Závěrečná práce Trenér II. Třídy Kristýna Judasová Faktory ovlivňující sportovní výkon

Transkript

1 Závěrečná práce Trenér II. Třídy Kristýna Judasová Faktory ovlivňující sportovní výkon

2 Vytváření nového sportovce znamená aplikovat na sport vše, co víme o lidském potenciálu. (Marie Dalloway) 2

3 Obsah 1. Sportovní výkon Somatické faktory Složení těla Tělesný typ Kondiční faktory Kondiční pohybové faktory Koordinační pohybové faktory Kondičně koordinační faktory Flexibilita Faktory techniky Faktory taktiky Psychické faktory Motivace Aktuální úroveň sportovního výkonu Další faktory Sportovní trénink Přístup trenéra k individuální psychice sportovce Předstartovní a startovní stavy Postartovní stavy Psychické selhání Metody regulace Závěr Literatura..18 3

4 1. Sportovní výkon Sportovní výkon je aktuální projev specializovaných schopností jedince či týmu v konkrétní sportovní činnosti a jednou z hlavních kategorií sportu a sportovního tréninku. Je výsledkem dlouhodobé adaptace a výsledkem specializovaných pohybových činností, jejichž obsahem je řešení úkolů,vymezených pravidly příslušného sportu, v nichž sportovec usiluje o maximální uplatnění výkonových předpokladů a je také ovlivněn působením dalších vnějších faktorů. Termínem sportovní výkonnost rozumíme schopnost podávat výkon opakovaně na poměrně stabilní úrovni. Komponenty struktury sportovního výkonu, podstatné proměnné a jeho základy jsou označovány jako faktory. Faktory jsou samostatné součásti sportovních výkonů, které vycházejí ze somatických, kondičních, technických, taktických a psychických základů výkonů. Faktory tedy dělíme na: Somatické, které zahrnují konstituční znaky jedince, vztahující se k příslušnému sportovnímu výkonu. Kondiční, které zahrnují pohybové schopnosti. Technické, které souvisí se specifickými sportovními dovednostmi a jejich technickým provedením. Taktické, které jsou součástí tvořivého jednání sportovce, jako například myšlení nebo paměť. Psychické, které zahrnují kognitivní, emoční a motivační procesy uplatňované v řízení a regulaci jednání a vycházející z osobnosti sportovce. Chceme li určit strukturu sportovního výkonu, musíme nalézt odpovědi na následující otázky: Na jakých faktorech sportovní výkon závisí? Co jsou a co představují tyto faktory, jaká je jejich podstata? Jak jsou jednotlivé faktory pro výkon důležité? Jaké jsou vztahy mezi faktory? Jsou vzájemně nezávislé nebo závislé? Mohou se ovlivňovat či kompenzovat? 4

5 Obrázek č. 1: Struktura sportovního výkonu Somatické faktory: Somatické faktory sportovního výkonu jsou relativně stálé, geneticky podmíněné činitele, které hrají v řadě sportů významnou roli. K hlavním somatickým faktorům patří tělesná výška a hmotnost, délkové rozměry a poměry, složení těla a tělesný typ. Tabulka č. 1: Ukázka somatických faktorů v některých sportech Složení těla Ve složení těla by měla mít své zastoupení aktivní tělesná hmota (svalstvo) a tuk. Zastoupení svalových vláken v tělní stavbě je značně geneticky determinováno. Kromě podílu aktivní tělesné hmoty je důležité složení svalu z hlediska zastoupení svalových vláken. Důležitá jsou rychlá bílá vlákna, u kterých díky silně vyvinutému sarkoplazmatickému retikulu a vysoké aktivitě Ca a Mg iontů, dochází k rychlému stahu prováděnému maximální silou, ale vlákna jsou málo odolná proti únavě. Dalším důležitým typem svalových vláken jsou pomalá červená vlákna, která jsou enzymaticky vybavena k pomalejší kontrakci, ale jsou vhodná pro vytrvalostní činnost. Třetím typem vláken zastoupených ve svalech jsou rychlá oxidativně- 5

