UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FARMACEUTICKÁ FAKULTA V HRADCI KRÁLOVÉ. Katedra farmakologie a toxikologie

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FARMACEUTICKÁ FAKULTA V HRADCI KRÁLOVÉ Katedra farmakologie a toxikologie FARMAKOTERAPIE PODLOMU U KONÍ A VÝSLEDKY EXPERIMENTÁLNÍHO OŠETŘENÍ VE VYBRANÝCH CHOVECH Diplomová práce Hradec Králové 2009 Barbara Hassová

2 Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerá literatura a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala, jsou uvedeny v seznamu použité literatury a v práci řádně citovány. Děkuji Prof. RNDr. Jiřímu Lamkovi Csc. za odborné vedení a poskytnuté rady při vypracování diplomové práce. Barbara Hassová 1

3 Obsah 1. Úvod a cíle diplomové práce Teoretická část Typy dermatitid v oblasti spěnky a korunky u koní Klinické příznaky, diagnóza a terapie jednotlivých onemocněních projevujících se dermatitidou v oblasti spěnky Dermatofilóza Stafylokoková folikulitida Dermatofytóza Mycetom Chorioptový svrab Trombikulóza Dermatitida vyvolaná infestací Dermanyssus gallinae Verminózní dermatitida Pemphigus foliaceus Pemfigus vulgarit (EPV) a bulózní pemfigoid (BP) Imunitně zprostředkovaná vaskulitida Leukocytoklastická vaskulitida spěnky Syndrom systémový/kutánní lupus erythematosus (SLE like syndrom) Purpura haemorrhagica (imunitně zprostředkovaná vaskulitida) Idiopatická folikulitida spěnky Ježčí noha Dystrofie kůže na korunce Exsudativní dermatitida po zapaření nebo traumatu Ostatní dermatitidy Dělení dermatid dle histopatologie Ekzematózní podlom (dermatitida eccematosa) Verukózní podlom (dermatitida verrucosa) Gangrenózní podlom (dermatitida gangrenosa) Faktory ovlivňující vznik a rozvoj podlomu Prevalence podlomu

4 Frekvence podlomu u teplokrevníků a plnokrevníků v porovnání s chladnokrevníky Frekvence podlomu dle pohlaví Věk Distribuce končetin Obvod holeně Barva srsti Dědičnost podlomu Experimentální část Materiál a metodika Ošetřování koně při podlomu Aplikace externích přípravků Metodika popisu ošetřovaných podlomů Metodika vyhodnocení terapeutického zásahu z hlediska účinnosti léčby Metodika vyhodnocení terapeutického zásahu z hlediska délky terapie Metodika vyhodnocení typu podlomu dle závažnosti Výsledky Materiál Terapie a její průběh u jednotlivých případů Vyhodnocení terapeutického zásahu z hlediska účinnosti léčby Vyhodnocení terapeutického zásahu z hlediska délky terapie Vyhodnocení závislosti mezi typem podlomu a využitím koně Výsledky dosažené aplikací externích přípravků Diskuse Závěr Seznam použité literatury Shrnutí Abstrakt Příloha: fotografie podlomů

5 1. Úvod a cíle diplomové práce Termínem podlom jsou označována různá kožní onemocnění, která jsou lokalizovaná na končetinách koní především v oblasti spěnky a spěnkového kloubu. Tato onemocnění mají často rozdílnou etiopatogenezi, klinický obraz a i následná terapie se může lišit. Problematika farmakoterapie podlomu spočívá především v četnosti a rozsáhlosti různých typů dermatitid v oblasti spěnky, která mohou být jednak primárním onemocněním kůže, může se ale jednat i o sekundární příznaky jiného často velmi závažného onemocnění. Pro zvolení vhodné terapie je nutná kvalitní diagnóza podle klinického obrazu, často podložená i různými laboratorními vyšetřeními. Léčba podlomů je pořád aktuální problém, protože počet koní stále narůstá, především v rukou laiků, kteří je chovají v nevhodných zoohygienických podmínkách a často nedokáží včas odhalit začínající onemocnění a zahájit včasnou a vhodnou terapii. Podlomům lze často předejít dodržováním základních preventivních opatření. V rámci prevence je důležité chovat koně v suchých udržovaných stájích a výbězích, dále je nutná denní vizuální i pohmatová kontrola končetin a včasné ošetření případných zranění. Cílem této práce je: 1. v teoretické části - vypracování literární rešerše s problematikou farmakoterapie podlomu koní, 2. v experimentální části - ve vybraných chovech aplikovat a vyhodnotit externí přípravky dle jednotlivých hledisek: podle účinnosti zvolené farmakoterapie podle délky terapie podle využití koně podle typu podlomu 4

6 2. Teoretická část 2.1. Typy dermatitid v oblasti spěnky a korunky u koní Dermatitida ve spěnce je příkladem variability projevů kožních onemocnění u koní. Mnoho dermatologických problémů u koní může být již výrazným sekundárním příznakem, který zkresluje nebo zcela zastírá primární onemocnění. To buďto přetrvává a je zastřeno sekundárními příznaky nebo může zcela odeznít. Proto je zde důležitá přesná a vyčerpávající anamnéza a pečlivé klinické vyšetření. Kůň postižený zánětem kůže v oblasti spěnky, který je ohraničen pouze na nepigmentované okrsky, může trpět pokročilým onemocněním jater a proto u něj selhává lokální terapie. V diagnostickém postupu patří k nejpodstatnějším údajům typ lézí, jejich tvar a distribuce. Cennými laboratorními diagnostickými metodami jsou: Kožní seškrab pro parazitologické a mykologické vyšetření Mykologická a bakteriologická kultivace Stanovení citlivosti izolovaných bakterií na antibiotika Kožní biopsie pro histopatologické vyšetření V literatuře v anglicky mluvících zemích se pro dermatitidy lokalizované na distálních částech končetin užívá označení scratches, greasy heel, mud rash, dew poisoning, a mud fever. V odborné veterinární terminologii se pro tyto dermatitidy používá výraz pastern dermatitis. V němčině mají pro podlom výraz die Mauke. Existují tři základní příčiny vzniku dermatitid spěnky: infekční, neinfekční a ostatní dermatózy, jejichž příznakem může být podlom. Samozřejmě každá z těchto základních příčin má další široké členění. 5

7 Zde uvádím hlavní typy jednotlivých příčin: Infekční příčiny dermatitidy spěnky: Virová papilomatóza Papulózní dermatitida Equinní sarkoid Dermatofilóza Stafylokoková/streptokoková folikulitida/furunkulóza Dermatitida způsobená mikroorganismy rodu Fusobacterium Dermatofytóza Mycetom Dermatitida vyvolaná larvami nematod Chorioptový svrab Neinfekční příčiny dermatitidy spěnky: Solární dermatitida Traumatická dermatitida Leukocytoklastická vaskulitida spěnky Kontaktní dermatitida Generalizované granulomatózní onemocnění ( enteritida ) Pemphigus foliaceus Vaskulitida ( imunitně zprostředkovaná ) Dystrofie kůže na korunce Intoxikace rtutí ( lokální ) Zapaření nebo madidace kůže ( madidace sekretem, močí, řídkým trusem ) Ostatní dermatózy: Letní dermatitida ( hypersenzitivita na hmyz rodu Culicoides ) Alergie na krmivo Alopecia aresty Lineární keratóza Sarkoidóza Anhidróza 6

