Zbožíznalství technická normalizace a ochrana zboží

Transkript

1 AC Innovation s.r.o. Projekt: Praktický průvodce ekonomikou aneb My se trhu nebojíme! Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.34/ Vzdělávací oblast: Zbožíznalství technická normalizace a ochrana zboží Ing. Markéta Rolčíková, Ph. D. Ústecký kraj

2

3 OBSAH 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ KLASIFIKACE ZBOŽÍ VÝROBKOVÁ (PRODUKTOVÁ) ŘADA KLASIFIKACE PRODUKTŮ DLE ČSÚ KŘIVKA ŽIVOTNOSTI VÝROBKU ZROD VÝROBKU ROZŠIŘOVÁNÍ VÝROBKU ZRALOST VÝROBKU STÁRNUTÍ VÝROBKU HODNOCENÍ, OCHRANA ZBOŽÍ A TECHNICKÁ NORMALIZACE TECHNICKÁ NORMALIZACE ČESKÝ NORMALIZAČNÍ INSTITUT ÚŘAD NA OCHRANU PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ OBALY A JEJICH CHARAKTERISTIKY PŘEPRAVNÍ PROSTŘEDKY SKLADOVÁNÍ ČLENĚNÍ SKLADŮ DOPRAVA VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ DOPRAVA STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA ZÁKLADNÍCH TYPŮ DOPRAVY POUŽITÁ LITERATURA INTERNETOVÉ ZDROJE

4 4

5 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Počátky zbožíznalství jsou spojeny se vznikem a rozvojem obchodu. Za zakladatele této nauky je považován J. Beckmann ( ). Zbožíznalství jako nauka o zboží se zabývá hodnocením zboží a zkoumáním jeho užitné hodnoty a ochranou užitné hodnoty. Metodou zbožíznalství je hodnocení zboží, tedy: zajišťování růstu jakosti výrobků, technické, estetické, ekonomické a všeobecně hygienické a ekologické úrovně výrobků. Zbožíznalství rozděluje zboží do sortimentních skupin, vyhledává ukazatele jakosti a metody jejich měření, zkoumá původ vad a navrhuje zábrany škod. Zboží jako součást výzkumu trhu také aktivně podněcuje vznik nových výrobků a jejich uvedení na trh (1). Na počátku je lidská potřeba. Vazba mezi lidskou potřebou a zbožím je patrna z následujícího obrázku (obr. 1). Obr. 1: Řetězec činnosti spojených se vznikem zboží Lidská potřeba MARKETING - průzkum trhu - propagace MARKETING VÝROBEK VÝROBA - distribuce TRH ZBOŽÍ (produkt) - propagace Pramen: [vlastní zpracování] Lidská potřeba je pociťování nedostatku některé základní potřeby. Je to ve vědomí člověka odrážející se pocit nedostatku něčeho, co pokládá za žádoucí nebo nezbytné pro uchování a rozvoj svého žití a který člověka nutí k určité činnosti. Potřeby nevznikají pouze jako určitý stav ve vědomí člověka. Změny prostředí, vliv lidí, kteří se v daném prostředí vyskytují, ovlivňují nejen chování dalších lidí v okolí, ale i jejich lidské potřeby. Pokud výrobci pomocí průzkumu trhu odhalí a specifikují lidskou potřebu, mohou ji přeměnit do konkrétní podoby výrobku i s jeho užitnými vlastnostmi. Výrobci tedy mohou zahájit výrobní činnost a výstupem této činnosti je samotný výrobek. Tento výrobek je nutné vhodnými distribučními kanály (velkoobchod a maloobchod) umístit na vhodný trh, kde je výrobek předmětem směny a z výrobku se stává zboží. Zákazník, který má o výrobek zájem, výrobek koupí, tj. dochází ke směně za peníze. Zákazník si při koupi zboží nekupuje jen samotné zboží, ale také užitnou hodnotu, kterou dané zboží má. Užitné vlastnosti vznikají ve výrobě, následně se ověřují na trhu, ale zanikají spotřebou daného výrobku. Tím, se že výrobek spotřebovává, využívá se užitná hodnota výrobku, která spotřebou zaniká. Marketing se mimo jiné zabývá odhalením lidské potřeby a její přeměnou na koupěschopnou poptávku. Marketing bere za základ výzkum potřeby a požadavky zákazníků, zaměřuje se na odhalování, vyvolávání (1) CVRČEK, Karel a kol. Zbožíznalství I pro obchodní akademie a ostatní střední školy. 6. uprav. vyd. Praha: Fortuna, ISBN

6 a ovlivňování potřeb a na jejich přeměnu v poptávku po výrobcích a službách podniku, s cílem dosahovat na trhu maximálně možného ekonomického efektu. Marketing se dotýká výroby i odbytu a je vrcholnou složkou řízení. Trh je místo, kde se střetává nabídka s poptávkou po daném výrobním faktoru. Trh je místní a časové soustředění prodávajících (strana nabídky) a kupujících (strana poptávky). Na trhu se odehrává nákup a prodej zboží, dochází tedy ke směně, směně zpravidla za peníze. Předmětem směny jsou tzv. objekty trhu, což jsou výrobní prostředky, spotřební zboží i služby. Trh lze rozdělit na jednotlivé části, tzv. segmenty. Každému tržnímu segmentu, na základě znalosti jeho charakteristických rysů, lze zpracovat zcela individuální politiku propagace, politiku stanovení ceny, distribuce a ostatních částí marketingového programu. Součástí celého řetězce jsou i logistické činnosti. Logistiku lze definovat jako vědní disciplínu, která se zabývá pohybem materiálů a zboží z místa vzniku do místa spotřeby a s tím souvisejícím informačním tokem. Mezi stěžejní logistické činnosti, které budou i v této části materiálu stručně popsány, patří skladování, doprava a ochrana produktu, resp. jejho obaly. Mezi další činnosti, do kterých logistika zasahuje, patří zásobování, výroba, výběr dodavatele atd. 2. KLASIFIKACE ZBOŽÍ Vzhledem k tomu, že se vyrábí velké množství zboží a služeb, je nutná jejich klasifikace. Důvody, které vedly a vedou ke klasifikaci zboží, jsou např.: rozšiřování a prohlubování sortimentu ve všech ekonomických činnostech, snaha efektivněji uspořádat základní ekonomické informace o zboží a službách, existence a rozvoj výpočetní techniky, možnost volby vhodných distribučních cest, možnost volby vhodných způsobů propagace. Nejčastější členění zboží, resp. předmětů, které se používá, je členění z marketingového pohledu, kdy je nutné specifikovat vhodné způsoby distribuce zboží, vhodné způsoby propagace zboží a také vhodnou cenovou strategii. Členění zboží, resp. produktů, je členění na: spotřební zboží, průmyslové zboží. Někdy se také hovoří o členění zboží dle spotřeby, a to na spotřební předměty určené pro konečnou spotřebu spotřebitele a předměty pro výrobní spotřebu, což jsou produkty určené k dalšímu zpracování. Spotřební zboží je určené pro konečnou spotřebu koncových spotřebitelů, jako jsou domácnosti. Způsob klasifikace spotřebního zboží je vyvozen ze spotřebitelských kupních zvyků, protože tyto poznatky o návycích spotřebitele lze využít při vytváření marketingové strategie. Rozlišují se tyto typy spotřebního zboží: 6