6 glykolitická vlákna, která jsou enzymaticky vybavena k rychlým kontrakcím, prováděným velkou silou, ale po krátkou dobu. Tato vlákna jsou vhodná pro výstavbu svalů zajišťujících rychlý pohyb prováděný velkou silou. Tabulka č. 2: Podíl rychlých a pomalých vláken u vrcholových sportovců Tělesný typ Souhrn tvarových znaků jedinců označujeme jako tělesný typ neboli somatotyp. Somatotyp označuje endomorfní, mezomorfní a ektomorfní komponent. Endomorfií rozumíme relativní tloušťku osoby, mezomorfií stupeň rozvoje svalstva a kostry a endomorfie vyjadřuje relativní linearitu (stupeň podélného rozložení tělesné hmoty, křehkost, vytáhlost, útlost). Obecně se jako dobrý somatický k motorickým výkonům jeví somatotyp ektomorfních mezomorfů s převažující mezomorfní komponentou a minimální endomorfií. Endomorfní mezomorfové vynikají obvykle v silových výkonech, vysoký stupeň mezomorfie není naopak podmínkou pro výkon rychlostní a vytrvalostní. Ovšem somatoty automaticky neznamená úspěšnost sportovce. Zdá se však, že bez odpovídající stavby těla se nemůže příslušný jedinec zařadit v mnoha sportech mezi výkonnostně nejlepší. Přestože je stavba těla v dospělosti sportovce také důsledkem jeho sportovní činnosti, její dědičný základ zůstává nesporný Kondiční faktory Jako kondiční faktory sportovního výkonu označujeme pohybové schopnosti. V každé pohybové činnosti lze identifikovat projevy síly, vytrvalosti i rychlosti. Poměr těchto projevů se liší podle pohybových úkolů. Poznatky o pohybových schopnostech se zakládají na znalostech anatomie, fyziologie, biochemie a biomechaniky. V souhrnu se ovšem jedná o schopnosti člověka. Ty je možné identifikovat v takové úrovni poznání, která se zajímá o komplexní lidské chování, v němž se projevují jeho schopnosti. 6

7 Tabulka č. 3: Rozlišovací úrovně při studiu pohybové činnosti člověka Pohybovými schopnostmi chápeme relativně samostatné soubory vnitřních předpokladů k pohybové činnosti, které jsou zčásti vrozené. Všeobecně se pohybové schopnosti dělí na kondiční, koordinační a hybridní Kondiční pohybové schopnosti Kondiční pohybové schopnosti výrazně podmiňovány metabolickými procesy, souvisejí hlavně se získáváním a využívání energie pro vykonávání pohybu. Řadíme sem schopnosti vytrvalostní, silové a zčásti rychlostní. Každá schopnost má jisté rozlišovací kritérium. Pohyby prováděné vysokou rychlostí, při nichž se řeší pohybový úkol v několika sekundách, mají obdobný metabolický, řídící a psychický základ a spojují se s projevem rychlostních schopností. Pohyby, v nichž se překonává odpor, vyžadují vyvinutí silových schopností. V dlouhotrvající pohybové činnosti, vyžadující jiný metabolický, řídící i psychický základ než v uvedených dvou případech, se projevují vytrvalostní schopnosti. Kondiční schopnosti v symbióze se schopnostmi rychlostními tvoří % herního výkonu a jsou spolu s taktikou a technikou základním předpokladem individuálního herního výkonu a týmového herního výkonu, obecně předpokladem sportovní výkonnosti. Vysoká úroveň kondičních schopností neznamená vysokou sportovní výkonnost, ale úroveň sportovní výkonnosti je podmíněna úrovní kondičních schopností předpokladů. Silové schopnosti Silovými schopnostmi rozumíme schopnosti překonat udržet nebo ubrzdit určitý odpor. Z fyziologického hlediska patří mezi důležité vlastnosti svalu jeho dráždivost a 7

