Česká neonacistická scéna po roce 1989

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií Zuzana Dobešová Česká neonacistická scéna po roce 1989 (analýza českého neonacismu po roce 1989) Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Markéta Šustková, Ph.D. Olomouc 2006

2 ÚVOD Po porážce nacistického Německa panovala téměř jednoznačná shoda, že hrozba nacismu je provždy zažehnána. Následující roky ale ukázaly, že tento počáteční optimismus byl mýlkou. Po světě existuje síť organizací, které se otevřeně či skrytě hlásí k odkazu nacismu. Demokratický pluralitní systém, který se stal charakteristický pro Československo po listopadu 1989 a po roce 1993 pro Českou republiku, není v bezprostředním ohrožení. Přesto existuje ve spojitosti s pravicovým extremismem pro českou společnost hrozba, jejíž možný dosah by rozhodně neměl být bagatelizován. Jedno z nebezpečí představuje již právě skutečnost, že veřejnost či alespoň její podstatná část je k projevům extremismu lhostejná, nebo s ním dokonce sympatizuje. V tomto případě jde o nebezpečný protispolečenský jev, který může vést k sociálním konfliktům a dokonce k politické destabilizaci. 1 Patrně největším nebezpečím je samotná existence ultrapravicových militantních organizací, v rámci nichž po roce 1989 docházelo a stále dochází k propagaci rasisticky motivovaných pravicově extremistických postojů. Alarmující je především skutečnost, že řada neonacistů má politické ambice a snaží se je uskutečnit. Tento trend byl patrný od roku 1999, 2 kdy začala být nejprve využívána platforma občanských sdružení. 3 V letech byly patrné snahy etablovat se na politické scéně. 4 1 CHMELÍK, Jan: Symbolika extremistických hnutí. Praha 2000, s Existuje souvislost mezi formálním rozpuštěním Blood&Honour Division Bohemia a nárůstem politických ambic části skinheadského hnutí. 3 MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce In: Ministerstvo vnitra, ( ) 4 MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce In: Ministerstvo vnitra, ( ) 2

3 Ty začaly sice v roce 2003 stagnovat, 5 nicméně je zřejmé, že v rámci tvrdého jádra 6 skinheadské subkultury působí spojovatelé neonacistického podhoubí s legálními politickými sdruženími a stranami. 7 V podobném duchu se vyjadřuje i Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2004, 8 která připouští, že i nadále existuje díky personálním vazbám užší propojení politické scény a skinheadského hnutí. Ona propojení byla patrná především v koalici sjednotivší se koncem ledna roku 2005 pod praporem Národní strany. Volební aliance Republikánů Miroslava Sládka, Národního sjednocení, Dělnické strany, Českého hnutí za národní jednotu a Národní strany se tak chtěla v parlamentních volbách roku 2006 ucházet o poslanecké mandáty. I když letos není pravděpodobné, že by koalice mohla být úspěšná, nelze jednoznačně vyloučit potenciální nárůst preferencí v době dalších voleb. Nebezpečí představuje už skutečnost, že koalice chtěla kandidovat ve volbách. Analýza celkového vlivu a nebezpečí krajně pravicových politických stran není však předmětem práce. Další nebezpečí spojené s činností militantních ultrapravicových organizací spočívá v tom, že hlásáním etnické a rasové nenávisti vytvářejí předpoklady pro kriminální činnost, 9 na níž se samy spolupodílejí. Z Výroční zprávy Ministerstva vnitra České republiky 5 MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce In: Ministerstvo vnitra, ( ) 6 V rámci hierarchické struktury skinheadské subkultury je tvrdé jádro na jejím pomyslném vrcholu. Tvoří jej hlavně zasloužilí pouliční bojovníci a jedinci schopni organizovat akce a zabývat se propagací. 7 MAREŠ, Miroslav: Trendy od Temže. Reflex, ( 8 BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBA: Výroční zpráva bezpečnostní informační služby za rok In: Bezpečnostní informační služba, ( ) 9 MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce In: Ministerstvo vnitra, ( ) 3