7 1. Zboží denní potřeby, které je nakupováno často, opakovaně, ihned a bez velkého uvažování, zákazník nakupované zboží neporovnává s ostatním konkurenčním zbožím. Jedná se o velký počet výrobků určených pro domácnost, které mají nízkou jednicovou cenou. Výrobky jsou na trhu široce dostupné. Toto zboží je možno dále dělit na: a. Běžné zboží je zboží, které člověk kupuje pravidelně (např. základní potraviny, čisticí prostředky, drogistické zboží). a. Nárazové zboží je takové zboží, které zákazník nenakupuje na základě plánu. Jedná se o zboží, které je v prodejně vyloženo na více místech, protože zákazníci je běžně nevyhledávají. Typickým příkladem jsou čokoládové tyčinky, které jsou často umístěny vedle pokladen, protože zákazníci si neuvědomí, že by si je mohli koupit, dokud je neuvidí. a. Naléhavé zboží je zboží, které je zákazníkem požadováno tehdy, jestliže ho nutně potřebuje (např. pláštěnka či deštník, když prší, rozmrazovač a lopata během zimní bouře). Výrobci toto zboží záměrně rozmístí v mnoha prodejnách, aby podchytili zákazníky, kteří, jak předpokládají na základě zkušeností, budou toto zboží požadovat. 1. Zboží dlouhodobější spotřeby je takové zboží, které zákazník nakupuje na základě dlouhodobějšího plánování a rozhodování. Zákazník si zboží vybírá na základě porovnávání základních atributů, jako jsou cena, kvalita, styl atd. Tyto výrobky nejsou pravidelně nakupovány, většinou je nákup proveden jednou za pár let. Nákupní cena je vyšší než u zboží denní potřeby. Příkladem je elektronika, nábytek, oděvy, bílá technika. 1. Speciální zboží je spotřební zboží s jedinečnými neopakujícími se vlastnostmi a unikátní identifikační značkou. Výrobek, který označíme jako značka nebo značkové zboží, je výrobkem, resp. službou, s takovými charakteristikami, které ho zřetelně odlišují od ostatních obdobných výrobků. Zboží je dražší. Zákazníci obětují i čas, aby našli prodejce, který má požadované značkové zboží. Příkladem jsou značkové trendy oděvy, dámské kabelky, chytré telefony, luxusní automobily. 1. Neprozkoumané zboží je zboží takové, o kterém zákazník ještě neví, že by si ho koupil, nebo o jehož nákupu běžně neuvažuje. Jedná se o zcela nové výrobky, jako např. zařízení pro zpracování potravin, masážní křesla. Tyto výrobky jsou neprozkoumaným zbožím, zákazník se o něm dozví až na základě reklamy či osobního prodeje spojeného s předváděcí akcí. Dalším příkladem mohou být životní pojistky, místa na hřbitově, náhrobní kameny a encyklopedie.(2), (3), (4) 1. Služby, na rozdíl od fyzického produktu, mají 4 základní vlastnosti, kterými jsou: nehmatatelnost, nedělitelnost, proměnlivost, pomíjivost. (5) Služby mohou být v oblasti potravinářství, dopravy, odívání, zdravotnictví, školství, bydlení, vzdělávání atd. Klasifikace průmyslového zboží je založena na obecném použití výrobků, tedy podle toho, jak vstupuje do výrobního procesu. Průmyslové zboží je rozděleno do těchto kategorií: (2) KOTLER, Philip. Marketing management. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, ISBN (3) ŠNAPKA, Petr; DVOŘÁČEK, Jaroslav. Tržní ekonomika a marketing. VŠB: Ostrava (4) DVOŘÁČEK, Jaroslav. Marketing. Institut vzdělávání FMPE: Havířov, s. (5) PAYNE, Adrian. Marketing služeb. 1. vyd. Praha: Grada, ISBN X. 7

8 1. Suroviny, materiál a polotovary je zboží, které plně vstupuje do výrobku výrobce. Suroviny lze rozdělit na přírodní materiál, jako jsou zemědělské produkty (pšenice, bavlna, dobytek, ovoce, zelenina atd.), a přírodní produkty (ryby, dřevo, ropa, železná ruda atd.). Tyto produkty se dodávají ve velkých objemech. Pokud se zákazník rozhoduje o tom, kterého dodavatele si zvolí pro dodávky surovin, je pro něj hlavním kritériem cena a spolehlivost dodávek. Materiál, jako např. cement, surové železo, který do výroby vstupuje, je v ní dále zpracováván. Ale polotovary, jako např. elektromotory, pneumatiky, odlitky, do výroby, vstupují bez jakékoliv změny jejich formy. 1. Lze říci, že tato skupina průmyslového zboží se stává fyzickou součástí finálního výrobku. Nákup tohoto zboží je prováděn ve velkém množství, na základě racionálního uvažování a na základě dlouhodobých objednávek. 1. Kapitálové položky je zboží, které se stává podstatnou součástí finálního výrobku. Zahrnuje dvě skupiny, kterými jsou investice a příslušenství. Investice představují majetkové položky s dlouhou dobou životností, a tedy i vysokými náklady na pořízení. Jedná se například o nákup budov (výrobní haly, správní budovy atd.) nebo tzv. pevných zařízení (notebooky, počítače, lisy, výtahy atd.). Investice se zpravidla nakupují přímo od výrobce. Než je nákup zrealizován, probíhá mezi výrobcem a odběratelem dlouhodobé osobní vyjednávání o dodávkách zboží, cenách, kvalitě atd. Jedná se o zboží, při jehož prodeji a poprodejním servisu je důležitý osobní kontakt. Reklama se při prodeji investičních položek moc nevyužívá. 1. Příslušenství jsou položky, které se také nestávají součástí finálního výrobku, ale pomáhají k zajištění výrobního procesu. Patří do nich přemístitelné výrobní příslušenství a nástroje (např. ruční nářadí a vysokozdvižné vozíky) a kancelářské příslušenství (například psací stroje a psací stoly). Příslušenství má kratší životnost než investice. Prodej tohoto průmyslového zboží zajišťují zprostředkovatelé, ne přímo výrobci. Počet kupujících je mnoho, objednávky jsou malé. Při výběru dodavatelů hraje rozhodující roli jakost, vlastnosti, cena a služby. 1. Pomocný materiál a služby jsou položky, které ani částečně nevstupují do finálního výrobku. Pomocný materiál je buď provozní pomocný materiál (mazadla, uhlí, psací papír, psací potřeby atd.), nebo pomocný materiál pro údržbu a opravy (barvy, hřebíky, košťata). Pomocný materiál je obdobou zboží denní potřeby u spotřebního zboží. Toto zboží se nakupuje opakovaně a při jeho nákupu se vynakládá minimální nákupní úsilí. Pomocný materiál se prodává prostřednictvím zprostředkovatelů, protože počet zákazníků je veliký, jsou geograficky rozptýleni a cena za jednotku je nízká. Preference značek je velmi nízká. 1. Mezi služby jsou řazeny obchodní služby, jako např. služby spojené s údržbou a opravou (např. čištění oken, opravy psacích strojů), nebo obchodní poradenské služby (např. právní a reklamní poradenství). Tab. 1: Rozdíly mezi spotřebním a průmyslovým zbožím shrnutí (6), (7) SPOTŘEBNÍ ZBOŽÍ ASPEKTY PRŮMYSLOVÉ ZBOŽÍ relativně hodně množství zákazníků relativně málo relativně malé požadované množství velké malá hodnota transakce vysoká různá balení specifické malá znalost zákazníka velká (6) KOTLER, Philip. Marketing management. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, ISBN (7) ŠNAPKA, Petr; DVOŘÁČEK, Jaroslav. Tržní ekonomika a marketing. VŠB: Ostrava