8 stažlivost. Na činnosti svalu se ale nepodílejí všechna jeho vlákna. Tréninkem jejich počet vzrůstá. Silový projev tak závisí na celkovém množství vláken svalu, na počtu aktivovaných vláken i na souhře svalových skupin zajišťujících pohyb. Podle rychlosti svalového stahu při působení na odpor a také podle trvání pohybu a počtu opakování v čase se rozlišuje několik silových schopností. Je to síla absolutní jako schopnost spojená s nejvyšším možným odporem, může být realizována při svalové činnosti dynamické nebo statické. Dále rozlišujeme sílu rychlou a výbušnou, jako schopnost spojená s překonáváním nemaximálního odporu vysokou až maximální rychlostí, může být realizována při dynamické svalové činnosti. A síla vytrvalostní, jako schopnost překonávat nemaximální odpor opakováním pohybu v daných podmínkách nebo dlouhodobě odpor udržovat, může být realizovaná při dynamické nebo statické svalové činnosti. Tabulka č. 4: Velikost odporu, rychlost pohybu a trvání pohybu při klasifikaci silových schopností. Silové činnosti patří k hlavním faktorům sportovní činnosti a mají určitou úlohu ve všech sportovních odvětví. Rychlostní schopnosti Mnohé sportovní charakterizuje z fyzikálního pohledu vysoká až maximální rychlost pohybu. Tato činnost nemůže trvat dlouho (bez přerušení sekund) a jde o pohyby v zásadě bez odporu nebo s malým odporem. Všeobecně se takto vymezené pohybové činnosti považují za projev kondičních předpokladů. Morfologicky vyšší pohybovou rychlost podmiňuje vyšší podíl rychlých svalových vláken a významně přispívá také psychická koncentrace a motivace. Pro praktické potřeby je užitečné uplatňovat strukturální přístup a rozlišovat rychlost reakční spojenou se zahájením pohybu, rychlost acyklickou,tj. co nejvyšší rychlost jednotlivých pohybů, dále rychlost cyklickou danou vysokou frekvencí opakujících se stejných pohybů a rychlost komplexní danou kombinací cyklických a acyklických pohybů. Vytrvalostní schopnosti Pojmem vytrvalost se chápe komplex předpokladů provádět činnost požadovanou intenzitou co nejdéle nebo co nejvyšší intenzitou ve stanoveném čase. Ve vytrvalostních schopnostech má rozhodující význam energetické zabezpečení dané činnosti. Koncept vytrvalostních schopností se proto zakládá na hlubší znalosti anaerobních a aerobních procesů. Dlouhodobá vytrvalost je schopnost vykonávat pohybovou činnost odpovídající intenzity déle než 10 minut. Uplatňuje se zde aerobní energetický proces, kdy se za přístupu kyslíku využívá glykogenu a později i tuků. Hlavní příčinou vyčerpání u dlouhodobé vytrvalosti je vyčerpání zdrojů energie. Střednědobá vytrvalost je schopnost vykonávat pohybovou činnost intenzitou odpovídající nejvyšší možné spotřebě kyslíku, tj. po dobu asi 8 10 minut. 8

9 Energetickým zdrojem je zde také glykogen a jeho vyčerpání je hlavní příčinou únavy. Krátkodobá vytrvalost je schopnost vykonávat pohybovou činnost co možná nejvyšší intenzitou do dobu do 2 3 minut. Energetickým systémem je zde anaerobní glykolýza, tj. štěpení glykogenu bez přístupu kyslíku. Hlavní příčinou únavy je v tomto případě rychlá kumulace kyseliny mléčné. Rychlostní vytrvalost znamená vykonávat pohybovou činnost absolutně nejvyšší intenzitou do sekund. Zdrojem energie jsou zde kreatinofosfáty, které jsou štěpeny bez přístupu kyslíku. V tomto případě kromě energetických limitů omezuje dobu činnosti nervová únava. Biochemicky jsou vytrvalostní schopnosti podmíněny množstvím energetických zásob, aktivitou oxidativních a neoxidativních systémů. Morfologicky jsou dány profilem svalu a kapilarizací svalu. Fyziologicky pak kapacitou dýchacího systému a srdečně cévního systému. Důležitou roli mají psychické činitele, jako je volní úsilí a dlouhodobá koncentrace. Vytrvalostní schopnosti se i úzce váží na techniku. Dokonalejší provedení pohybu se projeví ve spotřebě energie. Nižší úroveň vytrvalostních schopností znamená dřívější nástup únavy s doprovodnými jevy jako je snížení pozornosti, přesnosti a následný větší výskyt chyb. Dlouhodobá vytrvalost se stává základem perspektivního výkonnostního vzestupu, umožňuje absolvovat větší tréninkový objem a je důležitou komponentou zdravotního stavu Koordinační pohybové schopnosti Koordinační schopnosti jsou podmíněny funkcemi a procesy pohybové koordinace, jsou spjaty především s řízením a regulací pohybové činnosti. Kladou zvýšené nároky na jednotlivé analyzátory a CNS, menší nároky na energetický systém. Umožňují vykonávat pohybovou činnost co nejúčelněji z hlediska času, prostoru, dynamické struktury v souladu s poznatky o motorickém učení. Prakticky jde o základní osvojení si širokého spektra pohybových dovedností, nikoliv však nejde o jejich dokonalé zvládnutí, což je cílem technické přípravy. V důsledku zvládnutí většího počtu pohybů se rozvíjí též kinesteze tj. vnímání a čití pohybu, přizpůsobování pohybů a rychlost jejich provedení, formace pohybových vzorců, plasticita nervosvalového systému atd. Mezi koordinační schopnosti řadíme schopnosti orientační, diferenciační, reakční, rovnovážní, rytmické, sdružování a přestavby Kondičně koordinační schopnosti Kondičně koordinační neboli smíšené schopnosti jsou podmíněny více či méně jak faktory a procesy energetickými, tak faktory a procesy řízení a regulace pohybové činnosti. Žádný pohyb nemůže existovat bez podkladu strukturálního, energetického i řídícího, takže označením schopností rychlostních a flexibility vyznačujeme dominanci jednoho z těchto podkladů Flexibilita Flexibilita je někdy přiřazována ke koordinačním schopnostem, jindy, vzhledem k tomu, že se jedná o systém pasivního přenosu energie, se všem tradičním schématům vymyká a tvoří specifickou pohybovou schopnost. Flexibilita je schopnost realizovat pohyb v náležitém rozsahu, o plné amplitudě a je podmíněna těmito činiteli: Konstitučními, tj. tvarem kloubu určující stupeň volnosti, schopností protažení svalových pouzder, vazů, svalů a s nimi spojených šlach. Kondičně-energetickými, především flexibilitou aktivní (tzn. silou svalů iniciujících pohyb, protože v krajních mezích je třeba překonání značného odporu). Koordinačními, tj. regulací svalového tonu, svalových a šlachových reflexů, koordinací antagonistů, agonistů a synergistů. 9

