PSYCHOLOGIE. Antická a řecká filozofie: Antropologická filozofie: Předvědecké období: dech, neviditelný vítr => duše (řecky Psýche)

Transkript

1 PSYCHOLOGIE Historie psychologie: významnou roli v utváření psychologických názorů a posléze konstituování psychologie jako samostatné vědy hráli od středověku náboženství, filozofie, přírodní vědy v novověku od společenských věd Předvědecké období: dech, neviditelný vítr => duše (řecky Psýche) Duše: tělesná: z jiné hmoty než tělo dechová: neviditelná duše stínová: stín duchovní: démoni a duchové 8 zásad Buddhismu: 1. Dosáhnout správného náhledu na život 2. Správně se rozhodovat 3. Volit správná slova 4. Správně jednat 5. Zvolit správný způsob života 6. Správně se snažit 7. Správně uvažovat 8. Správně se koncentrovat Antická a řecká filozofie: Hérakleitos z Efesu: asi 400 let před Kristem, zakladatel DIALEKTIKY Démokritor z Abdér: 470 před Kristem, zakladatel ATOMISMU zavedl pojem atom princip kauzality: nic se neděje náhodně, vše má zákonitou příčinu poznávání: smyslové (zrak, čich, chuť, hmat, sluch) rozumové (myšlení) Safisté: 5 století před Kristem, učili své žáky myslet, hovořit a jednat Prótagorás z Abdér: empirismus vše je dokazatelné Giorgiás: nihilismus: vše popírá skepticismus: vše je dokazatelné Antropologická filozofie: Sókratés: Platón: Aristoteles: před naším letopočtem, zakladatel introspekce a extrospekce žák Sokrata, představitel objektivní idealistické filozofie, člení lidskou duši do 3 vrstev: rozum v hlavě vznětlivost v srdci (emoce) žádostivost v játrech (pudy) před naším letopočtem, 1. dochované ucelené písemné památky Peri Psyché O duši považován za předchůdce vědecké psychologie

2 Lékaři: Hippokrates: Galénos: před naším letopočtem našeho letopočtu Křesťanská teologie: Aurelius Augustius: Tomáš Akvinský: našeho letopočtu našeho letopočtu Matematik: René Descaróes: otec moderní filozofie a filozofického dualismu, základ reflexologie COGITO, ERGO SUM Myslím, tedy jsem John Locke: , lékař, tvrdil, že se jedinec dá změnit výchovou TABULA RASA Duše je nepopsaná tabule Leibnitz: vymyslel modány, MONÁDOLOGII (vnitřní struktury vzorce chování) Imanuel Kant: , zakladatel kritické filozofie agnosticismus tvrzení o existenci nepoznaných věcí Jiří Procháska: Jan Evangelista Purkyně: , patolog Charles Darwin: , evoluční teorie August Comte: zakladatel sociologie, zavedl Altruismus nezištná pomoc Nástup vědecké psychologie: 1. rozvoj přírodních věd hraničících s psychologií (biologie, fyzika, metodologie...) 2. rozvoj filozofického myšlení a věd společenských (sociologie, histografie, etnografie, politická ekonomie, jazykovědy a další) 3. vývoj společenského života a technicko ekonomický rozvoj, který neustále narážel na problémy člověka 1879: vznik vědecké psychologie Wilhelm Wundt: založen 1. psychologický institut na univerzitě v Lipsku Gestalt psychologie: znalostní neboli tvarová psychologie psychologické celky nejsou vytvářeny spojováním jednotlivých prvků, nýbrž jsou to celky strukturně uspořádané od samého začátku Psychanalýza: hlubina psychologie zakladatel Čech Zikmund Freud ( ), zaměřen na pudy 1. ID ONO jedno 2. EGO realita 3. SUPER EGO ideál Oidipovský komplex: vztah k jednomu z rodičů opačného pohlaví Alfred Adler: Freudův žák Carl Gustav Jung: Freudův žák, mluví o kolektivním nevědomí

