xx. mdff

Transkript

1 xx. mdff Mezinárodní dětský folklorní festival Kunovice - Uherské Hradiště - Staré Město - Czech Republic kunovské léto

2 Pořadatelé pořadatelé Pořadatel: Podporovatelé: Partner: Mediální partner: Osobní záštita: Občanské sdružení Kunovjan Město Kunovice Město Uherské Hradiště Město Staré Město Zlínský kraj Folklorní sdružení České republiky Ministerstvo kultury České republiky Ministerstvo pro Místní rozvoj ČR MŠMT ČR Visegrad Fund Klub kultury Uherské Hradiště Slovácké muzeum v Uherském Hradišti sponzoři Nadace SYNOT Děti-kultura-sport Uherské Hradiště Český rozhlas Brno Dobrý den s Kurýrem Slovácký Deník, Slovácké noviny Radio PROGLAS Radio Čas TV NOE Zlaté stránky Dětská tisková agentura Lidové noviny Haló noviny Časopis Folklor Osobní záštitu nad festivalem převzali: pan Kamil Jankovský ministr pro místní rozvoj ČR pan Stanislav Mišák hejtman Zlínského kraje Dvacátý ročník festivalu věnujeme těmto osobnostem: spoluzakladatelce festivalu - Ludmile Habartové ( 2007), starostovi Kunovic - Jiřímu Vařechovi ( 2010), Františku Vrbovi ( 1994) čestným členům festivalu - Janu ( 2011) a Věře Haluzovým, dlouholetým porotcům a podporovatelům Jindřichu Hovorkovi ( 2006) a Janu Rokytovi ( 2012) a také řezbářům Františku Gajdovi a jeho žákovi Martinu Ospalíkovi ( 2012). 2

3 Festivalové pozdravy Kunovské léto 2013 Vážení přátelé folkloru, dovolte mi, abych Vás přivítal ve Zlínském kraji v kraji plném slunce, zpěvu, tance, malebné přírody a rozmanitých památek! Považuji si za čest převzít záštitu nad jubilejním dvacátým ročníkem této milé akce, která už ke Slovácku patří pomalu stejně jako vinná réva, jako kopce kolem Velehradu nebo jako bohatost zdejšího kroje. Chtěl bych poděkovat všem, kdo se již léta s vytrvalostí, trpělivostí a bezmeznou obětavostí věnují organizaci tohoto festivalu, a také všem, kdo v dětech od nejútlejšího věku až do dospělosti pěstují lásku k folkloru, který pak mnozí předávají zase dalším pokolením. Přeji všem hostům, ať se v našem kraji dobře cítí a odvezou si odsud ty nejlepší vzpomínky, všem vystupujícím přeji vnímavé publikum a všem, kdo se na Kunovské léto vypraví, přeji spoustu těch nejhezčích zážitků, které člověku dodávají radost, energii a připomínají nám, jak je na světě krásně (i když je třeba zrovna škaredé počasí). A za rok se těším opět na shledanou! MVDr. Stanislav Mišák hejtman Zlínského kraje Milí přátelé, jsem rád, že společně s Vámi mohu být u jubilejního již dvacátého ročníku Dětského folklorního festivalu v Kunovicích. Je obdivuhodné, jakou oblibu, význam a prestiž si tento dětský folklorní svátek od roku 1994 získal. Za to patří dík všem, kteří ho organizují i těm, co se ho zúčastňují, protože zvolená koncepce festivalu i zanícení a umění dětských souborů jsou každoročně na skvělé úrovni. Oceňuji to o to více, že jako člověk ze Slovácka mám k tradicím silný vztah a velmi citlivě a pozitivně vnímám, když jsou předávány z generace na generaci a uchovávají tak tradici našich předků, stejně jako obohacují naše mládí. Co může být nejen pro Slovácko krásnější? Za to vše ještě jednou děkuji a Vám všem přeji krásný zážitek nejen v Kunovicích, ale také v Uherském Hradišti a Starém Městě. Libor Lukáš dlouholetý podporovatel lidové kultury 3

4 Festivalové pozdravy Kunovské léto 2013 Vážení účastníci festivalu, milí hosté. Jako každý rok se v měsíci červnu scházíte z nejrůznějších koutů České republiky i ze zahraničí, abyste společně prožili dny plné lidových tradic vašich krajů a zemí, dny věnované hudbě, tanci, zpěvu a také řezbářskému umění. Město Uherské Hradiště již tradičně spolupracuje se svými sousedními městy na přípravě a realizaci kulturních a společenských akcí a festivalů. Je pro nás čest být součástí nebo dokonce hlavním dějištěm snahy o zachovávání lidových tradic a jejich uchování do budoucna pro další generace. Jsem přesvědčen, že v našem regionu mají lidové tradice a folklor tak hluboké kořeny a jsou natolik součástí veškerého lidského konání, že nikdy nedovolíme, aby starosta města Uherské Hradiště hodnoty, které jsou v lidových zvycích a tradicích obsaženy, přišly vniveč nebo byly znevažovány. Jako příklad lze jmenovat věhlasnou kunovickou jízdu králů, která se má čest pozvat Vás koná každé dva roky, nebo tento milý a hodnotný festival Kunovské léto, který již na slavnostní odhalení pamětní desky s oceněním dosáhl mezinárodního uznání. Mezinárodní statut festivalu je už sám o sobě oceněním vysoké umělecké BAZÉN ROKU 2010 a organizační úrovně Kunovského léta a jeho přínosu k uchování lokálních tradic lidové kultury. Všichni, kdo k nám přijedou ze zahraničí, odjíždějí obohacení o poznání tradiční kultury dalších které zemí. se uskuteční ve středu 18. května 2011 v 10:00 hodin Protože město Uherské Hradiště je spolupořadatelem a podporovatelem mezinárodního festi- v Aquaparku Uherské Hradiště valu Kunovské léto, přeji vám z celého srdce, abyste si také z letošního ročníku odnášeli krásné zážitky a vzpomínky na neopakovatelné chvíle s přáteli od nás i ze světa. V tomto krásném ročním období a s dobrými lidmi stejného zájmu kolem sebe tomu ani nemůže být jinak. Mezinárodní dětský folklorní festival Kunovské léto má vysokou úroveň a já bych Vám z celého srdce přál, aby se Vám ji podařilo nejen udržet, ale dokonce ještě pozvednout. Květoslav Tichavský starosta města Uherské Hradiště Vážení přátelé, již dvacet let se vždy v červnu setkávají v Kunovicích malí folkloristé a města ožívájí zpěvem a tancem, dětskou radostí a smíchem. První zpěváčci a tanečníci se sem v současné době vracejí už jako vedoucí souborů, setkávají se a vzpomínají na roky dětství a prvních lásek. Postupně věhlas původně malého regionálního festivalu rostl, ke Kunovicím se přidala města Uherské Hradiště a Staré Město, začaly přijíždět zahraniční soubory z celého světa. Právě setkávání různých kultur je jedním z přínosů festivalu, umožňuje dětem poznat jinou mentalitu, seznámit se s kamarády ze všech koutů naší republiky, Evropy, světa. V době globalizace, kdy je snaha stírat národní rozdíly, je právě udržování lidových tradic jedním z nejdůležitějších úkolů a festival Kunovské léto k němu výrazným dílem přispívá. Nikdo nespočítá, kolik hodin mu za ta léta věnovali obětaví pořadatelé i se svými rodinami, kolik se tu sešlo tanečníků, zpěváků a muzikantů. Přeji všem, kteří festivalem žijí, aby se jim nadále dařilo udržet stejně vysokou úroveň, aby přibývalo štědrých příznivců, kteří jejich úsilí budou podporovat. Všem účinkujícím a návštěvníkům pak přeji, aby na našem pohostinném Slovácku prožili nezapomenutelné prosluněné dny naplněné bezprostředností a roztomilostí malých členů souborů a mnohdy už skutečným uměním těch starších. Josef Bazala starosta města Staré Město 4

