Vývoj obchodní politiky u nás po roce 1989

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Finance a ekonomie Vývoj obchodní politiky u nás po roce 1989 Diplomová práce Autor: Hana Pelcová, BBus. Finance Vedoucí práce: Ing. Stanislav Heczko, Ph.D. Praha Duben 2014

2 Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat Ing. Stanislavu Heczkovi, Ph.D., za jeho odborné rady, připomínky a trpělivost při psaní této práce.

3 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. Ve Strakonicích dne Hana Pelcová

4 Anotace Diplomová práce na téma Vývoj obchodní politiky u nás po roce 1989 se zabývá vývojem obchodní politiky v Československu a pak v České republice po roce Shrnuje základní informace o cílech a nástrojích obchodní politiky, o transformaci československé a české ekonomiky z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku trţní a s tím související transformaci v oblasti vnějších ekonomických vztahů a vytváření efektivní proexportní politiky. Zabývá se rovněţ změnami v obchodní politice v souvislosti s přípravami, které předcházely vstupu České republiky do Evropské unie, a následně po vstupu do Evropské unie, kdy se Česká republika stala součástí jejího vnitřního trhu. Analyzuje změny v komoditní struktuře vývozu a dovozu v období transformace a po vstupu do Evropské unie a míru otevřenosti české ekonomiky. Klíčová slova obchodní politika, komodita, transformace, liberalizace, Evropská unie, proexportní politika Annotation This diploma thesis about the theme Development of commercial politics in our country after the year 1989 deals with the development of commercial politics in the Czechoslovak Republic and then in the Czech Republic after the year It summarizes basic information about the aims ad implements of commercial politics, about the transformation of Czechoslovakian and Czech economy from the central planned economy to the market politics; and with that is connecting the transformation of the sphere of external economic relations and the creation of an effective for-export politics. This work is also dealing with the changes at the commercial politics in the connection with the preparations that were preceding the entrance of the Czech Republic into the European Union, and later after the entrance into the European Union when the Czech Republic became a part of the EU internal market. The work analyses the changes in the commodity structure of export and import in the transformation period, after the entrance to the EU and the measure of the frankness of Czech economy.

5 Keywords Commercial politics, commodity, transforming, liberalisation, European Union, for-export politics.

6 Obsah Úvod Obchodní politika Cíle a nástroje obchodní politiky Pasivní nástroje Cla Kvantitativní restrikce Licenční řízení Aktivní nástroje Vývozní prémie Úvěrování vývozu Státní záruky na úvěr Zastupitelské úřady v zahraničí Agentury pro zajišťování vývozu Propagace Ostatní prostředky Smluvní prostředky obchodní politiky Dvoustranná obchodní politika Mnohostranná obchodní politika Transformace v oblasti vnějších ekonomických vztahů Komparativní výhody a nevýhody České republiky Komparativní výhody České republiky Komparativní nevýhody České republiky Struktura zahraničního obchodu České republiky před zahájením reforem Liberalizace vnějších ekonomických vztahů

7 3.4. Vývoj vnějších ekonomických vztahů po zahájení reforem Vnější měnová politika České republiky ( ) Obchodní politika ČR před vstupem do Evropské unie Členství České republiky v GATT Vznik proexportní politiky Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. (EGAP) Česká exportní banka, a.s. (ČEB) Česká agentura na podporu obchodu (CzechTrade) Celní unie a platební styk mezi ČR a SR Zóna volného obchodu mezi ČR a Evropským společenstvím Zóna volného obchodu mezi ČR a zeměmi ESVO Středoevropská zóna volného obchodu Obchodní politika ČR po vstupu do Evropské unie Evropská unie vznik a vývoj Základní etapy vývoje integračního procesu v Evropě po roce Maastrichtská smlouva Orgány, instituce a ostatní subjekty Evropské unie Členské státy Evropské unie Historie vstupu České republiky do EU Míra otevřenosti ekonomiky České republiky Změny v obchodní politice ČR po vstupu do EU Zahraniční obchod s EU Hlavní obchodní partneři v rámci EU Německo, Slovensko Německo Slovensko

8 5.7. Budoucnost proexportní politiky Závěr Seznam pouţitých zkratek Seznam pouţité literatury Seznam tabulek Seznam obrázků Příloha Příloha Příloha

9 Úvod Česká republika, jako kaţdý stát, vytváří pro vlastní ekonomické subjekty pomocí obchodní politiky podmínky pro realizování obchodů s ekonomickými subjekty ostatních států. Kaţdý stát formuluje svoji zahraničně obchodní politiku. Obchodní politika, jako jeden z faktorů, přímo ovlivňuje rozsah zahraničního obchodu. Pokud je závislost státu na zahraničním obchodě velká, pak je nutné, aby si vytvořil kvalitní zahraničně obchodní politiku. Česká republika je malá země s výhodnou geografickou polohou uprostřed Evropy, s poměrně rozvinutou průmyslovou výrobou, ale s nedostatečným mnoţstvím zdrojů nerostných surovin, coţ znamená, ţe zahraniční obchod je hlavním zdrojem pozitivního hospodářského vývoje. Předkládanou diplomovou práci tvoří pět kapitol. V první a druhé kapitole uvedu teoretické poznatky, které jsou nutné k pochopení pojmu obchodní politika, jaké má cíle a jaké vyuţívá nástroje. Ve třetí kapitole se budu zabývat procesem transformace ekonomiky České republiky, a to přechodem z ekonomiky centrálně plánované na ekonomiku trţní. Budu provádět empirickou analýzu komoditní a teritoriální (oblasti s konvertibilní a nekonvertibilní měnou) struktury českého zahraničního obchodu, přičemţ budu zkoumat nutnost vyuţívání komparativních výhod jako nástroje obchodní politiky. Jedna z podkapitol se soustředí na vývoj vnější měnové politiky České republiky po roce Ve čtvrté kapitole se budu zabývat státní podporou proexportní politiky, a to vytvořením proexportních institucí např. EGAP, ČEB, CzechTrade, zavedením pravidel státní podpory vývozu a postupným odstraňováním překáţek při obchodování a otevírání ekonomiky. Chtěla bych se zde zmínit o našich obchodních vztazích se Slovenskem, a to před rozdělením na dva samostatné státy a po něm. V páté kapitole se krátce zmíním o vzniku Evropské unie, o jednotlivých členských státech, o jejích institucích a o cestě České republiky ke vstupu do Evropské unie dne 1. května Dále zde budu analyzovat zahraniční obchod České republiky po vstupu do Evropské unie se samotnou Evropskou unií a s nejdůleţitějšími obchodními partnery Německem a Slovenskem. Ve své práci budu pouţívat tyto základní metody statistickou analýzu, kterou pouţiji jako analýzu dokumentů, dále syntézu, komparaci, zkoumání problematiky vztahující se k tématu v praxi a abstrakci. Metody jsem zvolila tak, 9

