Často kladené dotazy o poslancích EP a o Evropském parlamentu. Jak jsou jmenováni předseda Evropské komise a komisaři?

Transkript

1 Často kladené dotazy o poslancích EP a o Evropském parlamentu Pravomoci EP a legislativní postupy Počet poslanců EP Jak jsou jmenováni předseda Evropské komise a komisaři? Jak jsou voleni předseda EP a předsedové výborů EP? Předsedové výborů Parlament v číslech Kolik jazyků se používá v EP? Platy a důchody poslanců Evropského parlamentu Přehled náhrad poslanců EP Personální opatření: parlamentní asistenti Proč se EP stěhuje mezi Bruselem a Štrasburkem? Vytváření politických skupin Politické strany a politické nadace na evropské úrovni Ověřování pověřovacích listin nových poslanců EP Omezování emisí oxidu uhličitého z EP Návštěvnické skupiny Parlamentarium CS Tisková služba Ředitelství pro média Ředitel mluvčí -: Jaume DUCH GUILLOT Telefonní číslo ústředny: (32-2)

2 Pravomoci EP a legislativní postupy Často kladené otázky U převážné části legislativy EU přijímá Parlament právní předpisy společně s Radou EU. Řádný legislativní postup spolurozhodování se týká mimo jiné těchto oblastí: hospodářské řízení, finanční služby, jednotný trh, volný pohyb pracovníků, služby, zemědělství, rybolov, energetická bezpečnost, víza, azyl, přistěhovalectví, spravedlnost a vnitřní věci, spotřebitelská politika, transevropské sítě, životní prostředí, kultura (podpůrná opatření), výzkum (rámcový program), sociální vyloučení, veřejné zdraví, boj proti podvodům v EU, podněty k boji proti diskriminaci, zvláštní opatření na podporu průmyslu, kroky v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti, statut pro evropské politické strany. V několika málo oblastech se používají zvláštní rozhodovací postupy, kdy Parlament pouze vyjadřuje stanovisko k návrhu Komise. V těchto případech musí Rada před hlasováním o návrhu Komise získat stanovisko Parlamentu, ale není jím vázána. Nejvýznamnější oblastí legislativy, kde se tento postup konzultace stále používá, je oblast daní. Právní předpisy v těchto oblastech vyžadují rovněž jednomyslný souhlas v Radě, má-li být právní předpis přijat. V jiných případech je k rozhodnutí potřebný souhlas Parlamentu, který přitom jen řekne, zda s určitým návrhem souhlasí, či nikoli. Toto rozhodnutí, které je závazné, se používá například v případě přístupu nových členských států EU nebo podpisu mezinárodních smluv mezi EU a třetími zeměmi. Stejným způsobem se postupuje i při schvalování složení Evropské komise. Více informací: 2/27

3 Počet poslanců EP V současnosti má Evropský parlament 754 členů, i když bylo v červnu 2009 v souladu s ustanoveními v Niceské smlouvě zvoleno 736 poslanců EP. Lisabonská smlouva zvyšuje počet poslanců EP na 751, ovšem s účinností až od příštích voleb, které se budou konat v roce Členské státy EU se však dohodly na změně příslušného ustanovení Lisabonské smlouvy tak, aby se 18 dalších poslanců mohlo stát členy EP dříve. Po ratifikaci všemi národními parlamenty v EU se 18 nových poslanců stalo členy EP 1.prosince Jako přechodné opatření zůstávají ve svých funkcích až do konce volebního období tři poslanci, které má podle Lisabonské smlouvy ztratit Německo, čímž se dočasně zvýšil počet poslanců EP ze 751 (jak stanoví Lisabonská smlouva) na 754. Dalších 18 poslanců EP (751 podle Lisabonské smlouvy mínus 736 podle Niceské smlouvy plus všichni tři dosud neodečtení němečtí poslanci EP) pochází z Francie (2), Spojeného království (1), Itálie (1), Španělska (4), Polska (1), Nizozemska (1), Švédska (2), Rakouska (2), Bulharska (1), Lotyšska (1), Slovinska (1) a Malty (1). Seznam členů EP: Přistoupení Chorvatska / pozorovatelé: Poslanci EP schválili přistoupení Chorvatska jako 28. členského státu EU 1.prosince Chorvatsko se již v referendu konaném 22.ledna 2012 vyjádřilo pro vstup, jeho přístupovou smlouvu musí ještě ratifikovat všech 27 členských států. Země by se měla stát členem EU 1.července chorvatských poslanců se pak stane členy EP (ode dne vstupu Chorvatska do konce volebního období Evropského parlamentu ). Již od dubna 2012 působí v Evropském parlamentu 12 členů "pozorovatelů", jmenovaných chorvatským parlamentem, kteří se připravují na přistoupení Chorvatska k EU. Těchto 12 pozorovatelů se účastní zasedání výborů a politických skupin a v souladu s Jednacím řádem EP v nich mají právo vyjadřovat svůj názor. Nemohou však hlasovat či kandidovat na volitelné funkce v rámci Evropského parlamentu. Chorvatští pozorovatelé, jak je tomu vždy v případě pozorovatelů, nepobírají plat ani administrativní příspěvky od Evropského parlamentu, s výjimkou denního příspěvku a proplacení cestovních nákladů (na základě skutečných nákladů). Seznam pozorovatelů: 3/27