9 2.1. Výrobková (produktová) řada Výrobková řada je skupina výrobků, která spolu těsně souvisí, protože plní podobnou funkci. Jsou prodávány stejné skupině zákazníků, prochází stejnými distribučními cestami a vytváří shodný cenový rozsah (třída výrobků: elektrospotřebiče; výrobkové řady: chladničky, sporáky, pračky aj.). Proto je nutné sledovat a zjišťovat, zda jsou všechny produkty takové, že obstojí u zákazníka a také, že nejsou ztrátové. Je nutné sledovat, který produkt má nejvyšší naději na úspěch u zákazníka a naopak ty produkty, které u zákazníka a na trhu nemají úspěch, vyřadit z výrobkové řady. Souhrn veškerých výrobkový řad se nazývá výrobkový (produktový) mix. Výrobkovým mixem se nazývá také sortiment výrobků, tedy soubor všech produktů a položek, které konkrétní prodejce nabízí k prodeji svým zákazníkům. Výrobkový mix lze charakterizovat jeho šířkou, délkou a hloubkou Klasifikace produktů dle ČSÚ Struktura národního hospodářství dle Českého statistického úřadu je pomocí tzv. klasifikace OKEČ = Odvětvová klasifikace ekonomických činností. Je to struktura ekonomických činností, která se používá pro účely statistického sledování. Ta je rozdělena do sekcí, subsekcí a oddílů. Tato klasifikace OKEČ byla od 1. ledna 2008 nahrazena Klasifikací ekonomických činností (CZ-NACE), a to sdělením ČSÚ č. 244/2007 Sb. Klasifikace je rozdělena do sekcí, oddílů, skupin tříd. Základní sekce jsou: A Zemědělství, lesnictví a rybářství B Těžba a dobývání C Zpracovatelský průmysl D Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu E Zásobování vodou, činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi F Stavebnictví G Velkoobchod a maloobchod, opravy a údržba motorových vozidel H Doprava a skladování I Ubytování, stravování a pohostinství J Informační a komunikační činnosti K Peněžnictví a pojišťovnictví L Činnosti v oblasti nemovitostí M Profesní, vědecké a technické činnosti N Administrativní a podpůrné činnosti O Veřejná správa a obrana, povinné sociální zabezpečení P Vzdělávání Q Zdravotní a sociální péče R Kulturní, zábavní a rekreační činnosti S Ostatní činnosti 9

10 T Činnosti domácností jako zaměstnavatelů; činnosti domácností produkujících blíže neurčené výrobky a služby pro vlastní potřebu U Činnosti exteritoriálních organizací a orgánů (8) Klasifikace produkce (CZ-CPA) byla zavedena sdělením ČSÚ č. 275/2008 Sb. Zabývá se klasifikací produkce jako výsledku ekonomické činnosti. Tato klasifikace nahrazuje bývalou Standardní klasifikaci produkce. Klasifikace produkce byla vytvořena tak, aby členila produkci podle společných vlastností. Je podkladem pro přípravu statistiky produkce, statistiky obchodní činnosti, statistiky zahraničního obchodu a přepravy produktů. Produkty jsou v klasifikaci členěny a označeny následovně: sekce, tj. první úroveň označená písmenem, oddíly, tj. druhá úroveň, ve které jsou položky označeny dvoumístným číselným kódem, skupiny, tj. třetí úroveň, ve které jsou položky označeny trojmístným číselným kódem, třídy, tj. čtvrtá úroveň, ve které jsou položky označeny čtyřmístným číselným kódem, kategorie, tj. pátá úroveň, ve které jsou položky označeny pětimístným číselným kódem, subkategorie, tj. šestá úroveň, ve které jsou položky označeny šestimístným číselným kódem. (9) Tab. 2: Ukázka klasifikace CZ-CPA (10) Sekce Oddíl Skupina Třída Kategorie Subkategorie A Produkty a služby zemědělství, lesnictví a rybářství 01 Produkty zemědělství a myslivosti a související služby 01.1 Plodiny jiné než trvalé Obiloviny (kromě rýže), luštěniny a olejnatá semena Pšenice Pšenice tvrdá Klasifikace (CZ-CPA) a klasifikace CZ-NACE jsou spolu propojeny. Pro daňové účely, resp. výpočet odpisů, je dlouhodobý majetek řazen do jednotlivých odpisových skupin. Zařazení dlouhodobého majetku do odpisových skupin se děje podle přílohy zákona o dani z příjmu, kde je majetek členěn podle tzv. Třídění hmotného majetku do odpisových skupin. (8) Český statistický úřad: Klasifikace ekonomických činnosti (CZ-NACE). [online] [cit ] Dostupné z nsf/i/klasifikace_ekonomickych_cinnosti_(cz_nace). (9) Český statistický úřad: Klasifikace produkce (CZ-CPA). [online]. [ ]. Dostupné z cast_cz_cpa/$file/metodicka_cast.pdf. (10) Český statistický úřad: Klasifikace produkce (CZ-CPA) - systematická část. [online]. [ ]. Dostupné z 10

11 3. KŘIVKA ŽIVOTNOSTI VÝROBKU (11) (12) (13) Firma, která vstoupí na trh s novým výrobkem, musí sledovat nejen průběh života výrobku, ale také změny ekonomických podmínek, konkurenci a změny u konkurence, změny požadavků zákazníků atd. Na tomto základě pak firma musí přepracovávat marketingovou strategii týkající se daného výrobku, resp. vytvářet úspěšné strategie pro všechny etapy života výrobku. Jestliže se firmě podaří určit etapu, ve které se výrobek nachází, pak může lépe vytvářet marketingový plán. Při dostatečné nabídce mají spotřebitelé možnost nakupovat u kohokoli při nejpřitažlivější kombinaci zboží, ceny a služeb. Jestliže zboží není pro zákazníka přitažlivé, všechno ostatní úsilí podniku přijde vniveč. Výrobky podniku proto musí být uzpůsobeny tak, aby uspokojily požadavky zákazníků. Výzkum a vývoj produktu, předcházející uvedení výrobku na trh, je velmi důležitou činností, kterou firmy nesmí podcenit. Zavádění nových výrobků je hlavním prvkem marketingového programu podniku. Ten musí stále dodávat spotřebitelům nové výrobky, aby si udržel dosavadní zákazníky a získal nové. Inovace výrobního programu je spojena s koncepcí životního cyklu výrobků. Obecně lze životní cyklus výrobku rozdělit na 4 základní etapy: 1. zrod výrobku (etapa zavádění), 2. rozšiřování výrobku (etapa růstu), 3. zralost výrobku (etapa dospělosti), 4. stárnutí výrobku (etapa úpadku, poklesu). Každé období se vyznačuje určitými charakteristickými rysy, kterým se musí přizpůsobovat i marketingová strategie výrobce nebo poskytovatele služeb. Kumulativní hodnoty objemu prodeje v průběhu jednotlivých stádií životnosti jsou schematicky zachyceny (viz obr. 2). Obecný tvar křivky životnosti výrobku je S-tvar. Životní cyklus výrobku se vyznačuje různými úrovněmi prodeje. Je ovšem problematické přesně určit, kdy jedna etapa končí a druhá začíná. (11) KOTLER, Philip. Marketing management. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, ISBN (12) ŠNAPKA, Petr; DVOŘÁČEK, Jaroslav. Tržní ekonomika a marketing. VŠB: Ostrava (13) DVOŘÁČEK, Jaroslav. Tržní ekonomika a marketing. VŠB: Ostrava

