VÝUKA TECHNICKÉHO KRESLENÍ NA ZŠ

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA TECHNICKÉ A INFORMAČNÍ VÝCHOVY VÝUKA TECHNICKÉHO KRESLENÍ NA ZŠ Bakalářská práce Brno 2014 Vedoucí práce: Ing. Zdeněk Hodis, Ph.D. Autor práce: Alice Pospíšilová

2 Anotace: Tématem bakalářské práce je výuka technického kreslení na ZŠ. Práce obsahuje teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsou zpracovány jednotlivé oblasti technické grafiky vyučované na 2. stupni základní školy a problematika její výuky. Je zde popsána didaktika technické grafiky a její zařazení v RVP ZV. Poznatky z teoretické části práce jsou využity v praktické části. Součástí této práce je soubor pracovních listů ve formě přílohy, které umožní žákům procvičovat získané znalosti. Tato práce může být použita jako výukový materiál pro učitele technického kreslení. Annotation: Topic of the bachelor's thesis is teaching technical drawing in elementary schools. This thesis contains both theoretical and practical parts. In theoretical part are processed particular sections of technical graphics taught in middle school, and issues of teaching it. Didactics of technical graphics is described here, as well as its inclusion in RVP ZV. Knowledge of the theoretical part are utilized in practical part. Part of this dissertation is a set of worksheets as an attachment, allowing students to practice the acquired knowledge. This thesis can be used as a teaching material for technical drawing instructors. Klíčová slova: Technické kreslení, technická grafika, technická výchova, didaktika technické grafiky, normalizace v technickém kreslení, technické zobrazování, kótování, technická dokumentace. Keywords: Technical drawing, technical graphics, technical education, didactics in technical graphics, normalization in technical drawing, technical imaging, dimension, technical documentation.

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů v Brně. podpis

4 Poděkování Tímto bych ráda poděkovala Ing. Zdeňku Hodisovi Ph.D., za vedení mé bakalářské práce, za jeho vstřícný přístup, cenné rady a připomínky při zpracování této práce. A také za čas, který mi věnoval.

5 Obsah Úvod Výuka technického kreslení na základní škole RVP ZV Člověk a svět práce Didaktika technické grafiky Technické kreslení Základy technického kreslení Pomůcky pro kreslení a rýsování Zásady při rýsování Normalizace v technickém kreslení Druhy technických výkresů Formáty výkresů a úprava výkresových listů Měřítka zobrazení a technické písmo Druhy čar na technických výkresech Technické zobrazování Pravoúhlé promítání Zobrazování geometrických těles Pravidla pro zobrazování na výkresech Kótování Pravidla kótování Provedení a zapisování kót Soustavy kót Pravidla kótování geometrických a konstrukčních prvků součástí Tolerování rozměrů a geometrické tolerance Struktura povrchu Konstrukční dokumentace Konstruování s využitím výpočetní techniky... 45

6 3. Výukové materiály Závěr Použité zdroje Seznam tabulek Seznam obrázků Seznam příloh Přílohy... 56

7 Úvod V současné době dochází k prudkému rozvoji techniky a výrobních technologií, s čímž úzce souvisí požadavek na rozvoj technického vzdělávání. Zvládnutí technického kreslení je předpokladem úspěšného pokračování ve studiu ostatních technických předmětů ve škole i úspěšného uplatnění v praxi. Patří k předmětům, které spojují vědomosti a teoretické znalosti s dovednostmi a přispívá k rozvoji technického myšlení. Technické myšlení vyžaduje potřebu grafického vyjadřování představ vhodnou formou, např. v první fázi náčrtem a v další fázi pak technickým výkresem. 1 Práce obsahuje teoretickou a praktickou část. Teoretická část je rozdělena do dvou hlavních kapitol. V první kapitole je zpracována výuka technického kreslení na základní škole spolu s její didaktikou a zařazením v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. V druhé kapitole s názvem Technické kreslení jsou zpracovány oblasti technické grafiky vyučované na 2. stupni základní školy. Okrajově je v práci zpracována problematika tolerování rozměrů a geometrické tolerance, struktura povrchu, konstrukční dokumentace a konstruování s využitím výpočetní techniky. Na základě poznatků z teoretické části je vytvořen soubor pracovních listů spolu s jejich řešením. Pracovní listy umožňují žákům procvičit si učivo a učitelům slouží jako nástroj pro zpětnou vazbu. Pracovní listy jsou tvořeny na základě didaktických zásad, aby bylo zajištěno co největší efektivity během práce s nimi. Cílem této bakalářské práce je zpracování problematiky výuky technického kreslení na 2. stupni základní školy a vytvořit učební materiál ve formě souboru pracovních listů spolu s jejich řešením. Tato práce může sloužit jako výuková opora pro učitele, na základě které mohou vytvářet dle potřeb svých žáků další pracovní listy. 1 ŠVERCL, Josef. Technické kreslení a deskriptivní geometrie pro školu a praxi. 1. vyd. Praha: Scientia, pedagogické nakladatelství, s. ISBN

8 1. Výuka technického kreslení na základní škole Technická výchova na základních školách v České republice je realizována na základě vzdělávací oblasti Člověk a svět práce, do které se řadí i technické kreslení. Zařazení technického kreslení v RVP ZV je uvedeno níže v textu. Cílem výuky technického kreslení na základní škole je, aby žák zvládal číst a kreslit jednoduché náčrty a technické výkresy v pravoúhlém promítání. Při procvičování učiva se žák prakticky seznámí s tvorbou výkresové dokumentace. Svoje získané poznatky je následně schopen využít v praxi při měření a tvorbě výkresové dokumentace. Žák by měl být také schopen vytvořit názorné zobrazení objektu podle určitých pravidel, aby bylo srozumitelné všem (autorovi i ostatním). Technické kreslení úzce navazuje na ostatní odborné předměty (všude je třeba vyjadřovat se graficky). Pokud se žák chce v budoucnu věnovat studiu odborných předmětů, tak právě na základní škole je pravý čas začít s výukou technického kreslení, které vytváří základní znalosti každého technika. Problematika technického kreslení ZŠ je shrnuta v následujících bodech: Porozumět jednoduchým technickým náčrtům a výkresům. Tyto znalosti se dají následně použít i v praktickém životě (různé návody pro technické výrobky). Zároveň si žák rozvíjí svoji prostorovou představivost. Technika je obor, který se stále vyvíjí a má velké uplatnění i v budoucnosti. V technickém kreslení si žák současně procvičuje učivo i z jiných předmětů jako je geometrie. 1.1 RVP ZV Člověk a svět práce V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knize) a zakotvenými v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních státní a školní. 2 2 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, s. 8

