sb Nařízení vlády č. 362/2005 Sb Nejnovější pomůcky a vychytávky v oboru arboristiky Nová pracovní helma "Protos INTEGRAL" Nový druh chrániče kambia Pomůcka při přetahování lezeckého lana přes kotevní bod v koruně Nové stupačky Snadné a rychlé broušení řetězu na motorové pile Moderní lezecké lano METODIKA PRO POSTUPNÉ KÁCENÍ STROMU Povolení ke kácení Příprava stanoviště Kontrola stromu a jeho okolí Kontrola stavu vybavení Instalace pomocných zařízení pro kácení Výstup na strom Odvětvování a postupné špačkování celého kmene Spouštění části stromu VÝSLEDKY DISKUZE ZÁVĚR LITERATURA Seznam použité literatury Seznam internetových zdrojů PŘÍLOHY OBRÁZKY Obrázek 1 Katsushika Hokusai, tisk z počátku 19. století Obrázek 2 Ukázka tradičního lezeckého systému v USA Obrázek 3 Automobil značky Davey, na korbě je kompresor a v přední části fotografie je tehdejší vybavení Obrázek 5 Rozvoj přenosného nářadí, Obrázek 4 Původní footlockingové techniky lezení Obrázek 6 Vzorky zařízení vyvinuté pro péči o stromy nebo převzané z jiných profesí Obrázek 7 Převrácený jeřáb Obrázek 8 Práce s jeřábem Obrázek 9 Práce s plošinou Obrázek 10 Plošina zahraniční provenience Obrázek 11 Plošina LEGUAN Obrázek 12 Boeing Model 234 Chinook Obrázek 13 Mil Mi-6 Hook Obrázek 14 Mil Mi-10, Obrázek 15 Mil Mi-26 Hook Obrázek 16 Sikorsky S Obrázek 17 XCH Obrázek 18 Stromolezecká technika Obrázek 19 Lano může být spleteno do řady pomůcek, které splňují požadavky arboristů (pomůcky jsou spleteny z dutého lana): a) nekonečná smyčka, b) nastavitelná smyčka Obrázek 20 Nejpoužívanější tvary spojek

6 Obrázek 21 Konstukce kladky Obrázek 22 Spouštěcí brzdy Obrázek 23 Vývoj házecího váčku v čase Obrázek 24 Helma s příslušenstvím Obrázek 25 Velká lékárnička Obrázek 26 Malá lékárnička Obrázek 28 Blake s Hitch Obrázek 29 Double ficherman s bend Obrázek 30 French prusik Obrázek 31 Clove hitch Obrázek 32 Butterfly knot, Obrázek 33 Figure-8 knot Obrázek 34 Running bowling Obrázek 35 Runing bowline a Yosemite Tie-Off Obrázek 36 Timbert hitch Obrázek 37 Prusik hitch Obrázek 38 Správné startování motorové pily Obrázek 39 Páce se štěpkovačem Obrázek 40 Nejnovější helma Obrázek 41 Moderní chránič kambia Obrázek 42 Uplatnění silikonové špičky Obrázek 43 Francouské provedení Stupaček, model Griffes Axess Obrázek 44 Systém na broušení řetězu Power Sharp Obrázek 45 Možnosti technologie UNICORE Obrázek 46 Zajištění pracovního prostoru Obrázek 47 Prusík na lanyardu Obrázek 48 Zajištění lanyardu s pomocí Prusíku + spojky Obrázek 49 Ukázka, jak ovlivňují různé druhy záseků pohyb špalku při pádu Obrázek 50 Trhlina za nedořezem u spodního záseku Obrázek 51 Horní obrázek: horní zásek 36, 72 a 120 m/s při pádu špalku. Spodní obrázek: spodní zásek 36, 72 a 120 m/s při pádu špalku Obrázek 52 Způsob navázání spouštěcí kladky a spouštěné části kmene a jištění stromolezce Obrázek 53 Ukázka novějších typů spouštěcích bubnů Obrázek 54 Ukázka vybavení a různých možností, jak pokácet strom TABULKA Tabulka 1 Beaufortova stupnice síly větru Tabulka 2 Lano PPV ve volném pádu špalku po uříznutí Tabulka 3 Lano PPV při nárazu špalku o kmen Tabulka 4 Lano PES ve volném pádu špalku po uříznutí Tabulka 5 Lano PES při nárazu špalku o kmen Tabulka 6 Lano konopné ve volném pádu špalku po uříznutí Tabulka 7 Lano konopné při nárazu špalku o kmen

7 GRAF Graf 1 Porovnání pádového faktoru u lana PPV od Lanexu, při pádu do volného prostoru a při pádu o kmen Graf 2 Porovnání pádového faktoru u lana PES od Lanexu, při pádu do volného prostoru a při pádu o kmen Graf 3 Porovnání pádového faktoru u lana konopného od Lanexu, při pádu do volného prostoru a při pádu o kmen

8 ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zabývá problematikou rizikového kácení v intravilánu. Uceleně popisuje výhody a problémy u jednotlivých metod. Cílem práce je vytvořit komplexní náhled na nejčastější metody vhodné pro bezpečné kácení rizikových stromů a dále podrobnou metodiku k rizikovému kácení stromů metodou postupného kácení. Klíčová slova Arboristika, rizikové kácení, špalkování. SUMMARY These bachelor s theses are focused on problematic of risk tree felling in build up area. It brings comprehensive overview of advantages and disadvantages of particular methods of risk tree felling. Aim of these theses was to bring insight into most frequently used methods suitable for safe felling of risk trees and also detailed methodology for risk tree felling by method of step-by-step felling. Key words Arboriculture, tree felling, bucking 8

9 1. ÚVOD A CÍLE Rizikové kácení stromů se vyvíjelo postupně, především s ohledem na měnící se potřeby zahradníků. Do dnešní podoby vykrystalizovalo z různých metod, postupů převzatých z jiných odvětví a výsledků nejrůznějších pokusů. V dnešní době je někdy obtížné pokácet vzrostlé stromy, které v intravilánu urbanizované krajiny už přesluhují, tedy nemohou setrvat na svém stanovišti s ohledem na bezpečnost lidí a majetku. Tyto stromy samozřejmě není možné snadno pokácet klasickým lesnickým postupem. Není to možné z různých důvodů kvůli inženýrským sítím, nejčastěji elektrickému vedení, rušné automobilové dopravě, blízkosti různých hodnotných dopadových cílů, které mohou být poškozeny například pádem větví či části stromu nebo špatným pokácením stromu. Cílem bakalářské práce bylo vytvořit komplexní náhled do problematiky rizikového kácení v intravilánu. Snažil jsem se popsat několik základních možností, jak bezpečně pokácet nevyhovující strom/y. A u jedné metody metody postupného kácení stromu, tzv. špalkování popíši celý postup podrobně. 9