10 Trénovatelností, při které je nejméně ovlivnitelná konstituce Faktory techniky Technikou s označuje účelný způsob řešení pohybového úkolu, který je v souladu s možnostmi jedince, s biochemickými zákonitostmi pohybu a uskutečňuje se na základě neurofyziologických mechanismů řízení pohybu. Využívají se při tom i další předpoklady sportovce především kondiční, somatické i psychické. Učením získaná pohotovost řešit správně, rychle a úsporně určitý úkol čili efektivně vykonávat určitou pohybovou činnost se označuje jako dovednost. Sportovní dovednosti jsou předem připraveným základem pro specifická jednání v soutěžích. Jejich technika čili způsob provedení, jejich zásoba, stabilita i proměnlivost jsou významnými specifickými faktory specifického sportovního výkonu. Technika je především záležitostí řízení motoriky. Cílem je dosažení dokonalé efektivní organizace sportovní činnosti, tj. takového uspořádání pohybu v prostoru a čase, které vede k úspěšnému řešení požadovaného pohybového úkolu. To v zásadě určuje dokonalá souhra zúčastněných svalových skupin, řízená nervovou soustavou. Rozlišujeme: Vnější techniku, která zahrnuje vnější pohyb těla a kinematické parametry. Tyto biochemické charakteristiky jsou vizuálně pozorovatelné a většinou prakticky měřitelné. Vyjadřují nejen kvantitativní hledisko techniky, ale podílejí se i na kvalitativních znacích pohybového projevu, jeho přesnosti, plynulosti, stálosti a rytmu. V některých sportech dokonce tolik dominují, že tvoří významnou součást hodnocení výkonu. Vnitřní techniku, která zahrnuje neurofyziologickou podstatu, pohybové vzorce a programy, koordinované systémy kontrakcí a relaxací svalových skupin. Mimořádnou roli zde sehrává schopnost koordinace, která se považuje za organizátora ostatních pohybových schopností v rámci daných sportovních dovedností. Technika je součástí tréninku v průběhu celé sportovní kariéry. Zpočátku jde o osvojování a zdokonalování základů. Později u zkušených sportovců se jedná o procesy diferenciace, integrace a stabilizace. Diferenciace techniky se chápe jako její specializované zaměření.. Rozlišují se podstatné a nepodstatné součásti techniky, integrace, kdy se sjednocují všechny součásti techniky a integrují se kondiční, taktické a psychické faktory. Integrace směřuje k formování ucelené struktury dovedností, tj. ke sjednocení všech součástí techniky. Postupně se jedná i o integraci dalších faktorů výkonu (kondičních, taktických, psychických, aj.). Tím se dosahuje vysoké účinnosti techniky. Stabilizace techniky se týká dvou základních problémů: dokonalost je dána jak dostatečným zpevněním techniky, tak její odolností vůči vnějším rušivým vlivům prostředí. Zpevnění je podmíněno vysokou úrovní dynamických komplexů nervových spojení, které umožňují automatické provádění pohybové činnosti nebo jejích podstatných částí. Vzhledem k proměnlivosti soutěžních podmínek musí být automatizace doplněna o možnost přizpůsobování struktur neočekávaným změnám, což předpokládá jistou vědomě zvládnutou variabilitu těchto struktur. Ta představuje jistou ochranu před vlivy, které by mohly optimální průběh pohybu narušit. Automatizace a míra přizpůsobivosti techniky jsou v každém sportu specifické. Automatizace spočívá především v uzlových bodech techniky a vysoká míra variability umožňuje její přizpůsobování a obměňování. Předpokladem jejich využití je odpovídající psychická připravenost sportovce. Ta je dána jednak plnou koncentrací sportovce, jednak jeho schopností regulovat svůj psychický stav a zvládnou emoční napětí v rozhodujících momentech soutěžních situací. 10

