MALÉ ZDROJE PRO VYTÁPĚNÍ - EMISE - PALIVA - JEJICH VOLBA

Transkript

1 VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY FAKULTA STROJNÍHO INŽENÝRSTVÍ ÚSTAV PROCESNÍHO A EKOLOGICKÉHO INŽENÝRSTVÍ FACULTY OF MECHANICAL ENGINEERING INSTITUTE OF PROCESS AND ENVIRONMENTAL ENGINEERING MALÉ ZDROJE PRO VYTÁPĚNÍ - EMISE - PALIVA - JEJICH VOLBA SMALL HEATING UNITS - EMISSIONS - FUELS - CHOICE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BACHELOR'S THESIS AUTOR PRÁCE AUTHOR VEDOUCÍ PRÁCE SUPERVISOR MARTIN COUFAL Ing. VÍT KERMES, Ph.D. BRNO 2012

2

3 Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství Ústav procesního a ekologického inženýrství Akademický rok: 2011/2012 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE student(ka): Martin Coufal který/která studuje v bakalářském studijním programu obor: Strojní inženýrství (2301R016) Ředitel ústavu Vám v souladu se zákonem č.111/1998 o vysokých školách a se Studijním a zkušebním řádem VUT v Brně určuje následující téma bakalářské práce: v anglickém jazyce: Malé zdroje pro vytápění - emise - paliva - jejich volba Small heating units - emissions - fuels - choice Stručná charakteristika problematiky úkolu: 1. Seznámit se s oblastmi použití tepelné energie z malých zdrojů 2. Seznámit se s standardizovanými palivy 3. Seznámit se s tvorbou emisí při spalování 4. Naučit se posuzovat jednotlivé zdroje tepelné energie jako celek 5. Vytvořit základní algoritmus pro volbu malého stacionárního zdroje tepla Cíle bakalářské práce: 1. Přehled dostupných malých zdrojů tepelné energie 2. Přehled dostupných paliv a k nim vztažené emise 3. Navržený základní algoritmus volby tepelného zdroje 4. Prezentace řešení řešení pro modelových příklad

4 Seznam odborné literatury: 1. Standardy v oblasti spalování paliv a vytápění 2. Legislativa 3. Noskievič, P akol.: Malé zdroje znečišťování, VŠB-Technická univerzita v Ostravě, Technická dokumentace výrobců malých tepelných zdrojů 5. Počinková Marcela: Vytápění, Brno: Era 2008, ISBN Koloničný Jan: Postupy správného topení, Ostrava 2010, ISBN Vlk Václav: Krby, Brno: ERA 2009, ISBN Další dostupné literární praneny Vedoucí bakalářské práce: Ing. Vít Kermes, Ph.D. Termín odevzdání bakalářské práce je stanoven časovým plánem akademického roku 2011/2012. V Brně, dne L.S. prof. Ing. Petr Stehlík, CSc. Ředitel ústavu prof. RNDr. Miroslav Doupovec, CSc. Děkan fakulty

5 ABSTRAKT Bakalářská práce se ve své první části zaměřuje na přehled dostupných malých zdrojů tepelné energie. Na toto téma navazuje přehled dostupných paliv a k nim vztažené emise. Třetí částí je tvorba základního algoritmu pro volbu tepelného zdroje. V poslední části práce je navržený algoritmus aplikován na virtuálním modelovém domě Cesmína. KLÍČOVÁ SLOVA Palivo, emise, energie, kotel, tepelné čerpadlo ABSTRACT The first part of thesis focuses on an overview of small heat energy sources. Second part is an overview of available fuels and their related emissions. The third part is the creation of the basic algorithm to select the heat source. The last part is application of the proposed model to the virtual house Cesmína. KEY WORDS Fuel, emission, energy, boiler, heat pump

6 BIBLIOGRAFICKÁ CITACE COUFAL, M. Malé zdroje pro vytápění - emise - paliva - jejich volba. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, s. Vedoucí bakalářské práce Ing. Vít Kermes, Ph.D..

7 ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně podle svých znalostí, odborné literatury uvedené v seznamu a pod vedením Ing. Víta Kermese, Ph.D. V Brně dne 7. května 2012 Coufal Martin

8 PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Vítu Kermesovi, Ph.D. za užitečné rady a informace poskytované během tvorby této práce. V neposlední řadě také děkuji celé své rodině za podporu během studia.

9 OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK A CHEMICKÝCH VZORCŮ ÚVOD PŘEHLED DOSTUPNÝCH MALÝCH ZDROJŮ TEPELNÉ ENERGIE Malé zdroje Kotle Kotle na tuhá paliva Kotle na kapalná paliva Kotle na pynná paliva Elektrokotle Lokální topeniště Tepelná čerpadla TČ odebírající teplo ze vzduchu TČ odebírající teplo ze země TČ odebírající teplo z vody PŘEHLED DOSTUPNÝCH ZDROJŮ ENERGIE A K NIM VZTAŽENÉ EMISE Paliva Emise Rozdělení jednotlivých paliv Pevná paliva Kapalná paliva Plynná paliva Elektrická energie Solární energie ALGORITMUS VOLBY TEPELNÉHO ZDROJE Než začneme Vytápěný objekt Palivo Tepelný zdroj Systém regulace VIRTUÁLNÍ MODELOVÝ DŮM

10 5.1 Popis virtuálního modelového domu Návrh vytápění Vytápěný objekt Palivo Tepelný zdroj Systém regulace Porovnání navržených zdrojů tepla ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

11 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK A CHEMICKÝCH VZORCŮ Zkratka (chemický vzorec): CO DPH ELTO Měřo NO x SO 2 TČ TV TZL Název: oxid uhelnatý daň z přidané hodnoty extralehký topný olej metylester řepkového oleje oxidy dusíku oxid siřičitý tepelné čerpadlo teplá voda tuhá znečisťující látka 11

12 1. ÚVOD Jednou z důležitých vlastností všech budov je tepelná pohoda, přesněji udržení jisté teploty v každém ročním období. Česká republika se nachází v mírném podnebném pásu a tudíž je po většinu roku nutné teplo do objektu dodávat. Proto by každý objekt měl být vybaven zdrojem tepelné energie, který nejčastěji pomocí spalování paliva toto teplo vytváří. V současné době dochází k neustálému růstu cen paliv a energií. Z tohoto důvodu jsou kladeny vysoké nároky na co nejekonomičtější provoz tepelného zařízení. Výběr konkrétního tepelného zdroje patří mezi důležitá rozhodnutí, která v konečném důsledku ukrojí nemalý díl z rodinného rozpočtu. Proto by se každý člověk měl důkladně rozhodnout, jaký otopný systém použije, ještě před tím než začne dům stavět. Na našem trhu dnes existuje mnoho publikací, které se zabývají problematikou vytápění (např. [1], [2], [3], [4], [12] ). Nicméně pro běžného člověka může být problém se v takovém kvantu informací orientovat a věnovat pozornost podstatným faktorům. Tato práce se snaží orientaci čtenáři usnadnit a upozornit jej na důležité faktory, které by neměly být při žádné volbě tepelného zdroje opomenuty. Tato bakalářská práce je rozdělena na dvě základní části. První částí je rešerše, ve které je čtenář seznámen s dostupnými malými zdroji tepelné energie, dostupnými palivy a tvorbou emisí při jejich spalování. Cílem není čtenáře zavalit podrobným popisem a seznamem všech dostupných paliv a zařízení, ale poukázat na zajímavé a efektivní způsoby řešení, které jsou v konečném důsledku schopny uspořit část provozních nákladů. Druhou částí je vlastní návrh jednoduchého algoritmu volby tepelného zdroje. Tento algoritmus je jednoduchým návodem, jak by každý člověk měl postupovat při volbě systému vytápění. Postup volby je následně realizován na virtuálním modelovém domu Cesmína. 12

13 2. PŘEHLED DOSTUPNÝCH MALÝCH ZDROJŮ TEPELNÉ ENERGIE 2.1 MALÉ ZDROJE Za malé zdroje tepelné energie můžeme podle normy považovat zařízení do výkonu 50 kw, nebo více zařízení, jejichž celkový výkon nepřesáhne 100 kw. Přičemž běžným rodinným domům a domácnostem stačí pro vytápění a přípravu teplé vody (TV) zařízení o nižším výkonu, než je oněch 50 kw. [1] Malé zdroje tepelné energie můžeme rozdělit do tří skupin. První a zároveň dominantní skupinou jsou kotle. Ty dále dělíme podle paliva, které spalují: kotle na tuhá, kapalná a plynná paliva. Trendem poslední doby jsou plně automatizované kotle, o které se majitel téměř nemusí starat. Druhou skupinou jsou takzvaná lokální topeniště, kam patří krby a kamna. Jedná se o zařízení, které uvolňuje teplo přímo do místnosti, ve které stojí. Třetí skupinou jsou tepelná čerpadla, která odebírají teplo z okolního prostředí, případně jiná řešení využívající obnovitelných zdrojů. 2.2 KOTLE KOTLE NA TUHÁ PALIVA Před deseti lety byly kotle na tuhá paliva velmi populárním zdrojem tepla. V dnešní době se stále používají. Především proto, že se jedná vzhledem k ročním nákladům o nejlevnější způsob vytápění. Kotle na tuhá paliva většinou spalují uhlí, dřevo a dřevěný odpad (dřevní štěpka, piliny). [2] Je potřeba si uvědomit, že na rozdíl od kotlů na plynná a kapalná paliva tyto kotle většinou neumožňují ohřev TV. Dodávky TV je tedy potřeba zajistit jiným způsobem, nejčastěji pomocí elektrického boileru, nebo solárních kolektorů. V současné době jsou zajímavou volbou automatické kotle s retortovým hořákem. Schéma tohoto hořáku je znázorněno na obr 2.1. Výhodou těchto kotlů je, že umožňují spalovat více druhů paliv (do zrnitosti 25 mm [8]). Takže když je jednoho paliva nedostatek, nebo je jeho cena příliš vysoká, lze přejít na jiný druh paliva. Kotle s retortovým hořákem umožňují spalovat uhlí, dřevo, pelety Obr. 2.1 Schéma retortového hořáku LING [8] 13