4 činů. 12 Ve zprávách Ministerstva vnitra z let lze také pro rok vyplývá, že ve srovnání s rokem 2003 byl zaevidován nárůst trestných činů s extremistickým podtextem 11 o 31 trestných zaznamenat vzrůstající trend konání pravicově extremistických produkcí na území České republiky. Ten je podporován zvyšujícím se využíváním Internetu a mobilních telefonů. Pořádání koncertů je pak hlavním zdrojem rasistických a antisemitistických projevů a v neposlední řadě také zdrojem finančních příjmů důležitých pro činnost organizací. Znepokojující je i generační obměna v řadách skinheads. Dle Zprávy Ministerstva vnitra pro rok 2003 lze předpokládat, že se nová nastupující generace bude projevovat radikálněji než stávající. Důvodem bude snaha vydobýt si své místo zásluhami za rasově motivovaná napadení. Práce vychází z hypotézy, že navzdory decentralizačnímu trendu, který výrazně ztěžuje možnost mapování neonacistické scény, dochází i nadále v rámci zkoumaných organizací k propagaci rasismu, potažmo neonacismu. Skinheadské militantní organizace představují pro českou společnost stále určitou hrozbu, což dokazuje vzrůstající tendence v pořádání koncertů, nárůst kriminality s extremistickým podtextem a provázanost skinheadských organizací s výše zmíněnými politickými stranami. Primárním cílem práce je srovnání dvou nejvlivnějších militantních organizací z ultrapravicové subkultury skinheads 10 V době psaní této bakalářské práce nebyla ještě uveřejněna Výroční zpráva Ministerstva vnitra pro rok Pachateli nebyli však pouze příznivci hnutí skinheads, ale i příslušníci majoritního obyvatelstva bez vazby na pravicově extremistické subjekty a v ojedinělých případech i Romové. 12 MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY: Informace o problematice extremismu na území České republiky v roce In: Ministerstvo vnitra, ( ) 4

5 působících na území České republiky od druhé poloviny devadesátých let do současnosti. Vzhledem k předpokládanému rozsahu práce nemohou být projednány všechny organizace zapadající do této kategorie. Nicméně je nutné zdůraznit, že činnost většiny z nich byla krátkodobá a bez většího dopadu. Z ultrapravicových subkultur působících na území České republiky bude věnován prostor té části subkultury skinheads, která vykazuje zjevné známky rasismu, antisemitismu a jež se otevřeně hlásí k neonacismu. Sekundárním cílem práce je poskytnout základní klasifikaci rasisticky zaměřené ultrapravicové subkultury skinheads a stejně tak dalších ultrapravicových subkultur, u nichž je též patrný příklon k rasismu, antisemitismu a neonacismu, i když již není natolik markantní. Práce je rozdělena do tří částí. První čast je převážně deskriptivní. Zahrnuje terminologii a východiska obsahující definici základních pojmů (subkultura, hnutí, radikalismus, extremismus, antisemitismus, rasismus, neonacismus). Druhá část je zaměřena na vývoj hnutí skinheads a na společenské příčiny jeho vzniku. Pro komplexní hodnocení rozsahu činnosti a charakteru ultrapravicových subkultur, a stejně tak militantních a teroristických organizací, je nutné vědět, že se konstituovaly v České republice až po delším působení v zahraničí. Jistý prostor bude tedy věnován jejich vzniku a počátečnímu vývoji ve světě. Následující podkapitola pojedná o základní klasifikaci rasisticky zaměřené ultrapravicové části hnutí skinheads, jakožto nejvýraznější skupiny, v níž jsou prokázány jak známky rasismu, tak antisemitismu a neonacismu. Zmíněné znaky se v minulosti v celosvětovém měřítku objevovaly pouze u některých skupin skinheads. Do oné kategorie patří: tradicionalističtí skinheads, nazi-skinheads a white power. Ostatní 5

