UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra psychologie a patopsychologie. Bakalářská práce. Lucie Chlupová

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra psychologie a patopsychologie Bakalářská práce Lucie Chlupová Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání Výchova ke zdraví se zaměřením na vzdělávání Relaxační formy hypnózy a jejich vliv na psychickou pohodu člověka Olomouc 2014 vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Iveta Tichá

2 Poděkování Děkuji Mgr. et Mgr. Ivetě Tiché za odborné vedení bakalářské práce, poskytování rad, přívětivý přístup a za čas, který mi věnovala na konzultacích, za trpělivost, rady a připomínky, které přispěly ke vzniku této práce.

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne... podpis

4 Obsah Úvod... 5 I TEORETICKÁ ČÁST Funkce vědomí Změněné stavy vědomí Relaxace, možnosti relaxace, hypnóza jako jedna z možností Schultzův autogenní trénink Jacobsonova progresivní relaxace Regresivní hypnóza, Stanislav Grof Erickson Hypnóza z pohledu Kratochvíla Vymezení základní terminologie a vztahů souvisejících s hypnózou Hypnabilita Hloubka hypnózy a charakteristika Postup navození hypnózy II PRAKTICKÁ ČÁST Případové studie Technika výzkumného šetření Polostrukturovaný rozhovor Případové studie Případová studie A stres Případová studie B psychosomatická bolest zad... 38

5 6.2.3 Případová studie C návrat do minulých životů Případová studie D návrat do minulých životů (regrese) Diskuze Závěr Seznam literatury a ostatních pramenů... 53

6 Úvod Téma práce je zvoleno na základě mého dlouhodobého zájmu o změněné stavy vědomí a možnosti, jak těchto stavů dosáhnout. Hlavně také z toho důvodu, že tyto stavy (změněné stavy vědomí) jsou možností lépe se seznámit s tím, co bývá označováno jako lidská duše a mohou pomoci nalézt příčiny nejrůznějších obtíží traumat, psychických i fyzických problémů. Prostřednictvím změněných stavů vědomí lze dosáhnout maximální relaxace a při dlouhodobější snaze (pod odborným vedením) dokonce léčebných procesů. Jednou z možností, jak dosáhnout změněného stavu vědomí je hypnóza (a s ní související obdobné techniky). Hypnóza je tématem opomíjeným, které se často setkává s nedůvěrou, a to nejen na straně veřejnosti, ale často i odborníků. Z toho důvodu bude snahou ji v této práci přiblížit na základě příslušné odborné literatury i praktických příkladů. Cílem předkládané práce je také dokázat přínos relaxace a hypnózy (relaxačních forem hypnózy) pro psychickou pohodu člověka. Také to, že hypnóza a s ní související techniky by mohly častěji nalézt své uplatnění při řešení psychosomatických potíží. Práce je složena z části teoretické a části praktické. Část teoretická je založena na zpracování literatury, která se váže k tématu. Na tomto základě jsou vysvětleny pojmy spojené s problematikou funkce vědomí a změněných stavů vědomí, hypnózy a sepsány nejznámější a nejužívanější relaxační techniky Schultzův autogenní trénink a Jacobsonova progresivní relaxace. Literatura byla vybrána dle tří nejvýznamnějších představitelů, kteří se k tématu hypnózy (změněný stav vědomí) vyjadřovali, a to Stanislav Grof, Milton H. Erickson a Stanislav Kratochvíl. Praktická část práce vychází z vybraných případových studií, které vhodně doplňují a lépe přibližují teoretickou část. 5

7 I TEORETICKÁ ČÁST 6

8 1 Funkce vědomí V rámci zkoumání konkrétních funkcí vědomí akceptuje většina současných psychologů (Koukolník, 2013) tzv. evoluční hledisko, z něhož je známo, že rozmanité obsahy vědomí, k nimž můžeme zařadit např. vjemy, city, myšlenky, rozhodnutí a plány, které umožňují jedinci přežít nebo se lépe orientovat ve svém životě a dokázat se mu adaptovat. Toto stanovisko zastával nejen Wiliam James, ale i další představitelé směru funkcionalismu, například filozof, psycholog a pedagog John Dewey (Plháková, 2007). Z hlediska adaptace plní vědomí dvě základní funkce, a to: sledování neboli monitoring sebe sama a okolního prostředí, a to tak, že jsou vjemy, vzpomínky a myšlenky přesně reprezentovány a definovány prostřednictvím našeho vědomí (Plháková, 2007). Plháková uvádí, že: na okolní prostředí se zaměřujeme zejména tehdy, když v něm dochází k určitým změnám (Plháková, 2007, str. 63). Další funkcí vědomí je tzv. ovládání čili controlling sebe sama a okolního prostředí, jehož pomocí iniciujeme, realizujeme a také následně ukončujeme své bazální behaviorální a kognitivní činnosti (Plzáková, 2007). Některé úkoly jsou jednoduché a tedy snadno uskutečnitelné, jiné úkoly jsou složité a jejich realizace nás vyčerpává a trvá velmi dlouhou dobu (Fejgin, 2012). Plháková dále uvádí, že: vědomí tedy člověku umožňuje jednat spíše reflektivně než reflexně, což je jeho velká adaptivní přednost. To ovšem neznamená, že čas od času nereaguje reflexně či instinktivně (Plháková, 2007, str. 63). Mozek plní mnoho biologických a fyziologických funkcí, které probíhají mimo naše vědomí (Brown, 2007). Například kognitivní psychologové zkoumají funkce vědomí z hlediska skutečností, jakým způsobem jsou zpracovávány informace. Je známo, že účast vědomí je nutná při osvojování si nových explicitních vědomostí, schopností a dovedností. Vědomí se také mimo jiné podílí na vyhledávání informací v subsystémech dlouhodobé paměti, kde probíhají funkce srovnávání či rozlišování (Plháková, 2007). 7

9 1.1 Změněné stavy vědomí Velká část života jedince probíhá ve zcela bdělém, vigilním stavu, kdy jsme schopni si uvědomovat své bytí (Koukolník, 2013). Mnohé stavy vědomí, které se odlišují od normálního bdělého stavu, jsou chápány jako patologické čili poruchové a dle mínění laiků i odborníků vyžadují intervenci lékaře. Patří sem např. delirantní stavy, které vznikají při závažných somatických onemocněních (vysoká horečka, poranění mozku apod.) (Zíka, 1992) nebo stavy, kdy se jedinec špatně orientuje v prostoru či čase aj., kdy je narušena osobní identita, objevují se bludy či halucinace. Existují ale také mentální stavy, které se výrazně odlišují od normálního bdělého vědomí, ale při tom nejsou pokládány za patologii. Některé z nich, například spánek, vznikají zcela přirozeně, ale některé z nich je možno poměrně jednoduše navodit (Plháková, 2007). Plháková uvádí, že: k těmto metodám vedle užívání drog a podobných látek dále patří hluboké dýchání, relaxace, meditace, hypnotizace či excitace vyvolaná dlouhodobým tancem provázeným rytmickou hudbou (Plháková, 2007, str. 64). Hlavním cílem záměrného navození změněných stavů vědomí může být například obohacení životní zkušenosti, hlubší schopnost introspekce, sebereflexe nebo získání inovativních podnětů k další tvůrčí aktivitě jedince (Voskovec, Hoskovcová, 2007). Společné znaky změněných stavů vědomí jsou následující: Kognitivní procesy probíhají mnohem povrchněji, jsou méně kritické. Objevují se změny v chápání sama sebe a ve vlastním sebepojetí jedince (Plháková, 2007). Bývá oslabeno řízení a ovlivňování aktuálních projevů chování a jednání člověka (Frickerová, Butler, 2007). 8

