PS LS 15/16. doc. Jindřich Šrajer, Dr. theol.

Transkript

1 PS LS 15/16 doc. Jindřich Šrajer, Dr. theol.

2 Struktura předmětu a jeho cíle Objasnění základních teologicko-etických pojmů (etika, svoboda, kultura, ctnosti, normy, svědomí, vina a hřích ) Objasnění biblického étosu, biblických inspirací pro lidsky důstojný život. Objasnění některých otázek souvisejících s prožíváním volného času.

3 Struktura přednášky Základní východiska v etice Proměny etického paradigmatu Orientace v základních etických pojmech (etika, morálka, svoboda,...) Objasnění vztahu antropologie a etiky, etiky a práva Objasnění biblických východisek biblického étosu Otázka etické výchovy

4 Základní východiska Dávná otázka: Jak máme žít Sokratés: (hledání dobra dobro existuje) nejdůležitější je na člověku jeho schopnost klást si otázky skutečné mravní poznání existuje a má cenu o ně usilovat neprobádaný život nestojí za to žít budeme-li vědět, kdo jsme, budeme také vědět, jak správně jednat Biblická tradice: (hledání Boha vztah s Bohem) Jak mám žít, aby se můj život vydařil před Bohem? Plnost života v následování Ježíše Krista Současnost:??

5 Základní východiska Člověk jako morální bytost : je konfrontován s něčím nebo někým, s čím se poměřuje, ptá se po odpovídajícím (Bůh, kmen, společnost, druhý člověk, svědomí, zákon, ) je ve svém rozhodování a jednání ovlivňován prostředím, institucemi, druhými, je konfrontován s rozdílnými přístupy a kritérií pro to, co je morálně správné zmatek, chaos nevystačí již s běžným morálním vědomím (intuicí) potřebuje mít dostatečné znalosti (vzdělání).

6 Podstatou veškeré morálky je naučit se dobře myslet. Dobře myslet, znamená umět rozpoznat, co je v životě nejdůležitější. Bluise Pascal ( ) "Mějte se na pozoru před lidmi, kteří říkají: 'Tohle znám příliš dobře, než abych to dokázal vyjádřit.' Jestliže to totiž nedokáží, znamená to, že to buď neznají, nebo z pohodlnosti zůstali na povrchu. Albert Camus ( ) Lidem se vede špatně, protože nedostatečně přemýšlejí Pavel VI. ( ) - jde o: hlubší kritické hodnocení kategorie vztahů zachycení transcendentní důstojnosti člověka Caritas et veritate (čl. 53)

7 Základní východiska V praktické filosofii čili etice nejde jen o to, něco poznat a vědět, nýbrž o něco základnějšího, totiž dobře a lépe jednat, získávat zdatnost a dobrým se také stávat. Proto také etika nerozlišuje mezi pravdivým a nepravdivým, nýbrž mezi dobrým a špatným, lepším a horším. Jan Sokol (*1936) Etiku nelze redukovat na ryze metodicky popsatelné aplikatorní instrumentárium, které má zajistit poklidný život Jádrem etiky nejsou předpisy a zákony, nýbrž kreativní svoboda spojená se zodpovědností Jsme svědky ztráty zřejmosti etiky a morálky a důrazu na individuální odpovědnost. Pro hodnotově neukotveného jedince s ochablým vědomím mravní povinnosti, se může stávat individuální odpovědnost neurčitou a neuchopitelnou.

8 Základní východiska Lákavá i tísnivá otevřenost moderního bohatého světa, často spojená se ztrátou blízkosti, domova a pevné půdy pod nohama, vyvolává téměř spontánní reakce dvojího druhu: 1. Nutnost rozhodovat se sami, protože v rychle se měnícím světě často chybí osvědčené vzory. Osobní autonomii a individuální svobodu ohrožuje především společenská skutečnost uniformované spotřeby a jednotné kultury, mimoděk pěstovaná školou a televizí. 2. Úporné shledávání a hájení jakýchkoliv zbytků skutečných i domnělých kolektivních identit či blízkostí národní, jazykové, náboženské, Jan Sokol (*1936)

9 Postmoralistní etika Nebezpečí rostoucí životní dezorientace lidé se stávají sirotky ve věci orientace Ochabování smyslu pro solidaritu a spravedlnost nedostatek spolehlivého přátelství Seberealizace bez vztahů (psycholog Jürg Willi)

10 Postmoralistní etika Dominantní životní pocit: Ať žije mé vlastní Já! Životní smysl nezávazný koktejl Redukce etiky na právo Globalizace: etika přesažný společenský diskurs

11 Postmoralistní etika Důraz na štěstí! Život je zábava! Příliš mnoho velkých i malých činností v našem životě se začalo podobat surfování po televizních kanálech. Vyznačující se otupujícím a zdánlivě nekonečným postupováním od jedné možnosti k druhé bez jakékoli technické nebo morální mapy. Možností prostě existuje příliš mnoho a nikdo nám je nepomůže utřídit. Nic nás neochrání před stálým pokušením nežít s tím, co je na obrazovce, ale raději zkusit ještě něco jiného. (Alan Ehrenhalt)

12 Postmoralistní etika Dilema: Být či mít (E. Fromm) Štěstí kategorie psychologická x ontologická potěšení x spása (blaženost) x (vykoupení) je víc než pocit Konat dobro je ta nejúplnější definice štěstí (Aristoteles)

13 Proměny etického paradigmatu G. Lipovetsky: 1. období: Náboženská etika (Bůh) 2. období: Sekularizovaná, laická etika (LP) vědomí morální povinnosti oběť a sebeodříkání 3. období: Etika třetího typu (postmoralistní etika) (práva jedince) ztráta vědomí morální povinnosti oslabená ochota k oběti a sebeodříkání ztráta transcendence

14 Postmoralistní etika Volání po etice Ne volání po návratu k tradiční etice (nábož., sekul.) Volání po zajištění pořádku, mých práv Citlivost na provinění druhých, ne těch vlastních Společenský a mediální tlak jak mám vypadat jaký mám být akceptovatelnost blbá nálada, stres, deprese,

15 Shrnutí Dávné přesvědčení, že člověk je mravní bytost, má schopnost uvědomovat si sám sebe, rozhodovat se, nést odpovědnost Člověk se nemůže zříct své mravní kompetence, aniž by přestal být člověkem Jádrem etiky nejsou příkazy a zákazy, nýbrž kreativní svoboda, odpovědnost Etika se nedá naučit, neposkytuje manuál jednání, který je možné automaticky a bezduše aplikovat, stimuluje osobní angažovanost člověka být dobrým a odpovědným.

16 Shrnutí Základem etického chování je schopnost člověka kriticky (dobře) myslet. Citlivě rozlišovat dobro a zlo. Postmoralistní etika se vyznačuje ztrátou vědomí mravní povinnosti a oslabenou ochotou k oběti a sebeodříkání. V centru pozornosti je lidské já (jášství). Dochází k psychologizaci morální řeči. Jsme citlivější na provinění druhých než na svá vlastní.

17 Otázky Jaké důsledky navozuje postmoralistní etika? Jsou zde dobré předpoklady pro utváření vztahů, vnímání potřeb druhých, výchovu? Je za dané situace vůbec možná etická výchova? V čem by měla spočívat?