11 1. 4. Faktory taktiky Taktikou se chápe způsob řešení širších a dílčích úkolů realizovaných v souladu s pravidly daného sportu. Taktika spočívá ve výběru optimálního řešení strategických a taktických úkolů. V řadě sportů se podílí taktika na výkonu minimálně, v jiných sportech pravidla umožňují jisté taktizování a v některých sportech taktika spočívá v rozdělení sil a ve volbě optimálního tempa. Jádro taktických dovedností tvoří procesy myšlení, jeho předpokladem jsou určité soubory vědomostí a intelektové schopnosti. K nezbytným znalostem patří: Znalost pravidel, Znalosti o předmětu soutěžení Základní postupy a principy taktického boje v daném sportu Reálné hodnocení vlastních předpokladů a možností Poznatky o přednostech a slabinách soupeřů Do okruhu intelektových schopností patří především schopnost koordinovat vlastní jednání, různé formy jednoduchých a složitých reakcí, pohotová orientace ve složitých situacích, rychlé rozhodování a jiné. Širší komplex specifických projevů inteligence souvisí s motorikou a sociální interakcí. Při vnímání je důležitý výběr optimálního řešení a tvorba řetězců a sítí které jsou neurofyziologické základy taktických dovedností. Zmíněné předpoklady umožňují taktické myšlení. Vnímání zajišťuje interakci sportovce s vnějším prostředím. Děje se to prostřednictvím smyslových orgánů, jejichž činnost se dlouhodobým tréninkem integruje v komplex, v němž hlavní roli kromě zraku hraje pohybový analyzátor. V jednotlivých sportovních disciplínách se tento komplex rozvíjí velmi specificky. Směr vnímání je určen především podmínkami sportovních situací, ale také vnitřním stavem organismu sportovce. Komplexní pohybový analyzátor umožňuje syntézu všech podstatných znaků mnoha situací, které sportovec ve své disciplíně obvykle řeší. Výsledkem syntézy je, že si sportovec dokáže vytvářet představy o reálných situacích, které se přenášejí do centrálních oblastí mozku, kde jsou zpracovány a uchovány pro taktické myšlení. Důležitou roli v taktickém myšlení sehrává paměť, která uchovává velké množství informací. Důležitá je zejména paměť motorická jako zásobárna nejen konkrétních faktů (obrazů, věcí), ale i vyšších úrovní (pravidla, postupy) a jejich významů Psychické faktory Přestože struktura výkonu vychází ze sportovní specializace s odpovídajícími faktory kondičními, technickými a taktickými, mají u všech typů výkonů rozhodující význam faktory psychické. Vyplývá to z mimořádné náročnosti soutěžních situací na psychiku člověka. Mnohé se ovšem vztahují přímo i zprostředkovaně k tréninku. Výkon závisí na centrálních schopnostech (mentálních), lokálních schopnostech (smyslových orgánů a motoriky), instrumentálních strukturách (získané dovednosti) a neintelektuálních faktorech (motivaci, emocích a únavě). Tyto faktory nejsou stejnorodé, některé lze rozvíjet a jiné jsou relativně stálé. V užším pohledu se výkon považuje za závislý na schopnostech a motivaci. Význam schopností je uznáván, motivace bývá považována za automatickou, což nemusí vždy odpovídat skutečnosti. Schopnosti jsou děleny na senzorické, pohybové a intelektuální. Senzorické schopnosti jsou založeny na smyslech člověka. Proto jsou kinesteze, pozornost, analýza, porozumění a pochopení předpoklady výkonu a musí být součástí tréninku předmětem tréninku. Intelektuální schopnosti ovlivňují výkon člověka ve všech oblastech jeho činnosti. Ve sportu se nejčastěji uvažuje o pohybové inteligenci. 11

12 Motivace Motivace se vysvětluje jako podněcující příčina chování. Zatímco schopnosti jsme schopni klasifikovat a do jisté míry také diagnostikovat, motivace zůstává obtížně analyzovatelným komplexem, jehož prostřednictvím vstupují do výkonu další složité proměnné psychického stavu, např. potřeby a emoce a v neposlední řadě i strukturální proměnné osobnostní, např. vůle. Motivace zůstává dost málo průhledným komplexem příčin a když ve smyslu hlubinných psychologických přístupů začneme uvažovat o motivech nevědomých, podvědomých a potlačených, dostáváme takřka magický komplex potenciálních determinant lidských výkonů, dávající širokou možnost různých výkladů. Obrázek č. 2: Motivační trs základních a podněcujících tendencí ve sportu Motivace je velmi mnohotvárná a proměnlivá Aktuální úroveň sportovního výkonu Aktuální úroveň sportovního výkonu je podmíněna výkonovou motivací, výkonnostní kapacitou a připraveností k výkonu. Výkonová motivace vyplývá z přirozené touhy po seberealizaci, odpovědnosti za kvalitu podaného výkonu a osobní připravenosti. Je významně ovlivněna volním úsilím sportovce. Její velikost je podmíněna komplexem psychických procesů. Výkonnostní kapacita představuje souhrn tělesných a duševních schopností jedince, podložených úrovní fyziologických funkcí organismu. Soubor konkrétních kvalit dle závodní disciplíny. Na její velikosti se podílí úroveň všech složek podmiňujících výkon ve zvolené disciplíně. Jsou to především specifické pohybové schopnosti, psychické schopnosti a sportovní dovednosti umožňující účelné zvládnutí techniky v závodních podmínkách. Jednotlivé složky vytvářejí koordinovaný, vzájemně se doplňující celek, který má v každé disciplíně a na každé výkonnostní úrovni svou 12