10 aby odpovídaly sloţitosti a charakteru práce, a aby ve výsledku tvořily souvislý a komplexní celek. Součástí této kapitoly je i budoucnost proexportní politiky v následujících letech. Textová část této práce bude doplněna o obrázky a tabulky pro větší názornost a přehlednost zpracovávaného tématu. 10

11 1. Obchodní politika Obchodní politika je souhrnem záměrů, strategií, zásad, opatření, nástrojů, smluv a institucí, jejichţ prostřednictvím vlády států ovlivňují zahraničně obchodní vztahy podnikatelských subjektů a vnitřní ekonomický vývoj národního hospodářství. Obchodní politika slouţí k dosaţení předem vymezených cílů vlády v jednotlivých oblastech ekonomiky s nepřímým dopadem do sociální sféry. Jejím prostřednictvím vláda zapojuje ekonomiku do mezinárodních obchodních vztahů a dosahuje tak změny alokace výrobních zdrojů a redistribuci zisků. Prostřednictvím obchodní politiky se nepřímo mohou řešit problémy v obchodní bilanci státu, částečně také problémy s nezaměstnaností a inflací, v některých státech se tak řeší i nedostatek příjmů státního rozpočtu. Základem pro uplatnění obchodní politiky je suverénní postavení státu v mezinárodních vztazích, z toho hlediska je koncepce obchodní politiky autonomním suverénním rozhodnutím vlád jednotlivých zemí. Prostřednictvím uplatňování obchodní politiky však kaţdý stát vstupuje ve vzájemné působení s ostatními státy, z tohoto hlediska je obchodní politika výsledkem kompromisů plynoucích buď z jednání, nebo z pragmatických reakcí na vnější i vnitřní ekonomický a sociální vývoj. Vzhledem k mezinárodním prvkům obchodní politiky se v literatuře velmi často uţívá pojem mezinárodní obchodní politika. I kdyţ tento pojem není přesný, vystihuje právě mezinárodní vztahy, které se do obchodní politiky kaţdého státu promítají. Pojem mezinárodní obchodní politika můţe být také chápán jako klasifikace a definice autonomních a smluvních opatření a nástrojů a institucí uţívaných v obchodních politikách států. Uţití tohoto pojmu má tedy význam pro odlišení obecných zásad a obecně platných pravidel obchodní politiky od konkrétní (zahraniční) obchodní politiky jednoho státu. Obchodní politiku můţeme vymezit jako systém, který je součástí vyššího celku a který má vertikální a horizontální vazby jak s ostatními politikami uvnitř státu, tak i s politikami ostatních států obchodních partnerů. Obchodní politika je nedílnou součástí všech politik státu, jejichţ prostřednictvím stát (vláda) řídí své zahraniční vztahy a ekonomický a sociální rozvoj země. Jednotlivé politiky státu jsou věcně provázány, pojetí celého systému závisí na míře otevřenosti ekonomiky a na převaze liberálního nebo centristického přístupu k řízení ekonomiky. 11

12 Ze systémového hlediska je tedy obchodní politika podsystémem hospodářské politiky státu. Tento systém má vnitřní a vnější vazby. Vnitřní vazby obchodní politiky jsou ukotveny v národních legislativách států jsou promítnuty do právně definovaných obchodně politických nástrojů a opatření a podmínek jejich uţití. Patří sem i definice pravomocí státem vytvořených institucí k navrhování a prosazování obchodní politiky tyto subjekty navrhují obchodně politické zásady, záměry a strategie, prosazují je v mezinárodním prostředí a spravují nástroje a opatření obchodní politiky. Vnější vazby spojují obchodní politiku jednak s ekonomickým a zahraničně politickým systémem daného státu, jednak přesahují rámec státu a spojují obchodní politiku se systémem obchodních politik ostatních států světa. Vnější vazby s dosahem v rámci státu jsou začleněny do dlouhodobých a střednědobých strategií rozvoje vnějších obchodních vztahů, jsou také ovlivněny zahraničně politickou orientací státu a jeho zahraničně politickými vlivy. Vnější vazby přesahující rámec státu vyplývají jednak z členství v mezinárodních ekonomických organizacích a dalších mezinárodních organizacích a úmluvách s obchodními ustanoveními, jednak jsou vytvářeny mezinárodními obchodními ujednáními. 1 Vnější vazby systému obchodní politiky jsou z dlouhodobého hlediska definovány vlivy, které působí mimo danou ekonomiku, jeţ však mohou být touto ekonomikou ovlivněny. Záleţí na síle a postavení ekonomiky. Obchodní politika jako podsystém se vztahuje vţdy k jednotlivému státu nebo k integračnímu uskupení, které uplatňuje princip společné obchodní politiky jako je např. Evropská unie. Kromě takovýchto integračních uskupení neexistuje obchodní politika na nadnárodní nebo mezinárodní úrovni. Z hlediska konkrétní vývozní nebo dovozní operace se předmět vývozu/dovozu podřizuje nejméně dvěma systémům obchodních politik suverénních států (integračních uskupení). V současném celkovém prostředí, kdy se rozvíjí, zintenzivňují a prohlubují obchodní vztahy, vytváří souhrn obchodních politik všech států světa prostředí pro podnikatelské subjekty, jejichţ obchodní aktivity přesahují rámec jednoho státu. Obchodní politika však zasahuje i podnikatelské subjekty, které jsou orientovány pouze na vnitřní trh daného 1 Kubišta, Václav a kolektiv, Mezinárodní ekonomické vztahy, Plzeň, 2009, Aleš Čeněk, s

13 státu. Prostřednictvím nástrojů obchodní politiky, kterými je vnitřní trh více nebo méně otevírán a chráněn před vnějšími vlivy, jsou utvářeny (společně s ostatními politikami státu) podmínky, v nichţ se rozvíjí domácí průmysl, zemědělství, sluţby atd. Obchodní politika má také dopad na mimoekonomické oblasti, např. sociální nebo zdravotní (např. eventuální obchodní bariéry pro dovoz léků a zdravotnického zařízení, otevření trhu pro zdravotní a sociální sluţby apod.). Vliv obchodní politiky na ekonomiku je dán mírou zapojení země do mezinárodního obchodování a investování. Tato míra je obecně dána rozměrem ekonomiky - čím menší je vnitřní trh, tím větší je otevřenost ekonomiky. Při stejné velikosti trhu pak obecně platí, ţe vyspělé státy mají větší podíl zahraničního obchodu na hrubém domácím produktu. V posledních desítkách let však nejsou vnější obchodní vztahy ovlivňovány v řadě států pouze obchodní politikou, ale i ostatními domácími politikami, např. zemědělskou politikou (poskytování podpor domácí výrobě sniţuje na daném trhu konkurenceschopnost dovozu), politikou v oblasti sluţeb (míra otevření sektorů sluţeb pro zahraniční subjekty) apod. 2 Obchodní politika je součástí státní regulace vnějších ekonomických vztahů, coţ znamená, ţe je spjata především se zahraničním obchodem, jehoţ prostřednictvím dochází k vývozu a dovozu zboţí a sluţeb mezi domácí ekonomikou a zahraničím. Rozsah zapojení domácí ekonomiky do zahraničně obchodních vztahů závisí na míře její otevřenosti, velikosti a ekonomické vyspělosti. Vnější obchodní politika reguluje toky výrobků a sluţeb, které plynou přes hranice za pomoci celní politiky, určování kvót výrobků a certifikátů. V praxi kaţdá obchodní politika osciluje mezi dvěma krajními principy, a to mezi protekcionismem (ochranářství) a liberalismem (svoboda obchodu). Kromě toho existuje obchodní politika dvoustranná (bilaterální) a mnohostranná (multilaterální). Obchodní politika, stejně jako kaţdá politika, je poplatná času a je reflexí celkové hospodářské politiky a hospodářské situace. 3 2 Kubišta, Václav a kolektiv, Mezinárodní ekonomické vztahy, Plzeň, 2009, Aleš Čeněk, s Beneš, Vlastislav a kolektiv, Zahraniční obchod, I. vydání, Praha 2004, Grada Publishing, a.s., s

