Formování a vývoj cen mléka na příkladu České republiky

Transkript

1 Mendelova Univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Formování a vývoj cen mléka na příkladu České republiky Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Barbora Dudová Vypracoval: Bc. Jiří Budi Brno 2015

2 Zadání práce:

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem práci na téma: Formování a vývoj cen mléka na příkladu České republiky vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne: 18. května podpis

4 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval především své vedoucí diplomové práce paní Ing. Barboře Dudové za její čas a cenné rady v průběhu zpracovávání diplomové práce. Dále děkuji za podporu, trpělivost a vstřícnost všem mým blízkým.

5 .Jméno a příjmení autora: Bc. Jiří Budi Název diplomové práce: Formování a vývoj cen mléka na příkladu České republiky Název práce v angličtině: The formation and development of milk prices on the example of the Czech Republic Ústav: Ústav regionální a podnikové ekonomiky Vedoucí práce: Ing. Barbora Dudová Rok obhajoby: 2015

6 Abstrakt BUDI, J., 2015: Formování a vývoj cen mléka na příkladu České republiky. Diplomová práce. Brno. Diplomová práce zkoumá problematiku formování a vývoj cen a cenových hladin v rámci komoditních vertikál, které navazují na chov krav s tržní produkcí mléka v České republice. Analyzuje produkci mléka ve světě, v Evropské unii a na území ČR vzhledem k poptávce, legislativním dokumentům, globalizaci a trendům na komoditních trzích. Formuluje důležité fakta a souvislosti ve vývoji agrobyznysu, které působí na tuzemského zemědělce. Postavení zemědělských výrobců, průmyslových výrobců a obchodních řetězců v rámci České republiky je analyzováno na základě měsíčních cen vybraných produktů, které jsou dále využity pro verifikaci přítomnosti, potažmo vlivu tržní síly v komoditních vertikálách prostřednictvím analýzy cenového přenosu. Klíčová slova Analýza cenové transmise, agrobyznys, komoditní vertikála, společná zemědělská politika, globalizace, mléko, mléčné výrobky. Abstract The diploma thesis explores the issue of the formation and development of prices and price levels in the context of commodity verticals, which are based on breeding cows with market production of milk in the Czech Republic. Analyzes the production of milk in the world, in the European Union and the Czech Republic due to demand, legislative documents, globalization and trends in the commodity markets. Formulates important facts and context in the development of agribusiness, which operate on domestic farmers. Position of agricultural producers, industrial producers and retail chains in the Czech Republic is analyzed on the basis of monthly prices of selected products, which are then used to verify the presence and hence the influence of market forces in the commodity chains through analysis of price transmission. Key words Analysis of price transmission, agribusiness, commodity chain, common agricultural policy, globalization, milk, dairy products.

7 Obsah 1 ÚVOD CÍL A METODIKA PRÁCE TEORETICKÁ VÝCHODISKA Vymezení pojmu agrobyznys Základní charakteristiky agrobyznysu Faktory ovlivňující vznik agrobyznysu Vliv tržní struktury na konkurenceschopnost v agrobyznysu Agrární trh Komoditní vertikála Specifika potravinové vertikály Typy komoditních vertikál Analýza cenové transmise Metody oceňování zemědělských komodit Společná zemědělská politika Principy a nástroje společné zemědělské politiky Financování Společné zemědělské politiky Charakteristika zemědělského sektoru v EU Zemědělská politika v České Republice Systém mléčných kvót Globalizace Riziko v zemědělském podnikání Nástroje řízení rizik v zemědělství VLASTNÍ PRÁCE Vývojové tendence kravského mléka Vývoj produkce kravského mléka ve světě Vývoj produkce kravského mléka v EU Vývoj spotřeby kravského mléka v EU Vývoj produkce kravského mléka v ČR Vývoj bilance dovozu a vývozu mléka a mléčných výrobků v ČR Vývoj cenových hladin ve vybraných vertikálách ČR... 77

8 4.2.1 Kravské mléko Tvaroh měkký Máslo čerstvé Sýr eidamského typu Cenová transmise ve zkoumaných komoditních vertikálách Analýza pružnosti mezitržního cenového přenosu Analýza mezitržních cenových diferencí Analýza časového zpoždění DISKUZE ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knižní zdroje Internetové zdroje SEZNAM GRAFŮ SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY...

9 1 ÚVOD Zemědělství jako takové prošlo v průběhu posledních dekád mnoha zásadními změnami. Globalizační a integrační procesy nastartovaly řadu změn, které v současnosti podstatně ovlivňují zemědělskou činnost. Vzhledem k technickým a technologickým inovacím došlo k rapidnímu snížení nákladů na komunikaci a dopravu, které vedou k začlenění obyvatel a zemí v rámci světa. Význam jednotlivých států se postupně snižuje ve prospěch mezinárodní ekonomické a politické integrace. S rozvojem globalizace vznikly nadnárodní společnosti, které operují na velkém počtu národních trhů a využívají rozdílů v legislativě, regulačních mechanizmech a dotačních politik jednotlivých států. Nadnárodní společnosti vykazují vysokou geografickou flexibilitu, která je ovlivněna cenou pracovní síly, poptávkou po vyráběných produktech, konkurencí a systémem investičních pobídek v jednotlivých zemích. Systém produkce potravin prochází v posledních letech dramatickou proměnou. Výroba potravin je čím dál více závislá na spotřebitelské poptávce, které je do značné míry ovlivněna marketingovými strategiemi výrobců, či samotných maloobchodních řetězců. Tento vývoj prohlubuje tržní sílu především nadnárodních obchodních řetězců a průmyslových zpracovatelů, kteří využívají svojí vyjednávací sílu vůči zemědělským prvovýrobcům a zpracovatelům při sjednávání smluvních podmínek. Na území České republiky byly tyto změny ještě více zřejmé při přechodu z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní a následně integraci ČR do Evropské unie. Tyto změny jsou patrné především ve významu samotného zemědělství, které v současnosti již neslouží pouze výrobě potravin, ale přebírá na sebe i důležité socioekonomické funkce, mezi které patří mimo jiné zachování venkovského způsobu života, trvale udržitelný rozvoj, ekologické a estetické funkce. V oblasti zemědělství se rozvíjí již několik dekád tzv. agrobyznys, který zahrnuje celý řetězec činností, počínaje dodávek vstupů do zemědělství jako jsou například hnojiva, semena, a krmiva konče prodejem výrobků konečnému spotřebiteli. Tento řetězec zahrnuje mimo jiné transport a distribuci produktů, několik fází zpracování, skladování a marketingové strategie průmyslových výrobců a maloobchodních řetězců. Agrobyznys jako takový vznikl z potřeby zemědělských podniků, přizpůsobit se novým podmínkám 9

10 na domácích i zahraničních trzích. Politické a ekonomické prostředí se mění směrem ke globální společnosti. U velkého počtu zemědělských komodit se změnil nabídkově orientovaný zemědělsko-potravinový řetězec na poptávkově orientovaný řetězec. Na zemědělství v České republice je v současné době vyvíjen značný tlak ze strany Evropské unie skrze Společnou zemědělskou politiku a produkční kvóty, které zásadním způsobem působí na hospodaření zemědělských prvovýrobců s produkcí kravského mléka. Cílem SZP je zvýšit produktivitu zemědělství v EU a tím podpořit konkurenceschopnost na světových trzích, dále také stabilizovat trhy, zajistit slušnou životní úroveň zemědělců a přiměřené ceny dodávaného zboží spotřebitelům. Zemědělské kvóty jsou stanovovány z důvodu výrazné nadprodukce určitých komodit na unijním zemědělském trhu, po kterých není poptávka díky nízkým cenám na světových trzích. Na základě zemědělských kvót je zaručen odbyt zemědělských produktů a finanční jistota unijních zemědělců, kontrola zemědělské výroby v EU a potravinová soběstačnost. Princip společného trhu zemědělských výrobků umožňuje volný pohyb agrárních komodit v prostoru Evropské unie. Z tohoto důvodu prosperují především zemědělci s nízkou cenou produkce zemědělských komodit. Společný trh je regulován velkým množstvím kolektivních pravidel a nástrojů. Ochranu vnitřního trhu zabezpečují společné ceny, které nejsou tvořeny na tržním principu, nýbrž uměle. Z důvodu technických a technologických změn v zemědělství na území ČR se rapidně snížili počty zaměstnaných osob v tomto sektoru. Počet zemědělských subjektu má dlouhodobou tendenci k poklesu, ve prospěch větších podniků, které obhospodařují rozsáhlejší plochy. Nárůst konkurence v zemědělské výrobě a prohlubování mezinárodního obchodu jsou příčiny vyjednávání podniků o dlouhodobých kontraktech či dokonce horizontální a vertikální integraci, která napomáhá zemědělským subjektům zůstat na trhu. Probíhající změny v rámci globalizace, integrace a rozvoje agrobyznysu v současnosti zřetelně působí i na mlékárenské odvětví. Vstup na společný trh přináší pro určité komodity nová odbytiště pro mlékárenskou produkci, ale zároveň se zvyšuje konkurenční boj ekonomických subjektů na trzích domácích i zahraničních. Tato změna může teoreticky přispět k vyšší efektivitě faktorů a produkce, růstu konkurenceschopnosti v evropském měřítku a koncentraci produkce výrobních kapacit v rámci regionu směrem k větším a silnějším ekonomickým subjektům v rámci zemědělské prvovýroby 10

11 a průmyslových zpracovatelů. Pro rozvoj regionů je důležité udržet produkci mléka a chovu skotu, především v znevýhodněných a odlehlých oblastech ČR z důvodu zachování venkovského způsobu života. Další úbytek v objemu chovu skotu by znamenal problém především z hlediska využití trvalých travních porostů a využití pozitivních externalit. 11

12 2 CÍL A METODIKA PRÁCE Diplomová práce je zpracována v reakci na změny v rámci agrárního sektoru, respektive komoditní vertikály mléko a mlékárenské výrobky v České Republice, která čelí globalizačním procesům, rozvoji agrobyznysu, rizikům podnikání a systémovým zásahům na komoditních trzích v rámci společné zemědělské politiky. Cílem práce je analyzovat faktory ovlivňující komoditní vertikálu mléka a mléčných výrobků. Pomocí zkoumání cenových změn v komoditních vertikálách mléka a mléčných výrobků jsou hodnoceny klíčové faktory formování cen v podmínkách ČR. V rámci vlastní práce bude analyzován vývoj cen zemědělských výrobců, průmyslových výrobců a spotřebitelských cen u vybraných mléčných produktů v podmínkách ČR v celé šíři komoditní vertikály. Pro naplnění daného cíle byla problematika rozdělena do následujících fází zkoumání: I. Literární přehled vychází z poznatků získaných studiem odborné literatury. V první části je definován a charakterizován pojem agrobyznys a s ním spojené modely komoditních vertikál a jejich specifika. V rámci definice agrobyznysu jsou uvedeny faktory ovlivňující vývoj tržního prostředí a vliv tržních struktur na konkurenceschopnost v oboru. Jako důsledek změny tržního prostředí je zde vyobrazeno nedokonale konkurenční prostředí působící na utváření a vývoj cen na jednotlivých úrovních komoditních vertikál. II. Druhá část literárního přehledu se zaměřuje na Společnou zemědělskou politiku, zejména její principy, nástroje, financování a regulační zásahy formující trh vertikály. V této části práce jsou popsány významné reformy SZP, regulační opatření fungující na agrárním trhu a následovně na trhu s mlékem a mléčnými výrobky. Součástí druhé části literárního přehledu je i zemědělská politika ČR v rámci, které je popsán vývoj agrárních koncepcí a politik v průběhu posledních 25 let. III. Ve třetí částí literárního přehledu je vymezen proces globalizace a s ním spojené projevy, které jsou prezentovány na příkladu ČR. Kořeny ekonomické globalizace jsou rozděleny do tří vývojových fází a jsou popsány v návaznosti na agrobyznys. 12

13 V rámci poslední části literárního přehledu je popsáno riziko v zemědělském podnikání, jednotlivé strategie a nástroje řízení rizik v zemědělství. Vlastní práce, která je prezentována v kapitole 4 se dělí do tří celků. I. V první části je charakterizována komoditní vertikála mléka a jsou sledovány vývojové tendence cenových hladin na jednotlivých fázích komoditní vertikály v České republice. Jednalo se o zpracování měsíčních cen rozhodujících reprezentantů od začátku roku 1995 do roku 2012 resp na trhu zemědělských (CZV), potravinářských (CPV) a spotřebitelských výrobků (SC). Pro zhodnocení průběhu cen byly dále použity statistické metody, resp. bazické indexy s pevným základem stanoveným k lednu roku II. V druhé části charakterizovány vztahy mezi cenovými úrovněmi na jednotlivých stupních zemědělsko-potravinářské vertikály prostřednictvím tzv. marže (cenové rozpětí). Zpracovatelská marže je vypočítána rozdílem mezi cenou průmyslových výrobců a cenou zemědělských výrobců. Dále rozdíl mezi spotřebitelskou cenou a cenou průmyslových výrobců představuje obchodní marži. III. Ve třetí části jsou zkoumány projevy tržní síly ve vertikále pomocí analýzy cenové transmise, která je provedena ve třech fázích. V první fází je posouzena pružnost mezitržního cenového přenosu na všech úrovních zkoumaných vertikál prostřednictvím výpočtu koeficientu pružnosti mezitržního cenového přenosu (EPT), který lze formulovat následujícím způsobem (McCorriston, 2002): V druhé fázi je na základě koeficientu korelace hodnocena analýza cenových diferencí v rámci navazujících dílčích trhů pro posouzení rozdílnosti výsledků analýzy cenové přenosu v případě kladných, resp. záporných cenových změn. Pro analýzu kladných, resp. záporných cenových diferencí byly sestaveny tyto regresní modely dle (Revoredo, Nadolnyak, Fletcher, 2004): 13

14 Kde: Pjt je změna ceny na j-tém stupni vertikály, P-it = Pit Put-1 > 0 je kladná cenová změna na i-tém stupni vertikály, P+it = Pit Put-1 < 0 je záporná cenová změna na i-tém stupni vertikály. V třetí fázi analýzy cenové transmise bude testována délka časového zpoždění na změnu ceny v rámci jednotlivých stupňů komoditní vertikály. Budou využity měsíční časové řady cenových diferencí jako datová základna. Intenzita závislosti časově zpožděných řad je hodnocena prostřednictvím koeficientu determinace. Hypotéza Cenové růsty jsou přenášeny lépe než cenové poklesy. Výzkumná otázka Existují projevy oligopolní respektive oligopsonní tržní síly na komoditní vertikále mléko a mléčné výrobky? V rámci diplomové práce bylo nezbytné zpracování měsíčních cen vybraných komodit od roku 1995 do roku 2012, resp pro analýzu cenové transmise ve vertikále mléka a mléčných produktů. Tato data byla získána ze Situačních a výhledových zpráv pro mléko Ministerstva zemědělství, z Komoditních karet Ministerstva zemědělství a statistické databáze FAOSTAT. Ze získaných výsledků provedených analýz v rámci uvedeného metodického postupu byly zobecněny hlavní poznatky a zpracovány závěry, které jsou popsány v závěrečné kapitole. 14

15 3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA 3.1 Vymezení pojmu agrobyznys Agrobyznys jako takový vznikl z potřeby zemědělských podniků, přizpůsobit se novým podmínkám na domácích i zahraničních trzích. Politické a ekonomické prostředí se mění směrem ke globální společnosti. Vznikají nové mezinárodní smlouvy, unie a jiné pakty, které přetvářejí zažité struktury. Tyto procesy samozřejmě ovlivňují i sektor zemědělství. Agrobyznys zahrnuje celý řetězec činností, počínaje dodávek vstupů do zemědělství jako jsou například hnojiva či semena a konče u prodeje produktu konečnému spotřebiteli. Tento řetězec zahrnuje mimo jiné transport a distribuci produktů, několik fází zpracování, skladování a marketing. Pickett (2006, str. 54) definuje agrobyznys jako zemědělství velkého rozsahu, které je řízeno tržními principy zahrnující produkci, zpracování a distribuci zemědělských produktů za pomoci zemědělských strojů, vybavení a zásob Základní charakteristiky agrobyznysu Dle Bečvářové (2005, Davis a Goldberg, 1957) je agrobyznys definován jako souhrn všech činností týkajících se zpracování a distribuce produktů vyrobených na farmě; to znamená výrobní činnosti na farmě; a dále skladování, zpracování, dopravu a prodej zemědělských komodit a produktů z nich vyrobených Podle této klasické definice jsou do agrobyznysu zahrnována tato odvětví: a) Dodavatelská odvětví vstupů do zemědělství a potravinářství (specializované strojírenství, chemie, energetika atd.). b) Zemědělská prvovýroba. c) Krmivářský průmysl. d) Služby pro zemědělství a potravinářství (zásobování, nákup, opravárenství, šlechtitelství a semenářství, plemenářské služby, aplikovaný výzkum, školství, poradenství atd.). e) Potravinářský a další zpracovatelský průmysl. 15

16 f) Potravinářský obchod a veřejné stravování. Obrázek č. 1: Základní struktura agrobyznysu Zdroj: Bečvářová, 2005 Podle Van Alfena a Neala (2014, str ) existuje nejméně pět význačných charakteristik sektoru: Unikátní kulturní, institucionální a politické aspekty potravin, v tuzemsku i mezinárodně; Nejistoty vyplývající ze skrytých biologických bázi rostlinné a živočišné produkce; Alternativní formy politických intervencí napříč dílčími sektory a národy; Institucionální uspořádání, které klade značnou část technologií rozvoje zpracování na veřejném sektoru; Rozdílně výhodné struktury v jednotlivých stupni sektoru. 16

17 3.1.2 Faktory ovlivňující vznik agrobyznysu Zemědělství jako takové vzniklo před více jak lety a prošlo dlouhou řadou změn v určitých případech i změnami strukturálními. V současné době tomu není jinak. Od počátku 19. století byly vytvářeny studie, které se zabývaly otázkami vzdálenosti produkce zemědělských statků od relevantního trhu, které se souhrnně nazývají lokalizační teorie. Průkopníkem v této oblasti byl J. H. von Thünen, na jehož myšlenku navázali další vědci. Na přelomu 19. a 20. století se pozornost zaměřila především k následnému zpracování, skladování a odbytu vzhledem k produkci zemědělských podniků, čili výstavba těchto kapacit byla ovlivněna směrem od zemědělství k zpracování a dále ke skladování a odbytu. S rozvojem administrativy a managementu se od 20. století kontroluje a neustále zvyšuje efektivnost vyžití výrobních faktorů. Klíčovou publikaci vytvořili harvardští ekonomové John H. Davis a Ray A. Goldberg. Jejich společná práce A Concept of Agribusiness, která byla vydána v roce 1957 dala teoretický základ současnému agrobyznysu. Industrializace zemědělství, která probíhala v 19. a 20. století znamenala strukturní změnu pro tento sektor. Práce lidí a zvířat na polích byla nahrazena prací strojů, jinak nazývaná jako mechanizace zemědělské výroby. V rámci industrializace se začalo využívat také fosilních paliv, elektrické energie a chemizace, která využívala umělá hnojiva, pesticidy a jiné chemické prostředky k zvýšení výnosů zemědělských plodin. Růst celkového objemu zemědělské produkce poprvé v historii překonal v určitých regionech růst lidské populace. Tento fakt znamenal nasycení populace a tvorbu nadprodukce, která předznamenala plošný úbytek zemědělské půdy v industrializovaných zemích a pracovních míst v tomto sektoru. Zelená revoluce znamenala další krok při zvyšování efektivity a produkce zemědělských plodin vzhledem k produkční ploše. Tato revoluce se odehrála v 60. a 70. letech minulého století především v Pákistánu, Indii a Mexiku. Tyto země při sklízení geneticky modifikovaných rostlin (GMO) zaznamenaly výrazný růst celkové úrody. Pákistán dosáhl během pár let soběstačnosti v rámci produkce obilí. Turecko prokázalo, že díky novému druhu geneticky modifikované pšenice je možné zvýšit výnos až trojnásobně. Ale nejsou to pouze nová geneticky upravená semena, která odstartovala tuto revoluci. Nová semena vyžadují mnohem více hnojiva, než které mohou tradiční odrůdy spotřebovat. V rámci 17