4 Jak jsou jmenováni předseda Evropské komise a komisaři? Předseda Evropské komise Od vstupu v platnost Lisabonské smlouvy hraje Parlament významnější roli při volbě předsedy Komise, neboť je zapotřebí, aby pro hlasovala kvalifikovaná většina (tj. nejméně polovina) všech poslanců EP, a nikoli jen polovina hlasujících poslanců, jak tomu bylo v minulosti. Evropská Rada vybere kvalifikovanou většinou hlasů kandidáta na funkci předsedy Komise a navrhne jej Parlamentu. Při jeho výběru přitom přihlédne k výsledkům voleb do Evropského parlamentu a provede náležité konzultace. Předseda Komise je pak zvolen většinou všech poslanců Evropského parlamentu. Pokud kandidát nezíská požadovanou většinu, má Evropská rada jeden měsíc na to, aby kvalifikovanou většinou hlasů navrhla nového kandidáta (Lisabonská smlouva, čl. 9d odst. 7). Komisaři Rada po vzájemné dohodě se zvoleným předsedou schválí seznam osob, které navrhuje jmenovat evropskými komisaři. Navržení komisaři nejprve absolvují slyšení před parlamentní výbory, které spadají do oblasti jejich působnosti. Během těchto slyšení, která jsou veřejná, navržení komisaři činí prohlášení a odpovídají na dotazy poslanců. Na schůzi Parlamentu poté zvolený předseda Komise představí kolegium komisařů a jeho program. Po tomto prohlášení následuje rozprava. Předseda, vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a ostatní členové Komise pak musí být jako sbor schváleni Evropským parlamentem. Parlament může odložit hlasování na své další zasedání (jednací řád EP, článek 106 (5)). Poté, co jsou předseda a členové Komise schváleni Parlamentem, jmenuje Rada Komisi kvalifikovanou většinou hlasů. V případě zásadní změny portfolia v průběhu funkčního období Komise, zaplnění uvolněného místa nebo jmenování nového člena Komise po přístupu nového členského státu jsou dotyční komisaři opět vyzváni, aby přestoupili před příslušné výbory. 4/27

5 Jak jsou voleni předseda EP a předsedové výborů EP? Na prvním plenárním zasedání po evropských volbách volí Parlament nového předsedu. Zároveň je zvoleno 14 nových místopředsedů a kvestoři. Všechny volitelné funkce v Evropském parlamentu, tj. předseda, místopředseda, kvestor, předseda a místopředseda výboru, předseda a místopředseda delegace, jsou obnovovány vždy po dvou a půl letech, tedy jednou v průběhu pětiletého volebního období. Stávající volení zástupci mohou být ve svých funkcích potvrzeni na druhý mandát. Předseda EP Prvním úkonem nově zvoleného Evropského parlamentu je volba jeho předsedy. Byl-li coby poslanec znovuzvolen, předsedá volbě svého nástupce odstupující předseda. Není-li tomu tak, předsedá zasedání jeden z odstupujících místopředsedů dle pořadí postavení nebo, v případě kdy žádný z místopředsedů neodstupuje, předsedá volbě předsedy služebně nejstarší poslanec (článek 12 Jednacího řádu EP). Kandidáti na předsedu mohou být navrženi politickou skupinou nebo nejméně čtyřiceti poslanci. Předseda je volen tajným hlasováním. Mimořádně pro hlasování v Evropském parlamentu hlasují poslanci pomocí hlasovacího lístku, na kterém označí svého preferovaného kandidáta a který umístí do hlasovací schránky. Na volební proces dohlíží osm poslanců-skrutátorů, vybraných losem. Ke zvolení předsedou musí kandidát získat absolutní většinu platných odevzdaných hlasů, tj.50% plus jeden hlas (článek 14). Prázdné či znehodnocené lístky se pro výpočet potřebné většiny nepočítají. Není-li v prvním kole zvolen žádný kandidát, stejní nebo jiní kandidáti mohou být nominováni v druhém kole volby, konaném dle stejných podmínek. Je-li to nutné, může se proces opakovat i v třetím kole volby, opět dle stejných podmínek. Není-li ve třetím kole volby nikdo zvolen, postupují dva poslanci, kteří při třetí volbě získali nejvyšší počet hlasů do čtvrtého kola, ve kterém vítězí poslanec, který získá více hlasů. V případě rovnosti hlasů je prohlášen za vítěze starší z kandidátů. Nově zvolený předseda se ujímá vedení zasedání a předtím, než bude předsedat volbě místopředsedů a kvestorů, může pronést úvodní projev (může však také pronést jen několik krátkých poznámek a pronést formálnější projev v pozdějším termínu). Místopředsedové a kvestoři Kandidáty na posty místopředsedů a kvestorů mohou také navrhovat politické skupiny nebo minimálně 40 poslanců. Volba místopředsedů probíhá rovněž pomocí tajného hlasování, prostřednictvím jediného volebního lístku. Kandidáti musí ke zvolení získat podporu absolutní většiny poslanců hlasujících platnými lístky. Není-li v prvním kole zvoleno všech 14 místopředsedů, 5/27

6 uskuteční se za stejných podmínek druhé kolo pro obsazení zbývajících míst. V případě potřeby obsadit stále volná místa může být konáno třetí kolo, ve kterém stačí ke zvolení zbývajících míst poměrná většina. Pořadí, v jakém byli kandidáti zvoleni, určí hierarchii místopředsedů (článek 15). Je-li počet navržených kandidátů stejný jako počet míst k obsazení (čtrnáct), jsou kandidáti zvoleni aklamačně. Hierarchie místopředsedů pak závisí na pořadí, v němž čte jejich jména předseda Parlamentu. Stejným postupem jsou voleni kvestoři (článek 16). Místopředsedové mohou v případě potřeby nahradit předsedu při plnění jeho povinností, včetně předsedání plenárním zasedáním (článek 21). Místopředsedové jsou rovněž členy předsednictva, orgánu zodpovědného za veškeré administrativní, personální a organizační záležitosti Parlamentu. Pět kvestorů je pověřeno administrativními záležitostmi, které se přímo týkají poslanců samotných (článek 26). Předsedové výborů Po ustavujícím zasedání Parlamentu (a po zasedání v polovině volebního období, na kterém jsou zvoleni předseda, místopředsedové a kvestoři EP) volí své předsedy a místopředsedy stálé výbory Parlamentu. Předsedové a místopředsedové mohou být ve volbě konané v polovině volebního období potvrzeni na druhé funkční období. Stejně postupují meziparlamentní delegace. Každý stálý výbor zvolí své předsednictvo, složené z předsedy a místopředsedů, v samostatných hlasováních. Počet místopředsedů, kteří mají být zvoleni, je určen celým Parlamentem na základě návrhu konference předsedů. Odpovídá-li počet kandidátů počtu míst, která mají být obsazena, může volba proběhnout aklamací. V opačném případě probíhá volba tajným hlasováním. Je-li pouze jediný kandidát, musí získat podporu absolutní většiny odevzdaných hlasů, kterými jsou hlasy pro a proti. Pokud je v prvním kole více než jeden kandidát na každé místo, je zvolen kandidát, který získá absolutní většinu odevzdaných hlasů, kterými jsou hlasy pro a proti. Ve druhém kole je zvolen kandidát, který získá nejvyšší počet hlasů. V případě rovnosti hlasů je zvolen nejstarší kandidát. Stejně jako v případě volby předsedy je možno v případě druhého kola nominovat nové kandidáty. Stálé meziparlamentní delegace zvolí své předsedy a místopředsedy stejným postupem jako výbory (článek 191 a 198). 6/27