10 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1. Historie (Upraveno dle Bridge, M., 2010) Už od dob starověkých měst v Persii, Řecku, Římě, Indii, Egyptě a Číně byly vysazovány stromy. Tato populace stromů musela být udržována, a to zejména v městském prostředí. Stromy byly vysazovány, ořezávány a samozřejmě také odstraňovány. V moderním městě stromy musely splňovat mnoho požadavků (jako jsou estetické, ekologické či bezpečnostní) a taktéž zde pro ně byly obtížné podmínky (sucho, zhutnělá půda, teplo, riziko mechanického poškození). Již v tomto období vidíme prvopočátky odborné péče o stromy v městech. Jedna z prvních větších společností zabývající se péčí o stromy vznikla v USA na přelomu 18. a 19. století. V současnosti působí po celých Spojených státech a zaměstnává tisíce arboristů. V roce 1920 vznikl nový velký trh pro veřejné služby pro péči o stromy kolem nadzemních elektrovodů. Profesionální péče o stromy rostoucí v Evropě: Aby bylo možno provádět požadované práce na stromech, musel existovat způsob, jak se na ně dostat byly využívány žebříky, plošiny, lešení, vratiráhna a volné lezení. Tisk od japonského umělce Hokosai (obr. č. 1) se datuje do počátku 18. století. Jsou na něm znázorněni tři muži pracující na stromě, s horou Fudži v pozadí. Muži pracují v koruně stromu a lze vidět jejich zajištění na stromě pomocí lan. První specializovaná péče o stromy v Německu byla poskytována společností Heinrich Elbert Baumpflege, založenou v roce 1942 ve Frankfurtu nad Mohanem. V tomto období arboristické firmy v Evropě byly malé společnosti, často rodinného charakteru. Obrázek 1 Katsushika Hokusai, tisk z počátku 19. století, převzato z Bridge M.,

11 Různé země mají různé tradice pro práci v korunách. V Německu používají mobilní zvýšené pracovní plošiny. Naproti tomu ve Velké Británii si zakládají na lanových technikách už po mnoho let. Moderní stromolezci využívají těchto technik v mnoha zemích po celém světě. V Asii je kromě prováděné péče o stromy v městské populaci také vysoká poptávka po prořezávání na užitkových stromech. Nástroje a techniky staré dřevorubecké práce: První vybavení bylo strohé a jednoduché a v průběhu let se vyvíjelo podle potřeb lezců. Nejprve byl používán základní sedák svázaný z přírodního lana nebo takzvaná lodní sedačka, vytvořená z desky připojené k lanu (dodnes se využívá u námořnictva). Používaly se ruční pilky a pily a různé nářadí na tyčích. V těchto dobách sedáky nebyly moc pohodlné, tlačili na boky a kyčle, což bylo nepohodlné, a tak se lezci snažili většinou stát. Ostatní nástroje používané v tomto období jsou uvedeny v Obr. č. 3. Základem je valník, vybavený kompresorem pro napojení různého nářadí (na fotografii v popředí). Vidíme různá dláta, pily (různé velikosti pro různé užití), kbelíky s balzámem na rány. Toto vybavení sloužilo především k tzv. stromové chirurgii. Toto vše bylo umístěno na podvozku automobilu. Umožňovalo to rychlou manipulaci a snadnou dostupnost ve městě i v mimoměstském terénu. Jak je patrné na Obr. č. 4, technologie používané v současnosti nejsou ničím nové, ale jen zdokonalené starší techniky. Zde je vidět výstup do koruny za pomocí techniky Footlock v minulosti se lezci nejistili k výstupovému lanu, a proto mohli lézt jen do výšky max. 25 m. Footlock představuje dosti rychlý způsob výstupu po laně. Obrázek 2 Ukázka tradičního lezeckého systému v USA, převzato z Bridge M., 2010 Obrázek 3 Automobil značky Davey, na korbě je kompresor a v přední části fotografie je tehdejší vybavení, převzato z Bridge M.,

12 V letech bylo vyvinuto elektrické nářadí, které bylo dostatečně malé a lehké a mohlo tak být využíváno i při stromolezecké činnosti. Na Obr. č. 5 vidíme jedno z prvních využití motorové pily Willans T22. Takovéto konstrukce motorové pily se užívá do dnešních dob víceméně beze změny. Kromě jiného vidíme také názorný příklad nevhodné polohy nohou zapříčiněné sedákem, který tlačí na kyčle. Lezec využívá tradiční systém na krouceném přírodním laně s Blakeovým uzlem Existuje mnoho dalších nástrojů (Obr. č. 6), které v průběhu let lidé vyvinuli nebo přejali z jiných oborů/prostředí a toto vybavení testovali, dělali bezpečnějším a ekonomičtějším a využívali pro jednodušší a efektivnější práci v korunách stromů. Obrázek 5 Původní footlockingové techniky lezení, převzato z Bridge M., 2010 Velký vývoj v profesionální péči o stromy: Díky p. Alexi Shigo proběhla doslova revoluce v prováděné stromové chirurgii. Na základě výsledků jeho výzkumů (prezentovaných v r. 1986) se musely změnit doposud užívané pracovní postupy. Začala se provádět méně invazivní opatření a práce se přemisťují k okrajové části koruny. Zatímco dříve lezci používali těžké vrtačky, řetězové pily, kovové tyče, vruty a ocelová lana, nyní vše, co se používá, je ruční pilka. Tato změna si vynutila zavedení celé řady stromolezeckých technik, které se užívají Obrázek 4 Rozvoj přenosného nářadí, převzato z Bridge M., 2010 Obrázek 6 Vzorky zařízení vyvinuté pro péči o stromy nebo převzané z jiných profesí, převzato z Bridge M., 2010 dodnes. Nové nástroje a techniky byly přivezeny do Evropy z USA na první Evropské 12

13 konferenci ISA Tree Climbing Championship, která se konala v Lahnstein v Německu v roce Arborističtí mistři zde demonstrovali své pracovní postupy např. nahazování lanka, zabezpečení techniky Footlocking, atd. V následujících letech odborníci jako Don Blair, Robert Phillips a Ken Johnson představili techniky odborné manipulace a nástroje, které sestrojili. Tyto vymoženosti jsou dnes chápány jako naprostá samozřejmost, aniž bychom se pozastavovali nad tím, jakou významnou inovaci představovaly, když byly poprvé prezentovány odborné veřejnosti. Poté následovalo několik důležitých novinek z Evropy, Francie a Belgie. Pánové Fred Matthias a François Ducenne rozvíjeli své nápady a vyvíjeli nové postupy pro zkvalitnění práce stromolezců např. vymysleli, že když oddělí dva kroužky ze slaňovací osmy a mezi ně dají popruh, vznikne tak první cambium saver. Tyto nápady byly dále rozvíjeny do dnešní podoby. 13

