Struktura předmětu. Svědomí, Vina, hřích - odpuštění. Biblické zásady pro lidsky důstojný život.

Transkript

1 LS 15/16 KS

2 Struktura předmětu Základní otázky: Základní východiska etiky, vztah etiky antropologie, výsledků antropologických věd, proměny etického paradigmatu, vyjasnění základních etických pojmů, vztah etiky a práva, pojetí etiky v sociální práci, etické kodexy. Svoboda, odpovědnost, kultura a kultury, lidská práva, společné etické základní orientace ("světový étos"). Hodnoty, normy, ctnosti; Svědomí, Vina, hřích - odpuštění. Biblické zásady pro lidsky důstojný život.

3 Struktura hodiny Základní východiska v etice Proměny etického paradigmatu Orientace v základních etických pojmech (etika, morálka, svoboda,...) Objasnění vztahu antropologie a etiky, etiky a práva Svoboda, lidská důstojnost, odpovědnost Kultura, lidská práva, hodnoty, normy, ctnosti Samostudium Pojetí etiky v sociální práci, etické kodexy

4 Základní východiska V praktické filosofii čili etice nejde jen o to, něco poznat a vědět, nýbrž o něco základnějšího, totiž dobře a lépe jednat, získávat zdatnost a dobrým se také stávat. Proto také etika nerozlišuje mezi pravdivým a nepravdivým, nýbrž mezi dobrým a špatným, lepším a horším. Jan Sokol (*1936) Etika se nezřídka redukuje na ryze metodicky popsatelné aplikatorní instrumentárium, které má zajistit pokud možno nerušené a poklidné naplnění očekávaných cílů. Jsme svědky ztráty zřejmosti etiky a morálky a důrazu na individuální odpovědnost. Pro hodnotově neukotveného jedince s ochablým vědomím mravní povinnosti se může individuální odpovědnost stávat neurčitou a neuchopitelnou.

5 Základní východiska Lákavá i tísnivá otevřenost moderního bohatého světa, často spojená se ztrátou blízkosti, domova a pevné půdy pod nohama, vyvolává téměř spontánní reakce dvojího druhu: 1. Nutnost rozhodovat se sami, protože v rychle se měnícím světě často chybí osvědčené vzory. Osobní autonomii a individuální svobodu ohrožuje především společenská skutečnost uniformované spotřeby a jednotné kultury, mimoděk pěstovaná školou a televizí. 2. Úporné shledávání a hájení jakýchkoliv zbytků skutečných i domnělých kolektivních identit či blízkostí národní, jazykové, náboženské, Jan Sokol (*1936)

6 Podstatou veškeré morálky je naučit se dobře myslet. Dobře myslet, znamená umět rozpoznat, co je v životě nejdůležitější. Bluise Pascal ( ) "Mějte se na pozoru před lidmi, kteří říkají: 'Tohle znám příliš dobře, než abych to dokázal vyjádřit.' Jestliže to totiž nedokáží, znamená to, že to buď neznají, nebo z pohodlnosti zůstali na povrchu. Albert Camus ( ) Lidem se vede špatně, protože nedostatečně přemýšlejí Pavel VI. ( ) - jde o: hlubší kritické hodnocení kategorie vztahů zachycení transcendentní důstojnosti člověka Caritas et veritate (čl. 53)

7 Základní východiska Člověk jako morální bytost : je konfrontován s něčím nebo někým, s čím se poměřuje, ptá se po odpovídajícím (Bůh, kmen, společnost, druhý člověk, svědomí, zákon, ) je ve svém rozhodování a jednání ovlivňován prostředím, institucemi, druhými, Stát a církev pro něho ztrácejí svoji autoritu i směrodatnost. je v rámci globalizovaného světa konfrontován s rozdílnými přístupy a kritérií pro to, co je morálně správné zmatek, chaos v konfrontaci s konflikty nevystačí již s běžným morálním vědomím (intuicí) (např. umělé oplodňování, genové inženýrství ) potřebuje mít dostatečné znalosti (vzdělání). Co se v současnosti stává pro člověka měřítkem, či cílem, kterým se poměřuje, ke kterému směřuje? - svědomí, zákon,?

8 Základní východiska Dávná otázka: Jak máme žít Sokratés: (hledání dobra dobro existuje) nejdůležitější je na člověku jeho schopnost klást si otázky skutečné mravní poznání existuje a má cenu o ně usilovat neprobádaný život nestojí za to žít budeme-li vědět, kdo jsme, budeme také vědět, jak správně jednat Biblická tradice: (hledání Boha vztah s Bohem) Jak mám žít, aby se můj život vydařil před Bohem? Plnost života v následování Ježíše Krista Současnost:??

9 Shrnutí Dávné přesvědčení: člověk je mravní bytost, má schopnost uvědomovat si sebe sama, rozhodovat se, nést odpovědnost Člověk se nemůže zříci své mravní kompetence, aniž by přestal být člověkem Jádrem etiky nejsou příkazy a zákazy, nýbrž kreativní svoboda, odpovědnost Etika se nedá naučit, neposkytuje manuál jednání, který je možné automaticky a bezduše aplikovat, stimuluje osobní angažovanost člověka být dobrým a odpovědným.

10 Proměny etického paradigmatu G. Lipovetsky: 1. období: Náboženská etika (Bůh) 2. období: Sekularizovaná, laická etika (LP) vědomí morální povinnosti oběť a sebeodříkání 3. období: Etika třetího typu (postmoralistní etika) (práva jedince) ztráta vědomí morální povinnosti oslabená ochota k oběti a sebeodříkání ztráta transcendence

11 Postmoralistní etika Volání po etice Ne volání po návratu k tradiční etice (nábož., sekul.) Volání po zajištění pořádku, mých práv, Citlivost na provinění druhých, ne těch vlastních Společenský a mediální tlak jak mám vypadat jaký mám být akceptovatelnost blbá nálada, stres, deprese,

12 Postmoralistní etika Dilema: Být či mít (E. Fromm) Štěstí kategorie psychologická x ontologická potěšení x spása (blaženost) x (vykoupení) je víc než pocit Konat dobro je ta nejúplnější definice štěstí (Aristoteles)

13 Postmoralistní etika Důraz na štěstí! Život je zábava! Příliš mnoho velkých i malých činností v našem životě se začalo podobat surfování po televizních kanálech. Vyznačující se otupujícím a zdánlivě nekonečným postupováním od jedné možnosti k druhé bez jakékoli technické nebo morální mapy. Možností prostě existuje příliš mnoho a nikdo nám je nepomůže utřídit. Nic nás neochrání před stálým pokušením nežít s tím, co je na obrazovce, ale raději zkusit ještě něco jiného. (Alan Ehrenhalt)

14 Shrnutí Základem etického chování je schopnost člověka kriticky (dobře) myslet. Citlivě rozlišovat dobro a zlo. Postmoralistní etika se vyznačuje ztrátou vědomí mravní povinnosti a oslabenou ochotou k oběti a sebeodříkání. V centru pozornosti je lidské já (jášství). Dochází k psychologizaci morální řeči. Jsme citlivější na provinění druhých než na svá vlastní.

15 Otázky Jaké důsledky navozuje postmoralistní etika? Jsou zde dobré předpoklady pro utváření vztahů, vnímání potřeb druhých, výchovu? Je za dané situace vůbec možná etická výchova? V čem by měla spočívat?