14 Palivo je dopravováno šnekovým podavačem z násypky přes retortu na rošt, kde postupně odhořívá (princip spalování je znázorněn na obr. 2.2). Je zde uplatněno spodního přikládání (postupné prohořívání paliva, můžeme přirovnat ke kovářské výhni). Dostatečný přísun vzduchu je zajištěn ventilátorem. Tyto kotle splňují přísné emisní limity podle normy ČSN EN 303-5:2000. [8] [9] Velkou výhodou je takřka bezobslužný provoz, stačí jednou za 3-5 dní (v závislosti na intenzitě topení) dosypat palivo do násypky. Výkon těchto kotlů se dá plynule regulovat, u většiny výrobců od 5 45 (50) kw. Mezi nevýhody patří vynášení popela, čištění filtrů ventilátoru a vyhrazení prostoru pro umístění tohoto kotle mimo obytné prostory. Obr. 2.2 Spalování v retortovém hořáku [9] Druhým často používaným typem kotle na pevná paliva jsou litinové, nebo ocelové teplovodní kotle. Tyto kotle využívají při spalování tzv. postupné prohořívání. Jedná se o způsob spalování, kdy je najednou do kotle přiloženo velké množství paliva. Toto palivo se zapálí a postupně směrem dolů prohořívá. Přičemž se využívá dlouhé doby prohoření paliva a následného sálavého tepla z popela. Tyto kotle musí být podle Vládního nařízení č. 182/1999 Sb., v platném znění a normy ČSN EN vybaveny tzv. chladící smyčkou. Jedná se o zařízení, které zajišťuje odvod přebytečného tepla a tím zabraňuje přehřátí kotle. [11] Mezi výhody těchto kotlů patří poměrně nízká pořizovací cena, dlouhá životnost Obr. 2.3 Litinový teplovodní kotel [11] a možnost spalovat více druhů paliv. Nevýhodou těchto kotlů je absence zásobníku paliva a tedy časté přikládání (i několikrát denně), vynášení popela a neschopnost přípravy TV pro potřeby domácnosti KOTLE NA KAPALNÁ PALIVA Kotle na kapalná paliva u nás nepatří mezi populární zdroj tepelné energie. O čemž svědčí fakt, že většina prodejců kotlů tyto kotle ani nenabízí, nebo je jejich sortiment velmi omezen. Jinak je tomu u našich sousedů, kde například v Německu tyto kotle používá kolem 40 % domácností. U nás se tyto kotle používají převážně na místech, kam se nevyplatí vést 14

15 inženýrské sítě (domy daleko od měst a obcí, mobilní domy) a tam kde z nějakého důvodu není vhodné topit tuhými palivy. Palivem pro tyto kotle je extralehký topný olej. [2][5] Výrobci kotlů v současnosti nabízí 2 druhy kotlů, starší nízkoteplotní a nové kondenzační kotle. Oba druhy kotlů mají konstrukci podobnou plynovým, s tím rozdílem, že je zde použit jiný typ hořáků. Zajímavou volbou, pokud se pro tento způsob vytápění rozhodneme, jsou plně automatické kondenzační kotle, jejichž účinnost se pohybuje kolem 90 %. Oproti klasickým nízkoteplotním kotlům ušetří cca 30 % paliva. Výhodou těchto zařízení je, že kromě vytápění mohou sloužit i k přípravě TV a není tak potřeba zvláštního zařízení pro její přípravu. Provoz je tichý a plynule regulovatelný. Tyto kotle se dají umístit do obytných prostor, nebo mohou být i s nádrží na topný olej umístěny v neobytné části domu. Kotel i s nádrží na topný olej zabere cca 2 2,7 m 2. Obr. 2.4 Kotel Vitoladens 300-T [12] KOTLE NA PLYNNÁ PALIVA Kotle na plynná paliva patří v současné době, především díky rozsáhlé plynofikaci, mezi nejpoužívanější typ kotlů určený pro vytápění a přípravu TV. Jako malé zdroje tepelné energie se vyrábí v rozsahu výkonů cca 5 50 kw. Z hlediska bezpečnosti pro ně platí dvě normy TPG a ČSN [2] TPG dělí plynové kotle podle přívodu vzduchu pro spalování do dvou skupin. První skupinou jsou kotle, které odebírají vzduch z místnosti, ve které jsou umístěny. Druhou skupinou jsou tzv. uzavřené kotle, které nasávají vzduch z venkovního prostoru, většinou speciální vložkou v komíně, nebo je sání z místnosti vytaženo potrubím ven na fasádu. [28] ČSN stanovuje pravidla pro komíny a kouřovody, kterými jsou odváděny spaliny z plynových spotřebičů. [29] Výrobci plynových kotlů nabízejí kotle ve dvou variantách. Starším typem jsou nízkoteplotní plynové kotle, které dosahují až 90 % účinnosti. Nejčastěji se dodávají v kombinaci s průtokovým ohřívačem vody, který je schopen zajistit dodávky TV pro rodinný dům, nebo byt. Lepší variantou je kotel s vestavěným zásobníkem TV (nejčastěji 60 l). Rozměry takového zařízení jsou pak o něco vyšší. Tato skutečnost je kompenzována nižší spotřebou plynu. Kotel nemusí spínat pokaždé, když je potřeba TV, protože ta je skladována v zásobníku. Kotel se zapne teprve až je voda vyčerpána, nebo když její teplota poklesne pod stanovenou hodnotu. Druhou variantou jsou kondenzační kotle, které jsou běžně dodávány s průtokovým ohřívačem, nebo s vestavěným zásobníkem TV. Schéma tohoto zařízení je znázorněno na obr V současné době jsou na trhu zařízení, která dosahují až 97 % účinnosti. Kondenzační kotle jsou schopny uspořit % paliva. Což v dnešní době neustále rostoucích cen plynných paliv není zanedbatelná částka. Navíc jsou tyto kotle šetrné k životnímu prostředí, protože jsou schopny do maximální možné míry, využit energii obsaženou v daném palivu. Této úspory je dosaženo díky využívání latentního tepla spalin. Při spalování plynu dochází k tvorbě vody, která odchází v podobě vodní páry jako součást spalin a nese s sebou určitou část tepelné energie (latentní teplo). Kondenzační kotle jsou navrženy tak, aby byly schopny 15

16 tuto tepelnou energii maximálně využít. U běžných nízkoteplotních kotlů je toto teplo odpadním produktem, které vyletí komínem. [13] Nevýhodou kondenzačních kotlů je jejich pořizovací cena, která je o něco vyšší než cena klasických kotlů. Druhou nevýhodou je nutnost počáteční investice do tzv. mokrého komína, jehož pořizovací cena je oproti běžnému suchému komínu o něco vyšší. Počáteční investice se však vrátí v úsporách peněz za palivo a v podobě delší životnosti tohoto zařízení ELEKTROKOTLE Obr. 2.5 Schéma uzavřeného kondenzačního kotle [13] V současné době nepatří elektrokotle k populárnímu zdroji tepelné energie. Za tuto skutečnost může především neustálý růst cen elektrické energie, který činí vytápění velice nákladným. Elektrokotle na trhu jsou založeny na teplovodním principu: voda pro vytápění je ohřívána v průtokových odporových tyčích, odkud je transportována oběhovým čerpadlem do topné soustavy (radiátory, podlahové vytápění). Tyto elektrokotle obsahují tzv. expanzní nádobu. Jedná se o nádobu s tenkou membránou, která udržuje stálý tlak vody v systému. Je potřeba si uvědomit, že tato zařízení slouží pouze k vytápění a ne k přípravě TV. Je tedy nutná další investice např. do elektrického boileru pro její přípravu. Schéma běžného elektrokotle je znázorněno na obr [14] 16

17 Mezi výhody těchto zařízení můžeme zařadit: Zcela lokálně ekologický provoz, protože při vytápění nedochází k tvorbě emisí v místě instalace. Možnost čerpání zvýhodněného cenového tarifu elektrické energie (až 20 hodin denně pro veškeré spotřebiče). Dále pak malé rozměry zařízení, bezúdržbový provoz, snadná obsluha a rychlá odezva na regulaci teploty. Mezi nevýhody můžeme zařadit nulovou akumulaci tepla v přístroji a již zmiňované vysoké náklady na provoz, které se mohou vyšplhat až k ,- Kč za rok. [18] 2.3 LOKÁLNÍ TOPENIŠTĚ Obr. 2.6 Elektrokotel [14] Lokální topeniště jsou zařízení s dlouholetou tradicí. Klasické krby můžeme datovat až do 8. století. V současné době se jedná o zařízení, která až na výjimky spalují pevná paliva a vzniklé teplo uvolňují přímo do místnosti, ve které stojí. Mezi tato zařízení můžeme zařadit například krby, krbová a kachlová kamna. Každé lokální topeniště se skládá ze tří základních částí: ohniště, popeliště a komínu. [1] Majitelé objektů si nejčastěji tato zařízení kupují převážně z estetického hlediska, nebo jako záložní zdroj tepelné energie v případě poruchy nebo výpadku primárního zdroje tepla. Použití těchto zařízení coby primární zdroj tepelné energie se v současné době nevyplatí. Především díky nutnosti umístit do každé místnosti, kterou chceme vytopit jedno zařízení, do kterého se musí pravidelně přikládat a vynášet popel. Každé instalované zařízení musí být připojeno ke komínu. S čímž souvisí nutnost pravidelného vymetání a údržby. V případě více zařízení je nutno mít i víc než jeden komín, protože na jeden komín nelze připojit všechna zařízení v objektu. 2.4 TEPELNÁ ČERPADLA Tepelná čerpadla (TČ) jsou zařízení, která pracují na principu obráceného Carnotova cyklu. Odebírají teplo z okolí a prostřednictvím teplovodní látky (média), která je nejčastěji doplněna nemrznoucí směsí, ho dodávají do objektu. Na dnešním trhu je několik druhů TČ. 17