14 2. Cíle a nástroje obchodní politiky Obchodní politika kaţdého státu zahrnuje nejrůznější nástroje umoţňující prosadit záměry států, které se dotýkají obchodních vztahů se zahraničím nebo vnitřní ekonomiky. Tyto nástroje je moţno členit z několika hledisek, ať uţ podle jejich právní nebo věcné podstaty, cílů, tvorby. Základní členění řadí nástroje obchodní politiky do skupiny na ochranu vnitřního trhu, tzv. pasivní nástroje obchodní politiky a pro podporu vývozu, tzv. aktivní nástroje obchodní politiky Pasivní nástroje Pro kontrolu dovozu a jeho regulaci slouţí především cla (tarifní opatření) a licence (netarifní opatření) Cla Cla jsou tarifními opatřeními, která splňují podmínku systematické aplikace. Toznamená, ţe jejich sazby jsou předem vyhlášeny na určité předem stanovené období, a to právním předpisem státu (většinou v celním sazebníku). 4 Jsou to dávky vybírané při přechodu přes celní hranice státu. Cla představují základní nástroj pro regulování dovozu. Původní, historický význam cel nebyl regulační, ekonomický, ale finanční (fiskální). Cla byla v minulosti základním zdrojem příjmů prakticky všech států, vyvinula se z obchodních a dopravních poplatků za pouţívání mostů, cest, přístavů, za vstup zboţí do měst, za ochranu zboţí na trţištích apod.. Z hlediska účelu dělíme cla na finanční, tj. fiskální, ochranářská, tj. protekcionistická a zvláštní. Finanční (fiskální) clo - hlavním cílem finančních cel je získání prostředků pro státní pokladnu. Sazba finančního cla v podstatě odpovídá spotřební dani, která velmi zásadním způsobem ovlivňuje konečnou cenu zejména u vybraných výrobků, jakými jsou ropné produkty (hlavně benzín a motorová nafta), dále alkohol, cigarety a ostatní zboţí, jako luxusní kosmetika. 4 Kubišta, Václav a kolektiv, Mezinárodní ekonomické vztahy, Plzeň, 2009, Aleš Čeněk, s

15 Ochranářská (protekcionistická) cla mají uměle zdraţit dováţený výrobek tak, aby jeho dovoz neohroţoval postavení domácího výrobku. V některých případech jsou ochranářská cla tak vysoká, ţe v praxi znemoţňují dovoz a jsou pak prohibitivní. Zpravidla jsou zaváděna na krátkou dobu a v období jejich platnosti má domácí výroba šanci ovládnout domácí trh a následně se připravit na exportní expanzi. 5 Prohibitivní cla - cla, jejichţ sazba je tak vysoká, ţe v podstatě znemoţňuje dovoz a jejím cílem je chránit domácí dětský průmysl (infant industry) nebo domácí strategické odvětví. Skleníková cla mají přispívat k rozvoji nových nebo restrukturovaných odvětví. Výchovná cla mají podobně jako skleníková cla napomáhat rozvoji nových nebo restrukturovaných odvětví. Zvláštní cla dělíme na cla diferenční, preferenční, vyrovnávací a kompenzační. Diferenční cla jsou cla uvalovaná v rozdílné výši na stejné zboţí v závislosti na splnění některých podmínek. V minulosti se vybírala např. na zboţí dopravované na cizích lodích, s cílem zvýhodnit domácí loďařské společnosti, nebo podle směru dopravy s cílem vyrovnat zatíţení dopravních koridorů. Preferenční cla jsou zvýhodněné celní sazby plynoucí z recipročních dohod o volném obchodu nebo jednostranně poskytované celní sazby rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím. Jedná se o niţší celní sazby v porovnání se sazbami podle doloţky nejvyšších výhod. 6 Vyrovnávací cla se velmi často nazývají antidumpingová. Jsou to dodatečná cla, respektive celní přiráţky na dováţené zboţí. Stát, který uvalí na některé výrobky takovéto dodatečné celní dávky, to zpravidla odůvodňuje skutečností, ţe chce odstranit nebo popřít výhody, které vyváţející země poskytuje určitým výrobcům. Kompenzační (vyrovnávací) cla jsou jenom variantou vyrovnávacích cen. Rozdíl je v tom, ţe k zavedení vyšších celních sazeb se přistupuje v souvislosti s momentální situací a jsou reakcí na protesty domácích výrobců, kteří ţádají od státu ochranu proti levné zahraniční konkurenci. Velmi často ke kompenzačním clům přistupují v USA. 7 5 Beneš, Vlastislav a kolektiv, Zahraniční obchod, I. vydání, Praha 2004, Grada Publishing, a.s., s Kubišta, Václav a kolektiv, Mezinárodní ekonomické vztahy, Plzeň, 2009, Aleš Čeněk, s Beneš, Vlastislav a kolektiv, Zahraniční obchod, I. vydání, Praha 2004, Grada Publishing, a.s., s