8 Většina těchto onemocnění bude následně přiblížena - z hlediska klinických příznaků, diagnózy, terapie a v některých případech i prevence. V praxi identifikovat primární příčinu podlomu a navrhnout způsob léčby je velmi obtížné. Proto se často během léčby mění způsob terapie a zkouší se různé kombinace bohužel některé případy jsou zcela rezistentní k jakékoli terapii. 7

9 2.2. Klinické příznaky, diagnóza a terapie jednotlivých onemocněních projevujících se dermatitidou v oblasti spěnky Dermatofilóza Patří mezi nejčastější a nejdůležitější příčinu kožních infekcí u koní, je vyvolaná mikroorganismem Dermatophilus congolensis. Charakteristická je tvorba exsudátu, který slepuje srst a vytváří krusty, ty se odlupují a zanechávají alopecie, infekce je většinou spojena s pobytem ve vlhkém prostředí (AKUCEWICH, YU, 2007). Klinické příznaky: Kožní infekce se vytváří v místech, kde dochází k trvalému zvlhčování kůže deštěm. Typická je tvorba krust a alopecie, mohou být mírně pruritické i nepruritické. Léze se objevují přednostně na nepigmentované kůži a mohou být silně erytematózní, jako projev sekundární fotodermatitidy. Rozlišujeme letní a zimní formu tohoto onemocnění. Pro zimní formu je typické slepení srsti purulentním exsudátem, krusty se odlupují spolu s chlupy. Tyto mokvavé kožní léze v ohbí spěnky jsou časté u hříbat chovaných ve vlhkých stájích a u starších koní. U letní formy jsou léze menší než v zimě, krusty jsou tvořeny zaschlým exsudátem. Letní forma bývá často na metatarzu u dostihových koní, zde bývá příčinou traumatizace kůže pískem nebo kamínky při tréninku (KNOTTENBELT, 2002). Diagnóza: Diagnózu stanovíme dle již výše popsaných klinických příznaků. Na jejichž základě provedeme mikroskopické vyšetření stěrů zhotovených z čerstvých krust nebo hnisu. Stěry lze obarvit jakoukoliv barvící metodou. Terapie: Lokální terapie: Postižená místa je nutné omýt mýdlem nebo šamponem s obsahem chlorhexidinu nebo jodopovidonu. Po ošetření je důležité pečlivě kůži vysušit. Ohraničené okrsky postižené ragádami a exsudací lze ošetřit krémy s obsahem antibiotik, případně kortikosteroidů. 8

10 Osvědčila se zinksulfátová mast nebo roztok octanu olovnatého. Pro ošetření větších okrsků kůže lze použít roztok 5% manganistanu draselného v 0,5% roztoku briliantové zeleně po dobu 5 dní. Pro ochranu kůže na končetině se většinou neosvědčily bandáže, s výjimkou bandážování při tréninku. Vyloučit je nutno kontakt s vlhkou podestýlkou. Chronické infekce jsou spojeny s extrémní tvorbou krust, postupně se zeslabuje kůže a stává se náchylnější k reinfekci. Sekundárně se může vyvinout kulhání. Systémová terapie: Účinný bývá parenterálně aplikovaný penicilín a potencované sulfonamidy aplikované perorálně po dobu 3 5 dní. Neadekvátní terapie příliš iritujícími antiseptiky může vyvolat chemickou dermatitidu jako komplikaci původního onemocnění. Infekce nepigmentovaných okrsků kůže může vést k její senzibilizaci na působení světla. Dermatitida pak při expozici slunečnímu záření perzistuje dlouhou dobu navzdory antibiotické terapii. U všech koní, kde je dermatitida ohraničena na nepigmentované okrsky kůže, je nutné provést vyšetření se zaměřením na možnou hepatopatii nebo intoxikaci rostlinami (KNOTTENBELT, 2002). Prevence: Zabránit pobytu koní ve vlhkém prostředí ( hluboká vlhká podestýlka, mokré pastviny, ), zajistit čistou, suchou a nedráždivou podestýlku. Koně chránit před deštěm, chovatelské a čistící věci vysterilizovat Stafylokoková folikulitida Jde o kontagiózní bakteriální onemocnění projevující se akutní folikulitidou, furunkulózou a tvorbou krust. Nejčastějšími izoláty jsou Staphylococcus aureus, Staphylococcus intermedius a v některých případech byl izolován i Staphylococcus hyicus. Onemocnění se objevuje na jaře a začátkem léta, což pravděpodobně souvisí s výměnou srsti, vyšší teplotou, vyšší intenzitou práce a iritací kůže (KNOTTENBELT, 2002). Klinické příznaky: Lokalizované purulentní kožní eflorescence jsou bolestivé, malé léze rychle splývají a vytváří větší okrsky exsudativní dermatitidy s edematizovaným okolím. 9

11 Vyvíjí se krusty s ulpívající slepenou srstí, produkce hnisu je minimální (AKUCEWICH, YU, 2007). Diagnostika: Typická je distribuce lézí, špatné hygienické podmínky ustájení, značná bolestivost, výskyt je častější na bílých končetinách. Mikrobiologická kultivace prokáže původce. Terapie: Nutné je ostříhat srst na postižených místech a omýt desinfekčním mýdlem (iodpovidon, chlorhexidin). Systémová nebo lokální aplikace antibiotik má v těchto případech malý efekt. Důležitá je čistota a dezinfekce ošetřovatelských pomůcek. Možné je perorální podávání jodidu draselného 10g/500kg po dobu 30 dní. Léčba je dlouhodobá. Prevence: Izolovat postižené koně, včetně materiálu či pomůcek, které s nimi přijdou do kontaktu. Ostatní pomůcky je nutné neustále dezinfikovat pomocí terciárních aminů nebo formaldehydových par (KNOTTENBELT, 2002) Dermatofytóza Jedná se o povrchové kožní infekce, způsobené dermatofytními plísněmi. Některé druhy se nachází v půdě (geofilní plísně), jiné jsou tak adaptovány na parazitickou existenci, že se v půdě nenacházejí (KNOTTENBELT, 2002). Etiopatogeneze: U koní se patogenně uplatňují dva rody dermatofytů Trichophyton a Microsporum s různým druhovým zastoupením (celosvětově a i u nás je nejrozšířenější druh Trichophyton equinum) (AKUCEWICH, YU, 2007). Po kontaktu s kožním povrchem není dermatofytní plíseň schopna proniknout do intaktní kůže penetraci do kůže brání: rezidentní kožní mikroflóra, nespecifické (př. vyšší mastné kyseliny) a specifické obranné mechanismy hostitele (celulární imunita). Mechanické poranění (i bodnutí hmyzem) nebo macerace kůže spolu s narušením 10