18 Nejčastěji se dělí podle toho, odkud odebírají teplo: TČ odebírající teplo ze vzduchu, země a vody. Výhodou těchto zařízení je, že neslouží pouze k vytápění, ale i k ohřevu TV, případně k vyhřívání bazénu. [16] Bez ohledu na to odkud je teplo odebíráno fungují všechna TČ na stejném principu, který je znázorněn na obr Médium odebírá teplo z okolí ve výparníku, postupuje dále do kompresoru, kde dojde k jeho stlačení a tím k nárůstu jeho teploty. Stlačené médium pokračuje do kondenzátoru, kde své teplo předá otopnému systému, který ho dále rozvádí po objektu. Z kondenzátoru pokračuje médium do expanzního ventilu, kde dojde ke snížení jeho tlaku. Médium pokračuje dále do výparníku a celý cyklus se opakuje pořád dokola. [15][16] Jelikož tepelná čerpadla pracují s nižšími teplotami topného média, kterým je nejčastěji voda, je vhodné je kombinovat s nízkoteplotními radiátory, nebo podlahovým vytápěním. Obr. 2.7 Princip činnosti TČ [15] TČ ODEBÍRAJÍCÍ TEPLO ZE VZDUCHU Jedná se o nejrozšířenější a nejlevnější (z hlediska pořizovacích nákladů) typ TČ. Tato čerpadla jsou k dostání ve dvou provedeních: vzduch / vzduch a vzduch / voda. Oba typy odebírají tepelnou energii z okolního vzduchu a předávají ji topnému médiu. (u prvního typu je to vzduch, u druhého voda) [16] Mezi výhody těchto čerpadel patří zcela ekologický provoz. Teplo, které odeberou ze vzduchu, se vrátí v podobě tepelných ztrát daného objektu. Druhou výhodou je, že v letních dnech lze toto čerpadlo přepnout na opačný chod a používat ho jako klimatizaci. Nevýhodou těchto čerpadel je, že v zimních měsících, kdy teploty klesají hluboko pod bod mrazu, narůstá spotřeba elektrické energie. Důvodem je větší zatížení kompresoru, který musí vzduch více stlačovat, a nutnost vypomáhat čerpadlu topnou spirálou, kterou se vzduch přihřívá (nejčastěji se používá průtokový elektrokotel). TČ vzduch vzduch, případně vzduch voda, jsou vhodná zejména do míst, kde je i v zimě vyšší teplota venkovního vzduchu (např. Praha má v zimě průměrnou teplotu + 4,5 o C). Tato čerpadla se dají sice provozovat i v lokalitách, kde teplota klesá hluboko pod bod mrazu, ale při tomto provozu se musí počítat se snížením životnosti a s vyššími energetickými nároky na provoz. Výrobci těchto čerpadel udávají, že tato čerpadla jsou schopna pracovat v teplotním rozhraní od 20 o C do + 30 o C. Je potřeba počítat s tím, 18

19 že při teplotách kolem 20 o C dochází k maximálnímu zatížení kompresoru a že je potřeba přihřívat vzduch (vodu) pomocí elektrických spirál, což zvyšuje spotřebu elektrického proudu. [15][21] Na obr. 2.8 je znázorněno, jak TČ reguluje teplotu teplovodního média při různých venkovních teplotách. Obr. 2.8 Teplota provozního média TČ [21] TČ ODEBÍRAJÍCÍ TEPLO ZE ZEMĚ Tato čerpadla jsou na trhu k dostání ve dvou variantách, vždy jako země / voda. Tedy tepelným médiem je voda. Všechny varianty odebírají teplo ze země prostřednictvím kolektorů. První variantou je TČ s hloubkovými vrty. Pro vytápění jsou nejčastěji zapotřebí dva, nebo tři vrty o hloubce m. [16] Tato varianta je nejnáročnější z hlediska realizace a potřebných povolení, která jsou potřeba získat. Na druhou stranu tento způsob zabere nejmenší plochu a neovlivňuje ho okolní počasí. [21] Druhou variantou je TČ odebírající teplo z plochy pozemku. Tato varianta je velmi náročná na plochu, protože potřebuje cca m 2. [16] Při umisťování plošných kolektorů je zapotřebí počítat s tím, že na této ploše nesmí v budoucnu nic stát (bazén, garáž). Dalším z problémů je zajištění osvitu plochy sluncem. Pokud je TČ umístěno v místech, kde je dlouho sníh, půda nemusí stačit absorbovat dostatečné množství tepelné energie. TČ využívá akumulované solární energie v zemi. V podstatě se jedná o velký solární kolektor, který se přes léto nabíjí a přes zimu vybíjí. Oba typy čerpadel jsou znázorněny na obr. 2.9 a) a b) TČ ODEBÍRAJÍCÍ TEPLO Z VODY Tato varianta je opět dostupná ve dvou variantách. První je vhodná pro objekty v blízkosti větších řek, rybníků či přehrad. Využívá se tepelné energie, která je akumulována na jejich dně. Na dně vodní plochy jsou uloženy plastové hadice, které za pomocí média odebírají teplo a transportují ho k tepelnému čerpadlu. Tato varianta je poměrně levná, jak z hlediska instalace, tak z hlediska provozu. [21] Druhá varianta je vhodná pro objekty nacházející se v blízkosti spodních vod, nebo geotermálních pramenů. K vytápění jsou potřeba hloubkové vrty, prostřednictvím kterých je voda čerpána nahoru do výměníku, kde se odebere její teplo a následně je vrácena zpět. Tento 19

20 způsob je vhodný pouze pro oblasti s dostatečným množstvím spodní vody. Systém je náročný na údržbu a výměnu filtrů. [16] Obě varianty jsou znázorněny na obr. 2.9 c) a d) a) b) c) d) Obr. 2.9 Tepelná čerpadla [16] 20

21 3. PŘEHLED DOSTUPNÝCH ZDROJŮ ENERGIE A K NIM VZTAŽENÉ EMISE 3.1 PALIVA,,Zcela dominantním zdrojem energie jsou paliva. Zhruba osmdesát pět procent světové spotřeby světové energie se získává spalováním různých druhů paliv, zbytek poskytuje jaderná energetika, vodní energie a obnovitelné zdroje, z nichž opět asi osmdesát procent má původ ve spalování biomasy a odpadů. [2] Palivem je obecně libovolná látka, ve které je chemicky vázaná energie, která je za vhodných podmínek schopna projít chemickou reakcí spalováním. Při spalování se tato energie, která je obsažena v palivu, uvolňuje a mění se na energii tepelnou. [13] Paliva lze dělit do několika skupin. Nejčastějším dělením je dělení paliv podle skupenství na paliva pevná, kapalná a plynná. Toto rozlišení má svůj význam, protože podle skupenství se dělí i spalovací zařízení. Dalším způsobem je dělení podle stáří, na fosilní a recentní (paliva vznikající v současné době, např. dřevo, obilí), nebo podle původu na přírodní a umělá. Pro volbu paliva, které budeme používat na vytápění, mají zásadní vliv následující kritéria: cena, doprava paliva, legislativa a v neposlední řadě také možnosti daného objektu (omezení v místě instalace spalovacího zařízení). 3.2 EMISE Při každém spalování v přítomnosti kyslíku coby okysličovadla vznikají určité látky, které jsou považovány za emise (škodliviny). Tyto látky jsou definovány v Zákoně č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění. [32] Jako emise jsou zde brány oxid uhelnatý (CO), oxid siřičitý (SO 2 ), oxidy dusíku (NO x ) a tuhé znečisťující látky (TZL). CO je bezbarvý nedýchatelný plyn, který vzniká spalováním paliva při nedostatku kyslíku. Tento plyn se váže na hemoglobin až 200 krát rychleji než kyslík, což způsobuje nedostatek kyslíku v krevním oběhu a následné udušení. [2][5] SO 2 je kyselinotvorný plyn, který vzniká při spalování paliva, které obsahuje síru (uhlí, topný olej). Tento plyn reaguje se vzduchem a vznikají látky jako amoniak a kyselina sírová. Tyto produkty jsou zodpovědné za vznik kyselých dešťů, které nepříznivě působí na životní prostředí. [2][32] NO x vznikají při spalování reakcí kyslíku a vzdušného dusíku. Jedná se o směs oxidů (NO 2, N 2 O, N 2 O 3 a N 2 O 5 ), které se podobně jako CO váží na hemoglobin a tím zhoršují přenos kyslíku v krevním oběhu. Dále jsou tyto plyny zodpovědné za vznik nádorových onemocnění, onemocnění dýchacích cest a nepříznivě působí na zemskou atmosféru (jedná se o skleníkový plyn, který reaguje při vstupu do atmosféry s ozonem za vzniku NO 2 a O 2 ). [5] TZL vznikají při spalování paliva (těžké kovy, popílek). Jedná se o částice velmi malých rozměrů (0,1 µm 0,5 mm), které mají negativní dopad na lidské zdraví. Tyto částice jsou tak malé, že se při vdechnutí dostávají hluboko do plicních sklípků a jsou zodpovědné za onemocnění dýchacích cest a vznik nádorových onemocnění. [2][32] 3.3 ROZDĚLENÍ JEDNOTLIVÝCH PALIV PEVNÁ PALIVA V současné době existují dva základní druhy pevných paliv: uhlí a biomasa. Na dnešním trhu s biomasou tvoří největší podíl dřevo. Dále sem můžeme zařadit veškerá paliva, která 21

