UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Prevence odmítání návykových látek v edukaci primární školy

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra primární a preprimární pedagogiky Diplomová práce Zuzana Mihóková Prevence odmítání návykových látek v edukaci primární školy OLOMOUC 2016 Vedoucí práce: Doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D.

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury. V Kroměříži dne Mihóková Zuzana

3 PODĚKOVÁNÍ Srdečně děkuji Doc. PaedDr. Miluši Raškové, Ph.D., za odborné vedení práce, poskytování cenných rad, trpělivost a ochotu. Poděkování patří také ZŠ Oskol v Kroměříži, učitelkám 1. stupně a žákům 5. B třídy za pomoc a spolupráci. V neposlední řadě děkuji i mým nejbližším za podporu, kterou mi poskytovali po celou dobu studia.

4 OBSAH ÚVOD... 5 I TEORETICKÁ ČÁST DROGY Dělení drog Dělení drog podle vzniku duševní poruchy a poruchy chování Dělení drog podle lékařského hlediska Dělení drog podle účinku Dělení drog na tzv. měkké a tvrdé Nejčastěji užívané látky VZNIK A VÝVOJ ZÁVISLOSTI Motivace k užívání drog Závislost a závislostní chování Diagnostika závislosti VLIV UŽÍVÁNÍ DROG NA DĚTSKÝ ORGANIZMUS Vliv užívání alkoholu na dětský organizmus Tabák a dětský organizmus Drogy a děti Rizikové skupiny dětí a mladistvých PREVENCE Primární prevence Dělení primární prevence Neúčinná primární prevence Efektivita primární prevence ŠKOLA JAKO ČINITEL PRIMÁRNÍ PREVENCE Systém organizace primární prevence rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských poradenských zařízeních Minimální preventivní program Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání Legislativa II PRAKTICKÁ ČÁST Prevence odmítání návykových látek v edukaci primární školy Strategie výběru výzkumných metod Cíl výzkumného šetření Charakteristika výzkumného prostředí Průběh výzkumného šetření Vyhodnocení výzkumu První výukové období žáci ročníků Závěr výzkumného šetření Druhé výukové období žáci ročníků Závěr výzkumného šetření ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ELEKTRONICKÉ ZDROJE SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM PŘÍLOH... 78

5 ÚVOD Užívání návykových látek a rizika s ním spojená mají dlouhodobou historii. Mnoho autorů, tuzemských i zahraničních organizací se drogovou problematikou zabývají. I přes jasně definovaná a prokázaná rizika užívání drog se situace nemění. Pití alkoholu a kouření tabáku je mnohdy společností tolerováno a pokusy o omezení či zákaz jsou provázeny značnou nevolí. Autorka diplomové práce na téma Prevence odmítání návykových látek v edukaci primární školy si dále dovoluje zmínit a přiblížit důvody, proč si právě vybrala toto téma. V nynější době pracuje autorka jako učitelka na prvním stupni Základní školy v Kroměříži. Problematika odmítání návykových látek se dotýká i dětí v její škole. I přes práci školního metodika prevence a realizaci minimálního preventivního programu se škola potýká s projevy rizikového chování, ke kterým patří kouření či pití alkoholu. Cílem diplomové práce je zjistit, zdali se škola efektivně a aktivně podílí na informovanosti žáků prvního stupně ZŠ a také na prevenci odmítání návykových látek. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část je rozepsána do pěti kapitol. První kapitola je věnována terminologickému vymezení drog a jejich dělení podle různých hledisek. Druhá kapitola se zaměřuje na vznik a vývoj závislosti, kde popisuje motivaci k užívání drog, závislost a závislostní chování. Třetí kapitola popisuje vliv užívání drog na dětský organizmus. Zabývá se zejména vlivem alkoholu, tabáku a marihuany, které považuje za nejdostupnější a nejnebezpečnější pro dětské uživatele. Čtvrtá kapitola se zabývá prevencí, jako formou efektivního způsobu zabránění užívání drog a jiných látek. Klade důraz zejména na primární prevenci, která je dle autorčina názoru v edukaci základní školy zásadní. Poslední kapitola popisuje úlohu školy jako hlavního edukačního činitele při odmítání návykových látek. Je zde zmíněna nejen úloha jednotlivých pedagogických osob, ale také minimální preventivní program, zakotvení drogové problematiky v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání a nakonec legislativní vymezení drogové problematiky. Praktická část je realizována kvalitativním výzkumným šetřením. Jako stěžejní metody budou využity dotazník a rozhovor. Otázky v dotazníku a při rozhovoru jsou naprosto totožné. Vyhodnocení výzkumného šetření je rozděleno na první období, které zahrnuje žáky prvních až třetích ročníků a druhé období, v němž jsou zpracovány odpovědi žáků čtvrtých a pátých ročníků. Jednotlivé položky dotazníků jsou zaměřeny jak na ověření znalostí drogové 5

6 problematiky, ale také na zjištění, jak by děti při nabídce drog reagovaly a kdo jim podal informace o drogách. Výzkum je realizován v Základní škole Oskol v Kroměříži. Tato škola patří k větším vzdělávacím institucím města Kroměříže. Školu navštěvuje 560 žáků v 16 třídách prvního stupně a 12 třídách druhého stupně. Cílem praktické části je zjištění informovanosti žáků prvního stupně ZŠ o drogové problematice. Po zjištění výsledků šetření se dále práce zaměřuje na možné metodické zpracování drogové prevence na prvním stupni ZŠ a zpracovává možnosti práce týkající se drogové problematiky v rámci projektového dne. Efektivita je spatřována také v aktivním zapojení žáků do zpracování dané problematiky, následné předávání poznatků mladším spolužákům a v neposlední řadě zaujímá podstatné místo i sebereflexe. V celé práci je užíván termín drogy místo návykové látky, protože dle autorčina úsudku je pojem droga pro děti srozumitelnější a bližší. 6

7 I TEORETICKÁ ČÁST 1 DROGY Pod pojmem drogy rozumíme všechny přírodní či chemicky upravené látky, na které vzniká závislost při jejich užívání, a různou měrou ovlivňují psychický stav uživatele. Představují zdravotní rizika a komplikace pro každého člověka. Obzvláště nebezpečné jsou pro děti. Užívání drog má svou hlubokou historii. V minulosti byly různé drogy považovány za léčiva, dodnes se různé látky užívají v lékařství. V Mezinárodní klasifikaci nemocí jsou drogy pojmenovány jako psychoaktivní substance. Charakteristickým rysem pro tyto látky je vyvolání závislosti. Podle Marádové (2006) se drogy rozlišují na látky přírodní a látky chemicky upravené, které působí na naši psychiku, ovlivňují naše prožívání a chování. Uvádí, že návykové látky jsou ty, které mohou vyvolat závislost, kdy konzument touží drogu užívat, i když ví, že je to pro něj nebezpečné. Trestní zákoník ČR popisuje drogu jako: Alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. (ČESKÁ REPUBLIKA. Trestní zákoník. 130 č. 40/ Dostupné také z: [cit ]). Nešpor a Provazníková (1999) definují drogu jako jakoukoliv přírodní nebo syntetickou látku, která po vpravení do živého organismu mění jednu nebo více psychických či tělesných funkcí. Všechny popsané definice o drogách mají dva základní charakteristické rysy. - droga ovlivňuje psychický stav uživatele - na drogu vzniká návyk a postupně závislost 1.1 Dělení drog Drogy můžeme dělit podle několika hledisek. Jedním z kritérií je vliv drogy na psychiku člověka, tedy hlavní důvod užívání drogy. Kalina (2015) v tomto dělení popisuje psychickou závislost, fyzickou závislost a vzestup tolerance u jednotlivých skupin látek. Dále můžeme dělit drogy podle Mezinárodní klasifikace nemocí, která vychází ze vzniku psychických poruch vlivem jejich užívání. Dalším možným kritériem je dělení podle míry rizika, tedy nejznámější dělení drog na tvrdé a měkké. 7