12 Obr. 2: Obecná křivka životnosti výrobku (14) (15) (16) prodej 1. křivka životnosti 2. křivka životnosti křivka zisku zrod rozšiřování zralost stárnutí čas 3.1. Zrod výrobku Zavádění nového výrobku nese s sebou vždy řadu rizik a mělo by být prováděno pouze po důkladné analýze trhu týkající se pravděpodobné poptávky po výrobku. Využívá se dosavadních i nově získaných poznatků z oblasti materiálů, technologických i pracovních postupů pro vývoj výrobků nových nebo zlepšení funkcí stávajících výrobků. V této etapě je dosahováno ztrát, nebo velmi nízkého zisku, protože objem prodeje je nízký, distribuce obtížná a propagační náklady vysoké. Navíc ne všechny nové výrobky jsou úspěšné. Velké finanční prostředky je třeba vynaložit na získání distributorů. Charakteristickým rysem tohoto období jsou vysoké náklady na zavedení výrobku, které se věnují na reklamu, předvádění, výcvik prodejců, poradenskou službu zákazníkům. Výdaje na propagaci dosahují vzhledem k prodeji nejvyšší úrovně, protože je třeba vynaložit max. propagační úsilí pro: informování potencionálních zákazníků o novém, ale neznámém výrobku, přesvědčení spotřebitele, aby výrobek vyzkoušel, zabezpečení distribuce nového výrobku do maloobchodní sítě. Vyskytuje se pouze několik konkurentů vyrábějících základní provedení výrobku, trh zatím není připraven akceptovat jemnější výrobková rozlišení. (14) KOTLER, Philip. Marketing management. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, ISBN (15) ŠNAPKA, Petr; DVOŘÁČEK, Jaroslav. Tržní ekonomika a marketing. VŠB: Ostrava (16) DVOŘÁČEK, Jaroslav. Tržní ekonomika a marketing. VŠB: Ostrava

13 Firmy se zaměřují na kupující s vyššími příjmy. Převládá tendence udržet ceny na vysoké úrovni, protože: náklady jsou vysoké vzhledem k malému vyrobenému množství, nejsou ještě zvládnuty veškeré technologické problémy, jsou potřeba vyšší zisky na podporu vysokých propagačních výdajů nutných pro dosažení růstu poptávky Rozšiřování výrobku Správně zvolený marketingový program v prvním stádiu přináší u vhodně vybraného výrobku úspěch. Zboží na trhu se ujme, poptávka po něm se rychle zvyšuje. První uživatelé jsou s výrobkem spokojeni a většina průměrných zákazníků ho začíná kupovat. Rostoucí poptávce musí odpovídat pohotová výrobní a dodací kapacita, případně připravené zboží ve skladě. Nezachytit toto období vzestupu znamená ztratit vše, co na daném výrobku může podnik získat. Jde o jediné stádium v cyklu životnosti výrobku, kdy u úspěšného zboží lze zvýšit cenu. Navíc v důsledku vyššího odbytu a vyšší sériovosti je možné dosáhnout výrazného snížení výrobních nákladů na jednici. Stoupající obrat v tomto období však vzbuzuje pozornost a zájem konkurence, která se snaží úspěšný výrobek napodobit, což je snazší a rychlejší, než novou věc vymyslet, zkonstruovat a vyrobit. Nová konkurence vstupuje na trh, protože je přitahována vidinou velkých výrobních možností a velkého zisku. Je proto nezbytné nadále rozšiřovat prodejní cesty, pronikat na další trhy, připravovat další zlepšení a modernizaci. U úspěšných výrobků je toto období charakterizováno maximálním ziskem. Zisk roste díky velkému objemu produkce a klesání jednicových výrobních nákladů. Náklady na propagaci udržují firmy na stejné úrovni nebo je mírně zvyšují v případě výskytu konkurence a z důvodu zabezpečení trvalé informovanosti trhu. Pokud prodej roste rychleji, pak podíl nákladů na propagaci klesá vzhledem k objemu prodeje Zralost výrobku V etapě zralosti již výzkum a vývoj mnoho nepřispívá k účinnosti plnění funkcí výrobku, k životnosti výrobku ani k dalšímu rozšíření funkční upotřebitelnosti. Trh začíná být nasycen, počet poptávek a objednávek se značně zmenšuje. Pokles prodejů má za následek přebytek kapacity v průmyslu, což vede k zesílení konkurence, která se předhání v tom, aby vstoupila i na velmi malé trhy. Konkurence musí být vedena různými způsoby: kvalitou, cenou, dodací lhůtou, servisem, doplňkovými službami. Přestože výrobek je stále prodejný, musí se nabízet něco navíc určitá výhoda. Styk se zákazníky se musí prohlubovat, je nejvyšší čas začít modernizovat, zlepšovat, zavádět nové typy, barvy, zvyšovat užitnou hodnotu pro zákazníka. Nelze zvyšovat ceny výrobku (vydávají se nové ceníky), naopak rostou náklady na reklamu a obchodování, rozpočet na výzkum a vývoj s cílem zdokonalit výrobek a jeho příslušenství. Uzavírají se smlouvy na zakázkovou výrobu. 13

14 Všechny tyto kroky ohrožují zisk, čímž odpadají slabší konkurenti a na trhu zůstávají pouze dobře zavedení konkurenti, kteří se snaží získat konkurenční výhodu Stárnutí výrobku Pokles prodeje má několik příčin: technologický pokrok, přesun zákaznických zájmů, zvýšení domácí či zahraniční konkurence. Řada konkurentů již nevydrží tlak na ceny a náklady. Kapacita je nadbytečná a začíná výrazně narůstat zboží na skladě. Ceny i zisky jen klesají, proto výrobce musí mít další zboží v období růstu, které příznivě ovlivní celkový výsledek hospodaření. Zbývající firmy na trhu snižují nabídku, tj. opouští malé tržní segmenty a ty segmenty, které mají slabou distribuční síť. Za symptomy stárnutí výrobků lze považovat: klesající poptávku ze strany zákazníků, zejména na mezinárodních trzích, zvyšující se tlak na ceny, rabaty, zvláštní výhody nebo poskytování úvěrů, nemožnost dále snižovat výrobní náklady dalšími racionalizačními opatřeními, rostoucí zásoby vyrobeného zboží na skladě, neúčinnost i vhodně volených reklamních prostředků. V jednotlivých stádiích životnosti lze pozorovat rozdílný průběh přírůstků prodeje a přírůstků zisku - křivka prodejů stále roste i v období, kdy křivka přírůstků zisku již dosáhla svého vrcholu. Může to být vysvětleno i konkurencí ostatních podniků produkujících podobné zboží stlačující cenu a tím i zisk. Znamená to, že k zajištění pokračujících přírůstků zisku musí podnik inovovat a rozvíjet nové výrobky. Větší snaha o dosažení vysokých přírůstků zisku než o samotný objem prodeje je důležitým aspektem dobrého marketingového řízení. Ne všechny výrobky mají křivku životního cyklu ve tvaru písmene S. Tvar S je popisem historie prodeje typického výrobku. Tři nejčastěji se vyskytující tvary jsou: (17) a) Tvar RŮST DEPRESE ZRALOST Např. prodej malých kuchyňských vařičů nastavitelných na velmi nízkou teplotu. Od roku prudce narůstá prodej. Do roku 1979 poklesl prodej na poloviční úroveň prodeje roku 1976 a na této úrovni se stabilizoval. (17) KOTLER, Philip. Marketing management. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, ISBN