18 Roviny jednání: Objasnění základních pojmů instinktivní (impulzivní) nereflektované jednání mrav, obyčej, zvyk (vychovaný x nevychovaný) morálka (mravnost) - jednání podle norem etika (morálnost) - hledání toho nejlepšího

19 Objasnění základních pojmů Etika Filosofická etika Teologická etika Morálka Morálnost Mravnost

20 Antropologický předpoklad etiky Etika se váže na odpovědi: na určité základní otázky světonázorové povahy na světonázorově antropologickou otázku ( Kdo je člověk? ) biblická antropologie - filosofická antropologie otázky po původu člověka, - křesťanská antropologie jeho určení, apod. - kulturní antropologie

21 Poznatky antropologických věd a etika - biologie, genetika, psychologie, sociologie Množství dílčích, specializovaných poznatků o člověku Význam míra svobody jednání (např. sebevražda) - co ovlivňuje naše jednání Základní životní zákonitosti: I. Každá živá bytost chce žít II. Rivalita x kooperace

22 Pochopení člověka (model ledovce) Model ledovce - mnohdy nejednáme racionálně. Ovlivňují nás skutečnosti, které jsou ukryty v našich hlubinách. Nekontrolovaně reagujeme hlavně tehdy, když jsme velmi rozrušeni: např. exist. ohrožení, masová reakce Dědictví - je důležité zabývat se naší podstatou! Poznávat to, co nás vědomě i nevědomě ovlivňuje. Jsou v nás uloženy zkušenosti mnoha předchozích generací, modely jednání vytvořené vývojem života (např. líbání, kolíbání, oheň, apod.) Genetická výbava máme-li sklony být vážnými, nikdy se z nás nestanou bezstarostní a otevření lidé.

23 Pochopení člověka (model ledovce) S. Freud: velký vliv na život čl. mají jeho ranné zážitky (nejdůležitější období prvních dvou let). Jestli čl. získá či nezíská pradůvěru, je to něco, co je uloženo v jeho prapodstatě (osudovost). C.G. JUNG: k umění života patří i to, jak umíme zacházet se svými zkušenostmi i negativními. Je zde šance něco s tím dělat. Frankl (přežil koncentrák) na ně navazuje: důležité jsou i životní cíle (logoterapie). Cíl, ke kterému vedou schůdné cesty.

24 Shrnutí Každá etika je implicitně antropologii, musí řešit základní antropologickou otázku: Kdo je člověk? Pro etiku jsou důležité poznatky antropologických věd, objasňují okolnosti, motivace, vnitřní i vnější vlivy, které doprovází jednání člověka. Odhalují míru svobody jednajícího. Při hodnocení jednotlivých činů, je žádoucí komplexní pohled na člověka. Porozumění sobě samému a pochopení druhého.

25 Svoboda odpovědnost - etický nárok Možná chápání svobody filosofické (indeterminismus, determinismus), teologické (biblické), v rovině zkušenosti (libovůle, pravidla, ) a důstojnosti osoby (inherentní a kontingentní pojetí lidské důstojnosti). Bezpodmínečná platnost etického nároku, povinnosti. Kategorický imperativ (Kant). Odpovědnost: osobní, odpovědnost za struktury a společnost. RICKEN, F. Obecná etika. Praha: OIKOYMENH, 1995, s SOKOL, J., Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998, s , SOKOL, J., PINC, Z. Antropologie a etika. Praha: Triton, 2003, s SOKOL, J., Slovník filosofických pojmů. In: SOKOL, J., Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998, heslo svoboda (s ). SOKOL, J. Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha: Portál, 2002, s Život z víry. Překlad 2. dílu katolického katechismu pro dospělé. České Budějovice: Teologická fakulta Jihočeské univerzity, 2005, s

26 Svoboda odpovědnost - etický nárok Svoboda je základní předpoklad etiky: - váže se na ní odpovědnost - člověk má možnost jednat ve variantách, rozhodovat se - bezpodmínečnost etického nároku je dána kategorii lidství - člověk je odpovědný nejen za sebe, ale i za společenské struktury ve kterých žije Otázka svobody a jejího chápání je záležitost: - filosofické disputace (různá pojetí) - biblického (teologického) chápání - praktické zkušenosti (jak ji prožíváme)

27 Bezpodmínečná platnost etického požadavku nejobtížnější z celé etiky zdůvodnění etického požadavku (krize morálky = krize zdůvodnění) etické normy jsou jednoznačné a bezpodmínečné! Vztahují se k fundamentálním hodnotám! Chrání jedinečnost lidského bytí (nedotknutelnost) etické požadavky (normy) nemohou ve své formulaci vystihovat každou situaci. Vždy potřebují správný výklad vzhledem k novým sociálně kulturním poměrům (viz např. nezabiješ ) V dnešní době není vždy snadné nalézt to, co je mravně dobré a správné.

28 Svoboda základní předpoklad etiky Člověk je svobodná a tím i mravní bytost: - je schopen nést odpovědnost za svá rozhodnutí a své činy - někdy se svobody obává a vzdává se ji kvůli jejím důsledkům (odpovědnosti) - svoboda je nedělitelná (platí pro všechny)

29 Otázka lidské svobody jako základní filosofická otázka Stoa: svoboda je sebeurčení - dáno vyšším poznáním, participací na světové duši. život a smrt jsou indiferentní - hodnotu získávají svým provedením. J. Roussea: Člověk se rodí svobodný, avšak po celém světě žije v okovech. přirozeně jsme svobodní, společnost omezuje naši svobodu. T. Hobbes: přirozeně jsme zaneprázdněni bojem všech proti všem teprve společenská smlouva nám umožňuje svobodu.

30 Otázka lidské svobody jako základní filosofická otázka F. Nietzsche: přirozeně je člověk svobodný, hrdý, panský (aristokratický) přirozenou morálkou je morálka hrdosti a síly. panský člověk se nebojí smrti (stává se svobodným). slabí lidé jsou vlastní povahou otroci, ne lidé hrdí a svobodní. slabí si podmaňují silné a zdravé - předkládají ufňukané ctnosti a příkazy. etika = spiknutí slabých (nahrazují tím svou slabost), lidi hrdé, silné a krásné etika přesvědčí, že síla je hřích a slabost je ctnost.

31 Otázka lidské svobody jako základní filosofická otázka Ayn Randová ( ) v dějinách tři obecné pohledy na morálku: Mystický (neobjektivní) - zdrojem morálky je Bůh (Boží vůle) Neomystický (neobjektivní) zdrojem morálky je dobro společnosti Objektivní - zdrojem morálky je jednotlivec Svoboda a autonomie jedince, prostor k seberealizaci nezávislost, egoismus

32 Otázka lidské svobody jako základní filosofická otázka I. Kant ( ) Člověk je občanem dvou světů: 1. součástí živočišné říše, (podřízen zákonu kauzality) 2. mravní bytost (přesažnost, důstojnost). (v praktických otázkách je podřízen rozumu). Kant je přesvědčen o tom, že: - k podstatě čl. patří vědomí a svoboda. Z toho vyplývá kategorická povinnost tyto schopnosti využívat. - člověk je z důvodu své podstaty puzen k tomu, aby pronikal otázkami, které přesahují jeho a konečný svět. - kdyby se toho zřekl, už by nebyl člověkem a pohroužil by se do barbarství a chaosu. - kdo zůstává tomuto dlužen, zůstává dlužen svému lidství. - pokud je čl. v zásadě svobodný, je také zodpovědný. To je zákon lidství! Podstatou etického požadavku je dobrá vůle, absolutní čistota úmyslu, svobodné podřízení se mravnímu zákonu.

