EKOLOGIE I., II. Šolcová Leona

Transkript

1 EKOLOGIE I., II. 1. A) zkušební otázka Studium života (antropocentrismus, biocentrismus, teocentrismus, objektivismus a subjektivismus; filosofická východiska pro hodnocení vlivů člověka v biosféře). 1.1 Antropocentrismus: Měřítkem všech věcí a centrem každého hodnocení je a zůstane člověk. Vše je hodnoceno z lidského pohledu, co je dobré pro nás, je dobré i pro přírodu. Přírodní rozmanitost je pro nás cenným zdrojem potravy, surovin, materiálů, genofond je nutno chránit kvůli zdrojům pro lékařství a zemědělství atd. Co je to tedy antropocentrismus? Člověk jako střed, či člověk jako nejvyšší hodnota. To je převažující vysvětlení pojmu. Avšak nemůžeme mu rozumět bez toho, abychom měli nějakou představu o tom, co to je člověk. Člověk se rozumí především jako bytost duchovní. Podstata člověka se hledá v jeho myšlenkových schopnostech, v tom, že vůbec myslí, nebo naopak v jeho citovosti či v tom, že po něčem touží, na něco směřuje svou vůli (život, moc atd.). Ať tak či onak, člověk je viděn jako bytost, jejíž podstata spočívá v jejích přáních a myšlenkách, či přesněji: přání a myšlenky mají být tou podstatou. Staletá tradice, v níž jsme vychováni, nás automaticky má k tomu, abychom přitakali vyšší hodnotě myšlení. Jenže co to znamená vyšší? Kde je ono měřítko, které určuje, co je vyšší a nižší a co to vlastně vůbec znamená být vyšší či nižší? Je tím vyšším vědec, protože má akademické titul, či politik, protože je obklopen tělesnými strážci, objevuje se v televizi a vůbec dělá a má věci běžnému člověku nedostupné? Všimněme si nejprve argumentu, který lze nalézt již u Platóna a jé rovněž využíván Aristotelem, že ten, kdo ví více, má vládnout tomu, kdo ví méně. Platón v Ústavě (342A-E) se snaží tento princip dokázat na příkladu s lékařem. Protože lékař je tím, kdo ví lépe než my sami, co je dobré pro naše zdraví, stává se proto vládcem nad naším tělem. Zdá se jasným, že odbornost zakládá právo na vládnutí. Obecně řečeno: ten, kdo ví lépe než my sami, co je pro nás dobré, nám má a musí vládnout. Na počátku toho všeho totiž není vědění a vůle lékaře, ale naše vlastní vůle. Úplně prvotní je naše vlastní rozhodnutí, že chceme být zdraví, proto, že naše vlastní zdraví je pro nás hodnotou. Je zřejmé, že se člověk může rozhodnout své zdraví zanedbávat či dokonce může dobrovolně zvolit vlastní smrt. Naše zavolání lékaře je proto skutečnou volbou, jíž říkáme, že si přejeme, aby on, jako odborník, pečoval o to, co je nám drahé, tj. o naše vlastní zdraví. Lékař pak ale již není vládce nemocného, ale jeho pomocník, kterého si nemocný sám povolává. Místo modelu vládce a ovládaný dostáváme model spolupráce partnerů. Vidíme zde princip, který nám ukazuje, že odborné vědění ve svém praktickém použití vždy slouží hodnotám a zájmům toho, kdo je používá. Jednání je takto vždy vyvoláno touhou, neboť i účel, který nám ukázal rozum, musí být pro nás žádoucí, abychom kvůli němu přistoupili k nějakému jednání. A to, po čem toužíme, je pro nás hodnotou. Počátkem jednání jsou tedy naše hodnoty. A nyní se nám ukazuje pravý význam definice člověka jako komplexní bytosti zahrnující jeho tělesnou i smyslovou stránku (v tom i citovou) vedle jeho stránky racionální.

