Mezinárodní ekonomické vztahy po 2.světové válce a jejich subjekty

Transkript

1 Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta Studijní program: Hospodářská politika Studijní obor: Veřejná správa a regionální rozvoj Forma studia: prezenční Školní rok: 2003/2004 Mezinárodní ekonomické vztahy po 2.světové válce a jejich subjekty Vypracoval: Bc. Lukáš Potměšil Vedoucí diplomové práce: Ing. Martina Jiránková 2004

2 Teze: Světová ekonomika se zabývá zkoumáním sociálně ekonomického systému ve světě. S rozvojem mezinárodních obchodních vztahů se jednotlivé národní ekonomiky staly na sobě závislé, vzájemně se podmiňovaly a doplňovaly, čímž vytvořily světovou ekonomiku v jejím dnešním pojetí. Tím docházelo také k vzájemné provázanosti mezi celky. Světová ekonomiky těžila a těží především z rozvoje výroby a v posledních letech je hlavně podporována vědecko-technickým procesem. Předpoklady vzniku světové ekonomiky jsou 2. Tím prvním bylo rozčlenění lidské společnosti na relativně výrobně uzavřené a ekonomicky samostatné společenské celky, vázané na určitá území a tím druhým byla přeměna společenské dělby práce v mezinárodní a později ve světovou dělbu práce. Dělba práce se postupně vyvíjela s tím, jak se lidé specializovali na svoji určitou činnost a poté došlo k specializaci kvůli ekonomickým podmínkám. Domácí výroba pak přerůstala domácí potřeby, takže bylo nutné hledat další odbyt pro své výrobky a nabízet je tedy na dalších trzích. Napojení národní ekonomiky na světový trh udává míru otevřenosti ekonomiky. Tato míra se nejčastěji udává v podílu národního zahraničního obchodu na HDP nebo velikostí obratu zahraničního obchodu na 1 obyvatele. V podstatě zcela uzavřené ekonomiky dnes již vůbec neexistují. Už v průběhu feudalismu a v raném kapitalismu se vytvářely předpoklady pro vznik světové ekonomiky. Nejrozvinutější země postupně pronikaly do nejzaostalejších zemí, mocensky si je podmaňovaly a tyto kolonie pak rozvíjely. Tak docházelo ke kolonialismu. Dalším impulsem, který umožnil rozvoj světové ekonomiky byla průmyslová revoluce. Po druhé světové válce pak došlo k rozpadu světa na dva zcela protichůdné bloky, které se snažily o získání nadvlády nad světem. Na jedné straně stály Spojené Státy Americké se Západní Evropou, které přešly na tržní ekonomiku a na druhé straně to byl Svaz sovětských socialistických republik a další země střední a východní Evropy ( včetně několika zemí v Asii, Africe a Jižní Americe ), které se rozhodly pro ekonomiku centrálně plánovanou. Tato ekonomika pak byla především založena na extenzivním růstu. Zatímco v bloku, který byl založen na tržní ekonomice docházelo k růstu podílu služeb na celkovém HDP, v zemích pod nadvládou SSSR byl důraz kladen na odvětví průmyslu. Dnes pro rozdělení zemí používáme 2 hlavní kritéria. Jedním z nich je hrubý domácí produkt resp. HDP na obyvatele a druhým je hrubý národní produkt. Zatímco Mezinárodní měnový fond země pro svoji klasifikaci používá HDP a rozděluje země na rozvinuté

3 ekonomiky, transformující se ekonomiky a rozvojové ekonomiky, tak Světová banka země dělí na země s vysokým důchodem, se středním důchodem a s nízkým důchodem a používá k tomu HNP. Mezi současné mezinárodní ekonomické vztahy řadíme pohyb zboží, služeb, kapitálu, pracovní síly a vědecko-technických informací. Hlavní tendence v dnešním pohybu zboží jsou absolutní vzrůst objemu vyváženého a dováženého zboží ve světovém měřítku ( z důvodu stále větší efektivnosti výroby a také díky novým objevům a vynálezům ), dochází k relativnímu růstu vývozu a dovozu zboží, což se projevuje v rostoucím podílu světového produktu a konečně komoditní struktura světového vývozu a dovozu zboží se mění ve prospěch rostoucího podílu výrobků zpracovatelského průmyslu. Z hlediska komoditní struktury mají navrch především hotové výrobky, které mají dlouhodobou tendenci v podílu vůči ostatním produktům. Naopak projevuje se klesající tendence v podílu surovin a zemědělských produktů. Z teritoriálního hlediska připadá nejvíce vývozu a dovozu zboží v dlouhodobém sledování na RTE ( 70 % ), 25 % na RE a zbylých 5 % na centrálně plánované ekonomiky. Ty ještě v polovině 80.let realizovaly zhruba polovinu svého dovozu a vývozu zboží mezi sebou navzájem v rámci systému RVHP a druhou polovinu vůči RTE a RE. Po roce 1989 ale tento podíl výrazně narůstá ve prospěch RTE. Vývoz a dovoz služeb v současné světové ekonomice nabývá na stále větším významu. Služby mají vysokou dynamiku a hlavní rozdíl oproti službám je v jejich nehmotnosti. Služby dále dělíme na služby distribuce (doprava, skladování, komunikace ), výrobní služby ( bankovnictví, pojišťovnictví, finance ), sociální služby ( zdravotnictví, školství, poštovní služby, veřejná správa ) a ostatní služby. Největší nárůst v současném pohybu služeb zaznamenaly finanční služby, komunikace, pojištění, kulturní služby, reklamní služby a zpracování dat. Největšími vývozci služeb pak jsou USA, Francie a Německo a největšími dovozci Německo, Japonsko a USA. Ve stále větším měřítku oproti minulým rokům se také uplatňuje pohyb vědeckotechnických informací. Přenos vědecko-technických poznatků mezi jednotlivými zeměmi se realizuje především směnou nové průmyslové produkce, která v sobě zahrnuje nový vědeckotechnický poznatek nebo prodejem patentů či licencí. Jinou a neobvyklou formou jsou mezinárodní vědecké konference a semináře. Největším vývozcem licencí je USA a naopak největším dovozcem Japonsko a Německo. Úroveň vědecko-technických znalostí je jedním z měřítka ekonomické úrovně země. Do pohybu kapitálu řadíme přímé zahraniční investice, které jsou hlavní formou pohybu dlouhodobého kapitálu. Pohyb kapitálu ve formě PZI se projevuje zakládáním výrobních,