14 2.2. Možnosti bezpečného pokácení stromu Kácení stromu za pomocí jeřábu Tímto způsobem se dá vcelku lehce a snadno odkácet/pokácet rizikový strom z těžko dostupného místa a malého prostoru v okolí takového stromu. Taktéž je možno odříznutou část stromu položit úplně jinam než strom rostl, ale jen v rámci dosahu ramene jeřábu. Za pomoci jeřábu lze kácet stromy bez vážnějšího poškození okolní vegetace a staveb. Stejně tak lze získat větší celky dřeva vhodné ke zpeněžení. Pro tuto práci je zapotřebí vhodně vybrat tonáž jeřábu. Kritická je maximální nosnost a poloha ramene jeřábu. Při překročení váhového limitu odřezávané části stromu může dojít k převrácení celého stroje. Obrázek 7 Převrácený jeřáb, převzato z Burda M., 2010 Vhodné pomůcky k zajištění odřezávané části stromu: - Třmeny, lana, řetězy, rychlospojky. Variantou rychlospojek jsou třmeny. Ty se používají zejména při jeřábnických pracích. Jsou k dispozici i ve větších rozměrech a nahrazují rychlospojky tam, kde již nedostačuje jejich velikost. Limity použití jsou shodné jako u rychlospojek. Podle pánů P. Wágnera a M. Žďárského (ústní sdělení, 2011) je pro kvalitní práci s jeřábem potřeba mít zručného jeřábníka, který bravurně ovládá svůj stroj. Taktéž jeřáb musí být po technické stránce v pořádku (především hák a hydraulika). Důležité je si před zahájením prací domluvit komunikaci arboristy, jeřábníka a pomocného personálu na zemi (groundmen). Pro komunikaci je vhodné využívat komunikační zařízení, například vysílačky a nespoléhat na vizuální či hlasový kontakt. Tento moderní komfort značně snižuje riziko nedorozumění. V této souvislosti můžeme citovat slova generála MacArtura: Nestačí, aby byly uděleny pokyny, které mohou být dohodnuté, instrukce musí být jednoznačné, aby nebyly špatně pochopeny (TREE CARE INDUSTRY Magazine 2008/11). 14

15 Vhodné je také obalit těleso háku jeřábu do tkaniny, která je pod ní vystlaná silnou vrstvou molitanu, z důvodu bezpečnější manipulace s hákem v blízkosti arboristy v koruně stromu. Tímto opatřením je možno aspoň částečně minimalizovat poranění nechtěným úderem háku o arboristu (nejčastěji způsobené špatnou viditelností v koruně káceného stromu). Podle pánů P. Wágnera a M. Žďárského (ústní sdělení, 2011) by arborista měl disponovat školením s osvědčením vazače břemen. Také by měl mít dobrou představu o tom, kde a jak zvolit kotevní body pro lana, popruhy a řetězy, kterými se bude jeřábem odstraněná část koruny spouštět na zem. Z těchto kotevních bodů by se odřezávaná část stromu neměla vysmeknout ani zhoupnout po odříznutí. Nejideálnější situace po odříznutí navázané části koruny je taková, že zůstane bez pohybu těsně vedle místa odříznutí! Zatímco v USA je zpracovaná metodika, jak pracovat s jeřábem při kácení stromu, u nás takový postup zatím chybí. Za pomoci jeřábu se dá pokácet i celý strom, ale je třeba mít k tomu jeřáb s vhodnou tonáží. Větší stromy se musí kácet po odpovídajících částech. U velkých stromů lze dopředu odvětvit slabé části koruny za pomoci spouštění po lanovém systému. Po odvětvení pak přijede jeřáb, který může krásně a přehledně odřezané části stromu spustit na zem. Obrázek 8 Práce s jeřábem, převzato z Ambiehl Ch., Gourmaud A., Salvatoni F.,

16 Výhody: - při správném provedení práce se jedná o vysoce bezpečný postup - rychlá a efektivní práce - lépe se dají zpeněžit odřezané části pokáceného stromu jsou to delší kusy Nevýhody: - špatně se odhaduje hmotnost odřezávaného kusu stromu, což může vést k velkému zatížení ramene jeřábu, a tím k převrácení stroje - vysokotonážní jeřáby jsou rozměrnější a mají ve stísněných prostorech potíže s projetím, pohybem a manipulací - příprava stroje na práci zabere určitou dobu Kácení stromu za pomoci plošiny (Neruda J., 2011 a Nevrkla P., 2010) Dělení pracovních plošin: dle konstrukce (nůžkové, kloubové a teleskopické) dle zdroje pohonu (akumulátorové, vznětový motor a zážehový motor) dle způsobu pohonu (samohybné, přívěsné nebo akumulátorové) Mezi základní technické parametry patří: nosnost maximální výška podlahy pracovní plošiny hmotnost Další podstatné technické parametry: šířka pracovní plošiny (průjezdná šířka) výška plošiny v transportní poloze (podjezdná výška) rozměry pracovního koše (vnitřní a vnější) světlost podvozku rychlost pojezdu (zvednutí plošiny, složení plošiny) boční dosah plošiny otáčení plošiny Obrázek 9 Práce s plošinou, převzato z Ambiehl Ch., Gourmaud A., Salvatoni F.,

17 maximální stoupání v terénu Manipulační plošiny lze charakterizovat: Charakteristika plošin používaných v tuzemsku: Používají se obyčejné manipulační plošiny, které mají následující rysy rozměrný koš, ostré hrany, zábradlí koše zachytává o větve, podvozek plošiny má zpravidla malou svahovou a terénní dostupnost. Charakteristika speciálních zahraničních plošin: Jednomístné koše z tvrzených plastů, zaoblené hrany, pracovní rameno zlamovatelné do všech směrů (svisle, vodorovně, pod úroveň terénu). Některé plošiny mají teleskopicky výsuvný koš. Možnost připojení motorové pily s hydropohonem. Jednopákové řízení z koše pro ovládání jednou rukou. Obrázek 10 Plošina zahraniční provenience, převzato z ZAHRADA-PARK-KRAJINA, 2011/2 Manipulační plošiny: Přes uvedené problémy mají u nás široké uplatnění v místech s dobrým průjezdem a bez rizika zhutnění půdy. Výhodné např. při práci na rizikových stromech, kde by se obtížně pracovalo arboristovi. Vhodné je zvážit technické možnosti i cenovou nákladovost plošiny a porovnat je s jinými nabízenými plošinami. Plošina se dá výhodně kombinovat stromolezeckými technikami. Stabilita plošiny odolnost proti převržení. 17 se Obrázek 11 Plošina LEGUAN 160, foto autora z arboristických závodů v Jihlavě 2011