15 Obr. 3: Křivka životnosti výrobku tvar RŮST DEPRESE ZRALOST Objem prodeje čas b) Tvar CYKLUS RECYKLUS Např. v souvislosti s prodejem léků. Farmaceutická firma intenzívně propaguje nový druh léku a tak vznikne první cyklus. Později začne prodej klesat, a proto firmy vyvinou další propagační tlak, jehož důsledkem je další cyklus, který je obvykle menší a má kratší dobu trvání. Obr. 4: Křivka životnosti výrobku tvar CYKLUS RECYKLUS Objem prodeje primární cyklus recyklus čas c) Tvar VLNOVITÝ Např. prodej nylonu (mnoho nových uživatelů - výsadkáři, výrobci punčoch, košil koberců - objevilo nylon mnohem později). Prodej probíhá úspěšnými životními cykly, které jsou odrazem toho, jak další uživatelé postupně objevují užitné vlastnosti výrobku. 15

16 Obr. 5: Křivka životnosti výrobku tvar VLNOVITÝ Objem prodeje čas Tvar křivky životního cyklu ovlivňují významné faktory, jako: typ výrobku, kvalita výrobku, cena výrobku a její možné snížení v budoucnu, výdaje na reklamu, dobré umístění propagačních materiálů, poskytnuté úvěrové podmínky (na straně výrobce i spotřebitele), distribuční cesty. 4. HODNOCENÍ, OCHRANA ZBOŽÍ A TECHNICKÁ NORMALIZACE Jak již bylo řečeno, zbožíznalství se mimo jiné zabývá zkoumáním užitné hodnoty zboží. Tato nauka určuje užitné vlastnosti sortimentních skupin zboží z hlediska jejich funkce, spolehlivosti, trvanlivosti, zdravotní nezávadnosti, estetické působivosti atd. Pro posouzení jmenovaných vlastností se používají 2 skupiny metod, a to metody objektivní a metody subjektivní. Objektivní metody, resp. objektivní zkoušky, se provádějí za předepsaných podmínek v laboratořích. Výsledky těchto zkoušek jsou opakovatelné, i když se provádějí jinými pracovníky na jiných pracovištích. Výsledky zkoušek se vyjadřují číselnou hodnotu určité fyzikální či chemické veličiny a číselná hodnota je také porovnána s technickou normou, standardem či parametry stanovenými dodavatelem. Výrok o zkoušce je také slovně popsán, např. že výrobek je vyhovující či nevyhovující. Subjektivní metody (často nazývané jako senzorické metody) hodnocení jsou založeny na posouzení jednotlivých vlastností výrobků smyslovými orgány posuzovatele (subjektu). Tyto metody jsou relativně nenáročné na zařízení, ale nedají se zopakovat, na rozdíl od objektivních metod. Výhodou těchto metod je, že 16

17 odpovídají skutečným podmínkám spotřeby chuť, vůně, estetický dojem, zvuk hudebního nástroje a další smyslové vjemy nejsou měřitelné jinými metodami. Případná chyba jednotlivce je omezena prací hodnotitelské komise. Jakost zboží je chápána jako souhrn užitných vlastností, na základě nichž se zákazník rozhoduje, zda si výrobek koupí, a také umožňuje uspokojovat stanovené potřeby. Řízení jakosti probíhá ve všech průmyslově vyspělých zemích. Stát tedy vytváří instituce, zákony a podmínky, aby výroba produktu probíhala na vysoké technické a ekonomické úrovni a byl tak zajištěn odbyt produktu. V ČR je péče o jakost podřízena programu standardizace, který zahrnuje technickou normalizaci, státní zkušebnictví a metrologii. V Evropské unii se prosadil jednotný systém řízení jakosti, který je založen na mezinárodních normách řady ISO.(18) 4.1. Technická normalizace Normalizace je stanovení norem o jednotných rozměrech, tvarech, jakostech. Technická normalizace je souhrn činností a opatření, kterými se sjednocuje nejvýhodnější řešení pro opakované případy z hlediska: jakosti, bezpečnosti, ochrany životního prostředí. Souhrn činností a opatření mají vést ke zjednodušení a zhospodárnění konstrukce a výroby a také vést k dodržení jakosti výrobků. Technická normalizace je zaměřena např.: na omezení počtu stejných druhů výrobků, na nastavení parametrů výrobků, na sjednocení měrové jednotky a značky, na volbu technicky nejpokrokovějších řešení. Výsledkem technické normalizace jsou technické normy. Technická norma je dokument, který udává všeobecná pravidla či pokyny, nebo charakteristiku činností nebo jejich výsledků, s cílem dosáhnout optimálního stupně uspořádání v dané oblasti. Technická norma je dokument, který musí být schválen účastníky normotvorného procesu. Dodržování normy je závazné. Jsou zaměřeny: na vytváření prostředků komunikace mezi zúčastněnými stranami, na podporu hospodárnosti v užití materiálů a energií při výrobě a výměně zboží, k ochraně zájmů spotřebitele prostřednictvím přiměřené a trvalé kvality výrobků a služeb, k podpoře obchodu, zejména toho mezinárodního. (18) CVRČEK, Karel a kol. Zbožíznalství I pro obchodní akademie a ostatní střední školy. 6. uprav. vyd. Praha: Fortuna, ISBN