12 obranných mechanismů hostitele usnadní proniknutí infekčního agens do epidermis a rozvoj onemocnění. Organismus reaguje zánětlivou reakcí na keratolytické enzymy, která má často charakter alergické reakce, proto bývá dermatofytóza také označována jako typ kontaktní dermatitidy. Tato zánětlivá reakce vede k likvidaci dermatofyta (ten se snaží prorůstat do okolní zdravé tkáně léze mají charakteristický cirkulární tvar). Klinické příznaky: Nejvýrazněji bývají postiženi mladí koně, kteří přicházejí do kontaktu se staršími latentně infikovanými jedinci. Pokud není včas zahájena terapie, může se trichofytóza zkomplikovat rozsáhlým bakteriálním zánětem kůže. Vleklý průběh a rozsáhlé postižení kůže bývá u koní, kteří jsou dlouhodobě léčeni kortikosteroidy. V iniciálním stádiu se onemocnění manifestuje zježením srsti připomínající kopřivku nebo bodnutí hmyzem. Později dochází v místě eflorescence k uvolnění chlupů spolu s krustou, v níž ulpívají. Pod krustami je zpočátku mokvavá spodina, později se odlupují drobné šupiny alopatických ložisek (KNOTTENBELT, 2002). Diagnostika: Diagnóza je založena na výsledku klinického vyšetření, přímého mikroskopického vyšetření chlupů, mykologické kultivace a případně histologického vyšetření kožního bioptátu. Terapie: Většina případů dermatofytózy odezní spontánně. Onemocnění je však dlouhodobé (dle kondice, imunitního stavu koně, kontaminaci prostředí, atd.) a kůň je zdrojem infekce pro ostatní zvířata ve stáji. Proto je nutné začít s terapií hned po stanovení diagnózy. Cílem léčby je zmírnit klinický průběh onemocnění, zabránit šíření infekce a omezit kontaminaci prostředí. Základem úspěšné terapie je izolace postižených koní od ostatních. Postižené části kůže je nutno ostříhat a chlupy neškodně (nejlépe spálit) odstranit. Vše neustále dezinfikovat (i použité nůžky). Přes všechna tato opatření, je nutné počítat s šířením onemocnění na potencionálně vnímavá zvířata v chovu a zvážit zahájení terapie i u nich, ač zatím nevykazují žádné klinické příznaky. 11

13 Lokální antimykotická terapie: 2 10% roztok jodpovidonu, 10% thiabendazol, 2,5 10% jodová tinktura, účinný je také enilkonazol. Pro zamezení šíření infekce na kůži zvířete je nutné alespoň první ošetření provést celotělově. Systémová terapie: griseofulvin a itrakonazol po dobu 60 dní Dále je nutná dezinfekce nejen všech pomůcek a materiálů, ale i budov a personálu, který přichází do kontaktu i s ostatními zvířaty. Je nutné počítat s tím, že spóry dermatofytních plísní jsou schopny přežívat v prostředí stáje a v půdě minimálně rok. U koní, kteří prodělali onemocnění se vyvíjí dlouhodobá imunita. Jako preventivní a případně i terapeutické opatření lze použít i aktivní imunizaci proti dermatofytóze (KNOTTENBELT, 2002) Mycetom Pravé mycetomy jsou způsobeny kontaminací ran houbami Curvularia geniculata, Pseudoallerescheria boydii nebo Alternaria spp. (z půdy nebo rostlin), které způsobují chronické podkožní infekce. Vzhled lézí připomíná tumor s tvorbou dutin a fistulací často s granulární komponentou. Klinické příznaky: Z granulujících vředů vytéká seropurulentní sekret, mohou být přítomny i asymptomatické noduly, podobné papilomům, pokryté ulcerovanou neosrstěnou kůží. Diagnóza: Onemocnění je specifické pro určité geografické oblasti. Pro diagnózu je nutné jak klinické vyšetření tak i biopsie. Terapie: Určité zlepšení je po chirurgickém odstranění nodulů, ale častá je exacerbace. Jisté zlepšení lze docílit po aplikaci jodidu draselného v dávce 5g denně po dobu 3 6 týdnů. Antibiotická léčba je bez efektu (KNOTTENBELT, 2002). 12

14 Chorioptový svrab Kožní onemocnění způsobené roztočem Chorioptes equi, obvykle se vyskytuje v zimě u chladnokrevných koní s dlouhými rousy, ale je také častý u koní s tenkou kůží. Koně, kteří přímo nevykazují klinické příznaky, mohou být rezervoárem chorioptového svrabu (STANNARD, 2000). Klinické příznaky: Charakteristickými znaky jsou pruritus, neklid, podupávání končetinami a kousání kůže na nich. Ustájení koně jsou vnímavější k infestaci, přičemž během období pastvy dojde ke zlepšení (je pravděpodobné, že se tito koně stávají nosiči).iritace je výraznější v teplém počasí. Častými příznaky jsou ohraničené alopecie s porostem polámaných chlupů a krustami, zde se vyvíjí alopecie s exsudátem, jenž slepuje ostatní chlupy. Po traumatizaci dochází k zesílení kůže a sekundární bakteriální infekci. Při rozšíření parazitózy na zbytek těla vypadá kůže jako látka prožraná od molů, dochází ke ztrátě hmotnosti a intolerance zátěže (AKUCEWICH, YU, 2007). Diagnóza: Parazity lze dobře rozeznat pod zvětšovacím sklem, nebo pod mikroskopem z kožního seškrabu či z materiálu získaného vyčesáním z rousů. Terapie: Nutné ostříhat a odstranit krusty, následně omýt postižená místa insekticidním šamponem. Částečná redukce počtu cizopasníků je možná pomocí pasty s obsahem ivermektinu. Hromadná aplikace antiparazitik je úspěšná v prevenci hromadného onemocnění nebo ve stájích, kde se vyskytuje rekurentní infekce, ale rezervoároví hostitelé (pravděpodobně asymptomatičtí nosiči) znemožňují eradikaci, ačkoli parazit mimo hostitele přežívá jen krátkou dobu (KNOTTENBELT, 2002) Trombikulóza Jedná se o onemocnění způsobené parazity druhu Trombicula spp. (vyskytující se v křídových půdách na podzim, přežívá v seně) a Tyroglyphus spp. (výskyt 13

15 v jadrném krmivu nebo na slámě). Koně tento parazit napadá jen za účelem sání, proto může být obtížné jej při masivních infestacích nalézt. Klinické příznaky: Typické pro toto onemocnění je silný pruritus a malé papuly. Opakované kousání parazita do končetin vede ke vzniku alopecií různé velikosti, které jsou obvykle po 2 3 dnech po napadení zanícené s exsudací. Diagnóza: Diagnóza je velmi obtížná z důvodu nalezení parazita, který po nakrmení hostitele zase opouští. Občas jsou vidět shluky červenooranžových parazitů. Onemocnění je také možné odhalit důkladným vyšetřením materiálu vyčesaným ze srsti. Terapie: Důležitá je prevence, kdy musíme věnovat pozornost možnému zdroji infestace. Parazité mohou přežívat i v uskladněné slámě, seně či jádře po dlouhou dobu. Lokální aplikace insekticidních sprejů či roztoků s obsahem organofosfátů nebo chlorovaných uhlovodíků je dostatečně účinná (KNOTTENBELT, 2002) Dermatitida vyvolaná infestací Dermanyssus gallinae Parazit se živí sáním krve hostitele, onemocnění vzniká po přímém či nepřímém kontaktu parazita s hostitelem. Klinické příznaky: Na napadené kůži jsou vidět papuly a krusty, dochází k velmi silnému pruritu. Diagnóza: Ve vyčesaných šupinách jsou pouhým okem viditelné červené pohybující se larvy, pro přesné určení je zapotřebí mikroskopického vyšetření. Výskyt tohoto parazita bývá často po kontaktu s drůbeží. 14

