SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE

Transkript

1 JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ FAKULTA Katedra sociální práce a sociální politiky Studijní opora předmětu SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE oboru Sociální práce ve veřejné správě KS a CŽV Doc. PhDr. Helena Záškodná, CSc. České Budějovice 2007

2 Cíl předmětu: Předmět seznamuje se sociálními aspekty osobnosti člověka a s psychologickými aspekty mezilidských interakcí. Informace člení tak, aby přispěly k hlubšímu chápání psychických procesů a chování osob, nacházejících se v sociálních situacích. ové zaměření předmětu: tvoří poznatky o interpersonálních situacích a vztazích, které charakterizují lidský život o způsobech myšlení, emočního prožívání a chování jedince v sociální skupině. Výuka zdůrazňuje praktické aplikace v podmínkách zdravotně sociální práce. Předmět navazuje na témata z úvodu do psychologie a sám spoluvytváří poznatkový základ výuky některých následně přednášených psychologických disciplín, např. sociálně psychologického výcviku. jednotlivých tématických celků Cíl tématu č. 1: vymezení obsahu předmětu, jeho historie, zdrojů a užívaných metod. Klíčová slova: sociální psychologie, historie sociální psychologie, metody sociální psychologie. A. Co představuje sociální psychologie, vztahy k hraničním oborům, vazby na příbuzné obory, tj. na: sociologii (pojetí sociálního fenoménu, interpersonálních interakcí, pojetí systému z hlediska rozsahu a cíle individuální systém, mikrosystém, mezosystém, makrosystém), kulturní antropologii koncepty R. Lintona, M. Meadové, B. Malinowského. B. Historie vzniku sociální psychologie a směry v sociální psychologii: psychologizující sociologie, antropocentrická orientace, psychoanalytický přístup, interpersonální pojetí osobnosti H. Sullivana, behaviorismus a sociální učení (A.Bandura, aj.), kognitivní sociální psychologie (F. Heider), současná sociální psychologie. C. Metody sociální psychologie. Třídění metod sociální psychologie: metoda pozorování, (pozorovací kategorie, chyby v pozorování a posuzování), metoda dotazování (osobní, telefonické interview, písemné dotazování), měření postojů (sémantický diferenciál), rozhovor (zásady, průběh), 2

3 sociometrie (J.L. Moreno dotazník, matice, sociogram), experiment a statistické zpracování etické problémy spjaté s psychologickým výzkumem. Doba potřebná k samostudiu: 4 hodiny. 1. Která témata jsou společná pro sociální psychologii, sociologii a antropologii? 2. Jakých chyb se při posuzování druhých lidí nejčastěji dopouštíme? 3. Uveď příklad možnosti využití metody sématického diferenciálu ke zjištění postojů ve zdravotně-sociální praxi. JANOUŠEK, J.: Metody sociální psychologie. Praha: Academia Cíl tématu č. 2: poznat základní charakteristiky kultury a jejího formativního působení, pochopit podstatu socializace člověka. Klíčová slova: kultura, sociální učení, prostředky socializace, způsoby socializace, sociobiologie. pojetí kultury, vliv kultury, zvyklosti, standardy, kulturní vzorce, sociální učení a kultura (M. Argyle), symbolický interakcionalismus, teorie sociální interakce (J. I.Simmons), teorie výměn hodnot (G.C. Homans), sociobiologie evoluce sociálního chování, pojetí socializace, sociální učení (kognitivní schémata, motivace a postoje, instrumentální vzorce chování), prostředky a způsoby socializace, teorie sociálního učení (L.S. Vygotskij, A.Bandura, J.B.Rotter, Z.Helus). Doba potřebná k samostudiu: 5 hodin. 1. Co znamená termín kulturní vzorec chování? 2. Uveď hlavní způsoby socializace. ATKINSON, R. L. a kol.: Psychologie. Praha: Victoria Publishing,

