Bakalářská práce. Odpovědnost za pracovní úrazy a nemoci z povolání. Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení Bakalářská práce Odpovědnost za pracovní úrazy a nemoci z povolání Lucie Hučíková Akademický rok odevzdání práce: 2006/2007 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Odpovědnost za pracovní úrazy a nemoci z povolání zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny...

2 Děkuji vedoucímu bakalářské práce doc. JUDr. Milanu Galvasovi, CSc. za odborné vedení a cenné rady při zpracování bakalářské práce Odpovědnost za pracovní úrazy a nemoci z povolání. 2

3 OBSAH: 1. ÚVOD PŘEHLED POZNATKŮ OCHRANA ZDRAVÍ ZAMĚSTNANCŮ Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce Povinnosti zaměstnavatele podle zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců ODPOVĚDNOST PODLE ZÁKONA Č. 262/2006 SB., ZÁKONÍK PRÁCE (OBECNĚ) Vymezení základních předpokladů odpovědnosti Odpovědnost zaměstnavatele za škodu (obecně) ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNAVATELE ZA ŠKODU PŘI PRACOVNÍCH ÚRAZECH A NEMOCECH Z POVOLÁNÍ PODLE ZÁKONA Č. 262/2006 SB., ZÁKONÍK PRÁCE Rozsah odpovědnosti a možnosti liberace Druhy náhrad škod Rozsah náhrady škody vzniklé pracovním úrazem či nemocí z povolání Pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu NOVÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA PODLE ZÁKONA Č. 266/2006 SB., O ÚRAZOVÉM POJIŠTĚNÍ ZAMĚSTNANCŮ Stručný pohled na nový systém Vznik a zánik pojištění, provádění pojištění Pojistné podle zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců Druhy dávek podle zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců ZHODNOCENÍ NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY ZÁVĚR ODKAZY NA POUŽITÉ ZDROJE CIZOJAZYČNÉ RESUMÉ

4 1. ÚVOD Ochrana zdraví zaměstnanců, její zabezpečování a institut odpovědnosti v případě, kdy nastane škoda, jsou velmi důležité oblasti, jimž je třeba se po právní stránce věnovat. Nebezpečí, které se vyskytuje při pracovním procesu je třeba minimalizovat a zajistit tak bezpečné podmínky pro výkon práce. Dojde-li však již k pracovnímu úrazu či nemoci z povolání, je nepochybně nutné mít zajištěnou právní úpravu této oblasti. S účinností zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (od ) a přijetím zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů (který nabude účinnosti ) vzniká situace, kdy je v současné době upravena odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání v zákoníku práce. Od , kdy vstoupí v účinnost zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců, nastane velká koncepční změna, při které se zruší objektivní odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání a systém bude nastaven na bázi sociálního pojištění, kdy odpovědnost za provádění pojištění přejde na stát. Cílem této práce je analyzovat jak současnou právní úpravu odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání, tak právní úpravu podle zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců. Přiblížit nový systém, upozornit na jednotlivé odlišnosti oproti stávající právní úpravě, popsat jeho motivační prvky a další změny týkající se odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání u zaměstnavatele. 4

5 2. PŘEHLED POZNATKŮ 2.1 Ochrana zdraví zaměstnanců Od počátku lidstva je snahou lidí přežít a zachovat svoje potomstvo. Nedílnou součástí tohoto přežití se stala práce. Byla však provázena nejrůznějšími riziky, která se lidé postupem času snažili co nejvíce minimalizovat a chránit tak své zdraví. V dnešní době si mnohá nebezpečí, která ohrožují člověka při práci uvědomujeme, a proto je naším cílem co nejefektivnější zabezpečení ochrany zdraví jedince. Prevence je podle mého názoru nejlepším nástrojem k předcházení a odstraňování negativních jevů vyskytujících se v této oblasti. Negativními jevy se má zejména na mysli pracovní úrazy, nemoci z povolání, celkové opotřebování organizmu a vyšší nemocnost. 1 Všechny tyto skutečnosti ohrožují produktivitu práce, rozvoj společnosti, kvalitu našeho života a života celé společnosti. Díky zmíněným důvodům je dnes právo na bezpečnost a ochranu zdraví při práci (dále také jako BOZP) zakotveno v čl. 28 Listiny základních práv a svobod. Každý zaměstnanec má tak právo na uspokojivé pracovní podmínky, přičemž podrobnosti stanoví dále zákon. BOZP je v současné době upravena nejen v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce). Oproti předchozí právní úpravě došlo v této oblasti k zásadní změně, neboť je nyní v zákoníku práce, v části páté uvedena pouze základní právní úprava. Další požadavky na BOZP, pracovní prostředí a organizaci práce obsahuje zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon nabyl účinnosti a reaguje na potřebu společnosti zajistit takové podmínky na pracovištích, aby byla dostatečně a kvalitně zajištěna BOZP. Na základě dostupných údajů Českého statistického úřadu došlo v roce 2005 k pracovním úrazům (z toho bylo 137 smrtelných). 2 Z ekonomického hlediska stojí společnost jeden smrtelný pracovní úraz přibližně 8 miliónů korun a celkové náklady vynaložené na pracovní úrazy za jeden rok, činí okolo 25mld. Kč. 3 Proto je podle mého názoru přijetí zákona č. 309/2006 Sb., který podmínky 1 Galvas, M. a kol. Pracovní právo. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2004, s Tisková zpráva MPVS. Nový zákon zajistí bezpečnost na pracovištích. Práce a mzda, 2006, č. 9, s Tisková zpráva MPVS. Nový zákon zajistí bezpečnost na pracovištích. Práce a mzda, 2006, č. 9, s