8 1.1.1 Dělení drog podle vzniku duševní poruchy a poruchy chování Mezinárodní klasifikace nemocí dělí drogy podle vzniku duševní poruchy a poruchy chování způsobené jejich užíváním: F10 F19 F10 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním alkoholu F11 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním opioidů F12 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním kanabionidů F13 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním sedativ nebo hypnotik F14 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním kokainu F15 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním stimulancií, včetně kofeinu F16 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním halucinogenů F17 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním tabáku F18 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním prchavých rozpustidel F19 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním více drog a jiných psychoaktivních látek ( Dělení drog podle lékařského hlediska Drogy mohou být také používány jako léčiva, ale jejich podávání je podmíněno odborným lékařským dohledem. Anestetika částečně, či úplně znecitliví organizmus a umožní operaci či jinak bolestivý lékařský zákrok. Do této skupiny léčiv se řadí například éter, ketamin a některé barbituráty. Analgetika jsou látky užívané k potlačení bolesti, úlevě od bolesti. Do této skupiny patří opioidy, například morfin, kodein apod. Léčiva užívaná v psychiatrii se používají k úpravě různých psychických onemocnění. Užívána jsou zejména antidepresiva k léčbě depresí, zástupcem skupiny je například fluoxetin. Antipsychotika lékaři předepisují osobám trpícím schizofrenií nebo psychózou. Další skupinou léčiv určena k léčbě úzkostných poruch jsou anxiolytika, jako hypnotika, anestetika či sedativa jsou lékaři předepisovány léky ze skupiny depresanty. V psychiatrické praxi lékaři využívají také stabilizátory nálad, zejména u osob se schizoafektivními poruchami, například lithium. Při léčbě hyperaktivity nebo narkolepsii jsou podávány stimulanty, jako kofein, pervitin, kokain nebo nikotin. (Kalina, 2015) 8

9 1.1.3 Dělení drog podle účinku Cannabinoidy Jsou látky s halucinogenními účinky, které jsou obsaženy v rostlině zvané cannabis konopí. V konopí je látka THC, která tyto halucinogenní účinky vyvolává. Mezi cannabinoidy řadíme hašiš a marihuanu. Marihuana je směs sušených listů, květenství, větviček a palic konopí. Hašiš je sušená pryskyřice konopí, kde obsah látky THC je několikanásobně větší než u marihuany. Halucinogeny psychedelika Do této skupiny patří přírodní i syntetické drogy. Nejznámější je LSD a psilocybin, obsažený v houbě Lysohlávka česká (Psilocyba Bohemica). Méně rozšířené halucinogenní drogy jsou bufotenin a muscarin. Halucinogeny způsobují velké změny na psychiku člověka. Tyto změny se mohou projevit až v podobě toxické psychózy. LSD v podobě krystalů způsobuje euforické stavy mnohdy s lehkou poruchou vědomí. Jeho účinky jsou nevypočitatelné a mohou způsobit značné obtíže již při prvním užití látky. Psilocybin se získává ze sušených klobouků houby lysohlávky. V České republice je jedním z nejrozšířenějších užívaných halucinogenů. MDMA - extáze Extáze je chemickou drogou, která je na pomezí halucinogenů a stimulačních drog. Na počátku 20. století byla uvedena na trh jako lék na hubnutí. Extáze, někdy také označována jako taneční droga, vyvolává pocit klidu, pohody, zlepšuje náladu. Problémem je absence pocitu žízně a poškození nervových buněk. Opiáty Opium se získává z odvaru nezralých makovic. V opiátech je látka zvaná morfin, která způsobuje zklidnění organizmu, oddálení životních problémů a navození příjemného pocitu uvolnění. V lékařství se užívá morfin jako narkotikum ke zmírnění bolesti. Nebezpečí opiátu spočívá v nutnosti neustálého zvyšování dávek, aby byly příjemné pocity navozeny. Mezi nejznámější opiáty patří heroin, braun a metadon. Psychofarmaka Do této skupiny patří léky užívané k léčení psychických nemocí. Pomáhají zbavovat pacienty strachu, halucinací, uvolňují, zklidňují a mírní agresivitu. Jejich zneužívání vede k projevům řady nežádoucích účinků, například poruchy koordinace organizmu, poruchy oběhového systému, paměti, apod. Na psychofarmaka vzniká rychle psychická i fyzická 9

10 závislost. Abstinenčním syndromem může být epileptický záchvat. Nejčastěji zneužívaná psychofarmaka jsou barbituráty, rohypnol, benzodiazepiny, analgetika a hypnotika. Stimulační drogy Patří sem chemické drogy s budivými účinky. Vyvolávají psychické a fyzické povzbuzení. Mezi stimulanty řadíme pervitin, kokain a amfetaminy z nelegálních drog. Legálními stimulanty jsou káva a čaj. Nežádoucí je psychická závislost a zvýšené riziko vzniku srdečních a mozkových příhod. Těkavé látky Těkavé látky patří do skupiny nejnebezpečnějších drog vůbec. Díky silnému tlumivému účinku vzniká silná závislost. Jejich užívání vede často k smrtelnému předávkování, těžkému poškození mozku, jater, ledvin a kostní dřeně. Nejznámějším zástupcem je toulen, aceton, benzín, éter a různá syntetická lepidla. Tyto drogy jsou nebezpečné také svou snadnou dostupností. Tabakismus, nikotinismus Nikotin obsažený v tabáku je alkaloid, který navozuje příjemné pocity. Kouření se stalo celospolečenskou módní záležitostí. Tabákový kouř ovšem obsahuje další látky, které jsou rakovinotvorné nebo ke vzniku rakoviny přispívají. Alkohol Alkohol spolu s kouřením cigaret patří k nejrozšířenějším drogám vůbec. Alkohol vyvolává fyzickou závislost. Při nadměrném užívání alkoholu dochází k poškození nervových buněk, jater, mozku. Abstinenční příznaky mohou být smrtelné. Problémem je legalita ve většině států. (Kalina, 2015) Dělení drog na tzv. měkké a tvrdé Toto dělení vychází z míry nebezpečnosti na lidský organizmus. Dělení drog na měkké a tvrdé patří zřejmě k nejznámějšímu a nejpoužívanějšímu ve společnosti. Pokorný (2003) popisuje měkké drogy jako ty, které působí jen mírným aktivizujícím a současně i uklidňujícím účinkem na duševní rozpoložení. Řadí mezi ně marihuanu, hašiš. Tvrdé drogy na rozdíl měkkých působí na psychiku člověka prudce, náhle a míra rizika vlivu na organizmus při jejich užívání je považována za příliš velkou, tedy nepřijatelnou. Do tvrdých drog patří alkohol, pervitin, kokain a opioidy a toulen. 10