13 specifickou strukturu. Výkonnostní kapacita se hodnotí stupněm trénovanosti sportovce.trénovanost vyjadřuje aktuální míru specifického přizpůsobení jednotlivých složek osobnosti sportovce na tréninkové a soutěžní zatěžování. Připravenost k výkonu je především souborem aktuálních psychických schopností, které vytvářejí předpoklady podat výkon na odpovídající úrovni výkonnostní kapacity Další faktory Mezi další intervenující proměnné lze zařadit: Osobnostní předpoklady jako je zaměřenost osobnosti. Charakterové vlastnosti jako je sebedůvěra, píle, houževnatost a svědomitost. Volní vlastnosti jako je cílevědomost, odpovědnost, soutěživost, bojovnost, vytrvalost, trpělivost, odvaha a rozhodnost. Temperament jako je emoční stálost, emoční zralost, neuroticita nebo absence melancholických prvků. Sociální role jako zvýšená agresivita a sebe prosazování sportovců. 2. Sportovní trénink Cílem sportovního tréninku je dosažení co možná nejvyšší sportovní výkonnosti na základě celkového rozvoje sportovce. Tohoto cíle lze u sportovců dosáhnout ovlivňováním výše zmiňovaných sportovních faktorů. Sportovní trénink tedy musí vycházet ze znalosti požadavků sportovního výkonu, která je nezbytná pro stanovení obsahu a systému sportovního tréninku v jednotlivých sportech. Optimální skladba faktorů sportovního výkonu je nezbytná pro podávání vrcholových výkonů. Úkolem sportovního tréninku je tedy u sportovců ovlivňovat tělesné, psychické a sociální předpoklady podporující zvyšování sportovní výkonnosti a připravit je na jejich využívání v soutěžích. Jde především o osvojování sportovních dovedností, rozvoj kondice a formování osobnosti sportovce. Sportovní trénink by měl mít účelné a zdůvodněné uspořádání obsahu, prostředků a metod sportovního tréninku s cílem zvyšovat sportovní výkonnost. Sportovní trénink lze vnímat ze dvou stránek a to z hlediska teoretického a z hlediska prakticky realizovatelného. Teoreticky musí sportovní trénink obsahovat: Proces adaptace. Proces motorického učení. Proces psychosociální interakce. Z hlediska praktického se postupuje: Struktura sportovního výkonu Úkoly tréninku Obsah Prostředky Metody Trénovanost Sportovní forma výkon Úkoly, obsah, metody, prostředky sportovního tréninku lze členit do několika složek sportovního tréninku, kdy trénink probíhá jako celek se zdůrazněním některých z těchto složek. 13

14 Obsahové složky sportovního tréninku 3. Přístup trenéra k individuální psychice sportovce Každý sportovec se vyznačuje mnoha specifickými vlastnostmi a pokud chceme jako trenéři dosáhnout jeho nejlepšího výkonu, musíme respektovat jeho osobnost. Musíme cílevědomě kontrolovat a plánovat jeho činnosti. Chceme-li se jako trenéři dopracovat úspěchu v jednání se sportovcem a v působení na něj, musíme dlouhodobě, trpělivě a svědomitě poznávat jeho osobnost. Širokou veřejnost i odborníky poutají zejména neočekávané neúspěchy favorizovaných jedinců či družstev. V takových případech bývá často diskutována otázka nejen fyzické, ale především psychické kondice Předstartovní a startovní stavy Velmi důležitou součástí psychologie výkonnosti jsou předstartovní a startovní stavy. Předstartovní stav se dostavuje před závodem a je určitým aktuálním psychickým stavem. Představuje pohotovostní mobilizaci organismu, která je potřebná pro překonání nastávající zátěže. Předstartovní stavy jsou ovlivňovány především emocemi, ale velkou roli zde hraje také motivace. Předstartovních stavů může být několik typů. Známá startovní horečka se projevuje třesem svalů, křečovité pohyby a špatná koordinace pohybů. Můžeme se také setkat s agresivitou, která především v týmových sportech není žádána. U sportovce se před startem můžeme setkat také s apatií, která se projevuje celkovou ochablostí, malátností a diskoordinací. Může dojít i k ochabnutí svalového tonu. Za optimální stav lze označit tzv. bojovou pohotovost, která se vyznačuje vysokou pohotovostí k reakci, reálnou aspirací a pozitivním vnitřním napětím. U jednoho závodníka se mohou vystřídat jednotlivé typy předstartovních a startovních stavů během několika hodin. Tyto stavy mají pozitivní či negativní vliv na výkonnost v prvních fázích závodu. Předstartovní stav má však velký vliv i na konečný výsledek, jelikož nepříznivý průběh začátku závodu ovlivňuje výkonnost v následujících fázích. Jako příklad si lze představit situaci, kterou každý z nás trenérů zná, a to když naše svěřenkyně nepředvede na první figuře to, co by si přála a není ojedinělé, když ji tato zkušenost vyvede z míry není schopna se soustředit na další výkon v závodě. 14