22 se z těchto paliv vyrábí (koks, brikety, dřevní štěpka ). Všechna pevná paliva se skládají ze tří základních částí: hořlavina, popelovina (nespalitelné minerály) a voda. Hořlavina je tvořena uhlíkem, vodíkem, sírou, kyslíkem a dusíkem. Jedná se o aktivní složku paliva, protože je nosičem chemicky vázané energie. Tato energie se uvolňuje při spalování ve formě tepla. [2][5] S rostoucím podílem popeloviny a vody obsažené v palivu klesá jeho výhřevnost. Tyto dvě složky se také významně podílejí na tvorbě emisí při spalování. Proto je snahou, aby byl jejich obsah v palivu co nejnižší. Množství popeloviny lze snížit velmi složitým postupem čištění spalin. (Toho je využíváno u středních, velkých a zvláště velkých zdrojů znečištění.) Poměrně snadno lze snížit množství vody v palivu. [5] Správným vysoušením a vhodným skladováním paliva dochází ke zvyšování jeho výhřevnosti a k poklesu tvorby emisí. Orientační výhřevnosti některých pevných paliv jsou uvedeny na obr Obr. 3.1 Orientační výhřevnost pevných paliv [3] Nevýhodou těchto paliv je jejich daňové zatížení, kromě DPH od vstoupil v platnost Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, v platném znění, který zavádí tzv. ekologickou daň. V současné době činí tato daň cca 8,50 Kč za 1 GJ spáleného tepla. [5] Platí se především za uhlí a paliva z něho dále vyráběná. Mezi další nevýhody můžeme zařadit nutnost přikládání, vynášení popela a zejména je také potřeba mít vhodný prostor pro skladování paliva. Mezi výhody těchto paliv můžeme zařadit jejich dostupnost. Při porovnání s cenami zemního plynu, topného oleje, nebo elektrické energie se i přes zmiňované daně stále jedná vzhledem k ročním nákladům za vytápění o nejlevnější palivo. Biomasa V současné době je největším zástupcem biomasy dřevo, patřící mezi obnovitelné zdroje energie. Jedná se o snadno dostupné palivo, které se používá po celou dobu existence lidstva. Lze předpokládat, že i v budoucnu bude dřevo důležitým palivem a zdrojem energie. Ze dřeva 22

23 a dřevního odpadu se dnes vyrábí další paliva, jako jsou pelety, dřevobrikety, dřevní štěpka a další. Problémem dřeva je obsah vody, která snižuje jeho výhřevnost. Voda má velké výparné teplo. To znamená, že je potřeba značného množství tepla na změnu vody ve vodní páru. Obsah vody ve dřevě se udává v procentech. Čím nižší, tím lepší. Za optimální se považuje vlhkost do 20 %. Významnou vlastností dřeva (biomasy obecně) je vysoký obsah tzv. prchavé hořlaviny. Jedná se o hořlavé plyny, které se uvolňují při spalování. [4] Při spalování nejprve dojde k zahřívací fázi, kdy se z paliva odpaří přítomná voda. K tomuto procesu často dochází i potom, co povrch dřeva již dávno hoří. Následně dojde k uvolnění prchavé hořlaviny, která s sebou nese asi 50 % energie obsažené v palivu. Z hlediska tvorby emisí je potřeba zajistit dostatečný přívod vzduchu, aby se omezil vznik CO a zajistilo se spálení prchavé hořlaviny. Pokud je vzduchu málo, nedojde ke spálení veškeré prchavé hořlaviny. Ta odchází spolu se spalinami komínem, což má za následek hustý tmavý, silně aromatizovaný kouř. Dále při spalování dochází ke vzniku NO x díky reakci vzdušného dusíku a kyslíku. [2][4] Uhlí Uhlí patří mezi fosilní paliva. Jeho výhřevnost roste s jeho stářím, protože čím je uhlí starší, tím je více prouhelnatělé (obsahuje větší množství uhlíku). Naopak obsah prchavé hořlaviny s jeho stářím klesá, viz Tab Obdobně jako dřevo se i uhlí může dále zpracovávat na další paliva, jako jsou např. koks a brikety. [5] Pro vytápění se v současné době používá především hnědé uhlí a brikety, které se k nám dováží nejčastěji z Polska, nebo Německa. Černé uhlí a koks se v současné době domácnostem k vytápění nevyplatí. Důvodem je vysoká cena tohoto paliva. Z hlediska emisí je uhlí zodpovědné především za lokální znečištění ovzduší. Hlavním problémem při spalování je vznik polétavého prachu (TZL). Dalším problémem je obsah síry, legislativa dovoluje pro vytápění domů používat uhlí s nízkým obsahem tohoto prvku. Hlavním důvodem tohoto nařízení je omezit vznik SO 2 a jeho negativní dopad na životní prostředí. Při nedostatku spalovacího vzduchu dochází opět k nárůstu tvorby CO. [5][32] Palivo Prchavá hořlavina [%] černé uhlí 20 hnědé uhlí 55 koks 1,5 Tab. 3.1 [4] KAPALNÁ PALIVA Nejčastěji používaným kapalným palivem jsou topné oleje, které se vyrábějí z ropy. Jsou zde i jiná paliva jako je nafta, Měřo, etanol a další. Tato paliva se ale pro vytápění objektů nepoužívají. U nafty je hlavní překážkou její cena, která neustále stoupá. Biopaliva (etanol a Měřo) se dnes používají z nařízení Evropské unie jako příměsi do pohonných hmot pro spalovací motory. Pro vytápění domácností a menších objektů je určen extralehký topný olej (ELTO, TOEL), především kvůli malému obsahu síry (do 0,1%). Ostatní druhy topných olejů se používají u větších spalovacích zařízení, kde se vyplatí používat nákladná odsiřovací zařízení a filtry.[5] ELTO u nás nepatří mezi běžně používaná paliva. Důvodem je vysoká cena, která je v současné době vyšší, než je cena zemního plynu. Tato skutečnost je dána zavedením 23

24 spotřební daně na toto palivo, což je následek kauzy topných olejů z 90. let, kdy k nám byla dovážena nafta jako ELTO a docházelo tak k daňovým únikům. Současná legislativa sice umožňuje žádat o vrácení spotřební daně poté co je ELTO použit na vytápění. Ale ani tato skutečnost nevedla k většímu využití tohoto paliva. U nás se toto palivo používá převážně na místech, kde není zaveden zemní plyn. Jinak je tomu například u našich sousedů v Německu, kde se ELTO používá k vytápění téměř 40% domácností. Důvodem je nižší a stabilnější cena tohoto paliva. ELTO je dobrým palivem, které má vysokou výhřevnost a nízký obsah emisí při spalování. Během spalování dochází k tvorbě malého množství SO 2 a při nedostatečném přístupu vzduchu taktéž k větší tvorbě CO a sazí. Mezi výhody tohoto paliva můžeme zařadit absenci popela, malou náročnost na provozu a snadný transport. Mezi nevýhody můžeme zařadit nutnost opatřit si nádrže na ELTO (pro běžný rodinný dům jsou zapotřebí nádrže na l), které podléhají přísným bezpečnostním, požárním a ekologickým předpisům, a vyšší cena. [5] Vlastnosti Jednotky ELTO hustota při 20 o C kg / m 3 max. 860 kinematická viskozita mm 2 / s při 20 o C max. 6 obsah popela hmotnostní % max. 0,01 obsah mechanických nečistot hmotnostní % max. 0,05 bod vzplanutí o C 56 bod tuhnutí o C max obsah síry hmotnostní % max. 0,1* Destilační zkouška do 350 o C objemová % min. 85 předestiluje výhřevnost MJ / kg min. 42 Tab. 3.2 Základní vlastnosti ELTO [5] *Dříve se maximální množství obsahu síry udávalo do 0,2 hmotnostních %. Od podle 4, odst. 6 Vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 357/2002 Sb., o stanovení požadavků na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší, v platném znění, byla tato hodnota snížena na 0,1 hmotnostních % PLYNNÁ PALIVA Plyn patří mezi nejrozšířenější paliva, která jsou dnes u nás používána k vytápění. Největší rozmach nastal v letech , kdy na našem území probíhala rozsáhlá plynofikace. Díky které byly ostatní paliva (pevná, kapalná) téměř vytlačena. Hlavním důvodem proč jsou plynná paliva tak oblíbená je to, že mají vysokou výhřevnost a nemají vysoké nároky na provoz. Vytápění plynem je možné plně automatizovat. Plyny používané k vytápění jsou obecně bezbarvé, hořlavé, nedýchatelné, nebo jedovaté látky, které jsou bez zápachu. Proto se odorizují, aby bylo možné včas odhalit případný únik. K odorizaci se nejčastěji používá například sirovodík. Toto opatření je ryze praktické, protože tyto plyny ve vyšších koncentracích tvoří se vzduchem výbušnou směs. Mezi nejpoužívanější plyny patří zemní plyn, propan a propan butan. V současné době se mluví o tzv. břidlicovém plynu. Jedná se o zemní plyn, který je rozpuštěn v břidlicovém podloží. 24