4 Cíl tématu č. 3: Poznat hlavní charakteristiky sociální kognice, poznávání a posuzování druhých lidí, schémat v sociální kognici a sebepercepce. Klíčová slova: sociální kognice, interpersonální percepce. Posuzovací stereotypy a chyby, atribuční styly, proces zpracovávání informací, problémy sociální percepce (vnímání pod vlivem sociálního tlaku, poznávání a posuzování druhých osob- centrální vlastnosti, kategorizace), specifické efekty sociální percepce (první dojmy, hallo efekt, implicitní teorie osobnosti, aj.), činitelé ovlivňující sociální percepci, atribuce příčin (P. F. Secord, C.W. Backman. F. Heider aj.), styly sociální percepce, interpretace fyzických znaků vnímaných osob, vnímání a posuzování sebe sama, porozumění sociálnímu světu, sociální schéma. Doba potřebná k samostudiu: 4 hodiny. 1.Co znamená atribuční styl? 2. Co jsou centrální vlastnosti osobnosti? 3. Uveď činitele ovlivňující interpersonální percepci. ATKINSON, R. L. a kol.: Psychologie. Praha: Victoria Publishing, Cíl tématu č. 4: pochopit co jsou postoje, jejich strukturu a vlastnosti, utváření postojů a jejich změny, podstatu předsudků. Klíčová slova: postoj, struktura postoje, funkce postoje, utváření postojů, změny postoje, předsudky. Pojem postoje, vztah postoje a chování člověka, struktura postoje (afektivní, kognitivní a behaviorální složka), vlastnosti postoje, funkce postoje (instrumentální, ego-defenzivní, hodnotověexpresivní, kognitivní funkce), utváření postojů (M. Sherif), změny postojů (L.Festinger), faktory změny postojů, předsudky jako zvláštní druhy postojů, rasové předsudky, pověry. 4

5 Doba potřebná k samostudiu: 2 hodiny. Otázky úkoly: 1. Proč si člověk utváří postoje? Co znamená ego-defenzivní funkce postoje? 2. Čím se odlišují postoje od předsudků? ATKINSON, R. L. a kol.: Psychologie. Praha: Victoria Publishing, Cíl tématu č. 5: poznat teoretické základy sociální komunikace. Klíčová slova: komunikace, komunikační styl, denotát, konotát, verbální komunikace, neverbální komunikace. Komunikace jako druh sociální interakce, formy komunikace, situační kontext, denotativní a konotativní význam slov, komunikační styly (I. Plaňava), neverbální komunikace (mimika, gestika, proxemika, haptika), agresivní, pasivní, manipulativní komunikační styl. Doba potřebná k samostudiu: 2 hodiny. 1. Uveď odlišnosti komitátu a denotátu. 2. Čím se ve verbální rovině odlišuje agresivní a manipulativní komunikační styl? 3. Které neverbální komunikační prvky navozují přátelskou, otevřenou atmosféru v komunikaci s klientem? PLAŃAVA, I.: Jak spolu mluvíme. Brno, VYBÍRAL, Z.: Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, Cíl tématu č. 6 7 : osvětlit pojetí sociální skupiny, vysvětlit strukturu malé společenské skupiny. Klíčová slova: sociální skupina, malá společenská skupina, struktura skupiny, funkce sociální skupiny, sociometrie, skupinové normy, pozice, role, cíle skupiny, konformismus, status, lídr skupiny, soudržnost, skupinový výkon, kooperace, soutěžení. 5

6 Charakteristika společenských skupin, klasifikace, znaky. Malé společenské skupiny, jejich klíčová funkce v životě člověka, struktura malé společenské skupiny, socioprefereční, komunikační, mocenská struktura malé společenské skupiny, sociometrie jako metoda k měření charakteristik vztahů ve skupině, utváření skupin, cíle skupiny, skupinové normy, které kontrolují chování svých členů, solidarita ve skupině, konformita jako přizpůsobení se normám, pozice, role, status, vůdcovství ve skupině druhy stylu řízení, funkce a role lídra, skupinový konformismus (jako znak osobnosti, jiné důvody konformismu), deindividualizece deviantní chování, soudržnost, kooperace, soutěžení, skupinový výkon. Doba potřebná k samostudiu: 6 hodin. 1. Vyjmenuj znaky malé společenské skupiny, zkus je aplikovat na pracovní skupinu. 2. Jaké jsou koreláty (pokud vůbec jsou) mezi substrukturami malé společenské skupiny? 3. Uveď pozitivní a negativní znaky konformity. PETRUSEK, M.: Sociometrie. In: Sociologický slovník. Praha: Academia, Cíl tématu č. 8: popsat mezilidské vztahy a jejich utváření, partnerské vztahy a jejich rozpad, interpersonální atraktivnost. Klíčová slova: mezilidské vztahy, dyadické vztahy, interpersonální atraktivnost, interperso nální techniky. pojetí mezilidských vztahů, utváření a vývoj dyadických vztahů, průběh dyadické interakce, princip rovnováhy ve vztazích, excitační model interpersonální intimity (H. W. Bierhoff), interpersonální strategie, sociální výměna, evalvační a devalvační způsoby chování, sociální techniky (M.Argyle), interpersonální chování (T.Leary), interpersonální atraktivnost, faktory atraktivity (blízkost, podobnost, komplementarita). 6