5 Festivalové pozdravy Kunovské léto 2013 Milí čtenáři, vzácní hosté Mezinárodního dětského folklorního festivalu Kunovské léto, otevírá se před námi dvacátý ročník krásného, srdečného a bezprostředního setkávání dětí, které baví lidová hudba, tanec a zpěv. Setkávání plné hravosti, veselí a dětské bezstarostnosti. Setkávání vedoucích souborů, kteří s láskou předávají svým svěřencům všechny své zkušenosti, dovednosti a znalosti z oblasti lidové kultury svého kraje či země a tím učí děti nejen lásce k folkloru, ale i ke svému kraji a vlasti. Dnes, po dvaceti letech, je to také setkávání generací. A to nejenom fyzickou přítomností dětí, dětí pořadatelů i účastníků prvních ročníků. Ale hlavně tím, že diváci prostřednictvím dětí mohou slyšet písně, které kdysi sami zpívali a které zpívaly i generace před nimi, vidět taneční kroky, kterými lidé po generace vyjadřovaly radost ze života. Je to také setkávání dětí, které k nám do Kunovic přináší otisk lidové kultury různých oblastí naší republiky i různých zemí Evropy, aby společně vytvořily program, symbolizující souznění duší, které ctí odkaz svých předků. Dvacátý ročník Kunovského léta má ještě další rozměr. Město Kunovice pozvalo na festival děti z městečka West z USA, kde po výbuchu v nedaleké továrně přišlo o život 14 lidí, 200 dalších bylo zraněno a městečko s obyvateli se proměnilo v krajinu trosek. Většina obyvatel Westu jsou potomky českých a moravských přistěhovalců, ctí také odkaz svých předků, i když daleko za hranicemi své původní vlasti. Pro děti, které si často nesou psychické následky takového zážitku po celý život, je v takových situacích nejlepší, aby odjely ze stresujícího prostředí a zažily jiné, nové, příjemné prožitky. A ty jim jistě Mezinárodní folklorní festival Kunovské léto může nabídnout. Vždyť se za svých dvacet let stal díky neuvěřitelnému nadšení a vysoké profesionalitě ředitelky festivalu Romany Habartové, organizačního ředitele Libora Habarty, tajemnice Marty Poláškové a celému týmu organizátorů festivalem plným pohody, přátelské, radostné atmosféry, ve které se ruší jazykové bariéry, vznikají nová přátelství a nevšední zážitky. Přeji festivalu k jeho 20. výročí neutuchající zájem diváků i účastníků, obětavé organizátory, štědré mecenáše a Vám, vzácní hosté, příjemný pobyt nejen v našem městě, ale i na Slovácku, ve Zlínském kraji i v naší republice. Dobrý den, Mgr. Ivana Majíčková starostka města KUNOVICE v prvé řadě bych chtěl 20. ročníku MDFF Kunovské léto poblahopřát ke kulatému jubileu. Za 20ti letou historii tohoto dětského folklorního festivalu se tento festival zařadil mezi významné mezinárodní folklorní festivaly v ČR. Je to určitě ten nejpříjemnější dětský festival v naší zemi. Rovněž se může chlubit členstvím v mezinárodní folklorní organizaci CIOFF, což má jen několik festivalů v ČR. Chtěl bych moc poděkovat manželům Romaně a Liboru Habartovým za obrovskou práci, kterou s desítkami dalších spolupracovníků vykonávají pro rozvoj dětského folkloru. Velké poděkování patří i městu Kunovice a jeho vedení za podporu a pomoc při pořádání tohoto festivalu. Rovněž musím poděkovat letošním patronům a to v první řadě panu ministru pro místní rozvoj Kamilu Jankovskému a dlouholetému partneru panu hejtmanu Zlínského kraje Stanislavu Mišákovi. Velmi vysoce oceňuji i spolupráci měst Uherské Hradiště a Staré Město. Letošní 20. ročník tohoto festivalu se nese i v duchu oslav 90. výročí vzniku nejstaršího rozhlasu kontinentu Českého rozhlasu. Rovněž je důležité poděkovat všem pořadatelům, spolupořadatelům, donátorům a mediálním partnerům. Své osobní poděkování rovněž patří těm všem vedoucím dětských souborů, kteří vedou děti a mládež k lidovým tradicím. Dámy a pánové, přijďte se podívat na MDFF Kunovské léto S úctou Zdeněk Pšenica předseda FoS ČR 5

6 Festivalové pozdravy - mezinárodní konference Kunovské léto 2013 Jak se rodí festival? PhDr. Romana Habartová, Slovácké muzeum Uherské Hradiště, členka ČNS CIOFF, členka Sboru lektorů a znalců verbuňku při NÚLK Strážnice Kunovice patřily a jistě patří mezi nejvýznamnější obce našeho kraje. Přes blízkost města si Kunovjané zachovali svůj vlastní tradiční kroj, který je znalci hodnocen jako jeden z nejzajímavějších slováckých krojů a v začátcích STRÁŽNICE byl pro svůj svéráz třikrát vyhodnocen první cenou krojů. V Kunovicích se stále udržuje typické nářečí s obalovaným L, které odlišuje Kunovjany od všech dolňáckých podřečí. Kunovice měly bohatství místních písní, vesměs baladických. Setkáváme se s nimi u Sušila, Bartoše. František Kretz popsal svatbu, která měla své kořeny v Kunovicích. Je to bohatá studnice lidové poezie Máme i my v Kunovicích být nad čím hrdi, máme právo hlásit se k tradici, která tak úzkostlivě s t ř e ž i l a s v é z k a z k y a z á p i s n í č k y, a b y j e p ř e d a l a a m y m o h l i v t é t o t r a d i c i p o k r a č o v a t (Fanek Jilík, červen 1968) Fanek Jilík napsal tato slova pro sborníček k 15letům Kunovjana Slováckého krůžku JZD Kunovice v době, kdy se diskutovalo o opětném sloučení Kunovic s Uherským Hradištěm. Součástí Uherského Hradiště se Kunovice staly už v letech V tomto období bylo organizování společenského života a tradičních svátků a slavností na čas přerušeno. Ke sloučení Kunovic mělo dojít při nových volbách v roce Z politických důvodů byly volby posunuty do roku Samostatná správa obce znovu zanikla v roce Až do roku 1990 se Kunovice staly jednou ze čtvrtí města Uherské Hradiště. Místní Osvětové besedě se podařilo v rámci tehdejších možností udržovat kunovické tradice i za nepříznivých politických poměrů. Fungující svobodná sdružení a spolková činnost byla zrušena a nahrazena společenskými organizacemi Národní fronty. Svébytný společenský život v Kunovicích v každém případě utrpěl, rozvoj obce ustrnul. K podstatným změnám v organizování zdejšího kulturního života došlo v souvislosti s osamostatněním Kunovic v roce Ve městě začaly aktivně pracovat spolky Přátelé starých tradic, Osvětová beseda a kulturní komise při obecním úřadu. V roce 1994 byla založena Nadace Tradice Kunovic, jejíž existence změnou právních podmínek fungování musela být ukončena a byla nahrazena zřízením Občanského sdružení Kunovjan v roce Ve městě byla s rokem 1996 obnovena jednou za dva roky realizovaná tradiční jízda králů, o kterou se záštitou již Města Kunovic pečovali Přátelé starých tradic, dnes O. S. Přátelé slováckého verbuňku. Každoročně se kulturní komise, jejíž členové jsou i zástupci sdružení, podílí na organizování celého výročního obyčejového cyklu od fašankové obchůzky s pochováváním basy, sletu čarodějnic, stavění a kácení máje, přes václavské hody s právem s obchůzkou a vozením berana, až po vánoční koncerty, zpívání pod vánočním stromem a Štěpánskou besedu s netradičním programem a pochováváním basy. Kolem členů občanského sdružení Kunovjan se postupně vytvořil tým dobrovolných pracovníků, kteří se podílejí na přípravě dětského folklorního festivalu Kunovské léto, každoročně týden před MFF Strážnice. Někteří festivalu ze svého času věnovali celých 20 let svého života. Vznik této dnes mezinárodní aktivity je datován rokem Začátkem devadesátých let 20. století došlo k zásadním změnám v životě celé naší společnosti. Folklorní tradice se tehdy ocitly na okraji zájmu, zanikly mnohé instituce, které po léta činnost společenských organizací a zájmových uměleckých aktivit (tedy i folklorních) podporovaly a zajišťovaly jim slušnou existenci. Vedoucí těchto kolektivů stáli před těžkým úkolem přežít a postupně najít takovou platformu fungová- 6