18 Prvky ovlivňující stabilitu plošiny: poloha těžiště podvozku plošiny velikost tíhy podvozku poloha opěr velikost opěrných patek (bočení) velikost zatížení plošiny (vlastní tíha + břemeno) velikost vyložení ramene s košem Zajišťování stability porovnání silových momentů. Manipulace a ovládání plošiny: V USA nelze jen tak pracovat s plošinou, je třeba splnit ne zrovna jednoduché požadavky, držitel licence CDL musí projít náročným školením. V USA jsou plošiny konstruovány odlišně a i práce s nimi se výrazně liší od tuzemských plošin. Ovládání ramene je spíše jednoduší. (Šarapatka T., 2010) Výhody: Plošiny jsou dobrým pomocníkem u rizikových stromů, na které se nemůže vylézt za pomocí lanových technik. Jedná se o stromy, které mají poškozený kořenový systém, vyhnilý kmen, popřípadě jiné vážné statické poškození kmene. Zahraniční plošiny mají novou konstrukci a různé odlišnosti oproti tuzemským (ochranná klec kabiny řidiče, rameno je schopno se vyklánět do více stran, hladké plastové koše). Některé modely jsou konstruovány ještě s možností nákladního prostoru, například pro dřevo, štěpku, apod. a za ním je na závěsném zařízení připojen štěpkovač. Nevýhody: U některých druhů/modelů jsme limitováni průjezdnou šířkou (popřípadě výškou). Existují ovšem modely plošin, s kterými jsme schopni projet dveřmi o šířce cca 100 cm, potažmo 95 cm. Jedná se o pracovní plošinu AVANT LEGUAN, která je malá a dostatečně pohyblivá. Má výsuvné rameno, koš schopný se vyklápět do strany a podpůrná ramena s možností stabilizace na různě rozmanitém terénu (Firma Avistech s.r.o.). Mohou pracovat (ty velké) jen na zpevněných plochách, a na promáčeném terénu se špatně stabilizují. 18

19 Kácení stromu za pomoci vrtulníku Vrtulník se při kácení stromů příliš často v našich podmínkách nevyužívá, ale v zámoří, např. v severní Americe, ano. U vrtulníku je důležitá kvalitní a důkladná předletová kontrola celého stroje i nosného zařízení pro transport odřezaných částí stromu. Vhodné druhy vrtulníků: Boeing Model 234 Chinook (Malá E., Škvor J., 1993) Jedná se o civilní vrtulník s nejvyšší kapacitou v západních zemích. V současnosti je v provozu jen model 234 LR. Pohon zajišťují dva turbohřídelové motory Avco Lycoming Al 5512, každý o výkonu kw. Užitečná zátěž je kg pro vnitřní nebo vnější náklad. Obrázek 12 Boeing Model 234 Chinook, převzato z Malá E., Škvor J., 1993 Mil Mi-6 Hook (Malá E., Škvor J., 1993) Vrtulník Mi-6 byl v době svého prvního letu v září 1957 největším vrtulníkem na světě a ještě i dnes je působivý svojí velikostí. Dvě hřídelové turbiny umístěné nad prostornou kabinou pohánějí pětilistý hlavní rotor a čtyřlistý vyrovnávací rotor. Pohon zajišťují dvě hřídelové turbíny Solovjev D-35V (TV-2BM), každá o výkonu kw. Užitečná zátěž ve vnitřním prostoru je kg nebo kg vnějšího nákladu. 19

20 Obrázek 13 Mil Mi-6 Hook, převzato z Malá E., Škvor J., 1993 Mil Mi-10 (Donald D., 1999) Prototyp V-10 vznikl dalším vývojem leteckého vrtulníku Mi-6, který byl upraven jako létající jeřáb. Zachoval si stejnou pohonnou jednotku, převody i nosný rotor. Měl však štíhlejší trup. V-10 měl vysoký podvozek s velkým rozchodem, který mu umožňoval pojíždět nad rozměrným nákladem, jež měl převážet. Pohonná jednotka byl turbohřídelový motor Solovjov D25V o výkonu kw. Přeprava nákladu o hmotnosti až kg Obrázek 14 Mil Mi-10, převzato z Donald D., 1999 Mil Mi-26 Hook (Malá E., Škvor J., 1993) Těžký transportní vrtulník Mi-26 vznikl začátkem sedmdesátých let jako náhrada za modely Mi-6 a Mi-10 a stal se nejtěžším vrtulníkem na světě. Model je vybaven osmilistým hlavním rotorem, trojnohým podvozkem se zdvojenými koly a rozsáhlým nákladním prostorem. Poháněn je dvěma hřídelovými turbínami Lotarev D-136, každou o výkonu kw. Užitečná zátěž je kg vnitřní, resp. vnějšího nákladu. Obrázek 15 Mil Mi-26 Hook, převzato z (Malá E., Škvor J., 1993) 20

21 Sikorsky S-60 a S-64 (Donald D., 1999) Sikorsky S-60 byl první vrtulník typu létající jeřáb. Vyvinut byl z S-56 při zachování pohonu převodového a rotorového systému. Druhý pilot mohl otočit sedadlo dozadu tak, aby mohl řídit nakládku a vykládku. Model S-60 v r 1961 havaroval, což dalo podnět ke konstrukci typu S64 s šestilistým rotorem poháněným dvěma turbovrtulovými motory JFTD- 12A o výkonu 3020 kw (4050 k). Byl schopen zvednout kg užitečného zatížení pod trupovým nosníkem. Obrázek 16 Sikorsky S-60, převzato z Donald D., 1999 XCH-62 (Heavy Lift helicopter, těžký dopravní vrtulník) (Zajíček J., 2008) Vznikl z mnohaletých zkušeností společnosti Boeing s konstrukcí verze Chinook. Jednalo se o větší a v každém aspektu nový stroj. XCH-62 byl dvourotorový stroj, který poháněly tři turbínové motory Allison XT701-AD-700, každý o výkonu 6027 kw. Díky svým masivním rozměrům byl XCH-62 v sedmdesátých letech dvacátého století často v literatuře porovnáván s obrovským Boeingem 747 a C-5 Galaxi společnosti Lockheed. Hrubá hmotnost vrtulníku byla podle návrhu kg a jako primární náklad mohl pojmout kg, který mohl být ale na krátké vzdálenosti téměř zdvojnásoben. Obrázek 17 XCH-62 který je zachycen na obrázku z roku 1976 v konstrukčních halách Ridley Township, dosáhl tohoto konstrukčního stavu v době, kdy byl tento program ukončen., převzato ze Zajíček J.,