9 Národní program vzdělávání a rámcový vzdělávací programy (RVP) jsou kurikulární dokumenty státní úrovně. V RVP jsou vymezeny závazné rámce pro předškolní, základní a střední vzdělávání. Na základě RVP si každá škola vytváří vlastní Školní vzdělávací program (ŠVP) školní úrovně. V RVP jsou uvedeny pojetí a cíle základního vzdělání a klíčové kompetence, které představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Podle RVP ZV by měly být na konci základního vzdělávání naplněny ve všech ohledech. Kompetence k učení; Kompetence k řešení problémů; Kompetence komunikativní; Kompetence sociální a personální; Kompetence občanské; Kompetence pracovní. Obsah RVP je rozdělen do devíti základních oblastí. Technická výchova spadá do oblasti Člověk a svět práce. Oblast Člověk a svět práce je zastoupena pouze jedním oborem se stejným názvem Člověk a svět práce. Ve vzdělávacím obsahu je dvanáct tematických okruhů. Na 1. stupni jsou čtyři tematické okruhy a na 2. stupni osm okruhů. Oblast Člověk a svět práce zahrnuje široký rozsah pracovních činností a technologií. Tato oblast si klade za cíl, aby žáci získali základní uživatelské dovednosti v různých oborech lidské činnosti a byli připraveni pro život v stále se vyvíjející technické společnosti. Tato oblast se také zaměřuje na vytvoření životní a profesní orientace žáků. Práce s počítačem jako informační výchova je součástí vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie. 1. stupeň Práce s drobným materiálem Konstrukční činnosti Pěstitelské práce Příprava pokrmů 2. stupeň Práce s technickými materiály Design a konstruování 9

10 Pěstitelské práce, chovatelství Provoz a údržba domácnosti Příprava pokrmů Svět práce Práce s laboratorní technikou Využití digitálních technologií Tematické okruhy pro 1. stupeň jsou pro školu všechny povinné a je nutné je dodržet v plném rozsahu. Na 2. stupni je tematický okruh Svět práce povinný a je vhodnější tento okruh zařadit do vyšších ročníků 2. stupně vzhledem k jeho důležitosti v rámci volby povolání. Z ostatních okruhů si každá škola vybere minimálně další jeden tematický okruh. Další tematický okruh je volen podle možností školy a jejího zaměření. Ředitel školy rozhoduje, který z tematických okruhů zařadí do ŠVP. Jeho rozhodnutí může být ovlivněno právě možnostmi vybavení dané školy a jejího zaměření, takže není zaručeno, že se každý žák na základní škole setká s technickým kreslením. I když je vzdělávací obsah oblasti Člověk a svět práce určen všem žákům (tedy jak chlapcům, tak i dívkám), bývá na některých školách předmět Pracovní činnosti ve ŠVP rozdělen na skupiny pro chlapce a dívky. Chlapci mají v rámci předmětu Pracovní činnosti hodiny zaměřující se na práci s technickými materiály, zatímco dívky mají hodiny zaměřené na přípravu pokrmů. Technické kreslení na základní škole je zařazeno do několika vzdělávacích oborů oboru Člověk a svět práce, které jsou uvedeny níže. U každého vzdělávacího oboru je v RVP ZV stanoveno učivo a očekávané výstupy žáka. Vzdělávací obor Konstrukční činnosti Tento vzdělávací obor je zařazen na 1. stupni. Žáci se učí podle jednoduchých návodů a předloh pracovat se stavebnicemi. Sestavováním jednoduchých modelů si osvojí dovednosti pro práci se stavebnicemi. Učivo: stavebnice (plošné, prostorové, konstrukční), sestavování modelů práce s návodem, předlohou, jednoduchým náčrtem 10

11 Očekávané výstupy 1. období, žák: zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi Očekávané výstupy 2. období, žák: provádí při práci se stavebnicemi jednoduchou montáž a demontáž pracuje podle slovního návodu, předlohy, jednoduchého náčrtu dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu Vzdělávací obor Práce s technickými materiály Tento obor je zařazen na 2. stupni a nejčastěji je vyučován pod názvem Pracovní činnosti. Žáci se v tomto předmětu postupně seznamují se všemi materiály jako je dřevo, kov, plasty a kompozity. Dále pak s pracovními pomůckami a nástroji potřebnými k opracování uvedených materiálů. Součástí učiva tohoto oboru jsou právě technické náčrty a výkresy. Žáci by měli být schopní číst informace v technických výkresech a sami vytvářet jednoduché náčrty, případně výkresy. Učivo: vlastnosti materiálu, užití v praxi (dřevo, kov, plasty, kompozity) pracovní pomůcky, nářadí a nástroje pro ruční opracování jednoduché pracovní operace a postupy organizace práce, důležité technologické postupy technické náčrty a výkresy, technické informace, návody úloha techniky v životě člověka, zneužiti techniky, technika a životní prostředí, technika a volný čas, tradice a řemesla Očekávané výstupy, žák: provádí jednoduché práce s technickými materiály a dodržuje technologickou kázeň řeší jednoduché technické úkoly s vhodným výběrem materiálů, pracovních nástrojů a nářadí organizuje a plánuje svoji pracovní činnost 11

12 užívá technickou dokumentaci, připraví si vlastní jednoduchý náčrt výrobku dodržuje obecné zásady bezpečnosti a hygieny při práci i zásady bezpečnosti a ochrany při práci s nástroji a nářadím; poskytne první pomoc při úrazu Vzdělávací obor Design a konstruování Tento obor navazuje na obor z 1. stupně Konstrukční činnosti. V tomto vzdělávacím oboru již žáci pracují s předlohou nebo vlastním vytvořeným plánem. Sami si sestaví pracovní postup a navrhnou design. Učivo: stavebnice (konstrukční, elektrotechnické, elektronické), sestavování modelů, tvorba konstrukčních prvků, montáž a demontáž návod, předloha, náčrt, plán, schéma, jednoduchý program Očekávané výstupy, žák: sestaví podle návodu, náčrtu, plánu, jednoduchého programu daný model navrhne a sestaví jednoduché konstrukční prvky a ověří a porovná jejich funkčnost, nosnost, stabilitu aj. provádí montáž, demontáž a údržbu jednoduchých předmětů a zařízení dodržuje zásady bezpečnosti a hygieny práce a bezpečnostní předpisy; poskytne první pomoc při úrazu 1.2 Didaktika technické grafiky Didaktika je uznávaná vědní disciplína zabývající se teorií vzdělávání a vyučování. Základ pro studium oborové didaktiky vytváří didaktika obecná, která se zabývá zákonitostmi výchovně vzdělávacího procesu, systémem výuky, problematikou obsahu, cílů výuky, zásadami, metodami a prostředími výuky. 3 Podle zaměření na jednotlivé obory a vyučovací předměty se didaktika dělí na tzv. oborové didaktiky, které vychází z obecné didaktiky. 3 FRIEDMANN, Zdeněk. Didaktika technické výchovy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, s. ISBN