10 2 Relaxace, možnosti relaxace, hypnóza jako jedna z možností V současné době převážná část populace žije v neustálém napětí, z čehož časem může u každého jedince dojít k propuknutí nejrůznějších problémů. Vytrvalé hromadění stresu, zvyšující se nároky (na úspěch) jsou skvělým základem pro psychosomatické potíže, ať už se jedná o akné dospívající mládeže, ekzémy vysokoškoláků nebo migrény, bez ohledu na věk osob. 1 Za zmínku stojí, že rozdíl mezi tělem pracujícím ve stresu a tělem uvolněným, je propastný. Přehledně některé z probíhajících změn ukazuje Tabulka 1. Faktory ovlivňující stres a relaxaci. Tabulka 1. Faktory ovlivňující stres a relaxaci Stres Relaxace Svalové napětí, prokrvení svalů Tepová frekvence a krevní tlak Dechová frekvence Látková výměna Hormony nadledvin a štítné žlázy Kožní galvanický odpor Frekvence vln na EEG Hojení, imunita, spánek, trávení [NEŠPOR, K. Práce s tělem v psychologii [online]. Praha, 2010 [cit ]. ISBN Dostupné z: str. 7 1 Nebudeme se v této práci věnovat onemocněním a potížím, které mají lékařsky diagnostikovanou jasnou příčinu a jedná se tak o organickou chorobu, která vyžaduje specifické léčení. Relaxace (a hypnóza) v tomto případě mohou být pouze podpůrným prostředkem/doplňkem léčby. 9

11 Na první pohled je tedy patrné, že relaxace prospívá krevnímu oběhu, trávení, práci orgánů. Relaxace podporuje procesy hojení (může se jednat o drobné ranky na kůži, ale i rozsáhlejší poranění), snižuje riziko onemocnění a podporuje kvalitnější spánek. Tím se celkově může zvýšit kvalita života. Výhodou relaxace je, že ji může využívat každý, stačí, když si vybere způsob, který mu nejvíce vyhovuje. Dále se zvyšuje naše sebeuvědomění, jsme schopni lépe odhadnout potřeby svého těla a roste naše sebekontrola. 2 Různé relaxační techniky se liší důrazem, který kladou na prvky relaxační odpovědi. Jacobsonova relaxace pracuje především s uvolňováním svalů. V autogenním tréninku a při jógových relaxačních technikách se např. využívá autosugesce a práce s dechem (Nešpor, 2010). 3 Jako další příklad zde může být ještě uvedena relaxace na signál, kdy se relaxace spojuje s určitým slovem nebo obrázkem, tréninkem lze dosáhnout okamžitého uvolnění v každodenním životě. Jakákoliv relaxační technika, která vám pomůže se uvolnit, zlepší vaše sebeovládání. Relaxace navíc zlepší vaši schopnost sebeuvědomění. Dokážete pak dřív rozpoznat známky vzteku na tělesné i na duševní úrovni a ovládnout se dřív než vztek naroste. Malý ohýnek se hasí lépe než velký požár. Pro zajímavost uvádím, že relaxaci např. úspěšně použili při léčbě rodičů, kteří v návalech hněvu nepřiměřeně trestali děti. (Nešpor, 1998, str. 14) Konkrétní techniky relaxace se od sebe liší, avšak vyznačují se jistými společnými znaky, jako je: uvědomění si vlastního těla (jednotlivých částí, dechu apod.) a jeho uvolnění. Dalším rysem je soustředění se. Důležité při relaxaci je soustředit se dovnitř, z toho důvodu se upřednostňují v převážné části technik zavřené oči (omezují se tak informace přijímané do mozku a my máme větší šanci se uvolnit). Jedním z důvodů, proč je v této práci kladen důraz na relaxaci a je jí věnována samostatná kapitola, je i to, že je zmiňována v souvislosti s hypnózou, např. Kratochvílem (2009). Relaxace je podstatnou součástí tradiční hypnotizační techniky, je 2 Sebekontrola v krizových situacích nebo jako významný psychologický účinek při léčbě nemocí.. (Na tyto dvě výhody upozorňuje Nešpor (1998, Uvolněně a s přehledem)) 3 Jacobsonova progresivní relaxace a Schultzův autogenní trénink budou popsány v samostatných podkapitolách. 10

12 jednou ze složek navozeného hypnotického stavu. 4 Na druhou stranu pokusy ukázaly, že při navozování hypnózy ani při vlastní hypnóze nemusí být relaxace přítomna. V běžném pojetí je však relaxace součástí hypnotizace i jejím průvodním jevem. O projevy relaxace se opírá konvenční odlišování lehké a střední hypnózy (Kratochvíl, 2009, str. 35), u hluboké hypnózy je relaxace jen jedním ze znaků, který lze navíc měnit pomocí sugesce. 2.1 Schultzův autogenní trénink Tvůrcem tohoto postupu je německý lékař Johann Heinrich Schultz (od něj je také odvozen název). Při léčbě svých pacientů používal hypnózu. Zjistil, že i když byl pacient pouze zhypnotizován, bez jakýchkoli sugescí, pocítil zlepšení. Dospěl tak k závěru, že podstatný je stav uvolnění navozený právě hypnózou. Nejčastěji popisovanými pocity při zmíněném uvolnění byly tíha a teplo, jejichž vyvolávání v jednotlivých částech těla se stalo východiskem pro tuto techniku (Nešpor, 1998). Výhodou autogenního tréninku bylo (a je) také to, že pacient/klient dosáhne uvolnění podle své potřeby, v čase, který mu vyhovuje a nemusí za tímto účelem shánět terapeuta. Pro praktikování Schultzova autogenního tréninku je vhodné najít klidné prostředí 5 a obléci pohodlný oděv. Nejvhodnější poloha je vleže na zádech, ale je možné praktikovat i ve vzpřímeném sedu (dbá se na to, aby nebyla zatížena páteř). Doba, která je potřebná pro autogenní trénink, se pohybuje v rozmezí 5 10 minut. Poté, co zavřeme oči, si začneme uvědomovat své tělo a necháme jej uvolnit. Následně si začneme opakovat krátké věty pro jednotlivé končetiny. Obvykle se začíná pocitem tíhy v pravé ruce (pravá ruka je těžká), pokračuje se k levé, končetinám a zbývajícím částem těla. Po navození pocitu tíhy, si zdůrazníme klid (jsem klidný/á) a pokračuje se vyvoláváním pocitu tepla (opět od dominantní ruky do zbývajících částí). Doporučuje se vložit formulku s chladivým vánkem pro oblast hlavy/čela, aby nedošlo k nepříjemným pocitům. Opět následuje klid a poté už by měla být individuální 4 Pokud nejsou vydány pokyny k aktivitě, které by tento relaxační stav narušily. 5 Každému vyhovuje jiné prostředí, volba je tedy individuální. 11