16 Terapie: Izolace koní od drůbeže i od budov, kde je drůbež chována. Omytí nejenom koní, ale i zamořených stájí insekticidními prostředky na bázi organofosfátů nebo chlorovaných uhlovodíků. Tento postup je nutno opakovat v intervalech 7 dní v letním období a po dnech v zimě (parazit přežívá dlouho mimo drůbežího i koňského hostitele až 6 měsíců) (KNOTTENBELT, 2002) Verminózní dermatitida Kožní onemocnění způsobené larvami nematod Pelodera strongyloides a Strongyloides westeri. Tato dermatitida bývá častá po dlouhém období dešťů u hříbat chovaných spolu s dospělými koňmi nebo ustájených ve špatných podmínkách. Klinické příznaky: Náhlý pruritus s dupáním a okusováním končetin bývá u opakovaně napadených hříbat doprovázen edémem končetin a dermatitidou v podobě papul, pustul, vředů, krust, alopecií a erytému. Diagnóza: Larvy parazitů lze prokázat v bahně odebraném vzorku z kůže končetin. V chlupových folikulech mohou být přítomny části těl hlístic. Terapie: Po zlepšení zoohygienických podmínek v chovu a oplachováním končetin vlažnou mýdlovou vodou dochází k vymizení kožních problémů. V těžkých případech lze lokálně aplikovat masti a krémy s obsahem antibiotik a kortikosteroidů (RASHMIR-RAVEN, 2000) Pemphigus foliaceus Jedná se o autoimunitní onemocnění charakteristické exfoliativní dermatitidou, příčinou je hypersenzitivní reakce typu II, kdy organismus vytváří protilátky proti buněčné membráně epidermálních buněk. 15

17 Klinické příznaky: Počáteční stádium: Vzniká erytematózní šupinatění s vezikulami a pustulami s povrchovými erozemi, které je doprovázené pruritem a bolestivostí. Často dochází k akutnímu zánětu korunky a kaštanů, které může vyústit až kulháním koně. Eflorescence se postupně během několika dní až týdnů šíří na celé tělo. Chronické stádium: V této fázi převažují difúzní šupiny s rozsáhlou alopecií, ze systémových příznaků je častá letargie, anorexie, edémy končetin, horečka a deprese. Diagnóza: Pro histopatologické vyšetření jsou preferovány intaktní papuly a vezikuly. Hematologický a biochemický nález je obvykle nespecifický. Terapie: Pro léčbu se doporučují imunosupresivní dávky kortikosteroidů po dobu několika týdnů. Snižování dávky vede obvykle k exacerbaci onemocnění, nutné počítat s tím, že podávání léků bude nezbytné do konce života koně. Pokud pacient na terapii nereaguje, lze se pokusit o aplikaci solí zlata. Prognóza onemocnění je nepříznivá, ale mladí koně, kteří reagují na léčbu, mají prognózu lepší (KNOTTENBELT, 2002) Pemfigus vulgarit (EPV) a bulózní pemfigoid (BP) Onemocnění je způsobené hypersenzitivitou II. typu, jde o vzácně se vyskytující vezikulobulózní ulcerativní chorobu. Klinické příznaky: Dochází k výskytu křehkých vezikul na kůži a mukokutánních spojeních, které rychle praskají, zanechávají krusty a ulcerace s epidermálními kolaretami. U těžce postižených koní jsou časté celkové příznaky (př. anorexie, deprese, ). Diagnóza: Nejprve je důležité vyloučit ostatní možné příčiny. Dále je užitečné histopatologické vyšetření kožního bioptátu obsahující intaktní vehikula. 16

18 Terapie: Prognóza onemocnění je velmi špatná. Jisté zlepšení je po aplikaci vysokých dávek kortikosteroidů, po klinickém zlepšení je možné dávku snížit na minimum, ale většinou se musí podávat do konce života (KNOTTENBELT, 2002). typu I a III Imunitně zprostředkovaná vaskulitida Příčinou tohoto málo častého onemocnění je kombinace hypersenzitivní reakce Klinické příznaky: Příznaky se objevují většinou za 2 4 týdny po infekci mikroorganismem Streptococcus equi. Vytváří se fokální a difúzní edémy, erytémy, nekrózy a ulcerace. Často dochází i k pyrexii, ztrátě hmotnosti a depresi. Diagnóza: Diagnóza vychází z klinických projevů, hematologického vyšetření, biochemického vyšetření a kožní biopsie (bioptát je vhodné odebrat do 24 hodin po vzniku lézí). Terapie: Důležité je rychle stanovit diagnózu a hned začít s léčbou. Podává se prednizolon dvakrát denně spolu s vysokými dávkami antibiotik do zlepšení stavu. Pak dochází k redukci na jednu ranní dávku ob den, postupně se vysadí úplně. Bohužel často dochází k exacerbacím a některé případy na terapii nereagují, zde dochází k utracení (KNOTTENBELT, 2002) Leukocytoklastická vaskulitida spěnky U tohoto nedávno popsaného onemocnění s častějším výskytem se zánět vyvíjí na nepigmentované kůži končetin (hl. na zevní straně spěnky pánevních končetin a metatarzu). Výskyt je především u mladých koní v letním období v oblastech s enormním slunečním svitem (STANNARD 2000). 17

19 Etiopatogeneze: Zatím nejasná. Přímou imunofluorescencí byly prokázány depozice IgG a C3 složky komplementu. Distribuce lézí na nepigmentovaných okrscích kůže naznačuje pravděpodobný podíl ultrafialového záření na etiologii. Nejedná se však o pravou fotosenzibilizaci a ani jaterní biochemický profil nevykazuje odchylky od normy (STANNARD 2000). Klinické příznaky: Onemocnění začíná akutním nástupem erytému provázeného exsudací a tvorbou krust, který je ostře lokalizovaný na nepigmentované kůži hlavně pánevních končetin. Zasychající exsudát získává bradavičnatý vzhled a je obtížné ho odstranit. Zánět bývá bolestivý. Častá je sekundární bakteriální infekce (KNOTTENBELT, 2002). Diagnóza: Charakteristická je lokalizace eflorescencí na laterální straně nepigmentovaných končetin. Biopsie bývá nespecifická (AKUCEWICH, YU, 2007). Terapie: Je nutné podávat denně vysoké dávky kortikosteroidů po dobu až dvou týdnů s postupným snižováním dávky po dobu dalších čtyř týdnů. Po té však lze očekávat opětovnou exacerbaci zánětu s nutností další aplikace kortikosteroidů. Pozitivně se projevuje i aplikace různých zjemňujících krémů a keratolytik (př. kyselina salicylová), dále krémů s obsahem antibiotik, antiseptik a kortikosteroidů. Jako prevence slouží aplikace opalovacích krémů s faktorem 20. Postižení koně musí být ustájeni mimo účinky ultrafialového záření (KNOTTENBELT, 2002) Syndrom systémový/kutánní lupus erythematosus (SLE like syndrom) Vzácné nepřesně definované onemocnění. Syndrom má rysy diskového lupus erythematosus (DLE) a systémového lupus erythematosus (SLE). Typické je postižení několika orgánů a kůže. Patogeneze je multifaktoriální. Vznik autoimunitního onemocnění je důsledkem genetických, imunologických, enviromentálních a pravděpodobně infekčních a iatrogenních (lékových) vlivů. Jako spouštěcí faktory se 18