7 Doba potřebná k samostudiu: 3 hodiny. 1. Co znamená princip rovnováhy ve vztazích? 2. Zamysli se nad běžnými interpersonálními strategiemi, které používáš. 3. Co znamená faktor podobnosti v teoriích interpersonální atraktivnosti. HAYES, N.: Základy sociální psychologie. Praha: Portál, KOPŘIVA, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, Cíl tématu č. 9: objasnit gender a sociální chování, biologickou a kulturní podmíněnost rozdílů mezi pohlavími. Klíčová slova: gender, genderová role, generová identita. pojetí gender, generová role a generová identita jako primární identifikace člověka, konflikt v roli, závazky a očekávání plynoucí z gender, gender a zátěž, intersexuální rozdíly v copingu. Doba potřebná k samostudiu: 1 hodina. Otázky úkoly: 1. Jaké problémy vznikají v důsledku konfliktu role? 2. Uveď faktory kulturní podmíněnosti rozdílů mezi pohlavími. BARŠA, P. Panství člověka a touha ženy: feminismus mezi psychoanalýzou a postrukuralis mem. Praha: SLON, BECK, U.: Riziková společnost. Praha: SLON, FAFEJTA, M. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: Nakladatelství Jana Piszkiewicze, Cíl tématu č : objasnit sociální motivaci, potřeby, klasifikace, utváření, popsat prosociální chování a jeho složky a asociální resp. antisociální chování. Klíčová slova: motivace, potřeba, klasifikace sociálních potřeb, prosociální chování, afiliace, 7

8 altruismus, empatie, agresivita, teorie agrese, techniky mírnění agrese. sociální motivace, motiv, potřeba, biogenní a sociogenní potřeby, jejich klasifikace (A.Maslow, J.B. Asendorpf), zdroje sociální motivace, prosociální chování, afiliace jako specifiky lidská potřeba, jako dispozice k interpersonální strategii, afiliace jako motivační konstrukt v mezilidských vztazích, funkce afiliace, frustrace afiliace (S.Schachter), altruismus (znaky altruistického chování, souvislost s osobní morálkou, altruistická osobnost, gender charakteristiky, fylogenetický rozměr altruismu), empatie jako vlastnost osobnosti, jako profesionální stav, jako proces vcítění se do situace, skutečnosti či objektu, kognitivní, emocionální dimenze empatie a jejich integrace, vývoj empatie a morálka, teorie a mechanismy agrese, agresivita jako motiv sociálního chování, teorie agresivního chování (učení na základě imitace, frustračně-agresivní hypotéza, pudový model), techniky a způsoby mírnění agresivního chování. Doba potřebná k samostudiu: 6 hodin. 1. Zkus prostřednictvím modelu motivace popsat potřeby klienta. 2. Jak se projevuje nedostatek empatie ve vztahu k lidem? 3. Uved způsoby mírnění agresivního chování. HAYES, N.: Základy sociální psychologie. Praha: Portál, KOPŘIVA, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I.: Aplikovaná sociální psychologie.i, II, III. Praha: Portál, Semináře (dvě hodiny): doplnění informací z přednášek, seznámení a práce se základní literaturou, ukázky metod sociální psychologie. 8

9 Přehled literatury souhrnně: Základní studijní literatura: ATKINSON, R. L. a kol.: Psychologie. Praha: Victoria Publishing, HAYES, N.: Základy sociální psychologie. Praha: Portál, KOPŘIVA, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, Doporučená literatura: BARŠA, P. Panství člověka a touha ženy: feminismus mezi psychoanalýzou a postrukuralis mem. Praha: SLON, BECK, U.: Riziková společnost. Praha: SLON, FAFEJTA, M. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: Nakladatelství Jana Piszkiewicze, Gilbert, W.D. (ed.): The Handbook of Social Psychology. New York: McGraw-Hill JANOUŠEK, J.: Metody sociální psychologie. Praha: Academia LINDZEY,G., ARONSON, E. (eds.): Handbook of social psychology. New York: Random House, PAPICA, J.: Sociální psychologie. Olomouc: FF UP PETRUSEK, M., MILTOVÁ, A., VODÁKOVÁ, A.: Sociologické směry, školy, paradigma ta. Praha: SLON, PLAŃAVA, I.: Jak spolu mluvíme. Brno, VYBÍRAL, Z.: Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. (eds.): Aplikovaná sociální psychologie.i, II, III. Praha: Portál, Grada, ZANNA, M.P. (ed.): Advances in experimental social psychology. New York: Academic Press,