16 Roviny jednání: Objasnění základních pojmů instinktivní (impulzivní) nereflektované jednání mrav, obyčej, zvyk (vychovaný x nevychovaný) morálka (mravnost) - jednání podle norem etika (morálnost) - hledání toho nejlepšího

17 Objasnění základních pojmů Etika Filosofická etika Teologická etika Morálka Morálnost Mravnost

18 Antropologický předpoklad etiky Etika se váže na odpovědi: na určité základní otázky světonázorové povahy na světonázorově antropologickou otázku ( Kdo je člověk? ) biblická antropologie - filosofická antropologie otázky po původu člověka, - křesťanská antropologie jeho určení, apod. - kulturní antropologie

19 Poznatky antropologických věd a etika - biologie, genetika, psychologie, sociologie Množství dílčích, specializovaných poznatků o člověku Význam míra svobody jednání (např. sebevražda) - co ovlivňuje naše jednání Základní životní zákonitosti: I. Každá živá bytost chce žít II. Rivalita x kooperace

20 Pochopení člověka (model ledovce) Model ledovce - mnohdy nejednáme racionálně. Ovlivňují nás skutečnosti, které jsou ukryty v našich hlubinách. Nekontrolovaně reagujeme hlavně tehdy, když jsme velmi rozrušeni: např. exist. ohrožení, masová reakce Dědictví - je důležité zabývat se naší podstatou! Poznávat to, co nás vědomě i nevědomě ovlivňuje. Jsou v nás uloženy zkušenosti mnoha předchozích generací, modely jednání vytvořené vývojem života (např. líbání, apod.) Genetická výbava máme-li sklony být vážnými, nikdy se z nás nestanou bezstarostní a otevření lidé.

21 Pochopení člověka (model ledovce) S. Freud: velký vliv na život čl. mají jeho rané zážitky (nejdůležitější období prvních dvou let). Jestli čl. získá či nezíská pradůvěru, je to něco, co je uloženo v jeho prapodstatě (osudovost). C.G. JUNG: k umění života patří i to, jak umíme zacházet se svými zkušenostmi i negativními. Je zde šance něco s tím dělat. Frankl (přežil koncentrák): důležité jsou i životní cíle (logoterapie). Cíl, ke kterému vedou schůdné cesty.

22 Shrnutí Každá etika je implicitně antropologii, musí řešit základní antropologickou otázku: Kdo je člověk? Pro etiku jsou důležité poznatky antropologických věd, objasňují okolnosti, motivace, vnitřní i vnější vlivy, které doprovází jednání člověka. Odhalují míru svobody jednajícího. Při hodnocení jednotlivých činů, je žádoucí komplexní pohled na člověka. Porozumění sobě samému a pochopení druhého.

23 Svoboda odpovědnost - etický nárok Možná chápání svobody filosofické (indeterminismus, determinismus), teologické (biblické), v rovině zkušenosti (libovůle, pravidla, ) a důstojnosti osoby (inherentní a kontingentní pojetí lidské důstojnosti). Bezpodmínečná platnost etického nároku, povinnosti. Kategorický imperativ (Kant). Odpovědnost: osobní, odpovědnost za struktury a společnost. RICKEN, F. Obecná etika. Praha: OIKOYMENH, 1995, s SOKOL, J., Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998, s , SOKOL, J., PINC, Z. Antropologie a etika. Praha: Triton, 2003, s SOKOL, J., Slovník filosofických pojmů. In: SOKOL, J., Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998, heslo svoboda (s ). SOKOL, J. Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha: Portál, 2002, s Život z víry. Překlad 2. dílu katolického katechismu pro dospělé. České Budějovice: Teologická fakulta Jihočeské univerzity, 2005, s

24 Svoboda odpovědnost - etický nárok Svoboda je základní předpoklad etiky: - váže se na ní odpovědnost - člověk má možnost jednat ve variantách, rozhodovat se - bezpodmínečnost etického nároku je dána kategorii lidství - člověk je odpovědný nejen za sebe, ale i za společenské struktury ve kterých žije Otázka svobody a jejího chápání je záležitost: - filosofické disputace (různá pojetí) - biblického (teologického) chápání - praktické zkušenosti (jak ji prožíváme)

25 Bezpodmínečná platnost etického požadavku nejobtížnější z celé etiky zdůvodnění etického požadavku (krize morálky = krize zdůvodnění) etické normy jsou jednoznačné a bezpodmínečné! Vztahují se k fundamentálním hodnotám! Chrání jedinečnost lidského bytí (nedotknutelnost) etické požadavky (normy) nemohou ve své formulaci vystihovat každou situaci. Vždy potřebují správný výklad vzhledem k novým sociálně kulturním poměrům (viz např. nezabiješ ) V dnešní době není vždy snadné nalézt to, co je mravně dobré a správné.

26 Svoboda základní předpoklad etiky Člověk je svobodná a tím i mravní bytost: - je schopen nést odpovědnost za svá rozhodnutí a své činy - někdy se svobody obává a vzdává se ji kvůli jejím důsledkům (odpovědnosti) - svoboda je nedělitelná (platí pro všechny)

27 Otázka lidské svobody jako základní filosofická otázka Stoa: svoboda je sebeurčení - dáno vyšším poznáním, participací na světové duši. život a smrt jsou indiferentní - hodnotu získávají svým provedením. J. Roussea: Člověk se rodí svobodný, avšak po celém světě žije v okovech. přirozeně jsme svobodní, společnost omezuje naši svobodu. T. Hobbes: přirozeně jsme zaneprázdněni bojem všech proti všem teprve společenská smlouva nám umožňuje svobodu.

28 Otázka lidské svobody jako základní filosofická otázka F. Nietzsche: přirozeně je člověk svobodný, hrdý, panský (aristokratický) přirozenou morálkou je morálka hrdosti a síly. panský člověk se nebojí smrti (stává se svobodným). slabí lidé jsou vlastní povahou otroci, ne lidé hrdí a svobodní. slabí si podmaňují silné a zdravé - předkládají ufňukané ctnosti a příkazy. etika = spiknutí slabých (nahrazují tím svou slabost), lidi hrdé, silné a krásné etika přesvědčí, že síla je hřích a slabost je ctnost.

29 Otázka lidské svobody jako základní filosofická otázka Ayn Randová ( ) v dějinách tři obecné pohledy na morálku: Mystický (neobjektivní) - zdrojem morálky je Bůh (Boží vůle) Neomystický (neobjektivní) zdrojem morálky je dobro společnosti Objektivní - zdrojem morálky je jednotlivec Svoboda a autonomie jedince, prostor k seberealizaci nezávislost, egoismus

30 Otázka lidské svobody jako základní filosofická otázka I. Kant ( ) Člověk je občanem dvou světů: 1. součástí živočišné říše, (podřízen zákonu kauzality) 2. mravní bytost (přesažnost, důstojnost) - v praktických otázkách je podřízen rozumu. Kant je přesvědčen o tom, že: - k podstatě čl. patří vědomí a svoboda. Z toho vyplývá kategorická povinnost tyto schopnosti využívat. - člověk je z důvodu své podstaty puzen k tomu, aby pronikal otázkami, které přesahují jeho a konečný svět. - kdyby se toho zřekl, už by nebyl člověkem a pohroužil by se do barbarství a chaosu. - kdo zůstává tomuto dlužen, zůstává dlužen svému lidství. - pokud je čl. v zásadě svobodný, je také zodpovědný. To je zákon lidství! Podstatou etického požadavku je dobrá vůle, absolutní čistota úmyslu, svobodné podřízení se mravnímu zákonu.