13 Technická grafika neboli technické kreslení může být na základních školách vyučována na různé úrovni v různém rozsahu vyučovacích hodin. Záleží na řediteli škol, zda ji zařadí do Školního vzdělávacího programu dané školy. Během úvodní hodiny je nutné žáky nejdříve seznámit s náplní předmětu a hlavně je správně motivovat. Motivační složka výuky je velice důležitá. Od ní závisí efektivita celé výuky v následujících hodinách. V první řadě je nutné, aby žáci pochopili smysl technické dokumentace. Učitel by měl žákům vysvětlit, že technická dokumentace slouží jako dorozumívací prostředek mezi konstrukční kanceláří, dílnou, techniky apod. a také, že každý technik by měl zvládat technickou dokumentaci nejen číst, ale i vytvořit. Žáci se tedy nejdříve učí technickou dokumentaci pouze číst a seznamují se s jednotlivými pojmy technické normalizace (měřítko, druhy čar na výkrese, popisové pole), kótování (kóta, soustavy kót) a zobrazování (pravoúhlé zobrazování, pohledy, viditelná hrana, neviditelná hrana, osy). Během výkladu je vhodné nechat kolovat po třídě různé výkresy, na kterých se žáci seznámí se zmíněnými pojmy. Důležitý je při výuce princip názornosti a postupnosti. Při procvičování by se mělo vycházet od nejjednodušších příkladů a teprve po jejich plném pochopení, přejít k více obtížnějším příkladům. Poté co se žáci seznámí se základními pojmy, může vyučující přejít k pravoúhlému promítání a vytváření jednoduchých náčrtů od ruky. Při probírání pravoúhlého promítání je efektní využívat různých modelů těles, které podpoří představivost žáků. Žáci si mohou modely sami otáčet na lavici a současně vytvářet jednoduché náčrty. Náčrty se zhotovují pomocí tužky bez použití rýsovacích pomůcek, které by žáky brzdily. V tomto případě je prvořadé, aby žáci procvičovali zhotovování náčrtů, nikoliv rýsování. Teprve po jejich zvládnutí se do práce mohou zapojit rýsovací pomůcky. Postupně se k vytváření náčrtů přidává kótování. K hranatým tělesům se mohou přidat tělesa rotační, která jsou vhodná pro vysvětlení řezů a průřezů. Pro řezy a průřezy je vhodné mít rozříznutý model, na kterém žáci doplňují šrafování v místě roviny řezu. Cílem výuky technického kreslení je, aby žáci chápali smysl technické dokumentace a uměli v ní také číst. Žák by měl zvládnout připravit si vlastní jednoduchý náčrt výrobku a pracovat s ním. Při výuce se může použít různých didaktických pomůcek. Pomůcky umožní žákům vnímat učivo více smysly. Bez takovýchto pomůcek by bylo pro učitele o dost náročnější prezentovat žákům učivo. V dnešní době bývají školy vybaveny i interaktivními dotykovými tabulemi, které jsou pro žáky velice atraktivní. Na tabuli je prezentováno učivo 13

14 a současně se na ni může kreslit. Učitel tak může k tabuli vyvolávat jednotlivé žáky. V rámci volitelných předmětů se může realizovat rýsování technických výkresů nebo kreslení na počítači v případě vhodného programového vybavení na škole. 2. Technické kreslení Technické kreslení vzniklo z deskriptivní geometrie, která je naukou o zobrazení prostorových útvarů do roviny (průmětny). Technické kreslení se důsledně neřídí zásadami deskriptivní geometrie, ale odchyluje se tak, aby obraz předmětu či součásti nebyl zbytečně složitý a naopak se stal dobře pochopitelný a přehledný. 4 Technické kreslení označuje všechny druhy kreslení ve strojírenství, elektrotechnice, stavebnictví a dalších oborech. Grafický způsob vyjadřování je častokrát mnohem úspornější a názornější než způsob písemný, umožňuje vyjádřit informace a představy nutné ke zhotovení výrobku. Právě v oborech jako je strojírenství, elektrotechnika a stavebnictví se uplatňuje grafický způsob vyjadřování. Tato práce je zaměřena na technické kreslení ve strojírenství. 2.1 Základy technického kreslení K základům technického kreslení patří seznámení se s pomůckami pro kreslení a rýsování. Ty usnadňují a urychlují průběh práce a současně zlepšují přesnost kreslení a také výslednou úroveň vytvořené práce Pomůcky pro kreslení a rýsování Správně zvolené pomůcky pro kreslení a rýsování zajistí kvalitně vytvořenou výkresovou dokumentaci. Vhodné pomůcky zároveň ulehčí celý proces rýsování a tvorby výkresu. Níže jsou vypsány základní pomůcky pro rýsování. Tužka je základní pomůckou pro kreslení technických výkresů. Existuje několik typů tužek: tužky obyčejné, tužky tzv. padací mechanické (Versatil) nebo mikrotužky (Pentel). Mikrotužky (Pentel) mají výhodu v tom, že je není třeba ostřit, ale je potřeba mít pro každou tloušťku čar mikrotužku s odpovídajícím průměrem tuhy. Padací mechanické tužky se ostří průběžně brousítkem, které se skládá z jemného smirkového papíru a vatové látky pro očistění naostřené tuhy. Špička tužky se ostří brousítkem šikmo nikoliv do kulata, jak by tomu bylo při použití běžného ořezávátka na tuhy. K rýsování je nejvhodnější použít tužky 4 STIBOR, Karel, Zdeněk DOSEDLA a Jiří DVOŘÁČEK. Konstruování a technická grafika pro učitele. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, ISBN

15 s tvrdostí tuhy HB, tyto tuhy jsou tvrdší oproti tuhám řady B. Trubičková vytahovací pera (Centrograf, Rotring) se používají pro kreslení tuší. Pera se plní technickou tuší, která zasychá na vzduchu, tím nehrozí, že by zaschla v peru. Obr. 1 Úprava tuhy a hrotu kružítka Trojúhelník je jednou z nejzákladnějších pomůcek, která je k rýsování potřebná. Trojúhelníkem se na výkrese rýsují kolmice, rovnoběžky, přímky, úsečky apod. Mohou být rovnoramenné s úhly 90, 45 a 45 nebo nerovnoramnné s úhly 90, 60 a 30. Pravítko je vedle tužky a trojúhelníku jednou z nezákladnějších pomůcek pro rýsování, kterým se nanášejí rozměry. Pravítka jsou milimetrová a vyrábějí se z různých materiálů v různých délkách. Vhodné pravítko je z průsvitného plastu o délce 30 cm, která je dostačující pro rýsování na výkresovém formátu A4. Kružítko je určené k rýsování kružnic, kruhových oblouků a zaoblených hran. Ramena kružítka by se měla snadno rozevírat pro přesné nastavení poloměru a zároveň by měla být schopna udržet nastavený rozměr. Tuha v kružítku se ostří šikmo. Pro kreslení kružnic menších průměrů se mohou použít i šablony. Úhloměr slouží k rýsování přímek, os a úseček pod určitým úhlem. Vhodný je polokruhový úhloměr s úhlem 180 z průsvitného plastu. Křivítkem je kreslící pomůcka k vykreslování složitějších křivek. Stěrací pryž neboli guma je velmi užitečná pomůcka v případě, kdy je třeba z výkresu vymazat určitou část. Vhodnější je používat pryž z plastů a takovou, která je na rozdíl od běžných gum mnohem šetrnější k papíru. Šablony jsou užitečnou pomůckou pro psaní technického písma, kreslení kružnic, oblouků, elips, čtverců apod. Používáním šablon se usnadní kreslení často používaných geometrických tvarů. Pro technické písmo existují písmové šablony různých velikostí a tloušťek písma. Místo šablon se může pro technické písmo použít obtisků Propisot. 15