11 1.2 Nejčastěji užívané látky Mezi nejčastěji užívané drogy patří zpravidla ty, které jsou společností tolerovány a tedy i snadno dostupné. I přes známé nežádoucí účinky jsou nejčastějšími drogami cigarety a alkohol. S experimentálním užíváním alkoholu se děti setkávají často v raném věku v rodině, při různých příležitostech v podobě ochutnání piva, či dokonce tvrdého alkoholu. S cigaretami experimentují často již v mladším školním věku ve skupině. Důvod v experimentování s drogami vidí Marádová (2006, s. 6) v hledání prožitku sounáležitosti s určitou skupinou či kulturou života a tím ověření výhod drogy, které určitá droga nebo situace s ní spojená nabízí. Droga jim dočasně pomáhá uniknout z reality, škola se jim zvládá lépe než dřív. Před rodiči a blízkými se dobře daří občasný experiment utajit, neboť okolí vnímá určité pozitivní změny nálad a projevů chování. Kuchař (in Kalina, 2015) upozorňuje na nové syntetické drogy, které nejsou legislativně dostatečně vymezeny. Mezi tyto drogy patří nejen synteticky upravené látky, ale také přírodní materiál a rostlinné extrakty, proto je doporučován spíše název nové psychoaktivní látky. Problematiku s užíváním těchto drog Kuchař spatřuje v nedostatečném ověření účinků nových syntetických drog na organizmus. Riziko užívání těchto drog také spočívá v jejich snadné dostupnosti ve specializovaných prodejnách, ve formě sběratelských předmětů, rostlinných hnojiv, přísad do koupele, či chemikáliích určených k výzkumu. Uživatel kupuje tuto látku jako legální, tudíž předpokládá, že jde o nezávadnou alternativu drogy. Mezi nové syntetické drogy patří kathinony, fenetylaminy, tryptaminy, piperaziny, kanabimimetika, opiodní agonisté a disociativní anestetika. Kathatinony jsou novou významnou skupinou syntetických drog. Látka obsažená v droze pochází z rostliny kata jedlá. Kathin a kathinon se nachází ve vysoké míře ve vrcholcích této rostliny. Hojně je užívána obzvláště v arabských zemích, kde je známa jako kath. V těchto zemích se pro své stimulační účinky žvýká v čerstvé podobě. Kathionty jsou také prodávány ve formě krystalické soli, tablet nebo kapslí. Nejznámějším zástupcem této skupiny je mefedron. Fenetylaminy jsou poměrně velkou skupinou látek. Kuchař (in Kalina, 2015) poukazuje na výskyt látky v mnoha potravinách a přírodních materiálech, ale upozorňuje, že pozření látky ústy nezpůsobuje psychoaktivní účinky. Některé deriváty této látky byly nabídnuty jako léčiva, ale pro vážné vedlejší nežádoucí účinky, byl produkt stažen z trhu. Známým zástupcem přírodního zdroje drogy je meskalin, který lze získat z kaktusu Lofofora Williamsova, český též Ježunka. Základem rozsáhlé skupiny látek Tryptaminu je alkaloid, obsažený v houbách, rostlinách i zvířatech. Přírodním zástupcem skupiny je hormon 11

12 melatonin. Melatonin je závislý na světlu a tmě, čímž ovlivňuje spánek. Nedostatek melatoninu v těle způsobuje nespavost a také je spojován s různými civilizačními chorobami. Piperazimy jsou často součástí různých léčiv. Deriváty piperazimu jsou obsaženy v antidepresivech, antihypnoticích a antihistaminicích, proto je nutné jejich množství kontrolovat. Látky mají stimulační účinek podobný účinkům MDMA, na nelegálním trhu jsou prodávány ve formě tablet, jako náhrada za extázi. Kanabimimetika je rozmanitá skupina látek, jejich deriváty ovlivňují chuť k jídlu, paměť, pocity bolesti a depresi. Na trhu byly objeveny také syntetické formy kanabimimetik, které mají podobné účinky jako látky obsažené v konopí. Odlišují se ale mnohem rychlejší a silnější psychickou reakcí. Předávkovaný uživatel je podrážděný, zvrací, vyšší dávkování způsobuje ztrátu vědomí a může končit smrtí. Dlouhodobé užívání způsobuje závislost a abstinenční příznaky jsou podobné jako u opiátů. Do skupiny opioidních agonistů patří zejména fentanyl, což je látka, která se řadí mezi analgetika. Kuchař uvádí že, fentanyl je téměř osmdesátkrát účinější než morfin. Projevy užívání skupiny látek označované jak disociativní anestetika jsou euforie, zmatenost, porucha orientace, halucinace, neklid. Zástupci této skupiny látek jsou fencyklidin, ketamin a methoxetamin. (Kalina, 2015) Většina nových psychoaktivních substancí byla vyprodukována jako nová možná léčiva. Mnohé z nich neobstály v klinických testech a nedostaly se na legální trh s léčivy. Vzhledem k tomu, že úspěch při léčbě intoxikovaného jedince závisí na včasné a kvalitní diagnóze, je nutné nelegální trh stále sledovat, zachycovat a kontrolovat nové látky a jejich vlastnosti. (Kalina, 2015) 12

13 2 VZNIK A VÝVOJ ZÁVISLOSTI 2.1 Motivace k užívání drog Jedním z důvodů, proč mladý člověk může sáhnout po sklenici nebo po droze, je nuda a lenivá zvědavost. Dítě, které není vázáno k rodině nebo ke zdravé skupině lidí mimo ni, je více ohroženo. (Nešpor, 1993, s. 33) Mühlpachr (in Pipeková, 1998) dělí motivace k užívání návykových látek na tělesné, sociální, mezilidské, emocionální a intelektuální. Tělesná motivace vychází z potřeby uvolnění organizmu, potřeby tělesného uspokojení, zmírnění tělesných problémů a snaze udržet si kondici nebo získat energii. Sociální motivace vede k touze změnit společenské mínění, zvládnout sociální frustrace nebo uplatnění dítěte ve společnosti svých vrstevníků. Motivace v mezilidské oblasti vychází ze snahy prosadit se, získat uznání a komunikovat ve společnosti vrstevníků. Emocionální sféra motivuje k užívání drog ve snaze snížit úzkost a dosáhnout psychického uvolnění, navození relaxace a únik z případného řešení konfliktních situací. Autor také zmiňuje intelektuální motivaci případných uživatelů drog jako způsob řešení nudy nebo řešení uměle vyvolaných problémů. Uživatele může také motivovat ke konzumaci drogy snaha o stimulaci smyslů a zlepšení vnímání. Marádová (2006) uvádí, že k prvnímu kontaktu s drogou dochází v období dospívání, ve skupině. Většina dětí a mladistvých skončí po prvním experimentu. Experimentování s drogami Pokud mají děti první zkušenost s drogou spojenou s dobrými prožitky, mohou se rozhodnout experimentovat s jinou drogou nebo zopakovat užití stejné látky. Důvodem zkoušení různých drog může být snaha o únik z reality, lepší zvládání školních povinností. Cílem užívání může být také potřeba vniknout a sžít se s určitou skupinou vrstevníků nebo ověření si pozitivních účinků drogy. Užívání Rekreační užívání mladistvý má s drogou již zkušenosti, ale užívá ji, pokud je v krizi. Droga je pro něj jistota. Díky pozitivním prožitkům se k návykové látce stále vrací. Cítí se pohodově, úspěšně, šťastně a tak je také vnímán okolím. Tento pocit trvá různě dlouho. Po čase se objeví různé potíže. Začnou bolesti hlavy, únava, časté dýchací onemocnění, poruchy rytmu srdce. Postižený přestává plnit úkoly a sliby. Začínají se zhoršovat vztahy v rodině a prohlubovat finanční problémy. 13