6 BOZP ještě více specifikuje, dobrým krokem k zlepšení ochrany zdraví a minimalizaci pracovních úrazů a nemocí z povolání. Vrátíme-li se k zákoníku práce, je v části páté Hlavy I., vyjádřen jeho hlavní cíl v oblasti BOZP. Jedná se o předcházení a omezování rizik, která by ohrožovala zdraví či životy zaměstnanců. Přesněji lze říci, že cílem nové právní úpravy je řešit základní povinnosti zaměstnavatele při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců a všech fyzických osob, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na pracovišti, při práci s ohledem na prevenci rizik na pracovišti. 4 Další povinnosti vymezuje Hlava II. (povinnosti zaměstnavatele, práva a povinnosti zaměstnance) jejíž součástí je i 105 týkající se povinností zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání, kterým se budu věnovat v další kapitole. 5 Nově je v této úpravě obsaženo, že náklady na BOZP nesmí být přenášeny přímo či nepřímo na zaměstnance. 6 Část pátou nakonec uzavírají společná ustanovení (Hlavy III.), kde jsou specifikovány další požadavky BOZP. Závěrem je nutno upozornit na skutečnost, že ačkoliv je tu dána možnost se od nového zákoníku práce odchylovat, na základě principu co není zakázáno, je dovoleno, je většina ustanovení části páté kogentní povahy a tudíž se od nich odchýlit nelze Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce Povinnosti zaměstnavatele stanovené v 105 zákoníku práce jsou obdobné jako u předcházející úpravy zákoníku práce č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Zaměstnavatel, u kterého došlo k pracovnímu úrazu, je povinen : - objasnit příčiny a okolnosti vzniku úrazu za účasti zaměstnance (pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje), svědků a za účasti odborové organizace nebo zástupce pro BOZP - bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu - bez zbytečného odkladu uvědomit zaměstnavatele úrazem postiženého zaměstnance (pokud se jedná o pracovní úraz zaměstnance jiného zaměstnavatele), umožnit mu účast 4 Kubínová, Marcela a kol. Nový zákoník práce. Praha : Nakladatelství Sondy s.r.o., 2006, s Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 6 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 101, odst Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 2, odst. 1. 6

7 na objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu a v neposlední řadě ho seznámit s výsledky šetření. 8 Co se týče evidenční povinnosti, musí vést knihu úrazů, dokumentaci o pracovních úrazech a evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání. 9 V knize úrazů se zaznamenávají všechny úrazy, přičemž nezáleží na skutečnosti, zda jimi byla, či nebyla způsobena pracovní neschopnost. V dokumentaci o pracovních úrazech mají zaměstnavatelé povinnost vyhotovovat záznamy o pracovních úrazech, jejichž následkem došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny nebo došlo-li k úmrtí zaměstnance. Vyhotovení o tomto záznamu předá zaměstnavatel postiženému zaměstnanci (či jeho rodinným příslušníkům v případě úmrtí). Evidence týkající se nemocí z povolání se vede o nemocech, které vznikly na pracovištích zaměstnavatele. Zaměstnavatel musí dále učinit patřičná opatření, aby odstranil nebo minimalizoval rizikové faktory, které vyvolávají ohrožení nemocí z povolání nebo nemoc z povolání. 10 Zaměstnavateli je dále uložena povinnost ohlašovací vůči stanoveným orgánům a institucím (je třeba ohlásit a zaslat záznam o úrazu). 11 Zákon pamatuje i na prevenční povinnost. V 105 odst. 5 zákoníku práce stanovuje povinnost přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů. Neméně důležitá je i právní úprava obsažená ve společných ustanoveních 107 a 108, jež stanovují další požadavky na BOZP v pracovněprávních vztazích, jakož i zajištění bezpečnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy. 12 Tyto další požadavky stanoví zvláštní zákon, ve kterém jsou upraveny především technické zdravotnické aspekty BOZP. Cílem celé právní úpravy je vytvořit komplexní úpravu odpovědnosti zaměstnavatele za stav pracovního prostředí, pracovních podmínek a rizik práce. 13 Závěrem se tedy dostáváme k prevenci, jako důležitému nástroji pro minimalizaci rizik a jejího předcházení. 8 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 105, odst Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 105, odst. 2,3,6. 10 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 105, odst Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 105, odst Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Kocourek, J. Zákoník práce. Praha : Nakladatelství Eurounion, 2006, s

8 2.1.2 Povinnosti zaměstnavatele podle zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, upravuje právní vztahy úrazového pojištění zaměstnanců pro případ poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen "zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců") a nabývá účinnosti dnem S účinností zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců spolu se zákonem č. 267/2006 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců dojde k velké systémové změně v oblasti kompenzace následků pracovních úrazů a nemocí z povolání zaměstnanců, ale i k rozšíření činnosti některých složek specializované lékařské posudkové služby resortu práce a sociálních věcí. 15 Zmíněnému novému systému se budu podrobněji věnovat v dalších kapitolách této práce. Vzhledem k BOZP se v části první (všeobecná ustanovení) 16 zakotvuje ustanovení o prevenci v úrazovém pojištění. Rozumí se tím opatření zaměřená na základě výsledků analýz pracovních úrazů a nemocí z povolání na zjišťování, omezování nebo odstraňování rizik a rizikových faktorů vyskytujících se u více zaměstnavatelů, jejichž cílem je omezování a odstraňování příčin vzniku poškození zdraví. 16 K dosažení tohoto cíle vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí programy zaměřené zejména na podporu osvěty a propagace, odstraňování a omezování rizik vzniku poškození zdraví a další. Opět se tedy dostáváme k prevenci jako důležitému bodu předcházení pracovních úrazů a nemocí z povolání. Zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců v části osmé (společná, přechodná a závěrečná ustanovení), Hlavy I, 84 specifikuje povinnosti zaměstnavatele. S účinností tohoto zákona je zaměstnavatel povinen přihlásit se do osmi dnů od svého vzniku u okresní správy sociálního zabezpečení a platit pojistné. V souvislosti s BOZP je zaměstnavatel povinen bez zbytečného odkladu oznámit okresní správě sociálního zabezpečení (na předepsaném formuláři) příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu, jejichž vyšetření je mu uloženo zvláštním právním předpisem (odkazuje 14 Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů. 1, odst Langer, R. K posuzování zdravotního stavu podle nového zákona o úrazovém pojištění. Práce a mzda, 2006, č. 10, s Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů. 16, odst. 1. 8