33 Pojetí svobody v Bibli Nejvýš svobodný je Bůh (nabízí člověku vztah) svoboda je (Boží) dar člověku Boží obraz (srov. Gn 1) DESATERO - svoboda se žije ve vztahu k Bohu, druhým, sobě, okolní přírodě, věcem Nesvoboda = hřích (odvrácení se od Boha, narušení vztahu) Svoboda je souvztažná, vztahuje se k dobru, pravdě a právu Hledejte pravdu a pravda Vás osvobodí. (Jan 8,32)

34 Zkušenost se svobodou vnější (objektivní) - možnost jednat podle vlastní vůle - předpoklady/limity svobody: - tělesnost omezuje svobodu a je zároveň jejím nástrojem. - meze klade i okolní svět (čas, prostor, hmota) vnitřní (svoboda vůle) - základnější schopnost svobodně volit - nejsme svobodní, když jednáme impulsivně, bezdůvodně ( něco do nás vjelo ), pod nátlakem. - svobodní jsme tehdy, když se rozhodneme k jednání z dobře uvážených důvodů (alternativní možnosti). Determinismus (popírá svobodu vůle) - každá událost má svou příčinu postulát vědeckého poznání - cokoliv se stane, má svůj důvod, i když jej dosud neznáme. - Lidské jednání se vysvětluje mechanicky - záměrně se zde zaměňuje důvod a příčina. - Důvod není příčina. Svobodné jednání určují důvody, ne příčiny, které se jen přihodily. - Morální dimenze lidského jednání stojí mimo veškerou kauzalitu (příčiny a účinku). Indeterminismus - odmítá všeobecnou, vždy platnou příčinnost.

35 Zkušenost se svobodou Neuronální determinismus: Wolf Singer: - mezi svévolným a nesvévolným jednáním není rozdíl - jednání a myšlení - komplexně předurčené procesy (nesvobodné) Gerhard Roth: - je iluze si myslet, že jsme původci našeho jednání. Experimenty neurologa Benjamina Libeta: (mechanický pohyb prstu) - člověk nedělá to, co dělat chce, nýbrž chce to, co dělá!

36 Trojí zkušenost svobody Jan Sokol (*1936) Svoboda jako absence překážek: - podporována reklamou - Nevaž se odvaž se, Dej si doušek svobody. - svoboda v tomto pojetí je neomezenost mohu tím ovšem omezovat jiné! - tato forma svobody neumožňuje její plné rozvinutí - omezení prostředím, fyzikálními a biologickými zákony, vzděláním, výchovou - pravidla jsou totéž co překážky a musí být odstraněny Svoboda jako možnost volby: - volba mezi různými možnostmi - tato svoboda není absolutní, je zde omezené množství možností - jde o maximalizaci možností Svoboda jako hra jako střetnutí dvou svobod: - svoboda je vždycky omezená - nutně potřebuje pravidla - zde je možné pochopit rozdíl mezi překážkami a pravidly

37 Pokus o definici svobody Problematická fráze: Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého Svoboda jako vztah: Svoboda je prostor ke konání dobra! Svoboda = uvědomuji si odpovědnost za svobodu svou i svobodu toho druhého Vstoupit a přijmout svobodu toho druhého = vrchol svobody (manželství)

38 Lidská důstojnost Má spolu s lidskými právy v pluralitě kultur a náboženství rostoucí vzájemné konfrontaci v oblasti hodnot a norem privilegovaný význam a autoritu Pojem lidská důstojnost je klíčový v aktuálních politických debatách, v etických diskuzích (genový výzkum, eutanázie, terorismus, ekonomický systém ) Pojem lidská důstojnost je zatížen růzností výkladů Vedou se četné diskuse o jeho správném výkladu, významu a zdůvodnění. Existují pochybnosti o původu, univerzalitě i o jeho samotné existenci.

39 Lidská důstojnost Rozličnost významů důstojnost. Jsou mu přiřazovaná synonyma: váženost, vážnost, ctihodnost, vznešenost, vhodnost, slušnost, náležitost Dvojí pojetí lidské důstojnosti: 1. kontingentní sociální nebo podmíněná vyjadřuje hodnost, privilegované společenské postavení člověka, ocenění osobních kvalit či zásluh jednotlivce. Připisuje se jen vybraným lidem (exkluzivita). Může být získána, ztracena či znovu osvojena, váže na sebe požadavek rozličného respektu a úcty není mravním požadavkem 2. inherentní ontologicky pojatá (v něčem obsažená) nepodmíněná důstojnost představuje metafyzický (vnitřní) bytostný charakter člověka, inkluzivní pojetí lidské důstojnosti, nárokuje si respekt mravního ohledu, vztahuje se na všechny lidi.

40 Shrnutí Svoboda je základním předpokladem etiky. Váže se bezprostředně k odpovědnosti (Kant). V respektu k její přesažné dimenzi (vztahovosti) se stává základem plnosti lidství. Svoboda bez vztahu vede k destrukci a izolaci, k individualismu, egoismu a pýše (libovůli). V průběhu dějin se koncipují dvě podstatné výkladové formy lidské důstojnosti kontingentní a inherentní pojetí. V západních dějinách se tyto dva výkladové přístupy doplňují. Člověk jako důstojná bytost, má svým životem tuto důstojnost osvědčovat a prohlubovat. Člověk je v etice vybízen ke kreativní a zodpovědné angažovanosti na bázi svobody a lidské důstojnosti.

41 Otázky V čem spatřuješ jádro svobody, kde naopak její ohrožení a rizika, pro jednotlivce i pro společnost? V čem spatřuješ hlavní rozdíl mezi kontingentním a inherentním pojetím lidské důstojnosti? Jaký má toto rozlišení dopad do praxe? Jak rozumíš požadavku svobody ve výchově?

42 Kultura a kultury, lidská práva Člověk jako kulturní bytost Náboženství a kultura (rozdílná pojetí kultury, kultura x civilizace) Projekt světový étos (globalizovaný svět požadavek etického souladu) (H. Küng). Lidská práva: dějinný vývoj, obsahy, zdůvodnění, obtíže. Lidská práva v sociální práci. Světokultura a lidská práva.

43 Doporučená literatura ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. Brno: CDK, 2004, s KOMÁRKOVÁ, B. Původ a význam lidských práv. Praha: SPN. 1990, s KRUMPOLC, E., POLÁKOVÁ, J., POSPÍŠIL, C. V. (eds.) Z plnosti Kristovy. Sborník k devadesátinám Oto Mádra. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2007, s KÜNG, H. Světový étos pro politiku a hospodářství. Praha: Vyšehrad, LIPOVETSKY, G., JUVIN, H. Globalizovaný Západ. Polemika o planetární kultuře. Praha: Prostor, 2012, s SOKOL, J., Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998, s SOKOL, J., Slovník filosofických pojmů. In: SOKOL, J., Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998, heslo kultura (s ). SUTOR, B. Politická etika. Praha: OIKOYMENH, s SOUSEDÍK, S. Svoboda a lidská práva. Praha: Vyšehrad, s (ISBN ) Život z víry. Překlad 2. dílu katolického katechismu pro dospělé. České Budějovice: Teologická fakulta Jihočeské univerzity, 2005, s

44 Civilizace a kultura Civilizace (z lat. civis občan) - každodenní provoz, běžný způsob života. - přejímání standardů chování mnohdy bez přemýšlení a pochopení. - civilizaci lze přenést jinam i bez souvislostí. Kultura (z lat. colere pěstovat) - tvořivá vrstva ve společnosti, ze které vychází civilizace. - obsluhuje ji a zásobuje myšlenkami, vzory chování aj. - o kulturu je třeba stále pečovat, starat se o ni. - kultura tvoří kořeny, souvislosti je duchové podstaty - zdrojem kultury je náboženství - tvořilo identitu společnosti. - křesťanství připravilo podmínky k oddělení státu od náboženství. - náboženství zakládá nepodmíněné vztahy - nepředstavují výhody, vydrží i v obtížných podmínkách (odpouštět, litovat, pomáhat druhým aj.)