15 3. 2. Postartovní stavy Se změnou emočních stavů se můžeme setkat i po skončení závodu. Jedná se o stavy po soutěžní nebo postartovní. Tyto stavy jsou závislé na průběhu a především výsledku závodu. Jedná se nejen o subjektivní hodnocení, ale i hodnocení druhými osobami, jako je tým či trenér. V těchto případech je jedná především o nálady. Setkáváme se s náladami pozitivně zvýšenými z úspěchu, naopak negativně zvýšenými z důvodu neúspěchu nebo s náladou sníženou, kdy sportovec prožívá fyzické a nervové přetížení z výkonu Psychická selhání Mezi psychické složky sportovního výkonu patří také psychická selhání. Za prvotní psychické selhání se považuje nedosažení očekávaného výkonu, přestože byla splněna kritéria kvalitního tréninku. Výkon v tréninku je vyšší než v samotném závodu. S tímto problémem se často setkáváme v závodě, kdy se výkon našich svěřenkyň v závodě nepodobá jejich výkonu na tréninku. Může to být jejich nízkým věkem a nezkušeností v závodění, ale může se jednat také o jinou chybu v průběhu sportovní činnosti. Za druhotné psychické selhání se považuje nedosažení plánovaného výkonu při zjevných či skrytých trvalejších nedostatcích tréninku, organizace či řízení tréninkových cyklů, ale i porušování životosprávy. To vše může negativně ovlivnit sebedůvěru závodníka. Snížená sebedůvěra následně zhoršuje zpětně všechny další složky výkonnosti Regulace Všechny uvedené stavy mají velký vliv na výkonnost i vývoj sportovce. Proto by měla být věnována zvýšená pozornost regulaci. Smyslem regulačních prostředků je příznivé ovlivňování aktuálního psychického stavu, obzvláště v situacích duševního stresu. Jedná se tedy v podstatě o preventivní vyladění psychického stavu stresovaného jedince ještě před výkonem. Regulační prostředky můžeme rozdělit do tří skupin. Biologické prostředky ovlivňují aktuální psychický stav cestou vegetativní oblasti. Patří sem především spánek, výživa a psychofarmaka. Další skupinou regulačních prostředků jsou prostředky fyziologické, které upravují centrální aktivaci prostřednictvím kožních, proporiocepčních a intercepčních vjemů. Zahrnují velmi důležité rozvičení, masáže a sprchy. Poslední skupinou jsou psychické regulační prostředky, které jsou pro nás jako pro trenéry důležitou kapitolou. Regulují aktivační úroveň psychiky a jsou to empatie, nápodoba, identifikace a sugesce. Mezi psychologické regulační prostředky můžeme zahrnout: Slovní působení využívající regulačních účinků slova přátelský, pokřik, hesla, zpěv, humor, atd. Příkladem může být zahájení a uzavření tréninku pokřikem nebo heslem. Magické prostředky, na které se přenáší zodpovědnost se částečně uvolní vnitřní napětí. Nepřítomnost těchto prostředků může přivést neklid nebo nepokoje. Jako magické prostředky si můžeme představit tolik oblíbené plyšové maskoty našich svěřenkyň. Je také dobré, když mají děvčata týmového maskota. Náhradní činnosti, které odpoutávají pozornost od soutěže, tlumí nepříznivé myšlenky, představy i vzpomínky. Jako náhradní činnost se používá čtení, sledování filmu nebo televize nebo společenské hry Metody regulace Pro navození co nejlepšího psychického stavu sportovce jak před soutěží tak tréninku je vhodná znalost některých regulačních metod. Regulační metody se snaží určitými prostředky a procesy navodit optimální stav organismu sportovce vzhledem k očekávané, vykonávané 15