7 Festivalové pozdravy - mezinárodní konference ní, která by měla nejen smysl dobrovolného setkávaní se společenstvím lidí se stejným zájmem a sympatiemi, ale měla také schopnost zajistit možnosti prezentace souborové tvorby na veřejnosti. Festival se v této atmosféře rodil. Svou roli sehrála přirozená souhra náhod. Svobodné rozhodování a myšlení, zkušenosti z reprezentace na mezinárodních festivalech u nás i v zahraničí (MFF Strážnice, MFF Východná, Myjava, Zielona Gora Polsko, Santarem a Porto Portugalsko, Szeged Maďarsko, Rättvik Švédsko, Gannat a Rodez Francie, San Sebastian Španělsko, Lackenhof Rakousko, Udine a Cava de Tireni Itálie a další), z nichž byla vytvořena mozaika toho nejlepšího, co který festival svým účastníkům nabídl. Úvahy vytvořit vlastní festival podpořilo i ukončení aktivní činnosti řady dlouholetých členů folklorního souboru Kunovjan a přirozeně vlastní dorůstající děti, které po vzoru svých rodičů navštěvovaly místní folklorní dětské soubory. Přestože si každý uvědomoval náročnost této akce po stránce obsahové a koncepční, ale také ekonomické, nadšení a odhodlání přece jen to zkusit nakonec zvítězilo. Festival se letos koná po dvacáté. Svým pojetím a obsahovou stránkou si získal kredit jednoho z nejvýznamnějších dětských aktivit v České republice. Obhájil si přední místo v kulturním dění v regionu, ale i v České republice, získal podporu Města Kunovice, které je hlavním spolupořadatelem a garantem, projekt je podporován Městy Uherské Hradiště a Staré Město, kde se také dílčí aktivity festivalu konají. Význam akce potvrzuje podpora Zlínským krajem. Utvrzení, že se jedná o dobrou věc, dává udělení grantů a finanční pomoci Ministerstvem kultury České republiky a spolupráce s Folklorním sdružením ČR. Projekt se zapojil do Programu Obnovy venkova, má za sebou záštitu Školy vesnice se sídlem v Modré u Velehradu, je podporován Ministerstvem pro Místní rozvoj ČR, MŠMT ČR, Visegrad Fund, Evropskými strukturálními fondy, zdejšími kulturními institucemi: Klubem kultury Uherské Hradiště, Slováckým muzeem v Uherském Hradišti, spolupracuje s Domy dětí a mládeže v Uh. Hradišti, Starém Městě a ve Strážnici. Velmi významná je finanční podpora zpočátku kamarádů, úspěšných podnikatelů, významných sponzorů, z nichž řada nám zůstala věrná po celých 20 let. Nezanedbatelná je mediální podpora Českým rozhlasem Brno, Českým rozhlasem Ostrava, Radiem PROGLAS a Radiem Zlín. Své významné místo při realizaci festivalu měla dříve Armáda České republiky. Za 20 let se festivalu zúčastnilo přesně 336 dětských a mládežnických souborů a a dalších 280 skupin a těles se podílelo na doprovodných pořadech. Každým rokem to bylo kolem účinkujících. Není špatným zhodnocením přivést do našeho regionu za uplynulé období kolem malých i dospělých účinkujících, kteří ve svých krajích o nás o naší zemi, o naší kultuře, tradicích, přírodě a našich dětech či lidech mluví, rádi se k nám vracejí nebo doporučují dalším, aby se mohli i oni obohatit o nové zážitky a poznatky z našeho po všech stránkách zajímavého regionu. A každým rokem se nejen ze zemí, které se na tomto festivalu už účastnily, hlásí další. To je velké zhodnocení této aktivity. 7

8 Festivalové pozdravy - mezinárodní konference Za uplynulá léta se u nás vystřídaly soubory z Čech, Slovácka a Kopanic, Valašska, Lašska, Slezska, Slovenska, Polska, Litvy, Lotyšska, Rumunska, Ruska, Rakouska, Maďarska, Chorvatska, Itálie, Makedonie, Srbska, Bulharska, Řecka, Ukrajiny, Albánie, Arménie, Gruzie, Turecka, Mexika, Konga a Taiwanu. Děti rozličných národností si rozumějí, aniž by dostatečně znaly protější jazyk, navazují přátelské vztahy, které jsou upevňovány nejen formou dopisování, ale i dalšími aktivitami, jež provázejí jednotlivé folklorní soubory a často také rodiny. Těší nás, že nové poznání a trvalá přátelství nacházejí také u nás. Struktura festivalu není strnulá. Je postavena na takových pořadech a aktivitách, které nejenže umožňují souborům představit se v soutěžních, komponovaných a volných folklorních pořadech (tematický soutěžní pořad, zpěvácká a verbířská soutěž), ale umožňuje i postihnutí intelektuálních a sportovních výkonů (soutěže na souši a v krytém bazénu). Své místo v struktuře festivalu mají poznávací aktivity (návštěva pamětihodností a muzea), reprezentační (přijetí na radnicích měst, koncert duchovní písně v místním chrámu Páně aj.). Odborná část zahrnuje hodnocení jednotlivých soutěží s odborníky z řad našich významných etnografů, choreografů, muzikantů. Jejich účast v odborných porotách (připomeňme alespoň některé z nich Jaroslav Jurášek, Karel Pavlištík, Jan Rokyta, Jindřich Hovorka, Růžena Kučerová, Vlasta Ondrušová, Danuše Adamcová, František Vališ, Josef Pilát, Miloš Plachý, Jaroslav Schottl, Anna Maděričová a řada dalších odborníků a pedagogů) a jejich věcné připomínky slouží k dobru věci hodnocených výkonů jednotlivců, souborů i samotného festivalu. Festival obsahuje také část pracovní (vytváření rukodělných a tanečních dílen, jarmark lidových řemesel, řezbářská dílna), a svůj význam má volný program a další doprovodné aktivity (výtvarné dílny, hry, soutěže). Mohlo by se zdát, že do pěti až sedmi festivalových dnů se takto koncipovaný program nemůže vměstnat. Přesto zůstává dostatek prostoru pro volné setkání souborů a vedoucích, pro nová poznání, pro vytvoření přátelské atmosféry mezi všemi soubory, pro odpočinek. Realizační tým dobrovolníků vkládá do festivalu svou odbornost, zkušenosti a profesionalitu z různých profesních odvětví, které se v rámci rozsáhlého projektu vzájemně doplňují a kloubí. Každý z nich dobře ví, co dělá a jaký smysl jejich práce má. Výsledek je vždy očekáván, ale není nikdy předem známý. Nová poznání získaná právě zde, zkušenosti, objevování nových cest a přístupů v tvůrčí práci souborů, upřímná spokojenost zúčastněných kolektivů a veřejnosti, návrat do regionu a v neposlední řadě i kladná bilance festivalu jsou tím nejhodnotnějším oceněním, které se stává odrazovým můstkem pro každý další ročník festivalu. Bilance festivalu: 2004 STATUT CIOFF Světové valné shromáždění CIOFF přijalo mezi členské festivaly CIOFF v říjnu 2004 jednomyslným rozhodnutím Mezinárodní dětský festival Kunovské léto. Festival se tak zařadil mezi 24 prestižních mezinárodních dětských festivalů, které jsou řádnými členy CIOFF. Přiznání členství v této organizaci je velkým oceněním odborné, umělecké a organizační úrovně dětského folklorního festivalu Kunovské léto a jeho přínosu k uchovávání lokálních tradic lidové kultury a k obohacení všech účastníků o poznání tradiční lidové kultury zemí, z nichž přijíždějí na festival zahraniční účastníci. Je to nejen velké ocenění, ale také velký závazek pro pořadatele festivalu udržet jeho vysokou úroveň i v budoucnosti Cena Rudolfa II. pro Město KUNOVICE Také festival Kunovské léto přispěl k tomu, že v roce 2004 udělila Masarykova akademie umění městu Kunovice Cenu Rudolfa II. za příkladný vztah ke kultuře, její podporu, rozvoj, za její propagaci a především za trvalou ochranu kulturního dědictví předků v regionu. 8