45 GS čl. 53 Kultura je záměrné rozvíjení hodnot přírody a ducha Slovem kultura se označuje v širším slova smyslu všechno, čím člověk zušlechťuje a rozvíjí své mnohostranné duševní i tělesné vlohy; snaží se poznáním a prací podřídit zemi své nadvládě; zlidšťuje společenský život jak v rodině, tak v politickém soužití tím, že uskutečňuje pokrok mravů a institucí Kultura má nutně dějinnou a společenskou stránku, ( ) mluví se o pluralitě kultur

46 Kulturně historické souvislosti Kulturně historický vývoj: Od nejprimitivnějších forem lidského soužití jsou důležitá pravidla - předpoklad dlouhodobé perspektivy, pokojného soužití a přežití. specifické odpovědi na otázky po výkladu sebe, světa a orientace v něm (mytologizace) mýty: odpovídají na otázku jak a proč jednat co vychází z přírody je posvátné, neměnné (řád kmene) upřednostňování společenství před jednotlivcem na 99,9 % čl. ví, co smí, a co ne čl. má poslouchat a nemá dělat zásadní změny (vyprávění o babylonské věži, Ikarus) rozvoj civilizace, možnosti cestování (námořní doprava), ovlivňování přírody (vodní díla) - zpochybnění tradice objevují se nové otázky a nové odpovědi kdo je čl., co se smí a co ne (filosofie) neptáme se na tradici, ale na podstatu utváří se morálka různá zdůvodnění proměna etického paradigmatu a zdůvodnění

47 Kulturně historické souvislosti Specifičnost biblického étosu: mravní požadavky jsou spojeny s Bohem jeden Bůh milující všechny (Bůh je láska, je odpouštějící) Bůh je nejen milován (Aristoteles), ale on miluje Křesťanský étos: určující v západní kultuře vytvoření řádu (středověk) jednota a mír profanace 30-ti letou válkou nová paradigmata

48 Současná kultura - světokultura Doposud bývala kultura tím, co do života vnáší jasný řád a dává životu smysl, neboť jej rámuje souborem božstev, pravidel, hodnot a symbolických soustav. Světokultura působí oproti této starobylé logice přesně opačně: Do naší existence a našeho vědomí vnáší neustálou dezorganizaci a nedostatek řádu. Nacházíme se v éře, kdy všechny složky našeho života upadají do krize, jsou nestabilní a zbavené svých souřadnic. Církev, rodina, ideologie, politika, vztahy mezi pohlavími, konzumní styl života, umění, vzdělání: neexistuje jediná oblast, jež by se vymykala postupnému rozkladu územní jednoty a ztrátě jasné orientace. Světokultura či planetární kultura rozbíjí všechny systémy záchytných bodů ( ), zbavuje velké kolektivní plány jejich přitažlivosti, rozrušuje životní styly a pracovní metody, bombarduje člověka záplavou zmatených informací. Výsledkem je stav nevídané, všeobecné a téměř naprosté nejistoty a dezorientace. Tradiční kultury vytvářely uspořádaný celistvý svět, ustavovaly silné pouto s kolektivním řádem zajišťujícím identitu, díky níž bylo možné čelit nesčetným životním obtížím. V éře druhé moderny je vše zcela jinak: svět odvrhl všechny kolektivní symbolické rámce a upadá do nejistoty psychických identit. Dříve existovala jistá míra zcela samozřejmého společenského zapojení a identifikace ale my přihlížíme sílícímu rozpadu a individualismu vnímané nejistoty. (LIPOVETSKY, G., JUVIN, H. Globalizovaný západ,s )

49 Světokultura Světokultura představuje triumf módy jakožto formy, která bez ustání proměňuje naše životní prostředí, proniká do všech oblastí lidské činnosti, proměňuje pravidla a záchytné body našeho světa a podmiňuje náš vztah k věcem i smyslu života. Světokultura uvádí do chodu extrémní zkrášlování každodenního života: kultura se dříve vyznačovala hloubkou a vznešeností, dnes je ve službách lehkovážné povrchnosti. (LIPOVETSKY, G., JUVIN, H. Globalizovaný Západ, s. 48)

50 Hyperkapitalistická světokultura Kdo se nepřizpůsobí, bude smeten ze světové scény: globalizace nebo smrt. Není úniku od dobrovolného a svobodného kosmopolitismu jsme přešli ke kosmopolitismu nevyhnutelnému, řízenému zákony ekonomického přežití. Na místo svobodné aktivity světoobčana nastoupila nucená planetarizace. (LIPOVETSKY, G., JUVIN, H. Globalizovaný Západ, s. 27)

51 Světový étos Hans Küng (německý teolog) zveřejňuje programovou práci Projekt Weltethos (Světový étos) (1990) každá společnost, aby mohla fungovat a přežít, potřebuje pravidla, étos. globalizovaný svět potřebuje globální étos.

52 Světový étos Projekt reflektuje tři roviny: nový světový řád potřebuje nový světový étos (nemůže pokračovat starý styl světové politiky a ekonomiky) mír mezi civilizacemi není možný bez míru mezi náboženstvími není náboženského míru bez mezináboženského dialogu.

53 Světový étos Nové uspořádání světa vyžaduje novou etiku odpovědnosti. Nutné minimum společných (pro všechny věřící i ateisty) humánních hodnot, kritérií a základních postojů Znovuobjevení a znovuocenění étosu v politice a hospodářství. Etický požadavek chicagské Deklarace o globálním étosu Parlamentu světových náboženství (1993) je lidskost a humanita: - S každým člověkem je třeba zacházet lidsky! - Co chceš, aby se dělalo tobě, dělej i jiným! - Nezabíjej! Měj v úctě život! - Nekraď! Jednej spravedlivě a čestně! - Nelži! Mluv a jednej ve shodě s pravdou! - Nezcizolož! Ctěte a milujte se navzájem! (kultivovaný vztah mezi mužem a ženou).

54 Lidská práva Lidská práva mají fundamentální význam pro lidsky důstojnou existenci. Souvisí bezprostředně s lidským bytím. Tato práva vyplývají z lidské přirozenosti.

55 Prehistorie lidských práv Idea lidských práv se utvářela v průběhu dějin. Významný je vliv především třech velkých formací: Stoicismu (světová duše) Židovsko-křesťanská tradice (diskuse o jejím vlivu + i -) Humanismus, filosofie osvícenství, teorie přirozeného práva (Kant)

56 Prehistorie lidských práv Historické předěly a dokumenty: Chammurapiho zákoník (17. stol. př. Kr.), Řecký stát rozlišuje svobodné občany x otroky Římské právo Reformace a náboženské války (nábož. svoboda) USA (1776) výslovné prohlášení o lidských právech, Velká Francouzská revoluce (1789), Po 1. svět. válce jsou LP součástí ústav 1945 vznik OSN 1946 Charta spojených národů 1948 Všeobecná deklarace LP OSN 1961 Pacem in terris (Jan XXIII.)