16 nebo skončené sportovní činnosti. Regulační prostředky se kombinují vzájemně s dalšími prostředky jako jsou prostředky pohybové nebo psychologické. Regulační metody mohou být: Mentální trénink Mentální trénink je záměrná tvorba pohybových představ určité techniky pohybu, jeho výkonnostní úrovně ve vlastním vědomí bez praktického provádění pohybu. Představy při tom můžeme vytvářet slovně, pozorováním druhých nebo na základě osobně vykonávaného pohybu. Cílem mentálního tréninku je vytvoření stálé představy úspěchu a pozitivního myšlení, která se pomocí přesně stanovených technik a cvičení ukotvuje v podvědomí sportovce. Ideomotorický trénink Výzkumy ukázaly, že aktivní tvorba představ příslušných pohybů je příčinou mikrokontrakcí příslušných svalových partií. Nervové impulzy sledují tytéž vzory, jako při skutečném výkonu a podněcují slabé pohyby. Velmi intenzivní představy mohou dokonce vést až k provedení skutečného pohybu. Autegenní trénink Princip této metody spočívá v tom, že na základě určitých psychologicko-racionálních cvičení lze přivodit základní propojení osobnosti, které umožňuje provádět všechny úkoly, které jsou vlastní skutečným sugestivním stavům. Sugestivní propojení znamená záměrné vyvolání myšlenek, pocitů a tělesných stavů. Vykonává-li člověk tyto psychosomatické proměny sám na sobě, hovoříme o autosugesci. Psychoregulační trénink Psychoregulační trénink zahrnuje postupy psychosvalového tréninku, psychotonního tréninku a relaxačně aktivační metody. Je to určitá specifikace autogenního tréninku, ke které se přidává i aktivační složka. Autoregulační cvičení Autoregulační cvičení se skládá z relaxačních a aktivačních fází, které se během každého cvičení pravidelně střídají. Relaxační fáze představuje v rámci celého autoregulačního cvičení přípravu na fázi aktivační. Každé autoregulační cvičení začíná relaxační fází a aktivační fází končí. Relaxační fáze jsou delší, trvají několik minut, zatímco aktivační fáze trvají zhruba 10 až 30 sekund. Během každého cvičení se relaxační fáze zkracují (třetí je nejkratší) a naopak aktivační fáze se prodlužují (třetí je nejdelší). Záměrné pěstování autoregulačních schopností je vhodnou obranouproti neurotickým sklonům i proti neekonomickému zacházení s vlastním psychologickým aparátem. Trénovaný jedinec je celkově vyrovnanější, klidnější a méně křečovitý. Je schopen rychleji tlumit doznívající negativní napětí. Dokáže maximálně využít i krátký časový úsek k intenzivnímu odpočinku a je schopen snášet intenzivní duševní zátěž bez větších poruch koncentrace pozornosti, bez rušivých výkyvů, citových stavů, apod. Dechová cvičení Nejrozšířenějším je metoda "dechové vlny". Provádí se buď v klidovém režimu při meditačních technikách jako relaxační prostředek, nebo v zátěžovém či pozátěžovém režimu jako prostředek s katabolizujícím účinkem. Provedení je v obou případech obdobné a skládá se z několika fází. Vědomé řízení dechových fází má dostatečnou 16

17 katabolickou funkci a sníží respirační cyklus sportovce na optimální aktivační hodnotu. Koncentrační techniky Metody soustředění jsou významně propojeny s dechovými cvičeními a jsou nižší formou meditací. Koncentrací na nadcházející nebezpečí jsou stimulovány mozkové oblasti řízení fyzikálních a neuropsychických reflexí. Meditace Meditace je nejvyšším stupněm tréninku mysli. Je nejstarší známou metodou regulace volních procesů a je používána po celém světě v mnoha oblastech lidských činností. 4. Závěr My, jako trenéři, bychom měli pro zařízení sportovního tréninku znát strukturu sportovního výkonu, důležitost jednotlivých faktorů, jejich podstatu a vzájemné vztahy, míru jejich ovlivnitelnosti, zastupitelnosti a možnosti jejich diagnostiky. Měli bychom vyhledávat a získávat potřebné znalosti o sportovních výkonech, zkoumat, co je podstatou sportovního výkonu a zajímat se o to, co má být obsahem sportovního tréninku tak, aby byl sportovec co nejvýkonnější a zároveň psychicky vyrovnaný, soustředěný a hlavně zdravý. 17

18 5. Literatura Základy sportovního tréninku 1: Michal Lehnert, Jiří Novosad, Filip Neuls Sportovní výkon: Miroslav Choutka Výkon a trénink ve sportu: Josef dovalil a kolektiv 18