9 Festivalové pozdravy - mezinárodní konference 2005 Zápis Slováckého verbuňku na seznam UNESCO V roce 2005 prohlásil generální ředitel UNESCO Koichiro Matsuura slovácký verbuňk za Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Slovácký verbuňk se stal první oceněnou nemateriální památkou naší země a zařadil se mezi devadesát prohlášených fenoménů z celého světa. Tanec byl oceněn pro svou vysokou uměleckou úroveň a byl označen za výraz kulturní identity celé oblasti Slovácka. Za 20 let svého trvání Mezinárodní festival Kunovské léto vyprecizoval svou dramaturgii a programovou strukturu, v níž se přehlídka verbuňku dětských interpretů stala prestižním a vyhledávaným programem. Zápis Slováckého verbuňku na seznam UNESCO se stal pro Českou republiku a region Slovácko mimořádnou událostí a přináší řadu zásadních opatření a povinností, ke kterým se náš stát v rámci nominace zavázal Odsouhlasení Soutěže dětského verbuňku Mezinárodního dětského festivalu Kunovské léto jako vrcholné národní přehlídky ČR Sborem lektorů a znalců verbuňku při NÚLK a MKČR Zasedání Sboru lektorů a znalců verbuňku při NÚLK Strážnice a MK ČR v březnu 2007 odsouhlasilo, aby se vrcholnou přehlídkou stala Soutěž dětského verbuňku v rámci Mezinárodního dětského festivalu Kunovské léto jako paralela soutěže pro dospělé. Členové Sboru se dohodli na sjednocení podmínek regionálních soutěží v jednotlivých kategoriích a věkovém rozpětí tanečníků. Sbor doporučil, aby se v jednotlivých subregionech Slovácka konaly regionální postupové soutěže dětských tanečníků verbuňku (včetně souborů a sólistů mimo region, kteří se věnují oblasti Slovácka v jiných místech). Festival v Kunovicích byl určen jako reprezentativní vrcholná příležitost, na které se pak setkají nejlepší interpreti v národním finále. Od roku 2007 jsou na Mezinárodním dětském festivalu Kunovské léto tanečníci verbuňku hodnoceni podle typu slováckého verbuňku, reprezentujícího jednotlivé subregiony Slovácka (nejvyšší hodnocení zajišťuje postup na přehlídku dospělých verbířů na MFF Strážnice) Udělení Ceny Nadace D-K-S v oblasti kultury 2012 Krajské ocenění hejtmana ZK za dlouhodobou a kvalitní činnost v oblasti volnočasových aktivit dětí a mládeže 2013 Doporučení zařazení Finále (Národní přehlídky) dětského verbuňku a jeho zpracování pro nominaci na Seznam osvědčených postupů UNESCO - soutěž přispívá k mnohostrannému a pozitivnímu uplatnění tance v soudobém kulturním a společenském životě v regionu a naší země obecně a ovlivňuje svébytnou existenci a vývoj statku v soudobém přirozeném prostředí i v prostředí folklorních kolektivů 9

10 Festivalové pozdravy - mezinárodní konference - přispívá k udržování a rozvoji mezigenerační komunikace v rodové linii i veřejně prezentované rovině, působí na aktuální rozvoj statku vytvářením příznivých podmínek pro generační předávání hodnot - přispívá k utváření osobnosti dítěte a pěstování zdravého sebevědomí - působí na růst a kvalitu odborné a společenské prestiže regionálních soutěží - působí na zvýšení zájmu o statek mezi dětmi a mládeží - působí na posílení společenské prestiže statku a podněcuje obnovování zaniklých a vytváření nových aktivit, potřebných pro přirozenou existenci a tradování statku - posiluje vědomí potřeby péče o lidovou kulturu - přispívá svou dvacetiletou existencí (a zájmem o něj) k udržení statku tím, že soutěž-přehlídka a) vytvořila systém lokálních, regionálních, oblastních kol statku ve formulovaných typech slováckého verbuňku b) svou podstatou přispívá k duševnímu a tělesnému rozvoji zdraví dětí a mládeže c) všechny stupně soutěže-přehlídky jsou veřejně prezentované a veřejnosti přístupné d) interpreti specifického tanečního projevu v rámci soutěže-přehlídky vytvářejí zdravé konkurenční prostředí a jejich soutěživost kvantitativně a kvalitativně posunuje jejich výkony a statek vpřed a nejlepší interpreti verbuňku prezentují své výstupy v rámci světového Mezinárodního folklorního festivalu MFF Strážnice Mezinárodní dětský festival Kunovské léto a jeho Finále (Národní přehlídka) dětského verbuňku v součinnosti s MK ČR, NÚLK Strážnice, Národní radou pro tradiční lidovou kulturu, folklorními soubory, místními samosprávami, krajskými úřady přispívá k realizaci usnesení vlády ČR ze dne 11. června 2003 č. 571 ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu, které vytváří prostor pro vznik a uplatňování nových postupů a opatření. Přispívá k identifikaci projevů tradiční kultury, napomáhá k uplatňování nejnovějších technických prostředků při jejich dokumentaci a tezauraci. Přináší věcné podněty k vědeckému studiu historického vývoje statku a formování jeho subregionálních podob. 10