57 Obtíže LP V současnosti je nemálo těch, kteří se domnívají, že jsou: nositeli pouze práv, a často mají velké obtíže s dozráváním k odpovědnosti za integrální rozvoj svůj i druhých lidí. Je (proto) důležité podněcovat novou reflexi o tom, že práva, nemají-li se stát čirou svévolí, předpokládají povinnosti (Benedikt XVI. Caritas in veritate, čl. 43)

58 Obtíže LP V současnosti jsme svědky tíživého protikladu. Na jedné straně se vymáhají práva, mající nahodilý a postradatelný ráz, přičemž se nárokuje jejich uznání a šíření ze strany veřejných struktur a na druhé straně jsou zneuznávána a pošlapávána elementární základní práva velké části lidstva. Často se konstatuje souvislost mezi vymáháním práva na zbytečnosti, nebo dokonce na výstřelky či neřesti v bohatých společnostech ( ). Jsou-li individuální práva zbavena rámce povinností, jež jim dávají plný smysl, stávají se pomatenými a spouštějí spirálu prakticky neomezených požadavků, zbavených jakýchkoli kritérii (Benedikt XVI. Caritas in veritate, čl. 43)

59 Kult LP Individualizovaná společnost se neomezuje na oslavu jedince osvobozeného z kolektivních pout a zbaveného tradičních vazeb. Na posílení role konkrétního jedince navazuje rozmach právního individua: tím míníme současný kult lidských práv, vyhlašovaných za všeobecný legitimní princip a za ideál, jímž se má řídit každé kolektivní uspořádání. (LIPOVETSKY, G., JUVIN, H. Globalizovaný Západ, s. 67)

60 LP - princip humanitárního vměšování Lidská práva v současnosti zajišťují princip humanitárního vměšování, který dovoluje přijít na pomoc postiženým a obětem i v cizích zemích. Stojí též u zdroje nových mezinárodních soudů, jež jsou výrazem odhodlání nadřadit morálku suverenitě vlád, odsoudit zločiny proti lidskosti, genocidu a válečné zločiny, a zavést tak spravedlnost v planetárním měřítku. Setřením hranic mezi oblastí práva a morálky zavádí nové pojetí lidských práv jakýsi mravní světový řád i když je nutno dodat, že intervenčního práva se využívá jen velmi výběrově a postižení jsou výhradně zločinci z malých zemí, jejichž počínání vyvolává skandál v západním veřejném mínění. (LIPOVETSKY, G., JUVIN, H. Globalizovaný Západ, s. 68)

61 LP - humanitární válka Ve jménu univerzální mravnosti se také cizí státy mohou vměšovat do vnitřní politiky jiných zemí a vyvolávat války, které mají pomoci rozvoji demokracie a národní svobody. Hypermoderní válka se proto legitimizuje jako humanitární válka anebo vojenská humanitární pomoc (LIPOVETSKY, G., JUVIN, H. Globalizovaný Západ, s. 68)

62 Hodnoty obecně Hodnoty a hodnocení Subjektivní a objektivní vnímání hodnot, Proměna hodnot (jednotlivec, společnost), Vztah mezi hodnotami a světovým názorem, náboženským přesvědčením - křesťanské hodnoty. Konflikt hodnot priority, proporce. Cesty ke shodě na společných hodnotách v pluralitní společnosti. Zdůvodnění hodnot (autorita, diskurs).

63 Doporučená literatura HODNOTY A POSTOJE v ČR , Evropan Values Study, s SOKOL, J., Slovník filosofických pojmů. In: SOKOL, J., Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998, heslo hodnoty (s. 303). SOKOL, J., Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998, s SUTOR, B. Politická etika. Praha: OIKOYMENH, 1996, s SOKOL, J., PINC, Z. Antropologie a etika. Praha: Triton, 2003, s

64 Co jsou to hodnoty? Platón hodnota = věc podílející se na ideji dobra. Skeptičtí filosofové - pochybují zda hodnoty existují. Behavioristé: - chování lze vědecky zkoumat bez odkazu na vnitřní duševní stavy - čl. jedná podmíněně, reflexivně (genetické danosti, prostředí /asociace, vnucení/). - svobodná vůle je pouhou iluzí - výsledek : velká existenciální deprese Nietsche: hodnota je vždy hodnotou pro někoho, vzácně pro všechny hodnoty chce tvořit

65 Co jsou to hodnoty? Hodnota je něco: - o co usilujeme - pro co jsme ochotni něco obětovat Hodnota není něco pevného - odstupňovaná (více - méně, lepší horší) - často vycházejí z porovnávání. Hodnoty čl. vidí: - spojené s věcí - ukazují se mu na něčem žena, auto, socha (krása)

66 Hodnota nový pojem Co jsou to hodnoty? Rudolf Hermann Lotze (německý myslitel) (19. století): - hodnota = metafora - hodnota = úběžník, myšlené vrcholky či krajnosti žádoucího - za čím jdeme ( kladné hodnoty ), - čemu se vyhýbáme ( záporné hodnoty )

67 Co jsou to hodnoty? Skutečnosti, kterým se vyhýbáme - hlad - nebezpečí - nejistota - Skutečnosti, o které usilujeme - majetek - moc - sláva - čest -

68 Hodnota versus cena Čeho si v životě nejvíce ceníme si nekoupíme: život zdraví štěstí lásku děti, aj. Ztotožnění hodnoty s věcí: - zhouba - hromadíme, počítáme, (haraburdí) Hodnota se vyjadřuje v penězích (cena) - Kant: hodnota x cena

69 Požadavek vzhledem k hodnotám? K hodnotám je třeba být: - pozorný - vychovávat k nim (Evropa vychovávat všechny) - ve svobodě se pro ně rozhodovat Spojitost reklamy a hodnot Mlčet o hodnotách Inflace hodnot

70 Proměna hodnot Jednotlivec - s věkem - životní událostí (nemoc, smrt, konverze ) - s prostředím - Společnost - politickým uspořádáním - globalizace -

71 Hodnoty a světonázor, náboženské přesvědčení - křesťanské hodnoty Co je to?: - světonázor - náboženské přesvědčení Co jsou to křesťanské hodnoty? - exkluzivní pojetí - inkluzivní pojetí

72 Konflikt hodnot Obecná zásada: - nemohu nikdy jednat proti hodnotám Kritéria rozhodování: - upřednostňování vyšší hodnoty (víra x život) - dlouhodobější význam dané hodnoty (rodina x kariéra) - možnost poradit se - odpovědnost svědomí norma - kreativita

73 Shoda na hodnotách v pluralitní společnosti Hodnota = to co je pro lidi v různých životních oblastech významné a smysluplné. Cesty vedoucí ke shodě: - násilí ( oheň a meč ) - společný diskurs - respekt ke společným hodnotám - výchova ( zákon )

74 Zdůvodnění hodnot Autorita ( Bůh, společnost, církev ) Diskurs ( poznání, výchova, )

75 Postoje, ctnosti Pojem ctnost (definice, obsah, význam). Kardinální ctnosti: moudrost, spravedlnost, statečnost, uměřenost (Platón,Aristotelés). Teologické ctnosti: víra, naděje a láska. Moderní ctnosti - občanská odvaha, solidarita a tolerance. Význam ctností v pedagogice volného času.