25 Zemní plyn Jedná se o plyn přírodního původu, který se většinou nachází u ložisek ropy, černého uhlí nebo také samostatně. Nejčastěji se jedná o směs metanu a vyšších uhlovodíků.,,v ČR využívá zemního plynu zhruba 2,5 milionů domácností, z toho více než 1 milion k individuálnímu vytápění. [6] Zemní plyn můžeme zařadit mezi ekologická paliva. Přestože se jedná o fosilní palivo, tak při jeho spalování dochází, při porovnání s pevnými a kapalnými palivy k tvorbě zanedbatelného množství emisí. Při spalování zemního plynu vzniká oxid uhličitý a vodní pára. Za emisní prvky můžeme považovat malé množství NO x, které vzniká při spalování reakcí vzdušného dusíku s kyslíkem. Mezi hlavní výhody tohoto paliva můžeme zařadit absenci popela při spalování, možnost plně automatického provozu a snadnou dostupnost. Mezi nevýhody patří snad jen jeho cena, která je závislá na kurzu koruny vůči dolaru a cenách ropy. I to že se vzduchem při vyšších koncentracích vytváří výbušnou směs. Vlastnosti zemního plynu jsou znázorněny v tab Tato tabulka má pouze informativní charakter, protože jednotlivé vlastnosti se liší podle toho, odkud je zemní plyn dodáván. Tab. 3.3 Vlastnosti zemního plynu [7] V současné době probíhá diskuse ohledně tzv. břidlicového plynu. Jak už zde bylo uvedeno, jedná se o zemní plyn, který je rozpuštěn v břidlicovém podloží. Ložiska tohoto plynu se nacházejí ve větších hloubkách a jednotlivá naleziště jsou po celé Evropě. Bohatá zásoby má podle probíhajících průzkumů především Polsko. Na našem území v současné době probíhá průzkum v oblasti Náchodska. Kromě tohoto ložiska se předpokládá, že další naleziště mohou být v oblasti Karlštejna, Nového Jičína a Trutnova. Velký zájem o budoucí těžbu tohoto plynu mají zejména americké společnosti, které v současné době platí a provádí průzkum možných nalezišť po celé Evropě. Propan, propan butan Propan a propan butan jsou uhlovodíkové plyny, které jsou získávány při zpracování ropy. Oba jsou pro účely vytápění dodávány ve zkapalněné podobě. Obdobně jako u kapalných paliv je tedy potřeba vybudovat v blízkosti objektu nádrže na toto palivo. Tyto plyny můžeme zařadit mezi ekologická paliva, protože neobsahují síru. Při spalování podobně jako u zemního plynu dochází k tvorbě vodní páry a oxidu uhličitého (jedná se o látky, které jsou běžně ve vzduchu). Z hlediska emisí by při nedostatku spalovacího vzduchu došlo k tvorbě většího množství CO. Při hoření dochází opět k reakci vzdušného dusíku a kyslíku za vzniku malého množství NO x. Výhodou těchto paliv je příznivá cena, která je srovnatelná s cenami zemního plynu. Při volbě správné velikosti zásobníku (dodávají se ve velikosti od 2 do 250 m 3 ) stačí doplňovat 25

26 palivo jednou ročně. A v neposlední řadě také skoro trojnásobná výhřevnost oproti zemnímu plynu. Mezi nevýhody můžeme zařadit pouze nutnost zakoupit nádrž, pro jejíž umístění platí přísné bezpečnostní předpisy a při provozu je potřeba uvažovat i s náklady na pravidelné revize. Bioplyn Bioplyn je směs oxidu uhličitého, metanu a dalších látek, které vznikají anaerobním rozkladem organických odpadních látek (např. zvířecí exkrementy, zbytky potravin, části rostlin). V současné době u nás není vytápění bioplynem příliš rozšířené. Důvodem je poměrně malý počet stanic, které tento plyn vyrábějí. Toto palivo patří k ekologickým zdrojům tepelné energie. [2] Na našem území se bioplyn používá převážně k vytápění zemědělských objektů. Jinak je tomu u našich sousedů, kde například v sousedním Rakousku je vznik bioplynových stanic podporován ze strany státu. Lze předpokládat, že do budoucna bude toto palivo hrát důležitou roli coby alternativní zdroj energie. 3.4 ELEKTRICKÁ ENERGIE V současné době si život bez této energie neumíme představit, protože téměř veškeré přístroje, které se nacházejí v našem okolí, jsou touto energií poháněny. Tato energie se dnes k vytápění využívá v drtivé většině nepřímo. Protože vytápět při současných cenách za elektrickou energii objekt pomocí několika přímotopů je ekonomicky neúnosné. Elektrická energie dnes z hlediska vytápění slouží převážně k pohonu tepelných čerpadel a elektrického podlahového vytápění. Výhodou takového vytápění je, že je lokálně ekologické, protože při vytápění nevznikají žádné emise. Je vhodné uvažovat, že při výrobě elektřiny ke vniku emisí dochází, neboť se většinou vyrábí v tepelných elektrárnách. Na druhou stranu jsou tyto elektrárny vybaveny výkonnými filtry, které většinu škodlivin odfiltrují. Do ovzduší se tak dostane jenom zlomek škodlivin. 3.5 SOLÁRNÍ ENERGIE Solární energie se dnes používá k výrobě elektřiny nebo k ohřevu teplé vody. Ještě v roce 2010 probíhal v solární energetice velký rozmach především díky špatné legislativě, která garantovala vysoké výkupní ceny elektrické energie. Tato cena se pohybovala kolem 12,- Kč za kwh. Pro srovnání cena jedné kwh z jaderné elektrárny stojí cca 70 haléřů. [30] K legislativní nápravě došlo teprve od , kdy byly výkupní ceny sníženy zhruba na polovinu. Z hlediska vytápění se solární energie používá k ohřevu TV. Nejčastěji se jedná o spojení solárních kolektorů s kotlem, který slouží k vytápění a přípravě TV. Prostřednictvím solárních kolektorů se nejčastěji v letních měsících dodává TV do objektu a tím se šetří provozní náklady kotle (zejména paliva). 26

27 4. ALGORITMUS VOLBY TEPELNÉHO ZDROJE Žijeme v době, kdy dochází ke každoročnímu růstu cen paliv a energií. A ani do budoucna nelze předpokládat, že by tento trend byl opačný. Proto je velmi důležité, jaký systém vytápění je nakonec zvolen. Na obr. 4.1 je znázorněn jednoduchý postup volby tepelného zdroje, jehož jednotlivé body jsou rozebrány v následujících podkapitolách. 4.1 NEŽ ZAČNEME Obr. 4.1 Blokové schéma algoritmu Ještě před začátkem volby konkrétního tepelného zdroje by měli být známy některé skutečnosti, které zásadním způsobem ovlivní konečné rozhodnutí pro ten či onen zdroj tepelné energie. Jak zde již bylo napsáno dochází k neustálému zdražování, výrobci v současné době využívají růstu cen energií a předhánějí se v nabídkách co možná,,nejúspornějších a nejekologičtějších zařízeních. Aby vytápění bylo co nejefektivnější a nejúspornější, nestačí pořídit a zprovoznit nejlepší kotel na trhu a doufat, že tak dojde k úsporám. Takto to opravdu nefunguje. V současné době je běžně zažitou praxí, že při volbě rodinného domu a volbě systému vytápění je řešeno spíše to, jak dům vypadá zevnitř a zvenku. Majitel přemýšlí jaké vybavení a nábytek si pořídí. Klade důraz na barvu jednotlivých místností, ale na systém vytápění se tak nějak zapomíná. Nezřídka dochází k tomu, že je zvolen zcela nevhodný a neekonomický způsob vytápění, který z peněženky pouze vytahuje nemalé peníze. Při výběru konkrétního tepelného zdroje by měl být kladen důraz na několik faktorů, které zásadním způsobem ovlivňují konečnou volbu. Tím hlavním je objekt, ve kterém bude zařízení provozováno. Dále pak palivo, které budeme používat a v neposlední řadě také systém obsluhy a regulace tohoto zařízení (postup je znázorněn na obr. 4.1). 27