16 Ještě existují jako zvláštní cla tzv. odvetná (retorzní cla), coţ jsou vysoké celní sazby uvalované jako odpověď na obchodně politická opatření partnerů a týkají se veškerého dovozu z konkrétního státu. Stupňování retorzních cel vedlo v minulosti k celním válkám. 8 Z hlediska směru dopravy dělíme cla na dovozní, vývozní a tranzitní. Vývozní cla mají funkci buď fiskální, nebo ochrannou. Pouţívají se většinou pouze v rozvojových zemích, kde je jejich cílem bránit nadměrnému vývozu nezpracovaných surovin prostřednictvím zvýšení konečné ceny a zároveň posílit příjem státního rozpočtu. Dovozní cla mají za úkol ochranu domácího trhu a výroby před zahraniční konkurencí. Cla se promítají do cen dovozního zboţí na domácím trhu a vytvářejí tak prostor pro zisk nebo vyšší odbyt domácích výrobců stejného zboţí. Vyšší cena dovozu tak umoţňuje větší rozšíření domácí výroby, neboť se na ní mohou podílet i subjekty, které by v soutěţi se zahraniční konkurencí nenašly odbyt z důvodu vyšší ceny. Tranzitní cla byla uvalována v minulosti. Tato cla byla nahrazena různými administrativními poplatky. 9 Z hlediska výpočtu celní dávky dělíme cla na specifická, valorická a smíšená. Specifická cla lze povaţovat za velmi jednoduchá, neboť se vypočítávají z váhy. Objemové jednotky jsou například 1 litr, metr krychlový nebo 1 hektolitr. Valorická (hodnotová) cla se vyznačují tím, ţe dávka se vypočítává procentní sazbou v nějaké ceně, zpravidla pak k ceně CIF, coţ znamená, ţe v ceně je započítána doprava, pojištění a ostatní náklady spojené s dodáním zboţí do země určení. Smíšená (klouzavá, kombinovaná) cla představují často sloţité konstrukce, jimiţ se státní autority snaţí odstranit, respektive vyuţít výhody či nevýhody valorických nebo specifických cel. Cílem takto konstruovaných cel je stanovit nejniţší clo a zároveň působit proti dovozu levného zboţí. 10 Z hlediska obchodně politického dělíme cla na autonomní a smluvní. Autonomní clo je stanoveno rozhodnutím státu nezávisle na mezinárodní smlouvě 8 Kubišta, Václav a kolektiv, Mezinárodní ekonomické vztahy, Plzeň, 2009, Aleš Čeněk, s Kubišta, Václav a kolektiv, Mezinárodní ekonomické vztahy, Plzeň, 2009, Aleš Čeněk, s Beneš, Vlastislav a kolektiv, Zahraniční obchod, I. Vydání, Praha 2004, Grada Publishing, a.s., s

17 Smluvní clo je určeno podle mezinárodní smlouvy (bilaterální i multilaterální). 11 Celní sazby státu jsou obsaţeny v celním sazebníku. Celní sazebník je úřední seznam, ve kterém jsou kaţdému zboţí přiřazeny celní sazby. Podle údajů Světové celní organizace (WCO) pouţívá 200 států světa, reprezentujících 98 % světového obchodu, pro rozdělení zboţí v celním sazebníku Harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboţí (HS). Harmonizovaný systém člení všechna zboţí do dvaceti jedné části a do 97 kapitol. Kaţdé zboţí je v HS popsáno a je mu přidělen číselný šestimístný kód (H.S. code), jehoţ první dvě číslice označují kapitolu, další čtyři pak podrobnější vymezení zboţí. Celní sazebník můţe obsahovat jenom jednu celní sazbu pro dovoz konkrétního zboţí, v praxi je však jeho obsah bohatší. Mezi základní sazby celního sazebníku patří všeobecná sazba, sazba podle MFN ( most favoured nation doloţka nejvyšších výhod), sazby plynoucí z recipročních preferenčních dohod, jednostranné preferenční sazby pro některé státy nebo skupiny států. Všeobecná sazba je nejvyšší sazbou, je stanovena autonomně a je aplikována vůči státům, s nimiţ není uzavřena dohoda o doloţce nejvyšších výhod nebo kterým se neposkytují nějaké preference. Sazba podle doloţky MFN je niţší neţ sazba všeobecná a uplatňuje se vůči členům Světové obchodní organizace (WTO) a vůči státům, s nimiţ je uzavřena dohoda o pouţívání MFN, pokud některý z těchto států nepatří do další kategorie. Preferenční sazby vyplývají z uzavřených dohod o volném obchodu. Můţe jich být pro kaţdé zboţí tolik, kolik je uzavřeno dohod. 12 Kaţdý stát má pak svůj celní zákon, který upravuje některé právní vztahy v oblasti celnictví, které nejsou upraveny bezprostředně předpisy Evropských společenství (Celní kodex a Nařízení Rady (EHS) o systému pro osvobození od cla, o statistice obchodu se zboţím mezi členskými státy, o sazební a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku). Zákon většinou upravuje např. zpracování osobních údajů, povinnosti, oprávnění a prostředky celníka, náhradu škody, celní dluh a delikty, zvláštní celní řízení (zboţí pod ochranou mezinárodního práva). Zákon rovněţ obsahuje výčet práv a povinností celníka Kubišta, Václav a kolektiv, Mezinárodní ekonomické vztahy, Plzeň, 2009, Aleš Čeněk, s

18 Z důvodu sloţitosti celního zákona a celního řízení podnikatelské subjekty často vyuţívají celní deklaranty, kteří tento zákon a řízení dobře ovládají. Dováţené zboţí je v rámci celního řízení určeno do volného oběhu nebo dováţeno na tzv. celní záznam. V případě zboţí určeného do volného oběhu se předpokládá, ţe bude v zemi prodáno, a v případě zboţí dováţeného na celní záznam se předpokládá, ţe bude následně vyvezeno zpět k původnímu dovozci, tzv. zušlechťovací styk, nebo do třetí země. Celní zákon také vymezuje pojem svobodné celní území. Jsou to území nacházející se v konkrétní zemi, do nichţ je moţné dováţet bez proclení, ale jen v případě, ţe jsou tyto výrobky určeny ke spotřebě na příslušném svobodném celním území. Pokud by byly tyto výrobky vyvezeny jako zboţí do zbývající části země, podléhají stejným pravidlům jako standardní dovoz. Celní zákon umoţňuje existenci tzv. celních skladů, které mohou být jak veřejné tak soukromé. Dovozce je v případě celních skladů povinen platit clo postupně jak je zboţí uvolňováno z reţimu celního skladu a převedeno do volného oběhu. Dovozce je clem v tomto případě zatíţen postupně Kvantitativní restrikce Kvantitativní (mnoţstevní) restrikce je zacílená na kontrolu mnoţství dováţené (vyváţené) produkce. Patří sem kvóty (všeobecné kvóty, kvóty bez určení dovozce, kvóty přidělené určitým vývozním zemím). Stát můţe stanovit dovozci nejen nejvyšší povolené mnoţství dováţené produkce, tj. stanoví dovozní kvóty, ale můţe i diferencovaně zvýhodňovat určité země. Nejsilnější restrikcí je úplný zákaz dovozu nebo vývozu - embargo. Kvantitativní restrikce jsou zpravidla vázané na licenční řízení Licenční řízení Povolovací neboli licenční řízení se úzce váţe na systém kvantitativních restrikcí. 14 Existují tyto druhy licencí: automatická licence, neautomatická licence a bezpečnostní licence. 13 Beneš, Vlastislav a kolektiv, Zahraniční obchod, I. vydání, Praha 2004, Grada Publishing, a.s., s Beneš, Vlastislav a kolektiv, Zahraniční obchod, I. vydání, Praha 2004, Grada Publishing, a.s., s