3 (obrázek lidských vlastností) Behaviorismus Antropomorfismus Humanistická psychologie věda o chování (pouze vnější projevy chování člověka) zakladatel J.B.Watson ( ) S R Stimul Reakce přisuzuje zvířatům myšlení; žádné zvíře nemyslí formovala se v 60. letech v Americe Abraham Maslow lidský jedinec je ve své podstatě tvořivý, dobrý, konstruktivní a rozumný s vnitřní schopností se realizovat 4 základní tendence člověka: 1. snažit se o osobní uspokojení v lásce, sexu a sebepoznávání 2. sebeomezující adaptace, jejíchž cílem je zachování jistoty 3. tendence k sebevyjádření a kreativnímu naplnění 4. tendence k integraci či stvrzení řádu Nepopírá význam pudů nebo učení, zdůrazňuje význam orientace člověka na budoucnost. Francis Galton: Alfréd Binet: William Stern: , rozdíly ve schopnosti lidí , první, který vytvořil inteligenční testy , stanovil pojem inteligenční kvocient (IQ) Etologie: studie chování zvířat Současnost vědecké psychologie: Neopsychoanalýza akceptuje význam sociálních faktorů utváření psychiky Neobehanionismus S O R Stimul Osobnost Reakce Kognitivní psychologie poznávání, učení se zdůrazňuje význam poznávacích procesů (kognitivních) a funkcí v utváření fungování psychiky člověka Předmět a poslání psychologie: psychologie je chápána jako projev nervové činnosti psychologie reguluje a řídí prožívání a chování psychologie má funkci informační a regulační 3 složky psychiky: 1. Vědomá 2. Předvědomá 3. Nevědomá

4 Základní pojmy: Dispozice Procesy obsah vrozené psychiky je určován subjektivním zpracováním vnějších i vnitřních podnětů představují vždy individuální (subjektivní) interpretovaný obraz objektivní reality Poslání psychologie je nejen objasnění zákonitostí mechanismů a forem psychologické činnosti, ale i praktické přispívání k optimalizaci jejího fungování Psychologie v současných vědách: Psychologické disciplíny: Teoretické (obecné) Psychologie Aplikované (specifické) Psychologie obecná osobnostní Psychologie práce Metodologie: vývojová sociální srovnávací psychofyziologie psychopatologie 2 směry: obecné zákonitosti jevů a procesů objektem konkrétní člověk (diagnostika) klinická pedagogická sportovní kultury reklamy poradenská forensní Jde o psychologické poznání chceme zjistit kvalitu, kvantitu, míru určitých psychologických jevů Obecné schéma výzkumu: 1. musíme mít problém a jeho vymezení 2. sběr základních informací studiem odborné literatury 3. stanovení hypotéz 4. metodika výzkumu a) stanovení metod získaných zkoumaných dat b) stanovení vzorku zkoumaných osob c) stanovení způsobu zpracování a vyhodnocení dat 5. vlastní sběr dat 6. zpracování výsledků, jejich interpretace a ověření hypotéz 7. začlenění zobecněných výsledků výzkumu do teorie psychologie Před výzkumy: Poradenská činnost Klinický přístup: používají se před hlavním výzkumem (většinou studenti) (na konkrétního člověka)

5 Metody: Pozorování: nejobecnější a základní metoda (je to záměrné cílevědomé systematické a plánovité vnímání vnějších objektivních projevů jedinci či sociální skupiny) Sociální skupiny: pozorovatel provádí pozorování pozorované jevy to co zaznamenal pozorovatel introspekce extrospekce pozorování vlastních psychologických stavů a procesů pozorování vnějších objektivních projevů druhých lidí Pozorování: nezúčastněným pozorovatelem externí pozorovatel sociální skupiny (učitelé) zúčastněným pozorovatelem interní pozorovatel sociální skupiny (student) Interference: rušivé vlivy při pozorování; subjektivní prožitek Experiment: Rozhovor: složitější druh pozorování pomocná psychologická metoda Typy rozhovoru: nestandardizovaný (nepřipravený) standardizovaný (připravený)