22 Výhody: provedená práce bez poškození okolí odkáceného stromu v 99 % bezproblémová dostupnost ke kácenému stromu možnost složit části popřípadě celý strom (dle velikosti a kapacity zvoleného vrtulníku) na místo vhodné pro transport a manipulaci s dřevem odřezané větve a kmen jsou v celku, tím pádem se dají lépe zpeněžit Nevýhody: velmi nákladný způsob kácení vysoká nákladovost stroje nebezpečí poškození majetku při přetížení nosného systému navijáku nutnost odhodit! jediné co nás v intravilánu limituje - letové koridory, elektrické vedení a rozmanité konstrukce stavebních architektů někdy obtížná manipulace s kotevním hákem na laně pod vrtulníkem ztížená pracovní činnost lidí pod vrtulníkem Kácení stromu za pomoci lezeckých technik Tímto způsobem jsme schopni bezpečně a rychle pokácet celý strom bez ohledu na prostor v okolí stromu (je zapotřebí alespoň 10m 2 pod ním pro manipulaci s odřezanými částmi stromu), únosnost terénu a svahovou dostupnost. Postupné kácení je rozhodně nejrizikovější a nejnamáhavější částí stromolezecké praxe. Je to především z důvodu používání motorových pil v těsné blízkosti místa uvázání a pak z hlediska technického, ve kterém se odráží jak psychická, tak i fyzická zdatnost a zkušenost (Žďárský M. a kolektiv, 2008). Stromolezec kromě základního vybavení (pila, kmenová smyčka a nezávislé jištění) používá také stupačky a řadu vybavení pro spouštění. Obvyklý postup je takový, že pomocí stupaček se stromolezec dostává do koruny a již při cestě nahoru odstraňuje většinu větví (v jednodušších případech); po odvětvení kmene odřízne špičku stromu a poté sestupuje. Při sestupu postupně od vrchu rozřezává zbytek kmene na jednotlivé části. Při rozřezávání kmene nastojato se používá metoda záseku a hlavního řezu. Jednotlivé větve a části stromu jsou buď shazovány (je-li zde bezpečný prostor pro dopad a dá-li se jednoznačně určit dráha letu) anebo spouštěny. Ve složitějších situacích se volí jiný postup v závislosti na okolnostech. Ten 22

23 musí být vždy bezpečný jak pro lezce, tak pro ostatní osoby pracující pod ním či majetek (Žďárský M. a kolektiv, 2008). Stromolezec se musí po celou dobu jistit jak lanem, tak kmenovou smyčkou (Žďárský M. a kolektiv, 2008). Výhody: při správném provedení se jedná o stejně bezpečný způsob kácení jako je kácení za pomoci jeřábu, plošiny či vrtulníku vcelku efektivní a rychlá metoda dá se pracovat na minimálním prostoru v okolí stromu (cca 10 m 2 ) jsou propracované metody, jak postupným kácením pokácet různorodou škálu rizikových stromů je to vhodný způsob, jak si zlepšit fyzickou zdatnost Nevýhody: vysoká namáhavost je zde riziko pádu lezce, pokud si nebude počínat obezřetně přeříznutí lana měli bychom mít na paměti chybu lidského faktoru zpravidla bývá menší uplatnění dřeva v tržním hospodářství je rozřezáno na malé segmenty (hlavně ty cennější části, tj. kmen a silné větve) Obrázek 18 Stromolezecká technika, převzato z Ambiehl Ch., Gourmaud A., Salvatoni F.,

24 2.3. Základní vybavení lezce Soupiska vybavení je jen orientační samozřejmě se dá najít spousta dalšího potřebného vybavení. Zde je sepsaný základ, který by měl mít každý arborista k dispozici: Úvazek, sedák (seddle) Sedací úvazky patří k tomu nejzákladnějšímu vybavení každého arboristy. Od horolezeckých úvazků se liší konstrukcí, většími oky a spoustou praktických vychytávek, které ocení arborista až na stromě. Je mnoho výrobců těchto sedáků. Každému lezci vyhovuje jiný model sedáku. Arborista by měl mít vždy ten nejlepší sedák, který je možno zakoupit na trhu (Šarapatka T., 2010) Lano (climbing line / rigging rope) Lana v arboristice jsou dvojího typu na lezení a spouštění. Lezecká lana jsou širší (průměr okolo 13 mm) než horolezecká. Díky většímu průměru lépe padnou do ruky a je snadnější práce s prusíkem na laně než u horolezeckých lan. Lana vázací se vyrábějí v několika velikostech dle nosnosti. Tyto lana slouží převážně ke spouštění větví a kmenů. V USA používají barevné rozlišení lan (barva/nosnost): - zelené s nejnižší nosností - červené a oranžové má střední nosnost - modré snese největší zátěž (Šarapatka T., 2010) Pracovní lana používaná na spouštění musí splňovat následující podmínky: - musí být dostatečně pevná, aby udržela těžký náklad - musí mít minimální průtažnost, aby byla zachována kontrola pádové vzdálenosti nákladu Arborista by se měl omezit na používání těch lan, které výrobce k těmto účelům doporučuje. Každé lano má uvedenou hodnotu, při které dochází k jeho přetržení či poškození ve statickém zatížení minimální pevnost. Bezpečná pracovní nosnost nového lana se obvykle pohybuje na 10% této minimální pevnosti. Nicméně každý uzel a samotné používání po delší dobu nosnost lana snižuje, a proto bychom měli pracovat spíše s 5% minimální pevností. 24

25 Je třeba vzít v potaz, že minimální pevnost se počítá při statickém zatížení, přičemž při práci na stromě dochází k dynamickému zatěžování. Tím dochází k zatížení, které je mnohem větší než hmotnost samotné větve. V tomto případě je snadné překročit bezpečnou pracovní zátěž lana. V žádném případě se nesmí pro spouštění používat lezecké lano a jistit se naopak lanem pracovním (Žďárský M. a kolektiv, 2008) Kmenová smyčka (lanyard) Kmenová smyčka je nezbytnou pomůckou arboristy. Slouží k přesnému zaujmutí pracovní polohy na stromě, umožňuje poměrně exaktní nastavení délky za pomoci blokantů nebo kombinace různých prusík s kladkou (Šarapatka T., 2010) Smyce (slings) (ZAHRADA-PARK-KRAJINA 2003/4) Popruhové nekonečné smyčky jsou běžně využívány při lezení. Jsou k dostání v různých délkách nebo mohou být lehce vytvořené svázáním dutých popruhů (ať už protiběžným uzlem nebo uzlem pro duté popruhy). Pevnost popruhu záleží nejen na materiálu, ze kterého je vyroben, ale i na způsobu spojení (uzlem či sešitím) a způsobu použití. Např. při použití v tahu má smyčka pevnost 100 %, při uvázání liščí smyčky klesá tato nosnost na 80 %, při dvojitém použití získáme nosnost 200 % oproti deklarované nosnosti. Pomocí uzlů nebo speciálním splétáním dutých lan může být modifikací smyčky vytvořena řada zajímavých pomůcek. Nejjednodušší mezi těmito pomůckami je nekonečná smyčka, která vznikne spletením nebo dvojitým rybářským uzlem. Můžeme ji použít při lezení jako kotevní bod, pro uvázání Prusíkova uzlu nebo je vhodná k pomocnému jištění lezce ke kmeni. Občas je délka této smyčky příliš dlouhá, a proto musí být obtočena kolem kmene vícekrát. Tento problém řeší nastavitelné nekonečné smyčky. Tyto smyčky jsou z dutě pletených lan, která jsou vtažena do sebe, při zátěži jsou pevně fixována, ale bez zátěže je možné je volně prodlužovat. Nastavitelnost těchto smyček umožňuje snížit nechtěné průvěsy v systému. Velmi podobné provedení má nastavitelná smyčka Whoopie, která má navíc na jednom konci zapletenou koncovou smyčku pro připojení vybavení pomocí spojky nebo navázáním lana. Whoopie smyčky jsou delší, mají větší nosnost a jsou vhodné pro uvázání 25