9 na 105 odst. 1 zákoníku práce). Zaměstnavatel musí umožnit orgánu úrazového pojištění kontrolu: 17 placení pojistného, plnění povinností uložených zaměstnavateli tímto zákonem, ověření údajů nezbytných pro zjištění nároku na dávku. S převodem zákonného pojištění zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání souvisí i další povinnosti zaměstnavatele. Ti ukončí u pojišťovny poskytování náhrad ze zákonného pojištění dnem 31. prosince Správě sociálního zabezpečení předají kopie své evidence o pracovních úrazech a nemocech z povolání (do kdy tyto kopie předají je uvedeno v zákoně o úrazovém pojištění zaměstnanců, v 92, odst.2). Na žádost České správy sociálního zabezpečení jsou povinni vydat také kopie své evidence o pracovních úrazech a nemocech z povolání i v jiných případech než v těch, které jsou uvedeném ustanovení (zákoně o úrazovém pojištění zaměstnanců). Z této kapitoly vyplývá, že s účinností zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců je spojena řada změn, které se dotýkájí i oblasti BOZP. 17 Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů. 84, odst. 1. 9

10 2.2 Odpovědnost podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (obecně) O BOZP a prevenci předcházení pracovním úrazům a nemocí z povolání bylo pojednáno v předchozí kapitole. Zabezpečení bezporuchového vývoje v pracovněprávních vztazích je také úkolem odpovědnosti. Podle Běliny plní odpovědnost za škodu v pracovněprávních vztazích následující funkce: 18 preventivně výchovnou - působit na zaměstnavatele i zaměstnance tak, aby předcházeli škodám a dodržovali právní povinnosti v pracovněprávních vztazích reparační (satisfakční) odčinění škody (u zaměstnance je její působení omezené) sankční postih subjektu za porušení povinnosti Galvas ve své knize Pracovní právo (2004) doplňuje ještě další funkce odpovědnosti, které charakterizuje jako zvláštní funkce: 19 sociálně ochranná zaměstnanci poskytuje pracovní právo ochranu v pracovněprávních vztazích, zajišťuje také realizaci jeho práv stanovených Ústavou a Listinou základních práv a svobod stimulační stimuluje zaměstnance v pracovním procesu také tím, že omezuje jejich strach před způsobením škody (např. vylučuje odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou realizací hospodářského rizika) Jednotlivé funkce nelze od sebe prakticky oddělit. Vzájemně se v pracovněprávních vztazích prolínají a doplňují. Vzhledem k rozporuplnému pohledu a výkladu slova odpovědnost se nám v právní teorii ustálily dvě základní koncepce chápání právní odpovědnosti: 20 koncepce aktivní právní odpovědnosti právní odpovědnost vzniká se vznikem primární právní povinnosti (zastáncem této teorie je i V. Knapp, který považuje odpovědnost za hrozbu sankcí) 18 Bělina, M. a kol. Pracovní právo. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2004, s Galvas, M. a kol. Pracovní právo. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2004, s Galvas, M. a kol. Pracovní právo. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2004, s

11 koncepce pasivní právní odpovědnosti právní odpovědnost vzniká až v důsledku porušení primární právní povinnosti (v tomto případě jde tedy o sankční, deliktní odpovědnost) Pracovněprávní odpovědnost vychází z koncepce pasivní právní odpovědnosti, tedy koncepce odpovědnosti za porušení primární povinnosti, se kterou je spojen vznik odvozeného odpovědnostního vztahu. 21 Se vznikem tohoto vztahu je spojen protiprávní úkon škůdce. Existuje, ale i výjimka a to v souvislosti s odpovědností zaměstnavatele, který je v některých případech povinen nahradit škodu, i když konečnému stavu nepředcházel protiprávní úkon škůdce. Za vzniklým odpovědnostním vztahem stojí objektivní nežádoucí událost, která předcházela vzniku škody a nastala v souvislosti s činností, která je předmětem pracovněprávního vztahu. Z předchozí věty vyplývá, že je nutno rozlišovat různé druhy odpovědnosti podle jednotlivých právních odvětví. Jedná se o otázku, zda budou na daný vztah aplikovány trestněprávní, občanskoprávní či pracovněprávní normy. 22 Aby se aplikovaly pracovněprávní normy, je zapotřebí, naplnit všechny základní předpoklady daného druhu odpovědnosti (skutková podstata), o kterých se budu zmiňovat v dalších podkapitolách. Pro účely této práce má zejména význam dělení odpovědnosti podle zavinění subjektu v pracovněprávních vztazích. Jedná se o rozdělení odpovědnosti na: 23 odpovědnost subjektivní - odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli (odpovídá podle míry svého zavinění) odpovědnost objektivní - odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci (odpovídá bez ohledu na zavinění) Předchozí dělení naznačuje, že je zaměstnanci poskytována silnější právní ochrana než zaměstnavateli. Zde se nám naskýtá otázka, není-li tato ochrana příliš silná a zda na zaměstnavatele nepůsobí koncepce objektivní odpovědnosti negativně v souvislosti s motivací zaměstnavatele k zlepšování podmínek na pracovišti nad rámec povinností stanovených právními předpisy. K zmírnění tohoto jevu byla proto zavedena u odpovědnosti zaměstnavatele za škodu možnost liberace, nebo-li zproštění se odpovědnosti. V pracovním 21 Galvas, M. a kol. Pracovní právo. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2004, s Bělina, M. a kol. Pracovní právo. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2004, s Galvas, M. a kol. Pracovní právo. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2004, s