31 Pojetí svobody v Bibli Nejvýš svobodný je Bůh (nabízí člověku vztah) svoboda je (Boží) dar člověku Boží obraz (srov. Gn 1) DESATERO - svoboda se žije ve vztahu k Bohu, druhým, sobě, okolní přírodě, věcem Nesvoboda = hřích (odvrácení se od Boha, narušení vztahu) Svoboda je souvztažná, vztahuje se k dobru, pravdě a právu Hledejte pravdu a pravda Vás osvobodí. (Jan 8,32)

32 Zkušenost se svobodou vnější (objektivní) - možnost jednat podle vlastní vůle - předpoklady/limity svobody: - tělesnost omezuje svobodu a je zároveň jejím nástrojem. - meze klade i okolní svět (čas, prostor, hmota) vnitřní (svoboda vůle) - základnější schopnost svobodně volit - nejsme svobodní, když jednáme impulsivně, bezdůvodně ( něco do nás vjelo ), pod nátlakem. - svobodní jsme tehdy, když se rozhodneme k jednání z dobře uvážených důvodů (alternativní možnosti). Determinismus (popírá svobodu vůle) - každá událost má svou příčinu postulát vědeckého poznání - cokoliv se stane, má svůj důvod, i když jej dosud neznáme. - Lidské jednání se vysvětluje mechanicky - záměrně se zde zaměňuje důvod a příčina. Indeterminismus - odmítá všeobecnou, vždy platnou příčinnost.

33 Zkušenost se svobodou Neuronální determinismus: Wolf Singer: - mezi svévolným a nesvévolným jednáním není rozdíl - jednání a myšlení - komplexně předurčené procesy (nesvobodné) Gerhard Roth: - je iluze si myslet, že jsme původci našeho jednání. Experimenty neurologa Benjamina Libeta: (mechanický pohyb prstu) - člověk nedělá to, co dělat chce, nýbrž chce to, co dělá!

34 Trojí zkušenost svobody Jan Sokol (*1936) Svoboda jako absence překážek: - podporována reklamou - Nevaž se, odvaž se, Dej si doušek svobody. - svoboda v tomto pojetí je neomezenost mohu tím ovšem omezovat jiné! - tato forma svobody neumožňuje její plné rozvinutí - omezení prostředím, fyzikálními a biologickými zákony, vzděláním, výchovou - pravidla jsou totéž co překážky a musí být odstraněny Svoboda jako možnost volby: - volba mezi různými možnostmi - tato svoboda není absolutní, je zde omezené množství možností - jde o maximalizaci možností Svoboda jako hra, jako střetnutí dvou svobod: - svoboda je vždycky omezená - nutně potřebuje pravidla - zde je možné pochopit rozdíl mezi překážkami a pravidly

35 Pokus o definici svobody Problematická fráze: Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého Svoboda jako vztah: Svoboda je prostor ke konání dobra! Svoboda = uvědomuji si odpovědnost za svobodu svou i svobodu toho druhého Vstoupit do svobody druhého a přijmout toho druhého = vrchol svobody (manželství)

36 Lidská důstojnost Má spolu s lidskými právy v pluralitě kultur a náboženství rostoucí vzájemné konfrontaci v oblasti hodnot a norem privilegovaný význam a autoritu Pojem lidská důstojnost je klíčový v aktuálních politických debatách, v etických diskuzích (genový výzkum, eutanázie, terorismus, ekonomický systém ) Pojem lidská důstojnost je zatížen růzností výkladů Vedou se četné diskuse o jeho správném výkladu, významu a zdůvodnění. Existují pochybnosti o původu, univerzalitě i o jeho samotné existenci.

37 Lidská důstojnost Rozličnost významů důstojnost. Jsou mu přiřazovaná synonyma: váženost, vážnost, ctihodnost, vznešenost, vhodnost, slušnost, náležitost Dvojí pojetí lidské důstojnosti: 1. kontingentní sociální nebo podmíněná vyjadřuje hodnost, privilegované společenské postavení člověka, ocenění osobních kvalit či zásluh jednotlivce. Připisuje se jen vybraným lidem (exkluzivita). Může být získána, ztracena či znovu osvojena, váže na sebe požadavek rozličného respektu a úcty není mravním požadavkem 2. inherentní ontologicky pojatá (v něčem obsažená) nepodmíněná důstojnost představuje metafyzický (vnitřní) bytostný charakter člověka, inkluzivní pojetí lidské důstojnosti, nárokuje si respekt mravního ohledu, vztahuje se na všechny lidi.

38 Shrnutí Svoboda je základním předpokladem etiky. Váže se bezprostředně k odpovědnosti (Kant). V respektu k její přesažné dimenzi (vztahovosti) se stává základem plnosti lidství. Svoboda bez vztahu vede k destrukci a izolaci, k individualismu, egoismu a pýše (libovůli). V průběhu dějin se koncipují dvě podstatné výkladové formy lidské důstojnosti kontingentní a inherentní pojetí. V západních dějinách se tyto dva výkladové přístupy doplňují. Člověk jako důstojná bytost má svým životem tuto důstojnost osvědčovat a prohlubovat. Člověk je v etice vybízen ke kreativní a zodpovědné angažovanosti na bázi svobody a lidské důstojnosti.

39 Otázky V čem spatřuješ jádro svobody, kde naopak její ohrožení a rizika, pro jednotlivce i pro společnost? V čem spatřuješ hlavní rozdíl mezi kontingentním a inherentním pojetím lidské důstojnosti? Jaký má toto rozlišení dopad do praxe? Jak rozumíš požadavku svobody ve výchově?

40 Kultura a kultury, lidská práva Člověk jako kulturní bytost Náboženství a kultura (rozdílná pojetí kultury, kultura x civilizace) Projekt světový étos (globalizovaný svět požadavek etického souladu) (H. Küng). Lidská práva: dějinný vývoj, obsahy, zdůvodnění, obtíže. Lidská práva v sociální práci. Světokultura a lidská práva.

41 Doporučená literatura ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. Brno: CDK, 2004, s KOMÁRKOVÁ, B. Původ a význam lidských práv. Praha: SPN. 1990, s KRUMPOLC, E., POLÁKOVÁ, J., POSPÍŠIL, C. V. (eds.) Z plnosti Kristovy. Sborník k devadesátinám Oto Mádra. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2007, s KÜNG, H. Světový étos pro politiku a hospodářství. Praha: Vyšehrad, LIPOVETSKY, G., JUVIN, H. Globalizovaný Západ. Polemika o planetární kultuře. Praha: Prostor, 2012, s SOKOL, J., Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998, s SOKOL, J., Slovník filosofických pojmů. In: SOKOL, J., Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998, heslo kultura (s ). SUTOR, B. Politická etika. Praha: OIKOYMENH, s SOUSEDÍK, S. Svoboda a lidská práva. Praha: Vyšehrad, s (ISBN ) Život z víry. Překlad 2. dílu katolického katechismu pro dospělé. České Budějovice: Teologická fakulta Jihočeské univerzity, 2005, s

42 Civilizace a kultura Civilizace (z lat. civis občan) - každodenní provoz, běžný způsob života. - přejímání standardů chování mnohdy bez přemýšlení a pochopení. - civilizaci lze přenést jinam i bez souvislostí. Kultura (z lat. colere pěstovat) - tvořivá vrstva ve společnosti, ze které vychází civilizace. - obsluhuje ji a zásobuje myšlenkami, vzory chování aj. - o kulturu je třeba stále pečovat, starat se o ni. - kultura tvoří kořeny, souvislosti je duchové podstaty - zdrojem kultury je náboženství - tvořilo identitu společnosti. - křesťanství připravilo podmínky k oddělení státu od náboženství. - náboženství zakládá nepodmíněné vztahy - nepředstavují výhody, vydrží i v obtížných podmínkách (odpouštět, litovat, pomáhat druhým aj.)