6 skupiny (Anti-racist skinheads, SHARP 13 skinheads, red skins, RASH 14 ) dané znaky nejen nevykazovaly, ale mnohdy se dokonce stavěly do opozice vůči první skupině. Z tohoto důvodu nebudou předmětem této práce. V českém prostředí se skinheadská scéna strukturovala v letech Vyprofilovaly se dva hlavní proudy. Kališníci, tj. vyznavači českého nacionalismu, a NS Skini (nazývaní též Nácci či Sudeťáci). O obou proudech bude pojednáno. Další podkapitola je snahou o vymezení základních ultrapravicových subkultur, které nejsou primárně vymezeny rasistickou podstatou a jejichž vliv v tomto směru je marginální. Konkrétně metalistům a fotbalovým hooligans. Zcela marginální význam má z hlediska rozsahu působení subkultura Nazi-punks. Přesto však bude pozornost věnována i jí. Především proto, že čeští průkopníci hnutí skinheads se původně rekrutovali právě z punkové subkultury. U subkultury ultrapravicových militaria-fans nelze hovořit na území České republiky o prokázané existenci 15 a navíc u ní není patrný příklon k rasismu, proto bude z výčtu vynechána. Poslední část práce je zpracována jako srovnání dvou nejvýraznějších organizací činných od druhé poloviny devadesátých let až současnosti. V letech to byla organizace Blood&Honour Division Bohemia, která zanikla jako organizovaná buňka oficiálně po policejní razii. V druhém období se jedná o organizaci Národní odpor, která vznikla roku 1998 z bývalých členů pražské sekce Blood&Honour Division Bohemia. Pro práci jsem použila empiricko-analytický přístup. Prolínají se zde dvě základní politologické metody: metoda deskriptivní 13 Skinheads Against Racial Prejudice (Skinheads proti rasovým předsudkům) 14 Red And Anarchist Skin Heads (Rudí a anarchističtí skinheadi) 15 MAREŠ, M.: Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno 2003, s

7 a metoda analýzy. Druhá byla uplatněna především ve třetí kapitole poskytující srovnání dvou organizací. Problematika českého pravicového extremismu a radikalismu není doposud příliš v české odborné literatuře zpracována. Důvody lze vidět v tom, že se v našich podmínkách jedná o relativně nový jev, ale také v tom, že situace kolem subkultury skinheads je značně neprůhledná a nestabilní. Neprůhlednost jednání a činnosti nynějších organizací je poznamenána tím, že se postupně přešlo na princip decentralizovaných autonomních skupin, protože dřívější úzká koordinace jednotlivých frakcí umožňovala jejich důslednější sledování a následné odhalování. 16 Fakt, že tato problematika není dostatečně zpracována, jako první reflektovala Fakulta sociálních studií v Brně. Působí zde skupina politologů, která se pravicovému extremismu začala ve své vědecké a pedagogické činnosti věnovat. Doposud nejrozsáhlejším a nejpropracovanějším politologickým dílem zabývající se touto problematikou je publikace Miroslava Mareše Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Autor je považován za odborníka v dané oblasti, což dokazuje i skutečnost, že v minulosti několikrát spolupracoval s Policií České republiky a Ministerstvem vnitra České republiky jakožto odborník zpracovávající posudky k případům souvisejícím s politickým extremismem. Další přínosnou publikací je Politický extremismus a radikalismus v České republice, jejímž editorem je Petr Fiala. Kniha vzhledem k roku svého vydání (1998) není plně aktuální, ale lze ji použít jako dobrý teoretický podklad. V neposlední řadě je vhodné zmínit knihu napsanou Janem Chmelíkem. Jeho Symbolika extremistických hnutí je pro studium skinheadské subkultury hodnotná v tom, že pomáhá orientaci v symbolice tohoto hnutí, ať už se jedná o symboliku run, křížů, čísel 16 Mareš, M.: Trendy od Temže. 7

8 či barev. Částí publikace je sociologický pohled na příčiny vedoucí mládež k podpoře těchto hnutí. Jak z výčtu vyplývá, není možné omezit se při zpracování tématu pouze na odbornou literaturu, protože celý jev nepokrývá. Proto bylo nutné použít řadu novinových článků a webové stránky různých organizací. V tomto případě je ale analýza dat ztížena faktem, že je nutné odprostit samotný text od ideologické profilace. Za další komplikaci považuji to, že v případě organizací a směrů, které zde působily v minulosti, je prakticky nemožné dohledat primární zdroje. Se zánikem každého uskupení zanikla jejich činnost. A jelikož v posledních letech byl k propagaci používán stále více Internet, je zřejmé, že webové stránky byly zrušeny. V některých částech práce jsem tedy byla okolnostmi donucena čerpat pouze ze sekundárních zdrojů. Vzhledem ke skutečnosti, že politický radikalismus a extremismus doposud nebyl na území České republiky v literatuře kompletně zpracován, měla by práce rozšířit počet publikací souvisejících s tématem nebezpečí neonacistických skupin a vytvořit základ pro další výzkum. Ten by mohl být zaměřen např. na příčiny nedůsledného jednání Policie České republiky při zjevně antisemitisticky a rasisticky laděných neonacistických koncertech 17 nebo na propojení neonacistů s politickými stranami. Dovoluji si připojit poděkování vedoucí práce Markétě Šustkové, Ph. D. a Jiřímu Markovi, Ing. Oba mi poskytovali v průběhu psaní práce konstruktivní kritiku, za kterou jim touto cestou upřímně děkuji. 17 Více např.: INSTITUT TEREZÍNSKÉ INICIATIVY: O hajlování v této zemi. I ve Křtěticích se policie jen dívala. In: Holocaust.cz, ( ) 8