13 formule, kterou si opakujeme dle toho, čeho chceme dosáhnout (viz dále). Důležitá u nácviku je trpělivost. První formule tíhy vychází ze zkušeností hypnotizovaných osob, které popisovaly během hypnotické relaxace ve svalech pocity tíže. Formule tepla na povrchu těla a formule tepla proudícího do břicha mají za cíl změnit krevní oběh (při relaxaci jsou prokrvovány více pokožka a útroby, při stresu se prokrvují více kosterní svaly). Na krevní oběh je také zaměřena formule chladného čela, protože se podle Schulze při stresu oblast hlavy překrvuje (Nešpor, 1998). Schultz spolu se svým žákem Luthem uvádějí řadu zajímavých formulí k překonávání různých problémů, některé uvádím jako prakticky užitečné, jiné spíše pro zajímavost: Nos je chladný (senná rýma). Hrdlo je chladné, hruď je teplá (kašel). Močový měchýř je teplý (noční pomočování). Pánev je teplá (gynekologické obtíže). Vyvolávání chladu na různých místech se používá proti svědění nebo k mírnění bolesti. Vím, že se dokážu vyhnout vykouření i jen jediné cigarety za všech okolností, v jakékoliv náladě, v každé situaci. Jiní mohou kouřit, ale mně jsou cigarety lhostejné. (kouření). Ještě přidávám některé formule, které doporučujeme našim pacientům závislým na alkoholu a jiných drogách: Střízlivost je výhodná. Žiji zdravě, žiji moudře. Jsem klidný a sebevědomý, alkohol nebo drogy jsou mi lhostejné (toto je mírně upravená Schultzova formule). Nakonec dvě formule týkající se jídla. Tu první jsme vytvořili pro lidi, kteří chtějí zhubnout: Střídmost je radost. Druhou uvádí Schultz a Luthe pro ty, kdo se svou váhou příliš zabývají, ta zní: Váha je mi lhostejná. (Nešpor, 1998) 12

14 2.2 Jacobsonova progresivní relaxace Uvádí se, že Edmond Jacobson ( ) byl jako dítě svědkem požáru hotelu v Chicagu. Udivilo jej, jak se lidé chovali vyděšeně a zmateně. Později se Jacobson dostal na Harvardskou universitu, kde se stal žákem profesora psychologie Williama Jamese. Ačkoli se James zabýval stresem a relaxací, Jacobson dospěl k závěru, že profesorovi teoretické znalosti v běžném životě nepomáhají působil dojmem nervózního člověka. To Jacobsona inspirovalo k vytvoření praktického návodu, jak se uvolnit. Techniku v průběhu let vylepšoval, takže dnes existuje několik verzí.. [NEŠPOR, K. Práce s tělem v psychologii [online]. Praha, 2010 [cit ]. ISBN Dostupné z: Doba cvičení se liší u začátečníků a pokročilých: nejprve 15 minut, poté to jde rychleji. Principem této techniky je uvědomování si, mírné napínání (5-7 sekund, lze spojit s nádechem) a postupné uvolňování (30-40 sekund, zahajováno výdechem) jednotlivých svalových skupin. Zatněte lehce pravou ruku v pěst, čímž napínáte svaly předloktí, uvědomujte si na 5 až 7 vteřin napětí a 30 až 40 vteřin nechte předloktí a dlaň se uvolňovat. Mírně nazdvihněte pravé předloktí, čímž se aktivuje pravý biceps. Totéž se provede s levou rukou. Přechází se na zdvihání obočí, tím se napíná sval v oblasti čela. Aktivujte svaly v horní části tváří a kolem nosu. Aktivujte svaly v dolní části tváří a čelist. Mírně napněte svaly krku a šíje. Napněte svaly hrudníku, napněte svaly břicha. Napněte svaly pravého stehna, prohněte špičku pravé nohy směrem k hlavě, tím se aktivují svaly na přední straně podkolení, prohněte špičku pravé nohy směrem od hlavy, tím se aktivují svaly na zadní straně lýtka. Totéž se týká i levé nohy. V duchu si ještě jednou krátce projděte všech 16 svalových skupin (1. pravá ruka a předloktí, 2. pravý biceps, 3. levá ruka a předloktí, 4. levý biceps, 5. horní část obličeje 6. střední část obličeje, 7. dolní část obličeje, 8. krk, 9. hrudník, 10. břicho, 11. pravé stehno, 12. pravé podkolení, 13. pravé lýtko, 14. levé stehno, 15. levé podkolení a 16. levé lýtko). Následně zůstaňte asi minutu v příjemné celkové relaxaci. Na závěr se počítá 4 do 1. Na 4 pohnout dlaněmi a chodidly, na 3 ohnout lokty a kolena, na 2 pohnout krkem a hlavou a na 1 otevřít oči. 13

15 Po zvládnutí uvědomování si a uvolňování všech 16 svalových skupin za pomoci pohybu, lze pokračovat v praktikování bez pohybu. Spojením svalových skupin je možné cvičení zkrátit a to nejprve na sedm svalových skupin (celá pravá/levá ruka, celý obličej, krk a šíje, hrudník a břicho, celá pravá/levá noha), později na čtyři (obě ruce, obličej a krk, celý trup, obě nohy). Velmi pokročilí jsou schopni uvolnění pomocí počítání: na 1 a 2 nechávají uvolnit ruce, na 3 a 4 obličej a krk, na 5 a 6 hrudník, ramena, záda a břicho, na 7 a 8 nohy a na 9 a 10 uvolní celé tělo. (obě techniky podrobně k nalezení in NEŠPOR, K. Práce s tělem v psychologii [online]. Praha, 2010 [cit ]. ISBN Dostupné z: 14

16 3 Regresivní hypnóza, Stanislav Grof Tato kapitola vychází z přístupu Stanislava Grofa, vůči kterému bude jako opozice zmíněn Stanislav Kratochvíl a okruh terapeutů kolem něj. Zatímco Grof je přesvědčen o skutečném prožití a hlavně existenci minulých životů a návratů do nižšího věku, Kratochvíl to považuje za otázku víry, nikoli vědy. Nejprve budou předloženy postoje Stanislava Grofa a následně budou porovnány s tvrzeními Stanislava Kratochvíla. V období 50. a 60. let minulého století došlo ke zvýšení zájmu o oblasti mystiky a východní filosofie, také se zvedla vlna zájmu o výzkum mimosmyslového vnímání. Obecně by se dalo říci, že se i západní věda začala vážněji zajímat o mimosmyslové stavy, tedy oblast, kterou až dosud opomíjela. Konvenční západní vědec se rád staví do pozice vševěda a odmítá jakoukoli představu o spiritualitě jako primitivní pověru, regresivní magické myšlení, projev nedostatečného vzdělání nebo produkt patologického myšlení. Psychiatrie a psychologie ovládaná mechanistickým světovým názorem nejsou schopny rozlišovat mezi omezenou a dogmatickou vírou tradičních náboženství a hlubokou moudrostí duchovních filosofií a mystických tradic, jako jsou například různé systémy jógy, kašmírský šivaismus, tibetský vadžrajána, zen, křesťanská mystika, kabala, súfismus nebo některé formy gnosticismu (Grof, 1993, str. 212). Podle Grofa (1999) byl celý dosavadní západní postoj založen na pěti smyslech. Tedy vše, co lze vidět, hmatat apod. bereme jako vědecké. Ostatní neměřitelné věci západní kulturu nezajímají a není jim připisována důležitost. Také poukazuje na to, že veškeré předchozí kultury měly k změněným stavům vědomí úctu (šamanismus apod.), jen my už jsme na tyto stavy pozapomněli a tak je musíme znovu objevovat. Ať k tomuto zkoumání pomůže blízkost smrti či užití psychedelické látky. Grof sám je obecně známý jako přímý účastník pokusů s LSD. Z těchto zážitků pak vychází ve svých dílech a tvoří základ jeho postojů. Sám o svých zážitcích píše (Grof, 1999, str. 21): V roce 1956 jsem se stal jedním z prvních experimentálních subjektů v pokusech s touto drogou. Moje první sezení s LSD radikálně změnilo můj osobní i profesionální život. Jak je vidět z jeho následujících děl, zapůsobilo to na něj natolik, že se odvrátil od psychoanalýzy podle Sigmunda Freuda, které se do té doby věnoval. Na svých prožitcích vystavěl zcela nový postup a začal jej považovat za efektivnější 15