14 Problémové užívání Tento stav nastává po rekreačním užívání. Závislý si uvědomuje komplikace způsobené užíváním látky. Prohlubují se špatné vztahy v rodině, problémy ve škole i osobním životě. S abstinencí vydrží jen několik dní a poté se opět ke droze vrátí. Tento stav se postupně mění v závislost. (Marádová, 2006) Při dlouhodobém a opakovaném užívání návykových látek vzniká závislost duševní a tělesná. Duševní závislost je stav vyvolaný užíváním látky, jako projev potřeby drogu užít. Jsou to projevy úzkosti, způsobené touhou po látce. V tomto stavu se člověk snaží všemožně drogu získat, aby se nepříjemného stavu zbavil. Rozvitá duševní závislost se projevuje halucinacemi, vznik nereálného smyslového vjemu. Pokorný (2003) U tělesné závislosti dochází k přizpůsobení si lidského organismu na užívanou látku. Droga se stává součástí metabolismu. Při nedostatku se projeví abstinenčními příznaky, jako jsou bolesti hlavy, pocity nevolnosti, pocení, slzení, psychomotorický neklid a změny tělesné teploty. (Nešpor, 2000) Čtyři etapy drogové závislosti podle Waldmanna: Waldmann dělí drogovou závislost a její vývoj s ohledem na vztah jedince k droze. U adolescentů je obtížné diagnostikovat drogovou závislost, neboť nelze přesně vymezit hranici mezi návykem a závislostí. Mladiství s drogami experimentují nebo je užívají rekreačně. 1. etapa mladistvý hledá vztah k droze, jako pomoc při svých osobních problémech a konfliktech 2. etapa mladistvý se stává součástí skupiny, kde se užívají drogy 3. etapa vzniká vlastní závislost na drogu, již není podstatné, jestli je závislý součástí skupiny nebo ne 4. etapa - závislost na droze je již fyzická, při vysazení drogy přichází silné abstinenční příznaky. Člověk je nucen stále drogu aplikovat a udržovat určitou dávku stále v organizmu. (Pipeková, 1998) 2.2 Závislost a závislostní chování Dříve byl pojem závislost spojován pouze s alkoholem a drogami. V nynější moderní společnosti se však můžeme setkat s širokým spektrem závislostí. Pavel Mühlpachr (2001) mluví o závislostním chovaní jako fenoménu postmoderní doby a součásti životního stylu dětí, mladistvých a dospělých. Popisuje šíření závislostí do sféry hracích automatů, sledování televize, pracovní činnosti, zmiňuje také závislosti na jídle, sektách, apod. Nicméně také píše, 14

15 že odborníci zaznamenávají zvyšující se počty lidí se závislostmi na běžných návykových látkách, tedy na drogách, cigaretách, alkoholu, kávě a čaji. Zima (in Kalina, 2015, s. 33) upozorňuje, že vznik závislosti vyvolává v organismu celou řadu biochemických změn, které jsou v přímém vztahu k látce/činnosti, na kterou vzniká závislost. Závislost není jen procesem psychickým a sociálním, ale podstata je právě v narušení biologických regulací v organizmu. Užívání drog způsobuje návyk a následně závislost. Navozují touhu po opakovaném konzumování i přesto, že jejich působení je nežádoucí a zdravotně rizikové. Zvláště pro dětský organizmus je působení drog velmi nebezpečné a nástup závislosti a zdravotních komplikací je rychlejší než u dospělého jedince. (Kalina, 2015) Poruchy způsobené užíváním návykových látek jsou dle MKN revize Fx.0 Akutní intoxikace je stav po užití návykové látky, který vede k poruchám vědomí, vnímá, emocí. Stavy jsou vyvolány přímým užitím návykové látky a časem zmizí. Dochází k úplnému návratu do normálního stavu, pokud nedojde k poškození tkání nebo ke komplikacím. Například: Akutní opilost, patologická intoxikace. Fx.1 Škodlivé užívání užívání návykové látky vede k poškození zdraví. Poškození může být tělesné např. žloutenka z použitých. Například: Abúzus návykové látky. Fx.2 Syndrom závislosti - Světová zdravotnická organizace definuje syndrom závislosti jako: Soubor behaviorálních kognitivních a fyziologických stavů který se vyvíjí po opakovaném užití substance a který typicky zahrnuje silné přání užít drogu porušené ovládání při jejím užívání přetrvávající užívání této drogy i přes škodlivé následky priorita v užívání drogy před ostatními aktivitami a závazky zvýšená tolerance pro drogu a někdy somatický odvykací stav. Syndrom závislosti může být pro specifickou psychoaktivní substanci (např. tabák alkohol nebo diazepam) pro skupinu látek (např. opioidy) nebo pro širší rozpětí farmakologicky rozličných psychoaktivních substancí. (Mezinárodní klasifikace nemocí revize [online] [cit ]. Dostupné z: Fx.3 Odvykací stav soubor příznaků, různě seskupených a v různém stupni závažnosti. Příznaky se vyskytují při absolutním nebo relativním odvykání na návykovou látku po jejím dlouhodobém užívání. Počátek a průběh odvykacího stavu jsou časově vymezeny a závisí na typu návykové látky užívané těsně před vysazením nebo omezením užívání. Během odvykacího stavu se mohou vyskytnout křečové stavy. 15