43 GS čl. 53 Kultura je záměrné rozvíjení hodnot přírody a ducha Slovem kultura se označuje v širším slova smyslu všechno, čím člověk zušlechťuje a rozvíjí své mnohostranné duševní i tělesné vlohy; snaží se poznáním a prací podřídit zemi své nadvládě; zlidšťuje společenský život jak v rodině, tak v politickém soužití tím, že uskutečňuje pokrok mravů a institucí Kultura má nutně dějinnou a společenskou stránku, ( ) mluví se o pluralitě kultur

44 Kulturně historické souvislosti Kulturně historický vývoj: Od nejprimitivnějších forem lidského soužití jsou důležitá pravidla - předpoklad dlouhodobé perspektivy, pokojného soužití a přežití. specifické odpovědi na otázky po výkladu sebe, světa a orientace v něm (mytologizace) mýty: odpovídají na otázku jak a proč jednat co vychází z přírody je posvátné, neměnné (řád kmene) upřednostňování společenství před jednotlivcem na 99,9 % čl. ví, co smí, a co ne čl. má poslouchat a nemá dělat zásadní změny (vyprávění o babylonské věži, Ikarus) rozvoj civilizace, možnosti cestování (námořní doprava), ovlivňování přírody (vodní díla) - zpochybnění tradice objevují se nové otázky a nové odpovědi kdo je čl., co se smí a co ne (filosofie) neptáme se na tradici, ale na podstatu utváří se morálka různá zdůvodnění proměna etického paradigmatu a zdůvodnění

45 Kulturně historické souvislosti Specifičnost biblického étosu: mravní požadavky jsou spojeny s Bohem jeden Bůh milující všechny (Bůh je láska, je odpouštějící) Bůh je nejen milován (Aristoteles), ale on miluje Křesťanský étos: určující v západní kultuře vytvoření řádu (středověk) jednota a mír profanace 30-ti letou válkou nová paradigmata

46 Současná kultura - světokultura Doposud bývala kultura tím, co do života vnáší jasný řád a dává životu smysl, neboť jej rámuje souborem božstev, pravidel, hodnot a symbolických soustav. Světokultura působí oproti této starobylé logice přesně opačně: Do naší existence a našeho vědomí vnáší neustálou dezorganizaci a nedostatek řádu. Nacházíme se v éře, kdy všechny složky našeho života upadají do krize, jsou nestabilní a zbavené svých souřadnic. Církev, rodina, ideologie, politika, vztahy mezi pohlavími, konzumní styl života, umění, vzdělání: neexistuje jediná oblast, jež by se vymykala postupnému rozkladu územní jednoty a ztrátě jasné orientace. Světokultura či planetární kultura rozbíjí všechny systémy záchytných bodů ( ), zbavuje velké kolektivní plány jejich přitažlivosti, rozrušuje životní styly a pracovní metody, bombarduje člověka záplavou zmatených informací. Výsledkem je stav nevídané, všeobecné a téměř naprosté nejistoty a dezorientace. Tradiční kultury vytvářely uspořádaný celistvý svět, ustavovaly silné pouto s kolektivním řádem zajišťujícím identitu, díky níž bylo možné čelit nesčetným životním obtížím. V éře druhé moderny je vše zcela jinak: svět odvrhl všechny kolektivní symbolické rámce a upadá do nejistoty psychických identit. Dříve existovala jistá míra zcela samozřejmého společenského zapojení a identifikace ale my přihlížíme sílícímu rozpadu a individualismu vnímané nejistoty. (LIPOVETSKY, G., JUVIN, H. Globalizovaný západ,s )

47 Světokultura Světokultura představuje triumf módy jakožto formy, která bez ustání proměňuje naše životní prostředí, proniká do všech oblastí lidské činnosti, proměňuje pravidla a záchytné body našeho světa a podmiňuje náš vztah k věcem i smyslu života. Světokultura uvádí do chodu extrémní zkrášlování každodenního života: kultura se dříve vyznačovala hloubkou a vznešeností, dnes je ve službách lehkovážné povrchnosti. (LIPOVETSKY, G., JUVIN, H. Globalizovaný Západ, s. 48)

48 Hyperkapitalistická světokultura Kdo se nepřizpůsobí, bude smeten ze světové scény: globalizace nebo smrt. Není úniku od dobrovolného a svobodného kosmopolitismu jsme přešli ke kosmopolitismu nevyhnutelnému, řízenému zákony ekonomického přežití. Na místo svobodné aktivity světoobčana nastoupila nucená planetarizace. (LIPOVETSKY, G., JUVIN, H. Globalizovaný Západ, s. 27)

49 Světový étos Hans Küng (německý teolog) zveřejňuje programovou práci Projekt Weltethos (Světový étos) (1990) každá společnost, aby mohla fungovat a přežít, potřebuje pravidla, étos. globalizovaný svět potřebuje globální étos.

50 Světový étos Projekt reflektuje tři roviny: nový světový řád potřebuje nový světový étos (nemůže pokračovat starý styl světové politiky a ekonomiky) mír mezi civilizacemi není možný bez míru mezi náboženstvími není náboženského míru bez mezináboženského dialogu.

51 Světový étos Nové uspořádání světa vyžaduje novou etiku odpovědnosti. Nutné minimum společných (pro všechny věřící i ateisty) humánních hodnot, kritérií a základních postojů Znovuobjevení a znovuocenění étosu v politice a hospodářství. Etický požadavek chicagské Deklarace o globálním étosu Parlamentu světových náboženství (1993) je lidskost a humanita: - S každým člověkem je třeba zacházet lidsky! - Co chceš, aby se dělalo tobě, dělej i jiným! - Nezabíjej! Měj v úctě život! - Nekraď! Jednej spravedlivě a čestně! - Nelži! Mluv a jednej ve shodě s pravdou! - Nezcizolož! Ctěte a milujte se navzájem! (kultivovaný vztah mezi mužem a ženou).

52 Lidská práva Lidská práva mají fundamentální význam pro lidsky důstojnou existenci. Souvisí bezprostředně s lidským bytím. Tato práva vyplývají z lidské přirozenosti.