20 uplatňují infekce, změny v prostředí, výkyvy teplot, léčiva, stresující situace (př. gravidita, těžká práce), ale i jiná systémová onemocnění (př. lymfosarkom). Klinické příznaky: Onemocnění začíná erytémem, exsudací a tvorbou šupin, při dlouho trvajících potížích získává kůže zvrásněný vzhled s nadměrným šupinatěním. Dalším z příznaků je alopecie a fotosenzibilizace (postihuje i pigmentovanou kůži), později dochází k depigmentaci kůže (v okolí očí, nozder, pysků, atd.). Nejtěžší případy SLE vykazují postižení různých vnitřních orgánů (kulhání, pyrexe, ztráta hmotnosti, ). Diagnóza: Je nutné provést celou škálu diagnostických testů pro potvrzení tohoto onemocnění. Typické je současné postižení více orgánů. Charakteristický je histopatologický test, zatímco hematologické vyšetření je nespecifické. Terapie: Důležité je odhalit a odstranit spouštěcí faktory a léčit primární onemocnění. Pro léčbu je charakteristická dlouhodobá aplikace vysokých dávek kortikosteroidů spolu s antibiotiky. U spolehlivě potvrzených případů SLE nastává jen krátkodobá remise, časté je střídání exacerbací s remisemi (KNOTTENBELT, 2002) Purpura haemorrhagica (imunitně zprostředkovaná vaskulitida) Toto onemocnění často provází infekce horních dýchacích cest (hlavně mikroorganismy Streptococcus equi equi a Streptococcus equi zooepidemicus). Nejvnímavější jsou mladí a stresovaní koně. Imunokomplexy způsobují poškození cévní stěny a její zvýšenou permeabilitu, dochází k extravaskulárnímu úniku proteinů, které vede ke vzniku rozsáhlých edémů (zpočátku vypadají jako kopřivkové pupeny). Klinické příznaky: Nejdříve se objevují kopřivkové pupeny, ty postupně splývají a vyvíjí se rozsáhlé difúzní edémy na končetinách. Edémy jsou provázeny exsudací s pozdějším vznikem erozí. Častý je také výskyt petechií a ekchymózy na kůži a sliznicích. 19

21 Terapie: Základem je odstranit spouštěcí podněty a zahájit včas léčbu primárního onemocnění. Terapii je vhodné zahájit systémově podanými vysokými dávkami kortikosteroidů a antibiotik. Důležité je také zohlednit možnost přecitlivělosti na léky, které byly podány v rámci terapie infekce dýchacích cest (z důvodu shodných klinický příznaků) (KNOTTENBELT, 2002) Idiopatická folikulitida spěnky Bakteriální folikulitida a pyodermie spěnky a korunky způsobená Staphylococcus aureus, Staphylococcus hyicus a Staphylococcus intermedius. Klinické příznaky: Zpočátku se vyvíjí jednotlivé papuly, které postupně splývají ve větší okrsky s ulcerací a produkcí hnisu. Dále se tvoří bolestivý edém s exsudátem, jenž slepuje chlupy. S rozvojem infekce do hlubších vrstev kůže a podkoží se rozvíjí celulitida (difúzní pyogenní infekce pojivové tkáně) a později i kulhání. Diagnóza: Charakteristický je klinický vzhled. Cytologie a kultivace stěrů obvykle prokáže směs fakultativních patogenů nebo komenzálů. Terapie: Terapie je poměrně bolestivá, proto je někdy zapotřebí použít sedativa a analgetika. Postižené okrsky je nutné ostříhat a omýt mýdlem nebo šamponem chlorhexidinu nebo jodpovidonu. Pouhá lokální terapie pomocí antibakteriálních krémů je většinou bez efektu. Většinou dochází k systémové aplikaci antibiotik, dle stanovené citlivosti (KNOTTENBELT, 2002). 20

22 Ježčí noha Tímto syndromem je označována skupina kožních onemocnění charakterizovaných pyodermií, erozemi, exsudací, tvorbou krust a šupin lokalizovaných v ohbí spěnky a na patce. Jedná se o skupinu zánětlivých onemocnění různé etiologie. Častější je výskyt u chladnokrevných koní a na nepigmentovaných končetinách (STANNARD, 2000). Klinické příznaky: První změny se obvykle objeví na kůži v ohbí spěnky jedné, nejčastěji nepigmentované končetiny. Postupně a často následkem nesprávné terapie se šíří na celou spěnku a dále na spěnkový kloub. Rychle se vyvíjí vaskulitida s erytémem a následně mokvavá dermatitida s erozemi, ulceracemi, krustami a alopécií. V chronických případech kůže zesiluje a může se vyvinout výrazná, někdy až extrémní hypertrofie s hlubokými figurami. Běžná je sekundární infekce, pruritus a bolestivost. V pokročilých stádiích na kůži vznikají chronické granulace. Diagnóza: Diagnóza je obtížná vzhledem k rozvoji sekundárních změn. Stěry pro bakteriologickou kultivaci slouží k průkazu sekundární mikroflóry. Seškrab pro parazitologické vyšetření je nutné provést i na jiných místech kvůli vyloučení jiných častých parazitů. Dále se provádí biopsie kůže, ultrasonografické, rentgenologické, hematologické a biochemické vyšetření. Terapie: Důležité je najít a odstranit všechny možné příčiny, které připadají v úvahu. Z důvodu velké bolestivosti může být nezbytná celková anestézie. Nutné je odstranění chlupů a nekrotické části po jejich zvlhčení antiseptickými roztoky. Kůži je nutné držet v suchu. Pro vysušení a omezení exsudace se používá zinksulfátová mast s aluminium oxidem a octanem olovnatým. Mohou být podávána i antibiotika (lokálně i celkově) a nesteroidní antiflogistika. Je dobré nepoužívat viskózní masti a krémy s vysokým obsahem vody. V některých případech dochází k zesílení kůže se sklonem k častým exacerbacím (KNOTTENBELT, 2002). 21

23 Dystrofie kůže na korunce Příčinou tohoto onemocnění je idiopatická porucha rohoviny na korunce, která postihuje současně všechny čtyři končetiny, častější je u chladnokrevných koní. Klinické projevy: Všechny čtyři končetiny vykazují progresivní proliferaci a hyperkeratotické změny s rozsáhlou tvorbou mastných šupin. U chronických a prolongovaných případů se často vyvíjí zjevné změny na kopytní stěně (praskliny a figury s exsudací a výtokem krve). Diagnóza: Histopatologické vyšetření bioptátu je nespecifické. Důležité je vyloučit všechny vyvolávající příčiny. Terapie: Paliativní opatření spočívají v odstraňování nadměrné nebo patologicky změněné rohoviny a v aplikaci mastí na kůži korunky. Přikládání mírně dráždivých náplastí na kůži korunky někdy podpoří produkci zdravé tkáně, ale je zde i výrazné riziko zhoršení následkem této léčby. Kortikosteroidy nemají efekt. Určitý účinek může přinést suplementace pupalkového oleje, biotinu a metioninu (KNOTTENBELT, 2002) Exsudativní dermatitida po zapaření nebo traumatu Tato dermatitida se vyvíjí jako odpověď kůže v ohbí spěnky na nespecifickou iritaci, neodlišuje se od reakce kůže na stejné podněty na jiných částech těla. Rozdíl je pouze ve specifické mikroflóře, zde se u zánětů uplatňují hlavně tyto mikroorganismy Dermatophilus congolensis, Staphylococcus hyicus, Staphylococcus intermedius a gramnegativní fekální mikroflóra. Primární příčinou je iritace kůže na končetinách močí u hřebců nebo u valachů postižených paralýzou močového měchýře, urolity nebo tumorem lokalizovaným na penisu nebo prepuciu. Další poměrně častou příčinou je trauma kůže ve spěnce nebo na korunce (př. vazákem, ostrý porost, ). 22