19 Automatická licence povoluje dovoz nebo vývoz určitého mnoţství výrobků a slouţí ke sledování dovozů nebo vývozů. Uděluje se zpravidla na jeden rok ve lhůtě čtrnácti kalendářních dnů ode dne doručení ţádosti. Neautomatická licence povoluje dovoz nebo vývoz určitého mnoţství výrobků, na něţ se vztahuje mnoţstevní nebo jiné omezení. O ţádosti se rozhodne ve lhůtě 30 aţ 60 dnů od posledního dne lhůty pro podání ţádosti stanovené příslušným usnesením vlády. Bezpečnostní licence povoluje dovoz nebo vývoz výrobků, jejichţ drţení a nakládání s nimi je v ČR omezeno z důvodů bezpečnostních nebo jiných důleţitých zájmů státu zvláštními právními předpisy. O ţádosti o udělení bezpečnostní licence se rozhodne ve lhůtě do šedesáti kalendářních dnů Aktivní nástroje Podstatou aktivních nástrojů je pomoc státu (nebo jiných orgánů státní správy) domácím vývozcům. Efektivita nástrojů aktivní obchodní politiky je podmíněna úrovní systémového přístupu a objemem finančních a lidských zdrojů. Mezi standardní nástroje pro podporu vývozu patří vývozní subvence, vývozní prémie, úvěrování vývozu prostřednictvím státních organizací, státní záruky na úvěr, podpora výstav a veletrhů Vývozní prémie Vývozní prémie (subvence) je státní příspěvek nebo intervence, s jejíţ pomocí stát zvyšuje konkurenční schopnost domácích výrobků na zahraničních trzích. Tímto způsobem daňoví poplatníci financují vývozní expanzi svých vlastních firem. Vývozní prémie jsou nejvíce pouţívány v zemědělském sektoru Úvěrování vývozu Vývoz do určitých zemí je podmíněn poskytnutím úvěru, coţ znamená, ţe vývozce, který nemá k dispozici potřebné financování, je přímo či nepřímo vyřazen ze soutěţe. Poskytnutí úvěru zemi a jejím firmám je naprosto standardní obchodní záleţitostí. Celá řada zemí je označována jako rizikové země. Znamená to, ţe vývoz do těchto zemí můţe být 15 Beneš, Vlastislav a kolektiv, Zahraniční obchod, I. vydání, Praha 2004, Grada Publishing, a.s., s Beneš, Vlastislav a kolektiv, Zahraniční obchod, I. vydání, Praha 2004, Grada Publishing, a.s., s

20 spojen s menším či větším rizikem. Státní orgány země dovozce nebo případné problémy bank mohou negativně ovlivnit úhradu dluţné dovozní částky vývozce. Úvěry dělíme na krátkodobé (do 12 měsíců), střednědobé (3 5 let) a dlouhodobé, které mohou být aţ na let, výjimečně i let. Má-li stát zájem na vývozu do určitých teritorií, coţ vyplývá z uzavřených mezistátních dohod, musí poskytnout svému (zpravidla soukromému) vývozci určité jistoty, ţe z důvodu insolvence partnerské země nepřijde o svůj předpokládaný devizový příjem. Tady nastupují nejrůznější státní instituce, jejichţ úkolem je poskytnutí státního financování na konkrétní vývozy do konkrétních zemí. V ČR je to Česká exportní banka Státní záruky na úvěr Stát můţe krýt podnikatelská rizika svých firem do některých zemí nikoli tím, ţe jim sám, prostřednictvím státní instituce, zapůjčí prostředky, ale činí tak pomocí státních záruk na úvěry (které poskytuje běţná komerční banka v zemi). V oblasti státních záruk jsou zřejmé vývojové tendence: Kvantitativní nárůst zahraničních obchodních operací spojených s úvěrováním. Placení předem, respektive při dodání zboţí, je spíše výjimečné. Roste počet účastníků mezinárodního obchodu a s tím úzce souvisí zvyšování rizik, která se soukromí podnikatelé snaţí přesunout na stát. Mezinárodní konkurence je stále ostřejší a promítá se do sféry pojišťoven, respektive zajišťoven apod Zastupitelské úřady v zahraničí Tyto úřady nejsou jiţ pouze místy určenými pro výměnu informací, ale i středisky ekonomického zpravodajství a analýz obchodních příleţitostí Agentury pro zajišťování vývozu Agentury pro zajišťování vývozu jsou speciální instituce, které můţe zřídit stát s cílem podporovat svůj vývoz a umoţnit prosazování svých výrobků v zahraničí. 17 Beneš, Vlastislav a kolektiv, Zahraniční obchod, I. vydání, Praha 2004, Grada Publishing, a.s., s Beneš, Vlastislav a kolektiv, Zahraniční obchod, I. vydání, Praha 2004, Grada Publishing, a.s., s

21 Propagace Propagace zboţí je předpokladem pro uplatnění výrobků na zahraničních trzích, a proto stát pomáhá svým podnikatelům v jejich prezentaci v zahraničí například organizováním státních výstav Ostatní prostředky Jedním z dalších prostředků pomoci uplatnění se výrobků na zahraničních trzích je například vytvoření distribuční sítě To představuje nepřekonatelný problém pro malé a střední firmy, neboť se jedná o velmi nákladnou záleţitost. Státní intervence se dále můţe týkat přepravy, zejména ţelezniční a mnohdy i letecké, neboť obě tyto formy jsou velmi často státními. Pouze nejsilnější firmy jsou schopny samofinancovat vědecko-technický výzkum a vývoj. Tyto aktivity se ve většině zemí realizují na půdě výzkumných ústavů, které jsou buď státní nebo soukromé, a na univerzitách. Ty mohou od státu získat granty, coţ jsou finanční prostředky na podporu výzkumu a vývoje v oblastech, které státní autorita shledá jako zajímavé. Např. pro ujištění potenciálních partnerů v oblasti mezinárodního obchodu, ţe jejich výrobky jsou kvalitní, zdravotně nezávadné a jejich deklarovaná jakost odpovídá skutečné Smluvní prostředky obchodní politiky Představují souhrn nejrůznějších smluv, dohod a ujednání, uzavřených mezi státy. Jsou projevem suverenity státu uzavírat s jinými zeměmi smluvní vztahy. Souhrn smluvních ujednání mezi zeměmi je také nazýván mezinárodním právem veřejným. Nejširším rámcem bilaterální obchodní politiky jsou obchodní smlouvy, které jsou typické svou obecnou povahou a tím, ţe jsou zpravidla dlouhodobé. Z otázek, které se upravují v obchodních smlouvách, mají zvláštní význam tyto: Právní postavení fyzických a právnických osob jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu. Přístup zboţí jednoho smluvního státu na trh druhého smluvního státu. 19 Beneš, Vlastislav a kolektiv, Zahraniční obchod, I. vydání, Praha 2004, Grada Publishing, a.s., s Beneš, Vlastislav a kolektiv, Zahraniční obchod, I. vydání, Praha 2004, Grada Publishing, a.s., s