7 Parlament v číslech Evropský parlament je největší demokratickou parlamentní sněmovnou na světě. Přikládáme několik statistických údajů, které ilustrují jeho činnost v první polovině volebního období , tedy od od července 2009 do ledna Průběh práce Postupem spolurozhodování přijímá Parlament legislativní akty společně s Radou ministrů EU (která zastupuje členské státy EU), přičemž oba orgány mají stejné pravomoci. Od července 2009 do ledna 2012 Parlament pozměnil a odhlasoval 238 textů, z toho 204 v prvním čtení, 36 ve druhém čtení a 6 po dohodovacím řízení. Postupem souhlasu může Parlament přijmout nebo zamítnout legislativní akt, nemůže jej však pozměnit. Tento postup se používá především u mezinárodních smluv a pro schvalování nových členů EU. Podle Lisabonské smlouvy se nyní podobný postup souhlasu používá pro širší okruh smluv, o nichž Parlament dříve závazně nehlasoval. Od července 2009 do ledna 2012 Parlament takto hlasoval dvakrát. Postupem konzultace může Parlament hlasovat a vyjadřovat své stanovisko, ale konečné rozhodnutí přijímá Rada ministrů. Od července 2009 do ledna 2012 Parlament takto hlasoval 71 krát. Parlament má stejné pravomoci jako členské státy i při rozhodování o rozpočtu a výdajích EU a také při schvalování účtů EU (uděluje takzvané absolutorium ). Od července 2009 do ledna 2012 přijal Parlament 98 takových rozhodnutí. Kromě legislativních a rozpočtových rozhodnutí schválil Parlament také 258 zpráv z vlastního podnětu a 281 usnesení, v nichž vydal nezávazná stanoviska k záležitostem, jež považoval za důležité. Kromě toho více než polovina poslanců podepsala 28 písemných prohlášení, která tak byla oficiálně schválena. Od července 2009 do ledna 2012 bylo na plenárních zasedáních schváleno celkem 380 legislativních dokumentů. Parlamentní výbory, politické skupiny nebo skupiny poslanců předložily na plenárních zasedáních pozměňovacích návrhů těchto pozměňovacích návrhů bylo schváleno, zamítnuto. Od července 2009 do ledna 2012 Parlament také uspořádal 13 slavnostních zasedání, na nichž vystoupili významní hosté. Více informací / statistických údajů: 7/27

8 Klíčová legislativa schválená v letech : ropa.eu/news/en/pressroom/content/ bkg33270/html/the-european- Parliament key-legislation-approved-by-MEPs Zaměstnanci V květnu 2012 byl počet úředníků a dočasných zaměstnanců pracujících pro Parlament (včetně politických skupin) na různých pracovištích následující: CELKEM Brusel Štrasburk Lucemburk Ostatní pracoviště Většina zaměstnanců Parlamentu (59 %) jsou ženy. Průměrný věk úředníků je 46 let. Průměrný věk zaměstnanců ze starých členských států je 48 let, zatímco z nových členských států jen 36 let. Největším generálním ředitelstvím je GŘ pro překlady, které představuje 23,5 % pracovních míst sekretariátu Parlamentu (1234 míst). Přidáme-li k tomu tlumočníky a právníky-lingvisty, dosáhne počet pracovních míst v oblasti jazyků více než jednu třetinu celkového počtu zaměstnanců. 14% pracovních míst v sekretariátu Parlamentu zaujímají pracovníci politických skupin (924 míst). Zaměstnanci Parlamentu pocházejí ze všech členských států Evropské unie, jakož i z dalších zemí, například z Chorvatska. Nejvíce zastoupeni jsou Belgičané, dále pak Italové, Francouzi, Němci a Španělé. V roce 2011 měli poslanci EP akreditovaných asistentů. Zaměstnanci soukromých firem pracují v oblasti správy budov Parlamentu, informačních technologií, úklidu a stravovacích služeb. Společně s novináři, návštěvníky a lobbisty se tak někdy v prostorách Parlamentu na všech třech hlavních pracovištích nachází více než lidí. Rozpočet Rozpočet Parlamentu na rok 2012 je přibližně milionů EUR a zahrnuje náklady na přípravu vstupu Chorvatska a příchod 18 dalších poslanců. Z této celkové částky je 351 milionů EUR určeno na budovy, nábytek, vybavení a podobné výdaje, 576 milionů EUR na zaměstnance 8/27