26 spouštěcí kladky ke kmeni. Dále je můžeme využít při dalších činnostech, jako je sestrojení plovoucího kotevního bodu nebo jako součást vyvažovací smyčky. U menších průměrů lan můžeme smyčky Whoopie použít pro navázání několika menších větví k jednomu spouštěcímu lanu (např. při kácení jehličnanů). Užitečné jsou i smyčky se zapleteným jedním okem nebo se zapletenými oky na obou koncích. Některé vybavení přišlo do arboristiky z jiných oborů. Jedná se zejména o řetězové smyčky nebo škrticí smyčky z ocelových lan. Jejich využití je praktické jen u velmi velkých kusů a je nutné mít na zřeteli, že díky jejich téměř nulové průtažnosti je dynamická zátěž v systému větší než při použití smyček ze syntetických materiálů. Jako zařízení pro spouštění můžeme využít prakticky jakýkoliv objekt válcového průřezu s hladkou plochou (např. větší třmen může nahradit spouštěcí kotvu, pokud jeho matici zajistíme proti rozšroubování např. svařením). Pro menší větve jsou často využívány jisticí zařízení z horolezectví, jako je slaňovací osma, Grigri, apod. U nich je vždy nutné pamatovat na jejich limit pracovního zatížení a minimální schopnost snášet velkou dynamickou zátěž. U těžších nákladů ovšem doporučujeme výhradně používat originální spouštěcí zařízení určené pro arboristiku. Pochopení technických limitů jednotlivého vybavení nám umožňuje navrhnout bezpečný spouštěcí systém. Stromolezci příliš často zapomínají na sílu, jakou může vyvinout padající větev. Selhání jednoho článku systému může mít tragické následky, a proto podceňovat tuto situaci se nevyplácí. Je jen málo operací v arboristice, které se nebezpečností vyrovnají technikám spouštění, a proto je nutné mít pro úspěšné provedení této práce dostatečné znalosti a zkušenosti. Obrázek 19 Lano může být spleteno do řady pomůcek, které splňují požadavky arboristů (pomůcky jsou spleteny z dutého lana): a) nekonečná smyčka, b) nastavitelná smyčka, převzato ze ZAHRADA-PARK- KRAJINA, 2003/4 Použití smyček je v USA velmi oblíbené, fungují v podstatě jako expresky na lezecké stěny. Potřebuje-li se lezec dostat na místo, které je příliš vzdálené od jeho kotvícího bodu, je možno se za pomocí smyce tam dostat (za pomocí dvou smyc) (Šarapatka T., 2010). 26

27 Stoupací blokant/y (ascender) Stoupací blokanty jsou různými výrobci, v různých provedeních a velikostech. Princip je ovšem stále stejný slouží k snadnému výstupu nebo zajištění sebe na laně. Při práci s těmito blokanty je potřeba u některých modelů provést zajištění lana v něm, za pomocí spojky, kterou zacvakneme do předem vyfrézovaných otvorů v blokantu Spojky (auto locking carabiner) (ZAHRADA-PARK- KRAJINA 2003/4) Stejně jako ostatní vybavení mají i spojky mnoho limitujících faktorů v použití a musíme je brát v potaz. Např. některé spojky nejsou určeny pro zachycení dynamického pádu, a proto je musíme vyloučit z techniky špalkování do lana. Spojky menších průměrů, pod 9 mm, mohou na silnějších lanech (12 16 mm) vyvolávat nadměrné ohýbání kolem malého průměru, což celkově oslabuje spouštěcí systém (střižný efekt). Zatímco pro osobní jištění upřednostňujeme spojky z hliníkových slitin pro jejich nízkou hmotnost, při spouštění spíše upřednostníme spojky ocelové, a to zejména pro jejich větší nosnost, menší opotřebovatelnost a větší odolnost vůči případnému dynamickému stresu. U šroubovacích typů karabin je riziko náhodného otevření. Proto musí být pravidelně kontrolovány a probíhající lano se nesmí dotýkat šroubovacího mechanizmu zámku. Spojky, ač původně nebyly pro arboristiku navrženy, se v této profesi značně rozšířily. Nicméně ani jejich použití není bez limitů a kromě nosnosti a materiálu musíme zvažovat jejich tvar a mechanismus zámku. Jednou ze základních podmínek užívání karabin je jejich zatěžování v podélné ose. Tomu nám napomáhá výběr tvaru spojky. Běžné tvary jsou: D spojky, oválné D spojky a hruškovité spojky (Obr. č 20). Některé mohou mít přidané na těle spojky pevné oko podobně jako spojky s dlaňovou pojistkou. Zavírací mechanismus má mnoho provedení, stejně jako provedení západky zámku na spojce. Pro osobní jištění musí mít spojky automatický zámek, Obrázek 20 Nejpoužívanější tvary spojek, a-d jsou spojky s dvojitou pojistkou; jen e) má šroubovací zámek, převzato ze ZAHRADA- PARK-KRAJINA, 2003/4 který lze odjistit pouze dvěma na sobě nezávislými pohyby. (dnes je dokonce zapotřebí tří 27