16 Fx.4 Odvykací stav s deliriem stav, popsaný v Fx.3, který je komplikovaný deliriem definovaný v F05. Delirium může být doprovázeno křečí. Například Delirium tremens vyvolané alkoholem. Fx.5 Psychotická porucha skupina psychických jevů, které se objevují během užívání návykových látek a nelze je vysvětlit akutní intoxikací a nejsou součástí odvykacího stavu. Tato porucha je typická halucinacemi, bludy, psychomotorickými obtížemi, poruchami vnímání a afektivním chováním od abnormálního strachu až po extázi. Vědomí je narušeno lehce, zmatenost. Například: Alkoholická: halucinóza, žárlivost, paranoia. Fx.6 Amnestetický syndrom výrazné chronické postižení paměti na nedávnou i vzdálenou realitu. Porucha časového vnímání a schopnost učit se novému. Například: Amnestická porucha, vyvolaná drogami a alkoholem, Korsakova psychóza nebo syndrom, vyvolané alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Fx.7 Psychotická porucha reziduální a s pozdním nástupem změny v osobnosti, poznávání, chování následkem užívání alkoholu nebo psychoaktivních látek, které přetrvávají v období, kdy může být předpokládaný přímý účinek s návykovou látkou. Stavy, které se v souvislosti s touto diagnózou objeví, se nazývají flashbacky. Nešpor (2000) popisuje flashback jako stav, při kterém i po nepožití drogy dochází k opakování prožitků jako při užívaní návykové látky. Například: alkoholická demence, reziduální afektivní porucha nebo porucha osobnosti a chování, chronický alkoholový mozkový syndrom. Fx.8 Jiné duševní poruchy a poruchy chování Fx.9 Neurčené duševní poruchy a poruchy chování ( 2.3 Diagnostika závislosti Dle MKN 10. revize by měla být konečná diagnóza závislosti (Fx.2) stanovena pouze tehdy, jestliže během jednoho roku došlo ke třem nebo více z následujících jevů: Silná touha nebo pocit puzení užívat látku, tento stav bývá také označován jako bažení craving. Nešpor (2000) rozlišuje bažení na psychické a fyzické. Tělesné bažení vzniká během odeznívání účinku návykové látky nebo po něm. Psychické bažení se může projevit po delší době abstinence. Projevy psychického bažení: aktivace částí mozku, oslabení paměti, zhoršování reakcí, zvyšování tepové frekvence, vyšší slinění u lidí závislých na alkoholu. (Nešpor, 2000) Potíže v sebeovládání při užívání látky, pokud jde o začátek a konec nebo množství látky. 16

17 Tělesný odvykací stav vůči látce, která je užívána s úmyslem snížení příznaků, které byly vyvolány předešlým užíváním této látky. Odvykací stav může mít průběh typický pro danou látku, případně může být ke zmírnění odvykacího stavu užita jiná látka s podobnými účinky. (Pokorný, 2003) Tolerance k účinku látky znamená nutnost zvyšování dávek, aby došlo ke stejnému účinku dříve vyvolaného nižším množstvím návykové látky. Omezování a zanedbávání zájmů kvůli návykové látce, jejímu obstarávání, užívání či zotavení se po odeznění účinků. Pokračování v užívání látky i přes jasné signály zdravotních komplikací, například poškození jater vlivem nadměrného pití, deprese. (Pokorný, 2003) Syndrom závislosti může být diagnostikován buď na jednu látku, nebo na skupinu látek. Kódováním MKN 10. revize jsou popsány druhy závislostí: F10.2 Syndrom závislosti na alkoholu F11.2 Syndrom závislosti na opioidech F12.2 Syndrom závislosti na kanabinoidech F13.2 Syndrom závislosti na sedativech nebo hypnotikách F14.2 Syndrom závislosti na kokainu F15.2 Syndrom závislosti na jiných stimulamciích, včetně kofeinu a pervitinu F16.2 Syndrom závislosti na halucinogenech F17.2 Syndrom závislosti na tabáku F18.2 Syndrom závislosti na organických rozpouštědlech F19.2 Syndrom závislosti na několika látkách nebo jiných psychoaktivních látkách (Nešpor, 2000, s. 15) Závislost podle Americké psychiatrické asociace DSM IV Diagnóza závislosti je podmíněna přítomností nejméně tří ze sedmi příznaků přítomných v posledních 12 měsících: - Růst tolerance na návykovou látku nutnost zvyšování dávky k dosažení stejného účinku nebo naopak snížení účinku při užívání stejného množství látky. - Odvykací stavy při absenci látky. - Užívání látky ve větším množství nebo delší dobu než bylo v úmyslu. - Snaha o vysazení látky nebo omezení užívání látky. - Veškeré soustředění zájmů o shánění, užívání látky nebo delší zotavování se z působení návykové látky. 17

18 - Omezení nebo zanechání sociálních, pracovních a volnočasových aktivit ve prospěch užívání látky. - Pokračování v užívání látky i přes zřejmé zdravotní, psychické nebo sociální problémy. I přesto, že si člověk škodlivé účinky návykové látky uvědomuje, v užívání pokračuje. Na rozdíl od definice MKN 10. Revize není v definici APA DSM IV přítomný craving (bažení). (Pokorný, 2003) Marádová (2006) chápe závislost jako celkovou ztrátu svobody, ztrátu kontroly nad svým životem. Závislého člověka žene touha po navození příjemného stavu a není schopen si přiznat pravdu, nevnímá realitu a klame sám sebe. Touha po droze vede závislého k jakékoli činnosti i trestné pro získání drogy. Definuje závislost jako: Chorobný stav spojený s neovladatelnou touhou po opakování prožitku, s tendencí zvyšovat dávky. Jde o psychický a někdy i fyzický stav, který je charakterizovaný specifickými změnami chování. (Marádová, 2006, s. 7) 18

19 3 VLIV UŽÍVÁNÍ DROG NA DĚTSKÝ ORGANIZMUS Spotřeba drog a závislých vzrůstá, věková hranice uživatelů drog klesá. K dospívání patří touha po dobrodružství a riskování, mladý organizmus je více náchylný na působení látky, tím vzniká vyšší riziko otravy. Díky malé zkušenosti je také vyšší riziko nebezpečného chování a jednání pod vlivem návykové látky. Nástup závislosti je podstatně rychlejší než u dospělých. Vlivem užívání návykové látky dochází ke zpomalení psychomotorického vývoje, postižena je také oblast sociální problémy ve vzdělávání, emocionalitě, sociálních dovednostech. Problémy vznikají již při experimentování s drogou, především v rodině, škole a oblasti sociálně patologického chování a jednání. Existuje větší riziko s experimentováním s více návykovými látkami dohromady nebo užívání různých látek větší riziko otravy a dalších poruch. Existuje vyšší riziko recidivy, ale léčení je podstatně snazší než u dospělých (Nešpor, 2000). Kalina (2015) zmiňuje, že užívání drog představuje zdravotní a sociální rizika v každém věku. Riziko užívání drog dětmi a dospívajícími je akcentováno důvodem nedokončeného neuropsychického vývoje. Za nejzávažnější rizika oproti dospělým jedincům autor považuje vyšší riziko vzniku závislosti, těžké otravy a psychických poruch. Dále uvádí zaostávání v duševním, tělesném a sociálním vývoji, vyšší riziko kriminality, nebezpečného jednání a také vyšší riziko smrti. Jiný pohled na účinky návykových látek na dětský organizmus vychází z předpokladu, že pro děti jsou nejpřístupnější a tedy nejužívanější alkohol, cigarety a marihuana. 3.1 Vliv užívání alkoholu na dětský organizmus Nejčastější první drogou, se kterou přicházejí děti a dospívající do kontaktu a kterou ovšem drogou nenazývají, je alkohol. Děti s určitou dispozicí a s touhou překračovat zákazy, případně s potřebou unikat z domova, se k alkoholu uchylují pravidelně, zpočátku ve velmi malých dávkách, a až mnohem později část z nich přechází k nealkoholovým drogám. (Preslová, 2010, s. 21). Užívání alkoholu u dětí může vyvolat velké riziko poškození jater, neboť nejsou ještě zcela vyvinuta. Jelikož játra slouží jako filtr k odbourávání škodlivých látek z těla, mohou být při větší konzumaci alkoholu velmi vážně poškozena. Dalšími vážnými následky pití alkoholu u dětí jsou narušení vývoje mozku, zejména bíle hmoty a hipokampu, který je důležitý pro paměť. Tyto změny také přetrvávají do dalších let. Účinky alkoholu působí neblaze na 19