16 Rýsovací deska s příložníkem funguje jako rýsovací podložka, která usnadní kreslení vodorovných přímek a zajistí přesné vedení trojúhelníků. Pro technické výkresy se volí bílý kladívkový papír z řady formátů ISO-A. Originály výkresů se zhotovují na pauzovací (průsvitný) papír. Pro kreslení tuší se používají papíry, u kterých nesmějí být vlákna, po kterých by se rozpila tuš Zásady při rýsování Pro správné a snadné rýsování je vhodné dodržovat několik zásad při rýsování. Tyto zásady výrazně ulehčí celé rýsování.: Pracovní místo by mělo být uklizené a čisté. Na stole by měly být pouze pomůcky potřebné pro rýsování položené na pravé straně. Udržovat všechny rýsovací pomůcky v čistotě a také mít čisté ruce. Před každým rýsováním zkontrolovat, zda jsou pomůcky čisté, aby se jimi nemohl ušpinit výkres. V případě potřeby očišťovat pomůcky i během rýsování suchým hadříkem. Dlaně by se neměly opírat o výkresový list. Při práci na větším výkresovém listu je vhodné zakrýt část výkresu, na které se zrovna napracuje, papírem. Vhodný je průsvitný pro lepší přehlednost. Při rýsování tužkou si dávat pozor, aby se narýsované čáry nerozmazávaly rukou nebo posuvem pravítka. Případný prach z tužky odstranit z výkresu. Při rýsování tuší vždy počkat s posuvem pravítka, až tuš zaschne. Nejdříve se vytahují kružnice a křivky a poté vodorovné a svislé čáry. Proto je vhodné kreslit výkresy z leva doprava a od shora dolů. Vhodné osvětlení pracovního místa je další důležitou zásadou. Pro rýsování je vhodnější denní světlo. Při umělém světle by měl být výkres osvětlen celý a rovnoměrně. Během práce je potřeba dbát na správné a pohodlné držení těla. Správná vzdálenost očí od rýsovací plochy je důležitá, aby se oči hned neunavily. Tato vzdálenost by měla být 300 mm. Během práce by se nemělo zapomínat na průběžný odpočinek a protáhnutí. Pokud se objeví bolest v ruce, je nutné přestat s rýsováním a ruku spustit podél těla a třepat s ní, tak se ruka správně prokrví. 16

17 2.2 Normalizace v technickém kreslení Technický výkres je dorozumívacím prostředkem mezi konstrukční kanceláří a dílnou, mezi techniky a dělníky aj. Jednoznačné srozumitelnosti výkresu se dosáhne jeho zhotovením podle určitých zásad a pravidel daných technickými normami. 5 Technická norma může předepisovat parametry výrobku, vlastnosti výrobku a jeho materiálu, ale také pracovní postupy. Normy s celoevropskou nebo mezinárodní platností zajišťují zaměnitelnost a hromadnou výrobu součástek. Jejich závazné dodržování usnadňuje předávání informací z výkresů. Většina norem není volně šiřitelná a je nutné si je za určitou částku koupit. Výsledkem normalizace jsou normy, předpisy a pravidla definující určité standardy, které: Usnadňují sériovou, hromadnou výrobu, a tím ji zrychlují a zlevňují. Urychlují vývoj a zrychlují práci konstruktéra. Zlevňují výrobu, a tím snižují práci konstruktéra. Zlevňují výrobu, a tím snižují ceny výrobků. Umožňují vzájemnou vyměnitelnost normalizovaných dílů. Umožňují na mezinárodní úrovni budovat vzájemné vztahy v oblasti vývoje, výroby a kontroly. 6 Druhy norem Existuje velké množství norem. Podle jejich působnosti se dělí následovně: Státní normy (ČSN) mají platnost po celém území České republiky. Tvoří je a vydává Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Normy mohou být rozpracovány na oborové normy (ON) a na podnikové normy (PN), pokud nejsou v rozporu s normami ČSN. Celoevropské normy (EN) mají platnost na území států EU. Mezinárodní normy (ISO) jejich platnost je celosvětová. V praxi se často stává, že se jednotlivé normy přejímají. Takové normy je třeba správně označit. Jejich označení se skládá z označení, z čísla normy a označení šestimístným třídícím znakem shodným s původním číslováním např. ČSN EN ( ) Svarové 5 ŠVERCL, Josef. Rýsování pro 8. r. zvláštní školy. 1. vyd. Praha: Scientia, 1996, 37 s. ISBN KLETEČKA, Jaroslav a Petr FOŘT. Technické kreslení. 2., opr. vyd. Brno: Computer Press, 2007, 252 s. ISBN

18 a pájené spoje. Níže jsou pro příklad uvedeny normy, které se budou týkat následujících kapitol: - ČSN EN ( ) Svarové a pájené spoje; - ČSN ISO ( ) Pravidla zobrazování; - ČSN EN ISO 4287 ( ) Struktura povrchu; - ČSN ISO 5457 Technické výkresy, Formáty a úprava výkresových listů; - ČSN ISO Všeobecné tolerance, Nepředepsané mezní úchylky délkových a úhlových rozměrů; - ČSN ISO 8015 (014204) Technické výkresy, Základní pravidlo tolerování Druhy technických výkresů Technické výkresy se dají rozdělit podle následujících druhů: Náčrt (skica) může být nakreslen od ruky na libovolný formát papíru jak bez ohledu na měřítko tak i bez úplného kótování. Z náčrtu poté vzniká originál výkresu. Originál je výkres součásti nebo skupiny součástí obsahující všechny předepsané údaje, který se archivuje. Originál se kreslí v normalizovaném měřítku na normalizovaný formát papíru. Originální výkres může být vytvořený také v počítači a vytištěný plotterem. Kopie se vytváří kopírováním originálu. Takto vytvořená kopie slouží jako podklad pro výrobu a montáž. Ve strojírenství se výkresy dále dělí podle určení na návrhové výkresy, výkresy součástí a výkresy podsestav a sestav. V dnešní době se technické výkresy dají vytvořit klasickým kreslením rukou nebo za použití výpočetní techniky např. CAD systémy Formáty výkresů a úprava výkresových listů Rozměry výkresů jsou stanoveny normou ČSN ISO 5457, která předepisuje rozměry výkresových listů všech druhů technických výkresů, které jsou používány v průmyslu a ve stavebnictví. V normě jsou definovány tři řady výkresových formátů: základní formáty ISO-A, prodloužené formáty a zvlášť prodloužené formáty. Preferuje se používání základní řady formátů A0, A1, A2, A3 a A4. Formáty vycházejí z formátu A0, který má plošný obsah 1m². Formát A1, vznikne půlením formátů A0 atd. 18