17 řešení problémů. Dalo by se říci, že tomuto novému pojetí zcela propadl a dále jej rozpracovával až do podoby, jak se o něm hovoří / jak je známý v literatuře dnes. Neužíval vždy jen LSD (aplikace drogy byla v rámci pokusů omezena na striktně stanovaný počet sezení, který nebylo možno překročit), rozpracoval holotropní terapii. Jedná se o proces, ve kterém je zkombinováno dýchání, hudba a jiné zvukové technologie, práce s tělem a uměleckými výrazovými prostředky. Holotropní terapie tak začala sloužit k navození mimořádných stavů vědomí a k získání přístupu k nevědomé a nadvědomé psyché (Grof, 1999, str. 26). Důležité je pochopení, že na formování naší osobnosti mají podíl traumatické, ale i pozitivní zážitky. Umožnění znovuprožití významných zážitků z dětství má velký terapeutický potenciál. Pokud dojde k znovuprožití vzpomínek na fyzické trauma, je možnost si uvědomit, jaké škody tím vznikly na psyché/duši. Takto je možnost si i uvědomit podíl traumatu na psychosomatických potížích, které jsou aktuálním problémem. Je možné, že prožité trauma tvoří podklad pro současné astma, migrény, fobie a deprese apod. Grof se domnívá, že znovuprožití těchto traumat (a následné vyrovnání se s nimi), může přinést zmírnění nebo dokonce odstranění potíží a pocit neobvyklé pohody (Grof, 1999, str. 29). Změněný stav automaticky předkládá k nahlédnutí nejzávažnější a emocionálně nejnabitější materiál z nevědomí dané osoby (Grof, 1999, str. 29) První úrovní lidské psyché, která se obvykle vynoří při prožitkové terapii, je vzpomínková neboli biografická úroveň, v níž nacházíme vzpomínky z našeho kojeneckého a dětského věku. (Grof, 1999, str. 27). Tomu, kdo projde prožitkovou terapií, se začnou objevovat vzpomínky z období dětství a dokonce i z období kojeneckého. Podle Grofa není vyloučeno zapamatování si období před naším narozením. Tuto část rozpracoval do konceptu perinatální matrice, která je zde ve stručnosti nastíněna. 16

18 Grofův koncept bazální perinatální matrice (BPM basic perinatal matrices). 6 Jedná se o čtyři jasně oddělené fáze prožitků (BMP I IV). Každá z těchto fází má svá specifika typické emoce i fyzické pocity. První matrice (BPM I) zahrnuje prožitky dítěte v těle matky, BPM II začíná děložními stahy, BPM III jsou vzpomínky na průchod porodními cestami ( smrt a zápas o znovuzrození ) a poslední, BPM IV, opuštění těla matky. Subjekt v rámci terapie nemusí prožít všechny tyto fáze a ani je nemusí prožít postupně, dělení je jen pro usnadnění orientace. Ačkoli tradiční lékařství popírá, že dítě má schopnost vtisknout si do paměti prožitek porodu (Grof, 1999, str. 33), sám Grof je přesvědčen, že prožitek biologického porodu (a s ním spojené trauma) i další perinatální prožitky jsou uloženy v psyché. S matricemi jsou spojeny i archetypy, představy mytologických postav a silně duchovní aspekty. Např. pro BMP IV jsou typické pocity spojené s vítězným završením těžké cesty, což je často ztělesněno postavami jako je Herkules nebo sv. Jiří. Zdrojem inspirace pro umělce, ale také i podklad pro emoční a psychosomatické poruchy je BMP III. To je také spojeno s prvním sexuálním vzrušením a protichůdnými pocity (matka i dítě v době cesty ven z těla porodu mají stále stejné vědomí), dochází tak k prožívání kladných i záporných pocitů. Sexualita (počátek, prožitek porodu spojen se sexuálním vzrušením); setkání se smrtí, porodní zápas (G. Holot.v.str. 65)) Mnozí lidé, kteří prožili překročení přímočarého času, se dostali dokonce ještě dále nazpět, než je časový rozsah jejich vlastního života, a spojili se se vzpomínkami předků, nebo čerpali z paměťové banky kolektivního nevědomí, této rozsáhlé zásobárny poznání, které sdílíme s veškerým lidstvem již od počátku věků (Grof, 1999, str. 111). V tomto případě má jít hlavně o kosmické vzpomínky a vzpomínky na minulé životy. Jak je tedy patrné z předchozího textu a uvedených citací, Stanislav Grof je o možnosti regrese pevně přesvědčen, vystavěl na ní celou svou teorii (i její praktické 6 Podrobně je koncept bazální perinatální matrice rozebrán v Grof, Holotropní vědomí, 1999 nebo také v Grof, Dobrodružství sebeobjevování,

19 uplatnění). Není zde teď míněn ani tak návrat do věku mladšího, než je aktuální, ale hlavně fáze předporodní a oblast minulých životů. Na tomto je třeba zmínit postoj Stanislava Kratochvíla. K věkové regresi Kratochvíl (2009, str. 204) uvádí, že původní studie informuje o významném oživení určitého dětského chování. Ovšem další studie ukázaly, že výsledky nelze zopakovat a že reakce lze přiměřeně napodobit osobami, které hypnózu jen předstírají. Kratochvíl (2009) uvádí návrat do čtyř a do sedmi let věku pomocí hypnózy. Hypnotizovaní dostávají v mladším věku pokyn hrát si na písku, případně s panenkou, v pozdějším nakreslit obrázek nebo se podepsat. (Po ukončení hypnózy se porovnává písmo.) Hypnotická věková regrese je tak spojena se subjektivními prožitky (ne s fyziologickými či psychologickými projevy). Jedná se tedy potom o spojení skutečných vzpomínek, současných představ, jak se dítě v takovém věku chová a konfabulace. Navíc problémy způsobuje i to, že do regrese mohou proniknout znalosti vyššího věku. Jestli dochází k oživení některých skutečných zapomenutých vzpomínek, zážitků a dovedností a zda se může objevit pravá regrese, je sporné: Takzvaný návrat do minulých životů navozovaný hypnózou, psychedelickými drogami, jako je LSD, a holotropním dýcháním vychází z víry, nikoliv ze současných vědeckých poznatků. Skutečnost, že někdy může být takový "návrat" terapeuticky účinný, nedokazuje existenci minulého života. Účinek lze vysvětlit na základě očekávání, sugesce a silného emočního zážitku, podobně jako je tomu u mnohých postupů takzvané alternativní medicíny či šarlatánských praktik. (Kratochvíl, S. (1932) - rozhovor. In: Portal.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: Postoj Stanislava Kratochvíla k regresi do minulých životů je velmi skeptický. Je ochotný souhlasit s příznivými účinky, které může subjektivní pocit takovéhoto zážitku přinést, ale odmítá souhlasit s reálnou existencí minulých životů. 18

