Biomy svta (velmi neoficiální prozatímní text)

HTML
DOWNLOAD

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Biomy svta (velmi neoficiální prozatímní text)"

Přemysl Bařtipán
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 Biomy svta (velmi neoficiální prozatímní text) Rozšíení organism na Zemi je dáno pedevším dvma faktory: 1) schopností organismu pežít v daném prostedí (což je omezeno biotickými i abiotickým faktory prostedí) 2) tím, zda ml daný organismus šanci se do dané lokality dostat (limitace disperzí, nap. bromelie - Bromeliaceae jsou vázány na Nový svt, i když podmínky k životu by našly i ve Starém svt.). Proto také rozšíení organism mžeme charakterizovat bu rozšíením biom nebo biogeografickou klasifikací. Rozšíení biom odráží pedevším psobení aktuálních klimatických podmínek (biomy jsou definovány pevládající životní formou, a nejsou tedy píliš závislé na taxonomickém složení). Naopak biogeografické lenní odráží taxonomickou podobnost, a tudíž je ovlivnno historickými událostmi, kam která skupina mohla doputovat. Díky morfologické a funkní konvergenci mají i fylogeneticky (evolun) nepíbuzné organismy podobné životní formy. Svou vegetací, co týe životních forem, jsou si velmi podobné nap. poušt teplé zóny Starého a Nového svta (oba mají adu sukulentních forem). Co se týe taxonomické podobnosti, jsou si podobné podstatn mén (místo sukulentních kaktus - Cactaceae Nového svta najdeme ve Starém svt morfologicky podobné, ale taxonomicky nepíbuzné sukulentní pryšcovité - Euphorbiaceae). Naopak taxonomicky píbuzné druhy mohou zaujímat i velmi rozdílné ekologické niky (p. epifytické kaktusy v Belize). Biogeografické lenní odráží taxonomickou píbuznost, která je dána historickým vývojem. Na nejvtším mítku (biogeografické íše) odráží lenní pvod bioty, jak se vyvíjela spolen s vývojem kontinent (Pangea: Laurasie a Gondwana, etc. ). Na lokálním mítku je teba si uvdomit, že je rozšíení druh dáno vývojem v postglaciálu. Srovnej dva pístupy, biogeografický (obr. 1) a biomy (dané životní formou, a predikovatelné na základ makroklimatu obr. 2 a 3). Obr. 1. Biogeografické íše svta (pozor, biogeografové nejsou jednotní, toto je pokus o syntézu zoogeografickou a fytogeografickou, ale i ty se mohou lišit). 1

2 Obr. 2. Tzv. Holdridgev trojúhelník: závislost biom na klimatu (vztahu prmrných roních teplot, srážek, a potenciálního pomru evapotranspirace). Obr. 3. Závislost biom na klimatu podle Whittakera. 2

3 Historie Zem podle Pozdní (svrchní) Kambrium /u nás Skryje. Na Zemi se objevili první živoichové s pevnými schránkami - kontinenty leží pod mlkými moi. Objevují se tynozí obratlovci v uhlotvorných bažinách. 3

4 Jsou rozšíeni dinosaui - obsazují celou Pangeu - ta se zaíná dlit. Laurasie je oddlená od Gondwany 4

5 Indie a Madagaskar jsou spolu 5

6 Ledové doby. K Klima bývá zvykem charakterizovat pomocí (Walterových) klimadiagram. Pro každý biom je typický uritý klimadiagram (Obr. 4 a 5): Všimnte si, že vegetaci mediteránního typu nelze predikovat na základ prmr, ale je pro ni typické suché léto a vlhká zima: u vtšiny ostatních typ je maximum srážek a teplot ve stejnou dobu. 6

7 Obr.. 5. Klimadiagramy Obr. odpovídající 4. Klimadiagramy rzným biomm. a jejich použití. Podobné klima lze najít na rzných kontinentech Obr. 5: klimadiagramy 7

8 Obr. 7: Klimadiagramy Afriky. S teplotou a srážkami se mní i produkce a další sumární ekologické charakteristiky (obr. 8): 8

9 Obr. 9: Model rozší ení biom na základ klimatických charakteristik (E.O.Box). Lze predikovat fyziognomii, nelze taxonomické složení Rozší ení biom na Zemi je popsáno v mnoha ekologických u ebnicích (proto zde uvádím jen mapu). Je t eba si uv domit, že komplexní ekologické gradienty (n kdy nazývané ekoklina) probíhají v mnoha sm rech (Obr. 10). Nejznám jší jsou od rovníku k pól m, s nadmo skou výškou. D ležitý je gradient kontinentality, v Eurasii probíhající rovnob žkovým sm rem (v severní Americe také, ale tam je kontinentáln jší západ: závislost na orografii - umíst ní a sm ru hor, spolu s p evládajícím vzdušným proud ním). Obr. 10. Ekokliny (komplexní gradienty). Nejsou to jen pásy jdoucí rovnob žkovým sm rem. Krom zem pisné ší ky rozhoduje, zvlášt o srážkách, i délka (zvláš tam, kde jsou poho í poledníkovým sm rem). 9