9 (stálé a dočasné), 209 milionů EUR na platy a náhrady poslanců EP, 186 milionů EUR na jejich asistenty a 115 milionů EUR na ostatní zaměstnance a externí služby. S ohledem na rozpočet na rok 2013 se poslanci dohodli, že rozpočet Evropského parlamentu bude pro rok 2013 zmražen, minimálně v reálných hodnotách (s výjimkou nákladů na rozšíření o Chorvatsko), a budou prozkoumány případné další úspory. Poslanci se také dohodli, že individuální příspěvky poslanců budou zmraženy do konce volebního období Parlamentu. Všechny rozpočtové linie související s náklady na cestování, včetně cestování zaměstnanců, budou zmraženy přinejmenším na úroveň roku Celkový rozpočet na cestování byl již v roce 2012 snížen o 5%. Budovy Na základě rozhodnutí členských států EU (Evropské rady) má Parlament tři pracoviště Štrasburk (kde má své oficiální sídlo), Brusel a Lucemburk. CELKEM Brusel Štrasburk Lucemburk Počet budov Plocha v m Zasedací sály (včetně jednacího sálu) Parlament postupně nakupuje budovy, které využívá ve svých třech hlavních pracovních místech a nyní většinu z nich vlastní. Kvůli vzrůstajícím potřebám kancelářských prostor, například po rozšíření EU v roce 2004, upřednostňuje Parlament tam, kde je to možné, nákup budov před jejich pronájmem. To samé stále více platí i v případě informačních kanceláří Parlamentu v členských státech. Akreditovaní lobbisté a novináři 23. června 2011 Evropský parlament a Evropská komise zavedly společný, veřejný rejstřík transparentnosti, jehož cílem je poskytnout více informací než dříve o subjektech, které se snaží ovlivňovat evropskou politiku. Rejstřík nyní v souladu s plány obsahuje právní firmy, neziskové organizace a think-tanky, jakož i tradiční lobbisty. V novém společném rejstříku transparentnosti je Evropským parlamentem a Komisí registrováno 5184 lobbistů (12.července 2012). Registrace v tomto rejstříku je podmínkou pro získání průkazu ke vstupu do Parlamentu jako lobbista osob je registrováno v Parlamentu (12.července 2012). 9/27

10 Nový rejstřík nahradil předchozí rejstřík Komise, používaný od roku 2008, a seznam akreditovaných zástupců zájmových skupin Parlamentu. Komise a Parlament stále jednají s Radou o ujednáních její případné účasti na rejstříku. Více informací: U všech orgánů EU je akreditováno přibližně 900 novinářů; dalších 80 je pak akreditováno pouze u Parlamentu. 10/27

11 Kolik jazyků se používá v EP? Poslanci EP mají právo hovořit, poslouchat a psát v kterémkoli z 23 úředních jazyků EU. Je základním demokratickým principem, že žádnému občanovi EU nemůže být zabráněno stát se členem Evropského parlamentu na základě toho, že nehovoří jedním z jeho pracovních jazyků. Jakýkoli občan, který se stane poslancem Evropského parlamentu, musí být schopen vykonávat svou funkci bez zvláštní znalosti jazyků. Aby byly zajištěny stejné pracovní podmínky pro všechny členy EP, musí jim být zabezpečen úplný přístup k informacím v jejich příslušném jazyce, nepřejí-li si to jinak. Každý občan EU (a novinář) má také právo být informován o legislativě a práci Parlamentu ve svém jazyce. Vystoupení poslanců v jednom úředním jazyce se simultánně tlumočí do ostatních úředních jazyků. Přistoupení Bulharska a Rumunska k EU dne 1. ledna 2007 a zařazení irštiny mezi úřední jazyky k témuž datu zvýšilo celkový počet úředních jazyků na 23: angličtina, bulharština, čeština, dánština, estonština, finština, francouzština, irština, italština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, němčina, nizozemština, polština, portugalština, rumunština, řečtina, slovenština, slovinština, španělština a švédština. Z těchto 23 jazyků lze vytvořit 506 kombinací (23 x 22). Po vstupu Chorvatska do EU vzroste počet jazyků na 24, čímž se vytvoří 552 možných jazykových kombinací (24 x 23). Každý tlumočník a překladatel pracuje obvykle ve svém mateřském jazyce. Aby však Parlament zvládl všechny možné jazykové kombinace, používá systém tzv. pivotních jazyků: vystoupení nebo text se nejdříve tlumočí nebo překládá do jednoho z nejpoužívanějších jazyků (angličtiny, francouzštiny nebo němčiny) a poté do ostatních. Tlumočení a překládání jsou rozdílné profese: tlumočníci v reálném čase během schůzí ústně převádějí jeden jazyk na jiný; překladatelé pracují s písemnými dokumenty a tvoří naprosto přesnou verzi dokumentu v cílovém jazyce. Parlament zaměstnává přibližně 430 tlumočníků a dle potřeby najímá externích tlumočníků. Pro plenární zasedání je k dispozici 800 až tlumočníků. Parlament zaměstnává přibližně 700 překladatelů, kteří každý měsíc přeloží více než stránek. V roce 2013 plánuje Parlament utratit za mnohojazyčnost 443 milionů EUR, tj. čtvrtinu svých celkových nákladů. 11/27

12 Předsednictvo EP 26.září 2011 rozhodlo zavést koncept plné mnohojazyčnosti méně náročné na zdroje a odsouhlasilo škrty v tlumočnických a překladatelských službách ve výši cca 21 milionů EUR. Více informací o mnohojazyčnosti: 12/27

13 Platy a důchody poslanců Evropského parlamentu Platy Podle jednotného statutu poslanců Evropského parlamentu, který je v platnosti od července 2009, dostávají všichni poslanci EP stejný plat. Hrubý měsíční plat poslanců EP tak od roku 2011 činí 7 956,87 EUR. Plat je vyplácen z rozpočtu Parlamentu a odvádí se z něj daň EU. Po zdanění tedy plat europoslance činí 6 200,72 EUR. Členské státy mohou plat rovněž podrobit svému zdanění. Základní plat je stanoven na 38,5 % základního platu soudce Evropského soudního dvora, poslanci tedy nemají možnost sami rozhodovat o svých platech. Poslanci, kteří zasedali v Parlamentu před volbami v roce 2009, dostali možnost ponechat si předchozí vnitrostátní systém platů, přechodných náhrad a důchodů po celou dobu trvání svého mandátu v Evropském parlamentu. Důchody Poslanci mají nárok na starobní důchod od 63 let věku. Důchod bude představovat 3,5 % platu za každý celý rok výkonu mandátu, avšak celkově nepřekročí 70 % platu. Náklady na starobní důchody budou hrazeny z rozpočtu Evropského parlamentu. Více informací: 13/27