28 4.2 VYTÁPĚNÝ OBJEKT Ještě před samotnou volbou tepelného zdroje by mělo dojít k co možná nejlepšímu zaizolování daného objektu. Minimálně by měla být realizována výměna starých oken za nová, protože starými a netěsnícími okny dochází k největším tepelným únikům. Čím lépe bude dům zaizolován, tím menší budou jeho tepelné ztráty a tím pádem i nižší náklady na samotné vytápění. U vytápěného objektu by se majitel měl zaměřit na následující oblasti: tepelné ztráty budovy, druh objektu (novostavba, rekonstrukce) a rozvod tepla po objektu. Tepelné ztráty objektu Nutnou podmínkou pro správně navržený zdroj tepelné energie je znalost tepelných ztrát objektu po provedené izolaci. Do budoucna nám s touto problematikou pomůže tzv. Energetický průkaz budovy viz Obr 4.2. Tento průkaz musí mít podle Vyhlášky 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov, v platném znění, od každá novostavba a také každý rekonstruovaný objekt, jehož celková podlahová plocha je větší než m 2. Jedná se o podobný štítek, který dnes známe například z elektrospotřebičů. Přičemž novostavby a budovy po rekonstrukci musí spadat do kategorie A, B, nebo C. [17] Při návrhu tepelného zdroje by mělo dojít ke zpracování projektu (Ceny projektů se v současné době na našem trhu pohybují v rozmezí cca od do Kč. Tato cena se odvíjí od požadavků zákazníka a náročnosti na výpočet.), ve kterém budou vypočítány tepelné ztráty objektu po zaizolování, a bude zde navržen optimální výkon tepelného zdroje. Je potřeba si uvědomit, že tepelné ztráty se počítají podle venkovních teplot, které jsou uvedeny v příslušných normách a na vnitřní teplotu místností 20 o C. Hodnoty venkovních teplot jsou brány dle oblasti, kde se daný objekt nachází. (např. pro Brno je brána hodnota - 12 o C, ale pro Žďár nad Sázavou už je to - 15 o C [17]) Takže celkové tepelné ztráty jsou potom proměnné v závislosti na venkovní teplotě a na teplotě kterou si nastavíme uvnitř objektu. Od znalosti tepelných ztrát objektu se odvíjí celkový výkon zdroje tepelné energie. Není vhodné instalovat tepelný zdroj, který má výkon Obr. 4.2 Průkaz energetické náročnosti pouze na pokrytí ztrát objektu. Tato skutečnost budovy [17] je dána tím, že v zimě mohou teploty poklesnout pod ty normované (např. v Brně pod hodnotu 12 o C a v interiéru může majitel požadovat vyšší teplotu než je oněch 20 o C). Celkový výkon zdroje tepelné energie je tedy nutné trochu naddimenzovat, tak aby bylo možné dům vytopit za každých okolností. Novostavba, nebo rekonstrukce stávajícího objektu Každý by si měl uvědomit, že tepelné ztráty nejsou jedinou věcí, která by měla být brána v potaz u daného objektu. Mělo by dojít k rozlišení dvou typů staveb. Jednou jsou novostavby a druhou je objekt, který je již postaven a následně dochází k jeho rekonstrukci. 28

29 Pokud se jedná o první typ stavby, tedy o novostavbu, tak by ještě před zahájením stavebních prací měl být znám zdroj tepelné energie, který bude použit pro vytápění. Toto má své opodstatnění, protože veškeré prostory jsou navrženy pro konkrétní způsob vytápění. Například pokud je rozhodnuto, že se bude topit pevnými palivy, tak dojde k výstavbě kotelny a dostatečně velké místnosti pro uskladnění paliva. Další a častější variantou je druhý typ stavby. Objekt, který je již postaven a dochází k jeho celkové rekonstrukci, nebo jen k výměně zastaralého vytápěcího systému za nový. Pokud se jedná o tuto variantu, tak je nutné počítat se stávající dispozicí objektu. Protože ne vše se dá změnit, nebo je to finančně velmi nákladné a nevyplatí se to. Například, pokud objekt dříve nebyl vytápěn pevnými palivy, není zde žádný prostor pro umístění kotle a skladu paliva. Jestliže chce majitel těmito palivy přesto topit, pak investice do kotelny s protipožárními dveřmi, prostorem pro skladování paliva a betonovou podlahou může atakovat hranici milionu korun. Tato cena se může blížit ceně malého domku. Rozvod tepla Dalším faktorem, který ovlivňuje volbu tepelného zdroje, je rozvod tepla, který bude použit. Na dnešním trhu existuje spousta variant jak rozvádět teplo po budově, ale ne všechny tepelné zdroje jsou vhodné pro to či ono otopné těleso. Otopná tělesa můžeme posuzovat z několika hledisek. Prvním hlediskem je druh teplovodního média, které je použito pro rozvod tepla. Nejčastěji je použita voda. Na trhu ale existují otopná tělesa, ve kterých je teplo vedeno parou, nebo vzduchem. V takovém případě musí být zakoupen speciální kotel, který provoz tohoto média umožňuje. Pokud je pro rozvod tepla použita voda, je důležité, aby byl pro daná otopná tělesa zvolen správný kotel. Například pro kondenzační kotle se používá podlahové vytápění, nebo nízkoteplotní radiátory, ve kterých proudí voda o teplotě o C. [13] Je to z toho důvodu, že při těchto nižších teplotách lze naplno využít principu kondenzace při jakékoliv venkovní teplotě. Nízkoteplotní radiátory mají větší plochu než klasické. Je to z toho důvodu, že jimi proudí voda o nižší teplotě. Naopak pro běžné kotle na plyn, nebo tuhá paliva se používají otopná tělesa, ve kterých proudí voda o teplotě cca o C. [13] Dalším hlediskem ovlivňujícím konečný výběr tepelného zdroje je materiál, ze kterého jsou otopná tělesa vyrobena. Z dřívější doby známe především žebrové litinové radiátory. V současné době je trendem používat menší deskové radiátory, které jsou dnes vyráběny nejčastěji z ocelových plechů, nebo z mědi. Je dobré uvážit, jaký rozvod tepla je preferován a poté při volbě tepelného zdroje k tomuto požadavku přihlédnout. Aby se nestalo, že v celém objektu je položeno například podlahové vytápění a pak zjistíme, že je pořízen kotel, který k tomuto vytápění není určen. 4.3 PALIVO Dalším faktorem, který zásadním vlivem ovlivňuje konečnou volbu tepelného zdroje je druh paliva, které bude použito pro vytápění. Jednotlivá paliva, jejich výhody a nevýhody jsou popsány v kapitole 3 (strana 21 26). Volbu konkrétního paliva, které bude nakonec použito pro vytápění, ovlivňují dva faktory. Prvním je dostupnost paliva a druhým je jeho cena. Dostupnost paliva Z hlediska dostupnosti paliva hraje důležitou roli poloha objektu, který bude vytápěn. Pokud je předběžně rozhodnuto o konkrétním typu paliva, je dobré ověřit jednotlivé dodavatele tohoto paliva v okolí. Například u zemního plynu není na našem území dosud 29

30 plynofikována pouze 1/3 obcí. Pokud se tedy dům nachází v této obci, tak počítat s tím, že sem bude zaveden plynovod a dům k němu bude připojen, není reálné. Pokud tedy do dané lokality není zaveden plynovod a nechceme k vytápění používat elektrický proud, je dobré se porozhlédnout po lokálních palivech. Jestliže se například v blízkosti nachází pila či uhelný sklad je výhodné používat pro vytápění dřevo, nebo uhlí. Na každé palivo by mělo být nahlíženo nejenom z hlediska jeho ceny, ale také z hlediska cen za jeho dopravu od dodavatele k zákazníkovi. Když se někdo rozhodne vytápět například peletami, pořídí si moderní kotel a až následně dojde ke zjištění, že v okolí pelety nikdo nedodává, je většinou už pozdě. Při vytápění peletami se roční spotřeba tohoto paliva pohybuje nikoli v řádu kilogramů, ale v řádu tun. Platit dopravu takového množství z větší vzdálenosti je ekonomicky neúnosné a mnohdy se celkový účet za palivo s jeho dopravou vyšplhá výš, než kdyby dotyčný topil elektřinou v elektrokotli. V dnešní době není problém dopravit téměř cokoliv kamkoliv, problémem je cena takové přepravy. Za rozumnou vzdálenost od koncového distributora k zákazníkovi můžeme považovat okruh cca kolem 30 km. Od této vzdálenosti přestává být doprava paliva rentabilní, nevyplatí se a je dobré se porozhlédnou po jiném typu paliva. Cena paliva Jak už zde bylo uvedeno, je nutné si uvědomit, že cena paliv a energií neustále stoupá. Je tedy vhodné provést menší průzkum u jednotlivých paliv zhruba na 10 let dopředu. Je to z toho důvodu, aby nás nepřekvapil náhlý cenový skok paliva a z laciného způsobu vytápění se tak rázem nestal předražený zdroj tepelné energie. I když se nikdy nepodaří odhadnout přesný cenový růst, mělo by dojít k menšímu průzkumu z hlediska několika faktorů, mezi tyto faktory patří: naleziště daného paliva, jeho dostupnost, odhadované zásoby do budoucna, dosavadní vývoj na trhu a v neposlední řadě také ceny u jednotlivých dodavatelů. Obr. 4.3 Náklady na vytápění [18] 30