12 právu rozlišujeme liberaci úplnou (odpovědnosti se zprostí zcela) a částečnou (odpovědnosti se zprostí pouze částečně). 24 Při objektivní odpovědnosti u zaměstnavatele má důkazní povinnost zaměstnanec a zaměstnavateli je dána možnost prokázat liberační důvody. U koncepce subjektivní odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli závisí naplnění této odpovědnosti na zavinění daného subjektu. Obecně v pracovním právu rozlišujeme i další druhy odpovědnosti. Jedná se o kolektivní a individuální odpovědnost nebo o rozdělení odpovědnosti na odpovědnost hmotnou, jinou než hmotnou odpovědnost a odpovědnost realizovanou jinými orgány než účastníky pracovněprávního vztahu Vymezení základních předpokladů odpovědnosti Aby vznikla pracovněprávní odpovědnost musí nastat několik subjektivních i objektivních faktorů - základních předpokladů (musí být naplněna skutková podstata odpovědnosti). 26 Díky souhrnu těchto předpokladů, které charakterizují určité chování jako protiprávní, popř. zaviněné nebo se škodlivým následkem, vznikne odpovědnostní vztah. Za základní předpoklady odpovědnosti považujeme: 27 Subjekt existence deliktně způsobilého subjektu (deliktní způsobilost vzniká jako součást pracovněprávní subjektivity) Zavinění vztah subjektu k jeho protiprávnímu jednání a jeho výsledku, založen na vztahu dvou prvků rozumového a volního, na základě nichž rozlišujeme různé formy a stupně zavinění: úmysl (přímý, nepřímý) a nedbalost (vědomá a nevědomá) Objekt základní pracovněprávní vztah, který byl chováním subjektu porušen Protiprávnost či škodná událost protiprávnost jako rozpor lidského chování s právními normami, pro vznik odpovědnosti zaměstnavatele se však nevyžaduje porušení právní povinnosti, odpovídá za výsledek (který nastal v důsledku škodné události) Chování subjektu rozumí se tím chování zaměstnance bez ohledu na to, zda je v postavení škůdce či poškozeného. Aby se náhrada škody posuzovala podle 24 Galvas, M. a kol. Pracovní právo. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2004, s Bělina, M. a kol. Pracovní právo. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2004, s Galvas, M. a kol. Pracovní právo. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2004, s Galvas, M. a kol. Pracovní právo. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2004, s

13 zákoníku práce, je nutné aby činnost, kterou zaměstnanec vyvíjel při vzniku škody byla podřaditelná pod plnění pracovních úkolů nebo aby byla v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů Škoda charakterizována jako výsledek určitého protiprávního chování nebo škodné události, v pracovněprávních vztazích existuje škoda majetkové či nemajetkové povahy a dále škoda skutečná a jiná škoda Příčinná souvislost znamená určitý vztah mezi dvěma prvky základních předpokladů odpovědnosti, rozlišujeme, zda se jedná o odpovědnost subjektivní v tomto případě zjišťujeme, zda zaviněné chování zaměstnance bylo bezprostřední příčinnou vzniku škody nebo v rovině objektivní odpovědnosti zkoumáme, zda protiprávnost (škodná událost) byla bezprostřední příčinnou vzniku škody. 28 Základní předpoklady odpovědnosti SUBJEKTIVNÍ OBJEKTIVNÍ SUBJEKT ZAVINĚNÍ OBJEKT PROTIPRÁVNOST či ŠKODNÁ UDÁLOST CHOVÁNÍ SUBJEKTU ŠKODA PŘÍČINNÁ SOUVISLOST Vrátíme-li se k jednomu ze základních předpokladů odpovědnosti chování subjektu, je nutné si vysvětlit dva základní pojmy a to plnění pracovních úkolů a v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Kdysi byly tyto dva pojmy obsaženy v nařízení vlády č. 108/1994 Sb., dnes jejich vymezení nalezneme v zákoníku práce. Plněním pracovních úkolů se podle zákoníku práce ( 273) rozumí: výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z dohod konaných mimo pracovní poměr jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele činnost, která je předmětem pracovní cesty 28 Galvas, M. a kol. Pracovní právo. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2004, s

14 činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro BOZP, nebo ostatních zaměstnanců činnost konaná z vlastní iniciativy (pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele) dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou podle zákoníku práce ( 274): úkony potřebné k výkonu práce úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací (nespadá sem cesta do zaměstnání a zpět, vyšetření ve zdravotnickém zařízení ani cesta k nim a zpět, pokud není konaná v objektu zaměstnavatele) ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět Posouzení, zda je činnost plněním pracovních úkonů nebo v přímé souvislosti s nimi je důležité pro naplnění základních předpokladů (skutkové podstaty) odpovědnosti. Kdyby tomu tak nebylo, jednalo by se o tzv. exces nebo-li vybočení a odpovědnost by byla posuzována podle jiného systému (např. občanskoprávního) Odpovědnost zaměstnavatele za škodu (obecně) Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci je založena na principu objektivní odpovědnosti (odpovědnost za protiprávnost nebo za výsledek). 30 U objektivní odpovědnosti se nevyžaduje zavinění na straně odpovědného subjektu a postihuje zaměstnavatele i v případech, kdy neporušil žádné právní předpisy (ať už se jedná o obecnou či zvláštní odpovědnost). Takto nastavená koncepce odpovědnosti se zdá být na první pohled příliš tvrdá. Je proto doplněna možností liberace, která podle mého názoru ani tak nepostačuje k dostatečné motivaci zaměstnavatelů k předcházení škodám nad rámec jejich povinností. 29 Galvas, M. a kol. Pracovní právo. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2004, s Bělina, M. a kol. Pracovní právo. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2004, s

15 Odpovědnost zaměstnavatele za škodu člení zákoník práce podle základních předpokladů (skutkových podstat) na: Odpovědnost zaměstnavatele za škodu Obecná odpovědnost 265 Odpovědnost při odvracení škody 266 Odpovědnost na odložených věcech 267 Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání Lex generalis nejsou-li naplněny znaky lex specialis, aplikujeme úpravu lex generalis 1. Lex specialis jsou-li naplněny znaky zvláštních skutkových podstat, musí být aplikována speciální právní úprava Koncepce odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání (v diagramu je vyznačená část znázorněna šrafovaně) zůstane zachována pouze do nabytí účinnosti zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců ( tedy do ). 15