18 Podle rozsahu působení lze normy členit: na normy organizací (podnikové), což jsou normy přijaté vedením organizace či ústavu. Jsou určeny k internímu využívání a dodržování. Tyto normy jsou dostupné veřejnosti jen na základě dohody. na normy teritoriální, což jsou normy na úrovni části území. Tyto normy jsou veřejnosti dostupné. Jsou v podobě zákona či vyhlášky. na státní normy, což jsou normy přijaté národní normalizační organizací (ČSN, DIN). Tyto normy jsou veřejnosti dostupné. na mezinárodní normy, což jsou normy přijaté mezinárodní normalizační organizací (ISO normy). I tyto normy jsou veřejnosti přístupné.(19), (20), (21) 4.2. Český normalizační institut Český normalizační institut byl příspěvkovou organizací, která byla zrušena Ministerstvem průmyslu a obchodu v roce Institut se zabýval tvorbou, vydáváním a zveřejňováním českých technických norem. Práci českého normalizačního institutu převzal Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen ÚNMZ). ÚNMZ vznikl v roce 1993 na základě zákona č. 20/1992 Sb. ÚNMZ je organizační složkou státu v resortu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Hlavním posláním ÚNMZ je zabezpečovat úkoly vyplývající ze zákonů České republiky upravujících technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a úkoly v oblasti technických předpisů a norem uplatňovaných v rámci členství ČR v Evropské unii. Od roku 2009 zajišťuje také tvorbu a vydávání českých technických norem Úřad na ochranu průmyslového vlastnictví Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen ÚPV) je jedním z ústředních orgánů státní správy ČR. Plní zejména funkci patentového a známkového úřadu. Působnost ÚPV je v oblasti udělování patentů na vynálezy a vedení rejstříku ochranných známek. Průmyslové právo je chápáno jako ochrana výsledků technické tvůrčí činnosti (vynálezy a užitné vzory), předmětů průmyslového výtvarnictví (průmyslové vzory), jakož i práva na označení (ochranné známky a označení původu), v neposlední řadě také konstrukční schémata polovodičových výrobků (tzv. topografie polovodičových výrobků) a další. Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen ÚPV) byl zřízen zákonem č. 21/1993 Sb. jako ústřední orgán státní správy České republiky. V souladu s působností stanovenou zákonem č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví ÚPV: (19) CVRČEK, Karel a kol. Zbožíznalství I pro obchodní akademie a ostatní střední školy. 6. uprav. vyd. Praha: Fortuna, ISBN (20) SKOPAL, Jaroslav; DVOŘÁK, Rudolf. Technická normalizace. 1. vyd. Praha: ČVUT Praha, ISBN (21) Akademický slovník cizích slov. Academia. 1. vyd. Praha: Fortuna, s. ISBN

19 rozhoduje v rámci správního řízení o poskytování ochrany na vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků, ochranné známky a označení původu výrobků a vede příslušné státní rejstříky o těchto předmětech průmyslových práv, vykonává činnost podle předpisů o patentových zástupcích, získává, zpracovává a zpřístupňuje fond světové patentové literatury. V čele úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda.(22) Udělení patentu se děje na základě tzv. patentové přihlášky. Tuto přihlášku podává původce vynálezu. Patentová přihláška se podává na předtištěném formuláři, viz obr. 6. Obr. 6: Ukázka patentové přihlášky (23) Vynálezem se rozumí řešení technického problému, které se projevuje novým nebo vyšším účinkem. Vedle vlastní žádosti o patent musí obsahovat popis vynálezu, popř. jeho výkresy, a tzv. patentové nároky, které přesně vymezují předmět, pro nějž se ochrana požaduje. Přihlášku lze obdržet v podatelně úřadu, kde se také podává osobně nebo poštou, přihlášku lze rovněž podat elektronicky s ověřeným elektronickým podpisem. (22) Úřad průmyslového vlastnictví: Poslání Úřadu a jeho postavení ve státní správě. [online]. [cit ]. Dostupné z upv/zakladni-informace/poslani-uradu-a-jeho-postaveni-ve-statni-sprave.html. (23) Úřad průmyslového vlastnictví: Vynálezy/Patenty. [online]. [cit ]. Dostupné z 19

20 V souladu s evropským patentovým systémem se úplný průzkum patentovatelnosti provádí na základě žádosti přihlašovatele. Tato žádost musí být podána nejpozději do 36 měsíců od podání přihlášky. Teprve na základě úplného průzkumu, v němž bylo shledáno, že vynález splňuje všechny podmínky patentovatelnosti, úřad udělí patent. Za úkony v patentovém řízení se platí správní poplatky. Majitel patentu rovněž musí platit poplatky za jeho udržování v platnosti. Patenty se udělují na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné. Patentovat lze nejen nové výrobky a technologie, ale i chemicky vyrobené látky, léčiva, průmyslové produkční mikroorganismy, jakož i biotechnologické postupy a produkty získané jejich pomocí. Patentovat nelze objevy nebo vědecké teorie, programy pro počítače, nové odrůdy rostlin a plemena zvířat a způsoby léčení lidí a zvířat. Patent udělený v České republice platí 20 let od podání přihlášky a jeho základní účinek spočívá v tom, že bez souhlasu jeho majitele jej nikdo nesmí využívat. Souhlas k využití patentu se uděluje licenční smlouvou. Patent lze rovněž prodat. V případě porušení patentu je založena plná občanskoprávní a trestní odpovědnost. (24) Ochrannou známkou se rozumí označení v grafickém provedení, které je tvořeno zejména slovy, písmeny, číslicemi, barvou, kresbou nebo tvarem výrobku či jeho obalu. Ochranná známka je určena k rozlišení výrobků nebo služeb a také k propagaci produktu. Fyzická nebo právnická osoba, která chce zaregistrovat ochrannou známku do rejstříku ochranných známek, musí podat Přihlášku ochranné známky (viz obr. 7). Úřad průmyslového vlastnictví provede formální průzkum, zda má přihláška zákonem předepsané náležitosti, poté i věcný průzkum, při němž zjišťuje, zda předmětem přihlášky není označení, které je nezpůsobilé k zápisu do rejstříku (např. shodnost s jinou dříve zapsanou ochrannou známkou, druhové nebo popisné označení, klamavé nebo nepravdivé označení). Zápisem do rejstříku získává vlastník ochranné známky výlučné právo známku používat a platnost zápisu trvá 10 let. Uvedenou dobu může vlastník prodloužit podáním žádosti o obnovu zápisu vždy o dalších 10 let. Tento úkol je za úředně stanovený poplatek. (25) Příklad ochranné známky v ČR: Czech Made, Ekologicky šetrný výrobek, Zdravotně nezávadná obuv - bota pro Vaše dítě Žirafa, Bezpečné hračky. (24) Úřad průmyslového vlastnictví: Vynálezy/Patenty. [online]. [cit ]. Dostupné z (25) Úřad průmyslového vlastnictví: Ochranné známky. [online]. [cit ]. Dostupné z ochranne-znamky.html. 20

21 Obr. 7: Ukázka přihlášky k ochranné známce (25) Pod pojmem průmyslový vzor se chápe vzhled výrobku spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného, nebo jeho zdobení. Je to např. tvar, střih oděvu, kresba, barva. Zpravidla se jedná o práci designéra. Jde o vizuálně vnímatelnou vlastnost výrobku, nikoliv např. o jeho technickou nebo konstrukční podstatu. Výrobkem je průmyslově nebo řemeslně vyrobený prostorový nebo plošný předmět. Grafika sama o sobě, bez spojení s konkrétním výrobkem, průmyslovým vzorem není. Ne každý průmyslový vzor je možné chránit. Průmyslový vzor lze chránit, je-li nový a má-li individuální povahu. O zápis průmyslového vzoru do rejstříku se žádá přihláškou průmyslového vzoru, nejlépe s použitím formuláře dostupného v podatelně úřadu nebo na Internetu, osobně nebo poštou (viz obr. 8). Přihláška musí obsahovat údaje o přihlašovateli, projev jeho vůle o zápis průmyslového vzoru do rejstříku a vyobrazení průmyslového vzoru, které dává jednoznačnou představu o vzhledu výrobku. Vyobrazení průmyslového vzoru je nejdůležitější přílohou přihlášky a jeho provedení je třeba věnovat velkou péči, neboť jen ono definuje předmět ochrany a rozsah této ochrany. Vyobrazení může mít formu fotografie nebo výkresu. Ochrana zapsaného průmyslového vzoru trvá 5 let ode dne podání přihlášky průmyslového vzoru. Vlastník průmyslového vzoru může dobu ochrany opakovaně obnovit, a to vždy o 5 let, až na celkovou dobu 25 let. (26) (26) Úřad průmyslového vlastnictví: Průmyslové vzory. [online]. [cit ]. Dostupné z -vzory.html. 21