24 Klinické příznaky: Dermatitida se může vyskytovat na jedné nebo více končetinách, častější je na nepigmentované noze. Léze jsou difúzní a vyvíjí se trhliny, ze kterých vytéká krev a sekret. Diagnóza: Histopatologické vyšetření je nespecifické. Při odstranění vyvolávající příčiny většinou kožní problémy odezní. Terapie: Nutné je nejprve odhalit a odstranit vyvolávající příčinu. Pak kůži očistit a opláchnout a dále chránit narušenou kůži protektivní bariérou (krémy, vazelína, ). Ve většině případů dochází k úplnému zahojení, někdy je léčba dlouhodobější a může se stát, že v místě zhojených lézí narostou nepigmentované chlupy nebo zde zůstane alopecie (KNOTTENBELT, 2002) Ostatní dermatitidy Hypersenzitivita na bodnutí hmyzem (letní dermatitida) Alergie na bodnutí hmyzem čeledi Culicoides. Jedna z nejčastějších kožních alergií, charakteristická je sezónnost onemocnění a silný pruritus po celém těle. V rámci terapie postižených koní je nutné zabránit kontaktu koně s bodavým hmyzem a podání antihistaminik (KNOTTENBELT, 2002). Generalizovaná granulomatózní enteritida Jedná se o určitý defekt v obranném mechanismu lokálního imunitního systému postihující malý nebo velký kolon. Toto onemocnění se projevuje exsudativním až ulcerativním zánětem kůže korunky, alopecií, hyperkeratózou zejména na hlavě a na končetinách. Terapie je neúčinná, pro dočasnou úlevu se podávají dlouhodobě kortikoidy. Zatím nejsou známy případy úspěšného vyléčení (KNOTTENBELT, 2002). 23

25 Alergie na krmivo, léky a kontaktní dermatitida Ve všech těchto případech je hlavním klinickým příznakem kopřivka, kdy kůň je pravděpodobně tím nejvnímavějším zvířetem pro její vznik. Často bývá obtížné identifikovat vyvolávající alergen. Charakteristické pupeny se objevují hlavně na hlavě, trupu, krku a končetinách. Jedinou jistou metodou vedoucí k uzdravení je zabránit kontaktu koně s alergenem. Jestliže rozpoznáme vyvolávající příčinu, je možné ji odstranit z krmiva nebo z prostředí. V počáteční fázi je standardním přístupem aplikace vysoké jednorázové dávky kortikosteroidů (KNOTTENBELT, 2002). Virová papilomatóza Vyvolávající příčinou je virus papilomatózy koní, jedná se o jedno z nejběžnějších kožních onemocnění u koní. Postihuje častěji mladé koně (po jejich prvním vypuštěním na pastvu a kontaktu se staršími koňmi), ale může se objevit u kteréhokoliv koně bez imunity. Pro proniknutí viru do hlubších vrstev epidermis je potřeba traumatizace kůže (př. pastva na hrubším a delším travním porostu). Rozvoj papilomů na kůži korunky a spěnky může být velmi vážný, protože v těchto místech většinou nedojde k uzdravení. Terapie obvykle není potřebná. U hříbat problém většinou zmizí spontánně, u starších koní probíhá spontánní regrese pomaleji a některé papilomy mohou zůstat beze změny (RASHMIR-RAVEN, 2000). Intoxikace selenem V některých regionech v USA se selen nachází ve vysokých koncentracích v půdě, což může zvýšit koncentrace selenu v některých rostlinách. Po zkrmení těchto rostlin se u koně vyvine intoxikace selenem. Intoxikace se projevuje kulháním způsobeným zánětem kůže na korunce a kopytní škáry (laminitida). V rámci terapie je nutné odstranit zdroj selenu, nasadit vysokoproteinovou dietu, anorganický arzen, naftalen a profylakticky se aplikuje měď a dotace proteinů v dietě. U koní postižených laminitidou je indikována eutanázie (KNOTTENBELT, 2002). Fotosenzitivní (solární) dermatitida Jedná se o typ dermatitidy, která může postihovat citlivé koně s bílými odznaky (na hlavě i na končetinách). Tato dermatitida se dále dělí na: lokální a systémovou. 24

26 Systémová fotosenzitivní dermatitida je dále dělena dle příčin vzniku na: primární a hepatogenní. Primární systémová fotosenzitivní dermatitida vzniká po proniknutí fotosenzitivního agens nebo jeho aktivního metabolitu do oběhu. Proniknutí může nastat požitím, kontaktem nebo vpichem. Nejčastější příčinou této dermatitidy bývá pastva bohatá na jetel, třezalku, pšenici nebo žito. Hepatogenní systémová fotosenzitivní dermatitida může nastat při onemocnění jater, kdy dochází ke zvýšené koncentraci phylloerythinu v krvi. Toto onemocnění je způsobeno toxickými pyrolizidinovými alkaloidy. Všechny tyto typy způsobují dermatitidu v přítomnosti ultrafialového světla (AKUCEWICH, YU, 2007). 25

27 2.3. Dělení dermatid dle histopatologie Dermatitidy v oblasti spěnky jsou dle německých autorů často děleny na ekzematózní, verukózní a gangrenózní typ podlomu. Toto dělení je zaměřeno hlavně na vzhled podlomu Ekzematózní podlom (dermatitida eccematosa) Tento typ podlomu je charakteristický pro akutní stádium, které ovšem může přejít do stádia chronického. Tato dermatitida začíná zánětlivým zarudnutím kůže a bolestivými otoky na postižených místech. Později se objevují puchýřky, které praskají a vytéká z nich serózní, nažloutlá tekutina. Ta postupně slepuje chlupy a může mít i purulentní charakter. Na oteklé kůži jsou časté ragády. Po zaschnutí exsudátu se vytváří krusty, pod kterými se v mírnějších případech hojí kůže, což je doprovázeno silným odlupováním nemocné pokožky (SILBERSIEPE, 1986, SCHÄFFER, 1999). Léčba: Během terapie je nutný klid a pečlivé čištění postižené spěnky. Vše, co by mohlo podlom způsobovat nebo ho zhoršovat, musí být odstraněno. Při léčbě je důležité podlom neustále vysušovat (vysušující zásypy) a zakrývat před případnou další infekcí (krycí zásypy, masti, obvazy, ) (SILBERSIEPE, 1986). Při silném zánětu je nutné aplikovat celková antibiotika. Krusty je možné změkčit a poté odstranit promaštěním např. rybím tukem (SLOET, GOEHRING, 1999). 26

28 Verukózní podlom (dermatitida verrucosa) Verukózní podlom může vzniknout buď z akutního ekzematózního podlomu nebo zcela samostatně. Jde o chronickou hyperplastickou dermatitidu, pro kterou je charakteristický mazlavý, purulentní, páchnoucí exsudát. V postižené oblasti vzniká ztluštění kůže, difusní sklerosa kůže a podkoží a mnohočetné bradavičnaté výstupky. Dále dochází k naježení a postupnému vypadávání srsti. Tato nemoc bývá často ve spojitosti s rakovinou kopyt (může být příčinou rakoviny kopyt, nebo také jako následek rakoviny kopyt) (SILBERSIEPE, 1986). Existují tři typy verukózní dermatitidy: chronická verukózní dermatitida, chronická tuberózní dermatitida a běžná bradavice (GUSTINE, 1910). Chronická verukózní dermatitida vzniká z ekzematózní dermatitidy. Kůže mezi naježenými chlupy získává hrubě-zrnitý vzhled. Později se přidává skleróza kůže a podkoží a otok postižené končetiny. Konečný květákovitý vzhled mívá často chronický průběh. Chronická tuberózní dermatitida vzniká následkem předchozího úrazu např. řetízková rána způsobená řetězem uvázaným koni kolem spěnky. Kůže získává jemně drážkovaný až hrbolkovitý vzhled. Běžné bradavice u koní bývají obdobné jako u lidí. Bradavice mohou mít různý tvar a vzhled (GUSTINE, 1910). Podle histologického vyšetření bylo zjištěno, že pro verukózní dermatitidu je charakteristické bujení papilárních tělísek a silná infiltrace leukocytů (GUSTINE, 1910, GEBUREK, 2002). Terapie: Jednou z možností léčby je radikální chirurgické odstranění nemocné tkáně s následnou aplikací leptavých a adstringentních přípravků (THOMAS, 1926). U málo vystupňovaného bujení je možné přikládat nejprve vlhké a potom vysušující zábaly (SILBERSIEPE, 1986). Kryochirurgie může být řešením pro malé, jednotlivé bradavice (DIETZ, 1999). 27