20 4 Erickson Experimentální/výzkumná hypnóza používá určité standardizované postupy, klinická hypnóza se liší tím, že se přizpůsobuje povaze klienta, bere v potaz jeho individualitu. Právě silným individuálním přístupem ke klientům je charakteristický Milton H. Erickson. Erikson je známý svými nenápadnými technikami, kdy subjekt uvede do hypnózy. Vypracoval si systém nenásilných možností podle daného jedince. Vychází z toho, že u některých osob by příliš přímý postup, který má vést k navození hypnózy, vyvolal odpor (ať už úmyslný či ne). Jeho přístup je neformální, laskavý, srdečný a přátelský. (Erickson, 2009, str. 31) Terapeuti musí v tomto pojetí být zkušenými pozorovateli a dokáží rozpoznat i nepatrné změny v chování, které jim poskytnou důležité informace o potřebách a schopnostech klienta. (Erickson, 2009, str. 31) Tím mizí veškeré standardní postupy, zůstává jen obecný rámec a díky němu velký prostor pro jedinečnost//originalitu. 7 Důležitá je rovněž úroveň komunikace (využívání výrazů a zkušeností klienta, přizpůsobení vysvětlování, pojmů apod. jeho úrovni vzdělání). Erickson se svými klienty mluvil o vědomé a nevědomé mysli. Snažil se v hovoru s nimi předkládat možné alternativy k jejich reakcím. Nehrozilo tak, že by klient neuspěl. Sugesce byla natolik otevřená, že výsledkem mohlo být cokoli a neexistovala tak špatné řešení. Odmítal dávat konkrétní příkazy či pokyny, protože ty by mohly vyvolat odpor. Nakonec pomocí truismu, implikací, dvojných vazeb a klidné řeči vědomí oslabí nudou. (Erickson, Hypnotické světy, 2009, str. 105) Aby klient nebyl rozptylován zvuky, rovnou na ně upozorní. Plynulou řečí, která mozek ukolébá, dostane klienta nenásilně do transu: 7 Samozřejmě určitá schematizace a zevšeobecnění poznatků bylo nutné, aby tento postup mohl být využíván i jinými terapeuty, než Ericksonem samotným. V knize je vidět jeho práce s žáky, kdy je k respektování jedinečnosti a odlišnosti klientů vede a učí je reagovat na jejich aktuální chování. 19

21 A mně je vlastně úplně jedno, jestli mě posloucháte svou vědomou myslí, protože ta vašemu problému stejně nerozumí jinak byste tu nebyl, takže chci mluvit jen s vaší nevědomou myslí, protože ta je tady a dostatečně blízko, aby mě slyšela, takže vědomou mysl klidně nechejte poslouchat zvuky z ulice Nebo myslete na cokoli, co se ve vaší vědomé mysli objeví já chci totiž hovořit k vaší nevědomé mysli, a ta mi bude naslouchat (Erickson, 2009, str. 105) Nyní budou představeny/objasněny některé z metod, které Erickson používal. Truismy jsou obecně platná tvrzení, se kterými nelze než souhlasit, tvoří základ hypnotické sugesce. Příkladem takovýchto tvrzení je třeba Vy už víte, jaké to je zažít příjemné pocity jako teplo slunce na vaší kůži. Nebo Víme, že když spíme, naše nevědomí může snít. Případně Každý už někdy zažil, že pokývl hlavou při přitakávání nebo zavrtěl hlavou, když říkal ne, aniž by si to uvědomil. 8 Žádná z citovaných vět nevyvolává odpor a zvlášť poslední příklad vyvolává velmi živou představu. Rovněž lze truismy využít i pro práci s časem. V průběhu hypnózy může docházet k pohybu (klesání, zvedání) ruky nebo zavření očí. Aby překonal záporné reakce, doporučoval Erickson použít slovního spojení dříve či později. Je tedy jen na dané osobě, kdy se např. zvedne ruka/ oči zavřou a není tak nucena činit rozhodnutí hned teď. Dále Erickson využívá psychologickou implikaci jako jakýsi klíč, který automaticky promění změť klientových asociačních procesů na předvídatelná schémata, aniž by si klient uvědomoval, jak k tomu došlo (Erickson, 2008, str. 85). Takováto podsunutá myšlenka (případně reakce) se projeví zcela autonomně, takže klientovi to připadá jako by se jednalo o jeho vlastní vnitřní reakci, bez vnějšího zásahu terapeuta. Příklady implikací uvedeme opět z Ericksona (2009, str. 86). Pokud se posadíte, můžete vstoupit do transu. (Klient přece nebude celou dobu stát, usadí se a s tím je spojen trans.) Vaše ruka rozhodně nebude strnulá, přinejmenším než napočítám do pěti. (Ruka strne, až terapeut do pěti napočítá.) Terapeutická a dvojná vazba dává subjektu možnost volby ze dvou variant, tím má zdánlivě svobodnou volbu (k situaci sice dojde, ale není zde cítit nutnost či nátlak, jde o vyvolání pocitu, že vše je jen rozhodnutí klienta). Příklady vazeb (Erickson, 2009, str. 91) Chtěla byste do transu vstoupit vsedě nebo vleže? Bude se vám vaše pravá 8 Příklady citovaných truismů byly převzaty z Erickson, Hypnotické světy, 2009, str

22 ruka zdát lehčí ještě dřív než levá? Nebo onu lehkost pocítí obě současně? Pohne se, zdvihne, posune nebo se přitiskne jako první vaše pravá ruka: Nebo to bude vaše levá ruka. Je jen na daném, konkrétním jedinci, kterého se to týká, zda se zvedne levá nebo pravá ruka. Dalšími vazbami mohou být: Řekněte mi, prosím, až začnete v ruce pociťovat teplo. Klient sice teplo dosud necítil, ale tím, že jej terapeut na tuto možnost upozornil, může k vyvolání tohoto pocitu dojít. Opět není zmíněno, která ruka to bude, je zde možnost volby. Chcete do transu vstoupit teď, nebo až za pár minut? (Erickson, 2009, str. 92). Dřív nebo později k vstupu do transu dojde, není vyhnutí, ale vynecháním příkazu (vstupte!) nebo slova teď, by k němu mělo dojít hladčeji. Na závěr kapitoly nezbývá, než konstatovat, že Erickson se těmito postoji snažil minimalizovat jakýkoli odpor a maximálně dbát na individuální potřeby daného jedince. 21