16 2.3 Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání je do nabytí účinnosti zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců (dále jen zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců) upravena přechodně v části čtrnácté (přechodná a závěrečná ustanovení), Hlavě I., zákoníku práce. Dosavadní koncepce zvláštní odpovědnosti zaměstnavatele zůstane po tuto dobu zachována ( ). S účinností nového zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců se dosavadní systém odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání ruší a je nastaven zcela nový, koncepčně odlišný systém, založený na zákonném úrazovém pojištění. 31 Dosavadní koncepce staví na odpovědnosti zaměstnavatele za výsledek, která je doplněna možností liberace ze strany zaměstnavatele. Ke vzniku odpovědnosti za pracovní úrazy musí být splněny určité předpoklady, kterými jsou: 32 ŠKODA - na straně zaměstnance či pozůstalých PŘÍČINNÁ SOUVISLOST mezi pracovním úrazem a škodou Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úraz CHOVÁNÍ ZAMĚSTNANCE (při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi) PRACOVNÍ ÚRAZ 31 Kliman, M. Google web: Přináší nový zákoník práce nějaké změny v oblasti odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz či nemoc z povolání? [citováno 13. února. 2007]. Dostupný z: 32 Galvas, M. a kol. Pracovní právo. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2004, s

17 U odpovědnosti zaměstnavatele za nemoci z povolání je nastaven odpovědnostní systém ještě přísněji. Postačí, aby zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž může vzniknout nemoc z povolání, jež je uvedena v seznamu nemocí z povolání spolu s podmínkami, které mohou danou nemoc z povolání vyvolat. Slovo pracoval nám vypovídá o skutečnosti, že subjekt vůči kterému odpovědnost vzniká, je vymezen šířeji než u odpovědnosti za pracovní úraz. Odpovídá tedy kterýkoli zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec před zjištěním nemoci pracoval. 33 Podmínky pro vznik odpovědnosti znázorňuje uvedený diagram: NEMOC Z POVOLÁNÍ nemoc uvedená v seznamu nemocí z povolání + existují podmínky, které mohou danou nemoc vyvolat Odpovědnost zaměstnavatele za nemoc z povolání ŠKODA NEVYVRATITELNÁ PRÁVNÍ DOMNĚNKA pokud zaměstnanec pracoval za podmínek, které mohou vyvolat nemoc z povolání onemocněl touto nemocí konstruuje se nevyvratitelná právní domněnka, že nemoc vznikla v důsledku těchto podmínek K porozumění základních předpokladů odpovědnosti je třeba definovat, co se rozumí pod pojmem pracovní úraz a nemoc z povolání. Definice pracovního úrazu odpovídá dosavadní soudní judikatuře a je uvedena v 380 zákoníku práce. Rozumí se jím poškození zdraví zaměstnance, k němuž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. 34 Zevní vlivy jsou převážně mechanického rázu a k úrazům 33 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 366, odst Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 380, odst

18 dochází náhlým působením těchto sil. 35 Příkladem je úder blesku, zemětřesení, či pád zdi nebo uklouznutí. Při posouzení zda jde o pracovní úraz je důležité ustanovení 380, odst. 2 zákoníku práce. Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Naopak pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět (jejíž vymezení obsahuje 387 zákoníku práce). 36 Zákoník práce stanoví, že nemocemi z povolání jsou takové nemoci, které jsou uvedené ve zvláštním právním předpisu. Tímto zvláštním právním předpisem je seznam nemocí z povolání, který tvoří přílohu k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. 37 Nemoci z povolání jsou zde rozděleny do šesti kapitol podle podmínek vzniku těchto nemocí. Jejich výčet je zobrazen v uvedené tabulce: I.kapitola II. kapitola III. kapitola IV. kapitola V.+ VI. kapitola Nemoci z povolání - způsobené chemickými látkami Nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory Nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice Nemoci z povolání kožní- způsobené fyzikálními, chemickými nebo biologickými faktory Nemoci z povolání přenosné a parazitární nemoci způsobené ostatními činiteli Rozsah odpovědnosti a možnosti liberace Podle 366 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP, pokud se odpovědnosti za pracovní úrazy nebo nemoci z povolání zcela nebo zčásti nezprostí. Zproštění odpovědnosti je nazýváno liberací a aby se jí zaměstnavatel zprostil zcela, musí prokázat, že škoda vznikla: tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění BOZP, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány 35 Hochman, Josef. Náhrada škody podle zákoníku práce. Praha : Nakladatelství Linde, 2005, s Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 380, odst Hochman, Josef. Náhrada škody podle zákoníku práce. Praha : Nakladatelství Linde, 2005, s

19 tak, že ji způsobil postižený zaměstnanec svou opilostí nebo vznikla důsledkem zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit a tyto skutečnosti byly jedinou příčinnou škody. 38 Odpovědnosti se zaměstnavatel může zprostit také zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla: v důsledků skutečností, díky nimž se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti zcela (uvedených v předchozím odstavci) a prokáže-li že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody zaměstnanec si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění BOZP, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. 39 V praxi se můžeme setkat i s případy, kdy zaměstnanec, u kterého byl zjištěn alkohol utrpěl pracovní úraz, ale ani s touto skutečností nebyly splněny podmínky pro částečné zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele. Jedná se například o porušení předpisů jinou osobou, které je příčinou pracovního úrazu. Zaměstnanci, který užil alkohol bude ale nepochybně prokázáno porušení pracovní kázně. 40 Důležité je také ustanovení ( 367, odst. 4, zákoníku práce) o posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny pro zajištění BOZP, neboť se v tomto případě nelze dovolávat pouze všeobecných ustanovení (podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných). Porušení ze strany zaměstnance se musí týkat určité konkrétní povinnosti či konkrétního pokynu. Vymezení pojmu ostatní předpisy nebo pokyny pro zajištění BOZP je uvedeno v 349 zákoníku práce. Zákoník práce uvádí dále skutečnosti, kdy se zaměstnavatel nemůže zprostit odpovědnosti zcela ani zčásti. Jde o případy, kdy zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal. Zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, určí zaměstnavatel část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry svého zavinění. 38 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 367, odst Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 367, odst Kubínová, Marcela a kol. Nový zákoník práce. Praha : Nakladatelství Sondy s.r.o., 2006, s