18 Zelené revoluce se vytvářely i nové politiky a postoje k GMO, více příkladů k této problematice uvádí např. Gaud (1968). Za otce Zelené revoluce se považuje nositel Nobelovy ceny míru, agronom Norman E. Borlaug. V současné době hrají velkou roli v agrobyznysu nadnárodní společnosti, které stojí na druhé straně potravinového řetězce, respektive na jeho konci. Společnosti zabývající se zpracováním zemědělských produktu jako například Nestlé, Unilever, Mondelēz International či Danone mají velice silnou vyjednávací pozici vzhledem k svým dodavatelům zemědělských produktů. Podobnou pozici vůči zpracovatelům zemědělských produktů zastávají obchodní společnosti jako Wal-Mart Stores, Carrefour, Tesco a jiné, které disponují internacionální sítí velkokapacitních, maloobchodních prodejen typu hypermarket, nebo supermarket. Podle Bečvářové (2005, str. 5) již nelze zemědělství hodnotit pouze jako svébytný uzavřený systém nejen s ohledem na obecné uznání úlohy tohoto odvětví v udržitelném rozvoji společnosti, ale právě s ohledem na nově vzniklé nároky a postavení v rámci výroby potravin. V této produkční funkci totiž dochází velmi rychle k překonávání odvětvové vymezenosti zemědělství a ostatních odvětví. Industrializované moderní zemědělství je typické řadou interakcí a oblastí výzkumu, s podniky odvětví vstupů, zpracování, služeb, distribuce i obchodu. Současně roste i jeho závislost na celkové úrovni národní i světové ekonomiky. Novák (2007, str. 57) tvrdí, že zemědělská prvovýroba se v posledních desetiletích de facto stává součástí podstatně širšího segmentu ekonomiky zahrnujících jak předvýrobní fáze, tak i celou škálu subjektů a aktivit zaměřených na zpracování, distribuci a realizaci produktů zemědělského původu. Silové těžiště se přesunuje na finalizující články zpracování a distribuce v celých potravinových řetězcích, které následně ovlivňují a formulují konkurenční prostředí nejen potravinářských, ale i zemědělských podniků a jejich prostřednictvím i podmínky rozvoje celých venkovských regionů. Výše uvedené procesy se promítají především: V poklesu účinnosti státních regulačních politik a zásahů, konstruovaných prioritně na principech ochrany agrárního trhu, respektive izolace specifických tržních segmentů v jednotlivých odvětvích či sektorech, což vyvolává tlak na liberalizaci trhů a urychlení reforem agrárních politik; 18

19 V růstu tržní síly subjektů reprezentujících finalizující a realizační fáze komoditních potravinových řetězců, dnes již zpravidla typu nadnárodních organizací a různých horizontálních a vertikálních propojení. Vliv těchto dvou faktorů se v praxi dostává do silných střetů v rámci interakcí trhů a jejich deformaci uvnitř komoditních řetězců. Bečvářová a Lechanová (2006) uvádí, že integrační a koordinační procesy v oblasti agrobyznysu se projevovaly v České republice se zpožděním vzhledem k EU či světu. Tyto procesy, které se odehrávaly od druhé poloviny 90. let 20. století, se dotýkají především organizačních, vlastnických a výrobně-strukturálních transformací v podnicích či celých oborech, které jsou ve většině případů vlastnictvím zahraničních investorů Vliv tržní struktury na konkurenceschopnost v agrobyznysu Konkurence představuje soupeření, soutěžení, případně hospodářskou soutěž atd. Je tedy zřejmé, že pojem konkurence má širší záběr, než pouze ekonomický, ale rovněž sociální, kulturní, etický, politický atd. V podnikání nelze opomíjet žádný zorný úhel konkurence, kterým disponuje, či si jej buduje, přestože ekonomické hledisko je stěžejní. Konkurence je vztah dvou a více subjektů jak uvádí Mikoláš (2011). Podle Macákové (2010) je tržní konkurence proces, ve kterém se střetávají různé zájmy různých subjektů trhu. Každý, kdo na trh vstupuje, přichází s určitým záměrem či cílem. Chce především realizovat své ekonomické zájmy. Tyto zájmy jsou diferencovány na základě toho, na jaké straně se tyto subjekty nalézají. Na straně nabídky stojí výrobci, kteří se snaží prodat své výrobky s co nejvyšším ziskem. Spotřebitelé stojí na straně poptávky a ti chtějí uspokojit své potřeby nákupem zboží. Spotřebitele ovlivňuje cena, a proto chtějí nakupovat levně. Jurečka (2010) dále rozděluje tržní konkurenci na konkurenci cenovou a necenovou. Zatímco při cenové konkurenci hrají důležitou roli rozdíly ve výrobních nákladech, pro necenovou konkurenci je typická konkurence kvalitou, která je brána v širším ohledu. Za kvalitu je v agrobyznysu brána spolehlivost výrobku, nutriční hodnota, dostupnost servisu, ekologická charakteristika či jiné užitné vlastnosti. K necenové tržní konkurenci můžeme také přiřadit konkurenci reklamou a nejrůznější psychologické nástroje, jako 19

20 jsou například výzvy k tzv. vlasteneckým nákupům. Příkladem vlasteneckých nákupů může být polská kampaň Jez jablka, naštveš Putina, která reaguje na embargo dovozu polských jablek do Ruska. Tržní struktura je dle paradigmatu struktura, chování a výkon (SCP) odvozena primárně od základních podmínek na trhu, která jsou determinovány poptávkou, náklady a použitou technologii. Tato tržní struktura působí zpětně na základní podmínky a dále chovaní firmy, resp. firem. Chování firmy, které je determinováno různými cíli firem, cenovým chováním, investicemi a necenovými strategiemi. Toto chování se samozřejmě odráží nejen na samotném výkonu firem, ale i na základní podmínky na trhu a tržní struktuře. Samotný výkon firem je určen výrobní a alokační efektivností, rentabilitou, růstem, zaměstnaností a stavem kapitálu. Tržní struktura je zpětně ovlivňovaná výkonem především nejúspěšnějších hráčů na trhu. Z výše uvedeného je patrná velká provázanost v rámci struktury, chování a výkonu firem na trhu. Obrázek č. 2: Simultánnost vztahů SCP paradigmatu Zdroj: Grega,

21 Podle Gregy (2004) je nezbytným předpokladem pro analýzu struktury trhu determinace hranic. Tržní struktura může být definovaná jako množina těch charakteristik, které mají výrazný vliv na podobu konkurenčního prostředí. Mezi primární charakteristiky patří: Počet nakupujících a prodávajících operující na daném trhu a jejich relativní velikost resp. koncentrace; míra výrobkové diferenciace; možnost vstupu nových konkurentů na trh, resp. existence barier v tomto odvětví; existence výhod z rozsahu produkce a její důležitost; stupeň vertikální integrace; stupeň diverzifikace. Obecně je uváděn příklad dokonalé konkurence v případě trhu zemědělských plodin jako například pšenice, kdy jsou naprosto rovné podmínky pro všechny její účastníky. Tedy volný vstup do odvětví i eventuální výstup, produkce homogenního produktu, velký počet kupujících a prodávajících a všichni nakupující i prodávající jsou dokonale informování o ceně na trhu. Spotřebitelé maximalizují užitek, firmy maximalizují zisk. Tento příklad je však velmi omezený, protože agrobyznys jako takový zahrnuje i další fáze zpracování, dopravy, marketingu a prodeje, které již prvky dokonalé konkurence neprojevují. V navazujících článcích komoditní vertikály se projevuje nedokonalé šíření informací. Velké, v určitých případech i nadnárodní společnosti mají větší vyjednávací sílu a projevuje se zde snaha o diferenciaci a propagaci produktu, tak aby byl pro konečného spotřebitele jedinečný. Monopolní trh je typický pouze jediným prodávajícím respektive nabízejícím. Skutečnost, že se určitý podnik stane monopolem si lze vysvětlit podle Urbana (2011) za následujících skutečností: v případě, že daný podnik kontroluje veškeré přírodní zdroje pro výrobu daného produktu přírodní monopol; v případě, že podnik produkuje výrobek s nejnižšími průměrnými náklady, než kdyby v odvětví působilo více menších subjektů. Jedná se o odvětví s vysokými fixními a nízkými mezními náklady přirozený monopol; 21

22 v případě udělení výsadního práva, koncese, nebo státní licence k výrobě daného produktu určité firmě (České dráhy, Česká pošta, nebo Česká národní banka v případě emise mincí a bankovek uměle vytvořený monopol zásahem státu; v případě získání patentů či autorských práv je možné stát se monopolem. Tento přístup se aplikuje například v případě vysokých nákladů na vývoj nového produktu, nebo také chrání písemné a umělecké díla respektive produkty umělců. V souvislosti s monopolem je důležité si uvědomit jeho tzv. monopolní sílu. Tu můžeme definovat jako schopnost firmy stanovit vyšší cenu než mezní náklady. Zde platí přímá úměra, čím větší je monopolní síla, tím větší je rozdíl mezi cenou za produkt a jeho mezními náklady. Monopolní postavení v agrobyznysu se projevuje pouze ve fázi primárního a sekundárního zpracování. Oligopolní trh je dalším příkladem nedokonalé konkurence, kdy je na trhu pouze malé množství nabízejících respektive prodávajících. Tito producenti se zpravidla snaží svůj výrobek diferencovat, tak aby byl jedinečný a zapamatovatelný, ale neplatí to ve všech případech (například na trzích s ocelí nebo ropou). Síla firem v odvětví, které stanovují cenu nad mezní náklady produktu, zapříčiňuje bariéry vstupu pro nové zájemce. Tyto bariéry jsou vyvolané především vstupními náklady, úsporami z rozsahu a náklady na diferenciaci produktu. Na tomto trhu se velice obtížně stanovuje optimální produkce jedné firmy, protože finální výsledek do značné míry závisí na produkci a ceně dalších firem na trhu. Tato závislost firem vede ke strategickému rozhodování v rámci celého trhu. Oligopolní trh můžeme v rámci agrobyznysu identifikovat ve fázi zpracovatelské, ve fázi obchodu a distribuce potravin. Monopolistický trh se nejvíce podobá trhu dokonalému. Firmy mohou volně vstupovat do odvětví, díky otevřenosti trhu, kde bariery neexistují. Na trhu operuje mnoho firem, které prodávají podobné výrobky respektive blízké substituty. Díky této diferenciaci si mohou firmy dovolit ovlivňovat cenu svých produktů. V případě agrobyznysu můžeme narazit na monopolistickou konkurenci ve fázi primárního a sekundárního zpracování. 22

23 Tabulka č. 1: Základní typy konkurence Typ Kritérium Dokonalá konkurence Nedokonalá konkurence Monopolistická Oligopol Monopol konkurence Počet subjektů velmi mnoho mnoho málo jeden Produkt homogenní heterogenní heterogenní heterogenní Bariery vstupu žádné žádné velké / malé velmi velké Ovlivnění ceny žádné omezené značné vysoké Vztah ceny a P = MC P > MC P > MC P > MC mezních nákladů Zdroj: Bečvářová, 2005, vlastní zpracování Jak uvádí Novák (2007, str. 61) na utváření tržního prostředí zemědělství a jeho konkurenceschopnosti má rostoucí vliv zpracovatelský, potravinářský průmysl a obchod. Tyto navazující fáze na zemědělskou prvovýrobu významným způsobem ovlivňují uplatnění zemědělské produkce na domácím, ale i zahraničním trhu. Rozsah vlivu navazujících článků je odvislý zejména od charakteru produktu, výrobní technologie a dopravních možností spojených s prodejem výstupu zemědělské výroby pro další zpracování. Ve vztahu k podnikům zemědělské prvovýroby se jedná zpravidla o působení monopsonu zpracovatelského průmyslu, zprostředkovaně ovlivněné vztahem potravinářského průmyslu a obchodu. Ve vztahu potravinářských podniků obchodu na trhu s potravinami již v současných podmínkách převažuje omezený monopol, respektive bilaterální oligopol. Nedokonalá konkurence je typická i pro trhy zemědělských vstupů, kde lze identifikovat vliv a tržní sílu ze strany monopolu, oligopolu odvětví dodávajících do zemědělské prvovýroby. Jak již bylo naznačeno, agrární sektor je výrazně ovlivňován tržní strukturou navazujících fází zpracování a obchodu. Schématické znázornění tržní struktury v jednotlivých fázích komoditní vertikály je uvedeno na následujícím obrázku. 23

24 Obrázek č. 3: Tržní struktura v jednotlivých fázích komoditní vertikály Vstupy do zemědělství nedokonalá konkurence Zemědělská prvovýroba nedokonalá kunkurence monopolistická konkurence velký počet zemědělců 1. stupeň zpracování nedokonalá konkurence monopol, oligopol, monopolistická konkurence 2. stupeň zpracování nedokonalá konkurence monopol, oligopol, monopolistická konkurence Obchod a distribuce potravin nedokonalá konkurence oligopol Koncový spotřebitel dokonalá konkurence velký počet spotřebitelů Zdroj: Novák, 2005, vlastní zpracování Podle Bečvářové (2005) je pro současný agrobyznys typická nedokonalá konkurence, která významně ovlivňuje úspěšnost zemědělských podniků v konkurenci. V agrobyznysu se vlivem rozdílné tržní struktury v rámci komoditních potravinových řetězců projevují různé druhy nedokonalé konkurence na všech trzích. Ve vztahu k podnikům zemědělské prvovýroby se jedná zpravidla o působení monopsonu zpracovatelského průmyslu, který je z druhé strany ovlivněn vztahem potravinářského průmyslu a dále obchodu. Vztah potravinářských podniků a obchodu na potravinovém trhu v současných podmínkách již převažuje omezený monopol resp. bilaterální oligopol. Nedokonalá konkurence je typická i pro trhy vstupů kde lze identifikovat vliv a tržní sílu ze strany monopolu, nebo oligopolu dodavatelských odvětví. V koncepci agrobyznysu se projevuje nejen vliv, ale i forma propojení článků potravinových vertikál. 24

25 Tabulka č. 2: Typy dokonalé a nedokonalé konkurence na trzích Poptávka Nabídka Monopson Oligopson Mnoho subjektů Monopol bilaterální monopol omezený monopol monopol nabídky Oligopol omezený monopol bilaterální oligopol oligopol Mnoho subjektů monopson oligopson bilaterální polypol Zdroj: Bečvářová, 2005, vlastní zpracování Agrární trh Trh je obecně definován jako prostor, kde dochází ke směně finančních prostředku za určitý statek, respektive místo kde je v určitém čase pro daný produkt generována cena na základě střetu nabídky s poptávkou. Podle Bečvářové (2005) můžeme vnímat agrární trh v užším či širším pojetí. Agrární trh v užším pojetí je determinován především vlivem biologického charakteru výroby. Tento vliv je rozdílem mezi výrobním a biologickým reprodukčním procesem s různou časovou odezvou výrobců v rámci produkce potravin a reakcí konečných spotřebitelů na signály trhu a to při formování nabídky i poptávky. Podle Blažkové (2008) je rozsah nabízené produkce a cenotvorba na jednotlivých trzích potravinové vertikály značně ovlivněna konkurenční strukturou trhu. Teze o dokonalé konkurenci v zemědělství není v praxi reálná, protože zemědělské podniky mají omezenou schopnost volby odběratele. Tento fakt je dán charakteristikou produkce, a proto zemědělci nejčastěji prodávají svoji produkci regionálnímu zpracovateli dané komodity. Odběratelé, respektive zpracovatelské podniky vystupují tedy vůči zemědělským podnikům jako monopson, který usiluje o co nejnižší cenu. Vytváření tržní rovnováhy zemědělských a potravinářských produktů skrze vztah nabídky a poptávky je méně obvyklé, než je tomu jiných trzích, kde nabídka a poptávka pružně a v některých případech i bezprostředně reaguje na tržní signály. Tento stav je zapříčiněn i vzdáleností mezi konečným spotřebitelem potravinářského výrobku a výrobcem zemědělských surovin. Tržní nerovnováha na kterémkoli stupni opracování zemědělské produkce vede k systémové disproporci celého agrárního trhu. 25

26 Bečvářová, Tamáš a Zdráhal (2014) uvádí, že poptávka po potravinách v určitém období je závislá na cenách platných v určitém období: Dt = f (Ct) Kde Dt = poptávka v období t Ct = cena v období t Spotřebitel řídí svoji poptávku podle informací na trhu v podobě konkrétní ceny dané komodity a obvykle reaguje na ceny bezprostředně. Nabídka zemědělských výrobků, je v krátkodobém pojetí zcela nepružná. Nejkratší doba odezvy na změnu v ceně je dána délkou výrobního cyklu: St = f (Ct - 1) Kde St = nabídka v období t Ct 1 = cena v období t 1 Rozhodování zemědělských a potravinářských výrobců vychází z předpokladu, že ceny, které jsou platné v současném období, budou na stejné úrovni i v období příštím, pokud nedojde ke změnám. Ovšem ke změnám dochází velice často a proto je potřeba vytvářet kvalifikované prognózy, které vycházejí z nových podmínek na trhu. V případě víceletého výrobního cyklu jako je tomu např. u chovu skotu, ovocnářství, vinohradnictví, či chmelařství je nabídka v období t odezvou na ceny, které platily před dvěma, třemi i čtyřmi léty. Požadavky trhu se mohou značně lišit od toho, co budou nabízet výrobci. V průběhu několika let se často vyskytují cyklické změny cen, které vznikají jakožto důsledek časové mezery mezi rozhodnutím o změně produkce a obdobím, kdy výsledek tohoto rozhodnutí může být empiricky prokázán na trhu. U výkrmu skotu je časové zpoždění 2 až 3 roky, u speciálních kultur dokonce 4 až 5 let. O struktuře budoucí produkce je rozhodováno na základě cen v minulosti, očekávané budoucí úrovni produkce a cen. Tato strategie se může projevit v cyklickém chování cen zemědělských komodit. Např. v jednom roce je nabízené množství mléka nízké a cena je tudíž vysoká. Tato vyšší cena povzbudí producenty zvýšit výrobu pro další rok respektive roky (podle druhu komodity), která však dozraje až příští rok respektive roky. Vzhledem k tomu, že většina producentů zaznamená vyšší cenu u určité komodity 26

27 v předchozím roce tak se nabídka v daném roce zvýší a cena komodity se sníží. Dodatečný zisk není realizován. Tato optimistická i pesimistická cenová očekávání a doprovodné změny v produkci se projeví v cyklických změnách cen, které mohou být znázorněny v pavučinovém teorému. Obrázek č. 4: Pavučinový teorém Zdroj: Tomek, Robinson (1990) 3.2 Komoditní vertikála Výroba potravin se v průběhu posledních 50 let značně změnila. Tato změna je závislá především na tržním prostředí, změnou spotřebitelského chování, optimalizací výrobních postupů a snahou o minimalizaci nákladů. V současné době produkce potravin zahrnuje řetězec ekonomických činností, které na sebe těsné navazují. V rámci každého článku tohoto řetězce je výrobku přidávána resp. zvyšována jeho tržní cena. Potravinová vertikála zahrnuje tedy celý proces od zemědělské prvovýroby až po prodej konečnému spotřebiteli. Vertikální integrace je způsob transformace firmy, kdy její aktivity zaštitují více, než jeden stupeň výrobního procesu určitého produktu. Samotná integrace může probíhat 27

28 dvěma směry. Při dopředené integraci se jedná o vstup firmy do navazující fáze výrobního procesu a v případě integrace zpětné, firma rozšiřuje své portfolio na činnosti, které předcházejí výchozí činnosti. Mezi nejdůležitější podněty k uskutečnění vertikální integrace patří odstranění transakčních nákladů, potřeba nižšího provozního kapitálu, zvýšená konkurenceschopnost, zajištění odbytišť, atd. Martinez (1999) uvádí, že vertikální koordinaci lze spatřit ve všech ekonomických aktivitách, které obsahují přenos zdrojů mezi jednotlivými fázemi. Ekonomické subjekty, resp. firmy koordinují přenos vstupů a výstupů v rámci vertikální integrace, výroby volné či vázané. Z toho vyplývá, že každá z možností vertikální koordinace má vliv na konečného spotřebitele daného výrobku Specifika potravinové vertikály Rozsah kontroly v rámci vertikální koordinace se dá rozlišit podle vazeb kontraktora a integrátora. Mighell a Jones (1963) rozdělili tuto koordinaci podle stupně kontroly následovně: spotový trh na tomto trhu neexistuje dohoda a tím pádem ani kontrola mezi prodávajícím a kupujícím. Cena je závislá od aktuální situaci trhu s daným produktem. marketingový kontrakt v tomto případě se již prodávající zavazuje kupujícímu k dodání konkrétního množství produkce s předem určenými vlastnostmi produktu. V tomto případě se stanovuje způsob ocenění a datum prodeje. produkční kontrakt tento typ kontraktu se blíží vertikální integraci. Nejenže je v tomto případě předem stanovena kvantita, kvalita a cena, ale kontraktor se účastní i rozhodování o produkce dodavatele. vertikální integrace je nejvyšším stupeň kontroly dvou čí více výrobních fází v rámci jednoho či více produktů, které na sebe navazují. Integrace znamená reálné začlenění předcházejících či následujících fází výroby, které je ovládáno managementem celé skupiny. 28

29 Obrázek č. 5: Vertikální integrace, stupeň kontroly a míra rizika Spotový trh Marketingový kontrakt Produkční kontrakt Vertikální integrace minimální stupeň kontroly nízký stupeň kontroly vyšší stupeň kontroly maximální stupeň kontroly maximální riziko kontraktora vyšší riziko kontraktora nízké riziko kontraktora minimální riziko kontraktora Zdroj: Mighell a Jones, 1963, vlastní zpracování Motivy pro využití vertikální integrace lze podle Dedouchové (2001) shrnout do čtyř skupin: snížení výrobních nákladů lze dosáhnout díky synergii technologických procesů v jednotlivých fázích výroby. Například využití odpadního tepla z jedné fáze pro zpracování ve fázi nadcházející. Výrobní náklady se snižují i díky koordinaci a plánování jednotlivých zpracovatelských fází; snížení nákladů na oběh je docíleno v případě, že podnik nakupuje vlastní silou vyrobené vstupy a k prodeji výstupů dochází na volném trhu. V případě značné vyjednávací síly dodavatelů je výhodná zpětná integrace, která zamezí snížené kvalitě vstupů či vysoké ceně. V případě vysoké vyjednávací síly odběratelů, kteří se snaží o snížení vstupu ceny výstupů podniku, je výhodné využít dopředné integrace, obejít tak silného kupujícího a dosáhnout v maloobchodním prodeji většího obratu; řízením kvality výrobků, je možné se odlišit od konkurence a získat tak konkurenční výhodu. V případě potravinové vertikály je tedy možné optimalizovat vstupy zemědělské prvovýroby, tak že budou mít stejnou kvalitu pro další zpracování a následný prodej. Společnost General Foods dosáhla kontroly nad kvalitou dodávek tím, že provedla zpětnou vertikální integraci. ochranou unikátní technologie lze získat další výhodu nad konkurenty, kteří působí na stejném trhu. Tyto technologie mohou umožňovat efektivnější 29