22 Obr. 8: Ukázka přihlášky k průmyslovému vzoru (26) Označením původu se rozumí název oblasti, určitého místa nebo země, který se používá k označení zboží pocházejícího z daného území, jestliže kvalita nebo vlastnosti tohoto zboží jsou výlučně nebo převážně dány zvláštním zeměpisným prostředím s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory a jestliže výroba, zpracování a příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území. Za označení původu pro zemědělské výrobky nebo potraviny jsou pokládána i tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zboží pocházející z vymezeného území. Zeměpisným označením je název území používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže toto zboží má určitou kvalitu, pověst nebo jiné vlastnosti, které lze přičíst tomuto zeměpisnému původu, a jestliže výroba nebo zpracování anebo příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území.(27) (27) Úřad průmyslového vlastnictví: Označení původu/zeměpisná označení. [online]. [cit ]. Dostupné z 22

23 Obr. 9: Ukázka žádosti k národní zápis označení původu/zeměpisného označení27 5. OBALY A JEJICH CHARAKTERISTIKY Obal je prostředek nebo soubor prostředků, který chrání produkt před ztrátou a před poškozením. Obal plní informační funkci, tj. nese důležité informace pro identifikaci produktu, pro identifikaci odesílatele a příjemce. Dále obal plní funkci manipulační, tj. obal je konstruován tak, aby zabalený produkt bylo možné snadno přemístit z jednoho místa na druhé. Obal také plní funkci ochrannou, tedy má chránit produkt před poškozením či ztrátou. Poslední důležitou funkci, kterou obal plní, je funkce propagační, kdy obal napomáhá prodeji produktu. Z těchto důvodů se hovoří o ochranné, manipulační, informační a prodejní funkci obalů. Jmenované funkce jsou zpravidla plněny současně. Rozlišují se 3 základní typy obalů, a to spotřebitelský obal, distribuční obal a přepravní obal. Spotřebitelský obal slouží pro jeden výrobek, pro sadu výrobků nebo pro malý počet kusů téhož výrobku (skupinový obal) určeného ke konečné spotřebě. Dominující funkcí u tohoto typu obalu je funkce prodejní kombinovaná s funkcí informační, která je zaměřena na kupujícího (spotřebitele). Specifická je informační funkce využívaná maloobchodem k identifikaci zboží u pokladních terminálů, při níž se v široké míře uplatňuje označování spotřebitelských obalů čárovým kódem (tiskem na obaly, samolepicími etiketami, visačkami). S ohledem na ochranu životního prostředí se používají zjednodušené obaly z recyklovatelných materiálů. 23

24 Distribuční obal je vnější, zpravidla skupinový, řidčeji sdružený obal. Představuje mezičlánek vložený mezi spotřebitelské obaly a přepravní obal. Obsahuje jeden typ spotřebitelského balení, popřípadě několik odlišných typů spotřebitelského balení (smíšené balení kolekce). Obvykle mívá podobu kartonu nebo podložky kryté smrštitelnou fólií. Přepravní obal je vnější obal přizpůsobený přepravě. Během přepravy plní ochrannou funkci, při ukládání pak manipulační funkci. Jako vnější obal bývá vystaven déletrvajícímu nebo opakovanému působení mnoha mechanických, povětrnostních a dalších vlivů a jeho konstrukce tedy musí být robustnější než u ostatních druhů obalů. Nejčastěji mívá podobu bedny nebo většího kartonu zhotoveného z vlnité lepenky. Konstrukce obalu se řídí zejména charakteristickými znaky přepravovaného produktu a také podle způsobu a podmínek manipulace a přepravy. Také je nutné vzít v úvahu případná rizika, ke kterým může dojít v průběhu manipulace, přepravy či skladování (např. riziko krádeže, riziko zkorodování, riziko hnití). Nároky na obal vychází a záleží např.: na přepravní vzdálenosti, na použitých přepravních a manipulačních prostředcích, na četnosti a intenzitě čelních a bočních rázů a vibrací (např. během železniční a silniční přepravy), na případných změnách teploty při přepravě, na možnosti nebezpečí úmyslného poškození obalu (např. kvůli krádeži obalu), na náročnosti spotřebitele na uchování užitné hodnoty výrobku a na pohodlí při jeho spotřebě. (28) 5.1. Přepravní prostředky Mezi přepravní prostředky patří např. ukládací bedny, přepravky, palety, kontejnery. Ukládací bedny (obr. 10) jsou určeny zejména pro skladování materiálu a pro mezioperační manipulaci. Používají se ve výrobě (např. pro kusový materiál, jako jsou drobné součástky, náhradní díly nebo nářadí ve strojírenském, elektrotechnickém a elektronickém průmyslu, v dřevozpracujícím průmyslu, v potravinářském průmyslu), v servisních střediscích, ve velkoobchodních skladech (např. pro sortiment železářského zboží, elektroinstalačního materiálu). Ukládací bedny jsou uzpůsobeny k ruční manipulaci, může s nimi být manipulováno ručně, mechanicky či automaticky. Přepravovány mohou být na různých vozících, od ručních až po automatické. Jsou stohovatelné. Jako materiál se většinou používá plast, hliníkový plech anebo ocelový plech. (28) PERNICA, Petr. Logistika: pasívní prvky. 1. vyd. Praha: VŠE Praha, ISBN

25 Obr. 10: Ukládací bedny Přepravky (obr. 11) jsou přepravní prostředky určené především k rozvozu spotřebního zboží z výrobních závodů a z velkoobchodních skladů do maloobchodních prodejen. Konstrukce přepravky odpovídá ruční manipulaci, jsou opatřeny otvory, úchyty nebo držadly pro snadné uchopení a přenášení. Mohou se také přepravovat a manipulovat na prostých paletách nebo na speciálních podvozcích. Přepravky jsou vždy stohovatelné. Vyrábějí se většinou ve speciálních provedeních, přizpůsobené přepravovaným druhům zboží, resp. jejich spotřebitelským obalům - na nápoje v láhvích, na ovoce či zeleninu, na maso, chléb či pečivo a další. Obr. 11: Přepravky Palety (obr. 12) jsou přepravní prostředky určené pro mezioperační manipulaci, skladové operace, kompletační operace, ložné operace, vnitřní a vnější přepravu. Palety mohou být zhotoveny z různých materiálů (nejlevnější jsou dřevěné) jako vratné nebo nevratné. Palety se používají v železniční, silniční, letecké či vodní přepravě s tím, že pro každý typ přepravy mají palety své specifické rozměry a jsou konstrukčně přizpůsobeny přepravnímu prostoru. (29) (29) PERNICA, Petr. Logistika: pasívní prvky. 1. vyd. Praha: VŠE Praha, ISBN