19 Obr. 2 Rozměry výkresových formátů ISO-A Úprava výkresového listu má také své náležitosti jako jsou okraje a orámování, popisové pole, středící značky, souřadnicová síť a značky pro oříznutí. Kreslící plocha je orámována souvislou čarou tlustou 0,7 mm. Okraje jsou široké zleva 20 mm a 10 mm vpravo, nahoře a dole. Širší levý okraj může být použit pro svázání výkresů do složky. Dalším grafickým prvkem je popisové pole, které musí obsahovat každý výkres. Z praktického důvodu se používají všechny formáty A0 až A3 na šířku s umístěním popisového pole do pravého dolního rohu kreslící plochy, s výjimkou formátu A4, který se používá na výšku. Náležitosti popisového pole jsou uvedeny v podkapitole Konstrukční dokumentace. Středící značky usnadňují umístění výkresového listu při jeho reprodukci apod. Dále je na výkrese souřadnicová síť usnadňují orientaci a určení polohy objektů. Posledním grafickým prvkem jsou značky pro oříznutí usnadňující oříznutí formátu. Obr. 3 Úprava výkresového listu 19

20 2.2.3 Měřítka zobrazení a technické písmo Měřítko zobrazení určuje poměr velikosti nakresleného obrazu objektu k jeho skutečné velikosti. Například na výkresech ve stavebnictví nelze nakreslit budovy ve skutečném měřítku 1:1, proto je zde nutné použít měřítko pro zmenšení např. 1:100. Takové měřítko udává, že rozměry na výkrese jsou stokrát menší než rozměry ve skutečnosti. Na výkrese se použité měřítko zapisuje do popisového pole. Při použití jiného měřítka např. u zobrazení tvarové podobnosti se měřítko uvede pouze u písmene vyznačujícího tvarovou podobnost. Měřítka zobrazení se dají rozdělit do tří základních skupin. Skutečná velikost, tj. měřítko zobrazující objekty ve skutečné velikosti 1:1. Měřítko pro zvětšení se používá pro kreslení malých objektů. Měřítko pro zmenšení je pro použití zobrazení velkých objektů. Tabulka 1 Měřítka zobrazení Typ měřítka Normalizovaná měřítka zobrazení Skutečná velikost 1:1 Měřítko pro zvětšení 2:1, 5:1 10:1, 20:1, 50:1 Měřítko pro zmenšení 1:2, 1:5, 1:10, 1:20, 1:50, 1:100, 1:200, 1:500, 1:1000, 1:2000, 1:5000, 1: Všechno písmo, které se nachází na technickém výkrese, musí být napsáno technickým písmem. Existuje několik způsobů, jak vytvořit technické písmo. Podle normy ČSN může být písmo vytvořeno psaním volnou rukou (může být použita síť), za pomoci šablony, pomocí obtisků (např. Propisot) nebo počítačem řízenými zařízeními (např. plotterem). Norma předepisuje velikosti písma, které mohou být na technických výkresech použity. Od výšky písmen velké abecedy se odvozuje velikost písma. Výška písmen velké abecedy je stejná pro všechna písmena, šířka písmen je různá a určuje se vzhledem k výšce písma. Výška písmem se značí písmenem h a udává se v mm. Ostatní parametry písma jsou odvozeny vzhledem k velikosti písma. Tabulka 2 Velikosti psíma Řada výšek písma (mm) Výška odvozená od výšky velkých písmem 1,8 2,5 3,

21 Písmo na výkrese může být psáno jako kolmé k základní čáře nebo šikmé se sklonem 15 od svislého směru. Norma rozlišuje čtyři typy písma: typ A kolmé, typ A šikmé, typ B kolmé a typ B šikmé. Častěji se používá písmo kolmé - typ B. Obr. 4 Normalizované písmo kolmé typ B Druhy čar na technických výkresech Čára je základní prostředek používaný pro kreslení na výkrese. Na výkrese se používá několik různých typů čar, každá má svůj význam. I čáry na výkrese jsou předepisovány normou. Mezi základní typy čar patří čáry plné (souvislé), přerušované (čárkované a tečkované) a střídavé (čerchované). Čára je tedy určena uspořádáním prvků, ze kterých je tvořena a svoji tloušťkou. Tloušťky čar se dělí podle vzájemného poměru 1 : 2 : 4 na tenké, tlusté a velmi tlusté, příklad: 0,25 mm : 0,5 mm : 1,0 mm. Tloušťka čáry se značí d. Tabulka 3 Řada tloušťek čar Tloušťka čáry d 0,13 0,18 0,25 0,35 0,5 0,7 1,0 1,4 2,0 Také při kreslení čar je potřeba dodržovat určité zásady. Křížení přerušovaných čar se kreslí dlouhou čárkou, čáry se nesmí protínat mezerou. Přerušované čáry nesmí být spojeny mezerou. U rozměrů menších než 12 mm se smí kreslit jeho osa souvislou tenkou čarou. V případě kreslení přerušovaných čar blízko se čárky a mezery kreslí tak, aby se navzájem střídaly. Osy souměrnosti se kreslí s přetažením přes obrys o 5 až 10 mm. V případě, že je na společné ose více děr, osa se nepřeruší. 21

22 Obr. 5 Typy čar a jejich význam 2.3 Technické zobrazování Při rýsování objektů na technickém výkrese je potřeba objekt určitým způsobem zobrazit. Existují dva typy zobrazování objektů. Prvním z nich je plošné zobrazení 2D, při kterém se na objekt nahlíží v určitém směru a jeho výsledný pohled se promítne na průmětnu. Tento způsob je náročnější na představivost. Druhým způsobem je metoda prostorového zobrazování 3D, která je názornější a méně náročná na představivost. U prostorového zobrazování je v praxi nejrozšířenější axonometrické promítání. U předmětů vyobrazených touto metodou jde snadno z jednoho obrazu vyčíst celkový tvar předmětu. V dnešní době se velmi často používá parametrické modelování pro zobrazení složitých tvarových součástí. Jedná se o způsob, kdy se za použití moderní výpočetní techniky užívá metody prostorového zobrazení také nazývané prostorové modelování. Z takto konstruované složité součásti se poté automaticky vygenerují potřebné pohledy pro 2D zobrazení součásti. Existuje několik způsobů promítání. Tyto jednotlivé způsoby vznikají promítnutím objektu za pomoci promítacích přímek. Promítací přímky promítají objekt na promítací rovinu neboli průmětnu. Podle směru promítacích přímek a středu promítání se dělí promítání na tři základní typy: rovnoběžné promítání, kosoúhlé promítání a středové promítání. 22