30 výrobu, a snížit tak náklady na jednici, nebo lze dosáhnout lepší užitné nebo estetické funkce. Trienekens (2001) uvádí, že většina firem v agrobyznysu jsou malými či středními producenty, kteří nemohou nabídnout konečnému spotřebiteli záruku za kvalitu produkovaných potravinových výrobků, a proto jí musí garantovat jiné instituce. Velké potravinové řetězce, které lidé znají, dávají v záruku své dobré jméno, respektive svoji značku jako referenci kvality. Vůdce potravinového řetězce ať již je to zpracovatel či koncový prodejce (maloobchodník) musí být zodpovědný za spolehlivost potravinových produktů. Z toho vyplývá, že vůdce řetězce musí stanovit podmínky kooperujícím partnerům, aby se předešlo oportunnímu jednání. Následující schéma demonstruje potravinový řetězec jediného maloobchodu značkového zboží. Prodejce je v tomto případě vůdcem řetězce, protože spotřebitelé vnímají prodejce jako garanta za kvalitu potravinových produktů. Obrázek č. 6: Prodejce jako garant kvality potravinových výrobků Zdroj: Trienekens, 2001, vlastní zpracování 30

31 Z hlediska pokrytí teritoriálního trhu v rámci vertikální integrace Vizjak (2009) rozděluje jednotlivé hráče do čtyř strategických skupin: velcí mezinárodní hráči, které představují nadnárodní společnosti jako například Kraft Foods, P&G, nebo Nestlé. Tyto společnosti jsou aktivní ve více segmentech v oblasti potravinářství. Využívají svých globálních sítí, aby mohly expandovat na nové trhy s produkty mezinárodních značek. Tyto obchodní značky jsou ve většině světa vnímány jako určité garance bezpečnosti, nebo také kvality. Hlavním motorem růstu těchto společností je synergie širokého výrobkového portfolia a úspor z rozsahu, které by nebylo možné bez vertikální integrace. mezinárodní hráči, jejichž cílem je ovládnutí globálního trhu v určitém segmentu nebo činnosti v hodnotovém řetězci. Příkladem může být společnost Illy, která usiluje o prémiový segment trhu kávy v globálním měřítku. Vertikální integrace je na vysokém stupni. regionální hráči jsou charakterističtí dobrým postavením na regionálních trzích, které je spojeno se značkou výrobce. Ve většině případů podniků je vertikální integrace začleněna ve výrobní fázi produktu, ovšem existují i firmy, které prvky sjednocení nevykazují. lokální hráči jsou malí či drobní producenti, kteří mají ambice překonat lokální hranice svých trhů a expandovat na regionální úroveň. Vertikální integrace v tomto případě neexistuje, nebo jen na nízkém stupni. V posledních dvou desetiletích se podle Martineze (1996) udály významné změny v rámci vertikální koordinace několika potravinových odvětví. Tyto změny byly doprovázeny pomalým růstem na trhu potravin, zvýšením spotřebitelské poptávky po potravinách se specifickými vlastnostmi, a šíření specializovaných trhů, respektive niche markets. Tyto změny si vyžádaly větší kontrolu napříč výrobními fázemi potravinového průmyslu. Z tohoto důvodu slábne význam spotových trhů jako prostředek pro vertikální koordinaci. V budoucnu bude mít důležitý vliv na růst různých průmyslových odvětví především 31

32 spotřební vzorce obyvatel jednotlivých zemí. Poptávka po zdravých, výživných a bezpečných potravinách bude pravděpodobně v budoucnu pokračovat. Na základě těchto predikcí je pravděpodobné, že bude více propojena kontrola skrze jednotlivé fáze produkce potravinových výrobků, než by bylo v případě volné výroby, resp. nabídkové orientované produkce. Pokračující etnická rozmanitost ve světě přispívá k rozmanitosti poptávky. Příkladem můžou být Spojené státy americké, kde se předpokládá, že do konce století bude představovat hispánské a afroamerické etnikum více než čtvrtinu celkové populace. Tato změna povede k podpoře specializovaných trhů pro potravinářské výrobky, které vyžadují jedinečné prvky, složky, nebo servis. Pokračující poptávka po rozmanitosti, globalizace a podmínky na trzích budou i nadále snižovat význam nabídkové orientované produkce jako prostředku vertikální koordinace v některých odvětvích potravin Typy komoditních vertikál Bečvářová (2005) uvádí že, celý komplex potravinové vertikály se již značně odlišuje od tradičně uznávaného nabídkového modelu. Tato změna je zapříčiněna mimo jiné zvýšenou závislostí odvětví vstupů, prvovýroby, zpracovatelského průmyslu a obchodu. V rámci komoditních vertikál autorka rozděluje komoditní řetězce na dva typy: a) Nabídkově orientovaný komoditní řetězec, resp. tradiční model je charakterizován preferencí nabídkové strany trhů. Z toho vyplývá, že pozice v rámci potravinového vertikály je koncentrovaná na fázi zemědělské prvovýroby. Navazující články řetězce jsou chápány jako subjekty kultivující veškerou vyrobenou zemědělskou produkci až do fáze finálního produktu. V tomto modelu zemědělská prvovýroba determinovala růst nabídky a chování systému výroby potravin. Ovšem je důležité si uvědomit, že v současné době je již ve většině vyspělých zemí dostatek či přebytek zemědělských produktů a proto je tento model v zásadě přežitek. Obrázek č. 7: Nabídkově orientovaný potravinový řetězec Vstupy Zemědělské produkty 1. fáze zpracování 2. fáze zpracování Potravinové zpoží Zdroj: Bečvářová,

33 b) Poptávkově orientovaný komoditní řetězec reflektuje vývoj potravinového hospodářství a ekonomický stupeň rozvoje společnosti. Poptávka determinuje kvalitu i kvantitu zemědělské produkce. Společnost jako taková se více zajímá o systém rostlinné a živočišné výroby. Požadují například ekologické rostlinné výrobky, nebo humánní zacházení se zvířaty. Poptávkový model tedy není odvozen od tradičního územního rozmístění zemědělské výroby a pojetí intenzivních a extenzivních systému hospodaření, ale zdůrazňuje schopnost podnikového managementu získávat informace a racionálně reagovat na podněty tržního prostředí v situaci komoditních a územních diferenciací. V rámci tohoto modelu mají klíčové postavení finalizující články potravinové vertikály, které do určité míry určují rozsah, rozmístění a způsob zemědělské prvovýroby, která slouží k následnému zpracování a transportu do maloobchodů. Tímto způsobem dochází k značnému oslabení vyjednávací pozice zemědělců vzhledem k jejich odběratelům. Obrázek č. 8: Poptávkově orientovaný potravinový řetězec Vstupy Zemědělské produkty 1. fáze tpracování 2. fáze zpracování Potravinové zboží Zdroj: Bečvářová, Analýza cenové transmise Analýza zemědělsko-potravinářských komoditních řetězců skrze cenovou transmisi je jedním z nejužitečnějších nástrojů, zejména pro zjištění vlivu konkrétních subjektů na rozvíjejícím se trhu agrobyznysu. Zemědělsko-potravinářský průmysl v České republice, prošel mnoha změnami v posledních dekádách. Jako ve většině rozvinutých ekonomikách světa se i v ČR udál přerod z nabídkově orientovaného potravinového řetězce na poptávkově orientovaný a dal tak rozhodovací moc do rukou finalizujících a distribučních článků zemědělsko-potravinářských komoditních řetězců, na úkor primárních producentů. Tržní síla těchto finalizujících článků komoditního řetězce je stále vyšší a prohlubuje se tak závislost primárních producentů (Bečvářová, 2005) 33

34 Frey a Manera (2005) poukázali na to, že široce používaná klasifikace cenových asymetrií je rozdělena mezi krátkodobé a dlouhodobé asymetrie. Krátkodobá analýza porovnává intenzitu změny výstupní ceny na pozitivní nebo negativní změny cen vstupů, zatímco v dlouhodobé perspektivě je potřeba empirický výzkum, který se zaměřuje na identifikaci reakční doby, délku fluktuací, stejně jako rychlost úprav směrem k rovnovážné úrovni. Podle Romaina, et al (2002) se krátkodobá asymetrie projeví, jako okamžitý účinek změny v cenách zemědělských výrobců na spotřebitelskou cenu. Není to stejné jako v případě, když cena roste, nebo pokud se cena snižuje. V dlouhodobém horizontu, účinky mohou být stejné. Ačkoliv se dlouhodobá asymetrie projevuje především při změně vstupní ceny, není plně přenášena na výstupní ceny po kompletním přizpůsobením období. V krátkodobém horizontu, by mohl být dopad podobný. Podle Lechanové a Nováka (2006) je asymetrický cenový přenos zapříčiněn nejen tržní silou a způsobem řízení zásob maximalizující zisk, ale také nepružností některých druhů nákladů mezi které patří například fixní mzdy, nebo náklady podniků způsobené změnou cen jejich produktů. Asymetrický cenový přenos se projevuje především v případech, kdy změna ceny vstupu je natolik důležitá, aby ovlivnila objem produkce, nebo výrobní kapacitu. Pro vývoj cen na dílčích trzích komoditního řetězce jsou důležité všechny cenové vývoje na předcházejících a navazujících částech komoditní vertikály. Nárůst či pokles ceny na dílčím trhu komoditní vertikály působí na cenu produktu na navazujícím dílčím trhu této vertikály. Ovšem není zde žádné pravidlo, které by říkalo, že nárůst či pokles cen na finálním trhu komoditního řetězce přímo a zcela působí na cenu produktu na předchozích stupních komoditní vertikály (Dudová, 2015). Metodika analýzy cenové transmise v komoditní vertikále Podle Lechanové a Bečvářové (2006) je metodický přístup analýzy cenové transmise v komoditních vertikálách založen na zjišťování intenzity a dokonalosti přenosu cenových změn. Tyto pohyby cen reflektují změny vyplývající z formování agrobyznysu. Výsledky získané pomocí analýzy cenové transmise umožňují vyjádřit nedokonalost tržního prostředí, respektive prosazování tržní síly pomocí přenosů cenových změn v komoditní vertikále. Analýza cenové transmise je rozdělena do tří fází, které na sebe navazují.: 34

35 I. V první fázi je zkoumána cenová transmise na všech možných úrovních dané komoditní vertikály pomocí systematického a komplexního přístupu, který je založen na měření intenzity cenového přenosu v jednotlivých úrovních. Pro určení charakteru a intenzity cenového přenosu je ve většině případů využíván koeficient elasticity cenové transmise (EPT Elasticity of Price Transmission). Ten vyjadřuje, jak se změní cena na následující úrovni komoditní vertikály, změní-li se cena na předchozí úrovni o jednotku. Pokud tedy rozlišíme dva trhy v rámci komoditní vertikály a tyto trhy pak označíme i a j můžeme koeficient elasticity cenového přenosu (EPTij) formulovat následujícím způsobem (McCorriston, 2002): Výsledky koeficientů elasticity cenové transmise jsou uspořádány a zaznamenány do matice, kde sloupce i řádky představují úroveň ceny v komoditní vertikále. Přičemž průměrné koeficienty EPTij nad diagonálou znázorňují cenovou transmisi ve směru nabídkovém (tj. jakým způsobem cena vstupů výrobků v předcházejících úrovních vertikály působí na ceny výrobků v následných článcích komoditního řetězce), a průměrné koeficienty EPTij, které jsou situovány pod diagonálou naopak cenovou transmisi v poptávkovém směru (tj. jak cena výstupů výrobků v navazujících úrovních vertikály působí ceny výrobků na předcházejících dílčích trzích v komoditní vertikále, ceny vstupů). Tabulka č. 3: Matice koeficientů EPTij m, Cena zemědělských výrobců (CZV) Cena zemědělských výrobců (CZV) Cena průmyslových výrobců (CPV) Spotřebitelská cena (SC) X EPT ij m EPT ij m Cena průmyslových výrobců (CPV) m EPT ij X m EPT ij Spotřebitelská cena (SC) m EPT ij m EPT ij X Zdroj: Lechanová, Bečvářová 2006, vlastní zpracování 35

36 Výsledky koeficientů elasticity cenové transmise jsou uspořádány a zaznamenány do matice (3x3, resp. 4x4), kde sloupce i řádky představují úroveň ceny v komoditní vertikále. Přičemž průměrné koeficienty EPTij nad diagonálou znázorňují cenovou transmisi ve směru nabídkovém (tj. jakým způsobem cena vstupů výrobků v předcházejících úrovních vertikály působí na ceny výrobků v následných článcích komoditního řetězce), a průměrné koeficienty EPTij, které jsou situovány pod diagonálou naopak cenovou transmisi v poptávkovém směru (tj. jak cena výstupů výrobků v navazujících úrovních vertikály působí ceny výrobků na předcházejících dílčích trzích v komoditní vertikále, ceny vstupů). Celkem existuje 5 možných variant výsledků koeficientu cenové elasticity: EPT = 0 - absolutně neelastická cenová transmise, změna o jednotku na trhu předcházejícím (i) nevyvolává žádnou změnu na trhu navazujícím (j), 0 < EPT < 1 - neelastická cenová transmise, změna o jednotku na trhu předcházejícím (i) vyvolá změnu o méně než jednotku na trhu následujícím (j), EPT = 1 - jednotková elasticita cenové transmise, změna o jednotku na trhu předcházejícím (i) vyvolá změnu přesně o jednotku na trhu následujícím (j), EPT > 1 - elastická cenová transmise, změna o jednotku na trhu předcházejícím (i) vyvolá změnu o více než jednotku na trhu následujícím (j), EPT - dokonale elastická cenová transmise, změna o jednotku na trhu předcházejícím (i) vyvolá změnu blížící se nekonečnu na trhu následujícím (j). II. Druhá fáze analýzy cenové transmise se zabývá trhy na sebe navzájem navazující v rámci zvolených komoditních vertikál. V této části je provedena analýza cenových diferencí, kde je posuzován rozdíl mezi výsledky v případě kladných a záporných cenových změn. V tomto případě se předpokládá lepší přenos cenových změn při cenovém růstu, než v případě cenového poklesu na navazujícím trhu. Pro analýzu kladných, resp. záporných cenových diferencí byly sestaveny tyto regresní modely dle (Revoredo, Nadolnyak, Fletcher, 2004): III. V třetí fázi analýzy cenové transmise se zpravidla určuje a analyzuje časové zpoždění mezi dílčími trhy. Obvykle jsou využity měsíční časové řady cenových 36

37 diferencí jako datová základna. Intenzita závislosti časově zpožděných řad je hodnocena prostřednictvím koeficientu determinace. Samotné zpoždění je závislé na druhu produkce (rostlinná, živočišná) a na použitých technologiích v rámci jednotlivých úrovní komoditní vertikály Metody oceňování zemědělských komodit Podle Tomeka a Robinsona (1990) je oceňovací mechanismus soustava metod a institucí používaných při stanovování ceny. Při stanovování ceny zemědělských komodit lze využít pěti metod: I. Neformální vyjednávání Tento typ vyjednávání probíhá mezi jednotlivci nebo podniky. Výsledná cena do značné míry závisí na dvou faktorech, tržní síle a na získávání dodatečných informací. K rovnovážné ceně je možné dojít pouze v případě, že oba subjekty disponují stejnou tržní silou a stejně hodnotnými informacemi. Tato metoda je často využívané především menšími podniky, ačkoliv je finančně i časově náročná. II. Obchodování na organizovaných burzách Vzhledem k faktu, že na burze se potkává značný počet nabízejících a poptávajících, objem transakcí je značný a ceny jsou nad úrovní minimálních cen, dá se tvrdit, že cena stanovená burzou se podstatně blíží rovnovážné ceně. Burza v zásadě poskytuje dva druhy trhů. Okamžitý trh je specifický tím, že komodity jsou obchodovány v aktuálním čase. Trh s future kontrakty je založený na spekulaci, respektive na asymetrické informaci jedné strany. Termínované obchody fungují na principu, že obchod se všemi podmínkami je sjednán v současnosti a vypořádání je posunuto do předem stanovené budoucnosti. Podstatou termínových obchodů je tzv. termínová cena, která je uvedena v podmínkách obchodu a za tuto cenu bude v daný čas termínový kontrakt vypořádán bez ohledu na budoucí aktuální cenu na trhu. Existují tři základní motivy k sjednání termínového obchodu. Spekulace spočívá v tom, že spekulant sjednává termínový obchod s přesvědčením, že v době realizace budou na trhu takové podmínky, které mu umožní dosáhnout zisku. Arbitráž je založena na využití cenových nesouladů mezi jednotlivými 37

38 termínovými trhy a instrumenty na promptním, nebo termínovém trhu, které vedou k podhodnocení či nadhodnocení určitých instrumentů. Ovšem největším motivem pro řízení rizik v zemědělství skrze termínované obchody je zajištění neboli hedging. Pomocí termínového obchodu je možné zajistit si pevnou cenu pro určitý obchod v budoucnosti již v současnosti a tím se vyhnout kurzovnímu riziku v případě exportérů. Termínované obchody jsou výhodné i v případě světové nadprodukce určité komodity, která by vedla k snížení ceny v budoucnosti, Radová (2005). Nesnídal (2007) uvádí, že tzv. Commitments of trader report je jedním ze specifik komoditního obchodování na území USA. Jedná se o průběžnou zprávu o stavu pozic tří typu subjektů obchodujících na komoditních trzích. Mezi tyto subjekty patří komerční subjekty, respektive zajišťovatelé, kteří využívají komoditní trhy k zajištění produkce (jde např. o farmáře prodávající svou produkci) a k fyzickému nákupu komodit, které mohou sloužit k dalšímu zpracování. Na komoditních trzích dále vystupují malí a velcí spekulanti. Mezi velké spekulanty patří především profesionálové z řad bank, fondů a investičních skupin. Tyto subjekty disponují výrazně větším kapitálem než malí spekulanti a obchodují řádově ve stovkách kontraktů. COT report ukazuje velikost pozice krátké či dlouhé v souhrnu za jednotlivé skupiny. Mezi nejdůležitější ukazatele COT reportu patří chování tzv. zajišťovatelů, kteří mají většinou vysoce kvalitní a dlouhodobé fundamentální informace o daném oboru a podle jejích chování je tak vhodné spekulovat na vzrůst či pokles ceny dané komodity. III. Stanovení ceny podle vzorce Tento způsob oceňování komodit je založen na tržní ceně dané komodity v čase doručení, která je v závislosti na změnách dalších složek vzorce snižována, nebo zvyšována. Konstrukce vzorce je klíčová, pokud budou určité složky nevhodným způsobem vytvořeny, může dojít ke zkreslení ceny. Metoda stanovování ceny podle vzorce je vhodná především v případech dlouhodobých kontraktů mezi odběratelem a dodavatelem. IV. Kolektivní vyjednávání Metoda kolektivního vyjednáváni je založena na schopnosti určitého sdružení (družstva, odbytové organizace) vyjednat lepší cenu, než kdyby se o to snažil jediný subjekt, bez sdružení. Kolektivní vyjednávání závisí v první řadě na podílu nabízené komodity 38

39 na celém trhu. Pokud toto sdružení zastupuje majoritní část nabízejících, je pravděpodobné, že dosáhnou výrazně lepší ceny. Mezi další podstatné faktory při oceňování pomocí kolektivního vyjednávání je tržní síla odběratelů a elasticita spotřebitelské poptávky po dané komoditě. V případě tržní síly odběratelů platí přímá úměra, čím vyšší je tržní síla, tím vyšší je možnost ovlivnit cenu ve prospěch odběratele. Při elastické spotřebitelské poptávce je pro sdružení zemědělských výrobců obtížné vyjednat vyšší cenu, ovšem v případě méně elastické poptávky, nebo poptávky neelastické je možné vyjednat ceny vyšší. V. Administrativní rozhodnutí Vzhledem k faktu, že individuální zemědělci mají malou příležitost kontrolovat, nebo ovlivňovat ceny zemědělských komodit jsou v národním či nadnárodním měřítku určovány ceny minimální, pod kterou se nesmí určité komodity obchodovat. V mnoha zemích vlády nakupují, či garantují minimální ceny, které jsou obvykle stanovovány na základě vyjednávání mezi zemědělskými organizacemi a vládními úředníky. V případě Evropského Společenství je tento negociační proces veden mezi vládami jednotlivých zemí. 3.3 Společná zemědělská politika Společná zemědělská politika, nebo také Common Agricultural Policy pařtí mezi základní kameny politik EU. SZP byla formována po mnoho let, důležitým impulsem pro rozvoj mezinárodní zemědělské politiky byl stav po Druhé světové válce, kdy se projevil značný nedostatek potravin, který vedl k přídělovým systémům. Marshallův plán na obnovu poválečné Evropy přispěl k vzniku organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci a rekonstrukci zemědělského sektoru v evropských zemích. Společná zemědělská politika byla založena Římskou smlouvou z roku 1957 a reálně funguje od roku Tato politika byla ustavena k zajištění potravinové soběstačnosti a stabilním dodávkám potravin a jejich exportu. V průběhu let se politika rozvinula a snaží se přispívat k rozvoji venkova a životní úrovně samotných zemědělců ku prospěchu evropského zemědělství. Mezi hlavní cíle společné zemědělská politiky dle Římských smluv (1957) patří: 39