11 Festivalové pozdravy - mezinárodní konference Deset let Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví PhDr. Jan Krist, ředitel Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici, člen České komise pro UNESCO Je tomu už deset let, co 32. Generální konference UNESCO schválila Úmluvu o zachování nemateriálního kulturního dědictví. Byla to vůbec první konvence, kterou UNESCO přijalo naprostým konsensem a nás může těšit především to, že jejím iniciátorem byla Česká republika. Důvody k jejímu vypracování se totiž poprvé objevily při jednáních expertů UNESCO ze zemí střední a východní Evropy ve Strážnici, kde se začaly formulovat prvé myšlenky a prvá témata k dané problematice. Naši specialisté nejen že se podíleli na činnosti světové pracovní skupiny, jež se scházela v centrále UNESCO v Paříži, ale souběžně s tím se skupina českých odborníků snažila zformulovat její de facto národní modifikaci. A tak vedle Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví byla vládou ČR schválena první Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu, která byla v platnosti v letech A od roku 2011 platí její nová verze: Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu na léta Je to v naprostém souladu nejen s doporučeními a různými dokumenty UNESCO, ale také se Státní kulturní politikou naší země. Přijetím výše zmíněné Úmluvy se státy vůbec poprvé oficiálně přihlásily k nutnosti péče o uchovávání nehmotného kulturního dědictví jako důležité složky své kulturní identity. V našich podmínkách jde zejména o dosud žijící jevy tradiční lidové kultury. Administrátorem Úmluvy je UNESCO, Česká republika je její smluvní stranou od roku Už rok poté však byla zvolena do Mezivládního výboru pro zachování nemateriálního kulturního dědictví, který mimo jiné ustavuje přísně výběrový a prestižní Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva a také dva další: Seznam nemateriálního kulturního dědictví vyžadujícího naléhavé ochrany a tzv. Soupis nejlepších záchranných praktik, do něhož jsou zapisovány modelové projekty ochrany, uchovávání, prezentace a předávání hodnot nehmotného kulturního dědictví. Česká republika byla do Mezivládního výboru zvolena nejen proto, že byla iniciátorem Úmluvy, ale především díky velmi dobré mezinárodní pověsti v řešení těchto otázek. V prestižním Reprezentativním seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva, který je zmíněnou Úmluvou zřízen, má Česká republika zapsány již čtyři své kulturní statky. Jako první byl zapsán Slovácký verbuňk. Stalo se tak v roce 2005 a tanec byl tehdy zapsán ještě mezi Mistrovská díla ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Pak přijatá Úmluva projekt Mistrovských děl zastavila a dosud oceněné kulturní fenomény překlopila do nově zřízeného Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví. Jako další sem byly zapsány Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku a Sokolnictví umění chovu dravců, jejich ochrany, výcviku a lovu s nimi, obě v roce Kandidaturu Sokolnictví předložily Spojené arabské emiráty a Česká republika byla spolu s dalšími devíti státy jejím účastníkem. V loňském roce se k zápisu připojily další dva státy. A v roce 2011 k nim přibyl zápis Jízdy králů na jihovýchodě České republiky. V každé z do UNESCO předložených nominací se Česká republika zavázala plnit rozmanité úkoly, jež mají přispět k uchování těchto významných kulturních statků. O Úmluvu o zachování nemateriálního kulturního dědictví se opírají už zmíněné národní dokumenty, jako jsou Státní kulturní politika a Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. Ministerstvo kultury však vypisuje v souladu s nimi rozličná grantová řízení, jež tomu mají napomáhat, podporuje pořádání porad expertů na různých úrovních či činnost Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici. Vláda přitom vyzvala kraje, města a obce, aby obdobným způsobem podporovaly snahy o uchování nehmotného kulturního dědictví a zvláště hodnot tradiční lidové kultury. Součástí těchto snah je též projekt Nositelů tradice lidových řemesel, který je národní verzí programu UNESCO nazvaného Žijící lidské poklady. Velmi významný je však i obdobný soupis nejvýznamnějších památek nehmotného kulturního dědictví žijících na území naší země. Ministerstvo kultury totiž zřídilo Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Zatím je do něj zapsáno osm kulturních statků: Slovácký verbuňk, Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, Jízdy králů na jihovýchodě České republiky, Sokolnictví umění chovu dravců, jejich ochrany, výcviku a lovu s nimi, Myslivost plánovité trvale udržitelné obhospodařování zvěře a jejího prostředí jako přirozené součásti života na venkově, Valašský odzemek improvizovaný mužský taneční projev, Vodění Jidáše a Východočeské loutkářství. Vláda České republiky ve své Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu vyzvala kraje, aby ve své pravomoci postupovaly obdobně a též si pořídily své krajské seznamy. Do budoucna mohou být do celostátního seznamu navrhovány k zapsání pouze ty kulturní jevy, které jsou už zapsány v seznamu krajském. S potěšením můžeme konstatovat, že většina krajů tak už učinila nebo na tom pracuje. Využívají k tomu svá krajská pracoviště, jež pověřila plněním úkolů souvisejících s Úmluvou o zachování nemateriálního kulturního dědictví a naší Koncepcí účinnější péče o tradiční lidovou kulturu. Zdá se tedy, že jsme vykročili správným směrem po cestě vedoucí k uchování památek nehmotného kulturního dědictví a jejich předání dalším pokolením. 11