23 Rovnoběžné promítání: Promítací přímky jsou vzájemně rovnoběžné a zároveň rovnoběžné se směrem promítání, který nesmí být rovnoběžný s průmětnou. Střed promítání nelze vzhledem k rovnoběžnosti promítacích přímek určit. Příkladem toho způsobu promítání je pravoúhlé promítání. Kosoúhlé promítání: Jedná se o způsob rovnoběžného promítání, při kterém promítací přímky svírají s průmětnou jiný než pravý úhel. Středové promítání: Promítací přímky vychází ze společného bodu promítání. Střed tohoto promítání nesmí ležet v průmětně a lze jej přesně určit. Obr. 6 Pravoúhlé promítání a středové promítání Pravoúhlé promítání Pravoúhlé promítání je nejběžnějším rovnoběžným promítáním a zároveň nejrozšířenějším promítáním ve strojírenství. Rovnoběžné promítací přímky svírají s průmětnou pravý úhel (90 ). Objekt může být promítán až na šest navzájem kolmých průměten, obvykle se promítá na tři průmětny (nárys, bokorys a půdorys). Při zobrazování předmětu se určuje hlavní pohled zepředu (nárys), ze kterého lze vyčíst nejvíce informací. Ostatní pohledy se nazývají sdružené. Metody pravoúhlého promítání Pravoúhlé promítání má dva způsoby zobrazování: metoda zobrazování 1 a metoda zobrazování 3. Rozdíl mezi nimi je v umístění objektu vzhledem k pozorovateli a průmětnám. Název vychází z rozdělení soustavy rovin na čtyři kvadranty. Na výkresu v popisovém poli nebo v jeho blízkosti se uvádí označení promítání příslušnou značkou, která je uvedena na obr. U promítání ve 3. kvadrantu jsou pohledy ve značce prohozené. 23

24 Metoda promítání 1 Metoda se označuje i jako metoda promítání v 1. kvadrantu. (ISO E, promítání evropské ). Při tomto způsobu pravoúhlého promítání leží objekt mezi pozorovatelem a průmětnou. Pohled z leva je umístěn na pravé straně nárysu a pohled shora je umístěn pod nárysem. U nás se pro zobrazování používá tato metoda promítání. Obr. 7 Metodou promítání 1 Promítání v 3. kvadrantu Tato metoda se také nazývá metoda promítání 3, nebo také promítání americké a ISO A. Při tomto způsobu promítání leží objekt z pohledu pozorovatele až za průmětnami Zobrazování geometrických těles Pro zobrazení geometrických těles je potřeba pouze dvou pohledů nárysu a půdorysu. Geometrické těleso se dá zobrazit i za použití pouze jednoho pohledu (nárysu), přičemž se místo půdorysu nakreslí např. u válce před kótou značka průměru. Mezi základní geometrická tělesa se řadí hranol, jehlan, válec, kužel, koule, anuloid. I při zobrazování některých složených těles si vystačíme s jedním pohledem, protože i v tomto případě jsou to geometrická tělesa. Na konci této práce v kapitole Přílohy jsou uvedena zobrazování všech zmíněných geometrických těles. Právě geometrická tělesa jsou vhodná pro základní pochopení technického zobrazování objektů. Geometrická tělesa znají žáci již z geometrie. 24

25 Obr. 8 Zobrazení válce Na obrázku níže je zobrazen pravidelný šestiboký hranol ve čtyřech různých průmětech. Podle toho, která jeho stěna je zvolena za podstavu, a v závislosti na jeho natočení vypadají jeho průměty vždy jinak. Obr. 9 Sdružené průměty šestibokého hranolu Pro procvičování sdružených průměten je jako geometrické těleso nejvíce vhodná koule. Ta má v jakékoliv poloze vždy jako v průmětně podobu kruhu, která má stejný průměr jako samotná koule. Pohledy zepředu a shora (případně z boku) se shodují. Pokud koule není celá a je seříznuta z jedné nebo dvou stran, nebudou již její průměty totožné. Obr. 10 Sdružené průměty koule 25

26 2.3.3 Pravidla pro zobrazování na výkresech Pohledy Při zobrazování tělesa se volí co nejmenší počet obrazů (pohledů), který zajistí úplné zobrazení tělesa. Hlavní obraz by měl být volen tak, aby co nejvíce vystihl tvar tělesa. Obrazy se umísťují podle pravidel pravoúhlého zobrazování. Těleso má být na výkrese zobrazeno ve funkční poloze nebo v poloze, která je vhodná pro výrobu. Obrysy tělesa a jeho viditelné hrany se kreslí souvislou tlustou čarou. Čárkovanou tenkou čarou se kreslí neviditelné hrany a obrysy. Pohledy odpovídající metodě pravoúhlého promítání se nazývají sdružené a na výkrese se neoznačují. Pohledy, které neodpovídají této metodě, se nazývají nesdružené a na výkrese se označují. V obrazu, ze kterého vycházejí další pohledy, se označí pohledy šipkou směřující k pohledu a písmenem velké abecedy. Nad takto odvozeným pohledem se uvede souhlasné písmeno. Pokud je výška písma 3,5 mm, použije se velikost písma nejméně 5 mm, nejlépe však 7 mm. Použití nesdružených pohledů může být kvůli nedostatku místa v určité oblasti kreslící plochy případně umístění pohledu na dalším výkresovém listě. Částečný pohled se používá v případě, kdy není možné zobrazit předmět podle pravidel metody pravoúhlého promítání na průmětny k sobě kolmé, aniž by došlo ke zkreslení tvaru a rozměrů součásti. Nejvhodnější způsob umístění částečného pohledu je promítání u základního obrazu. Další možnosti jsou posunutý pohled nebo posunutý a pootočený pohled s uvedením o kolik stupňů je pohled pootočen. Místní pohled zobrazuje tvar pouze určitého tvarového prvku. Takovýmto tvarem může být například drážka pro pero na hřídeli. Pohled spojuje se základním obrazem tenkou čerchovanou čarou. Shodné pohledy na určitou součást se označí ve výchozím obraze šipkami a písmeny s čísly určujícími jejich počet. Nad odvozený pohled se zapíše stejné označení pohledů oddělené čárkami. Rozvinutý pohled se uplatní při zobrazování předmětů, které byly vyrobeny ohýbáním, nebo které mají zakřivený povrch. Místa, ve kterých je předmět ohnutý, se vyznačí souvislou tenkou čarou. Nad rozvinutý pohled se nakreslí značka rozvinutí. 26

27 Obr. 11 Částečný pohled a místní pohled Zjednodušení v zobrazování Někdy je pro názornost vhodné zobrazit na výkrese detail součásti ve větším měřítku a použije se tedy zobrazení detailu součásti v měřítku. Tento detail se na hlavním obrazu umístí do uzavřené kružnice a označí písmenem velké abecedy. Zvětšený obraz se nakreslí na volnou plochu výkresového listu a označí stejným písmenem, za písmeno se uvede měřítko zvětšení. Písmo pro uvedení měřítka je o jeden stupeň větší, než jsou kóty. Obr. 12 Zobrazení detailu součásti v měřítku Souměrné obrazy se využívají k zobrazování osově souměrných součástí. Nakreslí se pouze jedna polovina osově souměrné součásti a v obraze se souměrnost vyznačí. Pokud se na obraze nacházejí opakující se shodné prvky, stačí nakreslit a zakótovat pouze jeden z nich, přičemž ostatní znázornit zjednodušeně pomocí os. 27