10 Rozšíení biom odpovídá i rozšíení pdních typ (obr. 11): 10

11 I druhová bohatost je na svt rozšíena nerovnomrn. Pro vtšinu organism platí, že nejvíce druh je v tropické zón (nap. pro cévnaté rostliny obr. 12) Obr. 12a: Distribuce druhové bohatosti cévnatých rostlin na Zemi. Obr. 12b. Distribuce druhové bohatosti cévnatých rostlin na Zemi. Tropický les je zárove jedním z nejohroženjších biom (obr. 13 a 14): Obr. 13: distribuce a klimadiagramy deštných prales 11

12 Obr. 14: Likvidace tropického pralesa ve Vietnamu a na Kostarice. Zákonité je i rozmístní lesních typ ve stední Evrop. Nejdležitjším faktorem je nadmoská výška (obr. 15): borovice - písek a pískovec; bíza - iniciální sukcese (paseky); vrby (mnoho druh, nejvíce - podle druhu - behy, iniciální sukcese) lužní lesy: údolí ek (topol, jilm, ale i duby), údolí potok (olše) suové lesy javor (mlé, klen), lípy Stední Evropa dnes Pirozené bezlesí je relativn vzácné. Jen tam, kde je vody málo (skalní stepi, k jihu obrácené strán na nejsušších místech), nebo, kde je vody hodn (rašeliništ a jiné mokady). Bezlesí udržované disturbancemi (lavinové dráhy). Pdy: Listnaté lesy: hndozem, smriny - podzoly, stepi - ernozem 12

13 13

14 Pedchozí stránka z: Sádlo a Štorch: 1999, Biotopy eské republiky (text pro biologickou olympiádu). Uvdomte si, že na vtšin území stední Evropy je klimaxem les, jen v horách (alpinské pralouky) nebo v extrémním suchu (skalní stepi,. Kras,. Stredohoí, Pálava) je to bezlesí. Vtšina bezlesí v kulturní krajin je antropogenního pvodu. Poslední doba ledová znamenala znané ochuzení flory ady území. Jedna z hypotéz vysvtlující bohatost trop vychází z relativní stability klimatu v tropech (byly mén ovlivnny dobami ledovými), i když není pravda, že by se jich klimatické zmny nedotkly. Pedpoládá se, že díky rovnobžkovému smru pohoí byla Evropa ochuzena více než severní Amerika. I v rámci stední Evropy biogeografické rozdíly, dané migracemi druh (mezi kontinenty jsou rozdíly v eledích, mezi Alpami a Krkonošemi v druzích a rodech - Alpy a Karpaty a jejich význam pro migraci horských druh I v postglaciálu se vegetace vyvíjí. Postglaciální vývoj je ale modifikován psobením lovka, zvlášt od neolitické revoluce. Pro návrat z glaciálních refugií - dležitá orientace pohoí Evropa - pohoí jdou rovnobžkovým smrem - velká pekážka pro migraci Amerika - pohoí jdou poledníkovým smrem - tolik nevadí Obr. 16: Ložek: Píroda ve tvrtohorách. 14

15 Obr. 18a,b: eskoslovensko Obr. 19a,b: Evropa Obr. 20: Fluktuace teplot - trochu chaotická periodicita - ím delší asové mítko, tím jsou výkyvy vtší Obr. 21: Vegetace Evropy v posledním vrcholném glaciálu a dnes. Organismy se musely vrátit z glaciálních refugií V Evrop problém - Alpy jdou rovnobžkovým smrem 15

16 Obr. 23: Postglaciální optimum: Skoro všechno, co tu je, sem pišlo po posledním zalednní. Postglaciální vývoj nelze oddlit od vlivu lovka 16

17 Invaze - organismy se dostávají tam, co nepatí - nkdy nedozírné ekonomické škody * králíci v Austrálii * bolševník (Heracleum mandegazzianum) u nás * kyprej Lythrum salicaria v Americe Ukázka toho, že rostliny jsou asto schopny rst mimo svj vlastní areál Další hypotézy ( enemy release ) Archeofyty (pišly ped objevením Ameriky, nejastji z Mediteránu a Malé Asie) a neofyty. Typické archeofyty (mnoho našich plevel): koukol, rozrazil rolní, chrpa modrák, mák vlí 17

Podobné dokumenty

Sešit pro laboratorní práci z biologie

Sešit pro laboratorní práci z biologie téma: Les autor: Mgr. Alena Hyánková vytvořeno při realizaci projektu: Inovace školního vzdělávacího programu biologie a chemie registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.38/01.0002