12 Festivalové pozdravy - mezinárodní konference Registr osvědčených postupů UNESCO aneb cesty k efektivní ochraně nemateriální kultury Mgr. Eva Románková, Národní ústav lidové kultury, Strážnice Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví UNESCO rozlišuje pět hlavních oblastí nemateriální kultury. Jsou to ústní tradice a vyjádření (včetně jazyka jakožto prostředku nemateriálního kulturního dědictví); interpretační umění; společenské zvyklosti, obřady a slavnostní události; vědomosti a zkušenosti týkající se přírody a vesmíru; a dovednosti spojené s tradičními řemesly. Zatímco v minulosti se každý z těchto aspektů tradiční kultury zcela přirozeně předával z generace na generaci, v rodině, ve vesnici, mezi chasou či v jiných společenských skupinách, řada zvyků, obřadů, znalostí a tradičních umění dnes stěží přežívá pod náporem masové populární kultury a odcizení od tradičního prostředí. V posledních dvě sta letech se udála řada společensko-kulturních změn, které vyvrcholily dobou globalizace stíráním rozdílů mezi jednotlivými zeměmi světa i regionálními komunitami. I přes obrovský nápor médií a ekonomického sektoru však lidé odmítají vzdát se té nejdůležitější součásti své identity kulturního dědictví a hledají cesty jak udržet zbytky toho, co tvořilo každodenní i sváteční realitu jejich předků. UNESCO skrze Úmluvu o zachování nehmotného kulturního dědictví usiluje o to, aby na celém světě byla prokazována úcta jak nemateriálnímu kulturnímu dědictví, tak jeho nositelům, ať už jsou jimi domorodé kmeny v Amazonii, obyvatelé evropských velkoměst, či vesnická společenství kdekoliv na světě. Dalším a ještě důležitějším úkolem Úmluvy a jejích členských států je vytvářet podmínky pro zachování nehmotné kultury každého národa jako živoucího dědictví, které je nadále udržováno a přetvářeno svými nositeli jako výraz jejich sociální a kulturní identity. Na takový úkol ovšem není jeden recept. Co funguje v keňské masajské vesnici nemusí nutně fungovat ve východní Číně. UNESCO má neustále na paměti rozdílné potřeby členských států, zároveň se však snaží hledat průsečíky jejich zájmů a potřeb. Málokterý kulturní prvek včetně prvků, které má Česká republika zapsány v Reprezentativním seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva, je v dnešní době udržován ve zcela spontánní podobě, bez zásahu místních samospráv, státních institucí, jako jsou muzea či školy, nebo neziskových organizací, a bez jakýchkoliv obecních či státních dotací. V posledních desetiletích si nositelé, etnologové i tvůrci národních legislativ stále více uvědomují, jak křehká sociální a duchovní kultura je a jak složité je nalézt vhodný mechanizmus k jejímu živému uchování. Takový nástroj by neměl narušit přirozené prostředí jevu, neměl by pokud možno zasáhnout ani do jeho přirozené transmise, ačkoliv ji formální cestou může posílit. Měl by zajistit, že nositelé neztratí zájem o daný prvek, ale naopak další a další lidé se o něj začnou aktivně zajímat a rozvíjet jej, čímž zajistí jeho trvale udržitelný rozvoj. Jak již bylo řečeno, k dosažení tohoto cíle každý stát a každé společenství vynalézá své vlastní prostředky. Některé z nich jsou skutečně jedinečné, jiné možná nejsou zcela originální, ale v některých zemích byly dovedeny do takové dokonalosti, že jejich výsledky jsou jasně prokazatelné a nástroje jejich naplňování dobře identifikovatelné. UNESCO přišlo s myšlenkou rozšiřovat informace o těchto projektech, aby z jejich know-how mohly těžit také další komunity. Vznikl tak tzv. Registr osvědčených postupů (Register of Best Practices), do nějž byly první projekty zapsány v roce Celý název tohoto prestižního světového seznamu zní Vybrané programy, projekty a činnosti, které nejlépe odrážejí zásady a cíle Úmluvy (Programmes, projects and activities for the safeguarding of intangible cultural heritage considered to best reflect the principles and objectives of the Convention). V současné době zahrnuje následujících deset položek: Centrum pro tradiční kulturu: pedagogický projekt školního muzea v Pusol (Španělsko), Vzdělávání a výcvik v indonéské batice pro školy (Indonésie), Ochranu nehmotné kultury komunity Aymara (Bolívie Chile Peru), Výzvu k podávání projektů do Národního programu pro nehmotnou kulturu (Brazílie), Živé muzeum Fandanga (Brazílie), Program pro pěstování ludodiversity: ochrana tradičních her ve Flandrech (Belgie), Revitalizaci tradiční výroby vápna v Morón de la Frontera (Španělsko), Metodu táncház: maďarský model transmise nehmotného kulturního dědictví (Maďarsko), Strategii pro výcvik nových generací loutkářů v provincii Fujian (Čína) a Xtaxkgakget Makgkaxtlawana: Centrum pro domorodé umění a jeho přínos k zachování nehmotného kulturního dědictví národa Totonac ve Veracruz (Mexiko). Každý z předkládajících států musí přesvědčit Mezivládní výbor Úmluvy o účinnosti a trvalých výsledcích daného projektu. Cílem není vybrat jen osvědčené praktiky (good practices), ale nejlepší osvědčené praktiky (best practices). Rozhodování Mezivládního výboru je tedy těžké, jelikož všechny z předložených projektů jsou hodnotné a prokázaly, že v prostředí, v němž vznikly, skutečně fungují. Obstojí však pouze ty nejlepší. Každý program či projekt by měl splnit celkem devět kritérií, mezi něž patří především lehká přenositelnost a aplikovatelnost v jiném prostředí, využitelnost v rozvojových zemích, ochrana nehmotného kulturního dědictví jak ji definuje Úmluva a účinnost z pohledu přínosu k životaschopnosti dotčeného nehmotného kulturního dědictví. Česká republika věnuje nehmotné kultuře velkou pozornost a také na jejím území spontánně vzniká řada menších či větších projektů směřujících k její ochraně. Ministerstvo kultury v letošním roce poprvé přistoupilo k myšlence nominovat do světového Registru osvědčených postupů UNESCO jeden z programů, jenž za několik desetiletí své existence prokázal přínos k udržení a rozvoji tradičního mužského tance verbuňk Soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku a její dětskou variantu fungující při MDFF Kunovské léto. Základem projektu je výchova mladých tanečníků pro budoucnost a využití přirozené chlapecké soutěživosti k co nejdokonalejšímu zvládnutí verbuňku v celistvosti jeho subregionální varianty (zpěv, tanec, kroj, dialekt). Jelikož verbířská soutěž není náročná na finanční ani jiné zdroje, je lehce využitelná pro podobné taneční prvky vyskytující se kdekoliv jinde ve světě. Ministerstvo kultury spolu s organizátory soutěže proto doufá, že Mezivládní výbor kladně vyhodnotí přínos projektu pro předávání a udržování tance a zprostředkuje jeho metodiku světovému společenství. 12

13 Festivalové pozdravy - mezinárodní konference Dnešní Slovácko PhDr. Josef Jančář, CSc. Dnešní Slovácko, přes všechny vývojové proměny, je dosud v povědomí většiny národa spojováno s barevnými kroji, lidovými písněmi, tanci a cimbálovými muzikami. Tento idealizovaný obraz je představován široké veřejnosti zejména na církevních slavnostech a folklorních festivalech. Slovácko na počátku 21. století je však součástí světa moderní technické civilizace. Dědiny sedláků, domkářů, děveček, čeledínů, hoferů a doškových střech se v průběhu 20. století proměnily v moderní sídliště specializovaných výrobců zemědělských surovin, úředníků, právníků, lékařů, inženýrů a dělníků nejrůznějších profesí. O této proměně svědčí nejenom nové rodinné domy, objekty zemědělských a potravinářských závodů, továrny, školy, nemocnice nebo sportovní a rekreační střediska, ale například i domy s pečovatelskou službou pro seniory. Obyvatelé této zahrady Moravy však nezapomínají na kořeny, z nichž ve složitém dějinném vývoji vyrůstal jejich dnešní svět. Oživují starobylé zvyky a pořádají nové slavnosti, k nimž si lidé oblékají sváteční kroje svých předků. V konfrontaci se současným životem se mnohé tradiční projevy samy o sobě jeví zastaralé. Jejich význam spočívá především v hodnotách, jež jim vědomě přisuzujeme. K zásadním proměnám tradiční kultury, již jsme si zvykli nazývat lidová, dochází už od počátku novověku. Osvícenství v druhé polovině 18. století, a romantismus v první polovině 19. století, spojené s rozpadem feudálních vazeb a s počátky industrializace, ovlivnily v Evropě proces vytváření novodobých národů. Iniciátorem tohoto procesu nebylo rolnictvo na vesnicích jako nejpočetnější vrstva evropského obyvatelstva, nýbrž intelektuálové z měst, ovlivnění myšlenkami francouzské revoluce o vytvoření lidského společenství na zásadách rovnosti a svobody. Přijímali také názory německého filozofa Johanna Gottfrieda Herdera o jedinečnosti národních společenství. Předpokladem úspěchu národních hnutí byla odolnost rolnictva vůči jazykové a kulturní asimilaci. Od konce 18. století k tomu přispívalo školní vzdělávání a postupně i osvětové působení nejrůznějších společenských, hospodářských a politických organizací, jejichž prvními organizátory byla vesnická inteligence především kněží a učitelé. Na pozadí tohoto vývoje probíhaly i proměny regionu Slovácko. Poznávání vývoje kultury a způsobu života tohoto regionu má dlouhou tradici. Už v druhé polovině 18. století vzrůstal zájem vládních úředníků o život rolníků, který popisovali v prvních tištěných cestopisných zprávách. Například ve zprávě z roku 1786 Alois Hanke z Hankenštejna uvádí, že Slováci žijí kolem Uherského Hradiště, Kyjova, Strážnice, Ostrohu a Břeclavi věnují se více polnímu hospodářství nežli chovu dobytka a již se smísili se sousedícími Hanáky Slovácká děvčata jsou nesmírně přívětivá a stejně veselá jako muži. Na nohou nosí v zimě v létě holínky, jež jsou v holeni nashrnované a ve špici a na podpatcích vyšívané bílou přízí V zimě nosí bílé ovčí kožichy, které jsou stejné jako mužské. Další autor Josef Alois Zeman popisuje na počátku 19. století svatební obyčeje slovanských obyvatel panství Břeclav, kteří se s výjimkou Žižkova a Bílovic nazývají Podlužáci. Kromě mnoha časopiseckých článků o tomto regionu podal podrobný obraz života a počátků národního obrození v jižní části Slovácka Jan Herben ( ) v románu Do třetího a čtvrtého pokolení. Život vesnice hanácko slováckého regionu popsala Augusta Šebestová ( ) v knize Lidské dokumenty. V letech 1918 a 1922 byla vydána národopisná monografie Slovácka pod názvem Moravské Slovensko. Jejím redaktorem a autorem úvodních kapitol byl významný evropský badatel, univerzitní profesor, a v době první republiky i rektor Univerzity Karlovy, Lubor Niederle ( ). Významné kapitoly do tohoto díla napsali dále Josef Klvaňa ( ), profesor uherskohradišťského gymnázia, v letech ředitel gymnázia v Kyjově. Přesto, že nebyl školený etnograf, jeho pojednání o krojích na Slovácku je dosud východiskem pro studium vývoje lidových krojů v tomto regionu. Kapitolu o zaměstnánía životě obyvatel Slovácka napsal národopisec Jan Húsek ( ). Jednou z významných částí této monografie je kapitola Umění hudební o lidových písních, hudbě a tancích, napsaná významným sběratelem lidových písní Josefem Černíkem ( ). Kapitolu o lidovém umění výtvarném a o lidové výrobě napsal ve spolupráci s Josefem Klvaňou František Kretz ( ), redaktor Slováckých novin a zakladatel Slováckého muzea. Zkoumání kultury a způsobu života regionu se věnovali od konce 19. století zejména učitelé. Součástí jejich zájmu byla zvláště snaha o poznání života dětí na tehdejší vesnici. Na Uherskohradišťsku z iniciativy školního inspektora Leonarda Hrazděry byl zpracován dotazník, jehož výsledky se staly základem připravované publikace Život slováckého dítěte. Její rukopis je uložen ve Slováckém muzeu. Obdobně na Hodonínsku byl v době první republiky zpracován z iniciativy školního inspektora Rudolfa Šoupala obsáhlý dotazník o tradicích lidové kultury pro plánovanou vlastivědu okresu. Jeho výsledky jsou uloženy ve Státním okresním archivu v Hodoníně. Zájem o kulturu a způsob života Slovácka výrazně vzrůstal po druhé světové válce. Svědčí o tom například sborník Slovácko, vydávaný od roku 1959 Slováckým muzeem v Uherském Hradišti, sborník Jižní Morava, vydávaný od roku 1966 Okresním archivem pro okres Břeclav v Mikulově, nebo vlastivědný časopis Malovaný kraj, vycházející v Břeclavi od roku Pokusem o shrnutí poznatků o historii tohoto regionu je kniha Slovácko, vydaná v roce 1978 ve spolupráci Muzejního spolku v Brně, muzea v Hodoníně a okresního archivu v Břeclavi. K ní se řadí podrobnější vlastivědné zpracování historického vývoje jednot- 13