29 Gangrenózní podlom (dermatitida gangrenosa) Jedná se o zvláštní typ podlomu, který způsobuje infekce. Bývá častý v zimním období, ale může vzniknout i v létě (MÖLLER FRICK, 1921). Toto infekční onemocnění způsobuje Fusobacterium necrophorum (SELBITZ, 1992) a sporulující anaerobní bakterie hlavně Bacterioides melaninogenicus a Fusiformis nodosus (DIETZ, 1999). Mezi první příznaky tohoto onemocnění patří velmi bolestivý otok v oblasti spěnky a patek se značným kulháním. Uprostřed otoku se nachází ostře ohraničené, modročervené nekrotické ložisko, které se změní v krvavý hnisavý vřed. Pokud je léčba úspěšná, dochází ke granulaci tkání a zajizvení postižené oblasti, často ale vznikají fistuly na korunce a spěnce, kde zůstává nekróza (SILBERSIEPE, 1986). Terapie: Důležitá je především prevence, pro zabránění přístupu vlhkosti je vhodné natírat spěnku a patky olejem. V případě, že dermatitida již propukla, je nutné odstranit všechna infikovaná ložiska. Dále je potřeba postižená místa omývat roztokem chloridu zinečnatého a přikládat obvazy napuštěné kafrem. Fistulím může být zabráněno pomocí tlakových obvazů. Prognóza u tohoto podlomu nebývá optimistická (MÖLLER A FRICK, 1921). 28

30 2.4. Faktory ovlivňující vznik a rozvoj podlomu Jde o faktory, které mohou být příčinou vzniku podlomu, nebo mohou stávající dermatitidu zhoršovat a způsobit, že použitá terapie je neúčinná. Proto každá terapie musí být zahájena eliminací všech možných příčin podlomu. Jedním z nejdůležitějších faktorů pro vznik podlomu je vlhkost (MÖLLER A FRICK, 1921, EIKMEIER HOFMANN, 1995, KRAFT, 1997). Vlhkostí není myšlen jen častý déšť, ale také kaluže, bláto a vlhké stání pro koně (způsobené špatnými hygienickými podmínkami ve stáji). Problémem může být i časté mytí končetin (SLOET A GOEHRING, 1999, HUTYRA, 1959). Zimní období (hlavně od ledna do března) bývá řazeno mezi nejrizikovější část roku pro vznik podlomu. Důvodem je velká vlhkost (sníh, led, tání) a také chlad (SCHÄFFER, 1999, GUSTINE, 1910). Samozřejmě se podlomy mohou vyskytovat i v letních měsících, zde bývají příčinou extrémní horka (SILBERSIEPE, 1986). Další z možných příčin umožňujících vznik podlomu je špína (MÖLLER A FRICK, 1921, SILBERSIEPE, 1986). Také špatné ošetřování koně zejména jeho končetin může vést k podlomu (McMULLAN, 1982, MULLOWNEY, 1985, GRAY, 1995). Důležitou roli pro vznik podlomu může hrát i jakékoli mechanické dráždění lokalizované v ohbí spěnky. Mezi tyto mechanické podněty mimo jiné patří: pohyb koně po strništi, po písku, dále ustájení koně na pilinách či jiném stelivu. Rizikové mohou být i pichlavé rostliny na pastvině či v seně (SILBERSIEPE, 1986, MÖLLER A FRICK, 1921, HUTYRA, 1959). Dráždění chemickými podněty může také vést ke vzniku podlomu. U koní, kteří se používají v dolech, či huti je toto riziko vysoké. Zde podlomy vyvolává hlavně kyselá důlní voda a různé chemikálie používané během těžby. Při přemístění koně dochází ke zlepšení (MOHR, 1925). 29

31 Z dalších škodlivých látek to je např. práškové vápno a posypová sůl. Ta je nejen na silnicích, ale také se často v zimě používá na posyp jezdeckých hal, kde slouží jako ochrana před zamrznutím písku (SILBERSIEPE, 1986, SCHÄFFER, 1999). Jistou roli může mít i druh a kvalita krmiva. Sušené brambory a pšeničné otruby zvyšují riziko vzniku podlomu (SILBERSIEPE, 1986). U chladnokrevných koní je také důležité kontrolovat krmivo bohaté na bílkoviny, protože překrmování tímto krmivem může také způsobit podlom (STRAITON, 1995, KUMPF, 1953). Také hormonální změny (např. říje klisen) mohou mít vliv na tvorbu podlomu (ULLRICH, 1966). Dokonce i silnější tloušťka kůže a hustší osrstění, případně rousy ve spěnce mohou zvyšovat riziko vzniku podlomu (GUSTINE, 1910, SILBERSIEPE, 1986, KNOTTENBELT, 1999). Větší sklon k dermatitidám mají chladnokrevníci, fríští koně a tinkeři, kteří také častěji trpí rakovinou kopyt (THOMAS, 1926, KUMPF, 1953). Dalším možným faktorem jsou různé úrazy. Může se jednat o zášlap, kdy zadní nohy zraní patky na předních končetinách takzvaným zaskočením (FRICK A MÖLLER, 1921). Častým úrazem je také řetízková rána ve spěnce způsobená vazákem (WINTZER, 2000). Také druhotná kolonizace nespecifickými patogeny může být příčinou zhoršení podlomu. Jedná se především o tyto patogeny: Dermatophilus congolensis, Staphylococcus aureus a Proteus mirabilis (SLOET A GOEHRING, 1999, SCHÄFFER, 1999). Pokud se podlom vyskytuje současně s rakovinou kopyt, tak se ve spěnce často nachází i spirily (SCHOUPPÉ, 1931). Pelodera strongyloides byla dokázána v podlomu u tenesseskýho mimochodníka (RASHMIR- RAVEN, 2000). Také různé plísně mohou způsobit nebo zhoršit podlom (SLOET A GOEHRING, 1999). 30