76 Postoje, ctnosti Ctnosti co tím rozumíme? Věříme, že víme, co je to dobrý člověk. Dobrý člověk je zárukou dobrých rozhodnutí a dobrého konání. Ctnost dělá člověka člověkem, jsou způsobem jeho bytí, jeho stylem. Převaha neřestí nad ctnostmi může člověka vyloučit ze společenství.

77 Postoje a ctnosti Ctnosti co tím rozumíme? Ctnost - most mezi všeobecným mravním principem a konkrétním éthosem. Etika ctností - jaký mohu být; jaké jsou mé nejlepší možnosti? Ctnost představuje cílový a vrcholný bod etična. Jednotlivý mravní čin musí vyvěrat z hloubky přesvědčení o hodnotách a dobrech, pro které je třeba se nasazovat.

78 Postoje a ctnosti Ctnost základní etický pojem Ctnost - řecky areté (dobrota), latinsky virtus (mužnost) náleží k základním etickým pojmům. Původní řecké slovo areté souvisí s ariston = nejlepší. Znamená ryzí lidství, krásu těla i ducha. Německé slovo Tugend pochází z taugen = být něčemu dobrý nebo užitečný. U ctností jde vždy o to, realizovat jednání, jež platí za hodnotné v etické oblasti - talent ještě není ctnost, stejně jako zběhlost v dobrém zpívání, malování nebo počítání. Ctností se myslí způsob jednání, pomocí něhož se stává soužití lidí snažším, příjemnějším a bohatším. Ctnost - představuje niterný pojem humanity, to, co odpovídá důstojnosti člověka, co utváří jeho lidství. Člověk se má stávat vpravdě člověkem.

79 Postoje a ctnosti Postoje ke ctnostem: F. Nietsche ostře kritizuje ctnosti. Představují pro něho neosobní schéma jež jedince odcizuje sobě samému a bere mu jakoukoli osobitost. Před první světovou válkou M. Scheler: K rehabilitaci ctnosti - snaha o znovuoživení tématu ctností Po druhé světové válce: Josef Pieper aktualizuje klasické ctnosti. V této době jde obnovu společnosti na základě ctností. O.F. Bollnow zdůrazňuje především ctnosti prosté mravnosti : věcnost, čestnost, ochotu domluvit se aj. R. Guardini - dal ctnosti do teologické souvislosti a duchovně prohloubil lidské vědomí o nich a zkušenost s nimi.

80 Postoje a ctnosti Od konce padesátých do poloviny sedmdesátých let 20 stol. vládne tiché mlčení ohledně ctností. Ctnosti se zdají být zbytečnými - nepociťuje se nedostatek (obrovský nárůst životní úrovně) Důvěra v neomezený technologický a ekonomický pokrok ochromuje ideu ctností. Setkáváme se ztrátou motivace (jakési ukolébání), provází je ztráta hodnot. Když se o ctnostech nehovoří, neznamená to, že je nepotřebujeme anebo že máme právo se jich vzdát. (André Comte- Sponville) V současné době se setkáváme jak v teologii, tak ve filozofii s novou pozorností věnovanou tématu ctností.

81 Postoje a ctnosti Proč se opět ptáme po ctnostech? U ctností nejde o jednorázové konkrétní jednání, nýbrž o trvalé postoje a náklonnosti, a tím silněji i o člověka samého. U ctnosti se neptáme: Co máme dělat nebo jak máme jednat, ale jací máme být? Pojmem ctnost označujeme postoje a formy jednání, která slouží k realizaci vyšších duchovních cílů. Ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro (KKC). Ctnost není vlastnost!

82 Postoje a ctnosti B. Häring ve ctnostech jde o: způsob mravní kompetence. celkovou melodii života. správnou základní orientaci dovést veškerou sílu, myšlení a činy ke zralosti. nejvnitřnější svobodu k dobru, pravdě a kráse. kvalitu svědomí a zdar společného přebývání. celek, o osobnost v celistvosti se všemi jejími uzdravujícími a zdravými lidskými vztahy. vyzařování pokoje, radosti, svobody a solidarity, (radosti z vykoupení) bez ctnosti je vše fádní a strnulé.

83 Postoje a ctnosti poznatky empirických věd (sociologie, výzkum chování, psychologie, ) - co patří k ctnosti a je pro ni významné: hodnota a životní užitečnost zvyků a návyků přirozený sklon člověka ke kultivaci pevných způsobů reagování každý vyšší stupeň chování živé bytosti předpokládá schopnost vytvářet návyky (člověk x zvíře (instinkt)). Návyky odbřemeňují a umožňují plnější a bohatší život.

84 Postoje a ctnosti Některé těžkosti: znevažování ctností, nezájem o ně. převrácení smyslu ctností (neřest). Dejte nějaké dobré vlastnosti jméno, a za čas se bude tímto jménem označovat nějaký nedostatek (C.S. Lewis) nedůvěra či posměch vůči postojům statečnosti, sebeovládání, věrnosti, stálosti pohrdání nad ctnostmi jako píle, poctivost, pořádnost, přesnost, ctnost je považována za zastaralou a bezpředmětnou.

85 Postoje a ctnosti Některé těžkosti: Ctnosti mohou poklesnout v bezduchý návyk, mechanické jednání, může vést k předvádění se a pýše. Přílišné zdůrazňování nějaké ctnosti může působit deformačně - ze spravedlnosti se může stát fanatismus spravedlnosti. Základ ctností: ctnost má svůj původ v lásce - vede člověka k Bohu a bližnímu, osvobozuje jej od vlastního já. jednota ctností komplementární doplnění, vyvážení

86 Postoje a ctnosti Rozdílné seznamy a systémy ctností: představy o ctnostech jsou podmíněny dobou a kulturou Starý zákon - zdůraznění bojovných ctností je odrazem ohrožení, které Izraelský národ v prvotních dobách prožíval. Pohanská antika - čtyři hlavní ctnosti zrcadlí to, co odpovídá poměrům a požadavkům svobodného muže v tehdejších řeckých městských státech. Dnes - se cení např. zvláště poctivost uvnitř i navenek, bez předstírání. Lidskost, cit pro člověka, smysl pro spravedlnost.

87 Postoje a ctnosti Obraz ctností je formován společenskou skupinou: většinou formují obraz příslušných ctností určité společenské skupiny. Ctnost konání dobra ve stálosti Ctnost je dobrá nejen tím, co koná; ale i způsobem, jakým to koná: Kvalita ctnosti se projevuje zvláště tam, kde je vystavena zkouškám. (např. hlavní ctnost vojáka je statečnost, obchodníka poctivost, dělníka svědomitost). ctnost je trvalá, snadno realizovatelná, angažovaná, otevřená nejvyššímu dobru, sociálně prospěšná.