28 Obr. 13 Souměrné obrazy a opakující se shodné prvky Přerušování obrazu se používá u zobrazování příliš dlouhých těles pro ušetření plochy na výkrese a pro lepší přehlednost. Obraz se přeruší souvislou tenkou čarou se zlomem nebo souvislou tenkou čarou od ruky. Přerušit se mohou součásti s neměnným nebo plynule se měnícím průřezem. Obr. 14 Přerušení obrazu Řezy a průřezy Kreslení řezů a průřezů je výhodné, pokud je nutné zobrazit složité, případně i duté součásti, jejich neviditelné hrany a obrysy. Řez i průřez se následně kótují. Důležité je zvolit správnou rovinu řezu, která zobrazí tvar součásti, který by jinak při běžném pohledu na ni nebyl zřejmý. Zvolená rovina řezu se vyznačuje tenkou čerchovanou čarou v celém jejím průběhu a označuje se písmeny velké abecedy. Shodně se označí i její obraz. 28

29 Obr. 15 Rozdíl mezi řezem a průřezem Řez je obraz součásti rozříznuté pomyslnou rovinou (nebo více rovinami) promítnutý na průmětnu, která je rovnoběžná s rovinou řezu. V obrazu řezu se zobrazují části, které leží v rovině řezu a také části, které leží za rovinou řezu (části ležící před rovinou řezu, se nezobrazují). Rovina řezu se vede v takovém místě součásti, aby se zobrazily charakteristické tvary součásti. Řezná rovina se označí silnou čarou v místě řezné roviny. K těmto čarou se u okraje kreslí šipky ve směru promítání. Z vnější strany šipek se řez označí písmeny velké abecedy. Plochy řezu se vyznačují šrafováním. Šrafy jsou rovnoběžné šikmé souvislé tenké čáry kreslené k obrysové čáře se sklonem napravo nebo nalevo pod úhlem 45. Při kreslení šrafování je nutné na všech obrazech dodržovat stejnou hustotu a sklon čar. Šrafování ploch velkých rozměrů se může kreslit jen po okrajích od obrysových čar. Úzké plochy v řezu se mohou vyplnit (vykreslit), pokud by jejich šrafování bylo obtížné. U součástí v řezu, které se navzájem dotýkají, se použije šrafování s odlišným sklonem čar. Podle způsobů provedení se dají řezy rozdělit na místní, podélné, příčné. Podle potřeby se rovina může zalomit a pak se jedná o lomený řez. Jednoduchý řez má jednu rovinu v řezu, naopak složité řezy mají více rovin řezu. Dále jsou to poloviční řezy a rozvinuté řezy. U příčných řezů prochází řezná rovina kolmo na podélnou osu součásti. Naopak u podélného řezu prochází řezná rovina podélnou osou součásti. Místní řezy se používají pro zobrazování vnitřních drážek nebo otvorů v součásti, které se v normálním pohledu jinak zobrazují jako neviditelné. Řez se ohraničí tenkou nepravidelnou souvislou čarou nebo pravidelnou čarou se zlomem a rovina řezu se označovat nemusí, protože je rovnoběžná s průmětnou. 29

30 Průřez je obraz součásti rozříznuté pomyslnou rovinou (nebo více rovinami), přičemž se na rozdíl od řezu zobrazují pouze části ležící v řezné rovině. Průřez se nesmí použít, pokud by se obraz průřezu rozpadl na více částí. Pomyslná rovina se u průřezu nesmí lomit. Pro jejich znázorňování platí stejné zásady jako u řezů. Průřezy se podle způsobu jejich provedení dají rozdělit na sdružený vynesený průřez, pootočený vynesený průřez a sklopený průřez vkreslený. 2.4 Kótování Obr. 16 Typy průřezů Pro určení velikosti a polohy předmětu na výkrese je potřeba uvedení velikosti rozměrů předmětu potřebných pro výrobu. Zapisování těchto hodnot na výkrese se nazývá kótování. Kótování je jedna z nejdůležitějších prací na technickém výkrese. Zapisování a čtení kót je tedy rozhodující při výrobě. Podle funkce výrobku, jeho způsobu výroby a kontroly rozměrů se kóty dělí: funkční kóta kótou je určen rozměr, který je důležitý pro funkci výrobku (bývá obvykle doplněna tolerančními značkami); nefunkční kóta její rozměr není důležitý pro funkci výrobku, ale pro jeho výrobu; informativní kóta rozměr je pouze přibližný a slouží jako informace. Hodnota kóty se zapisuje v kulatých závorkách. 30

31 2.4.1 Pravidla kótování Kóta je číselná hodnota, která udává požadovanou nebo skutečnou velikost rozměrů a polohu předmětu a jeho částí, bez ohledu na měřítko, v jakém je předmět nakreslený. Hodnoty kót se zapisují na kótovací čáry v mm a jednotky se neuvádí. Délkové rozměry se kótují na výkrese ve stejných měřících jednotkách, především to jsou milimetry, bez uvedení značky jednotek mm. Pokud je použito měřící jednotky jiné veličiny, značka se uvádět musí. Rovinné úhly se kótují v úhlových stupních, minutách a vteřinách. Značka měřící jednotky ( ), ( ) a ( ) se uvádí za číselnou hodnotou vždy. Každý prvek je na výkrese zakótován pouze jednou. Kóty se zapisují v pohledu nebo v řezu, ve kterém je zřejmý jejich vztah ke kótovanému prvku. Kóty stejného prvku předmětu se zapisují pokud možno do jednoho obrazu. Při kótování se dává přednost umisťování kótovacích čáry vně obrazu. Kóty a jejich značky se zapisují tak, aby se četly od spodního nebo pravého okraje výkresu. Všechny potřebné informace o rozměrech je třeba uvést přímo na výkrese nebo v souvisejících dokumentech (např. v popisovém poli nebo v seznamu položek). Rozměry opakujících se konstrukčně stejných prvků se zakótují pouze na jednom z těchto prvků. Rozměry vyplývající ze zobrazení se nemusí kótovat, jsou to například pravé úhly zobrazených hran nebo úhly svírající boční stěny pravidelných mnohostěnů Provedení a zapisování kót Provedení kót a jejich uspořádání na výkrese musí být tvořeno podle stanovených pravidel, které zajistí jednoznačnost a přehlednost. Pro kótování se používají kótovací čáry, pomocné čáry, odkazové čáry a hraničící značky. Kóta, kótovací čáry a hraniční značky mají přednost před ostatními čárami. V případě jejich křížení se ostatní čáry přeruší. 31