22 Ochrana osob a majetku. Moţnost kapitálových investic a jejich transferu včetně zisku. Otázka imunity podniku a zastoupení, jejichţ vlastníkem je některý smluvní stát. Řešení sporů mezi účastníky mezinárodního obchodu (zejména vykonatelnost rozhodčích nálezů a soudních rozhodnutí) Dvoustranná obchodní politika Úprava uvedených otázek se uskutečňuje buď přímo (stanovením práva a povinnosti obou smluvních stran), nebo prostřednictvím doloţek. V praxi obchodních smluv se vyskytují tři typy doloţek, a to reciproční, paritní a doloţka nejvyšších výhod. Reciproční doloţka vychází ze skutečnosti, ţe práva a povinnosti smluvních stran se váţí na sebe tak, ţe strany se pokládají za rovnocenné a vzájemně se podmiňující. Reciprocita můţe být faktická nebo jen formální. Paritní doloţka (někdy nazývána nacionální) znamená závazek smluvních stran nakládat s občany a podniky druhého státu jako s vlastními subjekty. Při paritní doloţce se porovnává postavení subjektu jednoho státu s postavením subjektu druhého státu a zajišťuje se stejné zacházení. Doloţku nejvyšších výhod (DNV) je moţné definovat jako závazek jedné smluvní strany poskytnout druhé smluvní straně všechny výhody, které byly nebo budou poskytnuty kterýmkoli třetím státům. Podstatou této doloţky je vyloučit vzájemnou diskriminaci smluvních stran Mnohostranná obchodní politika Představuje členství v mezinárodních organizacích hospodářského charakteru, které mohou velmi výrazně ovlivňovat autonomní prostředky obchodní politiky kaţdé členské země. 21 Vznik mezinárodní organizace, která se zabývá světovým obchodem, byl výsledkem objektivního procesu. Během tohoto procesu státy postupně přecházely od dvoustranných obchodních ujednání k vícestrannému a mnohostrannému řešení světového obchodu. Cílem dvoustranných dohod bylo vyjasnit a stanovit podmínky pro vzájemnou výměnu zboţí, 21 Beneš, Vlastislav a kolektiv, Zahraniční obchod, I. vydání, Praha 2004, Grada Publishing, a.s., s

23 konkretizovat tuto výměnu. Do cílů vícestranných a mnohostranných ujednání sice nebyla zahrnuta konkretizace výměny zboţí, byly však rozšířeny o záměr postupného uvolňování a zpřístupňování trhů systémem kříţového nebo také clearingového poskytování obchodních výhod Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) Mnohostranný obchodní systém byl po druhé světové válce zaloţen výlučně na Všeobecné dohodě o clech a obchodu. GATT byl podepsán 30. října 1947, účinnosti nabyl 30. června Jeho podpisu předcházela jednání o sníţení celních sazeb na zboţí, která probíhala jiţ od roku Jejich iniciátorem byly USA. Jednání se účastnilo nejprve 15 států a postupně byl jejich počet rozšířen na 23. Jednání probíhala podle předem stanovených pravidel. Jejich základem byla bilaterální jednání mezi účastníky, ve kterých se jednalo o celních sazbách jednotlivých poloţek obchodu. Sjednané sníţení celních sazeb pak bylo podle doloţky nejvyšších výhod rozšířeno jako závazek na všechny zúčastněné státy. Předmětem jednání bylo zejména průmyslové zboţí. Pravidlo doloţky nejvyšších výhod se stalo základním principem dohody GATT a později Světové obchodní organizace (WTO). Pravidla mezinárodního obchodu, tak jak vznikla v roce 1948, zůstala v zásadě v platnosti po celou dobu samostatné existence GATT. V sedmdesátých letech minulého století byl do pravidel zahrnut rozvojový aspekt, tj. zvláštní pravidla nebo výjimky pro zvýhodnění rozvojových zemí, které se chtěly do mnohostranného obchodního systému zapojit. GATT byl také doplněn plurilaterálními dohodami, které podepsaly pouze zainteresované země. Jednalo se o dohody o mléce a mléčných výrobcích, o hovězím mase, o vládních zakázkách a o civilním letectví. GATT se stal základem pro další liberalizaci obchodu. Jednání o liberalizaci probíhalo v ohraničených etapách, které se nazývají kola jednání. Celkem jich proběhlo osm (kola jednání v rámci GATT viz. Příloha 1). Zpočátku se jednalo pouze o sniţování překáţek na hranici, tj. celních sazeb, a to zejména u průmyslových výrobků. Liberalizace probíhala buď podle sjednaného matematického vzorce, nebo na základě principu line-by-line, tj. bilaterálně o jednotlivých poloţkách, přičemţ na výsledky byl uplatněn multilaterální 22 Kubišta, Václav a kolektiv, Mezinárodní ekonomické vztahy, Plzeň, 2009, Aleš Čeněk, s

24 závazek. Spolu s postupným sniţováním celních sazeb však státy ve svých obchodních politikách stále více uplatňovaly netarifní opatření, zpočátku obchodní, později i opatření ovlivňující obchod zprostředkovaně. O netarifní opatření byla liberalizační jednání rozšířena v polovině šedesátých let minulého století, zároveň se snahou převést co nejvíce překáţek obchodu na tarifní opatření. 23 Mnohostranný obchodní systém se od roku 1995 opírá o dohody o zboţí, které zahrnují také dohodu GATT, dohodu o obchodu se sluţbami GATS a dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví TRIPS. Všechny dohody se staly přílohou závěrečného dokumentu a spolu s ním tvoří tzv. dohody WTO. Zároveň byla jednajícími státy smluvními stranami GATT podepsána dohoda o zaloţení WTO 24 (dohody platné v rámci WTO viz Příloha 3) Světová obchodní organizace (WTO) Světová obchodní organizace byla zaloţena v roce 1995 jako nástupce Všeobecné dohody o clech a o obchodu (GATT) a je jediným mezinárodním orgánem zabývajícím se pravidly globálního obchodu mezi státy. WTO není specializovanou agenturou Spojených národů, má však s OSN uzavřené dohody o spolupráci. Hlavní náplní činnosti WTO je podpora fungování mezinárodního obchodu na základě systému daných pravidel, nestranné urovnávání sporů mezi vládami a organizace obchodních jednání. Jádrem systému je zhruba 60 dohod WTO, jeţ tvoří právní základ mezinárodního obchodu a obchodní politiky. Tyto dohody vycházejí mimo jiné z následujících zásad: nediskriminace, volnější obchod, podpora konkurence a zvláštní dohody s méně rozvinutými zeměmi. Jedním z cílů WTO je omezení protekcionismu. WTO měla k WTO 159 členů. Jejím řídícím orgánem je Konference ministrů, která se schází kaţdé dva roky. Kaţdodenní práci organizace řídí Generální rada. Rozpočet pro rok 2010 činil téměř 194 milionů švýcarských franků. Organizace má okolo 600 zaměstnanců. 25 Zaloţením WTO došlo k institucionálnímu zastřešení mnohostranného obchodního systému. Státy podílející se na její činnosti jsou členové. Členství ve WTO a práce organizace 23 Kubišta, Václav a kolektiv, Mezinárodní ekonomické vztahy, Plzeň, 2009, Aleš Čeněk, s Kubišta, Václav a kolektiv, Mezinárodní ekonomické vztahy, Plzeň, 2009, Aleš Čeněk, s