53 Prehistorie lidských práv Idea lidských práv se utvářela v průběhu dějin. Významný je vliv především třech velkých formací: Stoicismu (světová duše) Židovsko-křesťanská tradice (diskuse o jejím vlivu + i -) Humanismus, filosofie osvícenství, teorie přirozeného práva (Kant)

54 Prehistorie lidských práv Historické předěly a dokumenty: Chammurapiho zákoník (17. stol. př. Kr.), Řecký stát rozlišuje svobodné občany x otroky Římské právo Reformace a náboženské války (nábož. svoboda) USA (1776) výslovné prohlášení o lidských právech, Velká Francouzská revoluce (1789), Po 1. svět. válce jsou LP součástí ústav 1945 vznik OSN 1946 Charta spojených národů 1948 Všeobecná deklarace LP OSN 1961 Pacem in terris (Jan XXIII.)

55 Obtíže LP V současnosti je nemálo těch, kteří se domnívají, že jsou: nositeli pouze práv, a často mají velké obtíže s dozráváním k odpovědnosti za integrální rozvoj svůj i druhých lidí. Je (proto) důležité podněcovat novou reflexi o tom, že práva, nemají-li se stát čirou svévolí, předpokládají povinnosti (Benedikt XVI. Caritas in veritate, čl. 43)

56 Obtíže LP V současnosti jsme svědky tíživého protikladu. Na jedné straně se vymáhají práva, mající nahodilý a postradatelný ráz, přičemž se nárokuje jejich uznání a šíření ze strany veřejných struktur a na druhé straně jsou zneuznávána a pošlapávána elementární základní práva velké části lidstva. Často se konstatuje souvislost mezi vymáháním práva na zbytečnosti, nebo dokonce na výstřelky či neřesti v bohatých společnostech ( ). Jsou-li individuální práva zbavena rámce povinností, jež jim dávají plný smysl, stávají se pomatenými a spouštějí spirálu prakticky neomezených požadavků, zbavených jakýchkoli kritérii (Benedikt XVI. Caritas in veritate, čl. 43)

57 Kult LP Individualizovaná společnost se neomezuje na oslavu jedince osvobozeného z kolektivních pout a zbaveného tradičních vazeb. Na posílení role konkrétního jedince navazuje rozmach právního individua: tím míníme současný kult lidských práv, vyhlašovaných za všeobecný legitimní princip a za ideál, jímž se má řídit každé kolektivní uspořádání. (LIPOVETSKY, G., JUVIN, H. Globalizovaný Západ, s. 67)

58 LP - princip humanitárního vměšování Lidská práva v současnosti zajišťují princip humanitárního vměšování, který dovoluje přijít na pomoc postiženým a obětem i v cizích zemích. Stojí též u zdroje nových mezinárodních soudů, jež jsou výrazem odhodlání nadřadit morálku suverenitě vlád, odsoudit zločiny proti lidskosti, genocidu a válečné zločiny, a zavést tak spravedlnost v planetárním měřítku. Setřením hranic mezi oblastí práva a morálky zavádí nové pojetí lidských práv jakýsi mravní světový řád i když je nutno dodat, že intervenčního práva se využívá jen velmi výběrově a postižení jsou výhradně zločinci z malých zemí, jejichž počínání vyvolává skandál v západním veřejném mínění. (LIPOVETSKY, G., JUVIN, H. Globalizovaný Západ, s. 68)

59 LP - humanitární válka Ve jménu univerzální mravnosti se také cizí státy mohou vměšovat do vnitřní politiky jiných zemí a vyvolávat války, které mají pomoci rozvoji demokracie a národní svobody. Hypermoderní válka se proto legitimizuje jako humanitární válka anebo vojenská humanitární pomoc (LIPOVETSKY, G., JUVIN, H. Globalizovaný Západ, s. 68)

60 Samostudium Etika v sociální práci Přečíst článek: Šrajer, J. Etika a požadavek komplexnosti v sociální práci. In Sociální práce/sociálna práca, 3/2012, s Etické kodexy v sociální práci Nastudovat a promyslet jejich význam v návaznosti na výše uvedený článek!

61 Hodnoty obecně Hodnoty a hodnocení Subjektivní a objektivní vnímání hodnot, Proměna hodnot (jednotlivec, společnost), Vztah mezi hodnotami a světovým názorem, náboženským přesvědčením - křesťanské hodnoty. Konflikt hodnot priority, proporce. Cesty ke shodě na společných hodnotách v pluralitní společnosti. Zdůvodnění hodnot (autorita, diskurs). Hodnoty v sociální práci.

62 Doporučená literatura HODNOTY A POSTOJE v ČR , Evropan Values Study, s SOKOL, J., Slovník filosofických pojmů. In: SOKOL, J., Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998, heslo hodnoty (s. 303). SOKOL, J., Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998, s SUTOR, B. Politická etika. Praha: OIKOYMENH, 1996, s SOKOL, J., PINC, Z. Antropologie a etika. Praha: Triton, 2003, s

63 Co jsou to hodnoty? Platón hodnota = věc podílející se na ideji dobra. Skeptičtí filosofové - pochybují zda hodnoty existují. Behavioristé: - chování lze vědecky zkoumat bez odkazu na vnitřní duševní stavy - čl. jedná podmíněně, reflexivně (genetické danosti, prostředí /asociace, vnucení/). - svobodná vůle je pouhou iluzí - výsledek : velká existenciální deprese Nietsche: hodnota je vždy hodnotou pro někoho, vzácně pro všechny hodnoty chce tvořit

64 Co jsou to hodnoty? Hodnota je něco: - o co usilujeme - pro co jsme ochotni něco obětovat Hodnota není něco pevného - odstupňovaná (lepší horší) - často vycházejí z porovnávání. Hodnoty čl. vidí: - spojené s věcí - ukazují se mu na něčem žena, auto, socha (krása)

65 Hodnota nový pojem Co jsou to hodnoty? Rudolf Hermann Lotze (německý myslitel) (19. století): - hodnota = metafora - hodnota = úběžník, myšlené vrcholky či krajnosti žádoucího - za čím jdeme ( kladné hodnoty ), - čemu se vyhýbáme ( záporné hodnoty )

66 Co jsou to hodnoty? Skutečnosti, kterým se vyhýbáme - hlad - nebezpečí - nejistota - Skutečnosti, o které usilujeme - majetek - moc - sláva - čest -

67 Hodnota versus cena Čeho si v životě nejvíce ceníme, si nekoupíme: život zdraví štěstí lásku děti, aj. Ztotožnění hodnoty s věcí: - zhouba - hromadíme, počítáme, (haraburdí) Hodnota se vyjadřuje v penězích (cena) - Kant: hodnota x cena

68 Požadavek vzhledem k hodnotám? K hodnotám je třeba být: - pozorný - vychovávat k nim - ve svobodě se pro ně rozhodovat Spojitost reklamy a hodnot Mlčet o hodnotách Inflace hodnot

69 Proměna hodnot Jednotlivec - s věkem - životní událostí (nemoc, smrt, konverze ) - s prostředím - Společnost - politickým uspořádáním - globalizace -

70 Hodnoty a světonázor, náboženské přesvědčení - křesťanské hodnoty Co je to?: - světonázor - náboženské přesvědčení Co jsou to křesťanské hodnoty? - exkluzivní pojetí - inkluzivní pojetí

71 Konflikt hodnot Obecná zásada: - nemohu nikdy jednat proti hodnotám Kritéria rozhodování: - upřednostňování vyšší hodnoty (víra x život) - dlouhodobější význam dané hodnoty (rodina x kariéra) - možnost poradit se - odpovědnost svědomí norma - kreativita