28 nezávislých pohybů) Pokud nehrozí, že probíhající lano bude taženo přes zámek spojky, je možné použít šroubovací spojky. Dobrým typem při použití šroubovacích spojek pro jejich správné zavření je nejprve je plně dotáhnout, poté o ¼ otočky povolit. Tím je zajištěno jejich snadné povolení po uvolnění zátěže Kladky (pulley) (ZAHRADA-PARK-KRAJINA 2003/4) Jedním z nejlepších způsobů jak dosáhnout kontroly stabilního tření v systému je vedení spouštěcího lana přes kladky spíše než přes přirozená rozvětvení. Kladky eliminují všechny negativní důsledky tření při práci ve stromech: snižují opotřebování lana, zabraňují poškození stromu a snižují dynamickou zátěž. Kladky jsou k dispozici z oceli, hliníkových slitin nebo kombinované. Vzhledem k míře dynamického stresu, který na kladky může působit, je nutné nakonec vždy najít vhodný kompromis mezi hmotností a nosností. Speciální arboristické spouštěcí kladky dnes obvykle splňují požadavky na velkou odolnost s přijatelnou hmotností. Menší záchranářské kladky jsou při spouštění také využívané, zejména potřebujeme-li do systému přidat některou z mechanických výhod. Ačkoliv u těchto kladek nebude vzhledem k jejich velikosti hmotnost limitující, je výhodnější spíše využívat kladky z hliníkových slitin, neboť pro navrhované použití dostatečně splňují parametry. Řemenice kladek mohou být na ose uloženy na kuličkových nebo kluzných ložiscích. Kuličková ložiska mají nižší tření, ale jsou náchylnější k poškození nečistotami a nejsou určena pro nadměrné dynamické zatěžování. Z tohoto důvodu je většina spouštěcích kladek založena na principu kluzných ložisek, zatímco záchranářské kladky mají často provedení s kuličkovým ložiskem. Obrázek 21 Konstukce kladky, převzato z ZAHRADA- PARK-KRAJINA, 2003/4 Při využití mechanických výhod (kde používáme menší kladky) se snažíme tření maximálně potlačit, zatímco při spouštění ho naopak do systému přidáváme (i za cenu většího opotřebení lana). Spouštěcí kladky jsou těžkotonážní kladky s velkou rotující řemenicí určenou pro spouštěcí lano a menší stabilní řemenicí pro ukotvení na jednookou smyčku. Tyto kladky jsou vyráběny speciálně pro využití v arboristice a jsou menšími kopiemi velkých kladek používaných v průmyslu. Velmi jasným znakem těchto spouštěcích kladek je, že boční pláty přesahují řemenice a tím chrání lano před nadměrným opotřebením (abrazí). Konstrukční vlastnosti a míra tření jsou důležitými faktory, které je nutné u těchto produktů sledovat. 28

29 Záchranářské kladky jsou k dostání ve velkém výběru tvarů a velikostí. Jsou určeny pro statické spouštění při technikách, kde se nevyskytuje dynamické zatížení a je vyžadováno minimální tření. Na rozdíl od spouštěcích kladek mají pláty volně rotující kolem osy kladky, což usnadňuje jejich instalaci do systému. Nejslabším článkem těchto kladek je malá kontaktní plocha mezi spojkou a kladkou. Zde může dojít při nadměrném zatížení k jejich selhání, u spouštěcích kladek je tato nevýhoda řešena menší stabilní řemenicí, která roznáší síly rovnoměrně do lana jdoucí na kotevní bod. Nejjednodušší záchranářská kladka má jednu řemenici, dva boční pláty a jeden kotevní bod. Některé kladky mají sekundární kotevní bod kladky ve formě očka pod řemenicí, ten slouží pro uchycení lana při sestavování kladkostroje. Některé typy záchranářských kladek mají více řemenic. Na rozdíl od spouštěcích kladek boční pláty obvykle nechrání probíhající lano. Některé kladky jsou navrženy s plochými pláty tak, že se případný prusík navázaný na laně zarazí a neprojde přes řemenici. Takové provedení je výhodné při vytváření mechanických strojů. Spouštění kusů větví z korun stromů klade zvláštní požadavky na vybavení, zejména když se v technice počítá s dynamickou zátěží. Z toho vyplývá i omezené použití záchranářských kladek oproti kladkám spouštěcím. Z hlediska spouštění je nutno pouze zdůraznit, že se používají kladky ocelové s vysokou pevností. Menší kladky se obvykle zavěšují karabinami do smyček. Větší kladky mají úpravu pro navázání smyčky s koncovým okem na uvázání (lodní smyčka, liščí s pojistkou, tesařský uzel apod.) (Žďárský M. a kolektiv, 2008) Spouštěcí brzda/zařízení (port wrap) (ZAHRADA-PARK-KRAJINA 2003/4) Tření jako síla nám při práci se stromy může velmi pomáhat ovšem za podmínek, máme-li možnost kontrolovat intenzitu této síly. Pokud se vyskytuje na nevhodných místech, způsobuje nadměrné opotřebování vybavení, zvyšuje sílu generovanou dynamickou zátěží nebo poškozuje kambium ošetřovaného stromu. Na druhou stranu bez tření by pracovník na zemi nikdy nemohl bezpečně spustit ze stromu těžší kus větve nebo kmenu, než je jeho vlastní hmotnost. Dříve se tření zajišťovalo omotáním lana kolem kmene stromu. To vyžadovalo značnou zkušenost, neboť proměnlivost mezi průměry stromů a texturou borky je velká a míra požadovaného tření byla velmi těžko odhadnutelná. Dalším používaným vybavením byly pomůcky pro jištění lezců z horolezectví a speleologie. Ty jsou však obvykle konstruované 29

30 pro zátěž vyvolanou hmotností těla lezce a nejsou určeny pro nadměrné dynamické zatěžování. Zaměříme-li se na výrobky speciálně navržené pro arboristiku, budeme mluvit o dvou typech spouštěcích zařízení. Jedná se o spouštěcí kotvy určené pro menší zátěž a spouštěcí bubny učené pro těžké kusy dřeva. Spouštěcí kotva je upevněna ke stromu pomocí jednooké nebo nekonečné smyčky a spouštěcí lano je kolem jejího těla několikrát obtočeno, tím se získává potřebné tření. Tření se zvyšuje přidáním určitého množství otoček lana na kotvu. Vzhledem ke konstantnímu průměru a hladkosti povrchu se dá míra tření velmi dobře odhadnout. Spouštěcí kotvy jsou k dispozici v řadě provedení a tvarů, nicméně jejich princip je vždy shodný. Při spouštění těžkých kusů je výhodnější a bezpečnější použít spouštěcí buben. Jedná se o válec s větším průměrem, než má spouštěcí kotva, umístěný na rámu, který se pomocí stahovacích popruhů připne přímo ke kmeni. Některé spouštěcí bubny mají otočný buben umístěný na ose s rohatkou a západkou. To umožňuje jejich využití pro napínání spouštěcího lana a minimalizaci dynamické zátěže vyvolané volným pádem do nenapnutého lana. Pomocí přidané páky nebo převodového mechanismu lze tento typ bubnu využít i jako zvedák. Jakékoliv spouštěcí zařízení funguje na principu přeměny energie padajícího dřeva na teplo. Tím odpadá požadavek na pohlcení energie průtažností lana. Je nutné si ovšem uvědomit, že při extrémní zátěži může teplo vzniklé na spouštěcím zařízení poškodit lano. Proto jsou některé spouštěcí bubny doplněné chladicím systémem, jež vzniklé teplo rozvádí a lépe eliminuje. V poslední době se mezi spouštěcí zařízení dostávají i samonavíjecí kladky používané v námořnictví. Tato novinka přžedstavuje extrémně výkonný nástroj pro zvedání. Tyto kladky však nejsou určeny pro nadměrnou dynamickou zátěž, a tak je vhodné při výběru vybavení spíše si pořídit třecí buben, na jehož rámu se dá válec na spouštění vyměnit za samonavíjecí kladku. Tím získáme univerzální část vybavení, jež je možné modifikovat podle vzniklé situace. Spouštěcí brzda (port wrap) v kombinaci s kladkou patří k základnímu Obrázek 22 Spouštěcí brzdy, převzato ze ZAHRADA- PARK-KRAJINA, 2003/4 vybavení při kácení a spouštění kmenů. Upíná se k bázi kmene a slouží k bezpečnému spouštění i velmi těžkých kusů. S port wrap musí umět pracovat hlavně groundman. 30