88 Postoje a ctnosti Zpětná působnost ctností ctnosti působí zpětně na člověka, zachovávají jeho mravní identitu. naléhají na člověka, aby byl bdělý v konání dobra. ctnost není pro člověka výzvou k výkonu, nýbrž k uschopnění! Přepjatá struna praskne a uvolněná nezní. (Buddha)

89 Shrnutí Ctnost je trvalá dispozice ke konání dobra! Ctnost není vlastnost! Ctnost je trvalá, snadno realizovatelná, angažovaná, otevřená nejvyššímu dobru, sociálně prospěšná. Ctnost ztělesňuje kvalitu života a mravní kompetenci člověka, který je trvale bdělý pro hledání toho nejlepšího, nejvyššího dobra. Pojetí ctností je podmíněno historicky a kulturně. V dějinách dochází k opomíjení ctností a k opětovnému návratu k nim.

90 Pojetí ctností Bible Ctnost není biblický pojem (pochází z helénistické filozofie). Nacházíme zde životní popisy a příběhy ctnostných lidí (Abrahám, Mojžíš, a jiní), ale také neformální katalogy ctností. Je zde patrná skepse vůči možnostem člověka, které se jasně projevují v ctnosti. Nevychvaluje se zde síla člověka, ale obdivuje síla Boží. Ctnostný člověk podléhá osobitému vlivu Božího ducha - ctnost je vždy ctností před Bohem - moc Boží zasadila do duše ctnosti a pěstuje je tam. Bibli není cizí to, co je pro ctnost podstatné - trvalé dobré postoje. Podle Bible je třeba být dobrý ve svém srdci. Člověk sám musí být dobrý, aby mohl dobře jednat. Je-li strom v pořádku, budou i plody dobré.

91 Pojetí ctností Bible zná množství konkrétních jednotlivých ctností: láska, trpělivost, mírnost, dobrota, zdrženlivost, spravedlnost, zbožnost, stálost, atd.. NZ uvádí formální katalogy ctností (Gal 5, 22n; 1 Tim 6,11); nejdůležitější je trojice víry, naděje a lásky. ve SZ je dokonce zmínka o čtyřech základních ctnostech (Mdr 8,7). Sv. Lukáš při zmínce o Ježíšově dětství vzpomíná několik ctnostných osob, používajíc přitom SZ slovo spravedlivý : Zachariáš a Alžběta (1,6), Simeon (2,25). Matouš poukazuje na spravedlivého Josefa (1,19).

92 Pojetí ctností Počátky nauky o ctnosti antická řecká filosofie Pythagoras (6. stol před Kr.) - první pokus o pojmenování a rozdělení ctností. V homérském eposu vyjadřuje ctnost tělesnou zdatnost atleta, vojáka nebo vůdce. První místo mezi ctnostmi zaujímá statečnost. V řecké obci je v rámci ctnosti oceňováno politické přátelství a spravedlnost. Sokratés Ctnost redukuje na schopnost poznání, na pravé vědění, které se lze naučit vzděláváním. Ctnost je jediné dobro, neřest jediné zlo, ostatní je indiferentní. Učí mladé lidi kriticky myslet. Nevštěpuje jim zásady správného jednání, nutí je k zamyšlení. Dobrý člověk je ten, který samostatně myslí, pečlivě zvažuje a odpovědně rozhoduje.

93 Pojetí ctností Platón se zálibou hovoří o ctnostech. Ctnostný je ten, kdo zformoval a vychoval svou smyslovost. Ctnost je zdraví a krása duše příčinou nemocí mohou být poranění, čtvero ročních počasí, nečinnost, rozmařilý způsob života, proto žádá hlavně od bohatých, aby pěstovali ctnost, předpokládaje, že takto se nejsnáze vyhnou chorobám, jež jsou z velké části následkem nečinnosti a rozmařilosti. Ctnosti mají u Platóna dvojí vztažný rámec: (1) jsou vztahovány na vrstvy lidského duševního života - na rozumovou, citovou a pudovou oblast. (2) jsou vztahovány k rozdílným stavům městského státu (polis). Poprvé tak formuloval kardinální ctnosti (toto označení dostávají až v patristice). Přirovnal je k črtům v jednom obličeji (jednota ctností).

94 Pojetí ctností Harmonie duše: moudrost, rozvážnost - pořádat a ovládat ostatní části duše. Rozum se přibližuje k pravému dobru. statečnost, odvaha - uvádění vznětlivosti (agresivita, strach, úzkost) do vztahu k pravému dobru a vychovává ji k tomu, aby o toto dobro usilovala přes všechny překážky a obtíže. uměřenost - umět vzdorovat žádostivosti spravedlnost vytváří pojivo, harmonii, drží celek pohromadě

95 Polis plní tři základní úkoly: 1.správu, 2.obranu, 3.obživu Pojetí ctností jednotlivým vrstvám v polis jsou připisovány jednotlivé ctnosti : - vládci (filosofové) moudrost, rozvážnost - vojáci - statečnost, odvaha - zemědělci a rolníci - uměřenost, pracovitost - harmonie celku a všech jeho skupin - spravedlnost (zákon).

96 Pojetí ctností Aristoteles ctnost je to, co dělá dobrým toho, kdo jí má, i to, co koná. Skrývá se zde touha po dobré životě (blaženosti, vydařeném životě). Na jedné straně připouští přirozené předpoklady (dispozice) člověka pro dobro (sklon k střídmosti. k odvaze apod.), na druhé straně požaduje aktivní podíl čl. na tom, aby se stal ctnostným. Tzn., že ctnosti v nás nevznikají přirozeně, ani proti přirozenosti, k jejich plnému rozvinutí se vyžaduje cvičení (návyk?) nebo výchova (mám jednat spravedlivě). Přirozená touha po blaženosti neprotiřečí morálnímu životu, naopak k němu vyzývá, ba se ho přímo dožaduje.

97 Pojetí ctností Ctnosti se nedá teoretický naučit. Nestačí vědět, co je ctnost, ale je třeba si jí do hloubi osvojit. Čestnému jednání se naučím tak, jako když se učím plavat nebo psát na stroji, hrát na kytaru (askésis) Aristoteles mluví o rozumnosti, jako základní ctnosti, když ta chybí, chybí všecky ostatní (jednota ctností). Aristoteles hovoří o: rozumových ctnostech (dianoetické) vztahují se na neměnné, co je možné měnit mimo čl., ale i v něm samotném (moudrost, věda, zručnost, rozumnost). morálních ctnostech odrážejí mravní charakter člověka (střídmost, štědrost, čestnost, velkorysost atd.)

98 Pojetí ctností V Aristotelově koncepci jsou důležité dvě představy nebo kategorie (vychází z představy antické medicíny, která hlásá metron, rovnováhu sil): Hexis - nejdůležitější formální prvek ctnosti. Je to ono míti (habitus) člověka (duše), jimž se myslí trvalá náklonnost a schopnost - možnost nebo zběhlost - k určitému chování. Mesotés znamená duševní zdraví. Nejdůležitější obsahový prvek. Míní se tím to, že se ctnost projevuje jako ctnost právě tím, že hledá a umí dodržet skutečný střed mezi dvěma krajnostmi (štědrost mezi lakotou a rozhazovačností; nebo odvaha je správný střed mezi zbabělostí a neodpovědností).

99 Pojetí ctností Blaženost (eudaimonia), ke které směřuje veškeré lidské snažení vyžaduje dva důležité předpoklady: určitý vnější institucionální a hodnotový rámec, který dokáže zajistit jen polis. individuální způsobilost jít vstříc nejvyššímu cíli v průběhu celého života vlastní činností, ztělesněnou v ctnostném způsobu života.