14 Festivalové pozdravy - mezinárodní konference livých obcí v obsáhlých svazcích Vlastivědy moravské pod názvy Uherskohradišťsko, Kyjovsko a Břeclavsko. Přehledně popsal kulturu a způsob života Slovácké vesnice Václav Frolec ( ) v knize Jihomoravská družstevní vesnice. Vyšlo také několik místních i regionálních monografií, jejichž seznam přináší Bibliografie národopisu na Moravě a ve Slezsku. Výsledkem tohoto zájmu bylo také zakládání místních a regionálních muzeí. K nejvýznamnějším patří Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, jehož otevření v roce 1914 bylo podnětem k uspořádání velké regionální národopisné slavnosti v tomto městě. V době první republiky měla místní a regionální muzea spolkovou správu a nevyvíjela výraznější činnost. Jen Slovácké muzeum na sebe upozornilo návrhem na uspořádání známé Výstavy Slovácka v roce 1937 v Uherském Hradišti. Byla o ní napsána dlouhá řada článků. Pozoruhodný je referát Františka Píška v Lidových novinách, věnovaný hlavně pavilonu připravenému Vladimírem Úlehlou: Nestačí prchavý podiv pro pestré suknice a výskavý jásot veselí při muzice, jako nestačí pohrdavě odmítnout folklor, kterýmž pojmem se mnohdy zaměňuje lidová kultura jako věc, které už dávno odzvonili. Tohle nám nejen názorně vykládá, ale i důtklivě vštěpuje expozice univ. prof. Vladimíra Úlehly a jeho spolupracovníků, architekta Václava Roštlapila, Marty Úlehlové a Viléma Hanka, nazvaná Trvalé hodnoty lidové kultury. Je tu malý práč, který vyzývá k při, jež stojí za to, aby se o ní lidé třeba chytli v křížku. Úlehlova snaha ukázat možnosti, jež jsou skryty v lidové kultuře pro uplatnění v životním prostředí moderní společnosti, našla ohlas po dvaceti letech v Ústředí lidové umělecké výroby, i v poválečném rozvoji folklorních souborů. Po skončení Výstavy Slovácka se objevily snahy o vytvoření ústavu, který by se věnoval studiu Slovácka. Této snaze nečekaně napomohl vznik samostatného slovenského státu v roce Mezi českými odbornými pracovníky, kteří museli opustit Slovensko, byl také významný etnograf Antonín Václavík ( ). Městská rada a kuratorium Slováckého muzea požádali ministerstvo kultury, aby docent Antonín Václavík byl na náklady ministerstva přidělen Slováckému muzeu. Ministerstvo vyhovělo této žádosti a Antonín Václavík se stal prvním vědeckým pracovníkem tohoto muzea. Pod Václavíkovým vedením se začala provádět odborná inventarizace sbírek, sběr předmětů pro národopisné oddělení a sběr a dokumentace kraslic jako základní materiál pro jeho nejrozsáhlejší dílo, vydané v roce 1959 pod názvem Výroční obyčeje a lidové umění. Zásadní změna v národopisném studiu na Moravě nastala zřízením národopisného semináře na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v roce Profesorem slovanského národopisu a prvním vedoucím tohoto semináře byl jmenován právě Antonín Václavík. Snažil se vést své žáky k vědecké práci v duchu výroku Leonarda da Vinci: Ti, kdož se zabývají praxí bez vědění, jsou jak námořníci stoupající na loď bez kormidla a bez kompasu, kteří nikdy nevědí s jistotou kam plují. Ve svých přednáškách se na jedné straně zabýval hledáním kořenů různých obyčejů a rituálů a odhalováním jejich původu, na druhé straně sledováním jejich proměny v průmyslově vyspělé společnosti. Dnešní národopis v duchu Václavíkova odkazu nezprostředkovává pouze fakta a popisy každodenního života, nýbrž je i analyzuje, aby přispěl k poznávání procesu proměn na cestě od poddanské vesnice minulosti ke svobodné současnosti. Nesnaží se podávat jen harmonické obrazy lidové kultury, nýbrž usiluje zachytit i její dynamiku. Proto je zvláštní pozornost věnována přežívajícím projevům duchovní a sociální kultury, jejich působení na rodinný a společenský život, a zejména způsobu jejich využívání k novodobým kulturním aktivitám. Novou odbornou institucí na Slovácku, zaměřenou na organizaci a studium novodobého využívání lidových tradic označovaných jako folklorismus, se stal dnešní Národní ústav lidové kultury ve Strážnici. Vznikl v roce 1956 jako Krajské středisko lidového umění a jeho ředitelem byl jmenován jeden z prvních Václavíkových žáků PhDr. Vítězslav Volavý ( ), široké veřejnosti známý jako primáš strážnické cimbálové muziky. Zpočátku bylo jeho úkolem pomáhat rozvoji folklorních souborů a folklorních festivalů. Zásluhou Václavíkových žáků, které si přizval ke spolupráci, se v průběhu posledního čtvrtstoletí 20. století stal tento ústav odbornou institucí s celostátní působností. Od roku 1964 vydává vlastní časopis Národopisné aktuality, v roce 1990 přejmenovaný na Národopisnou revui. Národní ústav lidové kultury ve Strážnici je dnes jedinou institucí ministerstva kultury, zaměřenou na aplikaci poznatků etnografie a folkloristiky do společenské praxe. Významný francouzský historik Jaques Le Goff konstatuje ve svém díle Paměť a dějiny, že minulost přitahuje lidi, kteří v neobyčejném zrychlení společenského vývoje hledají svou identitu, neboť právě paměť je její důležitou součástí. Soudí, že zrychlení historie přivedlo masy průmyslových národů k tomu, že se nostalgicky upjaly na své kořeny. Odtud pak plyne móda retro, záliba pro historii a archeologii, zájem o folklor, módní vlna etnologie, zápal pro fotografii, i prestiž pojmu národní dědictví. Snaha o poznání společenských a kulturních dějin míst a regionů svědčí o jejich významu v globalizujícím se světě. Sociologové i etnologové konstatují, že žádný kraj nevydrží dlouho odolávat vznikající konzumní společnosti, ovlivňované mediálním světem a nízkou úrovní etických norem. 14