72 Shoda na hodnotách v pluralitní společnosti Hodnota = to, co je pro lidi v různých životních oblastech významné a smysluplné. Cesty vedoucí ke shodě: - násilí ( oheň a meč ) - společný diskurs - respekt ke společným hodnotám - výchova ( zákon )

73 Zdůvodnění hodnot Autorita ( Bůh, společnost, církev ) Diskurs ( poznání, výchova, )

74 Morální konsensus v pluralistické společnosti Pro morální konsensus v pluralistické společnosti má ústřední význam to, jestli univerzalistické principy, které mají určovat morální chování, jsou zakotveny v přesvědčeních, postojích víry a náboženských praktikách různých skupin ve společnosti. (Wolfgang Huber) Teologická etika se nemůže omezit na rozvíjení křesťanských přesvědčení jako obsahu církevního skupinového étosu. Spíše náleží mezi její úkoly, aby tento étos uváděla do vztahu s jinými etickými postoji. Kromě toho jde v křesťanském étosu vždy také o řád společnosti jako celku. Neomezuje se na lidi, kteří patří ke křesťanskému společenství. Naopak hlásá, že máme ctít důstojnost všech lidí a dbát na to, aby byla zaručena jejich práva. Zastává se těch, kteří jsou slabší, poškozovaní, ve svých právech nebo ohrožení na životě, a to nezávisle na jejich příslušnosti ke společenství víry nebo přesvědčení. (HUBER, W. Etika. Základní otázky života, s. 19).

75 Hodnoty v sociální práci Lidská důstojnost Lidská práva Sociální spravedlnost Solidarita Subsidiarita Celistvost / komplexnost Doprovázení Pochopení

76 Postoje, ctnosti Pojem ctnost (definice, obsah, význam). Kardinální ctnosti: moudrost, spravedlnost, statečnost, uměřenost (Platón, Aristotelés). Teologické ctnosti: víra, naděje a láska. Moderní ctnosti - občanská odvaha, solidarita a tolerance. Význam ctností v sociální práci.

77 Doporučená literatura ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994; Praha: Academia 2001, s PESCHKE, K. H. Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, 1999, s , (viz jednotlivé kapitoly v obsahu). WEBER, H. Všeobecná morální teologie. Praha: Vyšehrad, 1998, s. 89, Život z víry. Překlad 2. dílu katolického katechismu pro dospělé. České Budějovice: Teologická fakulta Jihočeské univerzity, 2005, s

78 Definice ctnosti Ctnost (schopnost) - řecky arete (dobro) - latinsky virtus (mužnost) Ctnost je trvalá dispozice ke konání dobra. Vychází z předpokladu, že člověk je dobrý. Pracuje s potencionalitou člověka (schopností a možností) růstu v dobrém. Ctnost představuje vrchol etiky. Jedná se v ní o postoj, celkové ladění člověka /Melodie života Häring/

79 Pojetí ctností Bible Ctnost není biblický pojem Nacházíme zde jen životní popisy a příběhy ctnostných lidí Ctnost je vždy ctností před Bohem Platón a Aristoteles Ctnostný čl. - zformoval a vychoval svou smyslovost koná dobro rád ctnost je zdraví a krása duše (Platón) (Platón zjišťuje, že příčinou nemocí mohou být poranění, čtvero ročních počasí, nečinnost, rozmařilý způsob života, proto žádá hlavně od bohatých, aby pěstovali ctnost, předpokládaje, že takto se nejsnáze vyhnou chorobám, jež jsou z velké části následkem nečinnosti a rozmařilosti) Vyváženost mezi dvěma krajnostmi (zlatý střed) (Aristoteles)

80 Kardinální ctnosti: moudrost, spravedlnost, statečnost, uměřenost Platón poprvé formuloval tyto ctnosti (označení kardinální dostávají až v patristice). dva vztažné rámce: - ve vztahu fungování městského státu polis - ve vztahu k harmonii lidské bytosti (duše). Jednotlivé ctnosti připisovány jednotlivým vrstvám městského státu polis: - vládci (filosofové) - moudrost - vojáci - statečnost - zemědělci a rolníci - uměřenost - harmonii celku a všech jeho skupin - spravedlnost (zákon).

81 Platón - ctnost Harmonie duše moudrost, rozvážnost - pořádat a ovládat ostatní části duše. Rozum se přibližuje k pravému dobru. statečnost, odvaha - uvádění vznětlivosti do vztahu k pravému dobru a vychovává ji k tomu, aby o toto dobro usilovala přes všechny překážky a obtíže. uměřenost - umět vzdorovat žádostivosti spravedlnost vytváří pojivo, harmonii, drží celek pohromadě

82 Moudrost zdroj (matka) ostatních ctností předpokládá pravdu - soulad s bytostnou realitou. Kardinální ctnosti Spravedlnost zaručuje, že každý dostane to, co mu náleží. zákonná poměr člověka ke společnosti; distributivní - poměr společnosti k občanům: rozdílení společných dober, rozdílení povinností; směnnou - poměr občanů mezi sebou; sociální - správná rovnováha mezi jednotlivými vrstvami společnosti. Uměřenost harmonické a smysluplné uspořádání harmonie a soulad různých sil, momentů a energií vnitřní klid - harmonie dění. sjednocující a uspořádávající ctnost. Statečnost Správná a přiměřená odvaha, střed mezi zbabělostí a hazardem.

83 Moderní ctnosti Občanská odvaha angažovanost - předpoklad dobrého fungování v otevřených, demokratických společnostech. eliminace negativních tendencí ve společnosti (manipulace, diskriminace, prosazování osobních zájmů, zneužívání moci apod.) obhajoba práv Solidarita vnímavost a otevřenost pro potřeby druhých, (osobní, společenská). se dá vynutit zákonem (např. placení daní). dobrovolná se opírá o osobní angažovanost a odpovědnost jedince (např. charita, podpora chudých apod.) Tolerance je konfrontována s pravdou není lhostejnost umět něco vydržet, snést, být snášenlivý vzít na sebe odpovědnost za druhého

84 Teologické ctnosti: víra, naděje a láska jsou první a nejdůležitější křesťanské ctnosti. bezprostředně utváří vztah člověka k Bohu. Víra žít s větší důvěrou v Boha a jeho lásku je odpovědí na slovo a lásku Boží je dynamická (cesta) Naděje je ctností finality, zacílení člověka. není čirý optimismus zdroj křesťanské nadějě - Bůh je mezi námi. Láska přilnutí k bytí - může být bolestné, namáhavé apod. není pouhá vášeň, radost nebo příjemnost (agapé) je darem Ducha svatého - vydanost, sebepřekročení až do krajnosti (výkupná oběť Ježíše Krista).

85 Ctnosti v sociální práci Požadavek na sociálního pracovníka: Vyrovnanost Stabilita Vypočitatelnost Růst Hledání toho nejlepšího Mravní kreativita

86 Normy význam norem: vztah mezi normami a hodnotami; druhy norem, proměna norem, chybné chápání norem v sociální práci. situační etika podstata, různé podoby; etický minimalismus redukce etiky; etika odpovědnosti a etika smýšlení (M. Weber), etika cti

87 Doporučená literatura ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994; Praha: Academia 2001, s SOKOL, J., PINC, Z. Antropologie a etika. Praha: Triton, 2003, s WEBER, H. Všeobecná morální teologie. Praha: Vyšehrad, 1998, s Život z víry. Překlad 2. dílu katolického katechismu pro dospělé. České Budějovice: Teologická fakulta Jihočeské univerzity, 2005, s

88 Norma slovo převzato z latiny = pravoúhlé měřítko, míra, podle které se něco měří. výraz rozumového řádu, podle něhož lidská svoboda směřuje k dobru. měřítko podle kterého máme uspořádat a orientovat své chování. prostředek sloužící k ochraně dober a hodnot.