9 1. TERMINOLOGIE A VÝCHODISKA Subkultura, hnutí Pojem subkultura lze chápat jako jakoukoli dílčí kulturu, jež je součástí kultury dominantní, jedná se o kulturu uvnitř kultury, 18 o lokální kulturu. 19 Obecně se jako subkultura označuje každá skupina, kterou spojuje soubor specifických norem, hodnot, vzorů chování a životní styl, 20 jehož výsledkem je markantní odlišení od dominantní kultury. Některé subkultury mají často sklon se kvůli sebeudržení či sebeochraně uzavírat. To platilo po celá devadesátá léta také pro mnou zkoumanou subkulturu skinheads, která vykazovala velmi přísná pravidla pro vstup do daných militantních organizací, čímž se hlavně bránila potenciální policejní infiltraci. Subkulturu skinheads lze označit jako tzv. kontrakulturu, jež formuje a vyznává hodnoty viditelně kontrastující s dominantní kulturou; nejde tedy o pouhou odlišnost, ale o radikální odmítání, o vědomou kontradikci. 21 Pro kontrakulturu je typická osobitá symbolika, jež je opět u skinheads silně rozvinutá. 22 Co se sociálních hnutí týká, k jejich masivnímu rozvoji docházelo od 60. let minulého století. Přibližně ve stejné době se tímto pojmem začala zabývat sociologie. Různí autoři ale používají pro klasifikaci vlastní kritéria a nutným výsledkem je, že nálepkou sociálních hnutí je dnes označován téměř každý stabilnější komplex jednání menší nebo větší skupiny lidí. 23 Jako nejvhodnější se mi jeví definice Maria Dianiho, podle nějž je 18 STARK, Richard (1992). Citováno dle GEIST, Bohumil: Sociologický slovník. Praha 1992, s CURTIS, E. LAMBERT, R. D. (1990). Citováno dle GEIST, B.: c. d., s SOCIOLOGICKÝ ÚSTAV AKADEMIVE VĚD ČR: Velký sociologický slovník. Praha 1996, s Tamtéž, s Více v podkapitole ZNEBEJÁNEK, František: Sociální hnutí. Praha 1997, s

10 sociální hnutí sítí neformálních interakcí mezi pluralitou individuí, skupin nebo organizací angažovaných v politických nebo kulturních konfliktech na základě sdílené kolektivní identity. 24 Definici vytvořil poté, co určil čtyři základní dimenze pojetí sociálních hnutí. Těmi jsou: neformální interakce, společná přesvědčení, solidarita konfliktních problémů a rutinní procedury sociálního života. 25 Všechna kritéria jsou aplikovatelná i na skinheads, proto v práci bude užíváno označení hnutí skinheads Radikalismus, extremismus Ve spojitosti s hnutím skinheads se nejčastěji hovoří o radikalismu až extremismu. Radikalismus lze chápat jako mezistupeň mezi extremismem a demokracií. 26 Radikální opozice usiluje pouze o změnu vlády v rámci stávajícího politického systému, na rozdíl od opozice extrémní, která má za cíl změnit celý stávající systém včetně pravidel politické hry. V tomto směru lze za radikální považovat ultrapravicové politické strany, protože ty ve svých programech nesmí propagovat změnu stávajícího demokratického řádu. Naproti tomu skinheadské militantní organizace, o kterých bude v práci pojednáno, se svou kritikou dnešní demokracie a stejně tak odkazy k nacismu či fašismu, otevřeně vyslovují pro změnu politického systému. Proto budu nadále v práci používat pro ony organizace označení extremistické či extrémní. Problematika českého pravicového radikalismu a extremismu nebyla zpočátku v České republice příliš prozkoumána a vyznačovala se tedy nepříliš jasnou terminologií. V posledních několika letech se začali někteří odborníci pravicovému extremismu 24 DIANI, Mario (1992). Citováno dle ZNEBEJÁNEK, F.: c. d., s DIANI, M. (1992). Citováno dle ZNEBEJÁNEK, F.: c. d., s DANICS, Štefan: Extremismus. Praha 2003, s