14 Přehled náhrad poslanců EP Práce poslanců EP většinou znamená být mimo domov a na krytí s tím spojených nákladů existuje celá řada náhrad. 26.října 2011 poslanci rozhodli zmrazit poslanecké náhrady na rok V únoru 2012 pak rozhodli, že zmrazení náhrad bude pokračovat do konce volebního období, tj. do poloviny roku Cestovní výdaje Většina schůzí Evropského parlamentu, např. plenární zasedání, schůze výborů a schůze politických skupin, se koná v Bruselu nebo ve Štrasburku. Poslancům EP je po předložení potvrzení o zaplacení proplacena skutečná cena jízdenky nutné k dopravě na místa těchto schůzí, a to v maximální výši ceny letenky business třídy, železniční jízdenky první třídy nebo 0,50 EUR za kilometr jízdy automobilem. Kromě toho mají poslanci nárok také na paušální příspěvek podle vzdálenosti a délky trvání cesty, který je určený k pokrytí ostatních nákladů spojených s cestou (např. dálniční mýtné, poplatky za přespočetná nebo nadměrná zavazadla či rezervační poplatky). Poslanci EP mohou rovněž dostat náhradu ve výši až EUR ročně za jiné cesty mimo vlastní členský stát, které byly uskutečněny jako součást práce, a náhradu až za 24 zpátečních cest ve svém vlastním členském státě. Systém paušálního příspěvku na cesty do Bruselu a Štrasburku platný až do června 2009 byl zrušen. Denní náhrada (zvaná též příspěvek na pobyt ) Parlament vyplácí paušální náhradu ve výši 304 EUR za každý den, kdy jsou poslanci pracovně přítomni, pokud podepíší prezenční listinu. Příspěvek se vztahuje na hotelové účty, stravování a další s tím související výdaje. Ve dnech, kdy se koná hlasování v plénu, se příspěvek snižuje na polovinu, jestliže se poslanec nezúčastní více než poloviny jmenovitých hlasování. Při schůzích konaných mimo EU činí tento příspěvek 152 EUR (opět za předpokladu podepsání prezenční listiny) a hotelové účty se proplácejí zvlášť. Příspěvek na všeobecné výdaje Tento paušální příspěvek má pokrývat takové výdaje, jako je nájem a správa kanceláře, telefonní a poštovní poplatky, náklady na výpočetní techniku a telefony. Příspěvek je snížen na polovinu, jestliže se poslanec v jednom parlamentním roce (září až srpen) bez řádného odůvodnění nezúčastní poloviny plenárních zasedání. V roce 2012 je výše měsíčního příspěvku EUR (stejně jako v roce 2011). Zdravotní náklady Poslanci EP mají nárok na náhradu dvou třetin svých léčebných výloh. Kromě této části náhrady jsou podrobná pravidla a postupy v rámci tohoto systému stejná jako pravidla a postupy pro úředníky EU. 14/27

15 Ostatní nároky Parlament poskytuje poslancům EP zařízené kanceláře jak v Bruselu, tak ve Štrasburku. Poslanci EP mohou v obou městech používat pro služební účely služební vozy Parlamentu. Více informací: 15/27

16 Personální opatření: parlamentní asistenti Poslanci EP si mohou v rámci rozpočtu stanoveného Parlamentem vybrat své zaměstnance. O záležitosti spojené s akreditovanými asistenty v Bruselu (nebo Lucemburku či Štrasburku) se stará přímo správa Parlamentu, v souladu s pracovním řádem dočasných zaměstnanců EU. Záležitosti asistentů v členských státech poslanců EP spravují kvalifikované osoby pověřené prováděním plateb, které zaručí řádné zpracování, co se týče daní a sociálního zabezpečení. V roce 2012 činí maximální měsíční částka použitelná na všechny tyto náklady EUR na poslance EP (stejně jako v roce 2011). Žádné z těchto prostředků nejsou vypláceny přímo poslancům EP. Až čtvrtinu těchto prostředků lze využít na služby poskytovatelů, které si vybere poslanec EP, např. na zadání odborné studie na konkrétní téma. Obecně platí, že poslanci EP již nemohou zaměstnávat blízké příbuzné, i když pro ty, kteří byli zaměstnáni v předchozím volebním období, existuje přechodné období. Seznam asistentů: 67F77D6.node1 16/27

17 Proč se EP stěhuje mezi Bruselem a Štrasburkem? Vlády členských států EU se v roce 1992 jednomyslně rozhodly pevně stanovit sídla orgánů EU. Toto rozhodnutí zahrnovalo i pracovní opatření týkající se Parlamentu: oficiálním sídlem a místem konání většiny plenárních zasedání je Štrasburk, parlamentní výbory zasedají v Bruselu a sekretariát Parlamentu (administrativní zaměstnanci) je umístěn v Lucemburku. V roce 1997 bylo celé toto opatření začleněno do Smlouvy o EU. Jakákoli změna stávajícího systému by musela být součástí nové smlouvy, přičemž by ji muselo jednomyslně schválit všech 27 členských států a musela by být ratifikována všemi vnitrostátními parlamenty členských států. V únoru 2012 přijali poslanci při hlasování o prioritách rozpočtu na rok 2013 pozměňovací návrh, dle kterého by "skutečné a nejvyšší úspory mohlo být dosaženo, pokud by Evropský parlament měl jediné sídlo." Chtějí proto, aby byla stávající situace okamžitě vyhodnocena. 329 poslanců hlasovalo pro tento pozměňovací návrh, 223 bylo proti a 23 se zdrželo hlasování. Text usnesení: DOC+XML+V0//CS&language=CS Kolik to stojí? Jaké jsou náklady na využívání Štrasburku coby sídla Parlamentu? Roční náklady na infrastrukturu ve Štrasburku (pronájem parkovací plochy, vybavení kanceláří, úklid, spotřeba energií a bezpečnost) činí 33,5 milionů EUR. Za budovy se nemusí platit žádný nájem, neboť jsou vlastněny Evropským parlamentem. Roční provozní náklady na 12 zasedání ve Štrasburku dosahují 89,3 milionů EUR. Náklady na využívání Štrasburku coby sídla jsou tedy 122,8 milionů EUR ročně, tj. 10,23 milionů EUR za každé zasedání. Jaké jsou vícenáklady s využíváním Štrasburku coby sídla Parlamentu, odečtou-li se náklady, které by bylo třeba vynaložit pokud by zasedání probíhala v Bruselu? Jelikož je Evropský parlament vlastníkem budov ve Štrasburku a většiny budov v Bruselu, velká část nákladů, která vzniká při zasedání ve Štrasburku, by rovněž vznikla, alespoň částečně, pokud by 17/27