89 Druhy norem sociální normy etické normy právní normy náboženské normy

90 Sociální normy uspořádávají život společnosti, ne vždy vydávány zákonodárcem určují mravy a zvyklosti v jednotlivých kulturách předávány z generace na generaci jako pravidla chování pro určité příležitosti a situace (pravidla stolování, pravidla zdvořilosti, svatební a pohřební obyčej ). móda - se střídá, může dojít k diktátu módy. nepsaný kodex chování ve skupinách a kolektivech (spolky, profese, sdružení ).

91 Etické normy jsou jednoznačné a platí bezpodmínečně, vedou k dobru jejich požadavku se nelze vyhnout - kategorie ospravedlnění jsou formulovány jako příkazy, zákazy nebo jako podmínkové věty. - jako přikázání jsou ukazatelem cesty k zdařilému životu; - jako zákazy vymezují prostor svobody pro realizaci hodnot a dober; - jako podmínkové věty uvádějí podmínku, kterou je třeba splnit, aby se dosáhlo určitého cíle. Etické normy nejsou samoúčelné, mají smysl jen v souvislosti s bytím člověka.

92 Etické normy Se nemohou měnit (bezpodmínečný nárok) kategorie lidství Jejich aplikace se však mění (historicko-kulturní kontext), např. nezabiješ

93 Právní normy regulují soužití lidí ve společnosti a státu - přispívají k obecnému blahu jsou vymahatelné a žalovatelné sankce a tresty většinou jsou formulovány písemně (zákonodárcem). představují positivní zákon - nevyplývají přímo z bytostného určení člověka zavazují také ve svědomí. Vztah mezi etickými normami a právními normami: právní pořádek nemůže fungovat bez souladu s etickými normami. právní řád potřebuje etickou hodnotovou orientaci a étos potřebuje podporu právním řádem právní normy ovlivňují etické vědomí a etické chování (+,-). ne všechno co je eticky závazné, musí být vymáháno státním právem

94 Přirozený zákon Kořeny nauky o přirozeném zákonu - řecko-římská antika. Největšího rozkvětu zažívá v době pozdní scholastiky a evropského osvícenství. Vlastní západní kultuře

95 Dějinný vývoj koncepce přirozeného zákona Sofisté (5. a 4. stol. před Kr.) rozlišují: Positivní zákony - jsou ustanoveny lidmi - nejsou ani věčné ani všeobecně platné. Zákony jež platí skrze přirozenost nebo z přirozenosti (fysis) - jejich porušení je vždycky zlo (platí vždy, nelze je měnit) Stoa: vypracovala učení o přirozeném zákoně (výrazný panteismus ) zdroje morálky: příroda a rozum (božský princip) eticky dobře jednat znamená: - vivere secundum naturam (přirozeností se myslí konkrétní fysis (biologismus)) - vivere secundum rationem (objevování božského řádu) Církevní otcové (patristika) příroda a lidský rozum člověku ukazují, co má dělat nebo pominout. Dobro je shoda s přirozeností. příroda a rozum zakotvené v Bohu a Kristu zaplnění mezery v biblické morálce i pohanům jsou známa nejdůležitější biblická přikázání nezávisle na bibli (zdůvodnění).

96 Dějinný vývoj koncepce přirozeného zákona Scholastika Tomáš Akvinský (přirozený zákon jako zákon rozumu): - lex aeterna: původ a nositel přirozeného zákona (Boží prozřetelnost a řízení). - lex naturalis: účast na božském lex aeterna - zákon rozumu (spontánní a přirozené poznání) schopnost sebeurčení, přirozené sklony (sklon k sebezáchově), podrobné požadavky

97 Dějinný vývoj koncepce přirozeného Pozdější vývoj zákona dobro je závislé na vůli, je to něco svévolného (voluntarismus) dobro se dá poznat ze stále stejné, pevně trvající přirozenosti. Přirozenost je určena: - metafyzickou podstatou člověka (všechno, co je společné všem lidem všech dob, ustavuje lidské bytí jako takové). - struktura nějakého jednání. Určitá lidská jednání mají vždy jim vlastní přirozený cíl, vnitřní účel (finis operis), o nějž je třeba při každém uskutečňování usilovat nebo který se přinejmenším nesmí zvrátit (normy sexuální morálky). Přirozené je to, co se prokáže být rozumné. Rozum i přirozenost jsou odděleny od lex aeterna a chápou se jako samostatné veličiny. Ovocem přirozenoprávní nauky v raném novověku je idea lidských práv a jejich první vyhlášení koncem 18. století v Americké a Francouzské revoluci.

98 Dějinný vývoj koncepce přirozeného zákona v 19. a začátku 20. stol. úpadek myšlenky přirozeného práva vliv positivismu a vysokého hodnocení dějinnosti. v právní oblasti ztroskotání positivismu (zkušenost nacismus) návrat k myšlence přirozeného práva a přirozeného mravního zákona Přirozený zákon představují všechny normy, jež vyplývají z bytí člověka a světa a pomocí rozumu se z něho dají vyčíst. Otázky Odpovídá přirozený zákon vlastní povaze křesťanské etiky? Odpovídá nauka o přirozeném zákonu požadavkům fundamentální dějinnosti světa a člověka? Dá se přirozenost nebo podstata člověka nebo nějaké věci skutečně vždycky přesně poznat, nebo nepovažujeme často to, co je jen faktické, už za podstatu? Jak dalece může být už přirozenost nebo bytí normou pro jednání? Od bytí nevede přímá cesta k mít povinnost.

99 Přirozený zákon Resumé Mluvit o přirozeném zákonu nebo přirozeném mravním zákonu má i dnes svůj význam. Lze souhlasit s touto koncepcí, jestliže se jí rozumí dvě věci: omezený počet všeobecných, avšak fundamentálních etických základních norem, jež se vymykají jakémukoli disponování s nimi. odkázanost člověka na to, co je předem dáno přírodou, co předchází jeho přirozeným počátkům a danostem, co se nesmí při hledání morálky přeskočit. Otázka přesnějšího obsahu (např. konkrétní normy) zůstává v obou případech otevřená.

100 Situační etika zpochybněno stanovisko, že existují etické normy, které platí vždy a pro všechny. etické jednání spíše určeno jedinečnými situacemi než trvale platnými normami a zákony. Tři formy situační etiky: Extrémní situační etika Umírněná (relativizující) situační etika Doplňující situační etika

101 Extrémní situační etika Představitelem této etiky je J.P. Sartre ( ) Všeobecná etická norma neplatí Existuje vždy jen zvláštní situace (rozhodnutí ad hoc) Žádné rozhodnutí se nedá přenést z jedné situace na druhou. Skutečnost, v níž musí každý jednat, je bez souvislostí a absurdní. Dnes se jeví překonanou. Byla uváděna v době 2. světové války a v letech bezprostředně před ní a po ní. Vysvětlit se dá z nepokojů a otřesů té doby.