40 a) zvýšit produktivitu zemědělství, podporou technického pokroku a zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálního využití výrobních činitelů, zejména pracovní síly; b) zajistit tak odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva, a to zejména zvýšením individuálních příjmů osob zaměstnaných v zemědělství; c) stabilizovat trhy; d) zajistit plynulé zásobování; e) zajistit spotřebitelům dodávky za rozumné ceny. V Římských smlouvách jsou publikovány i další cíle a nástroje politiky SZP, které jsou uvedeny v hlavě III, článcích Podle Žufana (2004) se tyto cíle dají rozdělit do tří skupin. Ekonomické cíle, které byly zaměřeny především na zvýšení produktivity práce díky prohlubování technického pokroku a optimalizaci využívání výrobních fondů, a to především pracovní síly. Cílem bylo především zabezpečit vyšší potravinářskou soběstačnost, než byla aktuální v době po Druhé světové válce. Dále by se dala označit i jako reakci na nízkou konkurenceschopnost v rámci evropského zemědělství ve srovnání například s USA. Sociální cíle byly ovlivněny vysokou mírou solidarity. Tato sociální dimenze v SZP měla napomáhat evropskému integračnímu procesu. Cílem těchto kroků mělo být zajištění spravedlivé životní úrovně zemědělců, díky navýšení jejích osobních příjmů a zajištění přiměřené ceny při dodávkách. Politické cíle SZP se zaměřovaly především na stabilizaci trhu, které by vedlo k redukci či odstranění výkyvů na vnitřním potravinovém trhu a vytvoření podmínek bezpečnosti zásobování, respektive potravinové soběstačnosti a bezpečnosti. Jak již bylo výše uvedeno, společná zemědělská politika není statická, ale adaptuje se vzhledem k stavu agrárního sektoru v Evropě a globálních cen zemědělských výrobků. Bečvářová a Zdráhal (2013) uvádí, že v rámci vývoje SZP lze specifikovat několik etap: První etapa probíhala mezi lety 1962 až Pro tuto dobu bylo charakteristické využívání nástrojů podpory tržních cen, ovšem úroveň podpory nebyla ve všech státech stejná. Nizozemí jakožto důležitý exportér získával nejmenší podporu, a naopak nejvyšší úroveň podpory získalo Německo, které bylo válkou zdecimované a současně bylo největším importérem potravin a zemědělských 40

41 výrobků. Vysoké ceny a záruky, které byly poskytované zemědělcům, stimulovaly produkci evropského zemědělství až do bodu, kdy přesáhly absorpční schopnost evropského agrárního trhu. Na přelomu 70. a 80. let nástroje podpory cen v SZP pozbyly významu. Druhá etapa proběhla v letech Subvencovaný export zemědělských výrobků vedl k zvyšování produkce o 2 % ročně, zatímco vnitřní poptávka na trhu stoupala pouze o 0,5 % ročně. Subvencování vedlo k deformaci světových cen zemědělských komodit, které odsuzovali zahraniční obchodní partneři Evropského společenství. V průběhu osmdesátých let se projevila pozitiva strukturálních změn na produktivitu práce v zemědělství jednotlivých členských států. Významně vzrostly náklady na SZP vzhledem k systému podpor vázaných na produkci. Na konci druhé etapy mířilo evropské zemědělství k hranici rozpočtového kolapsu. Z těchto důvodů byla přijata opatření vedoucí k stabilizaci rozpočtu skrze omezení produkce a zavedení produkčních kvót. Delorsův balík zapříčinil snížení garantovaných cen zemědělských produktů, zavedl kompenzační platby za nevyužívání půdy a stanovil kvóty pro nadprodukci. Delorsův balík snížil náklady SZP pouze v řádech procent, ale vedl k hlubší diskuzi o reformních opatřeních. Třetí etapa proběhla mezi lety Od počátku devadesátých let bylo jasné, že současná podoba SZP je neudržitelná. Zemědělská politika přestala naplňovat své hlavní poslání, protože většina finančních nákladů byla alokována na exportní dotace. Podstatné změny agrárního trhu Evropské unie bylo dosaženo v rámci Uruguayského kola GATT, kde se EU zavázala k redukci výše domácí cenové podpory, k snížení celní ochrany a k částečné liberalizaci obchodu. Hlavním principem Mac Sharryho reformy z roku 1992 byl přesun tržní podpory k podpoře důchodů samotných zemědělců. V rámci reformy byly sníženy intervenční ceny klíčových zemědělských komodit EU. Cena obilí byla snížena o 29 %, hovězího masa o 15 % a ceny mléčných výrobků byly sníženy v rozmezí 5 15 %. Nově vzniklý systém kompenzačních plateb byl aplikován plošně pro všechny zemědělce bez ohledu na velikost podnikání. S ohledem na snižování nabídky zemědělské produkce byla zavedena povinnost uvádět půdu do klidu, 41

42 jakožto podmínka pro získání systémových podpor. Vzhledem k rozšiřování EU o nové členské země se začalo diskutovat o směřování evropského zemědělství a jeho prioritách. Vítězně vzešel tzv. evropský model zemědělství, který akcentuje ochranu přírodních zdrojů a biodiverzitu, regionální specifika a uznává značný význam veřejných statků jako je například kulturní stav krajiny a její osídlení. Tyto dílčí kroky předcházely nově vzniklé politice rozvoje venkova a multifunkční povaze evropského agrárního sektoru. Vzhledem k těmto změnám byl vytvořen druhý pilíř SZP, který je orientovaný na politiku rozvoje venkova a podporu strukturálních změn. Další významná etapa společné zemědělské politiky se odehrála v rámci Agendy Reforma Agendy 2000 navazuje na reformu Mac Sharryho z roku Mezi hlavní projednávaná témata patřil požadavek snížit náklady SZP, vzhledem k napětí mezi členskými státy EU. Toto napětí se vytvořilo vzhledem ke skutečnosti, že země EU jsou rozděleny na dvě skupiny. Čistí plátci jsou země, které do rozpočtu přispívají nejvyššími finančními částkami a dostávají z rozpočtu nejméně. Čistí příjemci, naopak odvádějí do rozpočtu nejnižší podíl a v rámci přerozdělování získají nejvíce prostředků. Další významným tématem Agendy 2000 bylo nové kolo jednání s World Trade Organization, tato organizace požadovala další kroky v liberalizaci agrárních trhů EU. Očekávané rozšíření EU v roce 2004 o dalších deset členů, bylo dalším z důležitých témat. Diskutovalo se především v kontextu nabídkové strany agrárního trhu, která bude značně zvýšena po vstupu nových členů, a dále se řešily otázky rozpočtu EU. Agenda 2000 vytvořila nový nástroj národní podpory pro vybrané komodity do výše stanovených národních limitů, který se nazývá národní obálka. V průběhu jednání o reformě byl potvrzen obraz evropského zemědělství, jakožto důležitého celospolečenského prvku, který neplní pouze funkci produkční. V rámci tohoto rozhodnutí byla posílena politika rozvoje venkova a stvrzena druhým pilířem SZP, kterému byl značně zvýšen rozpočet. Princip modulace přímých podpor, který vznikl díky Agendě 2000, dává možnost členským státům přesunout určitou část přímých plateb do druhého pilíře na rozvoj venkova. Agenda 2000 přispěla k prohloubení liberalizace na evropských trzích a tím dosáhla snížení tržních deformací na domácích i mezinárodních trzích. 42

43 Již v roce 2003 byla provedena revize vývoje SZP a v návaznosti na tento akt byl zaveden nový návrh pro stabilizaci rozpočtu zemědělství EU. Tento návrh vznikl v kooperaci německého a francouzského agrárního sektoru a byl schválen Bruselským summitem. Návrh předpokládá pro země EU v letech rozpočet na úrovni z roku 2006 s korekcí 1 % vzhledem k inflaci, což reálně znamená snížení rozpočtu SZP. Důležitou změnou, která se odehrála po roce 2003 je změna charakteru přímých plateb vzhledem k jejím deformačním účinkům na zemědělském trhu a existujícím výhradám ze strany obchodních partnerů EU. Tento ústupek ze strany EU byl podstoupen pro lepší vyjednávací pozici při novém kole jednání WTO. EU ovšem žádala uskutečnění požadavků v oblastech mimotržních opatření, která se dotýkala především bezpečnosti potravin, zdraví a blaha zvířat, zákazu dovozu geneticky modifikovaných plodin a z nich vyráběných potravin a vysoké standardy ochrany životního prostředí při výrobě potravin. Tyto kroky v rámci střednědobého vyhodnocení Agendy 2000 vedly k omezení vlivu nástrojů SZP a podpořila se tak nastartovaná liberalizace zemědělských trhů EU. V roce 2005 byl zrušen evropský zemědělský podpůrný a záruční fond (EAGGF), který fungoval od počátku SZP. Byl nahrazen dvěma novými fondy. Evropský zemědělský záruční fond (EAGF) je koncipován pro tržní opatření SZP, mezi které patří přímé platby zemědělcům, intervenční opatření a náhrady vývozu. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) je finanční nástroj pro zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví, zlepšení životního prostředím krajiny a kvality života ve venkovských oblastech a s tím spojená diverzifikace. Poslední etapa je spojena s kontrolou stavu SZP tzv. Health Check, která se odehrála v roce Tato kontrola navazuje na střednědobé vyhodnocení stavu a Fisherovu reformu z roku Kontrola stavu se týkala především systému přímých plateb, oddělení podpor od produkce, politiky rozvoje venkova a odstraňování mléčných kvót. V rámci kontroly stavu probíhala také značná snaha připravit zemědělce z EU na globální nárůst poptávky a zvýšení cen u konkrétních zemědělských produktů, jednalo se zejména o produkty rostlinného původu. Vzhledem k demografické situaci v zemědělství byla zvýšena podpora 43

44 pro mladé zemědělce o více jak čtvrtinu. Požadavek vynětí 10 % orné půdy z produkce byl zrušen, aby se tak zvýšil potenciál zemědělství EU. Intervenční mechanismy byly v určitých případech zrušeny (čirok, ječmen, nebo vepřové maso) a v dalších případech jsou řešeny formou nabídkového řízení. Rozpočet prvního pilíře SZP byl snížen ve prospěch druhého pilíře SZP. Obrázek č. 9: Vývoj Společné zemědělské politiky Zdroj: European Commission - Agriculture and Rural Development, vlastní zpracování Principy a nástroje společné zemědělské politiky Základní principy, mechanismy a nástroje Společné zemědělské politiky byly vypracovány na konferenci ve Strese roku 1958, patří mezi ně: Princip jednotného společného trhu zemědělských produktů v rámci EU. To znamená volný pohyb produktů a stejná možnost uplatnění v každé členské zemi, jednotná legislativa a stejné pravidla v rámci Společné organizace trhu; 44

45 Princip finanční solidarity, díky kterému jsou náklady na SZP rozloženy rovnoměrně na všechny členské země; Princip komunitární preference, který je založen na preferování odbytu produktů z ES respektive EU. Ochrana vnitřního trhu před levným dovozem, dumpingových cen a výkyvy cen na světových trzích. Dále cenová stabilita a odbytová jistota. Podle Lukáše (2000) princip jednotného společného trhu spočívá v existenci volného pohybu zemědělských produktů mezi členskými státy EU jako součást jednotného vnitřního trhu, na němž jsou vyloučena veškerá běžná ochranná opatření, která jsou prováděna vůči tzv. třetím zemím v zahraničním obchodě. Společný trh je řízen jednotně dle unifikovaných pravidel, využívá stejné nástroje včetně společných cen, díky kterým organizuje dílčí trhy pro jednotlivé produkty, respektive organizace a ochraňuje domácí výrobky. V současné době již přes 90 % produkce zaštituje jednotná společná organizace trhu. Princip jednotného společného trhu zahrnuje také nástroje, které vedou k naplnění tohoto cíle. Mezi ně patří společné ceny cílové a intervenční. Podle Neumanna (2004) působení cílových a intervenčních cen pokrývá největší tržní skupinu, která představuje typ tržní organizace s intervenčním mechanizmem a vnější ochranou. Tato skupina čítá % celkové produkce. Mezi klíčové produktové položky této tržní skupiny patří obilí, rýže, cukr, mléko a mléčné výrobky, vepřové a hovězí maso, stolní víno, některé druhy zeleniny a ovoce. Jednotná společná organizace trhu se snaží o udržení určitých mezí vnitřní cenové hladiny v EU. Dále řeší problém přebytku a nedostatku domácí produkce vzhledem k světovému trhu. Společné ceny jsou základním nástrojem, od jejichž používání se odvíjí mechanizmus a fungování vnitřního trhu: Cena cílová nebo také směrná, která je v některých případech označována i jako indikativní, orientační, základní či referenční, podle výrobku. Tato cena je stanovena tak, aby většině výrobců poskytovala stabilizovaný důchod. Z toho vyplývá, že cílová cena poskytuje mimo ekonomické funkce i funkci sociální. Cílové ceny zahrnují většinu výrobků a podléhají měsíční aktualizaci. Cena intervenční je stanovena Radou ministrů resp. Radou Evropské unie pro daný hospodářský rok. Tato cena představuje nejnižší možnou hranici ceny 45

46 pro jednotlivé produkty. Využívá se především v případech nadprodukce, kdy by skutečná tržní cena mohla poklesnout pod požadovanou úroveň. Pro tento případ byly založeny intervenční agentury, které vykupují produkci za předem stanovené intervenční ceny, a to zaručuje minimální důchod výrobci. Cena prahová je určena pro výrobce ze třetích zemí, kteří nabízeli svoji produkcí na vnitřním trhu EU. Jako dovozní dávka se označoval rozdíl mezi světovou a prahovou cenou. Od roku 1995, po jednání GATT, byly dovozní dávky nahrazeny tzv. specifickými cly, které bývají ročně aktualizovány (Fojtíková, 2008). Obrázek č. 10: Model podpory cen zemědělských komodit v SZP EU Zdroj: Bečvářová, 2007, vlastní zpracování Princip finanční solidarity předpokládá společnou účast všech členských zemí EU na financování společné zemědělské politiky. Tento princip v minulosti vytvářel značné napětí uvnitř Evropského hospodářského společenství, protože rozdělil země na přispěvatele a příjemce finančních dotací. Podle Fialy (2003) se od roku 1962 stal hlavním finančním nástrojem Evropský orientační a záruční fond, resp. European Agricultural Guidance and Guarantee Fund (EAGGF). 46

47 Od 1. ledna 2007 byl tento fond nahrazen Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV). EAGGF je velkou položkou v rámci rozpočtu EU. Zdroje na jeho financování tvoří především příspěvky členských zemí podle velikosti jejich současného HDP a nezávislé zdroje, které jsou získávány při dovozu výrobků z nečlenských zemí a podílu na dani z přidané hodnoty. EAGGF je podle Lukáše (2000) tvořen dvěma sekcemi: Sekce záruční, která je využívána k financování cenových a regulačně stabilizačních opatření na vnitřním trhu zemědělských produktů a vnějšímu trhu. Tyto opatření zahrnují cenové a přímé podpory, příspěvky na skladování a exportní subvence. Podle situace na trhu jsou vypláceny prostředky záruční sekce. Objem finančních prostředků sekce záruční má tendenci klesat ve prospěch prostředků orientačních. Sekce orientační je určena k financování strukturálních opatření. Její úloha je především v přizpůsobování struktury zemědělské výroby, zlepšení životních podmínek, resp. blahobytu zemědělců, podpoře vzdělání a výzkumu, rozvoji venkovských regionů a infrastruktury na venkově. Prostředky sekce orientační jsou malou položkou v rámci EAGGF, ale od roku 1986 do roku 1996 se více než zdvojnásobily. Princip komunitární preference vznikl z důvodů nízké ceny zemědělských výrobků na světových trzích, které vedly k snížení exportu zemědělských výrobků do nečlenských zemí a zvýšení importu do EHS resp. EU. Z těchto důvodů byly uvaleny na dovoz zemědělských produktů klouzavé dávky, které dorovnají cenu na úroveň orientačních cen v rámci společenství a tak umožní udržet cenu na vyšší úrovni, než by tomu bylo v případě působení pouze neviditelné ruky trhu. Podle Neumanna (2004) je export podporován vývozními refundacemi, které představují rozdíl mezi cenou na světových trzích a vnitřní cenou Evropského hospodářského společenství. Díky vývozním refundacím je tedy možné prodávat na světových trzích drahé, evropské, zemědělské výrobky. Druhým nástrojem jsou mezní respektive prahové ceny, které reflektují skutečnost, že světové ceny zemědělských produktů jsou často pod 47

48 cenou, za kterou je produkován evropským zemědělcem. Z tohoto důvodu je uvalena vyrovnávací dávka na import zemědělských výrobků ze třetích zemí, která tak přiblíží světovou cenu na úroveň hladiny EU. Mezní cena tedy zvyšuje konkurenceschopnost evropského zemědělce a chrání před levnější produkcí z nečlenských států. Mimo tato opatření se aplikují i mezinárodně obchodní nástroje jako jsou např. cla či množstevní omezení jako ochrana před importéry Financování Společné zemědělské politiky Podle Žufana (2004) prošlo financování SZP velkou změnou po odchodu francouzského státníka de Gaulla z vysoké politiky v roce Do roku 1969 pokrývalo EHS svůj rozpočet z finančních prostředků členských zemí. Příspěvky se kalkulovaly na základě velikosti a ekonomické síly jednotlivých zemí. V roce 1970 přijala Rada Evropské unie nařízení o vlastních zdrojích Společenství, mezi které patří: a) Celní výnosy se odvozují dle společného celního sazebníku. Tyto cla jsou aplikovány na zboží dovážené z tzv. třetích zemí na vnitřní trh EU. Členské země Unie, jenž tato cla inkasují, si mohou ponechat 10 % z vybraného objemu cel na krytí administrativních nákladů tohoto výběru a jejich správy. Od Berlínského summitu v roce 1999 nastala výrazná změna v rámci celních výnosů. Objem prostředků, které si členské země mohou ponechat na krytí administrativních nákladů a jejich správy se navýšil o 15 % na finálních 25 %. Výnosy z cel, které putují do rozpočtu EU, měly v letech podíl na celkových příjmech okolo 15 %; b) Zemědělské vyrovnávací dávky jsou stanoveny jako pevné celní ekvivalenty (cla, přirážky a vyrovnávací dávky) celního sazebníku Evropských společenství. Tyto dávky by se daly charakterizovat jako odčerpávající platby vyplývající z realizace SZP a agrárního obchodu s nečlenskými státy; c) Vlastní zdroj vyplývající z daně z přidané hodnoty. Tento odvod je tvořen 1 % základu DPH daného členského státu, v současnosti. Ačkoliv se tento zdroj stal jedním z největších zdrojů ze tří základních pro rozpočet EU, jeho význam 48

49 se bude v budoucnu stále snižovat ve prospěch zatím posledního zdroje, kterým je podíl na HDP; d) Podíl na hrubém domácím produktu je relativně nejmladším způsobem financování rozpočtů EU. Byl zaveden v roce 1988 z důvodu rostoucích nároků Společné zemědělské politiky a potřebě financovat strukturální fondy a fond soudržnosti. Obrázek č. 11: Výdaje na SZP v letech (ve stálých cenách roku 2007) Zdroj: CAP expenditure: European Commission, DG Agriculture and Rural Development (Financial Report), vlastní zpracování Základním východiskem rozpočtu EU je, že nesmí být deficitní, čili výdaje tohoto rozpočtu nesmí přesáhnout příjmy ve stejném období. Příprava a plnění rozpočtu je svěřena Evropské komisi. Evropský parlament a Rada ministrů projednávají a schvalují skrze své rozpočtové orgány výši rozpočtu vzhledem k budoucím aktivitám EU. Dohled nad plněním rozpočtu a účetních dokladů zajištuje Účetní dvůr spolu s Evropským parlamentem. Klíčovým dokumentem při tvorbě rozpočtů je finanční perspektiva, která je tvořena z důvodu zajištění rozpočtové disciplíny. Tento střednědobý finanční plán vymezuje maximální výši a složení nadcházejících výdajů z rozpočtu vzhledem k předpovědi budoucího ekonomického růstu EU. Na finanční perspektivě participuje Evropský parlament, Rada EU a Komise. Nejdůležitěji roli má ovšem Evropská rada, 49