23 5 Hypnóza z pohledu Kratochvíla Tato kapitola je věnována jednomu z předních českých psychoterapeutů a odborníků na hypnózu, Stanislavu Kratochvílovi. Budou v ní nepředstaveny jeho postoje a poznatky z oblasti hypnózy a objasněny pojmy na základě jeho publikací. Zajímavostí je, že ačkoli zhypnotizoval již desítky pacientů, sám je vůči hypnóze imunní. Samozřejmě chtěl ozkoušet možnosti hypnózy na sobě samém a požádal o pomoc své kolegy, ale bohužel (tedy) nijak hluboce hypnabilní nejsem, i když bych si to přál. (Kratochvíl 1932 rozhovor. In: Portal.cz) A dodává, že dřív se dokonce myslelo, že hypnotizér nemá být hypnabilní, ale není to tak. Hypnabilita je jedna věc a schopnost hypnotizovat je věc druhá. (Kratochvíl1932 rozhovor. In: Portal.cz) Kratochvíl (2009, str. 12) se hlásí k umírněnému střízlivému středu naproti tomu sociokognitivní protivníci hypnózy (jak je nazývá) tvrdí, že veškeré projevy hypnózy jsou jen přáním a vědomým hraním rolí hypnotizovaných osob. Jeho postoj k regresi byl již popsán v kapitole S. Grof. Věnuje se klinické i experimentální hypnóze a napsal o nich publikace, které budou sloužit jako základ pro tuto kapitolu. Klinická hypnóza se věnuje především využití hypnózy při léčení různých příznaků, poruch a chorob. Experimentální hypnóza se zaměřuje hlavně na: výzkum hypnózy jako zvláštního psychického stavu či jevu, výzkum osobnostních předpokladů k hypnóze a výzkum vlivu hypnózy a hypnotické sugesce na různé duševní i tělesné procesy (Kratochvíl, 2011, str. 9). Hypnóza se tradičně považuje za změněný stav vědomí. Jde o zvláštní psychický stav (Kratochvíl, 2009, str. 11), pro který je charakteristické, zvýšení sugestibility, k pohlcení sugerovanými zážitky a je zde selektivní vztah závislosti na hypnotizérovi. V hypnóze dochází i ke zkreslení vnímá a hodnocení. Trans je změněný stav vědomí v hluboké hypnóze, vyznačuje se odpoutáním od okolí. Změna vědomí se též označuje pojmem disociace, který znamená oddělení určitých procesů od hlavního proudu poznávání a řízení (Kratochvíl, 2011, str. 19). 22

24 5.1 Vymezení základní terminologie a vztahů souvisejících s hypnózou Předpokladem pro navození hypnózy je hypnabilita (ta je u každého jedince v různém stupni). Zvýšená sugestibilita znamená, že subjekt od hypnotizéra tvrzení přebírá nekriticky a přeměňuje je na příslušné prožitky. Mělo by být upozorněno na to, že ne všichni odborníci musí s těmito vymezeními pojmů souhlasit např. stoupenci Ericksona popírají rozdíly v hypnabilitě. (Kratochvíl, 2009, str. 11) Sugestivní terapie v hypnóze zůstává nadále jednou z řady léčebných možností. Prakticky se nejčastěji využívá tak, že po navození hypnotického stavu se pacientovi zadávají sugesce zaměřené na odstranění jeho chorobných příznaků, například strachů či bolestí, na dosahování žádoucího prožívání a chování a na celkové zlepšování jeho zdravotního stavu. Základní sugestivní formulky se v hypnotickém stavu vícekrát opakují, a to obvykle v sérii hypnoterapeutických sezení. Účinnost je do značné míry závislá na hypnabilitě pacienta, to znamená na jeho schopnosti se do hypnotického stavu pohroužit a sugesce přijímat. Kratochvíl, S. (1932) - rozhovor. In: Portal.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: Osoba v hypnóze více reaguje na sugesce, oproti normálnímu stavu. Tvrzení hypnotizéra si neověřuje, jen je rovnou přeměňuje na pocity apod. Sugestibilita je tak schopností reagovat na předkládané sugesce a přeměňovat je bez předchozího kritického uvažování na konkrétní prožitky, případně jednání. Hypnabilita je schopnost pohroužit se do hypnózy určité hloubky. Hypnóza se navozuje pomocí sugescí, takže její vyvolání předpokládá určitou základní (bdělou) sugestibilitu. Dojde-li k navození hypnózy (což závisí na hypnabilitě), základní sugestibilita se zpravidla zvýší (Kratochvíl, 2011, str. 15). Neměly by být zaměňovány sugesce a instrukce. Jejich rozdíl je patrný na příkladu: zavřete oči, naproti tomu vaše oči se zavírají/ za chvíli zavřou apod. Sugestibilita v běžném tj. bdělém stavu může být nízká, avšak po hypnotizaci se může zvýšit. Problémem pro výzkum je fakt, že někteří lidé mají velmi vysokou sugestibilitu i v bdělém stavu. Proto Weitzenhoffer (1980) převzato z Kratochvíl 2011, str. 17) považuje za oprávněné hovořit o hypnóze pouze u těch osob, u nichž došlo po hypnotizaci k přírůstku sugestibility oproti sugestibilitě ve stavu normálním. Podstatným tak je samotný proces nárůstu sugestibility. 23

25 Příslušnými sugescemi je možno vrátit pacienta v jeho prožívání do minulých traumatizujících situací a umožnit tak odreagování potlačených emocí (Kratochvíl (1932) - rozhovor. In: Portal.cz [online].). Návrat (regrese) sám o sobě je neúčinný, je potřebné jej doplnit rozumovým zpracováním události a začleněním této události do celkového rámce. Hypnotické sugesce dále zdůrazňují, že traumatická událost byla překonána a potíže tím ztratily své odůvodnění, takže mohou úplně vymizet Kratochvíl, S. (1932) - rozhovor. In: Portal.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: Vztah mezi hypnotizérem a hypnotizovaným (terapeutem a subjektem) se nazývá raport. Typickým znakem je vztah podřízenosti a poddajnosti subjektu. Tento vztah je podmíněn souhlasem na začátku, avšak v průběhu (hypnózy) už jej nelze vzít zpět. Tento vztah může být emočně kladný, neutrální i záporný (obvykle je snahou vytvořit vztah kladný). Uznávání hypnotického raportu jako podstatné dimenze hypnózy komplikují tři jevy. (Kratochvíl, 2011, str. 28) V laboratorních podmínkách se interpersonální vztah zdá málo významný, přesto zde je. U magnetofonové nahrávky, fyzická nepřítomnost hypnotizéra, ale přesto může být utvořen vztah (nejspíš víme, komu hlas patří). A posledním je autohypnóza, kde jsme sami se sebou. Vyplývá nám tak závěr, že: Průběžně můžeme uzavřít naše hodnocení interpersonálního vztahu při hypnóze tvrzením, že v četných případech je dimenze raportu závažná a podstatná, hypnotické jevy však lze vyvolat s využitím ostatních dimenzí hypnózy zřejmě i bez ní. (Kratochvíl, 2011, str. 30) Samozřejmě výhodou je, pokud vztah k hypnoterapeutovi je kladný a založen na důvěře. Není-li to možné, měl by vztah být alespoň neutrální. Ideální osobou je člověk empatický, který dokáže pohotově reagovat na subjekt, pomáhá i sebejistota. Vždy by se mělo jednat o osobu s odbornou kvalifikací. 9 9 Seznam odborníků, schopných poskytnou hypnózu: [cit ]. Dostupné z: 24