11 věnovat. Lze proto konstatovat, že se výzkum v dané oblasti vyvíjí a názor Maxmiliána Strmisky z roku 1998, že diskuse o problematice politického extremismu se obvykle vyznačují neujasněností svého předmětu 27 se již jeví jako překonaný. Na základě definic zmíněných politologů, stejně jako politologů jiných, 28 chápu politický extremismus jako antitezi demokracie doprovázenou odmítáním pluralismu, démonizováním médií apod. Zaměřím-li se přímo na pravicový extremismus, považuji za základní znak popírání principu rovnosti lidí, což se projevuje v jednostranném vyšším hodnocení vlastního etnika, rasy či národa (typický je etnocentrismus, rasismus, přehnaný nacionalismus) a stejně tak ve znehodnocování cizích skupin (typické jsou xenofobie, antisemitismus). 29 P. Fiala a M. Mareš zmiňují jako další znaky pravicového extremismu antievropanství, 30 vůdcovský princip a přítomnost reakčních či autoritářských pozic. 31 Všechny zmíněné prvky jsou u skinheadských militantních organizací patrné Antisemitismus, rasismus Antisemitismus se vyznačuje náboženskou, národnostní a rasovou nesnášenlivostí založenou na předsudcích projevujících se ve vztahu k židovskému etniku žijícímu v diaspoře či v Izraeli. Samotný pojem antisemitismus (z řeckého slova anti = proti; hebrejského Sem = Noemův syn) se objevil poprvé v Německu až v 2. pol. 19. století. 27 STRMISKA, Maxmilián: Demokracie, extremismus, antisystémová orientace. Příspěvek k diskusi o pojetí politického extremismu a antisystémovosti v soudobých demokraciích. In: FIALA, Petr (ed.): Politický extremismus a radikalismus v ČR. Brno 1998, s Politickým extremismem se např. dále zabývají Š. Danics, Jiří Pehe aj. 29 DANICS, Š: c. d., s FIALA, P. MAREŠ, M.: Programová analýza SPR-RSČ a KSČM z hlediska politického extremismu. In: FIALA, P. (ed.): c. d., s Tamtéž, s

12 Masový antisemitismus vyvrcholil v době před druhou světovou válkou a následně v jejím průběhu, kdy nabyl formy fyzické likvidace Židů, holocaustu. I když se už nyní antisemitismus neprojevuje v takové míře, stále je to jev, který nebyl vymýcen. Antisemitismus je často chápan jako podskupina společného jmenovatele rasismu a xenofobie, nelze jej však vnímat jako jejich pouhou podskupinu, jedná se o samostatný fenomén. V zásadě existují tři zdroje antisemitismu: islámský fundamentalismus, levicový extremismus a konečně extremismus pravicový, 32 kam se řadí i skupiny, jež jsou předmětem práce. Rasismus je dle Velkého sociologického slovníku primárně charakterizován jako nepřátelský postoj vůči příslušníkům jiné rasy nebo etnika lidově považovaného za rasu, který může nabýt fanatických podob a může přerůst v ideologii a systematický teror. 33 Rasismus bývá zpravidla zaměřen proti menšinám a je postaven na několika základních principech. Mezi tyto principy patří: předsudky, frustrace a rasová diskriminace, která může ve svém krajním případě vyústit v genocidu. 34 Jedná se o ideologii vycházející z pocitu strachu ze všeho cizího a tvořící jeho ideologickou nadstavbu. 35 Všechny teorie dávající podnět k rasismu vycházejí z představy, že lidstvo bylo původně rozděleno na nižší a vyšší rasy, přičemž rasy vyšší jsou jakožto nositelé civilizace a pokroku rasami tvůrčími (určenými k vládnutí) a rasy nižší, jakožto neschopné kulturní tvořivosti, je nutno vést. 36 Různí autoři rozlišují různé formy rasismu. V zásadě 32 KAZAN, Zdeněk: Soudobý antisemitismus, Maskil, 3, 2004, č. 4, s SOCIOLOGICKÝ ÚSTAV AKADEMIVE VĚD ČR: c. d., s Tamtéž, s FRIŠTENSKÁ, Hana: Pojmy xenofobie, rasismus, rasové násilí a rasová diskriminace. In: ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed): Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha 1998, s Tamtéž, s