4 obchodních, bankovních a jiných podniků v zahraničí, nebo seskupováním už existujících zahraničních podniků. Investorovi PZI přináší přístup na nové trhy, vyšší zisk a hostitelská země si od nich slibuje zvýšení zaměstnanosti. V současné době mají PZI takový význam především pro transformující se ekonomiky, že státy si velké nadnárodní společnosti, které hodlají na jejich území investovat předcházejí a slibují jim mnoho lákavých výhod jako jsou daňové prázdniny, symbolický prodej pozemků a další. Největšími příjemci PZI jsou USA, Velká Británie a Nizozemsko a největšími vývozci investic do zahraničí jsou opět USA a Velká Británie. Mezi subjekty MEV řadíme nadnárodní společnosti ( ty mají centrum v jedné zemi, ale jejich působnost je po celém světě a zasahují i do cizích ekonomik. Těžištěm jejich činnosti je výroba a orientují se na rozšiřování stávajících poboček a zakládání nových poboček po celém světě formou přímých zahraničních investic), pak malé, velké a střední podniky ( do počtu nadnárodní společnosti výrazně převyšují, ale převyšují nadnárodní společnosti co se toku zboží a služeb týče ), státy ( mezinárodních ekonomických vztahů se účastní jako vývozci a dovozci zboží, služeb a kapitálu a nebo je ovlivňují regulačními opatřeními) a mezinárodní organizace. Československo se po 2.světové válce se stala součástí východního bloku ovládaného SSSR, čímž byla jasně daná i orientace zahraničního obchodu. Obrat zahraničního obchodu se se zeměmi CPE byl téměř poloviční ( mil. Kč ) a zbytek patřil obchodu s RTE a RE ( mil. Kč ). Po roce 1989 se pak zahraniční obchod Československa zcela přeorientoval z bývalých soc. republik na země vyspělé s tržní ekonomikou ( z 31 % před rokem 1989 na 61 % v roce 1992). Docházelo rovněž k velkému přílivu zahraničního kapitálu v podobě přímých zahraničních investic, hlavně z Německa a USA, které směřovaly do dopravních zařízení, bankovnictví a potravinářství. V současné době je stav ČR v oblasti MEV takový, že na vývozu v oblasti zboží se nejvíce podílejí stroje a dopravní prostředky (49,9 % veškerého vývozu), polotovary a chemické výrobky (35,5 %) a průmyslové spotřební zboží (11,6 %). To je především dáno naší průmyslovou tradicí. Vždyť už před 2.světovou válkou jsme měli velké průmyslové zázemí a před světovou krizí jsme dokonce patřili mezi 10 nejvyspělejších zemí světa. Na dovozu se pak opět nejvíce podílejí stroje a dopravní zařízení ( 42,6 %). Teritoriálně v roce 2002 co se týče zahraničního obchodu pokračovala orientace na vyspělé tržní ekonomiky. Jejich podíl na vývozu ČR přesahuje 75 %, přičemž obchod s členskými zeměmi EU činí 69 %.

5 V České republice se o přímé zahraniční investice stará agentura CzechInvest, která byla založená v roce Od svého vzniku se jí podařilo do České republiky získat PZI v hodnotě přes 9 mld. Kč a vytvořit přes nových pracovních míst. Trendem v Česku v oblasti investic je stále více investic do strategických služeb ( zákaznické podpory, centra sdílených služeb ), růst investic do technologických center ( výzkum a vývoj) a příliv kapitálově náročných projektů, které vyžadují vysoce kvalifikované pracovníky. Z hlediska odvětví bylo nejvíce investováno do automobilového průmyslu ( 4,3 mld. USD, což je téměř 46 % všech investic ) a pak do elektronického a elektrotechnického včetně výroby počítačů ( 1,6 mld. USD). Nejvíce PZI k nám přichází z Německa, Holandska a Rakouska. V poslední době pak můžeme konstatovat rostoucí zájem o investování v Česku z asijských zemí jako je Jižní Korea, Japonsko a Tchaj-wan. V současné době ČR je na prahu vstupu do EU. Její členství zde významně ovlivní hospodářství ČR. Dále bude mít významné dopady vnitropolitické i mezinárodní, významně ovlivní podnikání všech firem malých, středních i velkých a vedle těchto ekonomických dopadů, to budou i dopady právní, bezpečnostní a institucionální. Česká republika v současné době působí celkem v 60 mezinárodních organizacích nebo mezinárodních agentur. V převážné většině z nich převzala členství k po bývalém Československu. Mezi nejvýznamnější mezinárodní organizace ve kterých ČR působí patří OECD, Mezinárodní měnový fond a Světová banka a Světová obchodní organizace. Od se pak staneme členy EU.