26 5.2 Hypnabilita Hypnabilita je vlastnost subjektu, která umožňuje navození hypnózy. Relativně trvalý rys osobnosti, který lze měřit pomocí škál. S věkem se hypnabilita mění, zatímco mezi pohlavími se zjišťují rozdíly jen malé a zpravidla nevýznamné (Kratochvíl, 2011, str. 61). Stanfordská škála, forma A-C a z ní upravením vznikla Harvardská skupinová škála. Pomocí těchto škál, je jedinec (nebo skupina) testován, aby byla zjištěna jeho úroveň hypnability. Harvardská skupinová škála zahrnuje (Kratochvíl, 2011, str. 41): klesání hlavy, zavření očí, klesání ruky, neschopnost zvednout ruku, semknutí prstů, ztuhlost ruky, přibližování rukou, nemožnost zakroutit hlavou, halucinaci mouchy, nemožnost otevřít oči, posthypnotickou sugesci dotknutí se kotníku, amnézii (celkem 12 bodů, skóruje se, když si subjekt nevybaví více než 3 položky). Výsledek je posuzován jak pozorovatelem, tak samotným subjektem. Problémem může být vyhovění bez skutečného zážitku, proto se pak provádějí další testy, obtížnější a to nejlépe stanfordská škála C. Stanfordská škála, forma C, zahrnuje tyto položky (Kratochvíl, 2011, str. 45): klesání ruky, oddalování ruky, halucinace komára, chuťové halucinace sladkého a kyselého, nemožnost ohnout předpaženou ruku, sen s tématem hypnóza, věková regrese (5. a 2. třída, hodnotí se změna rukopisu), nemožnost zvednout ruku, anosmie ke čpavku, halucinovaný hlas, který se ptá (skóruje se, když subjekt odpovídá), negativní zraková halucinace (subjekt má potvrdit, že vidí 2 krabičky namísto 3), posthypnotická amnézie (ruší se větou nyní si můžete na vše vzpomenout ). Jsou i odvozené škály pro děti. Mělo by také být zmíněno, že hypnabilita se používá ve dvou významech. Může být testována jednorázově, pomocí standardních škál hypnability (viz výše), za standardních podmínek, a pak se vyznačuje kromě schopnosti i motivací. Druhou možností je hypnabilita, definovaná maximální hloubka hypnózy, které dosáhneme za optimálních podmínek. Zde je třeba opakovaného testování, při kterém odstraňujeme veškeré rušivé vlivy (např. hluk) a je možné odstranit i složku motivační (testovaný se snaží uspět, aby potěšil experimentátora). Zíka (2011, str. 148) se dokonce domnívá, že každá škála hypnability je poplatná teorii, kterou zastává její autor. 25

27 Jsou rozlišovány vysoce hypnabilní osoby tj. osoby, které získaly vysoké skóre na některé standartní škále a hluboce hypnabilní tj. osoby, které jsou při osobním individualizovaném postupu skutečně schopny se pohroužit do hluboké hypnózy dle klasických kritérií somnambulního stadia (např. nemožnost odporovat motorickým sugescím, halucinacím, věkové regresi apod.). (Kratochvíl, 2011, str. 54) Hloubku hypnózy určujeme druhem a rozsahem sugescí, které subjekt dokáže mimovolně uskutečnit, a stupněm změny jeho subjektivního stavu. Škály hypnability slouží z tohoto hlediska jak k testování hloubky hypnózy, tak k testování hypnability. (Kratochvíl, 2011, str. 53) Na otázku možnosti využití hypnózy odpovídá Caprio (2000, str. 20) hypnotizovat lze 90% všech lidí. Nelze hypnotizovat osoby se sníženou inteligencí. Obdobný názor na možnosti hypnózy má rovněž i Erickson. Erickson vychází z předpokladu, že hypnózu lze navodit a prohloubit u každého, že je to především záležitost vhodné techniky a dovednosti a trpělivosti hypnotizéra. Experimentální výzkumy nás ovšem přesvědčují o tom, že hypnabilita je relativně stabilní vlastností jedince a má charakter vrozené schopnosti. (Kratochvíl, 2009, str. 49) V populaci se odhadem vyskytují 2% mimořádně hluboce hypnabilních osob, které jsou v literatuře někdy označovány jako tzv. hypnotičtí virtuózové nebo hypnotičtí talentové (Kratochvíl, 2011 a 2009). Hloubka hypnózy může být závislá na třech složkách, a to: pohlcení rolí, pohlcení transem, pohlcení vztahem k hypnotizérovi, v praxi se však toto dělení nepoužívá. V experimentální praxi se hloubka hypnózy posuzuje dle objektivních i subjektivních reakcí na sugesce a jak sám subjekt hodnotí svůj stav. Hypnabilita jedince, a tím i jeho možnost dostat se do hypnózy, je ovlivnitelná kladným postojem, pokud dotyčný/ klient/ subjekt považuje pohroužení se do hypnózy za zajímavé, podnětné, užitečné a hodnotné (Kratochvíl, 2011, str. 88). (S tím souvisí převažující názor hypnoterapeutů lze hypnotizovat každého. Každého, kdo chce. Subjekt si přeje být motivován a mít sugerované zážitky, je přesvědčen/ věří, že může být zhypnotizován a mít příslušné zážitky s tím spojené.) 26

28 5.3 Hloubka hypnózy a charakteristika Podle Kratochvíla (2009) lze obecně hloubku hypnózy rozdělit na: lehkou, střední, hlubokou. Kdy lehká je stav klidu, relaxace, subjekt je schopen se sám probudit, lze do ní uvést cca 40% osob. Ve stavu střední hloubky hypnózy už nelze vzdorovat motorickým sugescím, bez povolení se nelze probudit/otevřít oči, lze již vyvolat analgezii, komunikace pomocí zvednutí prstu. Po dosažení hluboké hypnózy nelze odporovat sugescím, lze vsugerovat amnézii. Do tohoto stavu se dostane již jen cca15% osob. 10 Vztah hloubky hypnózy k léčebnému účinku zůstává zatím do jisté míry sporný. (Kratochvíl, 2011, str. 71) Hloubka hypnózy se kontroluje pomocí sugescí: tíha v pravé ruce, zvedání levé ruky, teplo, nemožnost pohybu ruky, halucinace mouchy. Pro hypnabilní osoby se používají sugesce složitější: halucinace psa a hraní si s ním, halucinace ptáčka usedl na prst, halucinace trhání ovoce-ochutnání, případně nabídnutí druhé osobě. Tréninkem a příznivým prostředím lze dosáhnout lepších výsledků. Je samozřejmé, že pomůže, pokud se pracuje v příjemném, klidném prostředí, terapeut a klient nejsou nikým vyrušováni. Vybavení není nutné, jak uvádí Kratochvíl (2009, str. 19) hypnotizovat lze kdekoli a bez jakýchkoli pomůcek. K uklidnění může být použit krátký, informativní úvod o tom, co to je hypnóza a co se bude dít. U dětí je hypnóza spíš zvýšeným soustředěním, upřením pozornosti na určené (zadané) zážitky (prožitky). Je zde větší konverzace a zapojení dítěte než jak tomu je u dospělých subjektů. Zvlášť je i standfordská hypnotická škála pro děti. U dětí se využívají hlavně fantazijní techniky a často i terapeut sám musí dělat jako (hrát si s dítětem). Důležitým nástrojem terapeuta je sugestivní intonace. Vyznačuje se jistotou, přesvědčením o pravdě pronášených slov a vět, naléhavostí a vemlouvavostí. Před samotnou hypnózou můžeme zkoušet sugestibilitu. To jak je daný jedinec sugestibilní v bdělém stavu nám pomůže ukázat, nakolik bude úspěšná samotná hypnotizace. Oblíbené zkoušky sugestibility podle Kratochvíla (2009): kyvadélko, padání dozadu, semknutí rukou. Zatímco na kyvadélko reaguje 80-90% zkoušených, na 10 Někdy bývá vyčleněna ještě velmi hluboká hypnóza. 27