31 Na obr. 4.3 jsou znázorněny náklady jednotlivých paliv na vytápění domu, který spotřebuje ročně 65 GJ tepla. Pro výpočet byly v grafu použity průměrné ceny paliva z TEPELNÝ ZDROJ Pokud je již rozhodnuto, jaký typ paliva bude použit a z vypracovaného projektu je patrné, jaké jsou tepelné ztráty objektu a s tím související výkon budoucího tepelného zařízení, je vhodné přistoupit k volbě zdroje tepelné energie. Ještě před tímto výběrem konkrétního zdroje tepelné energie by mělo být rozhodnuto, jestli toto zařízení bude používáno pouze k vytápění, nebo i k ohřevu TV. Volba by měla být provedena s ohledem na následující skutečnosti (kromě již výše zmíněných): provozní náklady, návratnost, revize, emise a v neposlední řadě by také neměl být opomenut možný výpadek elektrického proudu a požadavek na komfort. Provozní náklady a návratnost Provozní náklady a návratnost tepelného zařízení jsou pro koncového spotřebitele dva důležité pojmy. Do provozních nákladů patří náklady na energii paliva, náklady na služby spojené se zařízením a náklady na údržbu. Z hlediska koncového spotřebitele je snahou tyto náklady co možná nejvíce eliminovat. Cena paliva se musí respektovat a tak se výrobci v současné době snaží na trh dodávat co možná nejúspornější zařízení. Snahou je s co možná nejmenším množstvím paliva dosáhnout co nejvyšších účinností. Ceny služeb a náklady na údržbu se u každého výrobce liší a je jen na koncovém spotřebiteli, aby si vybral podle svého uvážení. Druhým pojmem je návratnost. Každý otopný systém by měl být udělán tak, aby po určité době došlo k návratnosti počátečních investic v podobě úspor paliva. Revize Nedílnou součástí dnešních spalovacích zařízení jsou servisní intervaly, které jsou většinou prováděny jednou ročně. Zpravidla těsně před topnou sezónou, tak aby bylo dané zařízení vždy ve 100% kondici. Je potřeba si uvědomit, že některé revize jsou dány zákonem a jiné jsou dobrovolné, avšak doporučené. Například u plynových zařízení patří mezi uzákoněné revize povinnost jednou ročně vymést komín a nechat jednou ročně vystavit zprávu o provedení kontroly, anebo čištění spalinové cesty (dle Nařízení vlády č. 91/2010 Sb., o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv, v platném znění). Mezi nepovinné revizní úkony patří například čištění kotle, které sice není povinné, ale z hlediska plynulého a bezproblémového chodu je doporučené. Obdobně jako u zmiňovaných plynových zařízení platí podobné revize i u zařízení na jiné druhy paliv. Je potřeba si uvědomit, že neprovádění povinných revizí může být sankciováno a při případné havárii dochází ze strany pojišťoven ke krácení, nebo zcela nulovému plnění. Případně pokud dojde ke způsobení škody na cizím majetku je pojišťovna oprávněna požadovat náhradu škody na viníkovi. Emise Trendem současné doby je prodávat taková tepelná zařízení, která produkují jenom minimální množství emisí. Zařízení, která současní výrobci uvádějí na trh, jsou už dnes bez problému schopna plnit emisní normu s označením ČSN EN 303-5:2000 třídy 3. [2] Tato norma v současné době ještě není povinná. Můžeme jí přirovnat například k automobilové 31

32 normě Euro 6, která stanovuje množství emisí, které mohou být vypouštěny z automobilu. I tato norma ještě není povinná a přesto ji mnoho výrobců aut plní již dnes. Pro současné malé zdroje tepelné energie platí norma ČSN EN 303-5:2000 třídy 1 a 2. Chystaná novelizace bude do budoucna připouštět pouze zařízení, která budou plnit normu ČSN EN 303-5:2000 třídy 3 a vyšší. [2] Každý výrobce, který chce na trh uvést nový zdroj tepelné energie, musí tento kotel podrobit přísným emisním zkouškám, které stanoví, jestli a za jakých podmínek se toto zařízení smí používat. Zároveň je každý výrobce povinen seznámit zákazníka jaké palivo se smí v tomto zařízení při stanovených podmínkách spalovat. Co však již není povinné, je kontrola uživatelů, jestli tyto podmínky opravdu dodržují. Pokud si zákazník koupí moderní kotel a bude v něm spalovat paliva, pro která tento kotel není navržen, nebo v něm bude spalovat dokonce odpad (v případě kotlů na tuhá paliva), tak potom nelze očekávat, že takto provozované zařízení bude schopné plnit emisní limity. Tvorba emisí při spalování je popsána v kapitole 3 (strana 21 26). Výpadek elektrického proudu V současné době jsou moderní tepelné zdroje zcela závislé na dodávkách elektrické energie. Především řídící jednotky připomínají malý počítač. V situaci kdy dojde k výpadku proudu, tato zařízení nefungují. I v dnešní době můžeme najít spoustu především menších obcí, kam je elektrický proud dodáván pouze jednou nadzemní větví. S tímto problémem jsou spojené především vícedenní výpadky proudu v zimních měsících, kdy často dochází k pádům stromů a větví na tato vedení. Je proto vhodné v těchto obcích s výpadkem počítat a zvolit alternativní způsob vytápění v případě dlouhodobějšího výpadku. V současné době se nabízejí dva způsoby řešení. Ten první je pořízení sekundárního lokálního topeniště nejčastěji krbových kamen, Obr. 4.4 elektrocentrála které zajistí teplo alespoň v jedné místnosti. EXTOL [19] Druhým a v současné době zajímavým řešením je pořízení malé elektrocentrály, která je po dobu výpadku proudu schopna dodávat elektrickou energii nejenom tepelnému zdroji, ale i dalším spotřebičům jako jsou ledničky a mrazničky. Cena menších elektrocentrál se pohybuje kolem Kč. [19] 4.5 SYSTÉM REGULACE Posledním a často opomíjeným faktorem je systém regulace zdroje tepelné energie. Jak zde již bylo uvedeno, nestačí zakoupit a zprovoznit nejmodernější kotel na trhu a myslet si, že tak ušetříme. Na dnešním trhu najdeme spoustu výrobků, které jsou schopny regulovat otopný systém a dodávat tak teplo do jednotlivých místností právě ve chvíli, kdy je to potřeba. Nejčastějším problémem je špatná komunikace regulačního zařízení a kotle. Regulátor je buďto úplně nekompatibilní, nebo komunikuje pouze omezeně a nedají se tak využít všechny jeho funkce. Nejlepší způsob, jak těmto komplikacím předejít, je vybrat si regulační zařízení od stejného výrobce, který nám dodal kotel. Druhou možností je informovat se u výrobce nebo na prodejně, která zařízení jsou plně kompatibilní a dají se tak použít. 32

33 Dříve se (a i v současné době se ještě používají) pro regulaci používaly termostaty, které byly umístěny v jedné místnosti, a regulovaly teplotu v celém objektu. Takže docházelo k tomu, že některé místnosti byly přetopené a v jiných bylo naopak chladno. V současné době jsou nejlepší volbou na trhu digitální bezdrátové termostatické hlavice, které umožňují individuální nastavení teploty v místnosti pro konkrétní hodinu a den. (viz obr. 4.5) Jedná se o bezdrátový programovatelný ventil, který komunikuje s čidlem, které je umístěno na kotli. Tyto ventily se umisťují na každé otopné těleso a podle potřeby si regulují přísun teplé vody a tím udržují teplotu, kterou si uživatel nastaví v dané místnosti. Tyto ventily mohou být navíc doplněny o tzv. okenní čidlo, které při otevření okna uzavře ventil a tím je zabráněno zbytečnému vytápění právě větrané místnosti. [20] Cena těchto ventilů se pohybuje v rozmezí kolem cca 1 000,- Kč včetně DPH za jeden kus. Tato počáteční investice se však vrátí v podobě komfortní regulace teploty v místnosti a úsporách za provoz kotle, protože kotel spíná pouze v okamžiku kdy je to nutné a teplo je dodáváno pouze tam, kde je ho potřeba. (výrobci udávají, že díky těmto hlavicím se dá uspořit cca 30 % nákladů na vytápění [20]) Jedinou nevýhodou těchto zařízení je tak nutnost většinou jednou za 2 roky vyměnit staré baterie za nové. Obr. 4.5 Digitální termostatická hlavice eq 3 MAX [20] 33

34 5. VIRTUÁLNÍ MODELOVÝ DŮM Virtuální modelový dům je dům, který je určen k celoročnímu obývání pro tří až pětičlennou rodinu. Jedná se o novostavbu, která podle průkazu o energetické náročnosti budov viz obr. 4.2, spadá do kategorie B [22], tedy do kategorie úsporná budova. Obr. 5.1 Virtuální modelový dům CESMÍNA [23] 5.1 POPIS VIRTUÁLNÍHO MODELOVÉHO DOMU Dům se nachází ve městě Holešov, které leží 13 km severozápadně od Zlína, v nadmořské výšce 232 m. n. m. Jedná se o přízemní rodinný dům se sedlovou střechou (se sklonem 35o) s využitím podkroví. Dům je dispozičně řešen tak, že v přízemí se nachází prostorné zádveří, na které je přímo napojena technická místnost s prostorem vhodným pro umístění kotle pro vytápění objektu. Zádveří navazuje na chodbu, odkud jsou přístupny ostatní místnosti: prostorný obývací pokoj spojený s kuchyní a jídelnou, WC, koupelna a pracovna. V podkroví se nacházejí 3 ložnice, koupelna s WC a šatna. Obě koupelny mají prostor pro umístění pračky. Pod schodištěm se nachází prostor, který se dá využít jako komora pro uskladnění věcí. V obývacím pokoji je počítáno s umístěním krbu, nebo krbových kamen. Plány budovy jsou zobrazeny na obr. 5.2 a 5.3. Počet osob 3-5 Obytné místnosti 5 + kk Užitná plocha domu 136,8 m2 Obytná plocha domu 89,2 m2 Zastavěná plocha 112,8 m2 Obestavěný prostor 655,8 m3 Výška střechy 7,2 m Orientace hlavního vstupu J, Z, S Tab. 5.1 Parametry domu CESMÍNA [23] 34

35 Obr. 5.2 Přízemí domu [23] Legenda: 1.01 zádveří 8,3 m technická místnost 3,2 m chodba 10,6 m schodiště 4,9 m komora 3,3 m koupelna 4,4 m WC 1,6 m pracovna 12,0 m kuchyně 9,1 m obývací pokoj a jídelna 24,7 m terasa 1.12 krytý vstup 35