50 která musí na svém zasedání jednomyslně schválit tento dokument. Největší podíl na výdajích EU zaujímá stále Společná zemědělská politika, která se na celkových výdajích v programovacím období podílela v průměru 43 %, tento podíl představuje 371,6 miliard eur (Kunešová, 2011). Zemědělské fondy představovaly již od počátku evropského hospodářského společenství majoritní výdajovou položku v rozpočtu. Fojtíková (2008) uvádí, že v roce 1970 byla do Zemědělského fondu převedena částka 5 228,3 mil. ECU (European Currency Unit), která představuje 96 % celkového rozpočtu Společenství. Mezi lety byla značná snaha o snížení rozpočtu na SZP ze strany vlád členských zemí evropského hospodářského společenství. Tyto snahy vyvrcholily v roce 1980, kdy výdaje SZP poklesly o více než 23 % k roku 1970 na 72,3 % rozpočtu Společenství. Do roku 1990 byl trend rychle klesajících výdajů do SZP stále silný, ačkoliv již nebyl tak dramatický jako v předešlé dekádě. Pokles činil necelých 14 %. I přes tento klesající trend představují v současnosti výdaje na SZP největší výdajovou položku společných zdrojů Unie, tedy % celkových výdajů rozpočtu. Podle Baldwina (2013) se razantně zvýšily příjmy ze zemědělských činností v návaznosti na MacSharryho reformy, ale od té doby již rostou velice pomalu. V rámci shromažďování informaci ze zemědělských farem byly vytvořeny analýzy, které poukázaly na dva významné problémy. Záhada zemědělských příjmů byla vyřešena, údaje naznačují, že velká část podpory SZP končí u menšiny velko-farmářů. Konkrétně se jedná o 70 % podpory, která míří k 25 % farem, podle zdrojů OECD. Mezi hlavní příjemce SZP patří nadnárodní společnosti jako např. Tate & Lyle (cca 180 mil. EUR), Nestlé (cca 30 mil. EUR), nebo také majitelé velkých zemědělských ploch jako např. Vévoda z Westminsteru či královská rodina v čele s Alžbětou II. Příjmy těchto velkofarmářů se pohybují vysoce nad průměrem zemědělského sektoru Charakteristika zemědělského sektoru v EU Evropská unie v současnosti tvořena 28 evropskými státy s přibližně 507 miliony obyvatel. V každém státe se nachází několik regionů, které mají různé podmínky pro zemědělskou produkci. Fojtíková (2008) uvádí, že evropské zemědělství si udržuje konkurenční výhodu ve formě vysoké kvality získávaných, resp. produkovaných výrobků. V EU je obděláváno více než 164 tisíců hektarů půdy, které představují polovinu 50

51 rozlohy unie, a je zde zaměstnáno zhruba 9,9 milionů osob, což odpovídá necelým 3 % v zemědělském sektoru k roku Ráz krajiny a klima v 28 zemí EU umožňuje produkovat téměř všechny zemědělské produkty. V případech produkce masa, vína, olivového oleje či lihovin jako například whisky je EU světovou jedničkou. Přesto, že se význam zemědělství v EU, resp. venkovských hospodářství snižuje, stále tento sektor přispívá k dosažení hospodářského růstu v následných fázích zpracování. Zemědělství v EU nemá pouze funkci produkční, ale i funkce mimoprodukční jako potravinová bezpečnost, nebo údržba a zachování životního prostředí. Pro současnou úroveň zemědělství jsou charakteristické následující rysy: EU má v zásadě udržitelný a efektivní zemědělský sektor, který je etablovaný na využívání nezávadných metod produkce, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Tyto produkce jsou hygienické a bezpečné; EU zaujímá jedno z předních míst v rámci exportu a importu zemědělských produktů; zemědělství EU je konkurenceschopné a moderní; v rámci přerozdělení finančních prostředků EU do zemědělského sektoru se přispívá k uchování a rozvoji života na venkově. Zemědělství EU již nemá pouze funkci produkční, v novém pojetí zemědělství úzce souvisí s venkovskými komunitami a lidmi, kteří na venkově žijí a pracují. V současnosti je velice aktuální téma udržitelného rozvoje krajiny, který je rozhodující pro udržení biodiverzity. Skrze společnou zemědělskou politiku jsou zemědělci motivování k přizpůsobení zemědělských metod a systému, aby se tak vyrovnali s negativními ekonomickými dopady ekologicky udržitelného zemědělství a měnícího se klimatu. Zemědělství generuje na venkově mnoho pracovních míst a je proto důležité udržet v těchto lokalitách občany v produktivním věku. Celkově vzato je zemědělství a produkce potravin zásadním prvkem našeho hospodářství a společnosti. Ve všech 28 členských státech EU je zaměstnáno přibližně 16 milionů osob pracují v zemědělském a potravinářském odvětví, tyto odvětví dohromady poskytují 7 % všech pracovních míst a vytváří 6 % evropského hrubého domácího produktu. Značná část zemědělských podniků je poměrně malá, průměrný zemědělec EU hospodaří na 12 hektarech půdy. Vzhledem ke skutečnosti, že 70 % agronomických podniků hospodaří na ploše menší než 5 hektarů, je obtížné získat dobré vyjednávací podmínky od primárních zpracovatelů. 51

52 SZP počítá s nárůstem světové populace na 9 miliard lidí v roce 2050 a evropské zemědělství by mělo hrát významnou úlohu v produkci potravin pro tak velkou populaci (Politiky Evropské unie: Zemědělství, Generální ředitelství pro komunikaci, 2014). Společná zemědělská politika je do značné míry kontroverzní, především díky dotacím ze strany EU, které tvoří 40 % z celkového rozpočtu. Ovšem je nutné si uvědomit, že SZP nezahrnuje pouze zemědělské producenty, ale také průmyslové zpracovatele. Zemědělská činnost je jednou z hlavních činností ve většině periferních a venkovských oblastí EU. Velká část pracovníků agrárního sektoru je motivována prostřednictvím programů rozvoje venkova diversifikovat své činnost, tak aby se zvýšila síla venkovského hospodaření. Zemědělci v mnoha zemích se snaží dostat na lepší místo v komoditním řetězci, tak že zpracovává potraviny. Dalším podporovaným způsobem rozvoje venkovských oblastí je poskytování služeb a ubytování turistům v rámci agroturistiky. Tyto rozvojové a finanční stimuly ze strany SZP jsou velice důležité, protože v případě zániku zemědělství by v určitých oblastech došlo k výrazné migraci a oslabila by se územní soudržnost. V případě malých zemědělských podniků se postupně vyvinula obtížná situace. Na farmách jsou zaměstnání především starší zemědělci, resp. zemědělci nad 55 let tvoří více jak 56 % pracovní síly malých podniků. Méně než 12 % zemědělců je starších 35 let, viz obrázek níže (Společná zemědělská politika: partnerství mezi Evropou a zemědělci. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2012). Graf č. 1: Věkové kategorie zemědělců v EU 17% 25% Méně než 35 let let 16% 11% 56% 31% let let 65 a více let Zdroj: EUROSTAT, 2007, vlastní zpracování 52

53 3.4 Zemědělská politika v České Republice Zemědělská politika v poslední etapě totalitní éry se vyznačovala podle Bičíka (2005) vysokou intenzitou rostlinné a živočišné produkce, která přesahovala světový průměr a blížila se některým západoevropským zemím. V případě pšenice mělo tehdejší Československo nejvyšší hektarový výnos v porovnání s Rakouskem, Polskem či Maďarskem. Tato vysoká úroveň zemědělské produkce byla zapříčiněna tehdejší agrární politikou, která usilovala o potravinovou soběstačnost a převahu vývozu nad dovozem. Tato politika mimo jiné vedla k potížím při zásobování Československa ovocem, zeleninou a jinými dovozovými výrobky. V porovnání se zeměmi jako Polsko či Maďarsko disponovalo Československo relativně nízkou vybaveností zemědělským půdním fondem na jednoho obyvatele, ovšem vysokou intenzitou hospodaření na ZPF bylo dosaženo daných výkonů. V tomto období také výrazně rostly aktivity nezemědělské, mezi které lze zařadit výrobu krmiv a polotovarů, montážní a opravárenské provozy, atd. Tyto nezemědělské aktivity měly důležité funkce. Mezi nejdůležitější patří možnost sezonních prací méně využitých pracovníků socialistického sektoru a to především na venkově. Dále nezemědělské činnosti, které v rámci rizikového zemědělského hospodaření generovaly prostředky z těchto činností a vylepšovaly tak celkové výsledky zemědělského hospodaření. V určitých případech se tak mohlo stát, že až 90 % hrubé zemědělské produkce vytvářely právě nezemědělské aktivity, jako např. stavební čety, průmyslové montáže, oděvnické provozy či opravárenské dílny. To je mimo jiné důvod, proč bylo na počátku 90. let zaměstnáno 7 % ekonomicky aktivního obyvatelstva ( lidí) v primárním sektoru. Odlišný způsob zdanění zemědělských podniků byl v minulém režimu důvodem vysoké zaměstnanosti v tomto sektoru. Potužáková (2010) uvádí, že v sektoru zemědělství ČR v období mezi lety procházel strukturálními a vlastnickými změnami. Počet pracovníku v tomto sektoru se snížil, především v odvětví živočišné výroby, ovšem tento trend se od roku 2000 změnil. Pokles zaměstnanosti v zemědělském sektoru vedlo k zvýšení produktivity, avšak nárůst produktivity práce nekopíroval růst mezd v tomto sektoru. Přeměna primárního sektoru vedla k neuváženým krokům, které znamenaly znevýhodnění českého zemědělce a to na trhu domácím i zahraničním. Náklady na produkci značně vzrostly bez státních 53

54 zásahů, resp. dotací a tyto výrobky přestaly být konkurenceschopné. Nízká ochrana zemědělců vedla k nadměrným dovozům subvencovaných zemědělských produktů z EU. Zemědělská politika ČR v tomto období reálně nepodporovala export tuzemských výrobku do zahraničí. Obrázek č. 12: Základní model agrární politiky ČR do roku 1989 Ceny vstupů Nákupní ceny Dif. příplatek Prémie... Dotace zrát Dotace biologických a jiných služeb Velkoobchodni ceny potravin Maloobchodni ceny potravin Zdroj: Bečvářová, 2005, vlastní tvorba Podle Lukáše a Neumanna (2000) lze danou situaci vysvětlit modelem zemědělské politiky, která byla přijata na počátku 90. let. Autoři tohoto modelu tvrdí, že není vhodné kopírovat ochranářský systém EU. Základním postulátem českého modelu byla liberální politika, která hledá přijatelný kompromis, v jaké situaci bude vyvinut patřičný tlak na nutné strukturální změny, tak aby nepřivodil likvidaci zemědělských producentů. V tomto období se využívalo převážně tržně konformních nástrojů ke snižování výkyvů v rámci zemědělských trhů. Z důvodu předvstupního období do EU, resp. SZP a problémů, kterým čelili čeští zemědělci, byly přijímány určité nástroje velice blízké politice EU. Mezi ně lze zařadit například Státní fond tržní regulace (SFTR), jenž byl zřízen v roce 1992 pro intervenční nákupy a prodeje zemědělských výrobků, včetně vývozu. Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF), který byl založen roku 1994, poskytoval především záruky na lesnické a zemědělské úvěry či dotoval úroky z úvěrů pro zemědělské podniky. Dále byly poskytovány návratné i nenávratné dotace 54

55 pro oblasti nejméně příznivé pro zemědělskou produkci. Většina produkce českých zemědělců v této době čelila nízké celní ochraně ze strany státu, tehdejší politika se výrazně lišila od politiky EU, která měla za cíl zachování stability domácího trhu a určitý stupeň soběstačnosti v agrární politice. Subvencovnání domácího zemědělství a rozvoj venkova bylo také na značně nižší úrovni vzhledem k EU. Absence výše zmíněných nástrojů hospodářské politiky ČR významně oslabovala konkurenceschopnost českého zemědělce a ekonomickou stabilitu českého zemědělství. V roce 2004 došlo k plánovanému rozšíření Evropské unie o deset nových států včetně České republiky. Toto přistoupení bylo podmíněno přístupovým procesem, který byl zahájen v přistupujících zemích již od druhé poloviny 90. let. EU postupně liberalizovala zemědělský trh na základě recipročního přístupu. V rámci přístupových smluv byly stanoveny bezpečnostní klauzule a klauzule o potravinové bezpečnosti, které fungovaly jako pojistky pro případ nerespektování či nesprávného dodržování veterinárních a hygienických pravidel EU. Od vstupu těchto zemí do Unie došlo k úplnému uvolnění obchodu se zemědělskými výrobky, zvýšily se výkupní ceny a rozšílily se možnosti exportu. To mimo jiné znamenalo i zvýšení příjmu, resp. životní úrovně českých zemědělců. (Fojtíková, 2008) Koncepce agrární politiky ČR pro roky vychází z podmínek z podmínek přístupové smlouvy mezi ČR a EU, která byla podepsaná v roce 2003 a navazuje na SZP. Tato koncepce reaguje na výzvy současné i budoucí na úrovní domácí, evropské i celosvětové. Vzhledem k omezeným možnostem podpory ze strany státního rozpočtu nedosáhlo české zemědělství předpokládané úrovně předvstupní agrární politiky. Mezi lety činily produkční podpory ČR v průměru 23 % oproti EU 15, které ve stejném období dosahovali 35 %. Pokles pracovníků mezi lety činil 375 tisíc ekonomicky aktivních obyvatel. Základní cíl českého zemědělství, zastavit rapidní snižování zaměstnanosti a produkční rozměr zemědělství se podařilo dosáhnout. Zaměstnanost a produkční rozměr zemědělství v ČR nadále mezi lety klesalo, ovšem v podstatně nižší míře než tomu bylo v předchozích letech. Produktivita práce, která se zvyšovala mimo jiné i díky úbytku pracovníků neznamenala reálný nárůst mezd v tomto sektoru. Tato situace byla zapříčiněna především častými výkyvy počasí a špatnou hospodářskou situací uvnitř zemědělských podniků (Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU , 2004). 55

56 3.4.1 Systém mléčných kvót Systém mléčných kvót byl v České Republice zaveden (v EU již od roku 1984). Zrušení tohoto systému bylo odsouhlaseno již v roce 2008 v souvislosti s liberalizací trhu. Tento krok byl podpořen i ze strany ČR. V současnosti je velice aktuální otázkou, jaká bude situace na trzích mléka v ČR resp. EU vzhledem k ukončení mléčných kvót k Vzhledem k současnému stavu na trzích mléka lze tvrdit, že nastala nejvhodnější doba na zrušení mléčných kvót v EU. Po několika dekádách se produkční ceny kravského mléka v EU přiblížily k cenám světovým. Spotřeba mléka a mléčných výrobcích se zvyšuje na většině rozvojových trzích. Kdo, respektive, které země budou mít největší prospěch ze zrušení mléčných kvót. Především severské země tzv. mléčného pásu, mezi které patří Německo, Nizozemí, Polsko, Dánsko, Irsko, Švédsko, Finsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko. V těchto zemích jsou lokalizování farmáři, kteří vytvářejí zisky při současných cenách mléka. Země jako například Německo, Polsko, nebo také Nizozemí se dlouhodobě připravují na zrušení systému mléčných kvót mnoha způsoby, mimo jiné zvětšují svá stáda s cílem zvýšení produkce. V případě ČR se výrazně zlepšila situace, především díky investicím do technického vybavení, které vedlo k snížení nákladů na jednotku produkce. Zvýšila se užitkovost krav a postupně dochází na zvyšování produktivity práce v zemědělství ČR. Jednou z nejdůležitějších otázek ovšem je zdali tuzemští zemědělci využijí možnost vytvořit odbytové organizace, které mohou ovládnout maximálně 33 % trhu s mlékem. Důležité je zmínit, že v ČR působí několik odbytových organizací, ale ani jedna nedisponuje dostatečnou silou k ovlivnění ceny mléka. Ačkoliv několik zemí v rámci EU je lépe připraveno na zrušení systému mléčných kvót, tak podle mého názoru tento fakt nepovede k úpadku této oblasti živočišné výroby v ČR. Je pravděpodobné, že některá družstva či zemědělské podniky lokalizované na území ČR nesnesou konkurenční tlak ostatních producentů a zaměří se na jiné oblasti zemědělské výroby nebo zbankrotují. Samotné zrušení kvót podle mého názoru způsobí cenové fluktuace na trzích mléka v prvních letech, urychlí rozsáhlý proces strukturálních změn v tomto odvětví, který probíhá mnoho let a zvýší geografickou koncentraci mléčné produkce v Evropě (Astley, 2015). 56

57 3.5 Globalizace Termín globalizace je těžko definovatelný, protože prostupuje celé spektrum společenských věd a oborů lidských činností. Obecně by se dalo říci, že globalizace je proces, který ovlivňuje společnost bez ohledu na geografickou vzdálenost. Vzhledem k technickým a technologickým inovacím došlo k rapidnímu snížení nákladů na komunikaci a dopravu, které vedou k začlenění obyvatel a zemí v rámci světa. Význam jednotlivých států se postupně snižuje ve prospěch mezinárodní ekonomické a politické integrace. Pichanič (2004) vidí globalizaci jako světový proces, který činí svět, jeho ekonomické systémy a jeho národní společenství více uniformním, integrovaným a navzájem na sobě závislými. Globalizační proces zahrnuje zmenšující se svět, protože čas, který je nutný k přesunu člověka, zboží nebo informace z jednoho místa na druhé, se neustále zkracuje. Globální kultura, ekonomika a dramatická změna životního prostředí v měřítku, které doposud neexistovalo, stvořilo tzv. světového občana. Wiarda (2007) upozorňuje, že globalizace není pouze neutrální a homogenizační proces působící na všechny skupiny, země a kontinenty stejným způsobem. Některé národy a spolky národů benefitují z globalizace více a některé méně. Například USA, s nejvíce liberálním a otevřený trhem na světě, je v pozici, kdy čelí nejvyšším ziskům z globalizace. S nástupem poslední vlny globalizace se zvýšil počet demokratických států ve světě. Tento nárůst demokratických zemí ve světě je z velké části zapříčiněn vzájemnými vztahy daných zemí a Spojených států amerických, univerzálním půvabem demokracie a úspěchu kapitalistické ekonomiky otevřených trhů. Podle Robertsona (1992) lze spatřit hlavní projevy globalizace: V soustřeďování přímých zahraničních investic, které vede k převaze financí nad výrobou, neustále se zvyšuje význam know-how a odborných systémů, které snižují obchodní rizika, rostoucí počet nadnárodních společností a jejich významu ve společnosti, vznik skupiny mezinárodních obchodníků, rozvoj nadnárodní hospodářské diplomacie, 57

58 integrace národních států do nadnárodních celků a klesající význam moci národních států v určitých oblastech, přiostřuje se boj mezi cílovými regiony přímých zahraničních investic, důležitými atributy regionu PZI je cena pracovní síly a úroveň ekologických standardů. V případě České republiky, která se v roce 2004 připojila k Evropské unii lze spatřit také mnoho prvků rozvíjející se globalizace. V rámci přijetí Lisabonské smlouvy se musela ČR vzdát jisté části národní suverenity, která byla delegována na evropské instituce. Mezi nejvíce patrné patří zemědělské kvóty, tzv. eurozatykač a především odstranění bariér pro volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a pracovní síly. Kořeny ekonomické globalizace moderního světa lze spatřovat již od 19. století. Podle Pichaniče (2004) je možné rozdělit globalizaci do tří vývojových fází: První globalizační vlna začala v 70. letech 19. století v důsledku nově získaných výhod v dopravě a snížení obchodních bariér mezi jednotlivými státy, které vedly k efektivnějšímu využívání půdy v zemích s nadbytkem zemědělské plochy. Na základě těchto změn docházelo k rapidnímu růstu toků kapitálu, zboží a především pracovních sil. Největší migraci pracovních sil byl zaznamenán ve směru z Evropy do severní Ameriky, čítala 60 milionů lidí. V Asii obyvatelstvo migrovalo především z hustě obydlených částí Indie a Číny do Barmy, Thajska, Filipín, Vietnamu či Srí Lanky. V průběhu první globalizační vlny čítala migrace 10 % tehdejší světové populace. První vlna globalizace končí v roce 1914 z důvodu nerealistické ekonomické politiky, kterou zastávaly některé mocnosti. Důsledkem byla vysoká nezaměstnanost a nacionalismus, které vedly k první světové válce. Necelou dekádu po První světové válce došlo ke krachu obchodu s cennými papíry na newyorské bance, který uvrhl svět do velké hospodářské krize. Dříve než se národní hospodářství vymanila z velké deprese, přišla Druhá světová válka, která definitivně utlumila globalizační mechanismy. Druhá vlna globalizace započala v 50. letech 20. století. V této době se vytvářela nová uskupení, především mezi hospodářsky vyspělými státy. V Evropě byla založena organizace pro podporu ekonomické integrace EHS. Jedním z prvních uskupení byla RVHP, která vznikla již v roce 1949 jako protipól Marshallova plánu. Do 60. let 20. století držely socialistické státy krok s kapitalistickými 58