18 zasedání probíhala v Bruselu (např.: cestovní výdaje poslanců, náklady na tlumočení a překlady, náklady na audiovizuální techniku...). Další náklady, jako například náklady na převoz dokumentů do Štrasburku nebo výdaje na služební cesty zaměstnanců Parlamentu či asistentů poslanců, vznikají pouze v souvislosti s cestami do Štrasburku. Tyto náklady představují zhruba 1,5 milionů EUR za zasedání. Celkové provozní náklady na 12 zasedání konaných ve Štrasburku jsou tedy o 18 milionů EUR vyšší než by byly náklady na 12 zasedání konaných v Bruselu. V celkovém součtu tedy činí dodatečné náklady na využívání Štrasburku coby sídla Evropského parlamentu 51,5 milionů EUR ročně (33,5 milionů EUR za infrastrukturní a 18 milionů EUR za provozní náklady). Jaké jsou náklady na tři pracovní místa místo jednoho? Náklady na využívání Štrasburku jakožto sídla Parlamentu jsou odlišné od nákladů, ke kterým dochází vzhledem k tomu, že má Evropský parlament tři pracovní místa: nejen že jednání výborů a politických skupin probíhají v Bruselu a hlavní plenární zasedání se konají ve Štrasburku, ale hlavní část zaměstnanců Parlamentu sídlí v Lucemburku. V roce 2010 bylo vypočteno, že náklady na tři pracovní místa (Brusel, Štrasburk a Lucemburk) místo jednoho představují 180 milionů EUR ročně. Toto číslo je nižší než v roce 2006, kdy byly tyto náklady spočítány na 204 milionů EUR, mimo jiné kvůli nákupům budov ve Štrasburku a zdokonalení informačních technologií. Jak k tomu došlo? Rozhodnutím z roku 1992 byla formálně schválena situace, která v té době již existovala. Byla sama o sobě kompromisem, který se vytvářel řadu let. Po založení Evropského společenství uhlí a oceli v roce 1952 byly jeho orgány umístěny v Lucemburku. Rada Evropy (mezivládní orgán vytvořený bezprostředně po druhé světové válce) již sídlila ve Štrasburku a nabídla svůj plenární zasedací sál pro zasedání Společného shromáždění ESUO, z něhož se vyvinul Evropský parlament. Štrasburk se postupně stal hlavním místem konání plenárních zasedání Parlamentu, i když některá mimořádná zasedání se v 60. a 70. letech 20. století konala i v Lucemburku. Po vzniku Evropského hospodářského společenství v roce 1958 se většina činností Evropské komise a Rady (ministrů) začala soustřeďovat do Bruselu. Vzhledem k tomu, že práce Parlamentu spočívá mimo jiné ve sledování obou těchto orgánů a v úzké součinnosti s nimi, poslanci se časem rozhodli přenést větší část své práce do Bruselu. Počátkem devadesátých let bylo toto uspořádání víceméně 18/27

19 zavedeno tak, že výbory a politické skupiny se scházejí v Bruselu a hlavní plenární zasedání se konají ve Štrasburku. Většina administrativních zaměstnanců Parlamentu sídlí v Lucemburku. V devadesátých letech stály belgické orgány za výstavbou parlamentního zasedacího sálu a kanceláří EP v Bruselu, zatímco francouzské orgány vybudovaly novou budovu ve Štrasburku. Zpočátku si Parlament tyto prostory najímal, avšak později je koupil, což s sebou nese nižší pravidelné náklady. 19/27

20 Vytváření politických skupin Poslanci EP mohou tvořit politické skupiny v souladu se svou politickou příslušností. Politickou skupinu musí tvořit nejméně 25 poslanců EP, kteří byli zvoleni nejméně v jedné čtvrtině členských států (tj. alespoň v sedmi). Poslanec EP nemůže patřit k více než jedné politické skupině. Po vytvoření skupiny musí být předseda EP informován formou prohlášení, v němž je uveden název skupiny, její členové a její předsednictvo. Parlament obvykle neposuzuje politickou příslušnost členů skupiny. Vytvořením skupiny poslanci v zásadě přiznávají, že mají určitou politickou příslušnost. Pouze pokud to dotyční poslanci popírají, musí Parlament posoudit, zda byla skupina vytvořena v souladu s jednacím řádem. Politické skupiny dostanou k dispozici sekretariát a administrativní zázemí financované z rozpočtu Parlamentu. Předsednictvo Parlamentu stanoví pravidla pro správu a kontrolu těchto finančních prostředků a zázemí. Nezařazení poslanci EP (tj. ti, kteří nepatří k žádné politické skupině) dostanou rovněž k dispozici sekretariát a mají práva, která vyplývají z pravidel stanovených předsednictvem. Účetní závěrky politických skupin jsou zveřejňovány zde: Zasedací pořádek v jednacím sále O rozdělení míst v zasedacím sále mezi politické skupiny, nezařazené poslance a zástupce orgánů EU rozhoduje Konference předsedů politických skupin. Politické strany a politické nadace na evropské úrovni Politické strany na evropské úrovni Co je politickou stranou na evropské úrovni Politická strana na evropské úrovni je organizace sledující politický program, která je složena z národních stran a individuálních členů a která je zastoupena v různých členských státech. Viz čl.10-4 Smlouvy o Evropské unii a článek 224 Smlouvy o fungování Evropské unie. Jak jsou politické strany na evropské úrovni financovány? Od července 2004 mohou politické strany na evropské úrovni získávat každoroční příspěvek od Evropského parlamentu. Finanční prostředky jsou poskytovány formou grantu na provozní náklady. 20/27