26 Obr. 12: Palety Kontejner je přepravní prostředek tvořící zcela nebo zčásti uzavřený prostor určený k přemísťování produktu. Kontejnery jsou vhodné k vnější (dálkové) přepravě. Konstrukce kontejnerů umožňuje jejich snadné plnění a vyprazdňování. Aby přepravní prostředek mohl být nazýván kontejnerem, musí mít vnitřní objem alespoň 1 m 3.(30) Obr. 13: Kontejnery 6. SKLADOVÁNÍ Skladování představuje spojovací článek mezi výrobci a zákazníky. Je to taková část logistiky, která zabezpečuje uskladnění produktů (surovin, dílů, rozpracovaných a hotových výrobků) v místech jejich vzniku a také mezi místem vzniku a místem jejich spotřeby. (30) PERNICA, Petr. Logistika: pasívní prvky. 1. vyd. Praha: VŠE Praha, ISBN

27 Faktory ovlivňující strategii skladování: odvětví, podniková strategie, dostupnost kapitálu, charakter výrobku (rozměry, kalitelnost, míra zastarávání aj.), ekonomické podmínky, konkurence, sezónnost poptávky, použití přístupu JIT (Just in Time) či jiných logistických technologií atd. Existují 4 základní způsoby skladování: 1. skladování volně na zemi materiál je volně nasypán na hromadu (uhlí, písek aj.), nebo každý kus materiálu anebo manipulační jednotka jsou volně uloženy na podložkách na zemi nebo podlaze (velké stroje, odlitky, zařízení, bedny s materiálem aj.), 2. skladování volně v zařízení znamená to, že materiál netvoří manipulační jednotku a je uložen volně v regálech nebo v zásobnících, 3. skladování s manipulační jednotkou bez zařízení skladování, kde jsou manipulační jednotky utvořené z materiálu stohovány a stohy tvoří řady, dvouřady nebo bloky, 4. skladování s manipulační jednotkou v zařízení při tomto skladování je materiál uložen buď: v zařízení nepohyblivě tj. v regálech příhradových rovinných, v zařízení pohyblivě tj. v regálech příhradových spadových na dopravnících podlahových, popřípadě podvěsných Členění skladů Sklady je možné členit podle několika kritérií, jako např. dle druhu skladovacích činností, dle funkce v zásobovacím systému, dle stavebně-technického provedení skladu. 1. Podle druhu skladovacích činností: speciální komoditní sklady jsou určeny pro skladování a manipulaci pouze některých druhů zboží, jako např. sklady obilí, kávy, tabáku atd.; vyžadují mnohdy speciální zacházení, sklady hromadných substrátů, kapalin, jako např. ropy, kyselin, chemikálií, olejů, vína apod., a materiálů sypkých či hrudkovitých, chladírny a mrazírny jsou určeny pro skladování výrobků podléhajících zkáze a potravin určených pro dlouhodobé skladování, jako např. maso, ryby apod., sklady spotřebního zboží se specializují na některé druhy zboží, jako např. nábytek, ledničky, textilie, potraviny apod., sklady smíšeného zboží jsou sklady, které nevyžadují speciální obsluhu a v nichž se dá používat univerzální mechanizační zařízení, sklady pro veřejnost jsou sklady, kde si obyvatelé mohou uskladnit svůj majetek, neslouží tedy ke skladování zboží či materiálů, celní sklady. 27

28 2. Podle funkce v zásobovacím systému: provozní sklady jsou charakterizovány tím, že plní tři základní funkce skladů, a to příjem zboží a jeho přejímka, skladování a kompletace, expedice a rozvoz zboží do maloobchodu, poloprovozní sklady jsou sklady, které nemají příjem (tj. bez centrálního příjmu a přejímky zboží), nebo nemají expedici (tj. příjem a přejímku), tzn. část zboží je vždy převezena ze skladu provozního nebo do skladu provozního, kde se vykonají zbylé operace a zboží se většinou kompletuje s jiným sortimentem pro rozvoz, sklady odlehčovací jsou sklady, kam se pouze zboží přesunuje na určitou přechodnou dobu z kapacitních důvodů - např. pro sezónní předzásobení, posezónní uskladnění, pomalu obrátkové zboží, neprodejné zboží, tranzitní sklady v železničních uzlech, v přístavech atd., určených k přechodnému skladování zboží před jeho definitivním umístěním v provozním velkoobchodním skladu, konsignační sklady sklady dodavatele zejména importovaného zboží, náhradních dílů, příslušenství aj., určené k pravidelnému nebo nepravidelnému odběru zboží odběratelskými firmami, zásobovací sklady materiálu, surovin, polotovarů, montážních prvků a součástí, zřizované výrobními organizacemi pro předzásobení v zájmu plynulosti výroby. 3. Podle stavebně-technického provedení skladu: uzavřené sklady jsou sklady uzavřené ze čtyř stran, kryté sklady (přístřešky) jsou sklady, které mají zastřešení, případně 1-3 strany, nikoliv však všechny 4 strany; tyto sklady, nazývané také jako přístřešky, slouží pro zboží, které nevyžaduje důsledné oddělení od vnější teploty, otevřené sklady (složiště) se používají k volnému skladování zboží na vyhrazené ploše, výškové sklady jsou druhem skladů uzavřených, jejich výška od 8 do 20 metrů, výjimečně i vyšší, halové sklady jsou jednopodlažní sklady s výškou do 6 metrů, etážové sklady jsou sklady, které mají skladovou kapacitu rozloženou do dvou nebo více podlaží. Podle klasifikace stanoviště: vnitřní (interní) sklad je sklad, který je umístěn uvnitř plochy průmyslového závodu, vnější (externí) sklady jsou sklady, které se pro nedostatek místa budují nebo slouží ke zkracování vzdáleností mezi podniky a jejich (zahraničními) dodavateli nebo odběrateli. 4. Podle správy skladu: veřejné a nájemní (cizí) sklady jsou spravovány jinými hospodářskými jednotkami (např. zasilatelem, skladištěm, zákazníkem). Jsou určeny pro stálou i náhodnou klientelu právnických či fyzických osob. Tyto sklady jsou technicky lépe vybaveny a mohou poskytovat různé služby. Cizí sklady mají kromě vysokého stupně profesionality a technického vybavení mnoho jiných předností. Jsou především úzce spojeny s dopravní soustavou a mohou využívat všechny do úvahy přicházející dopravní prostředky bez větších problémů, vlastní sklady jejich vedení se uskutečňuje oddělením vlastního podniku. Tyto sklady jsou ovšem lacinější a často i operativnější a přispívají ke zkrácení objednacího a skladovacího cyklu, přičemž odpadá čas přesunu zásob ze skladu do místa spotřeby. U výrobních zásob se tento čas překlenuje tím, že se zásoby (31), (32) vytváří přímo na pracovišti. (31) LAMBERT, Douglas; STOCK, James R.; ELLRAM, Lisa. Logistika. 1. vyd. Brno: CP Books. ISBN (32) SCHULTE, Christof. Logistika. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, ISBN