59 uskupeními. Ovšem síla volného trhu se začala v dlouhodobém horizontu stále více projevovat a docházelo tak k zaostávání státu s centrálně plánovanou ekonomikou. V roce 1960 byla založena na principech tržní ekonomiky a demokracie OECD, která seskupovala rozvinuté státy z celého světa. Státy západní Evropy, severní Ameriky a Japonsko pod hlavičkou GATT se snažily obnovit dřívější obchodní vztahy prostřednictvím multilaterálních smluv. V této globalizační vlně docházelo především k exportu primárních a posléze i sekundárních komodit. Hospodářská nerovnost mezi státy rozvojovými a rozvinutými se dále prohlubuje. Nedostatečná výkonnost RVHP spolu se značnými náklady na zbrojení vede k rozpadu Sovětského svazu. Třetí globalizační vlna probíhá od začátku 80. let 20. století až do současnosti. Pro tuto vlnu jsou typické globální telekomunikační sítě, bezhotovostní platby, mobilní komunikace, nebo decentralizované digitální měny. Velké rozvojové země jako například Čína, Indonésie či Filipíny otevírají své hranice mezinárodním investicím a obchodu. V této době dochází také k nové mezinárodní dělbě práce, kdy se ve vyspělých zemích snižuje počet pracovních míst v sekundárním sektoru ve prospěch nově industrializovaných zemí. Cena pracovní síly v rozvojových ekonomikách je podstatně nižší než v státech rozvinutých, proto většina nadnárodních společností přesouvá své výrobní kapacity právě tam. Nejvíce povzbuzující vývoj zaznamenaly rozvojové země právě v poslední vlně globalizace. Velká skupina rozvojových zemí v čele s Čínou, čítající více než 3 miliardy lidí se dostala na globální trhy. Nadbytek pracovní síly jim dává konkurenční výhodu v pracovně náročných provozech a službách. V těchto zemích byl zaznamenán značný nárůst exportu. V roce 1980 tvořil export výrobků rozvojových zemí pouze 25 %, ale již v roce 1998 se export výrobků zvýšil na 80 %. Rozvojové země od 80. let podstatně zvýšily i export služeb a během dvou dekád se přiblížily k hodnotě exportu služeb rozvinutých zemí. To je mimo jiné zapříčiněno moderními trendy outsourcingu a offshoringu v soukromém sektoru. Mezi hlavní hybné síly tohoto procesu patří změna ekonomické politiky jednotlivých států, sazebníky na export výrobků zpracovatelského sektoru v rozvojových zemích se postupně snižují a mnoho rozvinutých zemí zrušilo bariéry k zahraničním investicím v rozvojových zemích. Tyto změny se promítly 59

60 i v primárním sektoru, export zemědělských komodit v rozvojových zemích značně klesl stejně tak i export minerálů. (Collier a Dollar, 2002) Poslední globální vlna přinesla velkou změnu i v soukromém sektoru. V této době začaly vznikat první nadnárodní společnosti, které vznikly díky procesu integrace. Jeníček (2002) uvádí, že integrace probíhala ve dvou směrech. Vertikální integrace logicky propojuje návazné články distribučního řetězce. Integrace horizontální má za následek vznik více dominantních společností na úrovni dodavatelsko-odběratelských vztahů. Nadnárodní společnosti jsou jedni z nejsilnějších aktérů globální ekonomiky, kteří se chovají ve všech ekonomických teritoriích, kde působí, jako jediný subjekt a alokují zdroje pro maximální efektivitu jejich využití. Vlastnictví nadnárodních společností je značně nejasné, vzhledem k jejich rozsahu jsou zřídka kdy vlastněny jednou osobou. V současném světě existuje více než nadnárodních společností s více než dceřinými společnostmi. Počet těchto společností se zvýšil oproti 70. letům více než osminásobně. 3.6 Riziko v zemědělském podnikání Riziko je výraz, pro který neexistuje obecně uznávaná definice, signalizuje nejistý výsledek určité činnosti, nebo stavu s možným nežádoucím výsledkem. Riziko tedy vyjadřuje určitou pravděpodobnost nejistoty reálného výsledku, který je rozdílný od plánovaného. Riziko je součástí života všech lidí a jejich činností. V případě podnikání jsou rizika vnímána velmi důkladně, ať už jsou reálná či potenciální, protože mohou znamenat pro majitele ztráty a v určitých případech i bankrot. Podniková rizika se v dnešním globalizovaném světě stávají čím dál více komplexnějšími a je nutné na ně reagovat. Z tohoto důvodu jsou vyvíjeny nové metodiky a postupy jak zvládat riziko vyplývající z existence podniku. Rizika jsou ze své podstaty jedinečná, nelze je uspořádat v nějakém univerzálním systému do kategorií či tříd. Je, ovšem možné kategorizovat riziko v rámci jedné organizace, nebo jednoho oboru činnosti. Tichý (2006) uvádí, že rizik je neomezeně mnoho a rozděluje je na: Hmotné riziko projevuje se tak, že je zpravidla určitým způsobem měřitelné, 60

61 nehmotné riziko souvisí s duševní činností nebo nečinností, označuje se také jako psychologické riziko, spekulativní riziko toto riziko je podstupováno záměrně, kdy motivem je zisk. čisté riziko je takové riziko, jehož realizace je za všech okolností negativní, a kterému se dobrý manažér snaží vyhnout. Čisté riziko je často pojistitelné, ale je finančně nákladné, a nejde sjednat za všech okolností, systematické riziko tomuto druhu rizika je vystaveno několik projektů určité třídy. Systematické riziko se nedá regulovat pomocí diverzifikace, nesystematické riziko se vztahuje pouze na jeden projekt a je na ostatních nezávislé. Tento druh rizika se dá snížit pomocí diverzifikace investičního portfolia, pojistitelné riziko jde o přenesení rizika na třetí stranu za úplatu, strategické riziko uplatňuje se ve strategickém rozhodování, kde klíčovou otázkou je co se má dělat, operativní riziko je jedním ze základních prvků operativního rozhodování, kde klíčovou otázkou je jak se má dělat, odhadované riziko nelze numericky odvodit či popsat, můžeme o něm říci pouze, zda existuje nebo neexistuje. Podle Špičky (2006) je důležité klást na řízení rizik v zemědělství velký důraz, protože zemědělství je především surovinovou základnou pro výrobu potravin a škody v této oblasti by mohly vést k ohrožení potravinové bezpečnosti ČR a činit problémy v oblasti zaměstnanosti. Podnikání v zemědělství zahrnuje celou řadou rizik, která souvisí se specifickými rysy daného odvětví, jako je například biologický charakter produkce, významný vliv klimatu, počasí a přírodních katastrof, nízká cenová a důchodová pružnost na agrárních trzích, omezená skladovatelnost zemědělských produktů, sezónnost produkce a jiné. Proto je zemědělství pojímáno jako jedno z odvětví s nejvyšší mírou rizika. V neposlední řadě by se dala zmínit averze zemědělců vůči podnikatelskému riziku, která se projevuje preferováním jistého výsledku před výsledkem nejistým se stejnou očekávanou hodnotou. Zkušenosti z praxe však ukazují, že podceňování či v krajním případě ignorování rizika ohrožuje hospodářskou prosperitu firem a v mnoha případech i jejich existenci. Řízení rizik v zemědělství bude stále aktuálnějším tématem, zejména kvůli klimatickým rizikům, rostoucí konkurenci a liberalizaci zahraničního obchodu, která zvýší kolísání cen. 61

62 Prvním logickým krokem v procesu snižování rizik je jejich analýza. Kvalitně vypracovaná analýza rizik je elementárním vstupem pro efektivní řízení rizik. Tato analýza hledá možná rizika pro podnik. Na základě pravděpodobnosti uskutečnění a dopadu na aktiva jsou jednotlivá rizika kategorizovány podle jejich závažnosti. Podle Smejkala (2013) zahrnuje analýza rizik zpravidla: Identifikaci aktiv vymezení posuzovaného subjektu a popis aktiv, které vlastní, stanovení hodnoty aktiv určení hodnoty aktiv a jejich význam pro subjekt, ohodnocení možného dopadu jejich ztráty, změny či poškození na existenci, nebo chování subjektu, identifikaci hrozeb a slabin určení druhů událostí a akcí, které mohou negativně ovlivnit hodnotu aktiv, určení slabých míst subjektu, které mohou umožnit působení hrozeb, stanovení závažnosti hrozeb a míry zranitelnosti určení pravděpodobnosti výskytu hrozby a míry zranitelnosti subjektu vůči dané hrozbě Nástroje řízení rizik v zemědělství Špička (2006) uvádí, dvě základní strategie, díky kterým zemědělci mohou čelit rizikům. První strategie řízení rizik počítá se sdílením rizika s ostatními subjekty na trhu (risk-sharing strategies). V tomto systému řízení rizika jsou hlavními nástroji vertikální integrace, pojištění, volné sdružení několika firem, joint venture, marketingové kontrakty nebo také obchodování na trzích features a opcí. Druhá strategie je založena na samostatné přístupu k řízení rizika (on-farm strategies). Mezi klíčové nástroje této strategie patří metody finančního managementu, které hledají optimální produkční bod vzhledem k rentabilitě, míře zadluženosti a likviditě. Diverzifikace versus specializace Strategie podnikání založena na diverzifikaci, nespoléhá na jediný produkt, službu či region, ale rozděluje své aktivity do různých oblastí a tím se snaží minimalizovat riziko. Podle Zuzáka (2009) je diverzifikace náročná především na vstupní kapitál a manažerskou kapacitu podniku. Vzhledem k tomu, že jsou disponibilní zdroje každého podniku omezené, může dojít k opuštění některých dosavadních aktivit a zúžení portfolia aktivit v důsledku neúspěšné transformace podniku. Strategie specializace obecně 62

63 zvyšuje riziko a snižuje možnosti využití synergického efektu. Ovšem existují případy špičkových podniků v různých odvětvích, které vzhledem ke své specializaci dosahují vyšší ceny, mohou zvyšovat produkované množství a dosahovat tak úspor z rozsahu. Tyto podniky jsou v určitých případech stabilnější z krátkodobého hlediska více než podniky, které využívají strategii diverzifikace. Vzhledem k tomu, že je velice obtížné zjistit, která strategie je pro podnik nejlepší s ohledem na disponibilní zdroje, podmínky v podniku, makro okolí a potenciální rizikové faktory, je nutné, aby toto rozhodnutí bylo podrobeno důslednému zkoumání v rámci podnikového managementu, popřípadě vlastníků. Zemědělské pojištění V současnosti je nabídka zemědělského pojištění dostupná ve více než deseti bankovních institucí a pojišťovnách na území ČR. Nárůst počtu pojistitelů a druhů pojištění se opírá o lepší informace, kterými disponují tyto instituce, a na základě nich jsou schopny lépe odhadnout možné riziko. Podle Špičky (2006) je pojištění jednou z mála obecně dostupných finančních nástrojů řízení v zemědělství. Princip pojištění spočívá v přesunu rizika na pojistitele za úplatu. V případě vzniklé škody musí být splněny základní podmínky pro kompenzaci vzniklých škod podle podmínek uvedených v pojistné smlouvě. Tento případ řízení rizika se nazývá ex-post vzhledem k tomu, že se nejdříve musí stát nehoda, aby bylo dosaženo kompenzace. Podle Vávrové (2005) jsou státní dotace obvykle předmětem dalekosáhlé politické diskuse, protože poskytování finančních prostředků z veřejných zdrojů je zkoumáno z hledisko výdajů, účinnosti a fair soutěže. Důvodem, proč by měla být poskytována dotace na zemědělské pojištění, je skutečnost, že v zemědělství se vyskytuje více rizik ve srovnání s jinými odvětví. V roce 2003 proběhla v Soluni, Evropská konference o zemědělském pojištění, která se zaměřuje na prosazování podpory zemědělského pojištění z prostředků Evropské unie. Konference v Soluni zdůraznila význam zemědělského pojištění jako nejefektivnějšího nástroje minimalizace rizik na zemědělce. Bylo zde konstatováno, že rizikovost zemědělské produkce je na vzestupu. Jedním z důvodů je nedávný klimatické vývoj: extrémní události souvisejících s počasím jsou stále častější. 63

64 Výrobní postupy Podle Špičky (2006) jsou výnosy v zemědělské výrobě ovlivňovány zejména dvěma faktory a to přírodními půdně-klimatickými podmínkami a výrobními postupy. Technologický pokrok, který značné působí v zemědělství, zlepšil kontrolu nad produkčním procesem, protože však současně umožnil produkovat v extrémnějších podmínkách, vedl ke vzniku nových rizik. Nejdůležitějším krokem zemědělce při volbě strategie řízení výrobních rizik je výběr vhodného typu výrobního zaměření, na základě kterého zvolí adekvátní výrobní postupy. Vytváření a spravování rezerv Vytváření rezerv je logickým krokem k eliminaci či snížení následků potencionálních rizik, která nejsou předvídatelná, a tudíž mohou být kritická. Podle Smejkala (2013) jsou vytvářeny nejčastěji materiálové respektive hmotné a finanční rezervy. Finanční rezervy slouží podnikům k překlenutí bezprostředního nedostatku hotových finančních prostředků, které mohou vyplývat například z nesplacených pohledávek u obchodních partnerů, které ohrožují firmu druhotnou platební neschopností. V legislativě ČR stejně jakou dalších zemí jsou předepsány účetní rezervy, které slouží k financování nákladů v budoucnosti, nebo na úhradu kurzových ztrát. V současností se jako nejlepší řešení pro stanovení výše potřebných rezerv využívají auditorské metody. Tyto metody hledají optimální poměr mezi potřebnými náklady na krytí ztrát a udržováním mrtvých peněz na účtu. Při spravování rezerv se ve velké míře diverzifikují finanční prostředky na hotové peníze, vysoce likvidní cenné papíry, termínované vklady, depozitní certifikáty atp. Získávání dodatečných informací Většina rozhodnutí činěných v podnikové praxi je založena na analýze a syntéze relevantních informací, které vedou k snížení rizika. Smejkal (2013) uvádí, že získávání informací je jedna z nejdůležitějších metod snižování rizika v obchodním kontaktu firem. Obchodní riziko se snižuje, pokud jsou získávány dodatečné informace o obchodních partnerech, konkurenci v odvětví či spotřebitelích pomocí marketingových průzkumů a jiných nástrojů. Základní i zevrubné informace o podnicích lze získat v současné době na internetových stránkách daných společností, oficiálním serveru českého soudnictví, obchodních věstnících a rejstřících. Podle Špičky (2006) jsou pro sektor zemědělství velice důležité informace o nových odrůdách, cenách jednotlivých komodit na trhu 64

65 i burze, nových technologiích, nových trzích a jiných podstatných faktech, které se dotýkají zemědělské výroby. Leasing Leasing je jednou z možností zvýšení výnosnosti a snížení rizika podniku. Zvýšení výnosnosti podniku je dáno dvěma faktory, použitím levnějšího cizího kapitálu a daňovým štítem, který snižuje daňové zatížení, protože úrok snižuje zisk, ze kterého se vypočítávají a následně platí daně. Riziko podniku se snižuje, protože podnik nenakoupil hmotný či nehmotný majetek, ale pouze pronajmul práva k užívání, za které se platí poplatek. Finanční zdroje, které by byly použity na nákup, mohou být využity na jiné investice, nebo do vytváření rezerv. Podle Valoucha (2012) existují dva základní druhy leasingu a to finanční a operativní leasing. Finanční leasing je specifický v tom, že po skončení doby pronájmu dochází k odkupu pronajaté věci nájemcem. Tento druh pronájmu ve většině případů dlouhodobější, než pronájem operativní a doba pronájmu se obvykle kryje s dobou ekonomické životnosti pronajímaného majetku. V případě tohoto druhu pronájmu je obvyklé přenést na nájemce i povinnosti spojené s údržbou, opravami a servisními službami pronajatého majetku. Leasing operativní je specifický v tom, že je obvykle uzavírán na dobu kratší než doba ekonomické životnosti pronajatého majetku a tento majetek je po skončení doby pronájmu vrácen pronajímateli respektive vlastníkovi. U této formy leasingu je zvykem, že náklady spojené s údržbou, opravami a servisními službami pronajatého majetku jsou hrazeny pronajímatelem. Benchmarking Synek (2009) uvádí, že benchmarking je metoda stanovování cílů s použitím externích informací. Tyto externí informace jsou základnou pro zlepšení procesu plánováním kontrolování a přijímání kvalitnějších rozhodnutí. V rámci benchmarkingu jsou klíčová data kvantitativního charakteru, protože informace kvalitativní jsou obtížně srovnatelné. Benchmarking je zaměřen na identifikaci relativní úrovně výkonnosti, a to zejména v oblastech, kde se výkonnost jeví jako nedostatečná. Pro tento účel se stanovují cílové ukazatele výkonnosti nebo získat informace o výkonnosti srovnatelných jednotek uvnitř srovnávaného podniku či provozní jednotky. Výsledkem benchmarkingu by měly být tzv. osvědčené praktiky pomocí kterých podnik zvýší svoji výkonnost v rizikových 65

66 oblastech svého podnikání. Tento proces porovnávání vede k uvědomění si silných a slabých stránek podniku, které mohou vést k zefektivnění činností a procesů v rámci podniku. Porovnání se ve většině případů provádí s nejlepší firmou v oboru či na trhu. Podle Špičky (2006) nevýhody benchmarkingu tkví v časové a finanční náročnosti, která je spojená s analýzou trhu a získáváním dat sledovaných firem. Jednoduché porovnání podnikových naturálních a finančních ukazatelů s podniky obdobné velikosti, zaměření či podobných výrobních podmínek si může každý zemědělský podnik udělat vlastními silami prostřednictvím zemědělské účetní datové sítě FAND. 66

67 VLASTNÍ PRÁCE 4.1 Vývojové tendence kravského mléka Světová produkce mléka se během posledních 52 let více než zdvojnásobila. Tento fakt je zapříčiněn mnoha faktory, mezi které patří mimo jiné automatizace výroby, výzkum a vzdělávání, zvýšení průměrné roční dojivosti krav, zemědělské dotace, populační růst a s tím spojená zvýšená poptávka po této komoditě především na asijských trzích Vývoj produkce kravského mléka ve světě V roce 2013 bylo v rámci celého světa vyprodukováno 635,6 milionů tun kravského mléka, to je oproti roku 2003 nárůst produkce o více než 22 %. Za tímto nárůstem stojí především zemědělci z Číny, Indie, Turecka, Pákistánu a Brazílie. Třináct největších producentů mléka v roce 2013 zaujímalo 62 % celkové světové produkce mléka. Graf č. 2: Světová produkce mléka mezi lety v tunách Zdroj: FAOSTAT, vlastní zpracování Největším producentem mléka jsou Spojené státy americké, které zastávají tuto pozici již více než 5 dekád. V roce 2013 činil podíl Spojených států amerických na trhu mléka více než jednu sedminu (14,4 %). Produkované množství mléka ve Spojené státech 67

68 se mezi lety zvýšilo o 22 %. Druhým největším výrobcem mléka v současnosti je Indie, která v posledních letech čelila turbulentnímu nárůstu produkce mléka. Mezi roky se zvýšila produkce v této zemí o více než 73 %. Pokud bychom srovnali produkci mléka v Indii a Spojeném království, tak v roce 1965 činila produkce Indie polovinu vyprodukovaného množství ve Spojeném království, ovšem v roce 2013 činí produkce mléka v Indii více než dvojnásobek výroby ve Spojeném království. Podobnou dynamiku růstu produkce mléka vykazuje Čína, která je v současnosti třetím největším producentem mléka. Čína mezi roky zvýšila svoji produkci více než dvojnásobně, vzhledem k navýšení domácí poptávky. Mezi lety se výroba mléka v Číně stabilizovala a vykazovala pouze malé oscilace. V Jižní Americe je největším producentem mléka Brazílie, která zaznamenala v posledních dekádách značný nárůst produkce mléka. Mezi lety se výroba mléka zvýšila o 49 %. Německo, Francie, Spojené království, Polsko a Nizozemí patří mezi nejvýkonnější producenty v Evropě. Ovšem z níže uvedeného grafu je patrné, že produkce této komodity je v letech bez výraznějších nárůstů, či poklesů v produkci. Tento fakt je zapříčiněn mléčnými kvótami, které určují maximální možné produkované množství mléka pro každou zemi, a v případě překročení kvóty hrozí finanční pokuta. Nizozemí patří mezi nejefektivněji hospodařící zemědělce na světě, protože produkují nejvíce mléka vzhledem k rozloze státu. V Oceánii je největším producentem mléka Nový Zéland, který mezi roky zvýšil produkci o 31 % na 18, 883 mil. tun mléka. Mezi další země, které výrazně zvýšily svoji produkci mléka mezi lety patří Turecko (nárůst o 75 %) a Pákistán (nárůst o 63 %). Obecně by se dalo tvrdit, že největší nárůsty produkce kravského mléka byly zaznamenány v asijských zemích. Tato zvýšená produkce reaguje na zvýšenou poptávku po této komoditě na domácích trzích. V Číně export mléka stagnuje s náznakem k poklesu v posledních letech vzhledem k vypuknutí skandálu spojeným s kontaminací mléka melaminem, který vedl k zákazu dovozu čínského mléka na území EU a do dalších zemí. V případě Indie a Pákistánu jsou zřetelné tendence nárůstu vývozu mléka do okolních států. 68

69 Graf č. 3: Největší světový producenti kravského mléka v tunách mezi lety Zdroj: FAOSTAT, vlastní zpracování Vývoj produkce kravského mléka v EU 28 Ve většině rozvinutých evropských ekonomikách je znatelný nárůst roční dojivosti krav. Tento fenomén je přítomný i na území ČR. V roce 1952 činila průměrná roční dojivost 1600 litrů na jednu krávu, naproti tomu v roce 2014 činila průměrná roční dojivost již 7663 litrů. To je více než čtyřnásobné navýšení průměrné roční dojivosti na jednu krávu. ČR se řadí společně s Německem, Nizozemskem a skandinávskými státy ke špičce v EU. Tento pozitivní vývoj je zapříčiněn především výběrem správného plemene, složením krmiva, dostatečným osvětlením stájí, ale také sprchování krav v parných dnech a díky práci českých výzkumníků v oblasti živočišné produkce (Agris, 2012). Produkce mléka v EU se v posledních pěti letech jen mírně zvýšila. Nárůst produkce mléka mezi lety činil 3 %. Důvodem tak nízkého růstu produkce kravského mléka jsou mléčné kvóty, které byly zavedeny v roce 1984 z důvodu nadprodukce této komodity. Produkce mléka EU 15 činí zhruba 82 % z celkové produkce EU 28 resp. 69