20 vyvíjející se mozek a dochází k problémům ve vzdělávání. Vlivem užívání alkoholu může docházet ke zpomalení růstu, vyšší riziko zlomenin kosti, neboť dochází ke snížení hustoty kostní hmoty, zejména u chlapců. U dívek může alkohol způsobit hormonální poruchy. U dětských uživatelů se rychleji rozvíjí závislost, v dospívání má zneužívání alkoholu těžce předvídatelný průběh. Může docházet k rychlému zhoršování stavu nebo k přechodu k jiným drogám. Otravy alkoholem mohou končit smrtelně nebo vést k sebevražednému chování. Užívání alkoholu mívá za následek vyšší riziko úrazů v dopravě, při sportu, častější popáleniny, utonutí. Může také zapříčinit nechtěný nebo nechráněný sex. U dospívajících trpících úzkostnými poruchami, depresemi, impulzivitou nebo agresivitou může docházet ke zhoršení problémů. (Nešpor, 2006) Nebezpečné vlivy nadměrného užívání alkoholu nesou rizika poškození všech tělesných systémů a samozřejmě postižení psychické stránky uživatele alkoholika. Škodlivé užívání alkoholu může vést až k životu ohrožujícím komplikacím. Zejména intoxikační delirium, které je podobné deliriu tremens a Wernickeho encefalopatii způsobené nedostatkem vitaminu B1 (thiaminu). Projevuje se poruchami cílených pohybů, stavy zmatenosti a poruchou některých očních svalů. Dalšími možnými poruchami jsou apatie, poruchy okohybných nervů, psychické poruchy nebo problémy s koordinací pohybů (Kalina, 2015). 3.2 Tabák a dětský organizmus Škodlivost kouření na lidský organizmus, zvláště na ten dětský je obecně známá a rozšířená. Alarmující je fakt, že děti experimentují se svou první cigaretou již okolo osmého roku. Cigarety a cigaretový kouř obsahuje velké množství škodlivých látek, které způsobují mnoho zdravotních problémů. U počátečních uživatelů je to bledost, studený pot, nevolnost, zvracení a pokleslá nálada a také typický zápach z úst. U dlouhodobějších kuřáků žloutnou prsty, rychleji stárne pleť vlivem vysušování pokožky, častěji vypadávají vlasy, dochází ke zhoršení tělesné kondice, funkci mozku. Dalšími projevy jsou kašel, astma, poruchy spánku, nervozita a podrážděnost spojená s odvykacím stavem. Hlavními zdravotními riziky jsou vznik nádorů v různých částech těla, například v hrtanu, na hlasivkách, které mohou ohrozit schopnost mluvit. Trávicí ústrojí je také ohroženo vznikem nádoru, dochází ke zrychlení trávení vlivem otrav z cigaretového kouře. Vzrůstá možnost vzniku jícnových a žaludečních vředů nebo rakoviny tlustého střeva. Následkem nikotinu může docházet k poškození cév, zejména kornatění tepen. Tím vzrůstá riziko výskytu srdečního infarktu s následkem smrti. Vlivem dehtu, který je také v cigaretách a cigaretovém kouři obsažen může docházet 20

21 k černání a zateplování plic. Plíce ztrácí svou pružnost a schopnost vstřebávat kyslík. Kouření způsobuje vyšší riziko vzniku plicního nádoru. Riziko působení cigaretového kouře se netýká jen kuřáků, ale také osob, které samy nekouří, ale zdržují se v uzavřených místnostech, kde se kouří. Pasivní kuřáci jsou ohroženi stejnými zdravotními problémy, jako osoby, které kouří. Zdravotní komplikace u pasivních kuřáků se projevují zejména dýchacími obtížemi, záněty dýchacích cest a astmatem. (Nešpor, 2000) Křivohlavý, J. (2003) uvádí, že dlouhodobé kouření přispívá ke vzniku zhoubných nádorů, nemocem kardiovaskulárního systému, dýchacím problémům, žaludečním vředům. Znám je také neblahý vliv na vývoj plodu, kouření může mít nepříznivý vliv na vývoj spermatu a může tak být příčinou impotence. Křivohlavý (2003) a další autoři (Nešpor, 2000, Marádová, 2006) chápou nikotin jako tzv. průchozí drogu. Nikotin společně s alkoholem je průvodní závislostí a vede k rozvinutí závislostí na jiných návykových látkách. 3.3 Drogy a děti Jak již bylo uvedeno, alkohol a nikotin bývají startovní drogou k přechodu k jiným návykovým látkám. Nejčastější následnou látkou bývá marihuana. Mnoho lidí považuje marihuanu za lék pro úlevu od symptomů doprovázející např. AIDS, epilepsii, rakovinu, artritidu, apod. Mnozí se snaží o její legalizaci na volném trhu. I přesto, že marihuana patří mezi tzv. lehké drogy, nesmí být její škodlivé účinky podceňovány, zvláště u dětí. Také marihuana je často považována za startovní drogu k přechodu na tvrdé drogy. Marihuana může být velmi nebezpečnou drogou, a to hlavně pro dospívající mládež a psychicky labilní lidi. Někdy může vyvolat stavy, které se velmi podobají schizofrenii. (NEŠPOR, Karel. Jak vám marihuana zničí zdraví [online] [cit ]. Dostupné z: sex.aspx?c=a081208_134318_psychologie_bad) Účinky marihuany lze rozdělit na krátkodobé a dlouhodobé. Ke krátkodobým účinkům můžeme zařadit deformaci smyslového vnímání, paniku, vznik úzkostí, zhoršenou koordinaci pohybů, sníženou schopnost reagovat na vzniklé situace, zvýšený srdeční tep s následným rizikem vzniku srdečního infarktu, ospalost, deprimovanost. Dlouhodobé účinky marihuany způsobují sníženou odolnost organizmu vůči běžným nemocem, potlačení imunitního systému, poruchy růstu. Zvyšuje se počet abnormálně vyvinutých buněk, rychleji se ničí plicní tkáně, dochází k poškození mozku, které může být trvalého charakteru. Dochází ke snížení pohlavní schopnosti, změně osobnosti, nálad, ztrátě motivace, nedbalost o svůj 21