36 Obr. 5.3 Podkroví domu [23] Legenda: 2.01 schodiště 4,9 m schodišťová hala 8,5 m ložnice 12,0 m ložnice 16,1 m šatna 5,4 m ložnice 15,3 m koupelna a WC 7,9 m 2 Z dispozičního řešení tohoto domu je patrný současný trend výstavby rodinných domů, kdy jsou tyto domy navrhovány pro vytápění plynem, nebo elektrickou energií. Pro vytápění pevnými palivy nejsou současné rodinné domy vybaveny potřebnou velikostí technické místnosti pro umístění kotle, ani potřebnými skladovacími prostory. 5.2 NÁVRH VYTÁPĚNÍ Návrh vytápění pro tento virtualní modelový dům Cesmína bude realizován podle blokového schématu, které je znázorněno na obr. 4.1 pro 2 vhodné zůsoby vytápění (plynový kotel a TČ), kdy na konci bude provedeno jejich porovnání. 36

37 5.2.1 VYTÁPĚNÝ OBJEKT Jak je znázorněno na obr. 4.1, tak každý objekt by měl být posuzován podle 3 následujících kritérií: Tepelné ztráty objektu Tepelné ztráty tohoto objektu jsou pro střední klimatickou oblast v ČR (normovaná zimní teplota: - 15 o C) vypočítány na hodnotu pohybující se kolem 9 kw [22]. Tato hodnota je důležitým faktorem pro volbu celkového výkonu tepelného zdroje, který bude použit pro vytápění v tomto domě. Výkon tepelného zařízení se bude pohybovat nad touto hodnotou, protože, jak zde již bylo uvedeno, lze předpokládat, že v zimě může teplota poklesnout pod hodnotu 15 o C. Pro vytápění tohoto objektu by měl stačit výkon tepelného zdroje pohybující se okolo 12 kw. Novostavba, nebo rekonstrukce V tomto případě se jedná o novostavbu, takže jsou možné stavební úpravy. Například technická místnost (1.02) o ploše 3,2 m 2 může být zvětšena posunutím příčky mezi zádveřím a technickou místností, nebo protažením technické místnosti posunutím obvodových zdí. Rozvod tepla Pro rozvod tepla v tomto objektu je vhodné použít kombinaci podlahového vytápění s radiátory. Toto řešení je vhodné zejména pro to, že jednotlivé místnosti mají různou podlahovou plochu a ne všude je vhodné použít radiátory, nebo podlahové vytápění. Podlahové vytápění je vhodné použít především v obývacím pokoji, který je svou rozlohou největší místností v objektu, protože pomocí radiátorů by nebylo dosaženo celkové tepelné pohody v celé místnosti. Další prostory vhodné pro použití podlahového vytápění jsou chodba, obě koupelny a zádveří. Ostatní místnosti jsou vzhledem ke své velikosti vhodné pro použití jak podlahového vytápění, tak radiátorů. Z hygienického hlediska je lepší v těchto místnostech (zejména v podkrovních ložnicích a v pracovně) použít radiátory, protože při podlahovém vytápění dochází k většímu víření prachu, což není vhodné zejména pro alergiky PALIVO Tento modelový dům je z hlediska své dispozice (absence sklepních prostor a malé technické místnosti) vhodný k vytápění a přípravu TV pomocí zemního plynu, nebo elektrické energie. [22] Ostatní druhy paliv (zejména pevná paliva) nejsou pro vytápění tohoto objektu vhodná, protože zde chybí jakýkoliv vhodný prostor pro jejich skladování. Dostupnost U obou paliv není problém s jejich dostupností, protože k elektřině jsou dnes připojeny všechny domácnosti v ČR. S přívodem plynové přípojky k domu také nebude problém, protože obec Holešov je plynofikována. Cena Cena elektrické energie a zemního plynu se v ČR řídí nabídkou a poptávkou na světovém trhu. Koncový zákazník tak nemá možnost tuto cenu nijak ovlivnit. Jedinou možností jak ušetřit je výběr koncového dodavatele této energie. 37

38 V ČR v současné době existuje několik dodavatelů, kteří se předhánějí svými nabídkami. Tytam jsou doby, kdy musel člověk obíhat jednotlivé pobočky a zjišťovat kolik u konkrétního dodavatele zaplatí za dodávky energie. Dnes za nás dokáže všechno vyřešit internet. Díky tzv. srovnávačům cen (např. a spousta dalších) můžeme za několik málo okamžiků znát nejlepší nabídku v našem kraji. Výhodou těchto srovnávačů cen je nejen to, že během okamžiku máme přehled o cenách jednotlivých dodavatelů, ale také fakt, že je možné okamžitě uzavřít smlouvu o dodávkách energie do objektu. Takovéto uzavírání smluv má své výhody, neboť bývá většinou poskytnuta větší sleva, než kdyby došlo k uzavření smlouvy na pobočce TEPELNÝ ZDROJ Zemní plyn V případě zemního plynu je nabídka kotlů značně omezena, protože většina zařízení je dnes konstruována na výkonový rozsah kw, což je pro tento dům značně předimenzované zařízení. Nicméně zajímavou volbou je turbo kotel Geminox ZEM 2 17 SET 125, jedná se o kotel se 120 l zásobníkem TV s výkonovým rozsahem od 2,4 17 kw. Cena tohoto setu se u jednotlivých prodejců pohybuje okolo ,- Kč. [24] Výhodou tohoto kotle, kromě širokého výkonového rozsahu je tzv. turbo odvod spalin. Jedná se o kotel, který nepotřebuje komín (odvod spalin je vyveden na fasádu, nebo nad střechu místnosti ve které se kotel nachází). Vzduch potřebný pro spalování si přivádí z venkovního prostoru, takže může být umístěn i v uzavřených nevětraných místnostech a je vhodný jak pro použití radiátorů, tak pro podlahové vytápění. Elektrická energie Druhou variantou je vytápění pomocí elektrické energie. V tomto případě je zajímavou volbou použití TČ vzduch voda. Vhodnou volbou je TČ NIEBE SPLIT Set 1. Toto tepelné čerpadlo má tepelný výkon od 3 7 kw a je vybaveno pomocným 6 kw elektrokotlem (podle přání zákazníka je výkon elektrokotle dodáván v rozmezí 0 9 kw). Souhrnný tepelný výkon je tedy až 13 kw, což je dostatečná rezerva pro modelový dům. [25] TČ se skládá ze dvou jednotek, vnitřní ACVM 270 se zabudovaným 270 l zásobníkem pro přípravu TV a venkovní jednotkou AMS Cena tohoto kompletu, včetně zásobníku TV, oběhového čerpadla a pomocného 6 kw elektrokotle, je ,- Kč. [25] Výhodou tohoto TČ je jeho variabilní tepelný výkon, možnost ohřevu TV, vestavěný pomocný elektrokotel a možnost obráceného chodu (v létě jde toto TČ používat jako klimatizaci odvádí teplo z objektu ven). 38

39 Obr. 5.4 Plynový kotel Geminox [24] Obr. 5.5 TČ NIEBE [25] Jak u plynového kotle, tak u TČ se pro snížení nákladů v letních měsících (kdy je dostatek slunečního záření) dají použít solární kolektory pro ohřev TV. V obou případech by to znamenalo investici do solárních kolektorů ( Kč za m 2 ), druhého zásobníku TV (obvykle litrů, jehož cena se pohybuje okolo ,- Kč), malého oběhového čerpadla, které zajistí cirkulaci vody mezi kolektory a zásobníkem, a propojení s kotlem nebo TČ, aby bylo v případě potřeby možné plynule přepnout mezi zásobníkem od kolektorů a zásobníkem od zdroje tepelné energie. [26] Náklady a návratnost Energetickou náročnost budovy by měl vždy stanovit projektant, který vypracuje projekt, ve kterém jsou stanoveny tepelné ztráty objektu a množství energie, který tento dům spotřebuje. V tomto případě k vypracování projektu nedošlo a hodnota tepelných ztrát byla zjištěna z ové komunikace. [22] Z hlediska nákladů bude vždy záležet na venkovní teplotě, protože obě zařízení mají plynule regulovatelný tepelný výkon. Nicméně i bez znalosti celkové energetické náročnosti můžeme odhadnout celkové náklady na energie pro vytápění. Využít můžeme opět srovnávačů cen (např. již zmíněné usetreno.cz), kdy po zadání dostupných parametrů (typ domu, kraj ve kterém se objekt nachází, typ zdroje tepelné energie ) dojde k orientačnímu výpočtu ceny za vytápění. V případě plynového turbo kotle se průměrná cena pohybuje kolem ,- Kč za rok (dodavatel E.ON, tarif Energie standard). U vytápění TČ se tato cena pohybuje kolem ,- Kč za rok (dodavatel X energie, tarif Dom tepelné čerpadlo 22). [27] O návratnosti se dnes především díky neustálému růstu cen paliv a energií nedá mluvit. Lepší je zamyslet se nad tím, kolik peněz díky počáteční investici ušetříme v porovnání s jinými běžně používanými zařízeními na trhu. Revize Z hlediska revizí a povinných kontrol je na tom lépe TČ, protože u něj stačí jednou ročně (většinou před topnou sezónou) kontrola servisním technikem nejčastěji se jedná o čištění venkovní jednotky. Plynový turbo kotel by měl jednou ročně absolvovat čištění hořáků. Další povinností majitele tohoto zařízení je nechat jednou ročně vystavit revizní správu o provedení kontroly, anebo čištění spalinové cesty. A jednou za rok je také nutné nechat vymést komín. 39