13 se rasismus dá dělit na měkký a tvrdý 37 či lidový a ideologický. 38 Za pozornost jistě stojí myšlenka socioložky Gerlindy Šmausové, která v jedné své stati 39 poukazuje na skutečnost, že biologie jako věda termín rasa zamítá a že biologické pojmy nikdy nejsou přejímány do politického či společenskovědního diskursu bez předchozí řádné hodnotové interpretace Neonacismus (neonacionální socialismus) Organizace, které budou následně v práci projednány, jsou organizacemi neonacistickými. Neonacismus nabyl v Evropě na významu hlavně v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. Jedná se o nejmilitantnější formu pravicového extremismu 40 vědomě usilující o obnovení nacistické třetí říše založené na vůdcovském principu či elitě. U mnou zkoumaných skupin je tato tendence patrná již od jejich vzniku. Projevuje se především v násilí na Rómech, jež jsou považováni za rasově méněcenné. Se zajímavým postřehem přišel Lee Mc Gowan, autor knihy Radikální pravice v Německu od roku 1870 po současnost, který poukázal na to, že neonacisté sice představují pouze malý zlomek organizovaného pravicového extremismu ve Spolkové republice Německo a ještě menší zlomek celkového pravicově extremistického potenciálu, jejich význam však zdaleka převyšuje jejich zanedbatelný počet, zejména proto, že se velkou měrou podílejí na násilnostech 37 Tamtéž, s ALAN, Josef: Xenofobie a rasismus: úvodní poznámka sociologa. In: ŠIŠKOVÁ, T. (ed): c. d., s ŠMAUSOVÁ, Gerlinda: Rasa jako rasistická konstrukce. Sociologický časopis, 35, 1999, č. 4, s MC GOWAN, Lee: Radikální pravice v Německu od roku 1870 po současnost. Praha 2004, s

14 a zastrašování. 41 Lze tvrdit, že o českém neonacistickém pravicovém extremismu platí totéž, co o tomtéž jevu ve Spolkové republice Německo. 41 Tamtéž, s

15 2. HNUTÍ SKINHEADS Vývoj hnutí skinheads Jak již bylo poznamenáno v úvodu, hnutí skinheads není českého původu, proniklo k nám ze západu. Šedesátá léta nebyla jen érou hippies, ale i tzv. mods (modernistů), kteří vznikli ve Velké Británii jako jejich opozice. Problém byl v tom, že mods nemohli svým luxusním životním stylem být přijatelní pro dělnické vrstvy, jelikož si jejich luxus nemohli dovolit. Proto se zformovalo v roce 1968 vně mods jako reakce další hnutí, hnutí skinheads, které vystupovalo jak proti hippies, tak proti mods. Za původní rodiště skinheads je považován londýnský East End. Z Londýna se pak hnutí šířilo do dalších britských měst. Výrazem vzdoru a kritiky se stala image skinheadů, která byla odrazem jejich sociálního statutu. Typické byly např. nakrátko ostříhané vlasy, které podobně jako někdejší americké letecké bundy (bombery) bez límců, záhy našly své opodstatnění v oblíbené činnosti skinheadů v pouličních či fotbalových bitkách. Nicméně bylo by příliš zjednodušující vidět tento jev jen jako výraz vzdoru. Jak správně poukázali Klaus Farin a Eberhard Seidel-Pielen, 42 jednalo se zároveň o přihlášení se k dělnickým kořenům, jelikož všude tam, kde se dělníci postavili v minulosti na odpor proti zažitým pořádkům, byli ostříháni (např. v přísných viktoriánských dělnických domech v 19. století, v polepšovnách v 20. století nebo v trestaneckých táborech či vězeních). Dalšími charakteristickými znaky skinheadské image byly dělnické džíny, kostkovaná košile, přes ni šle a vysoké pracovní boty, nejčastěji značky Dr. Martens FARIN, Klaus SEIDEL-PIELEN, Eberhard: Skinheads. München 1993, s Nejprve byli skinheadi označováni jako tzv. hard-mods, občas (právě kvůli specifické obuvi) boot-boys. Výraz skinheads se masově vžil až v roce