22 zevnějšek. Vlivem snížení schopnosti učit se a zapamatovat si nové informace vzrůstají potíže se studiem, vyskytují se závratě, apatie, ztráta motivace. (Nešpor, 2000) Kalina (2015) popisuje rizikové užívání marihuany podle fází užívání. V první fázi, u nezkušených uživatelů, dochází k úzkostem, pocitům sevřenosti. V další fázi následuje zklidnění, pocity blaženosti a euforie. Dochází k zaostření smyslových vjemů, bezdůvodnému, nekontrolovanému smíchu. Třetí fáze přichází po odeznění účinků, objevuje se únava, otupělost a zmatenost. Nežádoucími projevy účinků marihuany jsou nepříjemné obsedantní myšlenky, porucha jemné motoriky, sucho v ústech, pocit hladu, problémy ve vnímání času, porucha krátkodobé paměti, stavy zmatenosti. Nešpor (2008) výstižně shrnul možná rizika týkající se užívání drog všeobecně. Hlavní rizika jsou: vznik závislosti, otravy, nebezpečnost sobě a okolí, agresivní chování, násilná trestná činnost, poškození tělesného i duševního zdraví, riziko přechodu k jiným návykovým látkám, možné změny osobnosti, nezájem o vzdělání, zhoršení rodinných a mezilidských vztahů, kázeňské problémy ve škole, apod ( 3.4 Rizikové skupiny dětí a mladistvých Mühlpachr (in Pipeková, 1998) uvádí čtyři okruhy rizik užívání drog. Popisuje vlivy, které na uživatele působí a motivují jej ke zneužívání drog. Za biologické vlivy považuje užívání drog jako následek vzniklé biologické poruchy. Psychodynamické riziko je podmíněno neuspokojením základních potřeb, vznikem traumatu, rozvojem problémů a konfliktů s okolím. V rámci rodiny, ale i okolní společnosti, vlivem mezilidských vztahů, komunikace, ovlivněním společnosti vzrůstá sociální riziko. Pro sociologické riziko vzniku závislosti jsou podkladem sociální deviace a jejich teoretická východiska. Genetické predispozice mohou hrát významnou roli v budoucím užívání alkoholu nebo drog u dětí. Působením dalších vlivů se může odolnost vůči zneužívání návykových látek významně snížit. Rizika spojená s osobnostní charakteristikou dítěte vychází ze zkušenosti a zneužívání návykových látek u předků. Děti získávají zkušenosti s alkoholem a drogami v mladém věku, nejsou schopny se adekvátně vyrovnat se stresem a stresovými situacemi. Vlivem nízké inteligence, nízkého sebevědomí, duševních poruch a poruch chování může vzrůstat riziko k užívání alkoholu, drog nebo kouření. Dalšími rizikovými vlivy jsou neschopnost sebeovládání, agresivní chování, špatné sociální dovednosti a problémy v mezilidských vztazích. Mladí uživatelé mají nízkou odolnost vůči nepříznivým vlivům okolí. K užívání alkoholu nebo drogy jsou děti také motivovány převažujícími příjemnými pocity při počátečním užívání. (Nešpor, Csémy, 1993) 22

23 Mnoho rizik spojených s užíváním návykových látek vychází rovněž z rodiny. Působení rodiny bývá silnější než vlivy dědičnosti. Rodinná situace může pozitivně či negativně ovlivnit charakterové předpoklady dítěte ve vztahu ke zneužívání návykových látek. Rizikovými činiteli rodiny jsou omítání dítěte, negativní postoj ze strany rodičů, zanedbávání dítěte. Citová deprivace v dětství, nedostatečné citové vazby dítěte mohou vést k experimentování s drogami, touze po příjemných pocitech, únik z nepříjemné situace. Problémy mezi rodiči, zvláště dlouhodobého charakteru, špatná spolupráce ve výchově, nedostatek času, péče a dohledu nad dítětem také zvyšují riziko užívání drog, dítěti chybí jasná pravidla týkající se chování. Přehnaná a nesoustavná přísnost, špatná socioekonomická situace rodiny, nezaměstnanost, chudoba, podceňování dítěte, příliš malé nároky na dítě, psychické onemocnění rodičů, duševní porucha také představují riziko pro potencionální dětské uživatele. Velkým rizikem pro děti je užívání alkoholu nebo drog rodiči či příbuznými v rodině a také schvalování užívání, ochutnávání alkoholu a drog dětmi. Dítě se muže uchýlit ke zneužívání alkoholu a drog následkem častého stěhování rodiny, sexuálního zneužívání dítěte v rodině nebo u dětí žijících bez rodiny a bez domova. (Nešpor, 2000) Škola hned vedle rodiny ovlivňuje chování a jednání dítěte. Školní prostředí formuje názory a postoje dítěte. Mezi rizikové faktory patří dostupnost alkoholu nebo drog ve škole a v okolí školy, dále selhávání ve škole, nezájem o školu. Pokud je žák označován jako problémový, často střídá školu, často ve škole chybí nebo školu nedokončí, vzrůstá riziko následného užívání drog. Dalšími možnými riziky jsou žádná nebo nedostatečná prevence zneužívání návykových látek, špatná spolupráce školy s rodiči při prevenci návykových látek, nedostatečná spolupráce s organizacemi a institucemi v okolí školy týkající se problematiky návykových látek a nejasná, neprosazovaná pravidla týkající se zákazu užívání, držení a distribuce návykových látek ve škole a v okolí školy. Zásadními riziky zneužívání drog jsou snadná dostupnost návykových látek v blízkosti školy, špatná komunikace a důvěra k učiteli, vyzdvihování nedostatků žáků učitelem, chybí kladná motivace, pochvala, zesměšňování a ponižování slabých žáků, odcizená, nepřátelská atmosféra ve škole a v neposlední řadě i žádná nebo nedostatečná nabídka mimoškolních aktivit a vhodného trávení volného času. (Nešpor, Csémy, 1993) Vhodné trávení volného času je jedním z preventivních činitelů. V dnešní době, kdy rodiče vzhledem k pracovní vytíženost nemají na dítě čas, je důležité, aby dítě trávilo volný čas efektivně. Nuda a potulování se po ulici často vede k experimentování s návykovými látkami a jinému sociálně patologickému chování. Nabídka volnočasových aktivit je široká. Výběr záleží na zálibách dítěte, ekonomických možnostech rodiny, dostupnosti. Volnočasové 23

24 vyžití nabízejí různé sportovní kluby, hudební a jazykové školy, zájmové kroužky, nízkoprahová zařízení, organizace pro děti a mládež. Sport je jedním z kvalitních využití volného času dětí. Jak uvádí Arterburn, Burns (2001) děti se naučí vlastním přičiněním motivovat k touženému výkonu, získávají uznání. Díky pohybu se udržují v kondici, což zvyšuje jejich sebevědomí. Jsou vedeni k týmové spolupráci. Samozřejmě kromě sportu se nabízí široké spektrum jiných volnočasových aktivit rybářské kroužky, modelářské spolky, hudební, taneční, dramatická výchova, a jiné. Důležité je i přičinění rodičů, nejen po stránce finanční, ale také motivační. Rodiče by měly děti podporovat, doprovázet na zápasy a závody, být přítomni na trénincích, ukázat dětem zájem o ně a o jejich využití volného času. 24