102 Umírněná (relativizující) situační etika Představitelé této etiky E. Michel, J. Fletcher, J. A. T. Robinson. Jedinou absolutní etickou normou je láska. Normy jsou pouze opěrnými body. Je to nejtypičtější a nejčastěji zastávaná forma situační etiky. Etická norma platí, ale ne vždy. Požadavky situace mají přednost před normami Všeobecné etické zásady nebo i obecné požadavky (čl. má být spravedlivý nebo čestný) nejsou relativizovány. Problém: relativizace norem!

103 Doplňující situační etika Jedná se o koncepci K. Rahnera ( formální existenciální etika ) - důrazně trvá na platnosti společných norem. Platný požadavek má být doplněn, nikoliv nahrazen příkazem místa a konkrétní situace. Doplnění je potřebné ze dvou důvodů: - Pro jedinečnost lidské osoby - Každý je osobně volán Bohem Všeobecně proti takové formě situační etiky nejsou výhrady.

104 Situační etika - resumé Situační etika upozorňuje na dva momenty: - Zdůrazňuje lásku (láska je první přikázání, všechny ostatní požadavky jsou od ní poměřovány) - Zaostřuje pohled na hodnotu jednotlivce a na to, co je na něm zvláštní. Slabiny situační etiky: - společné a zavazující je příliš málo zvýrazněno. - návod k mravnímu jednání zůstává příliš neurčitý. - podporuje sklon k etickému minimalismu, libovůli.

105 Další formy etiky Etický minimalismus Etika odpovědnosti Etika cti

106 Svědomí Svědomí jako antropologická konstanta, Pojetí svědomí v bibli (NZ, Řím 1, 14-16), Filosofické a teologické pojetí svědomí (Augustin, Tomáš, koncilní výpovědi (GS čl.16, LG čl. 16), výpovědi dalších církevních dokumentů (KKC čl )). Utváření svědomí, svoboda svědomí (mylné svědomí), Výchova svědomí, Konflikty ve svědomí (svědomí x zákon), Etické otázky v sociální práci.

107 Doporučená literatura ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994; Praha: Academia 2001, s Gaudium et spes. Pastorální konstituce II. Vatikánského koncilu. In: Dokumenty II. Vatikánského koncilu. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, zvl. čl. 16 (s ), čl. 87 (s ). Katechismus katolické církve. Praha: ZVON, 1995, s (čl ) RICKEN, F. Obecná etika. Praha: OIKOYMENH, 1995, s SOKOL, J., Slovník filosofických pojmů. In: SOKOL, J., Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998, heslo svědomí (s. 363). Život z víry. Překlad 2. dílu katolického katechismu pro dospělé. České Budějovice: Teologická fakulta Jihočeské univerzity, 2005, s

108 Svědomí Zkušenost svědomí je universální zkušeností. Svědomí je mravní schopnost člověka, Schopnost rozpoznat, co je dobré a co zlé. Je to zvláštní druh vědomí (s-vědomí). Rozlišujeme: svědomí jako mravní danost (ad.1) svědomí jako praktický mravní úsudek (ad.2) Ad. 1 oznamuje člověku mravní povinnost a nutí ho ji naplnit. Ad. 2 říká člověku v konkrétní situaci, co je jeho mravní povinností.

109 Svědomí v bibli Dva typické znaky: Svědomí je vždy svědomím před Bohem. Svědomí je záležitost celého člověka.

110 Svědomí ve filosofii Kant srovnává svědomí - s odkazem na antický obraz s vnitřním soudním dvorem (žalobce i soudce bezpodmínečná autorita). svědomí má imanentní charakter, s absolutními nároky kategorického imperativu. Závaznost mravní normy nevyplývá z ní samotné, ale z ideje bezpodmínečně platného mravního zákona, který v sobě nacházíme stejně bezprostředně jako lidský rozum. Fichte Svědomí jednotlivce je poslední a nejvyšší instance. Neuznává nad sebou žádného vyššího soudce. Schopenhauer Je nanejvýš skeptický vůči svědomí. Svědomí je podmíněno pověrami a lidským strachem. Hegel Svědomí je pro něho nejisté. Je třeba ho posuzovat podle objektivních měřítek. Primárně jsou obsažena ve státě. Nietsche Svědomí považuje za pochybný fenomén. Považuje je za utrpení člověka v něm samotném. Člověk se nedokázal prosadit jako vládce. Ve svědomí se bouří proti sobě samému. Hitler Lidem se má svědomí odejmout. Je to prý chiméra, židovsko-křesťanský vynález.

111 Svědomí empirické vědy Empirismus dal na přelomu 19. a 20. století svědomí psychologický význam veškerý obsah svědomí odvislý od společensko-kulturních vlivů (sociologie) Evolucionismus vidí svědomí jako výsledek adaptace člověka na prostředí. Freud svědomí = Superego /Nad-já/ - vypěstovaný a nabytý komplex požadavků a zvyklostí od rodičů nebo bezprostředních vychovatelů a společnosti. odporuje skutečné přirozenosti člověka a jeho nejhlubším, v nevědomí zakořeněným sklonům (energie na instinktivní impulsy, hlavně sexuálního a agresivního charakteru). tlak superega má být stále více redukován. Vztahovat svědomí k Bohu je iluze. Bůh = projektovaná postava otcovské autority. Od přirozenosti není nikdo schopen rozlišovat dobro a zlo. Toto rozlišení přichází z vnějšku. C. G. Jung ( ) Svědomí = způsob nadstavby Já, osoba - veličina kolektivního nevědomí. škraboška nebo maska lidské osoby - skrýt skutečnou přirozenost jednotlivce a vyvolat u bližních určitý dojem. člověk musí mít od persony stále větší odstup, aby vypadal navenek, jaký je uvnitř. Svědomí nepodněcuje jen k dobrému, ale i ke zlému (dualistické pojetí svědomí).

112 Svědomí v teologii Augustin místo nejniternějšího setkání mezi člověkem a Bohem. božské centrum osoby, kde je Bohem oslovena. informuje člověka především o jeho osobním povolání v celkovém božském plánu stvoření. Františkánská škola je v základu duše zasahuje hlouběji než rozum a vůle centrum lidské osoby Tomáš Akvinský úsudek praktického rozumu nemá pro svědomí zvláštní pojem.

113 Koncilní pojetí svědomí Svědomí je nejtajnější střed a svatyně člověka; v ní je sám s Bohem, jehož hlas mu zaznívá v nitru. Prostřednictvím svědomí si podivuhodným způsobem uvědomujeme onen zákon, který dosahuje svého naplnění v lásce k Bohu a k bližnímu. (GS 16) Svědomí: nejen etický, nýbrž i náboženský fenomén zahrnuje všechny mohutnosti člověka personální pojetí zprostředkuje člověku pochopení jeho smyslu života a určení. kreativní složka není pouhý pasivní přijímač pokynů z vnějšku Svědomí je mravní vědomí nám všem známý a všemi tak či onak sdílený soubor zásad slušného chování rostoucí zřejmě z podvědomého a hluboce zakořeněného předpokladu, že se přece jen někde všechno a navždy ví, a že nic tudíž neunikne spravedlivému soudu. (Václav Havel)