Kompetence Příroda kolem nás - Pozná zvířata z českého prostředí a doplní jejich mláďata

Transkript

1 Na tom našem dvoře Junák - svaz skautů a skautek ČR Kompetence Příroda kolem nás - Pozná zvířata z českého prostředí a doplní jejich mláďata Doprovodný text S dědečkem a babičkou jsme se byli podívat na farmě. Byla to paráda, tolik zvířátek na jednom místě až nám všem oči přecházely. Husa s housaty, kočka s koťaty, koza s kůzlaty a mnoho dalších. Dědeček zkoušel, jestli je vůbec všechna poznáme. Musím se přiznat, že jsem přemýšlela nad večkou a jejím mládětem, nemohl jsem si vzpomenout, ale Verunka mi pomohla. Je to přece jehňátko! Už si to určitě budu pamatovat. Těším se až se půjdeme příště a uvidíme, jak mláďátka vyrostla Návrhy činností Název činnosti Kompetence Prostředí Počet osob Jak to bylo, pohádko? (čtení, dramatika) Zvířecí živé pexeso s vědomostí Hádanky, básničky, veršovánky zná česká zvířata - druž/ odd Délka Příprava Další potřeby činnosti 30 min - - přiřadí mládě ke - druž/ 20 min malá - zvířeti odd zná česká zvířata - druž 20 min - - Jak to bylo, pohádko? (čtení, dramatika) přečíst, vyprávět si, zdramatizovat, namalovat tento známý příběh: KUŘÁTKO A OBILÍ F. Hrubín Jak to bylo,pohádko? Zabloudilo kuřátko za zahradou,mezi poli, pípá,pípá,nožky bolí. Ve vysokém obilí bude večer za chvíli. "Povězte mi,bílé ovsy, kudy vede cesta do vsi?" "Jen se zeptej ječmene, snad si na to vzpomene." Kuře bloudí mezi poli, pípá,pípá,nožky bolí. "Pověz, milý ječmínku, jak mám najít maminku?" Ječmen syčí mezi vousy: "Ptej se pšenic, vzpomenou si." Kuře pípá u pšenic, nevědí však také nic. "Milé kuře,je nám líto, ptej se žita,poví ti to." Kuře hledá žitné pole, ale to je dávno holé a na suchá strniska vítr tiše zapíská: "Vždyť jsi doma,za chalupou, slyšíš,v stáji koně dupou, kocour ve stodole vrní a tvá máma za vraty- -zob zob,zobe bílé zrní s ostatními kuřaty. "Děkuju ti,žitné pole!" "Pozdravuj tam ve stodole." "Koho,milé políčko?" "Zrno i to zrníčko. Ať se ke mně zjara hlásí, vychovám z něj nové klasy." A tak mámu zakrátko našlo malé kuřátko. Zvířecí živé pexeso s vědomostí Vyberou se dva hráči pexesa a jdou někam, odkud neuvidí ostatní (za dveře), ostatní jsou kartičky pexesa, které utvoří dvojice. Každá dvojice si vyberou zvíře ze dvorku (jeden z dvojice bude předvádět matku/ otce, druhý mládě), může to být zvuk, cokoliv...) Důležité je, aby oba z té dvojice udělali svou scénku podobně, aby bylo zvíře rozpoznatelné v obou provedeních.

2 Potom se zamíchají a rozestaví stejně jako pexeso do řad a sloupců. Přijdou hráči, střihnou si, a kdo vyhraje, ten první "otáčí" kartičku a hledá dvojici. Pexesová kartička po vyvolání předvede, to co si s partnerem připravila. Pokud najde správnou dvojici, musí ještě říci, jak se jmenují rodiče a jak mládě. Pokud to zvládne, kartičky jsou jeho, pokud to nezvládne má šanci druhý hláč (který, když to ví, bere si kartičky pro sebe). Vyhrává hráč, který získá nejvíce dvojic. Poslední "neotočené" kartičky jdou za dveře a hra pokračuje. Hádanky, básničky, veršovánky Hádej, Mourku, hádej, Rečku, co nám běhá po dvorečku! Nejraději na práci přikrčená líhá, v očích se jí rozsvěcí, když na myšku číhá. Vznešeně si vykračuje, vějířem se ovívá, nad jiné se povyšuje a je pyšný, protiva. Je to zvíře chrochtavé, neustále špinavé. Navíc není králem v kráse! Poznali jste? Je to. Po obloze pluje, na louce si skáče, trká, vyhazuje, má vlněný fráček. Umí stříhat ušima a má tvrdou palici. Jeho jméno slušívá nejzadnější lavici. Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný, ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti. I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká, maminku má rohačku a tatínka býka. Kdo má ruce ušpiněné, ať si říká jeho jménem. Uň, uň, uní, uní, tlustý je a funí. Jdou, jdou, jdou jedna za druhou, kolem našich dveří, mají bílé peří. Jdou, jdou, jdou, v řadě za sebou. Víte, kdo tak nahlas štěká, kdo zloděje v noci leká, kdo uhlídá dům i ves? Ano, správně! Stromy kvetou, kytky voní, hříbátko se s mámou. Předhoní ji za chvilku, tu svou mámu.. Mají je některá zvířata, krávy i kozy a prasata. Koňská kovář obuje, podkovy jim přikuje. Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje. Někdy se točí na střeše, jindy si ve zdi pobrukuje. Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří. Bude vejce naměkko pro mě na večeři. Obilí i zrnko máku hned si vezme do zobáku. Za to snáší vajíčka. Kdopak je to? Stojí bosa na dvorku, má jen jednu nohu. Nenávidí motorku, kejhá na oblohu. Vesele si štěbetá, na rybníčku vlní se. Jejím bílým peřím přikrývka tvá plní se. Trávu mění na mlíčko, k tomu bučí maličko. Poznali jste! Sláva! Je to totiž.. Na louce travičku přežvykuje, přátelsky ocasem pohupuje. Až budeš mít chuť na mlíčko, vzpomeň si na ni maličko. Jeho tělo vlna zdobí, ovečkám svým šéfuje. Tvrdohlavý je a zlobí, do stáda se houfuje. Bílý kožich chundelatý, na krku zvonec zlatý. Z nebe nebo z kopečka přiběhla k nám.

3

4

5

6