70 EU 27. Ačkoliv jsou zavedeny mléčné kvóty ve všech zemích EU 28 tak produkce mléka převyšuje kapacitu dodávek do mlékáren a tudíž je nutný subvencovaný export za hranice EU. Stavy krav v EU 28 se v posledních pěti letech ustálily na počtu 23 mil. kusů. Počet krav v EU 15 činí zhruba 74 % z celkového počtu v EU. Průměrná roční dojivost krav v EU 28 se v posledních pěti letech zvýšila o 3,6 %, zatímco v EU 15 o 1,8 %. Důležité je ovšem zmínit, že průměrná roční dojivost mléka v roce 2014, v zemích EU 15 byla litrů, zatímco v EU 28 činila průměrná roční dojivost litrů. Pokud bychom tyto data srovnávali s průměrnou dojivosti na území ČR, tak se dá konstatovat, že průměrná roční dojivost je vyšší než v EU 28 i EU 15. Tabulka č. 4: Stav krav, průměrná roční dojivost a produkce mléka mezi lety Území EU 27 EU 28 Rok Stavy krav s tržní produkcí mléka (v mil. ks) 23,1 22,9 23,0 22,9 23,1 23,0 z toho EU 15 17,6 17,4 17,7 17,8 17,8 17,8 Průměrná roční dojivost z toho EU Produkce mléka (v mil. t) 149,3 151,2 151,9 151,6 152,3 153,9 z toho EU ,1 124,1 124,0 124,3 124,3 125,9 Dodávky do mlékáren (v mil. t) 136,3 139,0 139,6 139,8 140,4 142,3 z toho EU ,2 120,4 120,2 120,5 120,5 122,1 Zdroj: Situační a výhledová zpráva mléko 2013, vlastní pracování Mezi největší producenty kravského mléka v EU patří především Německo, Francie, Spojené království, Polsko, Nizozemí a Itálie. Těchto šest zemí se podílelo více než dvěma třetinami na celkové produkci mléka v EU v průběhu 15 let. Produkce kravského mléka na území EU se v průběhu 15 let zvýšila pouze o 0,8 % a nebyly zaznamenány v tomto období výraznější oscilace. Produkce mléka je v EU omezena mléčnými kvótami, které platí již od roku Vzhledem k dynamice produkce v jednotlivých zemích by se dalo tvrdit, že existují dvě skupiny zemí. První skupinou jsou země, které navyšují produkci mléka v posledních 15 letech. Do této skupiny patří Německo, Nizozemí a Polsko. I mezi jednotlivými zeměmi v rámci první skupiny by se daly nalézt rozdíly. Zatímco u Německa a Nizozemí byla zjištěna rychlejší dynamika růstu produkce kravského mléka, v Polsku se ve sledovaném období zvyšuje produkce mléka pomalejším tempem. Druhou skupinou 70

71 jsou země, které snižují produkci kravského mléka v posledních 15 letech, do této skupiny patří Francie, Spojené království a Itálie. Graf č. 4: Produkce mléka ve vybraných zemích v mil. kg Německo Francie Spojené království Polsko Nizozemí Itálie Česká republika Zdroj: FAOSTAT, vlastní pracování Produkce mléka v EU závisela 31 let na tzv. mléčných kvótách, které byly stanovovány EU. Od jsou tyto kvóty zrušeny, tudíž zemědělci v EU mohou produkovat neomezené množství mléka. V minulosti platili zemědělci sankce za neuposlechnutí stanovených kvót pro dané země. Zrušení mléčných kvót pravděpodobně povede k snížení ceny této komodity, protože se nabídka bude zvyšovat, zatímco poptávka nevykazuje růstové tendence. Tlak na snížení ceny mléka mohou vyvolat i majitelé obchodních řetězců, kteří budou požadovat snížení cen od zpracovatelů mléka a ti následně mohou tlačit na výkupní ceny mléka od zemědělců. Některé země jako například Německo, Nizozemí, Polsko či Maďarsko se připravují již několik let na zrušení kvót a navýšení produkce, skrze navýšení počtu dojnic a investic do produkčních kapacit. Důležitou otázkou bude, zdali najdou zemědělci z EU nové trhy, kde bude možné prodat kravské mléko za cenu, která bude konkurenceschopná. Spotřeba mléka a mléčných produktů se prudce zvyšuje v jižní Asií, do roku 2030 se na tomto území předpokládá nárůst spotřeby o 125 %. Mezi nejnadějnější trhy patří Čína, která ekonomicky stále roste a bohatství obyvatel se zvyšuje. Ovšem produkce 71

72 mléka v Číně vykazuje také nárůst a čínská vláda se snaží zajistit si soběstačnost. Mezi klíčové otázky pro nadcházející období produkce mléka a mléčných produktů v EU patří volatilita cen mléčných produktů, rovnováha na trhu a konkurenceschopnost. Vzhledem k faktu, že již neexistují žádné kvóty, může se produkce mléka v EU libovolně měnit a může se tedy stát, že při výrazné nadprodukci klesnou závratně výkupní ceny mléka. V případě, že bude produkce výrazně nižší než poptávka po mléku a mléčných produktech, cena nekontrolovaně vzroste. Evropští zemědělci si budou muset také zvyknout na tlak při generováni dostatečné přidané hodnoty jejich produktů, tak aby pokryly produkční náklady a vytvářeli zisk Vývoj spotřeby kravského mléka v EU 28 Mezi největší spotřebitele kravského mléka patří státy EU, resp. evropské státy. Do první desítky největších spotřebitelů mléka a mléčných produktu na osobu za rok patří pouze evropské státy. Finsko již několik let dominuje celosvětové spotřebě mléka a mléčných výrobků. Průměrná spotřeba této komodity na jednoho obyvatele za rok 2011 odpovídá 395,1 kg. Ve Finsku je vidět vzrůstající trend spotřeby této komodity v jednotlivých letech pozorování. Druhým největším spotřebitelem mléka a mléčných výrobků je Švédsko, ačkoliv trend spotřeby této komodity klesá na rozdíl od Finska již třetím rokem, spotřeba je stále vysoká. V roce 2011 činila spotřeba mléka a mléčných výrobků v tomto státě 342,3 kg na obyvatele za rok. Třetím největším spotřebitelem je Nizozemí, které je současně také jedním z největších producentů této komodity na evropském kontinentě. Spotřeba jednoho obyvatele Nizozemí činila 348,9 kg mléka a mléčných výrobků na obyvatele za rok Německo a Francie jakožto největší producenti mléka v EU, se umístili v první dvacítce největších spotřebitelů mléka. Německo i Francie mají relativně stálou spotřebu mléka a mléčných produktů v letech , která osciluje kolem hodnoty 250 kg na osobu za rok. Strmé zvýšení spotřeby této komodity zaznamenalo Polsko v letech 2010 a Spotřeba mléka a mléčných produktů se v roce 2009 rovnala 168,1 kg na osobu za rok, zatímco již v roce 2011 se spotřeba zvýšila na 197,9 kg na osobu za rok. Zvýšení spotřeby v Polsku mezi lety je rovno 15 %. Spotřeba mléka v České republice klesla mezi lety o více než 14 %. V roce 2011 činila spotřeba mléka 178,2 kg na osobu. Mezi státy EU s nejnižší spotřebou mléka na osobu patří Slovensko. Ačkoliv Slovensko čelí vzrůstajícímu trendu spotřeby mléka a mléčných produktů, stále nepřekročilo hodnotu 72

73 150 kg na osobu za rok. V roce 2011 se v této zemi spotřebovalo 132,7 kg mléka na osobu. Graf č. 5: Spotřeba mléka a mlékárenských produktu vyjma másla v zemích EU (v kg/na hlavu/rok) Zdroj: FAOSTAT, vlastní zpracování Vývoj produkce kravského mléka v ČR Produkce kravského mléka je ve všech zemích závislá v prvé řadě na počtu dojnic a průměrné roční dojivosti krav. Tyto dva aspekty jdou v podmínkách ČR již mnoho let proti sobě. Zatímco se počet dojnic prudce snižoval až do roku 1998, průměrná roční dojivosti krav se postupnými kroky zvyšovala. V roce 2014 činila průměrná roční dojivost litrů, což je oproti roku 1989 nárůst o 92,4 %. Produkce mléka v ČR zaznamenala po roce 1989 značný pokles. Z produkce mil. l kravského mléka v roce 1989 na mil. l v roce Výroba mléka v těchto letech tedy klesla o více než jednu třetinu a čelila největšímu poklesu produkce v posledních 30 letech. Tento pokles je zapříčiněn především politickými změnami a přechodem z centrálně plánovaného hospodářství na tržně orientovanou ekonomiku. Od roku produkce kravského mléka osciluje kolem hodnot mil. l. 73

74 Průměrná roční dojivost v l Výroba mléka v tis. l Graf č. 6: Produkce mléka v ČR v mil. l mezi lety Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování Průměrná roční dojivost krav se na území ČR v posledních 25 letech značně změnila. Po roce 1989 byl zaznamenán propad dojivosti, který trval až do roku Mezi těmito lety se snížila dojivost o 6,8 % průměru roku Tento propad je zapříčiněn především změnami politickými, změnami ve vlastnictví družstev resp. zemědělských podniků a přechodem z centrálně plánovaného hospodářství na tržně orientovanou ekonomiku. Od roku 1992 do současnosti se na území ČR zvyšuje průměrná roční dojivost krav. Nejvyšší nárůst v roční dojivosti krav byl zaznamenán mezi lety (nárůst o 471 l/rok), (nárůst o 334 l/rok) a (nárůst o 471 l/rok). Mezi lety se zvýšila průměrná roční dojivost o 92,4 %. Graf č. 7: Průměrná roční dojivost krávy v litrech v ČR Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování 74

75 Průměrný stav dojnic v tis. ks Podle soupisu hospodářských zvířat se od roku 1995 znatelně snižuje průměrný stav dojnic, respektive celkový počet krav. Signifikantní úbytek počtu krav, resp. dojnic nastal především mezi lety V průběhu těchto sedmi let byl zaznamenán pokles o 45,9 %, respektive úbytek krav. Úbytky v počtu dojnic mezi lety jsou způsobeny především levnou pracovní silou v zahraničí a subvencováním domácích výrobců v zahraničí, které vedou k nižším produkčním nákladům. Mezi další faktory, které souvisí s úbytkem dojnic, patří vstup ČR do EU a s tím spojený systém mléčných kvót, dlouhodobě se zvyšující průměrná roční dojivost krav a nízké výkupní ceny mléka vzhledem k nadprodukci v Evropě. Graf č. 8: Vývoj počtu dojnic v ČR mezi lety ,0 800,0 700,0 600,0 500,0 400,0 300,0 200,0 100,0 0,0 Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování Vývoj bilance dovozu a vývozu mléka a mléčných výrobků v ČR Zahraniční obchod s mlékem a mléčnými výrobky se v průběhu posledních deseti let značně navýšil. Obrat mléka, respektive objem finančního obchodu činil v roce ,435 mld. Kč, zatímco v roce 2012 již 26,615 mld. Kč. To znamená, že se navýšil obrat mléka a mléčných výrobků v roce 2012 o 282 % v porovnání s rokem V průběhu těchto desíti let byly zaznamenány pouze dvě odchylky v rostoucím trendu obratu a to v roce 2008 a Tyto odchylky jsou způsobeny především finanční a hospodářskou krizí, která vypukla v roce Tato krize se týkala především bankovních a hypotečních institucí, ale následně se přelila ve finanční a hospodářskou 75

76 Rok krizi, které musela čelit i další odvětví díky globalizované ekonomice. Dovoz mléka do ČR a vývoz mléka z ČR se ve zkoumaných letech v obou případech prudce zvyšoval. Tato změna je připisována především volnému pohybu zboží, změně dovozců mléka do ČR a vývozních zemí, změnám spotřebitelského vkusu a globalizované ekonomice. Ovšem v letech 2008 a 2009 byl zaznamenán propad vývozu a dovozu v roce 2008 z důvodu finanční a hospodářské krize. Vývoj bilance mléka a mléčných produktů zaznamenal mezi lety rapidní nárůst, který se rovná 271 % v roce 2007 v porovnání s rokem Mezi lety se snížila bilance mléka v důsledku útlumu vývozu mléčných produktů a navýšení dovozu z ostatních zemí. Tato bilance se již v roce 2011 navýšila, především z důvodu značného navýšení vývozu mléka a mléčných výrobků, které činilo mezi lety 2010 a 2011 v absolutních číslech 2,278 mld. Kč. Vývoj bilance dovozu a vývozu mléka a mléčných produktů v přepočtu na ekvivalent mléka naznačuje strmě rostoucí trend dovozu mléčných produktů do ČR, zatímco vývoz roste značně pomaleji. Dovoz mléčných výrobků v roce 1998 činil 106,2 mil. l zatímco v roce 2013 již 905 mil. l. Tato změna je v roce 2013 rovna 852 % dovozu mléka z roku Dovoz mléčných výrobků do ČR zaznamenal pokles pouze v letech 2008 a 2010, ovšem nutné je podotknout, že tento pokles činil pouze 3,1 % v roce 2008 a 0,6 % v roce Graf č. 9: Vývoj zahraničního obchodu ČR v oblasti mléka a mlékárenských výrobků v tis. Kč Obrat Bilance u mléka a ml. výr Dovoz mléka a výrobků Vývoz mléka a výrobků Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování 76

77 Vývoz mléčných výrobků zaznamenal mezi lety nárůst o 8,96 % zatímco mezi lety činil nárůst 21,35 %. Tento nárůst je způsoben především vstupem do EU, zvýšením dovozu mléčných výrobků do ČR a s tím spojenou nutností domácích výrobců zabezpečit odbyt na zahraničních trzích. Celkový nárůst vývozu mezi lety činil 61,7 %. Z výše uvedeného vyplývá, že rozsah dovozu i vývozu mléka je v obou případech vzrůstající, ale zatímco dovoz roste v trojciferných číslech, vývoz roste pouze v číslech dvojciferných. Tento fakt reflektuje i bilance dovozu a vývozu mléka a mléčných produktů, která v roce 1998 činila rozdíl mezi vývozem a dovozem 571,1 mil. l a v roce 2013 již pouze 190 mil. l. ekvivalentu mléka. Graf č. 10: Vývoj bilance dovozu a vývozu mléka v přepočtu na ekvivalent mléka mezi lety v mil. l Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování Dovoz výrobků Vývoz výrobků Bilance vývozu a dovozu 4.2 Vývoj cenových hladin ve vybraných vertikálách ČR Jako podklad pro hodnocení vývoje cen a cenových hladin na trhu mléka a jeho navazujících trzích v rámci České republiky slouží ceny zemědělských výrobců (CZV), které odráží úroveň výstupní ceny zemědělských surovin, dále ceny průmyslových výrobců (CPV), které odrážejí marži výrobků potravinářského průmyslu a spotřebitelské ceny (SC), které platí zákazník za finální produkty, resp. potraviny na spotřebitelském trhu. Mezi jednotlivými úrovněmi vybraných komoditních vertikál probíhá mnoho 77

78 interakcí a uvedené ceny jsou vzájemně provázané. Nabídkově orientovaný přístup je založen na myšlence, že hlavním determinantem jsou CZV, které ovlivňují CPV a následně určují cenu na spotřebitelském trhu. U poptávkově orientovaného přístupu je ústřední úroveň SC, která zpětně ovlivňuje CPV a ta v konečném důsledku formuje hladinu CZV. V současnosti převažuje poptávkově orientovaný přístup na trzích mléka a mléčných výrobků v rámci České republiky. V rámci analýzy cenové transmise byly vybráni reprezentanti produktů komoditních vertikál mléko, tvaroh měkký, máslo čerstvé a sýru eidam, u kterých byla provedena analýza cenových hladin na zemědělském, potravinářském i spotřebitelském trhu. Při zkoumání cenového vývoje byly použity běžné měsíční ceny od ledna 1995 na třech tržních úrovních vybraných komoditních vertikál a zároveň pro komplexní posouzení dynamiky ve vývoji byly dále vypočteny bazické indexy všech úrovní cen, jejichž pevný základ byl stanoven k lednu roku Přehled vybraných produktů s časovým rozmezím zkoumaného období je v níže uvedené tabulce. Tabulka č. 5: Komoditní vertikála mléka a mléčných produktů ČR Komoditní vertikála Zkoumané období CZV CPV SC Mléko a mléčné produkty Kravské mléko Tvaroh měkký Máslo čerstvé Sýr eidamského typu 1/ /2014 1/ /2012 1/1995-8/2013 1/1995-9/2013 Kravské mléko (Kč.l -1 ) Kravské mléko 1,5 % tuku (Kč.l -1 ) Kravské mléko 1,5 % tuku (Kč.l -1 ) Zdroj: vlastní zpracování Kravské mléko (Kč.l -1 ) Tvaroh měkký 23 % tuku (Kč.kg -1 ) Tvaroh měkký 23 % tuku (Kč.kg -1 ) Kravské mléko (Kč.l -1 ) Máslo čerstvé (Kč.kg -1 ) Máslo čerstvé (Kč.kg -1 ) Kravské mléko (Kč.l -1 ) Sýr eidamského typu 45 % tuku (Kč.kg -1 ) Sýr eidamského typu 45 % tuku (Kč.kg -1 ) Kravské mléko Vývoj ceny zemědělských výrobců u komodity kravské mléko má tendenci k velmi mírnému zvyšování ceny v dlouhodobé perspektivě. Uvedená skutečnost je viditelná zejména při porovnání dynamiky růstu spotřebitelských cen ve vertikále a z následného posouzení vývoje cenového rozpětí předcházejících úrovní. Pozice zemědělských 78

79 I. 95 VIII. 95 III. 96 X. 96 V. 97 XII. 97 VII. 98 II. 99 IX. 99 IV. 00 XI. 00 VI. 01 I. 02 VIII. 02 III. 03 X. 03 V. 04 XII. 04 VII. 05 II. 06 IX. 06 IV. 07 XI. 07 VI. 08 I. 09 VIII. 09 III. 10 X. 10 V. 11 XII. 11 VII. 12 II. 13 IX. 13 IV. 14 XI. 14 producentů je navíc ztížena vlivem cen výrobních faktorů, které rostou rychleji v porovnání s cenami výstupů. Pro zemědělské prvovýrobce mléka je klíčová cena krmiv, která v určitých případech dosahuje až 50 % nákladovosti mléka. Mezi lety se zvýšila cena krmné kukuřice, která je jednou ze základních krmiv pro krávy s tržní produkcí mléka a způsobila tak nárůst ceny zemědělských výrobců kravského mléka. V roce 2009 způsobil 40% pokles cen krmné kukuřice, výrazný propad ceny zemědělských výrobců mléka. Tyto cenové změny byly reflektovány i na dalších stupních komoditního řetězce. Z následujícího grafu č. 11 je patrné, že v průběhu sledovaného období (19 let) se CZV zvýšila pouze o 2,08 Kč/l a CPV se dokonce snížila o 0,28 Kč/l, zatímco SC se zvýšila o 5,98 Kč/l. Hlavní příčinou zvýšení spotřebitelské ceny je silná vyjednávací pozice maloobchodních řetězců, které tlačí ceny průmyslových výrobců potažmo ceny zemědělských výrobců co nejníže. 25 Graf č. 11: Vývoj cenových hladin na jednotlivých trzích pro komoditu kravské mléko polotučné, trvanlivé v ČR v letech CZV - kravské mléko (Kč/l) CPV - kravské mléko polotučné, trvanlivé (Kč/l) SC - kravské mléko polotučné, trvanlivé (Kč/l) Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů ČSÚ a MZe 6-12 Lze tvrdit, že vývoj cenových hladin na jednotlivých trzích kravského mléka je poměrně vyrovnaný bez výraznějších oscilací a je patrný podobný průběh CZV, CPV a SC. Spotřebitelské ceny kopírují především nárůst cenové hladiny na předcházejících úrovních. Pokles CZV a CPV je reflektován na úrovní SC pouze v případě delšího období. Nejvýraznější propad ceny kravského mléka na úrovni zemědělských výrobců byl zaznamenán v období od ledna 2008, kdy byla cena 10,08 Kč/l do června 2009, kdy cena 79