29 semknuté ruce je to už jen 10-25%. Pokud opravdu chceme zjistit, jak na tom daná osoba je, pak nejlépe se osvědčuje série středně těžkých zkoušek (Kratochvíl, 2009, str. 18): padání dopředu/dozadu, přitahování/klesání ruky/rukou. Se sugestibilitou jedince následně souvisí práce v hypnóze, kdy se s klientem/subjektem pracuje za pomoci sugescí, které se pak zároveň použijí k odstranění problémů. Nejjednoduššími sugescemi jsou tzv. sugesce přímé váš stav se bude postupně zlepšovat, váš stav se zlepšuje. (Kratochvíl, 2009, str. 92) Takovouto sugesci (resp. autosugesci) používal už Emil Coué ( ), který svým pacientům dával za úkol si ráno a večer opakovat dvacetkrát: Daří se mi v každém ohledu den ode dne lépe. (Zíka, 2011, str. 58-9) Obrazové sugesce rovněž popisuje Kratochvíl (2009): Změny, kterých chceme dosáhnout, se sugerují pomocí fantazií a halucinací, např. odhození příznaků z rozhledny, rozpuštění příznaků ve sklenici vody, spálení příznaků v táborovém ohni. Pro nejčastější případy se používají specifické symptomatické sugesce, podmínkou je jednoduchost a zapamatovatelnost. Příklady (Kratochvíl, 2009, str. 97): Hlava bude klidná a lehká. (bolesti hlavy), Ovládáte své pohyby. (tik), Jíte málo, zvolna a s chutí, jste rychle nasycen. (obezita), Život je zajímavý. Budoucnost je dobrá. (deprese) Tzv. neutralizační sugesce Alkohol je vám zcela lhostejný. Léčebné sugesce by měly být formulovány jasně, zřetelně, kladně. Mohou být i racionálně zdůvodňované, obměňované a při použití opakované několikrát. Důležitá je klientova/pacientova vlastní motivovanost. 11 Do léčebných hypnotických sugescí je výhodné začlenit: 1) celkové posilování dobré nálady, klidu, energie, jistoty a schopnosti vyrovnávat se s překážkami, 2) různorodé pestré formulace zaměřené na zvládnutí a odstranění příslušného symptomu, 3) jednoduchou, krátkou, údernou, tzv. jádrovou formulku, kterou vícekrát opakujeme 4) racionální či psedudoracionální zdůvodňování očekávaného účinku. (Kratochvíl, 2009, str. 129) 11 Měly by být odstraňovány jen problémy, u nichž je jistota, že nejsou projevem nemoci. Případně, že nemoc byla zjištěna, je léčena a takovéto odstraňování bude jen podporou léčby. Je to důležité, aby nedošlo k zanedbání varovných příznaků a nedošlo tak k ohrožení zdraví. 28

30 Na tomto místě by mělo být uvedeno, že specifickým případem je autohypnóza ( sám sobě, mizí vztah klient terapeut). Lehčí stádia autohypnózy se podobají autogennímu tréninku, je těžké tyto dva stavy odlišovat. 5.4 Postup navození hypnózy Byly zde už uvedeny postupy navozování hypnózy od S. Grofa a Ericksona, nemělo by tedy být opomenuto navozování dle Kratochvíla (jedná se o obecně rozšířené postupy využívané v terapeutické praxi). I laickou veřejností je známé využití fixačního bodu, tzv. verbálně fixační uspávací technika (Kratochvíl, 2009, str. 22). Jako fixační bod slouží např. hrot tužky, následuje žádost o soustředěné naslouchání, sugesce zavírajících se víček, zdůraznění kontaktu a vlivu terapeuta a odpoutání se od okolí. K postupnému uvolnění jedince/subjektu/klienta vedou fantazijní techniky, kdy myšlenky plují zvolna jako bílé obláčky, mizejí, ztrácejí se v dáli (Kratochvíl, 2009, str. 29). Navozením příjemných představ, které mohou být dále v myšlenkách rozvíjeny. Subjekt může být na zelené louce, pozorovat západ slunce, odpočívat u krbu, procházet se podzimní zahradou apod. (k ověření reakcí může být použito např. cítíte-li teplo slunce/krbu zvedněte pravý ukazovák). Fantazijních technik se používá i při práci s dětmi. Uspávací a relaxační sugesce navozují tzv. prostou hypnózu, někdy také pojmenována jako odpočinková, prázdná, klidová či neutrální. Uklidňuje ve všech oblastech (psychické i fyzické), délka je mezi 15 min až 1 hodinou. Pokud prostou hypnózu prodlužujeme nebo přejde ve spánek, mluví se o spánkové terapii. V případě prodloužení spánku na více hodin nebo dokonce dní, je nutné zajistit subjektu potřeby (sugesce, které mu umožňují odejít na toaletu apod.). Hypnózu lze rovněž využít i k navození normálního spánku. Pouze je nutné zadat sugesce, že s usnutím tento stav končí a probuzení z něj je spontánní. Relaxaci je v této práci věnována samostatná kapitola, protože relaxace je podstatnou součástí, tradiční hypnotizační techniky. Je tedy přirozené, že se objevuje i jako součást navozeného hypnotického stavu (pokud nejsou vydány pokyny k aktivitě, které by tento relaxační stav narušily). Na druhou stranu pokusy ukázaly, že při navozování hypnózy ani při vlastní hypnóze nemusí být relaxace přítomna. 29

31 Jak ale uvádí Kratochvíl, (2011, str. 35). v našem pojetí je relaxace součástí hypnotizace i jejím průvodním jevem, o projevy relaxace se opírá konvenční odlišování lehké a střední hypnózy. U hluboké hypnózy je relaxace jen jedním ze znaků, který lze navíc měnit pomocí sugesce. Kladný vliv má uspávání a relaxace na hloubku hypnózy, ale jde to i bez relaxace. Relaxační techniky hypnotizace jsou tradiční a používají se nejčastěji. Z výzkumů vyplývá, že hypnózu lze nepřímo navodit i relaxací samotnou. 30

32 II PRAKTICKÁ ČÁST 31

33 6 Případové studie Případová studie patří mezi klasické metody kvalitativního výzkumu. Využívá se jí především při práci s klienty, její základ spočívá ve sběru skutečných dat, která se vztahují k objektu výzkumu. Vychází z předpokladu, že prozkoumání jednoho případu umožní porozumět případům podobným. Už na začátku psaní této práce bylo naplánováno provést případové studie se zaměřením na relaxační formy hypnózy a jejím blahodárným účinkem na psychickou pohodu člověka. Případová studie byla zvolena jako jedna z vhodných metod výzkumu především proto, že umožňuje hluboký vhled do povahy zkoumaného jedince (či skupiny). Dále také proto, že se jedná o mou osobní praxi a demonstraci regresivní hypnózy (ve smyslu návratu do minulých životů). Součástí zde bude (mimo jiné) také snaha o přiblížení teorií. Přesnost zaznamenaných faktů by měla být velmi dobrá, protože v převážné většině případů klienti diskutovali o svých prožitcích s terapeutem přímo po terapii. Následně na přání terapeuta klienti zasílali písemně (elektronickou formou) své pocity a to, co prožívali, následně byly tyto záznamy zveřejněny na webových stránkách Tyto případy byly zvoleny na základě mé osobní účasti na terapeutických sezeních (v roli překladatelky). Na tomto místě bych chtěla zdůraznit nestrannost a respekt ke zkoumaným jevům, které budou posuzovány s nejvyšší možnou mírou objektivity a nezaujatosti. 6.1 Technika výzkumného šetření Polostrukturovaný rozhovor Zvolenou výzkumnou metodou je kvalitativní šetření, kdy technikou sběru dat byl polostrukturovaný rozhovor a případové studie, popsané u proběhlých sezení s klienty. 32