16 Pro celkovou informaci je třeba doplnit, že tito proto-skinheads nebyli rasističtí, což dokazuje mimo jiné fakt, že původně byli členy této subkultury také černí imigranti z Karibské oblasti. Protoskineads byli lidé, kteří opovrhovali vzděláním, neměli v lásce hippies, mods ani narkomany. Rádi provokovali, rádi vyvolávali rvačky. Jejich hlavními sdružovacími místy byly hospody a oblíbenou činností se stalo popíjení piva. Postupně docházelo k pozvolnému odklonu od tradičně vyznávaných hodnot, s čímž souvisely první výskyty rasismu v jejich řadách. Namířen byl původně hlavně proti pákistánským imigrantům obviňovaným z toho, že berou občanům Británie pracovní místa a byty. První velká vlna skinheads se objevila v roce Na počátku sedmdesátých let z důvodu neexistence kontinuity nastupujících generací opadla a znovu se objevila až na jejich konci, tentokráte v souvislosti s punkovým hnutím. Během osmdesátých let došlo k úplné radikalizaci, kterou vyvolala obrovská vlna nezaměstnanosti. Přibližně ve stejné době docházelo ke vzniku prvních skinheadských kapel, poněvadž skinheady původně poslouchané punkové kapely se začínaly značně distancovat od skinheadských stále častějších rasistických projevů. Následkem vznikla koncertní platforma Rock against Racism sdružující nerasistické kapely. Reakcí na ni byla konkurenční platforma, Rock against communism, jež se stala seskupením rasisticky smýšlejících jedinců. Jedním z prvních vyloženě rasistických seskupení byl britský Skrewdriver založený roku Jeho hlavní zpěvák, Ian Stuart Donaldson, se později stal zakladatelem neonacistické organizace Blood&Honour. Hudba obecně vždy hrála a stále hraje v této subkultuře velice významnou roli. Původní skinheadi poslouchali jamajské ska, reggae, punk. 44 Poté, co začaly vznikat první ryze skinheadské 44 Ze zmíněných tří směrů se vyvinula punková hudba známá jako Oi! 16

17 kapely, přešla veškerá skinheadská posluchačská obec k nim. Skinheadská hudba je charakteristická svou jednoduchostí, úderností a extrémní hlasitostí. Nebezpečí skinheadských koncertů spočívá jednak v šíření hudebních nahrávek, odznaků, zinů apod., které tvoří (společně se vstupenkami na koncerty) hlavní příjem skinheadských organizací 45 a slouží k propagaci neonacismu a k náboru nových členů na koncertech. Neméně nebezpečným je ale i fakt, že skinheadské hnutí převzalo fašistické metody politického aktivismu a techniku propagandy, jejichž klasickou součástí je bojová píseň. 46 Hudba tak působí jako důležitý integrační a agresivní faktor. Obsahově drsné a rasistické texty, provázené primitivními takty, vyvolávají u posluchačů agresivitu, která vede mnohdy k tomu, že skrze texty propagovaná brutalita se promítne do jednání posluchače. 47 V textu výše zmíněný odklon od původních ideálů byl v Británii provázen mimo jiné infiltrací skinheadů do ultrapravicové silně protiimigrantské politické strany Národní fronty. Výsledkem politizace hnutí byl postupný vznik myšlenkového proudu White power, 48 jež se již otevřeně hlásil k nacionálnímu socialismu. Poté, co se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let začala subkultura skinheads šířit do britských dominií, USA a kontinentální Evropy, byl tento příklon k nacionálnímu socialismu patrný nejvíce v Německu. 45 Podle některých zdrojů používají skinheadi i jiných prostředků k financování své činnosti. V dubnu 2002 se v tisku objevila zpráva poukazující na to, že si jistý třicetiletý skinhead podvodně vzal u stavební spořitelny překlenovací úvěr v hodnotě 150 tis. korun, který byl později využit k financování skinheadských koncertů. Více např.: PIRNÍK, Jiří: Peníze z podvodů šly na party skinheadů. IDNES, ( 46 RATAJ, Jan: Je pořád hezká, ta naše písnička česká? Ze skinheadské politické voničky. Listy, 31, 2001, č. 1, s Skinheads. In: Informationsdienst gegen Rechtsextremismus, ( ) 48 CHMELÍK, J.: c. d., s