100 Kardinální ctnosti Moudrost zdroj (matka) ostatních ctností předpokládá pravdu - soulad s bytostnou realitou. Spravedlnost zaručuje, že každý dostane to, co mu náleží. zákonná poměr člověka ke společnosti; distributivní - poměr společnosti k občanům: rozdílení společných dober, rozdílení povinností; směnnou - poměr občanů mezi sebou; sociální - správná rovnováha mezi jednotlivými vrstvami společnosti. Uměřenost harmonické a smysluplné uspořádání harmonie a soulad různých sil, momentů a energií vnitřní klid - harmonie dění. sjednocující a uspořádávající ctnost. Statečnost Správná a přiměřená odvaha, střed mezi zbabělostí a hazardem.

101 Moderní ctnosti Občanská odvaha angažovanost - předpoklad dobrého fungování v otevřených, demokratických společnostech. eliminace negativních tendencí ve společnosti (manipulace, diskriminace, prosazování osobních zájmů, zneužívání moci apod.) obhajoba práv Solidarita vnímavost a otevřenost pro potřeby druhých, (osobní, společenská). se dá vynutit zákonem (např. placení daní). dobrovolná se opírá o osobní angažovanost a odpovědnost jedince (např. charita, podpora chudých apod.) Tolerance je konfrontována s pravdou není lhostejnost umět něco vydržet, snést, být snášenlivý vzít na sebe odpovědnost za druhého

102 Teologické ctnosti: víra, naděje a láska jsou první a nejdůležitější křesťanské ctnosti. bezprostředně utváří vztah člověka k Bohu. Víra žít s větší důvěrou v Boha a jeho lásku je odpovědí na slovo a lásku Boží je dynamická (cesta) Naděje je ctností finality, zacílení člověka. není čirý optimismus zdroj křesťanské nadějě - Bůh je mezi námi. Láska přilnutí k bytí - může být bolestné, namáhavé apod. není pouhá vášeň, radost nebo příjemnost (agapé) je darem Ducha svatého - vydanost, sebepřekročení až do krajnosti (výkupná oběť Ježíše Krista). éros a agapé (Deus caritas est)

103 Ctnosti v pedagogice volného času Požadavek na pedagogického pracovníka: Vyrovnanost Stabilita Vypočitatelnost Růst Hledání toho nejlepšího Mravní kreativita???

104 Normy význam norem: vztah mezi normami a hodnotami; druhy norem, proměna norem, chybné chápání norem v sociální práci. situační etika podstata, různé podoby; etický minimalismus redukce etiky; etika odpovědnosti a etika smýšlení (M. Weber), etika cti

105 Norma slovo převzato z latiny = pravoúhlé měřítko, míra, podle které se něco měří. výraz rozumového řádu, podle něhož lidská svoboda směřuje k dobru. měřítko podle kterého máme uspořádat a orientovat své chování. prostředek sloužící k ochraně dober a hodnot.

106 Druhy norem sociální normy etické normy právní normy náboženské normy

107 Sociální normy uspořádávají život společnosti ne vždy vydávány zákonodárcem určují mravy a zvyklosti v jednotlivých kulturách předávány jako pravidla chování pro určité příležitosti a situace (pravidla stolování, pravidla zdvořilosti, svatební a pohřební obyčej ). móda - se střídá, může dojít k diktátu módy. nepsaný kodex chování ve skupinách a kolektivech (spolky, profese, sdružení ).

108 Etické normy jsou jednoznačné a platí bezpodmínečně - vedou k dobru jejich požadavku se nelze vyhnout - kategorie ospravedlnění jsou formulovány jako příkazy, zákazy nebo jako podmínkové věty. - jako přikázání jsou ukazatelem cesty k zdařilému životu; - jako zákazy vymezují prostor svobody pro realizaci hodnot a dober; - jako podmínkové věty uvádějí podmínku, kterou je třeba splnit, aby se dosáhlo určitého cíle. Etické normy nejsou samoúčelné, mají smysl jen v souvislosti s bytím člověka.

109 Etické normy Se nemohou měnit (bezpodmínečný nárok) kategorie lidství Jejich aplikace se však mění (historicko-kulturní kontext) např. nezabiješ

110 Právní normy regulují soužití lidí ve společnosti a státu - přispívají k obecnému blahu jsou vymahatelné a žalovatelné sankce a tresty většinou jsou formulovány písemně (zákonodárcem). představují positivní zákon - nevyplývají přímo z bytostného určení člověka zavazují také ve svědomí. Vztah mezi etickými normami a právními normami: právní pořádek nemůže fungovat bez souladu s etickými normami. právní řád potřebuje etickou hodnotovou orientaci a étos potřebuje podporu právním řádem právní normy ovlivňují etické vědomí a etické chování (+,-). ne všechno co je eticky závazné, musí být vymáháno státním právem

111 Přirozený zákon Kořeny nauky o přirozeném zákonu - řecko-římská antika. Největšího rozkvětu zažívá v době pozdní scholastiky a evropského osvícenství. Vlastní západní kultuře

112 Dějinný vývoj koncepce přirozeného zákona Sofisté (5. a 4. stol. před Kr.) rozlišují: Positivní zákony - jsou ustanoveny lidmi - nejsou ani věčné ani všeobecně platné. Zákony jež platí skrze přirozenost nebo z přirozenosti (fysis) - jejich porušení je vždycky zlo (platí vždy, nelze je měnit) Stoa: vypracovala učení o přirozeném zákoně (výrazný panteismus ) zdroje morálky: příroda a rozum (božský princip) eticky dobře jednat znamená: - vivere secundum naturam (přirozeností se myslí konkrétní fysis (biologismus)) - vivere secundum rationem (objevování božského řádu) Církevní otcové (patristika) příroda a lidský rozum člověku ukazují, co má dělat nebo pominout. Dobro je shoda s přirozeností. příroda a rozum zakotvené v Bohu a Kristu zaplnění mezery v biblické morálce i pohanům jsou známa nejdůležitější biblická přikázání nezávisle na bibli (zdůvodnění).

113 Dějinný vývoj koncepce přirozeného zákona Scholastika Tomáš Akvinský (přirozený zákon jako zákon rozumu): - lex aeterna: původ a nositel přirozeného zákona (Boží prozřetelnost a řízení) - lex naturalis: účast na božském lex aeterna - zákon rozumu (spontánní a přirozené poznání) schopnost sebeurčení, přirozené sklony (sklon k sebezáchově), podrobné požadavky

114 Dějinný vývoj koncepce přirozeného zákona Pozdější vývoj: dobro není závislé na vůli, není to něco svévolného (voluntarismus) dobro se dá poznat ze stále stejné, pevně trvající přirozenosti. Přirozenost je určena: - metafyzickou podstatou člověka (všechno, co je společné všem lidem všech dob, ustavuje lidské bytí jako takové). - struktura nějakého jednání. Určitá lidská jednání mají vždy jim vlastní přirozený cíl, vnitřní účel (finis operis) o nějž je třeba při každém uskutečňování usilovat nebo který se přinejmenším nesmí zvrátit (normy sexuální morálky). Přirozené je to, co se prokáže být rozumné: Rozum i přirozenost jsou odděleny od lex aeterna a chápou se jako samostatné veličiny. Ovocem přirozenoprávní nauky v raném novověku je idea lidských práv a jejich první vyhlášení koncem 18. století v Americké a Francouzské revoluci.