20 Jedná-li se o zproštění odpovědnosti zčásti z důvodů uvedených v zákoníku práce, 367, odst. 2, písm. b), uhradí zaměstnavatel alespoň třetinu škody. V případě, kdy zaměstnavatel nahradí škodu poškozenému, má právo na náhradu škody vůči tomu, kdo poškozenému za tuto škodu odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak. 41 Právo na náhradu škody má i zaměstnavatel, který nahradil škodu z titulu nemoci z povolání a to vůči všem dalším zaměstnavatelům, u kterých zaměstnanec pracoval za podmínek, za nichž může vzniknout nemoc z povolání, kterou byl postižen (v rozsahu odpovídající době, po kterou pracoval u těchto zaměstnavatelů za uvedených podmínek). 42 Tyto dva zmíněné případy náhrady škody se označují za regresy a jsou založeny ustanoveními uvedenými v zákoníku práce. Existuje i třetí typ regresu, který je upraven v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Toto právo regresu je přiznáno zdravotní pojišťovně, která při léčení svého pojištěnce vynaložila určité náklady na zdravotní péči (hrazené zdravotním pojištěním), pokud poškození zdraví pojištěnce vzniklo v důsledku zaviněného protiprávního jednání třetí osoby. 43 S tímto regresem souvisí oznamovací povinnost zdravotnických zařízení, orgánů Policie ČR, státních zastupitelstvích a soudů, pojmou-li podezření, že úraz nebo jiné poškození zdraví bylo způsobeno jednáním právnické či fyzické osoby. 44 Vzhledem k odpovědnosti zaměstnavatele je k dané problematice třeba zmínit judikaturu vztahující se k odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání. R 24/1965: Nárok na odškodnění pracovního úrazu není závislý na tom, zda zaměstnanec úraz nahlásí či nikoliv, ani na tom zda je nebo není sepsán záznam o úrazu. I výpověď svědka, který byl bezprostředně při úrazu, může přispět ke zjištění skutečného stavu věci. R 11/1982: Nárok na náhradu škody proti zaměstnavateli podle ustanovení zákoníku práce o odškodňování pracovních úrazů, jakož i nárok na náhradu škody z téže škodné události proti tomu, kdo za ni odpovídá podle ustanovení občanského zákoníku je možno uplatnit u soudu jednou žalobou. Soud však nemůže uložit žalovaným povinnost zaplatit náhradu škody společně a nerozdílně. Může však vyslovit, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného. R 5/1964: Ustanovení zákona uvádějícímu za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání je třeba rozumět tak, že stačí, jsou-li vůbec (objektivně) dány podmínky pro vznik nemoci 41 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 384, odst Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 384, odst Galvas, M. a kol. Pracovní právo. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2004, s Galvas, M. a kol. Pracovní právo. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2004, s

21 z povolání. Např. u Bangovy nemoci musí být prokázáno, že se na pracovišti vyskytlo onemocnění alespoň jednoho kusu dobytka touto nemocí anebo že z jiných důvodů se podmínky pro vznik této choroby vyskytovaly objektivně a jako specifické pro činnost zaměstnance a pracovní prostředí. 45 V případě, kdy se zaměstnavatel nezprostí odpovědnosti zcela a jsou splněny základní předpoklady vzniku odpovědnosti, dojde k odškodňování pracovních úrazů či nemocí z povolání pomocí různých druhů náhrad škod Druhy náhrad škod Druhy náhrad škod při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání jsou taxativně uvedeny v zákoníku práce, části čtrnácté, Hlavy I., Díl 1, Oddíl 3, 369. Druhy náhrad jsou následující: náhrada za ztrátu na výdělku - po dobu pracovní neschopnosti ( 370) - po skončení pracovní neschopnosti ( 371) náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění ( 372) náhrada za účelně vynaložené náklady spojené s léčením ( 373) náhrada za věcnou škodu ( 379) V případě úmrtí zaměstnance následkem pracovního úrazu či nemoci z povolání je zaměstnavatel povinen poskytnout podle zákoníku práce ( 375) následující druhy náhrad: náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ( 376) náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem ( 376) náhradu nákladů na výživu pozůstalých ( 377) jednorázové odškodnění pozůstalých ( 378) náhradu věcné škody ( 379) Zaměstnavatel je povinen způsob a výši náhrady škody projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a zaměstnancem. Jiné než taxativně vyjmenované náhrady (v zákoníku práce) nelze z titulu odškodňování za pracovní úrazy a nemoci z povolání přiznat. 45 Hochman, Josef. Náhrada škody podle zákoníku práce. Praha : Nakladatelství Linde, 2005, s. 51,

22 2.3.3 Rozsah náhrady škody vzniklé pracovním úrazem či nemocí z povolání První zmiňovanou náhradou, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo nemoc z povolání a zaměstnavatel za škodu odpovídá, je náhrada za ztrátu na výdělku. Ta se dělí na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti. V prvním případě se náhrada vypočítává následujícím způsobem: Průměrný výdělek před vznikem škody (A) (škoda způsobená pracovním úrazem nebo nemocí z povolání) Plná výše náhrady mzdy nebo platu podle 192 (B1) (od 1 do 14 dne pracovní neschopnosti) Plná výše nemocenského (B2) (od 15.dne pracovní neschopnosti) Rozdíl mezi A - (B1,B2) je náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti Průměrným výdělkem se rozumí průměrný výdělek zjištěný ke dni vzniku pracovní neschopnosti podle 351 a následujících, zákoníku práce. Je-li zaměstnanec v době pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z povolání v několika pracovních poměrech, či je činný na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr, má právo na to, aby se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku vycházelo ze všech průměrných výdělků dosahovaných v jeho souběžných pracovních poměrech či dohodách o pracovních činnostech a to po dobu, po kterou by mohly trvat. Průměrným výdělkem je podle zákoníku práce průměrný hrubý výdělek (nestanoví-li právní předpisy jinak), který zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtovaný zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Tento výpočet reagoval na změnu zákona o nemocenském pojištění, který nabyl účinnosti společně se zákoníkem práce. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o nemocenském pojištění) stanoví, že nemocenské náleží zaměstnanci až od 15. dne pracovní 22