18 2. 2. Společenské příčiny vzniku hnutí skinheads Pro celkové pochopení geneze subkultury skinheads je žádoucí zmínit společenské příčiny vzniku, které odrážejí mentalitu příslušníků subkultury. Důvody příslušnosti k pravicovému extremismu se zabývala celá řada sociologů, 49 přičemž každý prosazoval vlastní pohled. Z českých autorů se tématem doposud nejvíce zabýval J. Chmelík, který shrnul tři základní faktory ovlivňující vstup jedince do komunity skinheads. Je to faktor úspěchu, faktor nejistoty a faktor absence náležení. 50 Při objasnění faktoru úspěchu vychází J. Chmelík z amerického sociologa Roberta Mertona, který jako první přišel s myšlenkou, že kulturní společnost vsugerovává svým příslušníkům znaky úspěšnosti, přičemž nejvýznamnějším znakem jsou peníze přinášející elitní postavení. A jelikož je logické, že nikdy nemají možnost nabýt legálně peněz všichni příslušníci, uchylují se poté k jiným alternativám jejich získání, nejčastěji ke zločinnosti. J. Chmelík hypotézu aplikuje na českou společnost, která je přímo posedlá kultem úspěchu 51 a dochází k závěru, že skinheadi jsou lidé původně neúspěšní, lidé, kterým se nedostává šance na dosažení úspěchu nebo pozornosti společnosti. Důvody proto vidí v souladu s jinými sociology J. Chmelík tři: nedostačující rodinné zázemí, nedostatečná profesní způsobilost a vlastní deprivace neúspěšností. 52 Faktor nejistoty, vysvětlovaný J. Chmelíkem v politickém kontextu nejistoty sociální, nepovažuji sice v současné chvíli za klíčový, přesto je ale i ten opodstatněný. Autor poukazuje, že dnešní moderní stát přenáší odpovědnost za své postavení přímo 49 Tematika byla předmětem prací např. Richarda Hofstadtera, Seymoura Martina Lipseta, Theodora Ludwiga Wiesengrunda Adorna aj. 50 CHMELÍK, J.: c. d., s Tamtéž, s Tamtéž, s

19 na občana, aniž by mu poskytnul dostatečnou sociální ochranu, což u některých skupin obyvatelstva může vést k protestnímu sdružování se v radikálnějších komunitách militantního rázu. 53 Poslední Chmelíkův faktor je postaven na argumentu, že v dnešní moderní společnosti je citelně oslabena tradiční funkce rodiny, což nutně vede k interním konfliktům, které jsou obecně hůře zvladatelné pro osoby s nižším vzděláním či věkem. Vzniklou nejistotu řeší potom lidé právě vstupem do názorově radikální skupiny vedené někým dominantním, kdo je schopen určit směr vedoucí z nejistoty. 54 Ve svém důsledku tak radikální skupina může nahradit tradiční rodinu, protože dokáže poskytnout svým členům pocit ochrany a sounáležitosti. Z výše nadefinovaného vyplývá, že pro českou společnost jsou reálné celkem tři faktory představující nebezpečí. Jedná se faktor úspěchu, faktor absence náležení a faktor nejistoty. 53 Tamtéž, s Tamtéž, s

20 2. 3. Klasifikace rasisticky zaměřené ultrapravicové části hnutí skinheads Lze konstatovat, že skinheadská subkultura se v rámci celého světa etablovala a funguje generační obměna, která zapříčinila první odmlku v sedmdesátých letech. Jak poznamenal M. Mareš, došlo sice vně subkultury k výrazné strukturaci (na základě vlivu hudby či ostatních subkultur), s ohledy na její nezřetelnost, propojenost a odlišný vývoj v různých evropských zemích, je ale prakticky nemožné podat o ní vyčerpávající přehled. 55 V práci vycházím z klasifikace původně nadefinované právě M. Marešem, který mezi rasistické směry skinheads řadí tradicionalistické skinheads, nazi-skinheads a white power Tradicionalističtí skinheads Tradicionalističtí skinheads jsou přímými pokračovateli původních skinů z roku 1969, tzn. jsou charakterističtí svou uniformitou, oblibou v pivě a ve fotbale, odporem k hippies. Svou hudbou, stejně tak jako svými časopisy, se snaží udržet klasický formát skinheads. Tomu přizpůsobují svůj vzhled a hudební vkus. V oblečení jsou u nich stále oblíbené především sportovní značky. 56 Tradicionálové bývají také často provázáni s Oi! skiny. Někteří z nich odmítají nacismus, ovšem na druhé straně se ztotožňují s rasismem, když obhajují či schvalují útoky proti přistěhovalcům. Oi! skinové získali svůj název podle punkové skladby Oi!Oi!Oi!, která se stala v osmdesátých letech natolik populární, že jim vtiskla jméno. Tahle hudba spojovala tradiční street-punkery a skinheady. 55 MAREŠ, M.: Pravicový extremismus, s Jedná se především o značky Londsdale, Ben Sherman a Fred Perry. 20