2 Obecně řečeno: ten, kdo ví lépe než my sami, co je pro nás dobré, nám má a musí vládnout. Moje domněnka je taková, že jen mi sami víme co je pro nás nejlepší a podle mého mínění je jen na každém člověku, jak se rozhodne, protože v dnešním světě bychom se neměli nijak omezovat a od někoho se nechat přemlouvat, je to všechno tedy jen na našem rozhodnutí, o kterém musíme popřemýšlet a podle závažných důvodů co nejrychleji, ale přesto správně se pokusit jednat. Nemyslím, si že doktoři kteří podle antropocentrismu jsou nad námi jako v hierarchickém uspořádání na vrcholu a my pod nimi mají vždycky pravdu, naopak ze svých vlastních zkušeností vím a mohu to potvrdit, že doktoři se mýlili a to ve věcech podstatně vážných. Neodsuzuje je, jsou to stejní lidé jako my všichni, ale neřadím je mezi vyšší formu lidstva. Proto jsem zásadně proti Platonovi, který tvrdí, že lékař je tím, kdo ví lépe než my sami, co je dobré pro naše zdraví, stává se proto vládcem nad naším tělem. Každý z Vás si snad udělá obrázek o tom co jsem napsala někdo se ke mně přikloní a jiní budou proti, tak to prostě ve světě chodí. Antropocentrismus: - člověk je zdrojem hodnot - dobré je to, co je dobré pro člověka Dva výklady: - svět jako skladiště - svět jako dědictví pro příští generace (trvale udržitelný rozvoj). Obr. 1 Jsou na světě lidi, kteří jdou a jdou myslí jen sami na sebe a nic je okolo sebe nezajímá. Odpad? Cože? Ten radši zahodím v přírodě než aby mi doma plnil popelnici. Viz obr. 1

3 1.2 Biocentrismus: Biocentrická filosofie či biocentrismus je filosofickým principem myšlení, jehož podstatou je přesvědčení, že příroda neexistuje proto, aby sloužila lidem, ale naopak. Člověka chápe jako součást přírody, je jedním druhem mezi mnoha jinými. Všechny druhy mají právo existence a to nikoli samy o sobě, ale kvůli sobě samým, bez ohledu na jejich užitečnost pro lidstvo. Podstatou myšlenky je hodnota, podstatná pro rozvoj veškerého, nejen lidského života, tzv. biodiverzita, tedy jeho různorodost. Vše, oč biocentrismus usiluje, je dokázat, že je sám o sobě přírodním zákonem, existujícím nezávisle na jeho subjektivním přijetím. Je protikladem antropocentrismu. Biocentrismus: - každý život je hodnotou o sobě O přírodu by jsme se měli starat všichni společně, chránit ji. Ne jí ubližovat, tak jak to děláme doposud. Jak se chováme my k ní, tak se ona chová k nám a myslím si, že neuplyne tolik milionů let jestli vůbec to a Země celá zanikne díky vlivu člověku. 1.3 Teocentrismus Světonázor pokládající za základ světa boha, jemuž je vše podřízeno. - bůh je zdrojem hodnot - dobré je respektovat jeho příkazy Dva výklady: - svět je nám dán k dispozici (Whitova kritika křesťanství) - svět je nám zahradou, my jsme zahradníci Teocentrismus - je to celosvětový názor, který stojí na myšlence, že bůh je základem celého světa a že veškerá činnost lidí i všeho na světě, je podřízena bohu. Protože nejsem věřící, tak tuto myšlenku nesdílím. Obr. 2

4 1.4 Objektivismus: Objektivismus ve svém původním významu je označení pro směr v etice, který hlásá, že dobro existuje nezávisle na lidském vědomí. Podle stoupenců tohoto směru má smysl se ptát po objektivní pravdivosti etických soudů (např. krást se nemá ). S touto myšlenkou sdílím stejný názor. 1.5 Subjektivismus: Opačné názory (subjektivistické) předpokládají, že nemá smysl se ptát po pravdivosti etických soudů, nebo že je jejich pravdivost svázána s psychikou hodnotícího, tedy je subjektivní. Mezi stoupence tohoto směru patřil např. Aristoteles. - pojetí zdůrazňující osobní názor, cítění Mít svůj vlastní názor na věc ať je špatná nebo dobrá je určitě správné, nebo si to aspoň myslím, jsme prostě jednou lidi, kteří se musejí umět rozhodnout i v těch nejtěžších situacích, která nám život předkládá. 2.1 Filosofická východiska pro hodnocení vlivů člověka v biosféře: - základy ekologie - jako vědy - jsou MATERIÁLNÍ - podstatou poznání je DŮKAZ, založený na kritickém myšlení jev musí být opakovatelný se stejným výsledkem - vývoj je výsledkem soupeření PROTIKLADŮ dialektika idealistického filosofa Friedricha Hegela - ekologie stojí na hranici METAFYZIKY metafuzis, poznání nad fyzikou ): domnělé poznání z pouhého rozumu (I.Kant). Problém je v tom, že stupeň poznání pak závisí na schopnostech rozumu a jeho vjemech. (podklady k předmětu ekologie, doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D.)

5 3.1 Prameny: /kch/sedlbauer/eetika.ppt 4. article=biocentrismus (podklady k předmětu ekologie, doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D.)