21 Ten může pokrýt až 85% výdajů strany, přičemž zbytek pokrývají vlastní zdroje jakými jsou členské poplatky či dary. Co lze a co nelze hradit z grantu? Grant může být využit pro pokrytí výdajů, které jsou přímo spojené s cíli uvedenými v politickém programu strany, jako například: schůze a konference, publikace, studie a propagace, správní, personální a cestovní náklady, náklady na kampaně spojené s evropskými volbami. Grant nelze využít mimo jiné pro pokrytí výdajů jako: náklady na kampaně pro referenda a volby (s výjimkou evropských voleb), přímé či nepřímé financování národních politických stran, volebních kandidátů a politických nadací jak na národní, tak evropské úrovni, dluhy a náklady na dluhovou službu. Politické nadace na evropské úrovni Co je politická nadace na evropské úrovni? Politická nadace na evropské úrovni je organizace přidružená k politické straně na evropské úrovni, která podpírá a doplňuje cíle dané strany. Politická nadace na evropské úrovni sleduje, analyzuje a přispívá do debaty o otázkách evropské veřejné politiky. Rozvíjí také přidružené činnosti, jako je pořádání seminářů, školení, konferencí a studií. Jak jsou politické nadace na evropské úrovni financovány? Pro období od října 2007 do srpna 2008 byly nadace financovány Evropskou komisí v rámci pilotního projektu prostřednictvím grantů na akce. Od září 2008 převzal financování Evropský parlament, který nyní uděluje roční provozní granty. Grant může pokrýt až 85% výdajů nadace, přičemž zbytek pokrývají vlastní zdroje jakými jsou členské poplatky či dary. Co lze a co nelze hradit z grantu? Grant může být využit pro pokrytí výdajů, které jsou přímo spojené s činností uvedenou v programu činností nadace, jako: schůze a konference, publikace, studie a propagace, správní, personální a cestovní náklady. 21/27

22 Grant nelze využít mimo jiné pro pokrytí výdajů jako: náklady na kampaň pro referenda a volby, přímé či nepřímé financování národních stran, volebních kandidátů a národních politických nadací, dluhy a náklady dluhové služby. Více informací a finanční zprávy politických stran a politických nadací naleznete zde: 22/27

23 Ověřování pověřovacích listin nových poslanců EP Pověřovací listiny nově zvolených poslanců EP se ověřují proto, aby bylo zjištěno, že nevykonávají takové funkce, které by byly neslučitelné s členstvím v Evropském parlamentu. Mezi neslučitelné funkce patří členství ve vládě nebo v parlamentu členského státu EU, v Evropské komisi, Soudním dvoře, správní radě Evropské centrální banky, Účetním dvoře nebo Evropské investiční bance. Poslanci EP rovněž nemohou být aktivní úředníci orgánů nebo institucí EU zřízených na základě Smluv o EU s cílem spravovat finanční prostředky Společenství. Po volbách požádá předseda Evropského parlamentu členské státy EU o jména těch, kteří získali mandát, a požádá je, aby učinili taková opatření, aby nedošlo k neslučitelnosti funkcí. Než zaujmou svá místa, musí noví poslanci EP, o jejichž zvolení byl Parlament informován, učinit písemné prohlášení, že nevykonávají žádné funkce, které by byly neslučitelné s funkcí poslance EP ve smyslu čl. 7 odst. 1 nebo 2 Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách. Toto prohlášení je třeba učinit nejpozději šest dní před ustavující schůzí Parlamentu, tedy do 8. července. Pověřovací listiny nových poslanců EP prověřuje Výbor EP pro právní záležitosti, který na základě oznámení členských států vypracuje zprávu, již ověří Parlament, který rozhoduje o platnosti mandátu každého nově zvoleného poslance EP a o veškerých sporech na základě Aktu ze dne 20. září 1976, vyjma sporů vycházejících z vnitrostátních volebních zákonů. Dojde-li ke zjištění, že poslanec EP vykonává neslučitelnou funkci, Parlament konstatuje, že mandát je volný. 23/27

24 Omezování emisí oxidu uhličitého z EP Evropský parlament uznává, že jeho povinností je kladným způsobem přispět k dlouhodobému cíli udržitelného rozvoje, a to nejen prostřednictvím své politické role a své úlohy v zákonodárných postupech, ale v souvislosti se svým působením a s rozhodnutími, která každodenně přijímá. Předsednictvo proto zahájilo v Parlamentu v roce 2004 projekt EMAS a v roce 2007 získal EP certifikáty řízení z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) za podporu účelného využívání energií, vody a papíru na všech svých pracovních místech (Bruselu, Štrasburku a Lucemburku). V říjnu 2008 schválilo předsednictvo plán na omezení emisí oxidu uhličitého z Parlamentu o 30 % do roku Mezi lety 2006 a 2011 dosáhl Parlament 23,4% snížení uhlíkových emisí na zaměstnance (CO 2 ekvivalent). Parlament musí větrat, vyhřívat a udržovat více než jeden milion metrů čtverečních budov. Jeho energetická spotřeba je rozdělena takto: elektrická energie a zemní plyn (32 %), přeprava cestujících (28 %), vybavení a služby (20 %), investiční majetek, jako budovy a IT hardware (19 %) a chlazení (1 %). Od roku 2008 pochází 100% elektřiny dodávané do budov Parlamentu na jeho třech pracovních místech z obnovitelných zdrojů: v případě Lucemburku a Štrasburku se jedná o elektřinu z vodních zdrojů v Norsku a pro budovy v Bruselu pochází elektřina z vodních zdrojů z Francie. Více informací: 24/27