23 neschopnosti, přičemž do této doby mu podle zákoníku práce ( 192) náleží náhrada mzdy. 46 Nárok na nemocenské mu podle zákona o nemocenském pojištění nemusí vzniknout (např. úmyslně si přivodil dočasnou pracovní neschopnost). 47 Při poskytování náhrady za ztrátu na výdělku se k tomuto faktu nepřihlíží. Druhou zmiňovanou náhradou je náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity. Její výpočet je znázorněn v následujícím obrázku: Průměrný výdělek před vznikem škody (A) Výdělek dosahovaný po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání (B1) Invalidní důchod nebo částečný invalidní důchod (B2) (pobíraný z téhož důvodu) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (Rozdíl mezi A (B1+B2) Zaměstnanci náleží příslušná náhrada, pokud následkem pracovního úrazu či nemoci z povolání není po skončení pracovní neschopnosti obnovena jeho pracovní schopnost (zcela nebo zčásti) a tato skutečnost se projeví na ztrátě na výdělku. 48 U této náhrady rozlišujeme, zda právo na náhradu za ztrátu na výdělku vzniklo ještě za trvání pracovního poměru či nikoliv. V prvém případě, kdy zaměstnanec za trvání pracovního poměru náhradu pobíral, mu bude náležet ve stejné výši jako za trvání pracovního poměru. Pokud však právo 46 Kubínová, Marcela a kol. Nový zákoník práce. Praha : Nakladatelství Sondy s.r.o., 2006, s Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, Hochman, Josef. Náhrada škody podle zákoníku práce. Praha : Nakladatelství Linde, 2005, s

24 na náhradu škody nevzniklo za trvání pracovního poměru, bude za dosažený výdělek považována minimální mzda. 49 Co se týče převedení zaměstnance na jinou práci, bude tato skutečnost pro zaměstnavatele poněkud nevýhodná, bude-li souviset s převedením v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nemůže vzniknout, neboť je zaměstnavatel povinen poskytnout doplatek do průměrné mzdy ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před pracovním úrazem nebo před zjištěním nemoci z povolání a výdělkem po převedení na jinou práci. 50 Podle 139 odst. 2 zákoníku práce přísluší zaměstnanci uvedený doplatek i tehdy, jestliže ukončil pracovní poměr u jiného zaměstnavatele, protože pro něj zaměstnavatel nemá jinou vhodnou práci. Tyto případy mohou finančně velmi zatížit zaměstnavatele, který tyto položky bude muset hradit. 51 V případě, kdy zaměstnavatel jinou vhodnou práci zajistil a zaměstnanec ji odmítne bez vážných důvodů, přísluší mu náhrada za ztrátu na výdělku pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého by mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel také neuhradí škodu do výše částky, kterou si zaměstnanec opomenul vydělat. 52 Podle zákoníku práce je poskytování této náhrady omezeno a to do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění (záleží na tom, která ze skutečností nastane dříve). 53 Ve společných a zvláštních ustanovení za škodu je upravena i skutečnost, kdy poživatel starobního nebo invalidního důchodu utrpí pracovní úraz nebo u něj byla zjištěna nemoc z povolání. V takovém případě mu přísluší náhrada za ztrátu na výdělku po dobu, pokud nepřestal být zaměstnán, která nesouvisí s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Nepracuje-li z důvodů, které souvisí s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, přísluší mu náhrada za ztrátu na výdělku po dobu, po kterou by vzhledem ke svému zdravotnímu stavu před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání mohl pracovat. 54 Jednou z dalších náhrad je náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění. Ta se poskytuje zaměstnanci jednorázově a její výše je stanovena vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb. Vyhláška stanoví, že bolestí se rozumí každé tělesné 49 Kubínová, Marcela a kol. Nový zákoník práce. Praha : Nakladatelství Sondy s.r.o, 2006, s Kubínová, Marcela a kol. Nový zákoník práce. Praha : Nakladatelství Sondy s.r.o, 2006, s Kubínová, Marcela a kol. Nový zákoník práce. Praha : Nakladatelství Sondy s.r.o, 2006, s Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 371, odst Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 371, odst Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 386, odst

25 a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla. Ztížení společenského uplatnění je ve smyslu této vyhlášky odškodňováno za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen "následky"). 55 Bodové ohodnocení škody na zdraví i ztížení společenského uplatnění se vymezuje v lékařském posudku. Přílohy této vyhlášky pak stanovují počet bodů k jednotlivým druhům škod. Výše jednoho bodu je stanovena na 120 kč. Podle 7, odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění může soud ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele výši odškodnění přiměřeně zvýšit. Jednou z posledních náhrad v případě pracovního úrazu či nemoci z povolání (pokud nedojde ke smrti zaměstnance) je náhrada za účelně vynaložené náklady spojené s léčením. Tato náhrada podle zákoníku práce přísluší tomu, kdo ji vynaložil. Judikát Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004 sp. zn. 25 Cdo 1875/2003 přináší příkladný výpočet nákladů na léčení, kterými jsou náklady spojené s rehabilitační léčbou, náklady spojené s přibráním ošetřovatele, náklady spojené s přilepšením na stravě, náklady na dietní stravování, náklady na výpomoc v domácnosti nebo náklady nejbližších příbuzných poškozeného, spojené s návštěvami v nemocnici. Musí však jít o náklady prokazatelně vynaložené. Náhrada věcné škody, nejčastěji vzniká poškozením věci v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Při určování výše škody musíme vyjít z ceny v době poškození a přihlédnout k opotřebení dané věci. Věcná škoda je ale široký pojem a spadají pod něj i náklady, které vznikly poškozenému zaměstnanci v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a dotyčná osoba tak nemůže obstarávat svou domácnost (kterou předtím obstarávala) a musí za něj tyto činnosti konat někdo jiný, který tyto práce před úrazem nebo nemocí z povolání nevykonával. 56 V případě úmrtí zaměstnance následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, jsou jednou z náhrad účelně vynaložené náklady spojené s léčením a přiměřené náklady 55 Vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb. 56 Hochman, Josef. Náhrada škody podle zákoníku práce. Praha : Nakladatelství Linde, 2005, s