31 Zkušenosti groundmana s použitím brzdy přispívají ke komfortu arboristy na stromě (Šarapatka, 2011) Naviják hup-cuk (cable pull) Velký pomocník při přetahování velkých kmenů a vůbec velkých břemen všeho druhu, u našich firem je velmi oblíbený (Šarapatka, 2011) Stupačky (spikes) Stupačky patří k základnímu vybavení při kácení stromů. Je mnoho firem vyrábějících v USA spikes, ne všechny jsou ovšem při práci pohodlné (Šarapatka, 2011). Stupačky se vyrábí v rozmanitých provedeních a modifikacích pro zvýšení pohodlí a ergonomie práce Ruční pilka (hand saw) Je základní pomůckou lezce hlavně při práci na stromě. Dnešní ruční pilky jsou lehké a řežou samy (Šarapatka T., 2010). Vyrábí se v různých délkách a tvarovém provedení řezných zubů (jemné, hrubé, s čistící funkcí) Motorová pila (chainsaw) Motorové pily prošly vývojem od velikých pil pro dva muže do dnešní kompaktní podoby. Jedná se převážně o speciální malé motorové pily spadající do kategorie pily pro ošetřování stromů a větší motorové pily spadající do kategorie silné motorové pily pro lesnictví. Mnoho výrobců je vyrábí v rozmanitých provedeních, ale zásadní kritérium pro správný výběr pily je pořád stejné materiál a poměr cena/výkon. 31

32 Existuje několik renomovaných výrobců, kteří se zabývají problematikou stromové chirurgie. Jedná se například o STIHL; DOLMAR; SOLO, a jiné Pinoha/pilky s nástavcem (pole saw) Jedná se o pilku, která je připevněná na tyči/teleskopické tyči o různých délkách. Pinoha je oblíbený nástroj pro práci v koruně pomáhá pracovat v místech daleko od stromolezce (tam, kde se nemůže sám dostat) a taktéž může sloužit k přehazování lana přes vyšší rozvětvení (pokud má malý háček na druhé straně pilky) Prak (bigshot) S tímto prakem je možno bez obtíží nastřelit házecí váček, který doprovází vrhací lanko, do vzdálenosti až 30 m. Díky tomu pohodlně vylezete, až kam potřebujete. Důležité je dávat si pozor, kam jste přesně v koruně nastřelili. Pokud si nejste jisti nebo nevidíte místo větevní vidlice, tak raději nástřel znovu zopakujte. Život máme jen jeden! (Šarapatka T., 2010) Vrhací lanko (throwline) Tenké, lehké a dosti pevné vrhací lanko slouží k instalaci lezeckého lana do koruny stromu. Občas se zamotá do větví v koruně. Taktéž se může zamotat při hodu, když je špatně smotáno do vaku. 32

33 Vrhací sáček (throwing balls) Vrhací váčky jsou naplněné broky nebo těžkým granulátem. Váčky mají rozmanitou hmotnost (ty nejtěžší slouží hlavně pro prakovou instalaci, lehčí pro ruční instalaci). Obrázek 23 Vývoj házecího váčku v čase, převzato dostupné online na Chránič kambia (cambium saver) Někteří arboristé ho rádi používají a jiní zase ne. Obecně platí, že jeho funkce je chránit strom před poškozením, taktéž snižuje tření lana o rozvětvení. Pro instalaci do koruny a odinstalování je zapotřebí mít zkušenosti a zručnost! (Šarapatka T., 2010) Fukar (Blower) Je praktickým pomocníkem pro úklid. Je vyráběn v mnoha provedeních výkonu. U nás si většina firem pořizuje modely do ruky v různých výkonových provedeních. Nejvhodnější model je zádový fukar nenamáhá tolik tělesnou schránku a lépe se nosí (Šarapatka T., 2010) Štěpkovač (wood chipper) Štěpkovače se vyrábí v řadě provedení na kolovém nebo pásovém podvozku, v různé výkonové velikosti i různém kvalitativním provedení. V USA se používají obvykle ty nejsilnější modely štěpkovačů. Nejčastěji se jedná o štěpkovač je od firmy Bandit wood chippers. 33

34 Ke každému stroji je zapotřebí odborné zaškolení. Pokud Vás ve firmě bez předchozího zaškolení posílají pracovat se štěpkovačem, rozhodně trvejte na názorném ukázání všech funkcí z důvodu, že se jedná o nebezpečný stroj!!! (Šarapatka T., 2010) Helma (helmet) Na arboristické helmě by neměl nikdy chybět pásek pod bradou, aby nespadla z hlavy! Helma má samozřejmě možnost připojení příslušenství sluchátka a ochranný štít zraku (Šarapatka T., 2010). Helma vybavená komunikačním zařízením RF je veliký pomocník v případě, kdy je nezbytná komunikace mezi lezcem a groundmenem. Dobré je k pásku helmy připevnit ještě malou píšťalku; ta napomůže buď při komunikaci nebo může sloužit k zavolání si o pomoc. Obrázek 24 Helma s příslušenstvím = pásek pod bradou, sluchátky s mikrofonem a ochrannými brýlemi, převzato z Ambiehl Ch., Gourmaud A., Salvatoni F., Osobní ochranné pomůcky (personal protective equipment) Nezbytnými pracovními pomůckami každého groundmana je 4 základní věci: - helma s chránič sluchu - ochranné brýle - rukavice - neprůřezné kalhoty (Šarapatka T., 2010) Neprůřezné kalhoty (chaps) Neprůřezné kalhoty jsou nezbytnou výbavou pracovníka při práci s motorovou pilou. Dají se nosit pod kalhotami nebo jako samostatné kalhoty, které jsou proto určené. Samotné neprůřezné kalhoty se vyrábí v několika provedeních/ochranných třídách. Neprůřezné kalhoty slouží především k zastavení dobíhajícího řetězu, nikoliv k zastavení motorového řetězu v plných otáčkách. Taktéž existuje podobná obdoba ochrany pro ruce nosí se na předloktí. 34