25 Návštěvnické skupiny Do Evropského parlamentu v Bruselu a Štrasburku zavítá každý rok více než návštěvníků z EU i mimo ni. Tito návštěvníci představují zhruba skupin, z nichž většina je pozvána poslanci Evropského parlamentu. Tyto skupiny mohou získat příspěvek Parlamentu na pokrytí nákladů na dopravu a stravu. Proč jsou vypláceny příspěvky? Pro Evropský parlament je pro výkon demokratických práv v Evropské unii důležitá transparentnost. Veřejnost by proto měla mít jednoduchý přístup k jeho jednáním a do jeho prostor. Vzhledem k tomu, že náklady na cestu do Bruselu či Štrasburku mnoho občanů EU odrazuje a protože by mezi občany žijícími v blízkosti či daleko od sídel Evropského parlamentu neměla existovat žádná diskriminace, přispívá Parlament na pokrytí těchto nákladů. Jak jsou příspěvky vypláceny? Skupiny pozvané poslanci EP Každý poslanec Evropského parlamentu má možnost pozvat 110 návštěvníků ročně, ve skupinách o minimálně 10 návštěvnících. Poslanci mohou pozvat každoročně do Štrasburku či Bruselu až 5 skupin. Návštěvníky přivítají zaměstnanci Parlamentu, kteří jim podají výklad o EU a EP. Následně se návštěvníci setkají s jedním či dvěma poslanci EP a mohou shlédnout hlavní jednací sál z galerie pro veřejnost. Žádosti o návštěvy a vyplácení příspěvků je zpracováváno zaměstnanci Evropského parlamentu. Příspěvky jsou vypláceny po skončení návštěvy bankovním převodem či v hotovosti vedoucímu skupiny poté, co se prokáže svým cestovním pasem a seznamem přítomných účastníků. Příspěvek na pokrytí cestovních nákladů je vypočítáván na základě kilometrické sazby za vzdálenost mezi místem odjezdu skupiny a Bruselem či Štrasburkem. Její hodnota je 0,09 EUR / km za účastníka. Kromě tohoto příspěvku je vyplácen příspěvek na stravu ve výši 40 EUR za návštěvníka. Za určitých okolností - pokud přijíždí skupina z místa vzdálenějšího než 200km a přespává v Bruselu či Štrasburku - může být vyplacen příspěvek na ubytování ve výši 60 EUR za návštěvníka. 25/27

26 Skupiny tvůrců veřejného mínění Skupiny tvůrců veřejného mínění pozvané Generálním ředitelstvím pro komunikaci mohou získat příspěvek na pokrytí cestovních nákladů ve výši 50% příspěvku vyplácených skupinám zvaným poslanci EP. Tyto skupiny jsou složeny z tvůrců veřejného mínění jako např. volených zástupců, zástupců socioprofesních skupin, národních či regionálních sdružení a hnutí, učitelů, studentů středních a vysokých škol. Skupiny žádající o návštěvu samostatně - individuální návštěvníci Samostatné skupiny návštěvníků mohou také požádat Útvar pro návštěvy a semináře o návštěvu EP. Tyto skupiny jsou rovněž přivítány zaměstnanci Parlamentu, kteří jim podají výklad o činnosti a roli Evropského parlamentu. Mohou se také setkat se členy Parlamentu. Pro tyto návštěvy není vyplácen žádný příspěvek. Individuální návštěvníci, kteří chtějí navštívit budovy Evropského parlamentu individuálně bez předchozího pozvání, mohou v určených hodinách některých dnů (mimo plenárních zasedání v Bruselu) využít krátké návštěvy galerie hlavního zasedacího sálu Parlamentu v Bruselu s audioprůvodcem. Těmto návštěvníkům nejsou vypláceny žádné příspěvky. Webové stránky s praktickými informacemi: Parlamentarium V říjnu 2011 otevřel Evropský parlament nové návštěvnické centrum - Parlamentarium. Parlamentarium je největším parlamentním návštěvnickým centrem v Evropě a prvním, které plně funguje ve 23 jazycích. Využívá řadu interaktivních multimediálních nástrojů, které občanům umožňují nahlédnout do fungování EP a dalších institucí EU. Návštěvníci vstupují do samého srdce Evropského parlamentu a pozorují, jak jsou přijímána politická rozhodnutí, která ovlivňují jejich každodenní život. Parlamentarium funguje ve 23 jazycích a ve čtyřech jazycích (angličtina, francouzština, holandština a němčina) rovněž ve znakové řeči. Je otevřeno sedm dní v týdnu všem občanům, pro vstup není vyžadován vstupní průkaz a vstupné je zdarma. Do července 2012, osm měsíců po otevření veřejnosti, navštívilo centrum návštěvníků. Z rozhovorů a zápisů do návštěvnické knihy vyplývá, že jejich většina považuje návštěvu centra za pozitivní. Centrum je jedno z 10 nejnavštěvovanějších míst v Bruselu. Parlamentarium také nabízí studentům středních škol simulační hru, jež poskytuje rychlokurz fungování demokraticky zvoleného parlamentu EU a která se rovněž ukázala jako úspěšná. Studenti mohou hrát roli poslanců Evropského parlamentu jednajících o legislativě, která ovlivňuje každodenní 26/27

27 životy Evropanů. Hru je třeba rezervovat na nebo prostřednictvím internetových stránek Parlamentaria. Parlamentarium již získalo pět ocenění (červenec 2012): zvláštní cenu cestovního ruchu bruselské agentury VisitBrussels za rok 2012, rakouskou cenu za inovace, cenu Sinus, cenu německého Art Directors' Club a cenu evropského Art Directors' Club v kategorii "environmentálního designu". Internetové stránky Parlamentaria: 27/27