26 spojené s pohřbem. Účelně vynaloženými náklady se zejména rozumí náklady na léky, zdravotní prostředky a výkony, které nejsou plně hrazeny zdravotními pojišťovnami, ale byly vynaloženy na léčení na základě doporučení ošetřujícího lékaře. Zákoník práce přímo vyjmenovává, co se rozumí přiměřenými náklady spojených s pohřbem a kupříkladu i výši částky na zřízení desky nebo pomníku, která činí Kč. Náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší podle zákoníku práce ( 377) pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat a to do doby, do které by tuto povinnost měl. Nejdéle však do doby, kdy by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku. Poprvé je v zákoníku práce výslovně upravena výše této náhrady. V případě kdy byl výživu povinen poskytovat, či ji poskytoval jedné osobě, činí náhrada 50% průměrného výdělku zemřelého zaměstnance. Pokud ji poskytoval, či byl povinen poskytovat více osobám, činí výše náhrady 80% jeho průměrného výdělku. Pojem pozůstalý (v tomto případě) vymezila judikatura tak, že se jím rozumí děti, rodiče, sourozenci i jiné osoby, které se zemřelým žili po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a které z toho důvodu pečovali o společnou domácnost nebo na něho byli odkázáni výživou. 57 U náhrady těchto nákladů se u jednotlivých pozůstalých odečtou dávky hrazené důchodovým zabezpečením přiznaným z téhož důvodu. Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši kč, rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti v úhrnné výši kč. 58 Dnes není podle nové právní úpravy zákoníku práce možné zvýšit jednorázové odškodnění nad částku stanovenou zákonem. Poslední náhradou je náhrada věcné škody, která přísluší dědicům zaměstnance. Všechny vyjmenované nároky jsou zcela samostatné, tudíž mohou existovat bez závislosti na jakémkoli jiném dílčím nároku. Podle závažnosti a intenzity následků mohou být přiznány všechny, či jen některé z nich. Zaměstnavatel je pak povinen v rozsahu, ve kterém za pracovní úraz či nemoc z povolání odpovídá, poskytnout již zmíněné náhrady či náhradu. Práva zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku z důvodů pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody na zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a práva na náhradu nákladů na výživu pozůstalých se nepromlčují. Avšak práva na jednotlivá plnění z nich vyplývající se promlčují (většinou měsíčně vyplácená plnění). 59 Zmiňované náhrady poskytnuté poškozenému zaměstnanci či pozůstalým zemřelého následkem 57 Hochman, Josef. Náhrada škody podle zákoníku práce. Praha : Nakladatelství Linde, 2005, s Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 378, odst Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

27 pracovního úrazu či nemoci z povolání odpovídají dobrým mravům a jsou výrazem komplexního a spravedlivého vypořádání škody na zdraví nebo smrti Pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu Odškodňování pracovních úrazů nese počátky své historie již od 19. století, kdy bylo úrazové pojištění zakotveno v Říšském zákoníku č. 1/1888, o úrazovém pojištění. 61 Vrátíme-li se více do současnosti, důležitým mezníkem bylo přijetí zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve kterém se potvrzuje již dříve přijatý princip objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnanci při pracovním úrazu. Hlavním rozdílem oproti dnešní právní úpravě je skutečnost, že do konce roku 1992 odškodňovali pracovní úrazy a nemoci z povolání zaměstnavatelé sami. 62 V roce 1993 byla zavedena právní úprava zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemocí z povolání, kdy ji odškodňují pojišťovny. Tato právní úprava je dnes upravena vyhláškou Ministerstva financí ČR č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č. 98/1996 Sb. a vyhlášky č. 74/2000 Sb. 63 Pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu je v současné době založeno na principu zákonného pojištění. Ze zmíněných vyhlášek vyplývá povinnost zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, platit pojistné pro případ své odpovědnosti za pracovní úrazy nebo nemoci z povolání. Zaměstnavatelé jsou ze zákona pojištěni u České pojišťovny a. s. (zaměstnavatelé, kteří měli sjednáno zákonné pojištění u této pojišťovny k ) či u Kooperativy a. s. (respektive jejího právního nástupce). 64 Celý princip pojištění je nastaven takovým způsobem,že je zaměstnavatel povinen platit pojistné, jehož sazby jsou uvedeny v příloze č. 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č. 98/1996 Sb. a vyhlášky č. 74/2000 Sb., a jejichž sazba je závislá na převažující činnosti vykonávané zaměstnavatelem. Na základě uvedeného principu má zaměstnavatel právo, aby 60 Hochman, Josef. Náhrada škody podle zákoníku práce. Praha : Nakladatelství Linde, 2005, s Autor neznámý. Úrazové pojištění (část I.) [citováno 25. února 2007]. Dostupný z: 62 Vojkůvka, V. Pracovní lékařství to nemají být jen preventivní prohlídky [citováno 25. února 2007]. Dostupný z: 63 Autor neznámý. [citováno 25. února 2007]. Dostupný z 64 Hochman, Josef. Náhrada škody podle zákoníku práce. Praha : Nakladatelství Linde, 2005, s