25 4 PREVENCE Slovo prevence pochází z latinského praevenire, což znamená předcházet. Prevence je soubor činností, opatření a metod, díky kterým se přispívá k předcházení nežádoucím jevům. Prevence se v současnosti považuje za účinnou v boji proti drogové závislosti, šikaně, kriminalitě, záškoláctví a jiným sociálně patologickým jevům. (Nešpor, 1999) Prevence se dělí do třech okruhů: - Primární prevence znamená předcházení užití návykové látky, ještě před prvotním kontaktem s látkou. Cílem primární prevence je zamezit experimentování s návykovými látkami, vést ke zdravému životnímu stylu a zodpovědnému chování k sobě i k okolí. - Sekundární prevence snaha o předcházení vzniku závislosti na návykových látkách, hledání a používání osvědčených postupů léčby, vyhledávání lidí se závislostí. Do sekundární prevence patří včasná intervence, poradenství a efektivní léčba. - Terciální prevence soubor postupů k předcházení trvalých poškození, zdravotních a společenských následků užívání návykových látek. Řadíme sem sociální rehabilitaci, doléčovací programy a podporu abstinence návykových látek. 4.1 Primární prevence Primární prevencí sociálně patologických jevů rozumíme koncepční, komplexní, cílený, plánovitý, flexibilní a efektivní soubor opatření, odborných činností a nabídek, zaměřený na posilování a rozvoj společensky žádoucích postojů, hodnot, zájmů, forem zdravého životního stylu, chování a jednání jednotlivců i skupin. (Pokorný, 2003, s. 14) Řezníček (1999) vidí těžiště obecné prevence v primární prevenci s důrazem na realizaci u dětí a mladistvých. Pokorný (2003) uvádí hlavní zásady k sestavení a realizaci efektivní, celistvé a systematické prevence. Za zásadní považuje výběr vhodných a ověřených metod a forem práce s ohledem na věk a mentální vyspělost. Důraz klade na systematičnost a koordinaci jednotlivých orgánů a resortů při tvorbě a realizaci primární prevence. Efektivní preventivní program by měl být strukturovaný, celistvý, realizován na základě multidisciplinárního přístupu s pozitivní orientací primární prevence. Jasné by mělo být ověření efektivity, hodnocení a míra splnění daných cílů. Prevence by měla mít dlouhodobou působnost, přistupovat k prevenci jako k procesu, měla by být koncepční, s včasným začátkem. 25

26 Mezi východiska primární prevence se dle Kaliny (2003) řadí návyková látka účinky, složení, způsob vpravení do organizmu, dále pak člověk rizikovost vzniku závislosti, zvědavost, únik z osobně nepříjemné situace, citlivost, snaha upozornit na sebe, a v neposlední řadě prostředí vlivy okolí na člověka, patří sem rodina, vrstevníci, škola, mimoškolní aktivity a společnost. Kalina (2003) rovněž věnuje pozornost cílovým skupinám primární prevence, kterou dělí na primární a sekundární. Primární cílovou skupinu tvoří osoby, klienti, žáci, na které chceme přímo působit. Pro ně je primární prevence vytvořena a určena. Patří sem děti, žáci, mladiství. Do sekundární cílové skupiny jsou zařazeny ty osoby, činitelé, kteří přímo ovlivňují aktéry primární skupiny. Řadíme sem rodiče, učitele, vychovatele. 4.2 Dělení primární prevence Nespecifická prevence zabývá se všeobecnou osvětou prevence sociálně patologických jevů a tvoří jednu z důležitých oblastí primární prevence. Zahrnuje všeobecné aktivity, výchovu ke zdravému životnímu stylu, dobrému sociálnímu prostředí a výběru vhodného trávení volného času. Specifická prevence činnosti a aktivity zaměřené specificky na předcházení a omezování výskytu různých forem rizikového chování. (Metodické doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, č.j / ) Specifickou primární prevenci lze také dělit v rámci primárních cílových skupin na: - všeobecnou prevenci - zaměřena na širší okruh populace, bez zjištění dřívějšího problému nebo případného rizika, - selektivní prevenci zaměřena na žáky s předpokládaným zvýšeným výskytem rizikového chování, - indikovanou prevenci cílí na jednotlivce nebo skupiny se zvýšeným rizikem výskytu problémového chování, problematických vztahů v rodině, ve škole nebo s vrstevníky. Všeobecná primární prevence většinou nestačí pokrýt všechny potenciální uživatele převážně z rizikových skupin. Proto je vhodné zařadit do programu všeobecné primární prevence také prvky prevence selektivní a indikované. (Metodické doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, č.j / ) 26

27 Kalina (2003) dělí specifickou prevenci do třech základních úrovní podle velikosti a typu populace, které je prevence určena. Makroprostředí tvoří nejvyšší úroveň. Patří sem aktivity určené co největší skupině populace. Mají ovlivnit názory a postoje mladých lidí na drogy formou různých kampaní a reklam. Toto působení spíše upozorňuje na danou problematiku, ale není příliš účinné. Mezoprostředí je úroveň působení na středně velké skupiny lidí, kteří mají něco společného, například pedagogové, žáci 1. stupně ZŠ, zdravotníci. Působení se realizuje formou vydávání odborných publikací, kampaní v médiích, vzdělávacími programy. Prevence je na této úrovni účinnější, protože programy jsou vytvořeny konkrétně dané cílové skupině a vychází z informací o skupině nebo místě působení. Mikroprostředí tvoří nejnižší úroveň. Cílové skupiny jsou přesně vymezeny, například žáci 4. ročníku ZŠ a aktivity jsou vytvořené přímo pro ně, s ohledem na věk, mentální vyspělost. Toto působení se jeví jako nejúčinnější. Probíhá formou besed, přednášek, výchovně vzdělávacích pořadů pro děti. 4.3 Neúčinná primární prevence Podle Metodického doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, č.j / , není účinné v primární prevenci rizikového chování pouhé podávání informací, jednorázové akce, zastrašování, potlačování diskuze, sledování filmu, besedy s bývalými členy, hromadné kulturní a sportovní akce, apod. Tyto činnosti měly být spíše jen doplňkem, na který by měla navazovat diskuze v malých skupinách. 4.4 Efektivita primární prevence Aby byla primární prevence efektivní, klade si za cíl předcházet užívání návykových látek, nebo alespoň odsunout první setkání s návykovými látkami do co nejpozdějšího věku. Cílem je zastavit nebo také snížit experimentování s návykovými látkami. Pokud už k experimentování došlo, je nutné předcházet alespoň následným zdravotním komplikacím a poškozením organizmu. Miovský, Zapletalová, Skácelová (2010) označují zásady efektivní primární prevence jako průnik několika obecných kritérií zjištěných z výzkumných činností a praktických zkušeností. Prevence užívání drog popsané ve standardech kvality preventivních programů považují za velmi obecné, s přesahem na další oblasti rizikového chování. Poukazují na nutnost dodržování těchto obecných kritérií při tvorbě preventivních programů 27