25 jsou zaloţeny na principu members-driven organization. To znamená, ţe jakékoliv aktivity organizace jsou zaloţeny na iniciativách členských států, sekretariát WTO nemá pravomoc předkládat členům jakékoliv návrhy nebo doporučení týkající se další činnosti, jednání, úprav dohod nebo pravidel obchodu. Základním principem organizace je jednání (negociace), přijímání jakýchkoli rozhodnutí je výsledkem konsensu. Hlasovat se můţe jen v několika vymezených oblastech, např. o rozpočtu organizace nebo přístupu nových členů, kde má pak význam kvalifikovaná většina členů. Cokoliv je v organizaci nebo v souvislosti s mnohostranným obchodním systémem diskutováno nebo projednáváno, eventuálně měněno, podléhá souhlasu všech členů. Organizace je zároveň mnohostranným fórem, na kterém probíhají mnohostranné liberalizační negociace. Negociace o liberalizaci probíhají v časově ohraničených obdobích, která jsou nazývána koly negociací. Doba trvání jednotlivých kol je předem sjednána v tzv. mandátu negociací, tj. ujednání o tom, jaké jsou cíle negociací, čeho se negociace budou týkat a v jakém časovém horizontu mají být ukončen. 26 Běţná činnost WTO, tedy činnost mimo negociační kolo, je soustředěna na zajištění transparentnosti obchodních politik členů a na diskusi k otázkám vztahujícím se k mezinárodnímu obchodu. Všichni členové jsou povinni oznámit přijetí jakéhokoli opatření nebo změnu opatření, které má nebo by mohlo mít vliv na obchod. K těmto oznámením mají ostatní členové moţnost se vyjádřit; pokud by jimi byl ohroţen jejich domácí průmysl nebo přístup na zahraniční trh, mohou otevřít obchodní spor. K transparentnosti obchodních politik členů přispívá také jiţ zmíněný mechanismus prověrek obchodních politik. Významnou součástí běţné činnosti organizace je řešení obchodních sporů. Systém pro řešení sporů existoval i v rámci GATT. 26 Kubišta, Václav a kolektiv, Mezinárodní ekonomické vztahy, Plzeň, 2009, Aleš Čeněk, s

26 3. Transformace v oblasti vnějších ekonomických vztahů Vnější ekonomické vztahy jsou veškeré pohyby, které svým rozsahem přesahují hranice státu. Základnou, v níţ se různé formy vnějších ekonomických vztahů nebo mezinárodní ekonomické spolupráce vyvinuly, byl zahraniční obchod. 27 Vliv zahraničního obchodu na hospodářský rozvoj jednotlivých zemí se podstatně zvětšil v celém období po 2. světové válce (ve srovnání s meziválečným vývojem), v posledních desetiletích pak vývoj mezinárodního obchodu patří k nejdynamičtějším prvkům vývoje světové ekonomiky. Přitom jde o dynamický vývoj nejen v měřítku kvantitativním, nýbrţ i z hlediska změn struktur zahraničně obchodních toků jednotlivých zemí i celkového mezinárodního obchodu. Vnější ekonomické vztahy plní několik funkcí: Transformační funkce Podstata transformační funkce spočívá v přeměně struktury vyrobené produkce a sluţeb, resp. struktury tuzemských zdrojů na strukturu potřebnou k uţití v ekonomickém celku. Tento rys vnějších ekonomických vztahů přeměna vstupů (disponibilních zdrojů) na výstupy (statky a sluţby potřebné k uţití) je shodný s výrobní činností. V případě vnějších ekonomických vztahů je vstupem (nákladem) vývoz a výstupem (výnosem) dovoz uţitné hodnoty. Transformační funkce vnějších ekonomických vztahů se realizuje ve dvou rovinách., a to směnou výsledků výrobních i nevýrobních aktivit (včetně výsledků jejich jednotlivých stadií) a pohybem výrobních faktorů. Prostřednictvím této funkce vnějších ekonomických vztahů se můţe přizpůsobovat buď struktura ekonomické aktivity daného ekonomického celku disponibilním zdrojům, nebo rozsah a struktura výrobních zdrojů v uplatňované rozvojové strategii. Transmisní funkce Vnější ekonomické vztahy mají vedle výměny věcné, jak bylo jiţ uvedeno, i podoby toků informací, poznatků, kritérií a stimulů rozhodování a chování ekonomických celků. Podstata transmisní funkce vnějších ekonomických vztahů spočívá v přenosu těchto toků 27 Beneš, Vlastislav a kolektiv, Zahraniční obchod, I. vydání, Praha 2004, Grada Publishing, a.s., s

27 z vnějšího prostředí do ekonomického celku. Tyto nehmotné toky mohou být sice s věcnými toky spojeny, jako např. dovoz technologií s dovozem výrobních zařízení, ale realizují se i bez přímé vazby s nimi. Zatímco transformační funkce vnějších ekonomických vztahů je nástrojem substituce výroby a zdrojů příslušného ekonomického celku dovozem hmotných statků (sluţeb) a výrobních zdrojů ze zahraničí a vztahuje se tak především na alokaci zdrojů a utváření věcné struktury ekonomiky jako celku, důsledky transmisní funkce vnějších ekonomických vztahů, která je nástrojem přenosu vědecko-technických znalostí z vnějšího prostředí a jejich uplatnění v rozhodování a chování subjektů daného celku, se prosazují především při vyuţívání a zhodnocování alokovaných zdrojů. Funkce ekonomie času Smysl vnějších ekonomických vztahů spočívá v tom, ţe se při strukturálních důsledcích transformační funkce a při informačních souvislostech transmisní funkce současně realizují ekonomické přínosy. Je tedy zapotřebí, aby docházelo k takové substituci domácí výroby a výrobních zdrojů dovozem a k takovým informačním tokům mezi vnějším prostředím a příslušným ekonomickým celkem, které vyústí v ekonomii času. 28 Zahraniční obchod můţe za určitých specifických podmínek působit jako bariéra růstu domácí ekonomiky. Vzájemná působení mezi růstem (či poklesem) národního důchodu, růstem (či poklesem dovozu) a růstem (či poklesem) vývozu Komparativní výhody a nevýhody České republiky Hodnocení komparativních výhod ekonomiky je hodnocením relativním, odpovídá určitému vývojovému stadiu dosaţených přírodních a ekonomických podmínek v dané zemi v relaci k mezinárodnímu prostředí Komparativní výhody České republiky Pozitiva přírodních podmínek Tranzitní poloha 28 Cihelková, Eva, Vnější ekonomické vztahy Evropské unie, Praha 2003, Nakladatelství C.H.Beck, 2003, s Plchová, Boţena a kolektiv, Zahraniční ekonomické vztahy ČR, Praha 2007, VŠE v Praze, Oeconomica, s. 5 27