32 Obr. 17 Provedení kót Kótovací čáry se kreslí souvislou tenkou čarou rovnoběžně s kótovaným rozměrem prvku nebo jako oblouk se středem ve vrcholu úhlu, jsou tedy stejně dlouhé jako kótovaný rozměr. Kótovací čáry se nesmí zbytečně protínat s jinými čarami nebo s nimi splynout (s osou, s hranou). Zakončují se hraničícími značkami. Pomocné (vynášecí) čáry se kreslí souvislou tenkou čarou kolmo ke směru kótovaného prvku, nebo jsou směřovány do vrcholu úhlu. Čáry se prodlužují o 1 až 2 mm za kótovací čáru. Pomocnou čarou může být osa nebo prodloužená osa. Mohou být kresleny šikmo v případě, že by vznikla nejasnost ohledně kóty. Odkazové čáry se nejčastěji kreslí lomené tak, že zapsání kóty je rovnoběžné s dolním okrajem výkresu. Také odkazové čáry se kreslí souvislou tenkou čarou. Ne výkresu se ještě objevují hraničící značky. Hraničícími šipkami nebo hraničícími úsečkami se ukončují kótovací čáry. Na výkrese je třeba používat vždy pouze jeden typ a velikost hraničících značek. Hraničící značky mají několik typů. Velikost šipek se rovná výšce písma kót. Šipky se kreslí tenkými plnými čarami, úhel rozevření šipek je 15. Použití různých typů šipek je rovnocenné. Hraničící šipky se kreslí především uvnitř pomocných (vynášecích) nebo obrysových čar. Pokud není mezi vynášecími čarami dostatek místa pro hraničící šipky a kótu, nakreslí se šipky vně vynášecích nebo obrysových čar. Hraničící šipky nesmí protínat žádná čára, v takovém případě se musí čára přerušit. Při kótování šrafovaných ploch se šipky kreslí vně plochy a šrafy se v místě hodnoty kóty přeruší. Kóty se zapisují technickým písmem velké abecedy a velikost je volena mezi 3,5 až 5 mm. Velikost by měla být zvolená taková, aby byla zaručena dobrá čitelnost i na kopiích výkresu. Kóty se zapisují nad kótovací nebo odkazovou čáru, pokud možno 32

33 na střed jejich délek a 1 až 2 mm vysoko nad ně. Kóty by neměli být protnuty žádnou čarou, pokud by k tomu mělo dojít, čára se v místě kóty přeruší. Zapisování kót může být dvojího způsobu. V prvním způsobu jsou kóty zapsány nad střed kótovací čáry. Měly by být čitelné zdola a zprava. Druhý způsob zapisování je méně obvyklý. Kóty se zapisují, aby byly čitelné zdola a v místě, kde se zapisují, se kótovací čáry přeruší Soustavy kót Při kótování dvou a více délkových rozměrů se stejným směrem a úhlů společného vrcholu se může použít následujících způsobů kótování: řetězcové kótování; kótování od společné základny; smíšené kótování; souřadnicové kótování; Řetězcové kótování Při řetězcovém kótování se kótují od společné hrany rozměry, které následují bezprostředně za sebou tyto rozměry leží na jedné kótovací čáře. Řetězce bezprostředně za sebou následujících kót můžeme použít tehdy, pokud součet povolených dílčích nepřesností rozměrů nemůže ovlivnit funkci nebo vyměnitelnost výrobku. 7 K zakótování většího počtu prvků mající stejný rozměr je vhodné použít kótování součinem. Zápis součinu se skládá z počtu stejných roztečí a číselnou hodnotou rozteče, za součinem se do oblé závorky zapisuje celková hodnota. V případě přerušení obrazu se zakótuje první rozměr v řetězci samostatnou kótou. Celkový součet rozměrů se zapisuje pod řetězec kót v oblých závorkách. V oblých závorkách může být zapsán i poslední rozměr v řetězci kót, přičemž celkový rozměr není v závorkách. Kótování od společné základny Tento způsob kótování je vhodné použít v případě, že má poloha kótovaných prvků funkční nebo technologický vztah k jednomu prvku. Kótování probíhá od tohoto prvku, který je společnou základnou ŠVERCL, Josef. Rýsování pro 9. r. zvláštní školy. 1. vyd. Praha: Scientia, 1996, 39 s. ISBN

34 . Obr. 18 Soustavy kót Smíšené kótování Na výkrese se mohou jednoduché kótování, řetězcové kótování a kótování od společné základny kombinovat. Souřadnicové kótování Souřadnicové kótování je nutné použít pro některé výrobní stroje. Soustava polárních souřadnic je definována počátkem, směry souřadnic navzájem kolmých, poloměry a úhly. Souřadnice vychází z jednoho bodu. Číselné hodnoty souřadnic mohou být zapsány do tabulky, nebo ke každému bodu Pravidla kótování geometrických a konstrukčních prvků součástí Kótování oblouků Kruhové oblouky se kótují poloměrem R za použití jednoho z uvedených rozměrů: Středový úhel (Obr. 19 a), Délka tětivy (Obr. 19 b) a Délka oblouku na daném poloměru (Obr. 19 c). Kótovací čára je kreslena jako oblouk kružnice soustředný s kótovaným obloukem. Nad kótou se kreslí značka oblouku oblouček délky nejméně 3,5 mm. Obr. 19 Kótování oblouků 8 HOLOUŠ, Zdeněk, Eliška MÁCHOVÁ a Pavla KOTÁSKOVÁ. Odborné kreslení pro učební obor Truhlář. Vyd. 1. Praha: Informatorium, 2008, 105 s. ISBN

35 Kótování poloměrů Při zapisování kóty poloměru se před číselnou hodnotu rozměru zapisuje písmeno R (zkratka z latinského slova RADIUS = poloměr), např. R22 (Obr. 20 a). Kótovací čára je vedena ze středu oblouku nebo ve směru do středu oblouku. Čára má jednu šipku, která vždy končí na oblouku. Pokud je střed oblouku mimo kreslící plochu, čára se lomí k ose (Obr. 20 d). Poloměry zaoblení hran se kótují kótovací čárou uvnitř nebo vně prvku k zaoblené hraně, nebo ke středu poloměru zaoblení. Malé (nezobrazené) poloměry se kótují od hrany. Obr. 20 Kótování poloměrů Kótování průměrů Kóta průměru se skládá ze značky průměru a z číselné hodnoty udávající rozměr průměru. Průměry se kótují následujícími způsoby: kóta je umístěná uvnitř nebo vně obrazu, pokud je kótovaný prvek zobrazen jako kružnice (Obr. 21 a, b); délkou úsečky, v případě že je kótovaný prvek zobrazený jako úsečka; kružnice malých průměrů mají kótu umístěnou k prodloužené čáře nebo na/k odkazové čáře (Obr. 21 e). U malých kružnic, které nejsou na výkrese zobrazeny, je vedena odkazová čára z průsečíku os; Není-li kružnice zobrazena celá nebo kótuje-li se více průměrů v obrazu rotačního předmětu, který by byl pomocnými a kótovacími čarami přeplněn, užije se neúplných kótovacích čar s jednou šipkou KLETEČKA, Jaroslav a Petr FOŘT. Technické kreslení. 2., opr. vyd. Brno: Computer Press, 2007, 252 s. ISBN