32 2.5. Prevalence podlomu Frekvence podlomu u teplokrevníků a plnokrevníků v porovnání s chladnokrevníky U chladnokrevníků je výskyt podlomu nejvyšší, bývá to zdůvodněno hlavně hustými rousy (SCHÄPER, 1937). (WUSSOW A HARTWIG,1954) dokonce považovali toto onemocnění za bič na chladnokrevný chov. Podle výsledků jedné ze studií (HÖLL, 1956) je četnost verukózního podlomu následující: 94,5 % u chladnokrevníků, 5,5% u teplokrevníků a žádný případ nebyl zjištěn u plnokrevníků. KUMPFER (1953) objevil toto onemocnění pouze u chladnokrevníků. GUSTINE (1910) popsal toto onemocnění u 77% chladnokrevníků a u 33% lehkých plemen Frekvence podlomu dle pohlaví Zde se studie značně rozchází, dle NACHTSHEIMA (1938) a WIESNERA A WILLERA (1974) jsou touto nemocí častěji postiženy klisny a valaši než hřebci. Zatímco podle SCHÄPERA (1937) a WEISCHERA (1949) jsou mnohem více náchylní hřebci k této nemoci. Po kastraci takto nemocných hřebců dochází většinou ke zlepšení, ale málokdy dojde k celkovému uzdravení. Vyšší výskyt podlomů u hřebců může být dán jejich dlouhodobějším držením ve stájích, kde jsou často špatné světelné podmínky. Dále mohou hrát roli sekundární znaky hřebců hlavně silnější a hrubší kůže, větší obvod holení a hustší a delší rousy (WEISCHER, 1949) Věk Podle GUSTINA (1910) věk nehraje při výskytu podlomu žádnou roli a každý kůň touto nemocí může trpět. Většinou tímto onemocněním trpí starší koně, podlom se pouze výjimečně vyskytuje u koní mladších tří let (WUSSOW A HARTWIG, 1955) Distribuce končetin Podlomem mohou být postiženy všechny čtyři končetiny, ale častěji se objevuje na zadních nohách, což je způsobeno močením, kálením a jinými nečistotami (SILBERSIEPE, 1986, SCHÄFFER, 1999). Podle THOMASE (1926) se podlom 31

33 vyskytuje dokonce pouze na pánevních končetinách, toto své tvrzení doložil studií, důvodem jsou opět nečistoty a vlhkost. Studie dle GUSTINA (1910) doložila, že v 69% případů jsou postiženy pánevní končetiny, pouze ve 22% se podlom vyskytl na hrudních končetinách a více končetin bylo postiženo jen v 8% Obvod holeně Dokonce i obvod holeně může hrát významnou roli v prevalenci podlomu. Větší obvod holeně zvyšuje riziko výskytu podlomu, proto je také častější u chladnokrevníků než u teplokrevníků (SCHÄPER, 1937, WEISCHER, 1949, WUSSOW A HARTWIG, 1954). WUSSOW A HARTWIG (1954) zjistili, že větší obvod holeně u chladnokrevníka než u plnokrevníka není dán pouze silnější kostí, ale především silnější kůží a podkožím. Při pitvě chladnokrevníka a plnokrevníka zjistili, že rozdíl ve skeletu holeně byl pouze 3cm, zatímco rozdíl v obvodu celé holeně včetně kůže a podkoží byl 10cm Barva srsti Většina autorů se shodla, že barva srsti nehraje při výskytu podlomu významnou roli. Dále se shodli na tom, že důležitou predispozicí pro vznik podlomu, jsou bílé odznaky na končetinách, neboť toto onemocní se častěji vyskytuje právě na těchto nohách bez pigmentu (GUSTINE, 1910, THOMAS, 1926, SILBERSIEPE, 1986, KNOTTENBELT, 1999). STANNARD (2000) upozorňuje také na onemocnění, které se projevuje dermatitidou pouze na nepigmentovaných končetinách (Leukocytoklastická vaskulitida). WUSSOW A HARTWIG (1954) poukazují na častější výskyt podlomu u těchto tří zbarvení: ryzák, hnědák a hnědý šiml. Dokonce i WIESNER A WILLER (1974) ve své studii prokázali zvýšený výskyt tohoto onemocnění u těchto tří barev srsti Dědičnost podlomu SCHÄPER (1937) ve své studii dokázal, že vznik podlomu je do jisté míry podmíněn genetikou. Autor poukázal na import belgického hřebce do německého chladnokrevného chovu a s tím i vyšší výskyt podlomů u jeho potomstva. Pro snížení 32

34 prevalence podlomů je proto nutná jistá selekce plemeníků, u kterých se prokáže, že svému potomstvu předávají vyšší riziko vzniku podlomu. S touto studií o dědičnosti podlomů a nutností takováto zvířata vyřazovat z chovu, souhlasili i další autoři (BREUER, 1949, WEISCHER, 1949, WUSSOW A HARTWIG, 1954). 33

35 3. Experimentální část 3.1. Materiál a metodika V této práci jsem popisovala jednotlivé terapie podlomu u teplokrevných koní, jednalo se převážně o českého teplokrevníka, dále je zde zastoupen i slovenský teplokrevník, holštýnský kůň a hannoverský kůň. Většina ošetřovaných koní byla ustájena v jezdeckém areálu TJ JO NISA v Jablonci nad Nisou, pár případů bylo ze stájí v Příkrém u Semil a k několika případům jsem jezdila do okolních stájí. U každého ošetřeného koně jsem si zaznamenala tyto údaje: jméno, pohlaví, rok narození, využití koně (zda se jedná o koně sportovního, rekreačního či chovného), zbarvení jednotlivých končetin, velikost a vzhled podlomu, tvar lézí, přítomnost či nepřítomnost krust a exsudátu, zda se jedná o akutní podlom nebo zhoršení chronického podlomu a v neposlední řadě také jestli kůň často trpí těmito dermatitidami. Tyto obecné údaje o ošetřených koní jsou zaznamenány v tabulce č.1. 34

36 35

37 36

38 U velmi závažných případů (velké otoky, rezistence na léčbu, rychlé a vážné zhoršování stavu) byl proveden hluboký seškrab pro bakteriální kultivaci, kdy na základě výsledků vyšetření byla k lokální léčbě většinou nasazena i celková antibiotika. Při často se opakujících dermatitidách zejména na nepigmentované končetině byla odebrána krev pro celkové hematologické vyšetření (podezření na onemocnění jater, žlučníku či žlučových cest). Léčba probíhala vždy pod dohledem veterinárního lékaře (u méně závažných případů pouze ve formě konzultace) Ošetřování koně při podlomu Po objevení jakéhokoli podlomu jsem nejprve postiženou končetinu pečlivě omyla 1% roztokem jodpovidonu naředěným ve vlažné vodě. Po té jsem podlom důkladně prohlédla a podle jeho rozsahu a vzhledu jsem stanovila nejvhodnější terapii pomocí různých externích přípravků. Po této prohlídce jsem na postižené spěnce ostříhala všechny chlupy a rousy pro snadnější aplikaci přípravků a lepší kontrolu spěnky v průběhu terapie. Pak jsem opět končetinu omyla 10% roztokem jodpovidonu naředěným ve vlažné vodě a pomocí navlhčené gázy jsem opatrně odstraňovala jednotlivé stroupky a krusty. Následně jsem končetinu pečlivě osušila a nanesla na ni vybraný externí přípravek. Dle závažnosti podlomu jsem spěnku bandážovala. U velmi mírných podlomů, které byly podchyceny v začátku onemocnění, jsem bandáž nepřikládala. V ostatních případech jsem bandážovala vždy na počátku léčby, v případě zhoršení stavu a při ustájení koně ve špatných zoohygienických podmínkách (stání na mokré podestýlce, velké množství nečistot, vlhký výběh, atd.). Pokud docházelo ke zlepšení podlomu bandážovat jsem přestala. U velmi bolestivých podlomů bylo toto ošetření někdy obtížné a dokonce i nebezpečné (kopání, kousání), proto byla v některých případech nutná sedace. Během ošetřování jednotlivých podlomů jsem se také snažila najít možnou příčinu jejich vzniku a eliminovat ji. Dále edukovat majitele a ošetřovatele postižených zvířat o možných příčinách vzniku a zhoršení podlomu a upozornit je na důležitost důkladných denních prohlídek končetin jejich koní. 37