28 Relativně bohatý výskyt minerálních pramenů a zřídel rozvoj lázeňství Bohatá přírodní tvářnost povrchu hory, níţiny, jezera, lesy, flóra, fauna moţnosti rozvoje cestovního ruchu různých forem Pozitiva ekonomických podmínek Vysoký stupeň vzdělanosti, kvalifikovaná pracovní síla Vyspělost kultury Relativně stabilní sociální prostředí, minimum stávek a demonstrací odborů Relativně nízká úroveň mezd a platů Vysoká úroveň zprůmyslnění země Atraktivita archeologických a jiných kulturních památek, vyuţitelná v domácím a zahraničním cestovním ruchu Komparativní nevýhody České republiky Negativa přírodních podmínek Malá geografická rozloha, ovlivňující nekomplexnost surovinové báze Klimatické podmínky mírného pásu, limitující zemědělskou produkci Negativa ekonomických podmínek Ekonomický rozměr daný počtem obyvatel (malý počet obyvatel je limitujícím faktorem z hlediska velikosti vnitřního trhu i objemu domácích pracovních sil), Nedostatek domácího kapitálu, Nedostatečná znalost cizích jazyků, Zdlouhavá práce soudů, nízká vymahatelnost práva, Vysoká míra korupce, Poměrně nestabilní vlády s minimální většinou v parlamentu, potřebnou k prosazení důleţitých reforem, Malá konkurenceschopnost výrobků na zahraničních trzích, Nedostatečná adaptabilita domácích subjektů na změnu ekonomického prostředí Kubišta, Václav a kolektiv, Mezinárodní ekonomické vztahy, Plzeň, 2009, Aleš Čeněk, s

29 3.2. Struktura zahraničního obchodu České republiky před zahájením reforem Česká republika v průběhu 90. let minulého století prošla procesem ekonomické transformace. Během transformačního procesu došlo ke změně základního systému fungování ekonomiky z centrálně plánovaného na trţní. V systému centrálního plánování přestal fungovat zahraniční obchod jako nástroj realizace komparativních výhod ekonomiky. Vývoz slouţil k získávání devizových prostředků na dovoz těch komodit, které nebylo moţné spíše z technických neţ z ekonomických důvodů doma produkovat. Ačkoliv podíl dovozu a vývozu na národním důchodu Československa zůstal i po zavedení centrálního plánování nadále poměrně vysoký, z ekonomického hlediska byla československá ekonomika v podstatě uzavřená. Domácí cenová struktura byla v důsledku nepřehledného systému cenových přiráţek a sráţek odtrţená od struktury světových cen, vývozci a dovozci se řídili úkoly plánu, a nikoliv poptávkou a cenami. Roční devizové plány podrobně určovaly dovoz a vývoz sluţeb, v členění na oblasti s konvertibilní a nekonvertibilní měnou. Tyto plány rovněţ určovaly případné zahraniční vypůjčování. Uskutečňování obchodu se zahraničím bylo plně monopolizováno podniky zahraničního obchodu. Československo patřilo před 2. světovou válkou k nejvyspělejším a se západní Evropou nejvíce hospodářsky integrovaným zemím. Jedním z důsledků zavedení systému centrálního plánování na přelomu 40. a 50. let byla podobně jako u ostatních východoevropských ekonomik výrazná změna regionální a rovněţ komoditní struktury zahraničního obchodu. Pokud jde o vývoz, tradiční výrobky lehkého zpracovatelského průmyslu byly nahrazeny těţkým strojírenstvím a tradiční západoevropské trhy byly nahrazeny RVHP, především SSSR. U dovozu se ze strategicko-politických důvodů zvýšila závislost na dovozu z bývalého SSSR Jonáš, Jiří, Ekonomická transformace v České republice: makroekonomický vývoj a hospodářská politika, I. vydání, Praha 1997, Management Press, Ringier ČR, a.s., s

30 Tabulka 1: Východní Evropa: regionální struktura vývozu (v %) Rok EU Evropské sdruţení volného obchodu (EFTA) Bývalé centrálně plánované ekonomiky Severní Amerika Zbytek světa Celkem Československo ,9 20,0 21,9 5,6 8, ,5 5,0 59,6 0,6 19,3 100 Bulharsko ,5 15,8 11,8 1,3 6, ,8 1,0 75,5 0,9 14,8 100 Maďarsko ,0 38,1 34,0 0,8 2, ,2 8,9 42,7 2,8 21,4 100 Polsko ,9 19,3 18,3 0,8 5, ,4 10,1 39,1 2,7 17,7 100 Zdroj: 32 Tabulka 1 ukazuje, jak se lišila před 2. světovou válkou a koncem 80. let minulého století regionální struktura vývozu Československa, Bulharska, Maďarska a Polska. Podíl centrálně plánovaných ekonomik se na československém vývozu zvýšil mezi rokem 1928 a 1989 cca třikrát. Směřování československého obchodu na východ znamenalo pro ekonomiku řadu negativ. Exportéři své výrobky prodávali na trzích s relativně omezenou konkurencí. A naopak do země se nedováţelo zboţí ze západních zemí, které by domácímu mohlo konkurovat. Důsledkem byl nedostatek tlaku na výrobce, aby zlepšovali kvalitu produkce. Pohodlné ekonomické prostředí, které tak vznikalo, bylo sice z krátkodobého pohledu pro výrobce výhodné, ale z dlouhodobého hlediska přispívalo k jejich zaostávání. 33 Zahraniční obchod jako ostatní části ekonomiky byl centrálně řízen tzv. podniky zahraničního obchodu, takţe výrobci neměli kontakt se svými zákazníky. Dovozy ze západních zemí byly striktně limitovány. Země s nesměnitelnou (nekonvertibilní) měnou byly pro Československo dominantním obchodním partnerem. Na celkovém obratu se podílely téměř dvěma třetinami. V 70. a 80. letech bylo komoditní sloţení dovozu a vývozu do oblastí s konvertibilní a nekonvertibilní měnou poměrně stabilní, jen existovaly poměrně značné rozdíly v podílu vývozu a dovozu jednotlivých komoditních skupin. Mezi oblastmi s nekonvertibilní 32 ČSÚ, úprava vlastní 33 Ţídek, Libor, Transformace české ekonomiky, , I. vydání, Praha 2006, C. H. Beck, s