15 Festivalové pozdravy - mezinárodní konference Lidová kultura a počátky rozvíjení dětského folkloru Věra Haluzová-Romana Habartová Lidová kultura přítomnosti je vždy úzce vytvářená v souvislosti s tradicí. Z ní přejímá věci životně a nezbytně potřebné a přetváří je podle svých vlastností, historicko-společenských potřeb. Lidové je tedy to, co je pro lidi typické a nepostradatelné, co v obsahu i formě nese znaky lidového realismu, optimismu a tvůrčí jistoty. Spojení se životem činí tyto výtvory neustále živými. Navazování na tradice kultury téhož společenství v minulosti vede pak k vytváření specifických rysů. Lidovou kulturu lze dobře pochopit jen na základě znalosti historických podmínek života lidu, poměru člověka k člověku, práci, jeho hmotným i nehmotným potřebám, k jeho poměru k přírodě, světu a celému vesmíru. Lidová tradice, to je třeba únorový masopust, březnové svěcení jara, dubnové Velikonoce, květnová jízda králů nebo obřadní otvírání pramenů, červnový svatý Ján, červencové dožínky, zářijové sklizňové slavnosti, říjnové vinobraní, listopadové hody, prosincové mikulášské suity s veselou družinou čertů, obchůzka lucek, přástky, Vánoce. Je to velké kulturní dědictví. Rozvoj není možný bez tradice, kterou chápeme jako vědomé předávání skupinových znaků, často i v kratším časovém rozmezí. Tradice je přirozenou stránkou a potřebou života. Je tedy obsahem a formou společného života, formou lidského porozumění. Folklorní dědictví je nutno považovat za živé dědictví, jež lid převzal z minulosti, které však pro své ideové, estetické, etické, historické a jiné hodnoty může sloužit jako živá tkáň spojující současnou společnost s minulými generacemi. Právě v těchto folklorních tradicích, které tvoří osobitý kulturní systém, nacházíme mnoho hodnot, které nic neztrácejí na svém významu a stávají se součástí tvořící se nové tradice, kulturní tradice naší společnosti. Žijeme ve vlasti Jana Amose Komenského. Zalistujme tedy v jeho Velké Didaktice: Poněvadž mysl lidská i tehdáž, kdy se jí od práce popustí, zaháleti nemůže, musí přece něco býti, čím zanešena byla, aby se čas nemařil a mysl spolu s tělem občerstvení měla. S podobnými myšlenkami, které vyzrály v jiné společenské situaci, se setkáváme u všech významných reformátorů, pedagogů a umělců, kteří se zamýšleli nad problémy dětské umělecké výchovy. Jsou živé dodnes, a právě v dnešním přetechnizovaném světě nabývají zvláštní důležitosti. Výchova uměním je velmi stará teze. Podrobně ji formuloval antický myslitel Platón. Umění je v životě dítěte metodou poznání světa a prostředkem tvůrčího projevu. A zde platí znovu myšlenka J. A. Komenského: Víc než věděním je třeba děti zaměstnávat uměním. Umění má být základem veškeré výchovy. Podle výzkumů soudobé psychologie a pedagogiky se výchova stává integračním procesem, což v podstatě znamená sladění individuální jedinečnosti s jednotou celé lidské společnosti, do níž každé individuum náleží. V tomto procesu má velkou důležitost estetická výchova, která je jedním z podstatných prvků demokratické výchovy. Opírá se především o obrazové myšlení a hloubku citových zážitků v dětském věku. Nejbohatším zdrojem estetických vjemů je sama příroda. Avšak i uprostřed uměleckého prostředí může vyrůstat jedinec zcela umělecky nevyvinutý, jestliže je dítě ponecháno samo sobě. Vychovávat uměním znamená naučit se pozorovat a vnímat všechno krásné. Estetické hodnocení dítěte se vyvíjí na základě jeho vlastní, přirozené sugestibility a citové zážitky tu hrají hlavní nezastupitelnou roli. Umělecká tvorba dítěte představuje různé vyjadřovací prostředky. Dítě mluví a vyjadřuje své city kresbou, pohybem, tancem i zpěvem. Nestaráme-li se o rozvoj těchto eticko-estetických citů, o rozvíjení dětské činnosti, projeví se to později v době dospělosti ochuzením jeho duševního života. Estetické vnímání rozšiřuje a zjasňuje oblast radosti a štěstí jednotlivce. Je to tedy tvůrčí projev zaměřený sociálně. Z každého dítěte nevyroste tvůrčí umělec, ale vyroste jedinec se vztahem ke kráse. Estetická výchova má jediné poslání zušlechťovat práci, vést k tomu, aby bylo dítěti poskytnuto plné vnitřní uspokojení, protože výsledky každého pracovního úsilí mají naplnit tvůrce radostí. Smysl estetické výchovy představuje zachování přirozené intenzity všech způsobů vnímání, koordinaci různých způsobů vnímání mezi sebou a ve vztahu k okolí, vyjadřování citů sdělitelnou formou a vyjadřování myšlenek. Praktická estetická výchova má tyto odlišné komponenty: výchovu zrakovou, tvárnou, hudební, pohybovou a konstruktivní. V lidovém umění se navzájem tyto kategorie překrývají a mají mnoho společného. A svou roli sehrává v estetické výchově folkloristika, která mj. studuje, třídí, rozebírá a vykládá hudební a taneční folklor, tzn. lidovou píseň a zpěv, lidovou hudbu, hru na různé hudební nástroje, lidové tance a lidové útvary dramatické. Hudebně taneční folkloristika má své specifické metody výzkumu, zpracování a třídění materiálu, který vykládá vždy ve spojitosti s životem lidu a prostředím, v němž vznikl. Dívá se vždy v celistvosti, která je představována konkrétní písní, tancem, hudbou a osobitým reprodukčním stylem. Také u dětí nám záleží na zachování specifičnosti a stylovosti všech projevů. Dětský folklor představuje velmi širokou oblast hudební, taneční, pohybové a dramatické tvorby, jejímiž tvůrci jsou převážně děti nebo dospívající mládež. Řadíme do ní nejen vlastní tvorbu dětí, ale i takové folklorní produkty, které vytvořili dospělí pro děti, nebo které děti převzaly od dospělých a upravily si je pro svou potřebu. Přizpůsobovaly je svému dětskému duševnímu světu a pohybovým možnostem. Řada obřadních tanců a písní tak přecházela ve svém 15