80 I. 95 VIII. 95 III. 96 X. 96 V. 97 XII. 97 VII. 98 II. 99 IX. 99 IV. 00 XI. 00 VI. 01 I. 02 VIII. 02 III. 03 X. 03 V. 04 XII. 04 VII. 05 II. 06 IX. 06 IV. 07 XI. 07 VI. 08 I. 09 VIII. 09 III. 10 X. 10 V. 11 XII. 11 VII. 12 II. 13 IX. 13 IV. 14 XI. 14 za litr mléka činila 5,9 Kč. V tomto období se cena zemědělských výrobců snížila o více než 41 %. Snížení ceny kravského mléka byly reflektovány i na dalších úrovních komoditní vertikály. Ve stejném období byl zaznamenán pokles CPV o 40 % a SC o 28 %. Vstup ČR na společný trh EU v květnu 2004 měl minimální dopad na vývoj cenových hladin u komodity kravské mléko. Cenové indexy CZV, CPV i SC oscilují ve stejném období, každý výrazný nárůst i pokles ceny je reflektován na všech úrovních. Při pozorování vývoje cenových indexů na úrovní CZV a SC lze konstatovat, že tyto úrovně se výrazně ovlivňují. V případě nárůstu cenových indexů CZV klesá cenový index SC a tento předpoklad funguje i opačně. V případě poklesu cenových indexů CZV roste index SC. Tuto skutečnost si lze vysvětlit snahou maloobchodních řetězců udržovat nízkou cenu mléka, tak aby neodradily své zákazníky. Ovšem v případě vysokého nárůstu cenového indexu CZV musí maloobchodní řetězce reagovat zvýšením ceny, který se projeví na indexu SC, tak aby se nedostaly do ztráty jak je vidět na grafu č. 12: v první polovině roku Vývoj cenových indexu CPV znázorňují snahu zpracovatelů minimalizovat výstupní cenu a vyjednávací sílu odběratelů, především maloobchodních řetězců Graf č. 12: Vývoj hladin cenových indexů na jednotlivých trzích pro komoditu mléko polotučné, trvanlivé v ČR v letech Index CZV - kravské mléko (Kč/l) Index CPV - kravské mléko polotučné, trvanlivé (Kč/l) Index SC - kravské mléko polotučné, trvanlivé (Kč/l) Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů ČSÚ a MZe

81 I. 95 VIII. 95 III. 96 X. 96 V. 97 XII. 97 VII. 98 II. 99 IX. 99 IV. 00 XI. 00 VI. 01 I. 02 VIII. 02 III. 03 X. 03 V. 04 XII. 04 VII. 05 II. 06 IX. 06 IV. 07 XI. 07 VI. 08 I. 09 VIII. 09 III. 10 X. 10 V. 11 XII. 11 VII. 12 II. 13 IX. 13 IV. 14 XI. 14 Cenová rozpětí obou ukazatelů v letech vykazují značné změny a nové vývojové tendence. V případě CPV CZV se od roku cenového rozpětí zvyšovalo mezi těmito úrovněmi. Mezi lety se cenové rozpětí snižovalo mezi úrovněmi CPV CZV. Nejvýraznější nárůst cenového rozpětí nastal mezi lety , které je spojeno s předvstupní etapou. Mezi lety mělo cenové rozpětí na úrovních CPV CZV tendenci klesat. Jediné výkyvy v tomto trendu byly zaznamenány na počátku roku 2004, které byly způsobeny vstupem ČR do EU a v druhé polovině roku 2007 před světovou finanční krizí. V případě SC CPV je zřetelný trend nárůstu cenového rozpětí v celém sledovaném období. Výjimky tohoto trendu jsou zaznamenány v letech 2000, a Z průběhu lineární spojnice trendu si lze všimnout, že cenové rozpětí CPV CZV se zmenšilo v průběhu 19 let o více než 262 %, naopak cenové rozpětí SC CPV se zvětšilo o více než 356 %. Marže zpracovatelská vykazuje značně klesající trend, který je mimo jiné ovlivněn úsporou z rozsahu a vyšší efektivitou práce. Naopak obchodní marže z dlouhodobého hlediska vykazuje silně rostoucí trend a podporuje myšlenku o silné vyjednávací síle maloobchodních řetězců. V ČR byl systém mléčných kvót zaveden od , v této době je pozorován značný propad zpracovatelské marže ve prospěch obchodní marže. 10 Graf č. 13: Vývoj cenového rozpěti ve vertikále mléko polotučné, trvanlivé v ČR v letech (Kč/l) CPV-CZV SC - CPV Lineární (CPV-CZV) Lineární (SC - CPV) Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů ČSÚ a MZe

82 4.2.2 Tvaroh měkký Vývoj cenových hladin CPV a SC u komodity tvaroh měkký jsou závislé na CZV kravského mléka pouze u výrazného nárůstu či poklesu cenové hladiny a projevují se s odstupem několika měsíců. Cenové hladiny CPV a SC mají tendenci k oscilaci nejvíce v poslední třetině sledovaného období, respektive mezi roky Spotřebitelské ceny reflektují růst i pokles cen průmyslových výrobců od roku Od roku 2008 je cenová hladina SC formována spíše poptávkou od spotřebitelů. Důkazem je pokles cenové hladiny CPV mezi lety , kdy SC reagují na tento pokles zvýšením cenové hladiny. Z níže uvedeného grafu č. 14 je patrné, že v průběhu sledovaného období (17 let) se CZV zvýšila pouze o 1,06 Kč/l, zatímco CPV se zvýšila o 13,78 Kč/kg a spotřebitelské ceny se zvýšily dokonce o 28,8 Kč/kg. Nárůst cenové hladiny na úrovni průmyslových výrobců je zapříčiněno především dražšími vstupy výroby. Nejvýraznější nárůst spotřebitelské ceny u komodity tvaroh měkký byl zaznamenán v období od srpna 2007 (50,22 Kč/kg) do ledna 2008 (66,31 Kč/kg). Graf č. 14: Vývoj cenových hladin na jednotlivých trzích pro komoditu tvaroh měkký v ČR v letech (Kč/kg) I. 95 VIII. III X. 96V. 97 XII. VII II. 99 IX. 99 IV. 00 XI. 00 VI. 01I. 02 VIII. III X. 03V. 04 XII. VII II. 06 IX. 06 IV. 07 XI. 07 VI. 08I. 09 VIII. III X. 10V. 11 XII. VII CZV - kravské mléko (Kč/l) CPV - tvaroh měkký (Kč/kg) SC - tvaroh měkký (Kč/kg) Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů ČSÚ a MZe

83 I. 95 VII. 95 I. 96 VII. 96 I. 97 VII. 97 I. 98 VII. 98 I. 99 VII. 99 I. 00 VII. 00 I. 01 VII. 01 I. 02 VII. 02 I. 03 VII. 03 I. 04 VII. 04 I. 05 VII. 05 I. 06 VII. 06 I. 07 VII. 07 I. 08 VII. 08 I. 09 VII. 09 I. 10 VII. 10 I. 11 VII. 11 I. 12 VII. 12 Vstup ČR na společný trh EU v květnu 2004 měl pouze minimální dopad na vývoj cenových hladin CZV a SC u komodity tvaroh měkký. Vývoj cenové hladiny u průmyslových výrobců lépe reaguje na nárůst i pokles cenové hladiny na úrovni CZV nežli v případě spotřebitelských cen, ale tyto cenové změny se projevují v horizontu několika měsíců. Toto zpoždění je způsobeno především díky krátkodobým i dlouhodobým kontraktům mezi prvovýrobci a zpracovateli v tomto řetězci. Vývoj hladiny spotřebitelských cenových indexů reaguje lépe na cenový nárůst, nežli na cenový pokles. Na základě těchto reakcí dosahují maloobchodní řetězce vyšší marže v případech, že je cena na předchozích úrovních dostatečně nízká. Ve vzácných případech kdy se cenová hladina na úrovni zemědělských a průmyslových výrobců podstatně zvýší jako je tomu například v období od června do prosince 2007, snižuje se obchodní marže na minimum, tak aby vysoké ceny neodradily spotřebitele při návštěvě maloobchodních řetězců či prodejen. Nejvýraznější propad ceny kravského mléka na úrovni zemědělských výrobců byl zaznamenán v období od ledna 2008, kdy byla cena 10,08 Kč/l do června 2009, kdy cena za litr kravského mléka činila 5,9 Kč. V tomto období se tedy cena zemědělských výrobců snížila o více než 41 %. Snížení ceny kravského mléka byly reflektovány i na dalších úrovních komoditní vertikály. Ve stejném období byl zaznamenán pokles CPV o necelých 5 % a na úrovni spotřebitelských cen činil pokles 11 % Graf č. 15: Vývoj hladin cenových indexů na jednotlivých trzích pro komoditu tvaroh měkký v ČR v letech Index CZV - kravské mléko (Kč/l) Index CPV - tvaroh měkký (Kč/kg) Index SC - tvaroh měkký (Kč/kg) Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů ČSÚ a MZe

84 I. 95 VII. 95 I. 96 VII. 96 I. 97 VII. 97 I. 98 VII. 98 I. 99 VII. 99 I. 00 VII. 00 I. 01 VII. 01 I. 02 VII. 02 I. 03 VII. 03 I. 04 VII. 04 I. 05 VII. 05 I. 06 VII. 06 I. 07 VII. 07 I. 08 VII. 08 I. 09 VII. 09 I. 10 VII. 10 I. 11 VII. 11 I. 12 VII. 12 U komodity tvaroh měkký vykazují cenová rozpětí nárůst na obou úrovních, tedy CPV CZU a SC CPV mezi lety Pokud bychom srovnávali tyto úrovně, tak se dá tvrdit, že nárůst cenového rozpětí SC CPV je výraznější, než na předchozí úrovni. Kolísání cenového rozpětí na úrovni CPV CZU je ve sledovaném období nízké s výjimkou období od března 2010 do srpna 2011, kdy byly zaznamenány výrazné oscilace. Nejvýraznější nárůst cenového rozpětí na této úrovní nastal mezi lety v období od září 2010 do října Poklesy cenového rozpětí na úrovni CPV - CZU jsou zaznamenány od druhé poloviny roku 2005 do konce roku 2007 a v období od března 2010 do září Minimální zpracovatelské marže bylo dosaženo v červenci 2010 (27,9 Kč/kg), naopak maximální zpracovatelská marže byla dosažena v srpnu 2011 (51,58 Kč/kg). Na úrovni SC CPV u tvaroh měkký jsou oscilace více výrazné než na předchozí úrovni. Tyto oscilace cenového rozpětí se vyskytují v obdobích, kdy je cena na úrovni CZV a CPV podstatně vyšší a maloobchodní řetězce svoji marži snižují, nebo v případě poklesu CZV a CPV, kdy se naopak tyto řetězce snaží svoji obchodní marži zvýšit, na úkor zlevňování tohoto produktu. Ačkoliv je trend cenového rozpětí na úrovní SC CPV dlouhodobě slabě rostoucí v období od září 2006 do září 2007 se toto rozpětí podstatně snížilo. Minimální obchodní marže bylo dosaženo v dubnu 2006 (7,11 Kč/kg), naopak maximální obchodní marže byla dosažena v srpnu 2011 (27,38 Kč/kg). 45 Graf č. 16: Vývoj cenového rozpěti ve vertikále tvaroh měkký v ČR v letech (Kč/kg) CPV-CZU SC - CPV Lineární (CPV-CZU) Lineární (SC - CPV) Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů ČSÚ a MZe

85 I. 95 VII. 95 I. 96 VII. 96 I. 97 VII. 97 I. 98 VII. 98 I. 99 VII. 99 I. 00 VII. 00 I. 01 VII. 01 I. 02 VII. 02 I. 03 VII. 03 I. 04 VII. 04 I. 05 VII. 05 I. 06 VII. 06 I. 07 VII. 07 I. 08 VII. 08 I. 09 VII. 09 I. 10 VII. 10 I. 11 VII. 11 I. 12 VII. 12 I. 13 VII. 13 Z průběhu lineární spojnice trendu si lze povšimnout fakt, že cenové rozpětí CPV CZV se zvětšilo v průběhu 17 let o 47,7 %, zatímco cenové rozpětí na úrovni SC CPV se zvětšilo o 187,5 %. Zpracovatelská marže vykazuje slabě rostoucí trend. Naopak obchodní marže z dlouhodobého hlediska vykazuje silně rostoucí trend a podporuje myšlenku o zvýšení poptávky po mléčných produktech s vyšší přidanou hodnotou a silné vyjednávací síle maloobchodních řetězců Máslo čerstvé Vývoj cenové hladiny CPV a SC másla čerstvého je závislé na CZV kravského mléka pouze částečně. Projevuje se pouze v případech výrazného růstu či propadu ceny CZV. Cenové hladiny CPV a SC výrazně oscilují v průběhu sledovaného období. Spotřebitelské ceny reflektují jak nárůst, tak i pokles cen průmyslových výrobců, které jsou zohledněny v průběhu jednoho až tří měsíců. Z následujícího grafu č. 17 je patrné, že v průběhu sledovaného období (18 let) se CZV zvýšila pouze o 1,79 Kč/l, zatímco CPV se zvýšila o 32,91 Kč/kg a spotřebitelské ceny se zvýšily dokonce o 68,87 Kč/kg. Nárůst cenové hladiny na úrovni průmyslových výrobců je zapříčiněno především dražšími vstupy výroby. Nejvýraznější nárůst spotřebitelské ceny čerstvého másla byl zaznamenán v období od září 2006 (75,04 Kč/kg) do listopadu 2007 (120,27 Kč/kg) Graf č. 17: Vývoj cenových hladin na jednotlivých trzích pro komoditu máslo čerstvé v ČR v letech CZV - kravské mléko (Kč/l) CPV - máslo čerstvé (Kč/kg) SC - máslo čerstvé (Kč/kg) Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů ČSÚ a MZe

86 I. 95 VIII. 95 III. 96 X. 96 V. 97 XII. 97 VII. 98 II. 99 IX. 99 IV. 00 XI. 00 VI. 01 I. 02 VIII. 02 III. 03 X. 03 V. 04 XII. 04 VII. 05 II. 06 IX. 06 IV. 07 XI. 07 VI. 08 I. 09 VIII. 09 III. 10 X. 10 V. 11 XII. 11 VII. 12 II. 13 Při zkoumání cenového indexu zemědělských výrobců mezi lety je patrné, že cenová hladina kopírovala vývoj CPV i SC většinu času. Nejdelší cenový nárůst byl zaznamenán od konce roku 1999 až do října 2003 s oscilací kolem hodnoty 117 %. Vývoj hladin indexů CPV a SC mezi lety je až na minimální odchylky stejný. Po roce 2008 se vývoj indexů CPV a SC začíná odlišovat. Index spotřebitelských cen se zvyšuje rychleji nežli index ceny průmyslových výrobců. Tuto změnu si lze vysvětlit nárůstem poptávky spotřebitelů po živočišných tucích a poklesem poptávky po margarínech a jiných rostlinných tucích. Na úrovní SC jistě působí i vyjednávací síla maloobchodních řetězců. Nejvýraznější nárůst všech tří hladin cenových indexů byl zaznamenán v období od srpna 2007 do června 2008, po kterém následoval nejprudší pokles cenových indexů, který trval až do září Graf č. 18: Vývoj hladin cenových indexů na jednotlivých trzích pro komoditu máslo čerstvé v ČR v letech Index CZV - kravské mléko (Kč/l) Index CPV - máslo čerstvé (Kč/kg) Index SC - máslo čerstvé (Kč/kg) Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů ČSÚ a MZe 6-12 Cenová rozpětí obou ukazatelů mezi lety vykazují nárůst rozpětí a značné kolísání, především v případě úrovně CPV CZV másla čerstvého. Nejvýraznější nárůst cenového rozpětí nastal na úrovní CPV CZV v období od srpna 2007 do srpna

87 I. 95 VIII. 95 III. 96 X. 96 V. 97 XII. 97 VII. 98 II. 99 IX. 99 IV. 00 XI. 00 VI. 01 I. 02 VIII. 02 III. 03 X. 03 V. 04 XII. 04 VII. 05 II. 06 IX. 06 IV. 07 XI. 07 VI. 08 I. 09 VIII. 09 III. 10 X. 10 V. 11 XII. 11 VII. 12 II. 13 Poklesy cenového rozpětí na této úrovní jsou zaznamenány mezi roky , a Minimální zpracovatelské marže bylo dosaženo v březnu 2009 (60,01 Kč/kg), naopak maximální zpracovatelská marže byla dosažena v listopadu 2007 (110,27 Kč/kg). Na úrovni SC CPV jsou oscilace méně výrazné než na předchozí úrovni. Ačkoliv je trend cenového rozpětí na úrovní SC CPV pomalu rostoucí v letech a se cenové rozpětí krátkodobě snížilo. Od druhé poloviny roku 2010 do roku 2013 byl zaznamenán prudký nárůst cenového rozpětí na úrovni SC CPV pro komoditu máslo čerstvé. Minimální obchodní marže bylo dosaženo v lednu 1995 (15,68 Kč/kg), naopak maximální obchodní marže byla dosažena v dubnu 2013 (54,47 Kč/kg). 120 Graf č. 19: Vývoj cenového rozpěti ve vertikále máslo čerstvé v ČR v letech (Kč/kg) CPV - CZU SC - CPV Lineární (CPV - CZU) Lineární (SC - CPV) Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů ČSÚ a MZe 6-12 Pokud bychom srovnávali průběh lineárních spojnic trendů na úrovních CPV CZV a SC CPV lze si všimnout, že cenové rozpětí na obou úrovních komodity máslo čerstvé má rostoucí trend. V případě lineární (SC CPV) je rostoucí trend výraznější. Obchodní marže z dlouhodobého hlediska vykazuje rostoucí trend. Mezi roky je vypočítán růst obchodní marže o 35,96 Kč/kg, což představuje nárůst cenového rozpětí o 229 %. Od počátku roku 2011 můžeme pozorovat výrazný nárůst obchodní marže másla čerstvého, která je podpořena zvýšenou poptávkou po živočišných tucích v českých i zahraničních domácnostech. Zpracovatelská marže u komodity máslo čerstvé vykazuje v zkoumaném období rostoucí trend. Mezi roky

88 I. 95 VIII. 95 III. 96 X. 96 V. 97 XII. 97 VII. 98 II. 99 IX. 99 IV. 00 XI. 00 VI. 01 I. 02 VIII. 02 III. 03 X. 03 V. 04 XII. 04 VII. 05 II. 06 IX. 06 IV. 07 XI. 07 VI. 08 I. 09 VIII. 09 III. 10 X. 10 V. 11 XII. 11 VII. 12 II. 13 IX. 13 je analyzován růst zpracovatelské marže o 31,12 Kč/kg, což představuje nárůst cenového rozpětí o 45 % Sýr eidamského typu Ceny zemědělských výrobců u komodity kravské mléko v letech směřují k velmi mírnému zvyšování ceny v dlouhodobé perspektivě. Tato skutečnost je viditelná zejména při srovnání dynamiky růstu cen průmyslových výrobců a spotřebitelských cen ve vertikále a z následného posouzení vývoje cenového rozpětí předcházejících úrovní. Pozice zemědělských producentů je navíc ztížena vlivem cen výrobních faktorů, které rostou rychleji v porovnání s cenami výstupů. Níže uvedený graf č. 20 dokumentuje vývoj cenových hladin v průběhu sledovaného období (18 let). CZV se zvýšila pouze o 1,99 Kč/l, zatímco CPV se zvýšila o 26,04 Kč/l a SC se zvýšila dokonce o 61,27 Kč/l. Hlavní příčinou zvýšení spotřebitelské ceny je silná vyjednávací pozice maloobchodních řetězců, stejně jako v případě másla čerstvého. Vzhledem k faktu, že sýr eidamského typu je produkt s vysokou přidanou hodnotou, vývoj cenových hladin CZV a CPV není obdobný Graf č. 20: Vývoj cenových hladin na jednotlivých trzích pro komoditu eidamská cihla v ČR v letech (Kč/kg) CZV - kravské mléko (Kč/l) CPV - eidamská cihla, 45 % tuku (Kč/kg) SC - eidamská cihla, 45 % tuku (Kč/kg) Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů ČSÚ a MZe

89 I. 95 VII. 95 I. 96 VII. 96 I. 97 VII. 97 I. 98 VII. 98 I. 99 VII. 99 I. 00 VII. 00 I. 01 VII. 01 I. 02 VII. 02 I. 03 VII. 03 I. 04 VII. 04 I. 05 VII. 05 I. 06 VII. 06 I. 07 VII. 07 I. 08 VII. 08 I. 09 VII. 09 I. 10 VII. 10 I. 11 VII. 11 I. 12 VII. 12 I. 13 VII. 13 Spotřebitelské ceny kopírují především nárůst cenové hladiny na předcházející úrovni, poklesy cenové hladiny CZV a CPV jsou reflektovány pouze v případě delšího období. Nejvýraznější propad ceny kravského mléka na úrovni zemědělských výrobců byl zaznamenán v období od ledna 2008, kdy byla cena 10,08 Kč/l do června 2009, kdy cena za litr kravského mléka činila 5,9 Kč. V tomto období se cena zemědělských výrobců snížila o více než 41 %. Snížení ceny kravského mléka byly reflektovány i na dalších úrovních komoditní vertikály. Ve stejném období byl zaznamenán pokles CPV o 31 % a SC o 29 %. Vstup ČR na společný trh EU v květnu 2004 měl minimální dopad na vývoj cenových hladin u komodity sýr eidamského typu. 200 Graf č. 21: Vývoj hladin cenových indexů na jednotlivých trzích pro komoditu sýr eidamského typu v ČR v letech Index CZV - kravské mléko (Kč/l) Index CPV - eidamská cihla, 45 % tuku (Kč/kg) Index SC - eidamská cihla, 45 % tuku (Kč/kg) Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů ČSÚ a MZe 6-12 Cenové indexy CZV, CPV i SC oscilují prakticky ve stejném období, každý výrazný nárůst i pokles cenové hladiny je reflektován na všech úrovních. Ovšem důležité je zmínit, že amplituda jednotlivých kmitů je značně odlišná na jednotlivých úrovních. Při pozorování vývoje cenových indexů na úrovní CZV a SC lze konstatovat, že tyto úrovně se značně ovlivňují. V případě nárůstu cenových indexů CZV klesá cenový index SC a tento předpoklad funguje i opačně. V případě poklesu cenových indexů CZV roste 89